Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Pozměňovací návrhy posl. Kopeckého, Dvořáka a soudr.:

V §u 1 se odst. 2, 3, 4 a 5 nahrazují zněním:

"(2) Dopustí-li se nedospělý činu jinak trestného, může soud nedospělého pokárati nebo zůstaviti jeho potrestání rodině."

K §u 2:

V odst. 1 budiž výraz "osmnáctý rok" zaměněn výrazem "21. rok".

Odst. 2 budiž doplněn takto: "nebo dopustil-li se trestného činu z bídy nebo z pohnutek třídního boje, kterého se súčastnil na straně proletariátu proti buržoasii. Zejména nesmí býti mladistvý trestně stíhán pro pouhou příslušnost k proletářské třídní organisaci."

§ 4 budiž škrtnut.

V §u 5 buďtež škrtnuty odst. 2 a 4. Odst. 3 budiž pak doplněn zněním:

"Při činech spáchaných z bídy a z pohnutek třídního boje, kterého se mladistvý súčastnil na straně proletariátu proti buržoasii, může být odsouzen k trestu pouze podmínečně."

V §u 6 budiž odst. 1 doplněn ustanovením: "nebo jde-li o čin spáchaný z bídy anebo z pohnutek třídního boje, jehož se mladistvý súčastnil na straně proletariátu proti buržoasii."

§ 7 budiž doplněn zněním: "Při činech spáchaných z bídy nebo v třídním zápase, jehož se mladistvý dopustil, bojuje na straně proletariátu proti buržoasii, musí soud trest uložiti podmínečně."

Odst. 4 budiž štkrnut, stejně jako v odst. 5 ustanovení: "ne však o více než o dvě léta" až do konce.

K §u 8:

V odst. 3 budiž škrtnuto ustanovení "a dolejší hranice" a odstavec doplněn po škrtnutí slov: "a dolejší ne více než jeden rok" ustanovením: "dolejší sazby se neomezují".

V odst. 4 škrtá se ustanovení:

"Snížení trestu pod uvedené dolejší hranice je nepřípustné."

V §u 9 se škrtá odst. 3.

V §u 10 se škrtá odst. 2.

§§ 11 a 12 se škrtají.

K §u 13:.

Odstavec 2 budiž doplněn zněním:

"Vždy však musí mladistvý být zavřen ve věznici, která je nejblíže jeho bydliště."

Odst. 3 a 4 buďtež škrtnuty.

K §u 14:

Odst. 1 budiž doplněn zněním:

"Za pracovní výrobky a výkony musí se jim dostat alespoň takové mzdy, jaká je obvyklá v příslušném oboru. Každé náboženské a vlastenecké ovlivňování je zakázáno. Vězňům ze řad pracujícího lidu musí být umožněn styk s dospělými vězni, kteří byli odsouzeni pro svůj třídní boj proti buržoasii. Těmto vězňům musí býti ponechána volná volba zaměstnání, četby a psaní a právo přijímati aspoň jednou týdně návštěvy a právo, aby se mohli samostatně stravovati.

Odst. 2 budiž škrtnut a odst. 3 upraven takto:

"(2) V zájmu vězně samého nebo v zájmu spoluvězňů musí být trest zavření výjimkou vykonán částečně nebo úplně v samovazbě, žádá-li za to vězeň ze řad pracujícího lidu."

§ 15. budiž škrtnut.

§ 16 budiž nahrazen zněním:

"Proletářské organisace zabývají se péčí o vězně ze řad pracujícího lidu (Rudá pomoc). Mají neomezené právo navštěvovati vězně, vyšetřovat jejich stížnosti a přání a poskytovat jim veškerou hmotnou a právní pomoc."

§§ 17 a 18 buďtež škrtnuty.

K §u 19:

Čís. 2 budiž upraveno takto:

"2. Podmínečné propuštění je přípustné při všech trestech."

Čís. 3 budiž škrtnuto.

Čís. 4 budiž upraveno škrtnutím druhé poloviny věty: "nesmí však činiti méně než rok."

Čís. 5 budiž škrtnuto.

V čís. 6 buďtež škrtnuta slova: "Při tom může prodloužiti služební dobu" až do konce.

§ 20 budiž škrtnut.

K §u 21:

V odst. 1 budiž termín "v polepšovně" nahrazen termínem "ve vězení" a odst. 1 budiž doplněn zněním:

"Budiž mu poskytnuta strava podle jeho výběru, možnost pohodlného ležení a neomezené vycházky na čerstvý vzduch atd.".

Odst. 2 budiž nahrazen zněním:

"Ukáže-li se, že další věznění mohlo by být na újmu jeho zdraví, musí být propuštěn, třeba tu nebyly ostatní podmínky pro to předepsané."

K §u 22:

V odst. 1 budiž poslední věta nahrazena zněním:

"Za pracovních podmínek obvyklých v odvětví, které si mladistvý proletářský učeň zvolil. Po dobu nezaměstnanosti vyplácí mu stát plnou podporu."

Odst. 2 budiž škrtnut.

§§ 23 až 25 buďtež škrtnuty.

V §u 26 budiž termín "pět let" nahrazen termínem "jeden rok" a termín "deset let" termínem "pět let".

K §u 27:

V odst. 1 budiž nahrazen termín "deset let" termínem "pět let" a termín "pěti let" termínem "jednoho roku", jakož i termín "dvou let" termínem "tří měsíců".

V odst. 3 budiž škrtnuta v poslední větě část: "neb ochranná výchova v ústavě".

Odst. 5 budiž škrtnut.

K §u 28:

V odst. 1 budiž termín "18. roku" nahrazen "21 roků" a škrtnut konec věty: "náležející k příslušnosti okresního soudu."

Odst. 3 budiž škrtnut.

K §u 29:

Odst. 2 budiž doplněn zněním: "Žádá-li o to mladistvý u soudu, v jehož obvodu se zdržuje."

Odst. 3 a 4 buďtež škrtnuty.

V §u 30 buďtež škrtnuty odst. 2, 3 a 4.

K §u 32:

V odst. 1 budiž ustanovení "jednomu z nich jako samosoudci" nahrazeno termínem: "rovněž senátu mládeže".

Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.

V §u 33 buďtež odst. 2, 3 a 4 nahrazeny zněním:

"Přísedícím, kteří nezaměstnávají jiných osob, nebo nejvýše 5, náleží plná náhrada skutečných výloh a ušlého zisku. Vzdá-li se přísedící svého mandátu, nastupuje za něj osoba, která následuje na kandidátní listině."

§ 34 budiž škrtnut.

K §u 35:

Budiž škrtnut celý odst. 1.

V odst. 2 budiž škrtnuta poslední věta od slov: "Soudce mládeže" až do konce.

Odst. 3 budiž doplněn zněním:

"Vyjma dospělé vězně odsouzené pro svou účast na třídním boji proletariátu proti buržoasii."

§§ 36 a 37 buďtež škrtnuty.

§ 38 budiž nahrazen zněním:

"Mladistvý může o správnosti údajů o osobních poměrech, týkajících se jeho nebo jeho příslušníků, vésti neomezený počet svědků, kteří se ovšem smějí bez udání důvodů zříci svědectví."

§ 39 budiž doplněn takto:

"Toto ohledání musí naříditi, žádá-li o to obviněný, jeho právní zástupce nebo jeho příslušníci."

K §u 40:

Odst. 2, 3 a 4 buďtež nahrazeny zněním:

"Ve vazbě požívá mladistvý všech svobod s výjimkou práva opouštět věznici. Pro činy politické (spáchané v třídním boji proti buržoasii) nesmí býti uvalena vazba."

Odst. 5 budiž změněn takto:

"Předvádění a doprava mladistvých osob děj se úředníky soudními, písemně zmocněnými za účasti 2 svědků, určených obviněným."

K §u 41:

V odst. 1 budiž termín "osmnáct let" nahrazen terminem: "21 let" v obou případech a znění odstavce škrtnuto od slov: "má-li však soud" až do konce.

V odst. 2 budiž termín "osmnáct let" nahrazen terminem "21 let".

Odst. 3 budiž celý škrtnut.

§ 42 budiž škrtnut.

V §u 43 budiž škrtnuta poslední věta v odst. 1 a rovněž budiž škrtnut odst. 2.

K §u 44:

Odst. 1, 2 a 3 buďtež nahrazeny zněním:

"Nemajetným mladistvým (mladistvým z nemajetných rodičů) budiž vždy již v přípravném řízení určen obhájce, který je placen státem podle advokátního tarifu."

Odst. 5 vládního návrhu budiž zachován a doplněn zněním:

"Avšak i jinak má zákonný zástupce právo být vždy přítomen při hlavním přelíčení a vyžádat si slovo, které mu musí býti bez omezení uděleno."

§ 45 budiž škrtnut.

V §u 46 buďtež škrtnuty odst. 3 a 4.

§ 47 budiž škrtnut.

V §u 48 buďtež odst. 1, 2 a 3 nahrazeny zněním:

"Veřejnost nesmí býti v celém řízení vyloučena."

§ 49 budiž škrtnut.

K §u 50:

V odst. 1 budiž škrtnuto ustanovení "pomocné zařízení uvedené v §u 45 a veřejný žalobce" v obou případech, kdy se vyskytuje.

V odst. 2 budiž ustanovení: "byly-li" až "žádají" nahrazeno zněním:

"K tomu konci musí jim býti vždy doručeno rozhodnutí" a odstavec doplněn: "Veřejný žalobce nesmí se odvolati v neprospěch nemajetného obžalovaného".

K §u 51:

Odst. 1 budiž změněn takto:

"(1) Obviněnému, jeho manželi a zákonitému zástupci musí býti již před zahájením přelíčení doručeno písemné poučení o opravných prostředcích. Kromě rozhodnutí a opatření, na něž si lze stěžovati podle trestního řádu, mohou si osoby uvedené v §u 51 stěžovati také na všechna rozhodnutí soudu a dozorčí rady."

Všechna další ustanovení odst. 1 a celý odst. 2 buďtež škrtnuta.

Odst. 3 budiž doplněn zněním: "při každém rozhodnutí musí jim býti doručeno písemné vyhotovení a poučení o opravných prostředcích".

K §u 52:

V odst. 1 budiž škrtnut konec ve znění:

"Stížnost má" až do konce.

Odst. 2 budiž škrtnut.

V §u 53 budiž škrtnuto ustanovení: "v neprospěch obviněného toliko z toho důvodu, že soud upustil od potrestání."

V §u 55 budiž výraz "na prospěch" nahrazen výrazem "v očividný prospěch".

§§ 56 až 58 buďtež škrtnuty.

Ustanovení §u 59 budiž nahrazeno zněním:

"Kdo uveřejní zprávu ze spisů řízení přípravného, z obžalovacího spisu nebo návrhu, z obsahu jednání veřejného hlavního líčení nebo ústního líčení o opravném prostředku nebo zprávu o rozsudku v trestní věci mladistvého nebo podobiznu mladistvého provinilce bez souhlasu nebo dodatečného schválení (do 8 dnů) mladistvého, může jím nebo jeho příslušníky býti žalován pro přestupek proti bezpečnosti cti a bude potrestán vězením od 3 dnů do 1 měsíce."

Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.

§ 60 budiž nahrazen zněním:

"Obviněný mladistvý nesmí býti propuštěn ze zaměstnání, nebyl-li odsouzen k trestu delšímu jednoho měsíce."

§§ 61 až 63 a 67 buďtež škrtnuty.

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Wintrovi.

Zpravodaj posl. dr Winter: Slavný sněme! Je u nás ustáleným zvykem, který nemohu kritisovati ve funkci zpravodaje ústavněprávního výboru, že debata v plenu obyčejně značně odbočí od thematu, který je předmětem jednání. Tak se také stalo u osnovy zákona o trestním soudnictví nad mládeží. Této příležitosti použil na příklad p. posl. Krebs a dr Luschka, aby mluvili o sčítání lidu, které bylo v těchto dnech provedeno, pan posl. Kliment, aby vylíčil, jaké poměry jsou v Karlově huti na Ostravsku a aby mluvil o spojení Karlovy huti s Nýdkem a Rotavou, pan posl. Hrubý použil této debaty, aby, jak se vyjádřil, odhalil fašistickou tvář soc. demokratů a nár. socialistů, uváděl tuto osnovu ve spojení s moskevským procesem, který tyto dny skončil, a vyslovil přesvědčení, že také tato osnova, jako všechno, co v této sněmovně děláme, je přípravou pro imperialistickou válku proti Svazu sovětských socialistických republik. (Veselost.)

Bylo pochopitelno, že jednání o trestnictví nad mládeží dá podnět k tomu, že někteří z pánů řečníků budou se zabývat širšími problémy trestního práva, problémy výkonu trestu. Nebylo tedy naprosto na podiv, že pan posl. dr Daněk a p. posl. dr Stránský se nedrželi přesně této osnovy, nýbrž mluvili o širších problémech trestního práva. Bylo by velice vděčno sledovati je na toto pole a zabývati se rovněž těmito problémy. Ale mám za to, že k tomu nejsem jako zpravodaj o této osnově oprávněn, a mám na druhé straně naději, že budeme míti poměrně brzy příležitost oficielně se těmito problémy zabývat, zejména dodrží-li ministerstvo spravedlnosti tempo, kterým až dosud pracuje, a bude-li možno očekávati uskutečnění, nechci říci slibů, ale projektů, které ministerstvo spravedlnosti má na mysli.

Jako zpravodaj nemohu se tedy zabývati ničím jiným, než co souvisí přímo s osnovou. S touto osnovou pak v bližší nebo vzdálenější souvislosti byly vývody jednak pí posl. Hodinové, jednak p. posl. Staška, kteří se zabývali důvody zločinnosti vůbec a důvody zločinnosti mládeže zvláště. Přesto, že tyto vývody, jak pravím, jsou v jakési souvislosti s touto osnovou, přece jen nejsou v souvislosti přímé, poněvadž tato osnova počítá již s faktem trestného činu, s faktem trestního řízení a s důsledky tohoto fakta, takže její rámec je mnohem úže vymezen, a já bych nerad se pouštěl na pole, na které vstoupili pí posl. Hodinová a p. posl. Stašek. Jen pokud jde o vývody p. posl. Staška bych chtěl upozorniti na jednu věc, která souvisí přímo s osnovou, resp. s její důvodovou zprávou. Pan posl. Stašek totiž uváděl jako jeden z hlavních důvodů zločinnosti mládeže, že vliv laické školy je takového druhu, že odnímá mladíkovi nebo mladému děvčeti pevnou půdu pod nohama a svádí nebo aspoň nepřekáží rozšiřování zločinnosti. Tu chtěl bych upozorniti na tabulky čís. VI a XVI, které jsou v důvodové zprávě uvedeny, a jen proto o této části vývodů p. posl. Staška mluvím. V tabulce č. VI máme přehled o zločinech a přečinech, pro které byly odsouzeny osoby mezi 14. a 18. rokem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy v zemích, ve kterých na celé čáře jest zavedena laická škola; naproti tomu v tabulce č. XVI jest uveden počet mladistvých odsouzených pro přečiny inkludující zároveň zločin na Podk. Rusi a Slovensku, kde jest ještě stále větší počet církevních škol než laických a kde také počet žáků navštěvujících církevní školy značně převyšuje počet žáků navštěvující školy laické. Když, pánové, porovnáte cifry na těchto dvou tabulkách, shledáte, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo pro přečiny a zločiny odsouzeno mladistvých osob r. 1923 2002, na Slovensku a Podkarp. Rusi 2461, r. 1924 v historických zemích 1794, na Slovensku a Podkarp. Rusi 2389, r. 1925 v historických zemích 1714, na Slovensku a Podkarp. Rusi 2670, r. 1926 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1756, na Slovensku a Podkarpatské Rusi 2541 osoba. Z toho vyplývá, že počet osob odsouzených na Slovensku je aspoň o 1/3 vyšší nežli v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Posl. Stašek: To je pojem!) Přiznávám, že pojem našeho zločinu a přečinu v historických zemích nekryje se úplně s pojmem přečinu na Slovensku a Podkarp. Rusi, takže v rámci těchto deliktů přečinových na Slovensku a Podkarp. Rusi jsou některé delikty, které do našeho pojmu zločinu a přečinu nespadají. Naproti tomu však se jedná na Slovensku a Podkarp. Rusi o dva ročníky více, poněvadž tam jde o osoby mezi 12. a 18., kdežto v historických zemích mezi 14. a 18. rokem. A za druhé v historických zemích máme 10 mil. obyvatel, kdežto na Slovensku a Podkarp. Rusi 4 mil. obyvatel. Tedy tyto dva obrovské rozdíly vyváží onen nepatrný rozdíl, který spočívá v pojmu. (Posl. Myslivec: Musilo by se zjistiti, z jakých škol vyšli ti provinilci.) Z toho je vidno, že v obvodu teritoriálním, ve kterém je vliv církevních škol větší nežli škol laických, jest počet odsouzených relativně větší ještě mnohem více než o 1/3 než v zemích historických. Ovšem nemáme zjištěno, jaké školy tyto osoby navštěvovaly, zdali to byly větším procentem osoby, které byly v církevních školách nebo které byly ve školách laických. Je však všeobecně známo, že na Slovensku a Podkarp. Rusi je neobyčejně značný počet deliktů proti bezpečnosti těla, který se jinde v tom smyslu nevyskytuje, a že tento počet je daleko větší na venkově než ve městě, tedy zase v obvodech, ve kterých vliv církevních škol všech náboženství převládá nad vlivem škol laických. Uvádím to jen proto, abych ukázal, že z cifer samých se nedá ještě vyvozovati tvrzení různých aprioristických názorů, se kterými ten neb onen z nás k řešení těchto otázek přikročuje, a že tedy průkaznost vývodů pana posl. Staška v tomto směru aspoň není nijak zvlášť veliká.

Abych se vrátil k osnově samé! Proti této osnově se vyslovili vlastně jen řečníci z komunistické strany, při čemž ani pí posl. Hodinová, ani p. posl. Kliment se osnovou samou nezabývali. Osnovou se poněkud zabýval pouze pan posl. Hrubý, který byl také členem ústavně-právního výboru, když bylo o této osnově jednáno. Pan posl. Hrubý ji odsoudil v celku i v částech.

Mohu říci, že jednotlivá ustanovení, o kterých mluvil, jako o obsahu osnovy, byla jím nesprávně vykládána a reprodukována. Nechci tvrditi, že se tak stalo vědomě, naopak, mám zato, že se to stalo nevědomě. Mám pro to doklad, že pan posl. Hrubý vytýkal na př., že osnova vylučuje důvod beztrestnosti neodolatelného donucení, který ve všeobecném zákoně trestním je obsažen, a přehlédl při tom, že tato osnova je pouze doplňkem všeobecného trest. zákona, který podle výslovného ustanovení §u 2 platí i v trestnictví nad mladistvými, pokud tento specielní zákon neobsahuje úchylek. Tedy ona ustanovení trestního zákona, kterých se dovolával p. posl. Hrubý, nemusí býti obsažena v tomto speciálním zákoně, poněvadž jsou obsažena ve všeobecném zákoně trestním. Uvádí-li tedy tuto skutečnost, že ustanovení o neodolatelném donucení v tomto zákoně chybí jako doklad o vadnosti této osnovy, pak je to pro mne dokladem, že všechna jeho kritika zakládá se na nevědomém zkrucování ustanovení této osnovy.

Také pí. posl. Blatná nevyslovila se proti osnově, naopak, uznala její přednosti. Prohlásila, že bude pro ni hlasovati, ale měla některé námitky proti jednotlivým ustanovením.

Nikdo z nás a jistě ani ministerstvo spravedlnosti nemá zato, že by tato osnova byla vrcholem umění a dokonalosti, že by na ní nemohlo býti již nic měněno nebo zlepšováno a že by snad byla posledním slovem naší moudrosti na tomto poli. Jsme si vědomi sami také některých nedokonalostí, které osnova obsahuje a které jsou následkem nutnosti, aby různá nazírání na tento předmět byla snovnána na konečnou nějakou přijatelnou výslednici.

Pan ministr spravedlnosti při jednání ústavně-právního výboru výslovně upozorňoval na některá ustanovení, se kterými ministerstvo spravedlnosti samo původně nesouhlasilo, která však on jako zástupce vlády byl povinen ve výboru zastávati, protože dospělo se k nim jako k součásti této osnovy na základě meziministerského jednání, v důsledku čehož byl těmito ustanoveními vázán.

Ale různé námitky, které by snad pí. posl. Blatná měla proti osnově, vyplývají právě z různosti nazírání ani ne tak na zásadu věci jako na některé detaily. Tak bych se na př. chtěl zmíniti, že pí. poslankyně mluvila o potřebě, aby hranice věková pro pojem nedospělého, pro pojem absolutní beztrestnosti, byla posunuta až k 16. roku, do kdy, jak ona se domnívá, v blízké době bude prodloužena nucená školní návštěva. Byl jsem zrovna včera přítomen přednášce a rozpravě v Sociálním ústavě o prodloužení školní návštěvy nikoliv do šestnáctého, nýbrž pouze do dokonaného patnáctého roku. Tu bylo z úst odborníků slyšeti úvahy velmi podrobné, ze kterých vyplývalo, že prosté prodloužení školní návštěvy jen do 15 let je problém komplikovaný, při jehož řešení narazíme na řadu obtíží a překážek, jež bude nutno překonávati. Tím tíže bude možno dosíci toho, aby byla školní návštěva prodloužena do 16. roku, takže mám zato, že naděje, kterou v tomto směru vyslovila pí. posl. Blatná, je nadějí nikoli blízké budoucnosti a že do té doby, než tato naděje bude uskutečněna, budeme míti ještě bohatě času, abychom eventuálně mohli pozměniti osnovu, která je předmětem dnešního našeho jednání. Ale bez ohledu na to, zdali bude prodloužena školní návštěva do 16 let brzy či později, bych upozornil ještě jednou na to, čeho jsem se dotkl v úvodním slově svém a na co jsem upozornil v tištěné důvodové zprávě ústavně-právního výboru, že totiž v kruzích těch, kteří si přejí této osnovy, i v kruzích velmi interesovaných na péči o mládež byla pochybnost, má-li býti hranice beztrestnosti stanovena již 14. rokem a zda by nebylo účelno, abychom zůstali u 12. roku, jak tomu je v právu platném dosud na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Z toho je viděti, že i mezi interesenty, mezi těmi, kteří nejsou odpůrci této osnovy, je v detailních otázkách řada růzností, takže, kdybychom vyhověli jednomu názoru, narazíme na odpor u názoru druhého, stejně odůvodněného a stejně oprávněného. Následkem toho mám zato, že střední cesta, kterou se osnova dala, je cesta správná.

Ostatní páni řečníci osnově samé vlastně nic nevytýkali a může tedy býti jistě i ministerstvo spravedlnosti i ústavně-právní výbor spokojen s průběhem této debaty.

Jen někteří páni měli námitky nebo výtky nebo pochybnosti, jak se o tom ještě zmíním. Tak na př. p. posl. Krebs vytýkal, že vláda přišla s touto osnovou pozdě, že už v jiných státech dávno tato otázka jest upravena a že Československo zůstalo značně pozadu. Už na začátku svého referátu včera jsem upozornil na důvody, proč se tak stalo; nebyla to vina Československé republiky, nebyla to vina ani rakouského ministerstva spravedlnosti, nýbrž vina poměrů, ve kterých Rakousko po celé čtvrtstoletí v poslední době svého trvání žilo, a následkem toho byly zákonodárné reformy na tomto poli zpožděné a oddálené. Ale i když už musíme počítati s tím, že přicházíme s touto osnovou pozdě, tedy zrovna p. posl. Krebs měl by si uvědomiti známý německý citát o hraběti Isolanym, který sice přišel pozdě, ale byl přece vítán, jen když přišel. Tedy myslím, že také my můžeme tuto osnovu uvítati, i když jsme si vědomi toho, že mohla snad přijíti dříve.

Pan posl. Krebs projevil také obavu, kterou jsme slyšeli také ve výboru ústavněprávním, že této osnovy by mohlo býti zneužíváno ve směru národnostním, že by děti dané do polepšoven nebo do výchoven (děti německé nebo polské nebo vůbec menšinové) byly odnárodňovány. Již v ústavně-právním výboru bylo na tuto námitku, kterou přednesl tam pan posl. dr Keibl, reagováno panem zástupcem ministerstva spravedlnosti v tom směru, že výchovny, které jsou ústavy zemskými, jsou až na výchovnu v Mor. Jičíně tak jako tak národnostně rozděleny a že na tom stavu nebude nic měněno, takže německé děti budou přicházeti do německých a české děti do českých ústavů. V polepšovnách, kde bude větší počet chovanců, na které se bude tento zákon vztahovati, bude vedeno ministerstvo spravedlnosti snahou, aby vytvářelo skupiny národnostně rozdělené tak, aby výchova, zejména výchova literní, mohla býti prováděna jazykem mateřským toho kterého chovance. Ovšem upozornil již pan zástupce ministerstva spravedlnosti v jednání výborovém na to, že v některých ústavech dnes aspoň máme tak malý počet chovanců, že na př. v jednom z nich, jak je v důvodové zprávě uvedeno, je 7 chovanců, v jiném 10, takže je vlastně těžko vytvářeti z tohoto nepatrného počtu chovanců národnostně rozdělené skupiny. Ale justiční správa má v úmyslu soustřeďovati mladistvé provinilce v několika málo ústavech, tak aby i tomuto požadavku mohlo býti takřka na celé čáře vyhověno.

Páni posl. dr Luschka a Stašek tvrdili, vyvozujíce tento domnělý fakt z úpadku náboženské výchovy, že prý kriminalita vzrůstá. Toto tvrzení není správné. Máme daleko větší kriminalitu, než jsme měli před válkou, to je pravda. Máme dnes ještě nerozřešené problémy; nejen Evropa, ale i celý svět je ještě stále v poválečném vření a v poválečných problémech, takže je docela pochopitelno, že ani stav morálky, ani stav kriminality nemůže býti po válce týž, jaký byl v ustálených poměrech předválečných. Ale od dob poválečných nevzrůstá kriminalita ani mládeže, ani dospělých, ani u nás, ani v jiných státech evropských, nýbrž naopak značně klesá.

Měli jsme vyvrcholenu kriminalitu r. 1920 a 1921, tedy v době nejhorších potíží hospodářských, které jsme prožili, ale od té doby zaznamenává naše čsl. statistika kriminalistická neustálé klesání, takže obava, že bychom snad přispěli k dalšímu vzrůstu kriminality, z dosavadní křivky kriminality není nikterak odůvodněna.

Zmínil jsem se zde o tom, že někteří páni poslanci vyslovili pochybnosti o úspěchu, který tento zákon bude míti. Zejména byl to p. posl. dr Daněk, který se obával, že příliš mírné nakládání s delinkventy, jak se on vyjádřil, "laskání se se zločinci", bude míti špatný vliv na křivku kriminality a že není vyloučeno, že nám počet kriminalistických případů vzroste.

Mám za to, že proti těmto pochybnostem, které vyvrátiti ovšem dnes nikdo nemůže, jsou přece cifry, které aspoň zavdávají naději, že tyto pochybnosti nebudou zdůvodněny. Mám na mysli cifry recidivy při podmíněném odsouzení mladistvých osob.

Recidiva se jeví nám v těchto cifrách takto: v historických zemích bylo r. 1919/20 odsouzeno mladistvých podmíněně pro všechny delikty 13.944 osob, z těch bylo toto podmíněné odsouzení odvoláno, poněvadž se mladiství neosvědčili, u mužů 11·6%, u žen 8·5%. R. 1921 jsme měli 14.343 odsouzených podmíněně, odvoláno to bylo u mužů 10·8%, u žen 7·6%. R. 1922 bylo odsouzených 14.002, podmíněných odsouzení bylo odvoláno u mužů v 9·9%, u žen v 7·3%.

Tyto cifry potvrzují jednak fakt, o kterém se zmínil p. kol. Stašek, že u žen je možno pozorovati lepší stav než u mužů, ale s druhé strany také potvrzují fakt, že počet recidiv je poměrně malý, takže je možno počítati také s nadějí, že pochybnosti vyslovené p. posl. dr Daňkem se neuskuteční.

Ovšem je pravda, co řekl on i p. posl. dr Luschka i p. posl. dr Stránský, že děláme pokus. To je pravda, ale musíme míti odvahu k tomu pokusu. A mám za to, slavný sněme, že ten pokus není ani tak odvážný, kdyžtě se ho odvážily jiné státy už dávno před válkou, některé státy po válce a když nikdy nevyskytla se snaha, aby se od tohoto pokusu šlo zpět, naopak když všude se setkal s dobrými výsledky. Nejsme přec horší, než jsou jiné národy Evropy; kulturní i morální stav našeho obyvatelstva je jistě aspoň tak dobrý, jako kulturní a morální stav obyvatelstva jiných evropských států, takže mám za to, že můžeme s dobrým svědomím tento pokus učiniti.

Proto doporučuji znovu, aby osnova byla schválena tak, jak byla předložena výborem.

Páni posl. Kopecký, Dvořák a soudr. předložili 61 pozměňovacích návrhů. Těmito návrhy jsme se zabývali velmi podrobně v ústavně-právním výboru. Jde v podstatě o opakování návrhů, které byly tam projednávány a buď zamítnuty nebo z části jinak formulovány v usneseních ústavně-právního výboru, takže se nemohu vysloviti, nemaje dnes už možnost, abych se o každém detailně zmínil, pro jejich schválení, nýbrž prosím, aby slavný sněm schválil osnovu tak, jak prošla poradami ústavně-právního výboru. (Výborně! - Potlesk.)