Neľádáme toho pro sebe. Nás tento poměr v naąí politice neruąí. Naąe politika bezpodmínečného hájení demokracie a republiky je naprosto nezávislá od toho, jak se k nám zachovává dneąní oficielní vládní demokracie. (Souhlas.) Ale jestliľe se v poslední době proti komunistické straně zahajuje vąeobecná akce pronásledování, jen poněvadľ bohuľel jako jediná strana zasáhla, aby také československá demokracie přispěla na pomoc ąpanělskému lidu, a kdyľ konstruován byl zločin verbování pro cizí armády - upozorňuji na to, ľe dodnes, a to by měli uváľiti pánové, kteří jsou tak ątědří s těmito výtkami, nebylo moľno vznésti obľalobu - jestliľe se také na absolutně legální pomoc ąpanělské demokracii - legální podle zákonů Československa a legální podle mezinárodního práva a podle smlouvy o Společnosti národů - odpovídá pronásledováním, pak můľeme těm, kdoľ stojí za tímto pronásledováním, jen říci, ľe to právě byla tato činnost, která umoľnila ąpanělskému lidu a veąkeré evropské demokracii ukázati, ľe, nehledíc k jednání oficielní vládní demokracie, pracující demokraticky smýąlející lid Československa stojí na straně ąpanělské demokracie a ľe je také ochoten jí pomoci. A já pravím: udatní demokraté, dobrovolníci československé státní přísluąnosti, kteří u Madridu bojují v četě "®iľka" a v baterii "Gottwald", zachránili čest československé demokracie. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Samozřejmě jsme také my němečtí komunisté, jako komunisté vąech národností této republiky, také vąech menąinových národů, bezpodmínečně pro obranu republiky a demokracie proti hrozícím imperialistickým a faąistickým útokům. My němečtí komunisté hájíme tím také svou domovinu proti faąistickému usměrnění, proti imperialistické loupeľi a proti válečnému zpustoąení. Hájíme tím také národnostní svéráz sudetskoněmeckého obyvatelstva, jeho sudetskoněmeckých kulturních statků proti faąistickému usměrnění Třetí říąe.

V zájmu obrany demokracie jest, jak jsem jiľ řekl, zapotřebí pevného semknutí vąech demokratických mocností.

Přihlíľejíce k straąlivě váľné situaci a bezpodmínečné nutnosti učiniti vąe na obranu republiky, rozhodli jsme se přes zamítnutí svých tří pozměňovacích návrhů a přes ztroskotání pokusu dosíci se stanoviska demokracie změny předlohy, ľe budeme hlasovati pro vládní předlohu. Stojíme před nebezpečím útoku zvenčí, stojíme také před nebezpečím uvnitř a stojíme také před nebezpečím kombinace útoku zvenčí i uvnitř podle ąpanělského vzoru. Kdo čte článek německé diplomatické korespondence, můľe z něho bez obtíľí vyčísti tuto kombinaci útoku faąismu zvenčí a uvnitř. Tento článek oficiósního orgánu německého zahraničního úřadu není ničím jiným neľli neslýchaným vměąováním do vnitřních politických poměrů Československé republiky. V tomto článku staví se oficiósní orgán zahraničního úřadu Třetí říąe na stranu poľadavků sudetskoněmecké strany, vyslovených v neděli v Ústí n. L. Z toho je patrno, kde vypracován byl koncept ústeckých usnesení.(Smích senátorů sudetskoněmecké strany.) V tomto smyslu má naąe hlasování pro vládní předlohu býti také demonstrací proti tomuto neslýchanému pokusu vměąování Třetí říąe, demonstrací proti tomu, ľe se jiné státy pokouąejí vměąovati se do vnitropolitické úpravy národnostních otázek. Nemáme samozřejmě ničeho proti tomu, ľe státy, ve kterých se nalézají národnostní menąiny, také navzájem se dorozumívají anebo stanoví společné mezinárodní forum, kde tyto otázky menąin ve vzájemné dohodě upravují a po případě takovým menąinám, které naprosto nemohou dojíti svých práv, poskytují moľnost stíľnosti, čímľ v rámci Společnosti národů byl učiněn počátek. Ale pravíme, ľe se tak můľe státi jen na základě úmluv vąech států, ľe to má účel jen tehdy, jestliľe se vąechny státy, ve kterých ľijí národnostní menąiny, tomuto nařízení podrobí a jestliľe před tímto forem bude moľno jednati také o otázkách národnostních menąin v Německu, Itálii, Maďarsku, atd.

Naąe hlasování v tomto smyslu je nejen demonstrací proti choutkám vměąování Třetí říąe, nýbrľ také proti vąem choutkám z řad sudetskoněmecké strany, jak je projevil Franco. Za hrozbou Henleinovou skutky zoufalství nestojí nic jiného neľli hrozba takovýmito pokusy. A demonstrací má to býti proti pokusům vměąování Třetí 5íąe a proti těmto choutkám z řad sudetskoněmecké strany po způsobu Francově, kdyľ dnes také v této síni bude předloha přijata vąemi hlasy proti hlasům sudetskoněmecké strany. To bude také demonstrací pro spojenectví se Sovětskou unií a s Francií lidové fronty.

Jsme vąak bohuľel nuceni říci, ľe naąe hlasování pro tuto předlohu není projevem důvěry pro nynějąí vládu v jejím dneąním sloľení. Pravím "bohuľel", poněvadľ by bylo v zájmu obrany republiky a demokracie, kdyby tato vláda a tato vládní koalice byla prosta vąech reakčních ľivlů a vlivů a kdybychom následkem toho měli vládní koalici, ke které bychom mohli míti bezpodmínečnou důvěru v otázce ochrany demokracie a republiky. Ale máme tím větąí důvěru k demokratickému smýąlení velikých mas vojínů, poddůstojníků a rotmistrů naąí armády, a veliké části naąeho důstojnického sboru, máme tím větąí důvěru k demokratickému smýąlení mas, které na základě této předlohy nově přibydou do armády a jejichľ zařadění jeątě více povznese charakter československé armády jakoľto armády lidové. Jsme přesvědčeni, ľe demokratické smýąlení daleko největąí části armády zabrání pokusům zneuľíti armády k účelům lidu nepřátelským a imperialistickým.

V tomto smyslu hlasujeme a jsme my, přívrľenci komunistické strany vąech národností tohoto státu, pro vládní předlohu, pro to, aby se obrana republiky a demokracie dála hospodářsky, mravně, politicky, národnostně ve smyslu uspokojení nejnaléhavějąích národnostních poľadavků a také vojensky přivedena byla na stav nejvýą moľný. Z tohoto důvodu jsme ochotni učiniti a nasaditi vąe pro obranu republiky a demokracie, aby se obraně republiky a demokracie vytvořením ąiroké fronty lidové vąech jejích obhájců dostalo pevného a solidního základu. (Souhlas a potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Donát (zvoní): Pan sen. Bergman. Prosím aby se ujal slova.

Sen. Bergman: Slavný senáte!

Včera v branném výboru pánové ze sudetskoněmecké strany řekli, ľe zákony toho druhu, jaké projednáváme, v Rakousku nebyly projednávány takovým způsobem, nýbrľ ľe právo stanoviti kontingent měla jedině sněmovna a jedině zástupci lidu ľe o této věci rozhodovali. Vzpomněl jsem toho, jak to bylo před válkou, kdyľ byla najednou suspendována veąkerá práva parlamentu a kdy jednotlivec rozhodl o tom, jest-li národové bývalé rakouskouherské říąe půjdou do boje za tento stát či nikoliv. Nevzpomněl jsem ovąem pro krátkost času toho, ľe jsme v nedávné době měli velkou příleľitost, abychom konstatovali, ľe také v sousedních říąích, zejména tam, kde se pánům ze sudetskoněmecké strany nejvíce líbí, nerozhoduje parlament a zástupci lidu, poněvadľ jsem 30. ledna nečetl o tom, ľe by byl kancléř Německé říąe řekl, ľe bude o těchto věcech rozhodovati parlament, a přes to vąechno zbrojení usilovně pokračuje. Toto zbrojení nebylo nikterak odhlasováno zástupci německého lidu, a je jasno, ľe Fűhrer rozhoduje o vąem, co se má díti na ochranu republiky a státu.

A u nás? U nás se zbrojí teprve od té doby, kdy se skutečně objevilo nebezpečí, a myslím, ľe teprve dnes veąkeré vrstvy československého národa se připojily k programu zbrojení, zejména kdyľ v posledních dnech četly o tom, ľe Československo má býti pohlceno, ľe Československo se má státi obětí toho, kdo je dokonale připraven a kdo se uľ do dneąka dokonale vyzbrojil.

Domnívám se tedy, ľe vláda přichází v pravý čas, zejména proto, poněvadľ slyąíme pořád hlasy o první etapě a nevíme, co má znamenat druhá a snad třetí, poněvadľ moľná, ľe v některé této etapě snad se bude jednat o tom, abychom se také dohodli o klíči, o československých vojevůdcích a generálech. Tedy je přirozeno, ľe v československém lidu jsou jisté obavy, které vedou k tomu, abychom se semkli a abychom se vąichni připravili k obraně a obhájení hranic naąí malé vlasti.

Nás ovąem neutěąuje, jestliľe v poslední době např. čteme, ľe nedávno vynikající anglický státník řekl, ľe útok na Československo je útokem, který by znamenal zbrojení ve vąech státech, které s ním jsou v dobrém poměru. Vede nás to vąak k tomu, ľe chceme vybudovat vlastní armádu, aby tato armáda byla důkazem naąí síly, naąí neohroľenosti a aby zejména dokázala, ľe se nebojíme vąech těch straąáků, kterými jsme v poslední době častováni.

O předloľené osnově, která leľí před námi, chtěl bych říci asi toto:

Předloľenou osnovu, která znamená zvýąení aktivního stavu branné moci republiky pro přítomnost a zvýąení vycvičených záloh pro budoucnost, arci upřímně vítáme - třebaľe jako strana jsme v oposici - nebo» v ní vidíme zvýąení bezpečnosti a tím zajiątění naąeho státu i jeho demokratického charakteru.

Zajiątění samostatnosti a neodvislosti republiky a zajiątění jejího demokratického reľimu jest nám nejvyąąím cílem a proto jsme ochotni ve prospěch tohoto cíle přináąeti vąechny nutné oběti.

Dává-li československý parlament vládě právo stanoviti počet odvedených volně nad zákonem povolený kontingent 70.000, pak jí ovąem dává právo veliké. Zvolení zástupci československého lidu, vyąlí z demokratických voleb, mají právo při této příleľitosti zdůrazniti, ľe nejde o přesunutí výsostných práv parlamentu na vládu, nýbrľ ľe jde o spontánní přihláąení se velké majority v zákonodárných sborech bez ohledu na sloľky a strany k odhodlání poskytnouti státu vąechnu moľnost zajistiti obranu této země.

Děje se tak za plného souhlasu ąirokých vrstev vąeho obyvatelstva republiky a máme proto právo ľádati, aby v mezích moľnosti učinila vláda taková opatření, která by provádění tohoto zákona učinila pro obyvatelstvo snesitelnějąím. Musíme míti na zřeteli, ľe odejde-li větąí počet mladých muľů plniti nejsvětějąí povinnost vůči svému státu, zhorąí se tím hospodářské postavení jejich rodin. Úřady vojenské i správy politické musí si býti vědomy této skutečnosti a proto jest třeba, aby ľádosti o zařadění branců do náhradní zálohy, ľádosti branců o dovolené za účelem výpomoci v podnicích, které nástupem činné sluľby opustili, byly vyřizovány s náleľitým pochopením k trvajícím svízelným vąeobecným hospodářským poměrům.

Tím se nechci dovolávati nějakých zvláątních úlev pro některé vrstvy, poněvadľ armáda nesmí znát stavů a tříd, armáda musí vľdy a vąude znát jen zájem celostátní. Přece vąak při této příleľitosti musím upozorniti na to, ľe dosavadní počet náhradní zálohy sotva dostačuje k příznivému vyřízení ľádostí oněch branců, kteří jsou ľiviteli rodin.

Jsem přesvědčen, ľe nutné oběti bude obyvatelstvo republiky přináąeti snáze, uvidí-li, ľe aktivní členové branné moci jsou za svou velikou a namáhavou práci náleľitě ceněni. Po mém soudu musí býti armáda, ve které má růsti duch vítězství, armádou sebevědomou. Nechceme armádu diktující, ale rozhodně také nemůľeme chtít armádu zakřiknutou, armádu, která chodí na cvičiątě a se cvičiątě postranními ulicemi měst, která se schovává. Jako budíme ducha brannosti v celém národě, tak musíme v ní buditi ducha hrdosti a vítězného elánu. Dali jsme armádě hmotné prostředky, aby mohla ľít a technicky se zdokonalit, dejme jí také to hlavní, tj. vědomí významu a zásluh se vąemi konsekvencemi.

Jest trapno, podává-li déleslouľící poddůstojník - který poctivě a dobrovolně slouľil státu v řadách armády v očekávání, ľe pak bude později přijat do civilních sluľeb státních - marně ľádosti: byl dostatečně schopný a zdravý slouľiti jako voják, ale není dostatečně zdravý a schopný slouľiti jako četník, policista či finanční stráľník, ba ani ne jako listonoą.

Státní správa musí mít pro déleslouľící poddůstojníky místa v některém svém oboru a těchto míst bylo by jistě k disposici více, kdyby uchazeči s protekcí nebyli ceněni výąe, neľ déleslouľící poddůstojník, nemající známosti a opírající se jen o znění zákona.

Je moľno, aby při výběru déleslouľících byly kladeny vyąąí poľadavky co do vzdělání i fysické zdatnosti; ten vąak, kdo byl přijat, musí později nalézti pomocí armády celoľivotní odpovídající existenci. Neříkám, ľe to musí býti zrovna ve veřejné správě; vľdy» i průmyslové závody pracující převáľně pro armádu, by mohly přijímati určitý počet bývalých déleslouľících, pokud mají odpovídající řemeslné ąkolení.

Dáváme-li souhlas ke zvýąení počtu branců, nesmíme se nikterak domýąleti, ľe tím bylo řečeno poslední slovo v péči o ochranu země. Příklad Itálie, kde právě doąlo k úplnému podřízení vąech sil národa, země, státu zájmům brannosti, nás poučuje, ľe zbývá vykonati jeątě velmi mnoho. Předevąím se musíme snaľiti, aby odvodní komise měly z čeho vybírat, tj., aby pokles populace byl u nás zastaven, zejména v zemích historických, které svou vyąąí hospodářskou a technickou úrovní dodávají armádě síly dobře připravené pro sluľbu u zbraní speciálních.

Naąe mládeľ musí vyrůstati v takovém duąevním ovzduąí, které vede k občanským ctnostem, k určité spartánské jednoduchosti, a prosím, aby to nebylo ąpatně chápáno, i k určité tvrdosti. Národ změkčilý, přefilosofovaný, plný sobeckosti, bez kázně a disciplíny nic nesvede na válečném poli, i kdyľ půjde vľdy jen o obranu, protoľe národ takový se neuplatní ani v zápase hospodářském a stává se kořistí národů jednotnějąích, obětavějąích, vnitřně ucelených a pevně odhodlaných brániti své místo na slunci.

Konečně se musí jiľ něco stát s předvojenskou výchovou. V čase nejkratąím musí padnout rozhodnutí, kdo bude předvojenskou výchovu provádět, musí být stanoven rozsah předvýchovy a hlavně musí býti započato s jejím prováděním. To jsou poľadavky, které nesnesou odkladu.

Zvláątní péče musí býti věnována třem nejstarąím ročníkům, protoľe tu jde o cenné zálohy, jejichľ význam v této kritické době musí býti doceněn. Velmi bude záleľeti na tom, jak se předvojenská výchova uvede. Musí se míti na mysli, ľe u těchto zcela mladých lidí první jejich dojem vytvoří celý názor na armádu, a proto se musí postupovat taktně, avąak s neúprosným sledováním konečného cíle: zvýąit po stránce fysické i charakterové zdatnost mládeľe ke sluľbě ve zbrani.

Chceme také při této příleľitosti ubezpečiti vąechny ty, kteří sledují práci zákonodárných sborů Československé republiky při projednávání tohoto zákona, ľe naąe odhodlání udrľeti mír je pevné a ľe zvýąení počtu odvedených je předevąím nejmírnějąí odpovědí na vąechny ony akce, které měly Československo zastraąiti anebo je vylíčiti jako stát neschopný odporu.

Jménem klubu národního sjednocení mám čest sděliti slavnému senátu, ľe náą klub bude hlasovati pro zákon určující neomezený kontingent branců. Při této příleľitosti zdůrazňuji, ľe hlasujeme pro potřeby armády proto, ľe v armádě vidíme záruku bezpečnosti republiky, a máme přání, aby cizině přátelské i ostatní byl podán zjevný důkaz toho, ľe v otázce hájení bezpečnosti a suverenity Československo jest mínění obyvatelstva naąeho státu zcela jednotné. (Výborně!) Zájem armády jest pro nás nezávislý na vąech stranických, politických i národních zápasech, a proto za zájmem naąí armády stojí vąechno státu věrné obyvatelstvo republiky v pevné víře, ľe tím slouľí i udrľení míru, jehoľ si vąichni z hlubokého přesvědčení přejeme. Naąe úsilí po udrľení míru nemůľe vąak býti ľádnou slabostí, naopak musí býti spontánním pochopením vąech potřeb slouľících k obraně země.

Svým postupem chceme poctivě slouľiti tomu, co nás vąechny spojuje, chceme hájiti výsostný zájem státu. Podporujíce předloľený zákon, nepodporujeme vąechno, co vláda dělá nebo zamýąlí provésti, nýbrľ předevąím projevujeme důvěru armádě a jejímu vedení, předevąím jejímu vedení.

Jsme přesvědčeni, ľe upřímná snaha o daląí vybudování naąí armády nesmí býti nekritickou, to je takovou, která by zakrývala nedostatky. Právě proto tedy ľádáme rychlejąí umis»ování déleslouľících a zejména brzké zavedení předvojenské výchovy.

Doľadujeme se v této věci rychlého konkrétního jednání. Tempo naąich příprav obranných nesmí býti předstiľeno tempem přísluąných útočných příprav jiných států.

Přejeme si, aby v této době politického neklidu dalo Československo nejpádnějąí odpověď na vąechnu ątvavou agitaci proti němu ąířenou tím, ľe si dobuduje svou obrannou moc po stránce početního stavu, technického materiálu i hodnot mravních, a aby se za tuto brannou moc postavilo veąkeré obyvatelstvo republiky s celým srdcem, neutuchajícím nadąením a neomezenou obětavostí. (Výborně! - Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Poněvadľ pak k dosaľení tohoto cíle slouľí předloľený návrh zákona, opakuji, ľe budeme pro zákon hlasovati. (Výborně!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Daląím řečníkem je pan sen. dr. Karas. Dávám mu slovo.

Sen. dr. Karas: Slavný senáte!

Obětavostí vąech vrstev, ba mohu říci, ľe i vąech národností, dáváme státu, coľ jeho jest. Pro brannost státu dáváme vąe. Vedle technické výzbroje dáváme i děti k její obsluze. Staráme se vąemoľně, aby branci byli fysicky statní, zdraví. Pro zdraví dětí věnujeme velké částky peněz. Pro sílu fysickou podporujeme sport - aľ na úkor výchovy ąkolní. "Vąe pro sport tělesný" dnes. Budeme tedy míti zdatné brance. Ale napadá mne otázka: Budeme míti vůbec brance, budeme-li pokračovati v dneąní metodě populační? To je problém, nad nímľ se musíme zastavit. My děláme vąe, abychom sníľili počet novorozenců. Naąe zákony a opatření směřují ke sníľení počtu dětí narozených. Jiľ náą zákon o snadné rozluce manľelské z jara 1919 neusnadňuje nijak manľelům, aby si přáli míti hodně dětí, pravý opak je snahou tohoto zákona, jak nám statistika stále ukazuje.

První náą zákon zdravotnický, podaný v r. 1920 ministrem dr. Vrbenským, měl výslovné ustanovení, ľe cizoloľství jest netrestné, tedy umoľňoval je. A výsledek této volnosti, ľíti a vyľíti se, nebývá právě četné potomstvo. A vyhánění plodů? I kdyľ jsme je oficiálně nedovolili, přece naąe úřady jsou naprosto hluché a slepé, nevidí přímá sanatoria pro vyhánění plodů, nevąímají si inzerátů lékařů v novinách, i porodních pomocnic. Tak daleko to doąlo, ľe i jeden ľenský senátor jednou při rozpočtu výslovně ľádal, ľe by chudým ľenám měl stát opatřiti bezplatnou lékařskou pomoc, aby si mohly dopřáti vyhánění plodů, jako si opatřují bohaté dámy. Chudé ľeny jdou k packaři, který jim zkazí zdraví, ľeny ty jsou pak neplodné, po případě umrou po zákroku. Stát by se měl tedy prý starat o to, aby se plod mohl vyháněti pohodlně. Tak daleko to doąlo u nás jiľ v parlamentě!

A co druľky? Nepřináąejí si i ty své polínko na oltář dětí nenarozených? Převzali jsme tento vynález a převedli do svého práva od boląevického Ruska. V Rusku vąak uľ dávno opustili tuto metodu, ale u nás trvá dosud. V poslední fassi osobní daně jest v závorce slovo "druľka" vedle "manľelka". Zákon náą jeątě tedy uznává právní existenci druľky. A je samozřejmé, ľe ten, kdo se nechce vázati svazkem manľelským, dnes tak lehce rozlučitelným, spokojí se jen náhraľkou manľelky totiľ druľkou, nebo» nechce poměr ten zatěľovat dětmi.

Stát náą v r. 1926 konečně přímo vystoupil proti větąímu počtu dětí. Dneąní platový zákon dává veřejným zaměstnancům obstojnou podporu pro prvé dítko, na druhé dítko dává jiľ jen podporu malou, daląí dítě pokládá se za luxus, nebo» není třeba, aby státní zaměstnanec měl více neľ dvě děti. A kdyľ já jsem tehdy před 12 lety vystupoval proti tomu a tvrdil, ľe by právě opak měl býti, na prvé dítě nic, na druhé snad něco málo, na třetí víc a na čtvrté nejvíc, aby stát tu měl právě novorozence, aby ministr nár.obrany tu měl brance, rekruty, tenkrát skoro posměąně byl můj návrh jako komický zamítnut. Dnes jiné státy tak činí. Mussolini napříkl. dává vyąąí podpory na daląí děti.

Dvojice manľelské! Ve dvanáctce úřednické před dvěma lety nám byla dána statistika manľelských dvojic státních zaměstnanců. Tehdy se tam ukázalo, ľe je asi 15.500 manľelských dvojic státních zaměstnanců a ľe těchto 15.500 dvojic mělo jen 750 dětí, nebo» je přirozené, ľe dítě v takové rodině, kde manľelka je v kanceláři, v úřadě, by překáľelo, výchova jeho je obtíľná, večer chtějí jíti manľelé na zábavu, kdopak by dítě hlídal? Důsledek toho je, ľe stát svou metodou, umoľňovati svým zaměstnancům manľelství v aktivní sluľbě, pracuje proti zájmům národní obrany.

Já vím, ľe kolegyně Plamínková - není zde - by mi namítla, ľe je to právo ľeny na manľelství, ale není zde také silnějąí právo státu na to, aby jeho zaměstnanci nepodrývali obranu státu?

A co je s ústavně zajiątěnou zvláątní ochranou mateřství a rodiny? Takto vypadá tato zvláątní ochrana? Vidíme, ľe vąechny tyto zákony mluví proti mateřství, tedy jsou protiústavní.

Nepatrná výhoda, kterou berní zákon dává rodinám s větąím počtem dětí, nevyváľí, nestačí paralyzovat celou nepřízeň státu k četným rodinám, kdy ten pověstný Zweikindersystem u kulturních národů přechází v Keinkindersystem.

Končím tím, čím jsem začal. Budeme-li pokračovati na dosavadní populační politice, přijde brzy doba, ľe ministr národní obrany k jarnímu odvodu nebude míti dosti rekrutů, aby si z nich mohl vybrati brance, nebo» počet rakví bude brzy přesahovat počet kolébek.

Caveant consules, ne quid detrimenti res publica capiat! (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte!

Předloha, kterou projednáváme, má za účel posíliti brannou moc státu. Pochybnosti, které pronáąeny byly proti předloze a její ústavnosti, nezdají se mně býti oprávněny. Nebylo zde dosud příčiny přikázati předlohu, jak to ľádal kol. dr. Turchányi, rozpočtovému výboru, poněvadľ ministerstvo národní obrany prozatím neľádá daląích prostředků pro zařadění těchto vojínů, kteří by jinak byli slouľili 5 měsíců. Dnes také není naprosto jasno, zdali pro zařadění těchto lidí bude zapotřebí nových prostředků. Je moľno předčasným propouątěním tyto prostředky uspořiti. Kdyby vąak nad prostředky rozpočtem povolené bylo zapotřebí daląích prostředků, je samozřejmé, ľe ministerstvo nár. obrany pak v takovém okamľiku musí ľádati za dodatečný úvěr.

Do jaké míry tímto zákonem má býti poruąena ústava, jak se tvrdilo v rozpočtovém výboru, je mě naprosto nejasné, a nebylo to také blíľe odůvodněno. Je zcela samozřejmé, ľe budeme hlasovati pro tento zákon, obzvláątě také se zřením k těľkým dobám, ve kterých ľijeme, obzvláątě se zřením k tomu, ľe bezpečnost naąeho státu jak navenek, tak také uvnitř musí býti úplně zaručena a ľe je samozřejmou povinností státu chrániti se předem proti vąem moľným okolnostem. Naąe armáda neslouľí ľádnému útoku, nýbrľ jen obraně naąí země, a proto budeme samozřejmě hlasovati pro zákon.

Bylo zde jiľ dnes uvedeno, ľe leľí naprosto v dosahu moľnosti, ľe nebezpečí pro náą stát nehrozí jen zvenčí, nýbrľ také uvnitř, a právě události poslední doby ukázaly to jasněji neľ kdy předtím. Tím míním způsob psaní tisku sudetskoněmecké strany, tím míním řeč pana Henleina v Ústí n. L. a řeči, které před tím a potom v posl. sněmovně a v senátě byly proneseny, mezi nimi také řeč sen. Franka II, která zde včera byla pronesena. Pan sen. Frank II nemluvil sice tak útočně a uráľlivě, jak se to stalo naproti v poslanecké sněmovně, kde se řečník sudeckoněmecké strany neostýchal vytýkati aktivistickým stranám zradu... (Německé výkřiky: vy jste nám včera vytýkali zemězradu!) Ano, a já na této výtce trvám. (Sen. Maixner /německy/: To je vám podobné!) Je mně nejvýą lhostejno, co vy mně zde povídáte. (Hluk.)

Ale také sen. Frank II uľil zde včera různých výrazů, které nemohou zůstati bez odmítnutí. Mluvil o tom, ľe se v jednání, které zde bylo vedeno, projevil duch handrkování o krávu a duch kramáře, a mluvil o triku propagandy na straně aktivistických stran. Není v parlamentním ľivotě obvyklým oháněti se takovýmito výrazy. (Hluk.) Není obvyklým spílati a stranám, které činí to nejlepąí v zájmu svého lidu, podkládati nekalé pohnutky. (Výkřiky a hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje): Sen. Frank II mluvil včera dále o tom, ľe jen dynamická síla sudetskoněmecké strany uvedla tento kámen v pohyb. Dynamismus jest, jak známo, vlastností, která se přičítá hlavně Německé říąi a Itálii. Konstatuji, ľe také sudetskoněmecká strana činí pro sebe nárok na vlastnost, ľe je dynamickou silou, a jestliľe si pánové namlouvají, ľe oni to byli, kteří způsobili vyjednávání mezi koaličními stranami, pak je to stejně neodůvodněné jako mnohé jiné, co zde uvedli. Ale řeč sen. Franka II nebyla přece vůbec tak důleľitá, aby bylo potřebí déle se jí zabývati. Nechci se také zabývati řečí posl. Sandnera, doznala odmítnutí prohláąením soudruha naąí strany posl. de Witte, které přednesl jménem tří německých stran, a myslím, ľe to bylo zcela důkladné a přiléhavé prohláąení, ke kterému nemáme co přičiniti, ke kterému se plně připojujeme. Ale jinak je tomu s řečí pana Konráda Henleina, kterou pronesl v neděli v Ústí n. L. Nechci se zabývati podrobnostmi této řeči. (Sen. Bock /německy/: Pane předsedo, a» mluví k věci!) Tak jako včera pan sen. Frank II anebo dokonce pan Bock, který se zmýlil v pořadu jednání. (Veselost a výkřiky.)

Místopředseda dr.Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr. Heller (pokračuje): Nechci se tedy zabývat podrobnostmi, nýbrľ jen tím, oč hlavně jde. Slepice snesla vejce, nikoli Henlein, nýbrľ slepice. (Veselost.) Po 3,5letém přemýąlení a rozvaľování pana Henleina, jeho vůdcovské rady a jeho hlavního vedení a co tu vąechno s tím jeątě souvisí, přiąel v neděli se zcela novou myąlenkou národnostní autonomie. Nikdo předtím nevěděl ničeho o národnostní autonomii: myąlenka a poľadavek, který vąechny socialistické strany starého Rakouska vznáąely jiľ r. 1899, poľadavek, který byl ve velkých knihách od základu odůvodněn, poľadavek, ke kterému se teprve po převratu připojily také německé občanské strany, a poľadavek, kterého se dosud ľádná německá strana nezřekla. (Výkřiky.) Co znamená národnostní autonomie? (Výkřiky.)