(Schůze zahájena v 9 hodin 10 minut.)

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříľ, Sehnal.

Celkem přítomno 117 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodľa; ministři inľ. Dostálek, dr Krofta, Machník, Tučný.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartouąek; jeho zástupce Fritsch.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené: na tuto schůzi a daląí v tomto týdnu sen. Ballovi; od 9. Do 11. Března t. r. sen. Jurigovi; na tento týden sen. Wellerovi.

Budeme projednávati pořad schůze, a to odst. 1 pořadu:

1. Pokračování v rozpravě o prohláąení předsedy vlády dr Milana Hodľi, učiněném ve 102. Schůzi dne 3. Března 1938.

Uděluji slovo daląímu přihláąenému řečníku, jímľ je p. sen. Hokky.

Sen. Hokky (maďarsky): Váľený senát!

Cieµom kaľdej politiky je v prvom rade, aby ona chránila existenciu a ľivotné záujmy národa či národov toho ktorého ątátu. Skúmam-li expozé pána predsedu vlády z tohoto zorného uhlu, nevidím v ňom túto tézu plne osvedčenú.

Pán predseda vlády a jeho vláda i po 20 rokoch zastupujú iba jednu čas» tunająích národov; a nie je isté, či tú väčąiu čas». Tomu nasvedčuje i to, ľe sa vôbec nezaoberal s vnútornou politikou republiky, ač tuná politika vnútorná spočíva na jednom pilieri s politikou zahraničnou, ba politika zahraničná je takmer len projekciou politiky vnútornej. Toto malo by» postavené pod ľiarovky Jupitrovky, aby sme v jasnom osvetlení videli celý systém, na ktorom je zaloľená politika zahraničná. Dokiaµ tu nie sú vyrieąené otázky vnútropolitické a nie je zabezpečené kµudné umiestenie rôznych národov, postráda politika zahraničná pevného podkladu.

Hµadím-li na politiku vnútornú, tu mi vyvstáva pred očima otázka slovenská. Pomer medzi Čechmi a Slovákmi mal by by» taký, ako keby to boly dvojčatá siamské. Jedno mäso, jedna kos», jedny nervy a jedna krv. A hlavne to posledné. Ochorenie krvi ohroľuje váľne celý organizmus. A naopak: zdravé krvinky môľu ozdravi» celý organizmus i bez

lekárskeho zákroku. Tu vąak môľe pomôc» iba váľny lekársky zákrok. Treba vykona» operáciu. Lekár má nanajvýą dba» na to, aby po operácii nedostavila sa trombóza. Nazdávam sa, ľe k tejto operácii niet schopnejąieho človeka, neľ pán predseda vlády Hodľa, ktorý je jedno mäso a jedna krv so Slovákmi, ba odvaľujem sa tvrdi», ľe on by bol najpovolanejąí i k tomu, aby vyrieąil tieľ otázku maďarskú. Avąak upozorňujem pána predsedu vlády na to, ľe Maďarstvo sa nemôľe uspokoji» s rieąením povrchným. Nás neuspokojí niekoµko poątových razítok. Podstatou maďarskej otázky nie je 150 poątových razítok. Menovanie maďarského predsedu krajského súdu má stokrát väčąiu cenu neľ tamto. (Sen. dr Bačinsky [maďarsky]: V Berehove bol menovaný Maďar predsedom krajského súdu!) Na to práve poukazujem. Tých 150 poątových razítok nás nemôľe uspokoji». Takáto symptomatická terapia maďarskej choroby môľe uspokoji» nanajvýą aktivistických pánov, ako sú Schulcz, Csomor a Balla, nás vąak nie. Medzi obojím je tak hlboký rozdiel, ako medzi 150 poątovými razítkami a medzi podstatným rieąením maďarskej otázky.

Rieąenie otázky nemeckej je tieľ mimoriadne súrne; toto sa vąak podobá uľ rakovine. Keby sa bolo začalo prv s liečením choroby, bolo by sa ono v počiatočnom ątádiu zdarilo. Dnes uľ nestačí vyhubi» nádory. Po vyhubení strany Krebsovej zamorila choroba takmer celý organizmus. Zrodila sa strana Henleinova, ako číselne najväčąia strana republiky s počtom 1,200.000 hlasov. To uľ nemoľno lieči» liečbou symptomatickou, a to tým menej, lebo za tou stranou zjavil sa obor, ktorý môľe by» nebezpečným nepriateµom pre kaľdého.

Situácia nie je lepąia ani u Poliakov, Rusínov, ba ani u malej frakcie rumunskej. I títo sú vo väčąine nespokojní. Nemôľe tedy vládna politika uspokoji» tunająie národy, lebo neochraňuje ich v existencii a ľivotných záujmoch. Keby tomu bolo tak, boli by vąetci na strane vlády.

Takto som to musel prednies», i vąetko to, čo eąte poviem. Zmocňujú mňa na to tieto slová pána predsedu vlády: "Jasná mluva znamená dobrú vôµu, loyalitu a mier. Dvojsmyselná mluva vyvolala by neistotu, nedôveru: a zbytočné spory:" Bolo by bývalo treba, aby pán predseda vlády bol skutočne jasne a úprimne hovoril, aby v prvom rade priatelia videli jasne a čiste.

I my musíme vide» jasne do situácie spojencov. Ja ju ani vo Francii ani v Rusku nevidím brilantnou. Vo Francii µavičiaci a pravičiaci sú v ostrom boji a preto politická i hospodárska situácia stále kolísa. Ani v Rusku nie sú pomery príhodnejąie. Tam, kde sú definitívne odpravovaní tvorcovia systému, ako Bucharin, Kyrov a ich najhodnotnejąí spolupracovníci, tam nemoľno mluvi» o pevnej situácii, o kµude a konsolidácii. Tí, čo trpia »aľkou vnútropolitickou krízou, nie sú dobrí pomocníci.

Československá republika sleduje eąte vľdy politiku prestíľe na miesto toho, aby robila politiku reálnu. Anglicko dokázalo čo najrýchlejąie, z noci na ráno, presedla» na politiku ątyroch veµmocí, akonáhle to povaľovalo za potrebné v záujme mieru v Europe a predovąetkým v záujme svojho vlastného kµudu. Ale nikdy vo váľnych dobách nehne ani prstom za republiku a strednú Europu, lebo to nie je jeho záujmom ľivotným a vecou jeho srdca. "Anglicko v obavách o svoje imperium pokladá za potrebné, aby sa dohodlo s niekym, kto by v podunajskej Europe hral zástoj policajta, aby samo nemuselo sa do toho vmieąova»" - píąe belgický "Siécle". Anglické obyvateµstvo, vymanivąie sa z války, hrozí sa války. Nie je div. Kaľdý vie, ľe len v Anglicku je dnes pravý mier, kµud a veµká konjunktúra. Takáto konjunktúra je snáď eąte iba v severských ątátoch germánskych, vo ©védsku, Norsku, Dánsku a Holandsku.

Malá dohoda? Mnohí sa táľu, či eąte jestvuje. Politicky, hospodársky či vojensky? Politicky rozbije ju Italsko, hospodársky rozbije ju veµká vzdialenos» a nemecká konkurencia, a vojensky proti Nemecku neznamená ľiadnu pomoc. Ba Rumunsko bude stá» ako hrádz proti ruskej ozbrojenej moci. (Sen. Steiner [maďarský]: Odkiaµ to viete?) Odtiaµ, lebo Rumunsko má strach z boµąevizmu, lebo sa obáva, ľe ruskí vojaci zavlečú vo svojej batoľine bacily boląevizmu. (Sen. Steiner [maďarslcy]: Nuľ a z Hitlera nemajú strach?) Mne ani Stalin ani Hitler neprirástol k srdci. Skutkom je, ľe Rumunsko má väčąí strach z bliľąích bacilov komunizmu, neľ zo vzdialenejąieho Hitlera.

Avąak i z menąích vecí je vide», aká priepas» je medzi Királyházou a Halmim. Od tých čias, čo stojí republika, nemôľu pohraničné obce dováľa» zo svojich lesov, leľiacich na území rumunskom, ani palivové drevo, nehovoriac uľ ani o lesnej »aľbe, ktorej nedosiahnu vôbec. (Sen. Steiner [maďarsky]: O to ide, s kým chcete rieąi» otázku národnostnú?) S pánom predsedom vlády Hodľom. S vami nie, čo bych si s vami počal, veď vy nezastupujete snáď ani 5 % Maďarov, kým ja zastupujem 75 % Maďarov. (Sen: Steiner [maďarsky]: Vy nezastupujete 75 % Maďarstva!) Vy, pán kolega,, môľete mluvi» do vzduchu; ja mluvím ná základe ątatistických dát. Tých 9 poslancov a 5 senátorov dostalo sa sem hlasmi 75 % Maďarov. Vás, pán sen. Steiner, urobili senátorom i bez hlasov. Mňa môľe voli» za senátora či poslanca len môj µud. Nám náą µud prikazuje, akú politiku máme robi». (Sen. Steiner [maďarsky]: Hitler, Horthy ľenie vás do tejto politiky!) Vy nevietenič iné, neľ spomína» Hitlera. Máte strach z Hitlera a preto máte v ústach stále len Hitlera. Povedzte uľ raz niečo iné na miesto Hitlera. Nemám s Hitlerom nič spoločného, eąte menej neľ vy s Leninom. (Sen. Steiner [maďarsky]: A preca robíte politiku hitlerovskú!) Nemôľete-li tomu rozume», nech je tedy dµa váąho priania, nech som tedy hitlerovcom.

Za revízie hraníc bolo nám u «ačeva vzaté pred naąima očima a za. bieleho dňa 10.000 jutár veµmi hodnotnej pôdy. V pozemkovej: reforme rumunskej priąlo veµa občanov československých v pravom smysle slova na ľobrácku palicu. Toto majetkové harakiri bolo doprevádzané početnými samovraľdami. Ani dneąný zátvor hraníc nie je dôkazom veµkého priateµstva. Ale poučka má cenu večnú: priateµ, ktorý v malých veciach nedokáľe by» veµkoduąným, nie je schopný veµkých obetí.

Z údolí Sajny a Volhy musíme prejs» do údolia Dunaja. Tamto je uľ len sen a naivita. Toto je realita. Musíme vide» čiste. Europská hegemonia Francie patrí uľ minulosti. Anglicko cíti,, ľe nemá, na koho by sä oprelo. Bankrot kolektívnej bezpečnosti je známy uľ i verchovinskej diplomacii. Ribbentrop-Ciario-Halifax znamenajú smer nový. (Sen. Steiner [maďarsky]: Faąizmus, lordovia!) Nie Bucharin a nie Rykov.

Proti nemeckej ríąi a Italsku moľno namieta» ledačo, avąak 90 % ich národov stojí za nimi; to nemoľno poveda» o priateµoch Československej republiky. (Sen. Steiner [maďarsky]: Nestojí za nimi 90 %, obyvateµstva!) Áno, 94 % stojí za nimi, a to je závaľné. (Sen. Steiner [maďarslry]: S bodákmi!) Moľná, ale stoja za nimi. Nuľ a či v Rusku nespočíva řeľim na bodákoch? (Sen. Steiner [maďarsky]: Veru nie!) Mne to povedáte, profesorovi? (Sen. Steiner [maďarsky]: To ste tedy ąpatný profesor!) Zis»ujete-li to vy, to som tedy iste ąpatným profesorom, veď nik nie je kompetentnejąím k onątatova» to neľ vy.

Spoločnos» národov a kolektívna bezpečnos» padly uľ paktom Kellogovým, ktorý chcel vyhubi» válku naveky. Od tých čias bola válka medzi Bolíviou a Peru v juľnej Amerike, medzi Čínou a Japonskom v Ázii, pre Habeą v Afrike a medzi pravičiakmi a µavičiakmi vo ©panielsku. V boji medzi pravičiakmi a µavičiakmi berú účas» tajne aj iní. (Sen. Steiner [maďarsky]: Môľu sa hanbi»!) Tu sa môľu hanbi» i boląevici, ktorí berú tieľ aktívnu účas» na ąpanielskej válke.

Nech pán predseda vlády Hodľa nehlása, ľe sme nepremoľiteµní, a nech sa pán ąéf generálneho ątábu nebije tak veµmi v prsá, lebo tu Göring uderí eąte mocnejąie na svoj meč. A to sa veµmi podobá roku 1914.

Bolo by dobre naslúcha» niekedy slovám starého zosnulého Kramářa. Bola to bystrá hlava (Výkřiky sen. Steinera.), bystrejąia ako vaąa a videl jasne i vo svojom stareckom veku. Tieľ "Národní listy" daly múdru radu: "Najlepąím obrancom ątátu je spokojný občan. Netreba vyrába» vlastizradcov tam, kde ich niet." Bolo by dobré, keby sa pán predseda vlády podíval občas do obľalobných spisov. Dostal by závra», keby videl, akým spôsobom sa odcudzujú duąe naveky od republiky, mnohokrát iba z mýlneho predpokladu, ľe sa tým republike pomáha; a preca pôsobia sa jej tým ąkody, ktoré nebudú nikdy nahradené.

Lepąie by bolo konsolidova» duąe. Ale ani v tomto prípade nebolo by sa smelo v československej diplomacii pouľíva» tónu, ktorý istý autoritatívny ąkotský diplomat Cooper vyjadril tak, ľe je to vraj so skrovnos»ou spojená arogancia. To nemôľe by» tónom malých ątátov s neusporiadanými vnútropolitickými pomery.

Expozé nepokladám za ą»astné a vo svojomi v mene svojej strany ho neprijímam.

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil p. kol. sen. Klofáč. Dávám mu slovo.

Sen. Klofáč: Pane předsedo, slavný senáte!

Řeč předsedy vlády dr Milana Hodľi byla skutečně událostí historickou. V nynějąí těľké mezinárodní situaci promlouval z ní nebojácný. duch naąeho národa, který tisíciletí hájil a hájí své státní hranice, který i ve své mírumilovnosti je odhodlán proti jakémukoliv vměąování do naąich vnitřních poměrů hájit se i ľelezem. Usmáli jsme se, kdyľ jsme v některých listech Třetí říąe čili, ľe řeč dr Hodľi byla řečí nervosní. Seriosní tisk anglický, francouzský a jiný v ní nervositu nepoci»oval a konstatoval podle pravdy, ľe to byla řeč sice, smířlivá, ale statečná a jasná a to bylo potřeba zejména po poslední řeči kancléře německé říąe Hitlera, a také po poslední řeči vojenského marąála a nejvyąąího velitele německého letectva Göringa.

Je jisto, ľe řeč Hodľova byla jiného druhu, nebylo v ní hrozeb a silných slov, jeľ pravidelně jsou jen důkazem slabosti nebo ąpatného svědomí. Nebyla mluvena proti Německu a zejména ne proti německému národu, se kterým si přejeme ľíti v upřímném sousedském poměru; ale jako nepovaľujeme za správné míchati se do vnitřních poměrů kteréhokoli jiného státu a také Třetí říąe, právě tak povaľujeme suverenitu svého státu za nedotknutelnou a nedovolujeme nikomu míchati se do vnitřních jeho poměrů, dr Milan Hodľa mluvil ze srdce celého národa, kdyľ pronáąel svá muľná slova, ľe jsme se nebáli tisíc let a nebojíme se ani dnes, kdy jsme daleko silnějąí neľ kdykoli před tím, a jsme jistě odhodláni svou samostatnost,.svou svobodu a čest hájiti i se zbraní v ruce. (Tak jest!)

Naąe vlastenectví není nenávist k nikomu, snaľíme se jen celému světu dokázati, ľe pomoci při obnově svého státu jsme si zaslouľili, ľe klidnou prací jsme vykonali velké dílo konsolidace a pokroku a ľe vidíme velké poslání československé republiky v tom, aby i v chaosu dneąní doby byla naplněna duchem opravdové demokracie, duchem sociální spravedlnosti a národní i náboľenské snáąelivosti, aby byla pokud moľno ve vąem dobrém první a ve vąem ąpatném poslední. Je-li tisíciletý náą stát zase obnoven, pak dneąní naąe vlastenectví není jen vlastenectví jazykové, je to předevąím vlastenectví státní, a chceme, abychom se v něm spojili vąichni bez rozdílu jazykových růzností, vąichni, kteří republiku mají rádi a její historické poslání uprostřed Evropy, na mostě mezi světem slovanským a světem germánským, chápou, tedy vąichni od Aąe aľ po Jasinu.

Těľký byl náą osud aľ db skončení světové války. Hrozilo se nám úplným zničením. O tom pan dr Hilgenreiner mlčí, a patrně úmyslně - mlčí, zapomíná, jaká byla dohoda mezi min. předsedou Seydlerem a mezi sudetskoněmeckými poslanci v létě 1918. Hrozilo se nám úplným zničením. Pro Slováky byl rak 1918 posledním zvoněním. Ale nechtěli jsme zlé spláceti zlým, věřili jsme, ľe po hrůzách světové války poroste nová Evropa, lidská i spravedlivá, a s tím novým duchem chtěli jsme s Masarykem v čele začíti také doma. Bohuľel mnozí z těch, kteří vládli, viděli spravedlnost jen v tom, abychom byli ujařmeni a zotročeni. Jakmile se nám dostalo svobody, spravedlnosti a rovnosti, uľ v tom vidí nespravedlnost, a k těm, pánům náleľí také pan dr Hilgenreiner. Ti nemohou zapomenout na staré Rakousko. (Sen. dr Heller: Zaslouľil se o SdP!) Ano. (Sen. Javornický: Vąak oni, senátoři sudetskoněmecké strany, mu také gratulovali!) Ano, vąichni, kteří nás nenávidí, vidí uráľku, své poníľení jiľ v tom, ľe my ľijeme svobodně. Páni nemohou zapomenouti na staré Rakousko, třebaľe ono svou politikou zahraniční i vnitřní zavinilo světovou válku, jejíľ následky cítíme jeątě dnes v celém světě i u nás, ve vąem a vąude. Dlouho byla hlásána teorie "Herrenvalku", a jsou páni, kteří svoji nekulturnost zakrývají touto hloupou teorií. Duch, pravda a lidskost platí více neľ násilí, které můľe vítěziti jen dočasně. A my jsme opravdu na to hrdi, ľe nás v politice ovládl duch Palackého a Havlíčkův a ľe nakonec celé naąí státní politice dal program Masaryk, který neznal nadčlověka, ale viděl v kaľdém člověka, a kterému panovačný duch násilnický byl úplně cizí.

Slavíme letos 20leté jubileum trvání své republiky. Myslím, ľe se nemusíme před nikým hanbiti za to, co jsme i za nejtěľąích podmínek a vlastní pílí a vlastními prostředky dokázali. Můľeme snésti přísné měřítko i těch, kteří si objektivně vąímají menąinových problémů. Nic na světě není dokonalého, a také naąe práce na tamto perli není jeątě skončena. Je tu jistě jeątě hodně nedostatků, ale nikdo nesmí a nemůľe pochybovat o naąí poctivé a dobré vůli. Je to trochu zvláątní, ľe se pořád ukazuje jen na nás, jak my se chováme k menąinám, ale nepoukazuje se právě těmi pány, kteří jsou na nás tak přísní, na to, jak se zachází s menąinami v Polsku a Maďarsku a předevąím v Italii, kde se uľ netrpí ani německé jména a kde i německé nápisy na hřbitově musejí býti odstraněny. Konečně bychom se ptali, jak se zachází dnes s luľickými Srby v Německu. Ale je potřebí znáti troąku historii a trochu zákulisí. Jsou páni, kterým nejde o váľné řeąení menąinových otázek, zejména ne u nás. Tito páni hledají jen záminku, aby mohlo býti pokračováno v politice starého "Drang nach Osten", v postupu "nach Triest", aby Mare ronianum zaměnili později za Mare germanicum, v postupu nach Saloniki a na Cařihrad a v postupu na jiľní Rusko, k černému moři a na Kavkaz, na rumunskou naftu a na ukrajinskou pąenici. My, starąí politikové, tuto velkoněmeckou koncepci známe jiľ dávno.

Hitler ve své poslední řeči 20. února pronesené mezi jiným pravil: "Jenom ve dvou státech, poloľených na naąich hranicích, je přes 10 milionů Němců. Aľ do r. 1866. byli spojeni s ostatním německým národem státoprávním svazkem". (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)

Říąský kancléř Adolf Hitler nárok na protektorát nad naąimi Němci a Rakuąany, čili domnělé právo zasahovat do vnitřních poměrů dvou suverénních sousedních států podepřel minulostí, která i u říąských procesorů novověkých dějin musila vyvolat pocity smíąené anebo přímo podiv nad křiklavou neznalostí skutečné pravdy a historie u svého Vůdce.

Ale ti objektivní profesoři v Německu mu sejí mlčet a nemohou říci, co si o té historické znalosti kancléře myslí. Nezbývá-li jim nic jiného, neľ mlčet, jsme povinni my uľíti své svobody projevu, abychom před celou evropskou veřejností, ke které Adolf Hitler 20. února mluvil, dokázali, ľe kancléř tehdy ve své exkursi do historie prokázal ohromné slabiny svých vědomostí.

Před r. 1866 byly země České koruny a dědičné země rakouské, a nikoliv jenom čeątí a rakouątí Němci, členy t, zv. Německého spolku. A správně jsem četl v těchto dnech z péra historika dr Miloslava Volfa, ľe toto členství v Německém spolku nemělo pranic společného s nějakým státoprávním svazkem. Německý spolek podle t. zv. Spolkové akty z 8. června, 1815 byl pouze volný svazek samostatných a zcela suverenních států bez jakékoliv viditelné hlavy a bez vlastni exekutivy, jehoľ representantem byla frankfurtská spolková rada, sloľená z vyslanců jednotlivých členů, kteří v ní zastupovali pod předsednictvím vyslance rakouského své panovníky. Byl to spolek 35 monarchů a 4 svobodných měst, dříve hansovních, a Frankfurtu n. Mohanem. Jeho členem byl mezi jinými na př. král anglický za Hanoversko, král dánský za Holątýnsko nebo král holandský za Lucembursko. Domnívám se, ľe říąský vůdce a kancléř sotva,bude míti odvahu proto tvrdit, ľe Anglie, Holandsko či Dánsko byly tenkrát spojeny nějakým svazkem státoprávním.

Naproti tomu, a to je zajímavé, členy tohoto.státoprávního svazku nebyly na př. Západní a Východní Prusy, a zajisté říąský kancléř nehodlá z této historické reminiscence činiti důsledky pro jejich nynějąí sounáleľitost k Třetí říąi. Tedy ani Východní a Západní Prusy nenáleľely k tomuto svazku.

Před r. 1866 byli Němci v zemích českých i rakouských právě tak jako lid ostatních národů těchto zemí poddanými císaře rakouského a tento panovník byl jejich suverenním pánem. Skutečnost, ľe rakouský císař vstoupil s částí svého státu do německého spolku, nemůľe jeątě,nic prejudikovati nynějąímu Československu anebo Rakousku, stejně jako ľádný prejudic neplyne z toho, ľe r. 1866 rakouský císař byl ze zmíněného spolku vytlačen zase pruským králem.

Aľ do r. 1848 a po krátké přestávce v letech 1850 aľ 1860 vládl v císařství rakouském absolutismus, takľe národové neměli moľnosti projeviti své stanovisko k domácí anebo mezinárodní politice svého panovníka.

Pokud vąak jde o českou větev naąeho národa - slovenské, která ľila v Uhrách, se to vůbec netýkalo - pak je nutno zdůrazniti, ľe protest proti účasti ve Spolku německých států a proti obeslání frankfurtského sněmu vyslovený v Palackého dopise frankfurtskému parlamentu na jaře r. 1848 byl jedním z jejích prvních politických projevů, který jménem českého národa byl učiněn a který se stal populárním, jak víte, známou Havlíčkovou vtipnou písničkou "©uąelka nám píąe z tej německej říąe".

Jestliľe kancléř Hitler mluvil o Němcích v Československu v minulosti, pak, kdyby znal trochu historii, neměl nechati bez povąimnutí jinak významný moment jejich opravdu státoprávního svazku, totiľ skutečnost, ľe jako v letech Německého spolku 1815 aľ 1866 byli poddanými císaře rakouského, tak i v dobách starąích, neľ v císařské osobě panovníka habsburského byla spojena jeho suverenita krále českého a dědického pána zemí rakouských, byli vľdy a za vąech okolností buď privilegovanými stavy nebo prostými poddanými králů českých a arcikníľat rakouských, věrnými obyvateli království českého, markrabství Moravského, vévodství Slezského, či zemí alpských.

Pokud ąlo o Němce české, neměnilo se na této jejich přísluąnosti k zemím české koruny nic, a» její poměr k Německému spolku či před tím k Svaté římské říąi byl jakýkoliv.

Od té doby, kdy na sklonku 12. století česká kníľata; králové a ąlechticové zvali německé kolonisty do českých zemí, byli němečtí obyvatelé Čech, Moravy a Slezska vľdy přísluąníky českého státu. Neměli nikdy nad sebou svrchovaného pána jiného neľ krále českého a na tom pranic neměnilo, byl-li český panovník pouhým leníkem římského krále a císaře anebo jedním z kurfiřtů Svaté říąe, či jejím císařem. Ani v dobách nejslabąích českých vládců neměl německý král či římský císař práva, zasahovati do vnitřních poměrů v českém státě. Český kníľe v říąi aneb král ve svém státě vládl svrchovaně jak nad vlastním národem, tak tím spíąe nad přistěhovalými kolonisty, přísluąníky různých kmenů německých.

Jestliľe tedy říąský kancléř Hitler pro své vměąování do naąich poměrů hledal argumenty v historii, tak jich nalézti nemohl, ale mohl tam nalézti poučení, které svědčí o vąem jiném neľ o nějakém oprávnění, dělati komukoli v Československu aneb v Rakousku protektora. Historie, vyslovená říąským kancléřem Hitlerem, nemá nic společného ani s německým Bundem, ani s minulostí starąí. Její původ vůbec není starého data a najdeme jej jenom v novějąí pangermánské ideologii Treischkově z duby Kaisera Wilhelma II. Je to imperialistický sen o německé svrchovanosti od Hamburku aľ k Cařihradu. Je to tedy ideologie, která znepokojovala Evropu nás a naąich otců a teď uľívá jenom nových slov a nových metod, cíl zůstává tentýľ, jak jej naznačil císař, který nyní ątípe polena v Holandsku a má dosti času, aby uvaľoval o své pochybené politice, aneb jak psal o tom Nauman ve své "Centrální Evropě". Mění se jenom formulace a prostředky. Jaký výsledek této politiky byl za Kaisera Wilhelma, víme. Evropa uľ tehdy poznala, oč vlastně jde; a proti této koncepci se postavila se zbraní v ruce. Totéľ by se stalo jistě i dnes.

Ale abych se vrátil k panu kancléři Hitlerovi. Nemáme mu za zlé, ľe se v historii dobře nevyzná, ale musíme mu opakovat, ľe jsme byli samostatným státem za Přemyslovců aľ po Jiříka Poděbradského i po něm, a potom ani z Habsburků nikdo o naąí státní samostatnosti nepochyboval, i kdyľ proti ní hřeąili, a nikdy u nikoho nepadlo ani slovo o roztrľení země a o t. zv. autonomii. Sám Bismark roku 1866 počítal se staroslavným královstvím českým, kterýchľto slov uľil, kdyľ se obracel na naąe otce, a třebaľe tvořil z různých království a kníľectví nové Německo, přece mu ani nenapadlo, aby jakékoli historické reminiscence dovolával se práva na české země. Jednota zemí českých je historickou skutečností, vývoj staletí tvořil naąe hranice a proto jiľ na kaľdý pokus je měniti odpovídáme vąichni prostě: Ne a nikdy!

Není chyba, ľe jsme národnostně smíąeni. Je to dobrá záruka nejen pro nás, je to výtečná záruka i pro Němce. Jeątě za války snil jsem o jakémsi ©výcarsku, ovąem pozměněném. ©výcarsko vyrostlo z kantonů a obyvatelé kantonů německých nemají ľádného jazykového práva v kantonu francouzském a obráceně: My jsme se postavili na stanovisko správnějąí a spravedlivějąí. Chtěli jsme a chceme, aby Němci měli vąechna práv a nejen ve svém území, nebo, abych uľil ąvýcarského názvu, ve svých "kantonech", jeľ netvoří nikde uzavřené národnostní celky, nýbrľ v celé republice, právě tak jako Čech a Čechoslovák, který tento stát stvořil. Nechceme, aby německé menąiny, a» se u nás nalézají kdekoliv, byly utlačovány a ve svém národním snaľení poąkozovány. Ale pak ovąem také nestrpíme, aby naąe menąiny, které ľijí v místech a krajích větąinou německých, byly utiskovány a poąkozovány, coľ se, bohuľel, dnes často děje.

Má-li p. dr Hilgenreiner ty nebo ony stíľnosti, budeme je docela objektivně studovat. Podotýkám, ľe stíľnosti, které slyąíme od naąich menąinářů, jsou daleko křiklavějąí a je jich mnohem více. (Tak jest! - Sen. Rohlena: On včera ironisoval a dráľdil! Věcné důvod neuváděl!) U nás má svobodu. A» se říká co chce, v tom je naąe síla, ľe kaľdému dovolíme povídat, co chce, i kdyľ mluví křiklavé ne pravdy. V tom je, jak říkám, naąe síla, poněvadľ můľeme proti nepravdám postaviti pravdu.

Povaľujeme za nerozumné, kdyľ se znovu hrozí pangermanismem a spousta lidí přímo náboľensky věří, ľe je to lék, který Němcům pomůľe k panství nad Evropou. Nemluvím o tom, jak skončil napoleonismus, který chtěl také ovládnouti Evropu a zorganisovati ji pod vedením Francie. Stačí, kdyľ připomenu, jak skončila světová válka, kterou tehdejąí německý kancléř Bethmann-Hollweg prohlásil za válku Germánstva proti Slovanstvu, ačkoli Slovanstvo nikdy neohroľovalo Německo ani Němectvo. Pořád jeątě působí podobná velkogermánská ideologie, ale my říkáme, ľe kaľdá prozíravá politika musí oceňovati situaci v deląí perspektivě. V dynamice populačního vývoje Evropy nastávají hluboké změny a jeątě, větąí změny je dluľno očekávati v budoucnosti. R. 1910 skupina národů germánských - to není jen Německo, nýbrľ i skandinávské státy, i Anglie - čítala 152 mil., r. 1930 149- mil. Skupina románských národů r. 1910 čítala 108 mil. a r. 1930 121 mil. Skupina, národů slovanských čítala r. 1810 pouze 65 mil., r. 1910 uľ 187 mil. a r. 1930 226 mil. Dnes je tento poměr jeątě křiklavějąí a sám ředitel státního statistického úřadu v Berlíně Friedrich Bergdörfer, jeden z nejznamenitějąích znalců otázky populační, píąe, ľe bude-li to tak pokračovati, budou míti r. 1960, tedy za 22 let, slovanské národy 303 mil. a germánské vąechny dohromady - tedy nejen Německo - 160 mil.

Slovanstvo roste a poroste, a přece nechceme ani v něm, jak uľ Havlíček psal, nikdy ztratiti svou národní individualitu, a protestovali bychom, kdyby Slovanstvo kdykoli v budoucnosti, která bude jistě jiná neľ přítomnost, mělo lidstvo ohroľovati násilím a zotročováním. Dnes předevąím musíme vąichni v Evropě mysliti na váľné ľluté nebezpečí. ©panělsko první, lína druhá a Evropa třetí - prorokují pesimisté, a je jich hodně, a kdyľ myslí na moľnost nové krvavé lázně, ukazují, ľe uľ ta poslední stála, jen pokud se týká padlých a zemřelých vojáků, 13 milionů ľivotů, ale ona stála ve skutečnosti 41 milionů mrtvých. Ti ostatní byli nevojáci, bezbranní civilisté, kteří padli za obět nejen válečným hrůzám, ale zejména epidemiím, jako byla na př. ąpanělská chřipka. A to nemluvím ani o těch, kteří by se byli bývali nově narodili k ľivotu za dobu válečnou a kteří nám dnes v populaci Evropy chybějícího je straąná mluva cifer, při které se lidské srdce jistě zor chví, ale zachví se stejně, kdyľ myslíme na dneąní barbarský japonský vpád do líny a na to, čím Japonsko celému bílému plemeni hrozí. Psal jsem o tom uľ před 34 lety, kdyľ jsem byl válečným korespondentem v ruskojaponské válce, a co jsem tehdy.napsal, mohu dnes jen opsat, osvědčilo se to úplně. Ale to není jenom jedno nebezpečí, za chvíli se bude bílému plemeni hrozit i z Afriky a zase ne pauze z arabského plemene. Prostě, bílé plemeno naučilo barevná plemena vraľdit, válčit a ztrácet respekt před bílým plemenem. (Hlasy: Bohuľel!)