(Schůze zahájena v 18.47 hodin.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 48. schůzi Poslanecké sněmovny a ještě jednou vás dnes všechny vítám. Schůze byla svolána podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 41 poslanců. Pozvánka byla zaslána všem v úterý 2. dubna t. r.

Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami a oznámili mi, kdo má náhradní kartu nebo žádá o její vydání.

Nyní přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Evu Dundáčkovou a poslance Libora Ambrozka. Nevím ovšem, jestli pan poslanec Libor Ambrozek je přítomen, nebo ne. Paní kolegyni Dundáčkovou na jejím místě vidím.

Sděluji ještě, že pan poslanec Eduard Vávra má náhradní kartu č. 4.

Táži se ještě jednou, je-li pan poslanec Libor Ambrozek přítomen. nebo ne. Pokud by tu pan poslanec Ambrozek nebyl, navrhuji jiného ověřovatele, a to pana poslance Tomáše Kvapila, kterého vidím přítomného. (Poslanec Ambrozek nebyl přítomen.)

Sděluji, že pan poslanec Martin Starec má náhradní kartu č. 5. Žádám vás v této souvislosti všechny, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, abychom mohli odhlasovat ověřovatele 48. schůze. - V tomto okamžiku jsme splnili povinné kvorum.

 

Návrh na ověřovatele tedy zní: paní kolegyně Eva Dundáčková a pan poslanec Tomáš Kvapil.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro, nechť zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 z přítomných 104 poslanců pro bylo 97, proti jeden, návrh byl přijat. Konstatuji tedy, že jsme ověřovateli 48. schůze Poslanecké sněmovny zvolili poslance Evu Dundáčkovou a Tomáše Kvapila.

 

Nyní mi dovolte, abych přednesl další procedurální návrh, který se bude týkat jednání naší schůze Poslanecké sněmovny. Navrhuji, abychom pro 48. schůzi odhlasovali a odsouhlasili jednání včetně hlasování o zákonech do 21. hodiny.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 z přítomných 122 poslanců pro bylo 95, proti 16. Návrh byl přijat.

 

Je samozřejmé, že toto hlasování se týká i přijetí mezinárodních smluv, jak už sdělil pan ministr Stanislav Gross.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Aubrecht Vlastimil - hospitalizace, Brynychová Ludmila - závažná pracovní schůzka, Čevela Rostislav - zdravotní důvody, Hanačíková Ivana - zdravotní důvody, Jičínský Zdeněk - služební zahraniční cesta, Karas Jiří - zasedání OBSE, Kohlíček Jaromír - služební cesta do Jihoafrické republiky, Payne Jiří - zahraniční služební cesta, Štěpová Vlasta - zahraniční služební cesta, Vymětal Karel - zahraniční služební cesta.

Z vlády je omluven pan ministr Petr Lachnit služební cestou do Madridu. Avizovaná omluva pana ministra a místopředsedy vlády Grégra je bezpředmětná, protože pan místopředseda zde sedí jako správný poslanec Poslanecké sněmovny.

Nyní přistoupíme ke stanovení pořadu 48. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny rozhodne sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu pořadu 48. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 z přítomných 129 poslanců pro bylo 98, proti 3. Návrh byl schválen.

 

(18.50 hodin) (pokračuje Brožík)

Přistoupíme tedy k prvnímu bodu, kterým je

 

1. Vládní návrh na vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF /sněmovní tisk 1281/

 

K tomuto vládnímu návrhu byl rozeslán doplněk upřesňující informace ministra obrany. Předložený návrh uvedou v zastoupení místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ministr kultury Pavel Dostál a poté ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

V tomto případě mi, kolegové, dovolte, abych přednesl jako řídící schůze procedurální návrh, že k projednávanému bodu odhlasujeme, že poslanci, kteří jsou zde přítomni, vystoupí k tomuto bodu maximálně dvakrát v délce maximálně deset minut. Nechám o tomto procedurálním návrhu bezprostředně hlasovat.

 

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 z přítomných 130 poslanců pro 72, proti 36. Návrh byl přijat.

 

Sděluji tedy ještě jednou, že k tomuto bodu programu v rozpravě může vystoupit poslanec maximálně dvakrát v maximálním rozsahu deseti minut.

Nyní už prosím pana ministra Dostála, aby se ujal slova za pana ministra Kavana.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych v zastoupení vás seznámil s názorem ministra zahraničních věcí na vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu.

Ministr zahraničí píše, že Česká republika je zemí, která ve své ústavě a dalších základních dokumentech deklaruje úctu a respekt k lidským právům a deklaruje také potřebu šíření bezpečnosti a svobodného řádu. Vláda České republiky schválila návrh na vyslání 6. polní nemocnice do operace Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF pod mandátem OSN. Tento návrh považuje místopředseda vlády za naplnění uvedených deklarací reálným obsahem a za příklad uplatňování principů, na nichž je náš stát postaven.

Vláda České republiky v souladu s ústavou dnes předstupuje před Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR se žádostí o schválení návrhu na vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu. Pan ministr zahraničí mě požádal, abych v této souvislosti citoval několik jeho myšlenek.

Když po událostech 11. září loňského roku Severoatlantická aliance aktivovala čl. 5 Washingtonské smlouvy, podílela se na tomto historickém rozhodnutí také naše země. V návaznosti na tento krok Česká republika nabídla Spojeným státům veškerou pomoc a podporu v koaličním úsilí v boji s terorismem. Po zhodnocení reálných možností jako konkrétní příspěvek České republiky vyčlenila jednotky Armády České republiky, o kterých za chvíli bude hovořit pan ministr obrany Tvrdík. Součástí této nabídky byla i 6. polní nemocnice.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR s vládním návrhem na vyslání 6. polní nemocnice umožní naplnit další část závazků České republiky, a to nejen na spojenecké úrovni, ale především jako plnoprávného a odpovědného člena mezinárodního společenství. Pan ministr zahraničí zdůrazňuje, že je zcela přesvědčen o naléhavosti a zahraničněpolitické prospěšnosti tohoto kroku. Zdůrazňuje, že je však třeba také říci, že každé rozhodnutí takového charakteru, jako např. dnes očekává Poslaneckou sněmovnu, s sebou nese samozřejmě jistá rizika.

Je pravda, dámy a pánové, že dnes rozhodneme o vyslání vojáků Armády ČR přes polovinu zeměkoule, do země těžce postižené desetiletími bojů. Vládní návrh tuto situaci zřetelně popisuje a nevyhýbá se ani rozpracování finančních dopadů tohoto rozhodnutí. Výše nákladů se bude do značné míry odvíjet od zvolené varianty přesunu. Přestože se jedná o náklady v řádech stovek milionů, pan ministr zahraničí se domnívá, že v tomto případě musíme být vedeni především snahou o zajištění bezpečnosti našich vojáků.

 

(19.02 hodin) (pokračuje Dostál)

Jak uvádí, je přesvědčen o jednoznačné převaze pozitivních zahraničněpolitických dopadů tohoto rozhodnutí.

Další aspekt, který v této souvislosti zmiňuje, je skutečnost, že Armáda České republiky po řadu let působí v sestavě britských jednotek UNPROFOR, KFOR, SFOR, Essential Harvest, a díky této účasti a českému příspěvku byla Velká Británie mezi hlavními sponzory vstupu České republiky do Severoatlantické aliance. V neposlední řadě si vojáci Armády ČR z misí přivážejí neocenitelné zkušenosti, které dále přispívají ke zvyšování profesionalizace naší armády a k zefektivnění armádních systémů.

Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, rozhodnutí o vyslání 6. polní nemocnice má podle vyjádření pana ministra zahraničí zásadní význam pro vytváření obrazu České republiky jako spolehlivého spojence a odpovědného člena mezinárodního společenství. Pan ministr Kavan považuje takové rozhodnutí za doklad skutečnosti, že Česká republika není jen pasivním konzumentem bezpečnosti, ale je ochotna s vědomím nesnadnosti úkolů přiložit ruku k dílu a bezpečnost také šířit.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Než dám slovo panu ministru Tvrdíkovi, musím se sněmovně omluvit, protože jsem v rámci procedury udělal jisté faux pas, neboť jsem nechal schválit ověřovatelem naší 48. schůze pana poslance Kvapila, který není mezi ověřovateli Poslanecké sněmovny. Dovolte mi tedy, abychom revokovali toto usnesení a schválili jako ověřovatele pana poslance Miroslava Kalouska, který samozřejmě o této záležitosti je informován.

 

V prvé řadě mi dovolte, abych revokoval původní usnesení, kdy Poslanecká sněmovna schválila za ověřovatele paní kolegyni Dundáčkovou a pana poslance Tomáše Kvapila.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 z přítomných 134 poslanců pro 87, proti 2. Návrh byl přijat. Já vám děkuji.

 

Nyní budeme hlasovat o nových ověřovatelích, kterými je paní poslankyně Eva Dundáčková a pan poslanec Miroslav Kalousek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 z přítomných 134 poslanců pro 90, proti 4. Návrh byl přijat.

 

Ještě jednou se omlouvám a děkuji.

Ještě než dám slovo panu ministrovi, s faktickou poznámkou k předřečníkovi se přihlásil pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil považuji za věc závažnou, zásadní a nikoliv malichernou. Proto mě velmi překvapuje, že při nepřítomnosti ministra zahraničních věcí - tu chápu - pověří vláda ministra kultury, aby přednášel stanovisko vlády za vládu, a že nepověří dva přítomné místopředsedy vlády, aby se tohoto úkolu ujali. Považuji to za dosti skandální.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Pane místopředsedo, nezlobte se, vy jste opět zneužil možnosti faktické poznámky a já se sněmovně omlouvám, že jsem vám udělil slovo.

Bude hovořit ministr obrany Jaroslav Tvrdík.

 

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám předložil k projednání vládní návrh na vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise mezinárodních bezpečnostních sil ISAF realizované v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1386 z roku 2001.

Na úvod svého vystoupení bych vás chtěl upozornit na materiál upřesňující informace ministra obrany ČR pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR k vládnímu návrhu na vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise bezpečnostních podpůrných sil ISAF, který vám poskytne doplňující a aktuální informace ke sněmovnímu tisku č. 1281. Ke zpracování tohoto materiálu mě vedlo především přesvědčení o tom, že pro své rozhodnutí musíte nezbytně mít k dispozici maximální množství aktuálních informací, a to jak o vývoji situace v možném prostoru nasazení 6. polní nemocnice, tak o samotné přípravě polní nemocnice na možné nasazení.

Nyní mi dovolte, abych přistoupil k vlastnímu obsahu svého vystoupení s částečnou rekapitulací některých zásadních otázek spojených s operací ISAF v Afghánistánu. Jak víte, 5. prosince 2001 vyvrcholila podpisem dohody o prozatímním politickém uspořádání v Afghánistánu konference, která se pod záštitou OSN uskutečnila v Petersbergu u Bonnu. Na základě této dohody byl sestaven třicetičlenný prozatímní afghánský kabinet, v jehož čele stanul na období šesti měsíců uznávaný paštunský vůdce Hamíd Karzáí. Dalším výsledkem konference byl požadavek na Radu bezpečnosti OSN, aby schválila rozmístění mezinárodních bezpečnostních sil v Afghánistánu, jejichž primárním úkolem by bylo poskytnout pomoc prozatímní vládě při zajišťování a udržování bezpečnosti. Následně Rada bezpečnosti OSN přijala dne 20. prosince 2001 rezoluci č. 1386 a dala tak svůj mandát k provedení mírové operace mezinárodní koalice sil ISAF pod čl. 7 Charty OSN v trvání šesti měsíců, a to v prostoru Kábulu a jeho nejbližším okolí. Nejedná se tedy o klasickou mírovou operaci OSN, ale o mírovou operaci skupiny zemí realizovanou pod mandátem Rady bezpečnosti OSN, kdy vedení nad mezinárodními bezpečnostními podpůrnými silami ISAF v počáteční fázi převzala Velká Británie a finanční krytí účasti v operaci si zajišťují jednotlivé zúčastněné země. Velká Británie se také zavázala, že do 16. dubna 2002 bude plnit roli vedoucího státu mise ISAF.

Na základě zmíněné rezoluce doposud přispělo jednotkami do sestavy sil ISAF celkem 17 států a v současné době dosáhl celkový počet rozmístěných příslušníků ozbrojených sil téměř 5 tisíc. Podrobný přehled účasti jednotlivých zemí je uveden na str. 3 upřesňující informace.

Dne 19. března 2002 na základě předcházejících jednání převzala SRN od Velké Británie velení mnohonárodní brigády v Kábulu. V současné době je také již rozhodnuto o tom, že vedení operace na strategické úrovni převezme od Velké Británie v nejbližší době Turecko, které tím také bude vystupovat ve funkci hlavního politicko-vojenského koordinátora a styčného bodu pro prozatímní afghánskou vládu, OSN, Evropskou unii, nevládní a humanitární organizace působící v místě a jednotlivé státy přispívajícími svými jednotkami do mise ISAF. Bude tedy zajišťovat i bezpečnostní koordinaci s americkými jednotkami operujícími na území Afghánistánu v rámci protiteroristické operace "Trvalá svoboda".

Všeobecně se předpokládá, že mise mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil bude pokračovat i po uplynutí jejího stávajícího šestiměsíčního mandátu, který vyprší 20. června 2002. Aktuální odhady hovoří minimálně o období dvou až tří let, kdy bude nutná zahraniční pomoc při budování životaschopného státu s fungující ekonomikou a infrastrukturou, reformovanými ozbrojenými silami, policií apod. Přestože se o prodloužení mise na půdě OSN ještě oficiálně nehovořilo, panuje naprostá shoda v otázce nutnosti jejího prodloužení.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prakticky ihned po teroristických útocích 11. září ve Spojených státech vláda České republiky jednoznačně demonstrovala odhodlání České republiky podílet se na boji proti terorismu, a to včetně použití vojenských prostředků. V návaznosti na aktivaci čl. 5 Severoatlantické smlouvy vláda vyhodnotila možnosti poskytnutí sil a prostředků s ohledem na podmínky České republiky.

 

(19.10 hodin) (pokračuje Tvrdík)

Dne 10. října 2001 pak přijala rozhodnutí o tom, že Česká republika je připravena k okamžité podpoře koaličního vojenského úsilí v boji proti terorismu vyčleněním 9. roty chemické ochrany, 6. polní nemocnice a 6. roty speciálních sil. Za tuto okamžitou reakci podloženou i skutky si Česká republika zasloužila uznání nejen ze strany USA, země postižené bezprecedentním teroristickým útokem, ale i ze strany našich dalších spojenců v Severoatlantické alianci.

Konkrétním příkladem takového okamžitého skutku v této oblasti bylo poskytnutí vojenského dopravního letounu TU-154, které dne 29. října 2001 zahájilo plnění úkolů podpory letounů včasné výstrahy NATO AWACS. Příkladem praktické podpory koaličního vojenského úsilí v protiteroristické operaci "Trvalá svoboda" je vyslání 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do Kuvajtu, odsouhlasené touto Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky dne 19. prosince 2001. V průběhu března se v souladu s plánem uskutečnil kombinovaný letecký a námořní přesun. V současné době probíhá budování základny v Kuvajtu, přičemž jednotka uskutečnila v uplynulém týdnu praktické ukázky svých schopností a dovedností.

V současné době probíhá intenzivní příprava 6. polní nemocnice k jejímu nasazení do operace ISAF. V souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 11. března 2002 č. 258 byl dne 17. března 2002 vyslán do Kábulu pětičlenný polní chirurgický tým 6. polní nemocnice, jehož úkolem je posílení britské 34. polní nemocnice v souladu se žádostí Velké Británie. V afghánském Bagramu tento tým jež pracuje a za své krátké působení dokázal svoji připravenost a profesionalitu.

Dnes, vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, máte rozhodnout o tom, zda za tímto týmem bude následovat i hlavní část 6. polní nemocnice. Mějte přitom, prosím, na paměti, že akceptování 6. polní nemocnice ze strany bezpečnostních sil ISAF je odrazem velmi dobrého jména, které si české vojenské lékařství vybudovalo, a to nejen v rámci aliance. Žádný stát nesvěří příslušníky svých ozbrojených sil do rukou lékařů, kteří by nepožívali jeho důvěry. Naši lékaři, náš zdravotní personál, naše země tuto vysokou důvěru mají. Vyslání jednotky nebojového charakteru - 6. polní nemocnice - do krizové oblasti znamená nejen důkaz o odhodlání České republiky dostát svým závazkům v boji proti terorismu, ale znamená navíc i významný příspěvek na podporu činnosti českých i mezinárodních humanitárních a nevládních organizací.

Naše 6. polní nemocnice bude působit v podřízenosti velitelství mise ISAF a bude rozmístěna v prostoru základny britského kontingentu sil ISAF v Kábulu. O její bezpečnost tak bude dobře postaráno. Předpokládá se, že doba působení 6. polní nemocnice v Afghánistánu bude 6 měsíců, v případě prodloužení mandátu mise ISAF jsme připraveni zabezpečit její rotaci.

V počáteční fázi plánování přesunu 6. polní nemocnice do Kábulu byly navrženy celkem čtyři varianty, které jsou podrobně rozpracovány v části IV sněmovního tisku. Po provedeném marketingovém průzkumu se ukazuje, že varianta letecké přepravy se jeví jako nejvýhodnější, a to jak s ohledem na nižší cenu, než byla původně předpokládána, tak s ohledem na přetrvávající rizika spojená s přesunem po železnici a po vlastní ose.

Nasazením 6. polní nemocnice v rámci mise ISAF v Afghánistánu dojde téměř k úplnému nasazení všech sil a prostředků Armády České republiky, které byly nabídnuty pro podporu vojenského úsilí v boji proti terorismu. Požadavky na využití těchto jednotek v probíhajících operacích ze strany našich spojenců je nutné chápat jako vysoké ocenění Armády České republiky a doklad kvality a profesionality příslušníků ozbrojených sil České republiky. Tato skutečnost má v neposlední řadě výrazný vliv na zvýšení mezinárodní prestiže České republiky.

Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, s vysláním 6. polní nemocnice do mise ISAF bude tak mimo území České republiky působit v mezinárodních operacích více než 800 příslušníků naší armády. Každý z nich svým profesionálním přístupem a vlastenectvím přispívá ke zmíněné prestiži. Tři různé mise a tři různé mandáty. Stovky a tisíce kilometrů od domova. Jedno mají společné - naši snahu aktivně se zapojit do řešení mezinárodních bezpečnostních otázek. Jsou ale také odrazem naší snahy zajistit vyřešení těchto otázek ještě předtím, než se jejich palčivé důsledky výrazněji projeví v Evropě a v České republice.

Děkuji vám za pozornost a prosím o projednání uvedeného bodu.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost pan poslanec Miloš Titz.

 

Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, páni ministři, milé kolegyně, vážení kolegové, mám za to, že jak pan ministr v zastoupení ministra zahraničních věcí, tak hlavně ministr obrany řekli zřejmě všechno podstatné. Já bych snad řekl jen tolik, že bývalé Československo, jehož je Česká republika pokračovatelem, je zakládajícím členem Organizace spojených národů v roce 1945 na konferenci v San Francisku. Já osobně jsem hrdý na to, že naše armáda se zúčastní v rámci rezoluce Rady bezpečnosti OSN akce, kde nasadí svoji 6. polní nemocnici.

Dovolil bych si jen připomenout, že toto naše nasazení předchází nasazení 34. polní nemocnice Velké Británie a že naši vojenští zdravotníci by měli tuto nemocnici vystřídat. Jak řekl pan ministr, svědčí to o tom, že naše vojenská medicína má vysoce kvalitní zvuk ve světě. Naše 6. polní nemocnice se osvědčila na několika různých a rovněž velmi exponovaných místech na Balkáně, takže já pevně věřím, že se zhostí svého úkolu i v Afghánistánu na výbornou.

Dovolil bych si pak v rámci rozpravy navrhnout usnesení.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni pan poslanec Miloslav Výborný a po něm pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, dámy a pánové, zaslechl jsem před chvílí z úst řídícího schůze, že jsem opět zneužil faktické poznámky. Proto se hlásím do obecné rozpravy. Za prvé jsem přesvědčen, že jsem žádné faktické poznámky nezneužil, a za druhé si vůbec nejsem vědom toho, kde vzal pan místopředseda sněmovny oprávnění nařknout mě z toho, že jsem tak učinil opětovně. A pokud by měl pravdu, tak se tedy hlásím do obecné rozpravy, abych prohlásil toto.

Považuji tento bod pořadu za důležitý, za vážný, a jsem přesvědčen, že je naprosto nesprávné, je-li stanovisko vlády ze zahraničněpolitického hlediska přednášeno ministrem kultury, zvláště jsou-li přítomni dva místopředsedové vlády. To není útok na ministra kultury, to je útok na to, že jsou-li přítomni dva místopředsedové vlády, má vážnost této situace, vážnost tohoto bodu, podtrhnout vystoupení vicepremiéra, nikoliv ministra kultury. Přikládá-li vláda tomuto bodu pořadu menší vážnost nebo chce-li tím něco symbolizovat, ať to tady řekne.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Já se vám omlouvám za slovíčko "opětovně". Nemyslel jsem tím vás, myslel jsem tím obecně, že se lidé hlásí o faktickou poznámku a zneužívají tohoto institutu faktické poznámky. Nezlobte se na mě, vaše faktická poznámka nebyla k věcnému vystoupení pana ministra Dostála, ale svým způsobem byla vlastně k proceduře, že místo místopředsedy Kavana vystoupil pan ministr Dostál. Myslím, že to není faktická poznámka.

Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Děkuji. Omluvu přijímám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Nyní bude hovořit pan poslanec Petr Nečas, připraví se pan poslanec Václav Frank.

 

(19.20 hodin)

Poslanec Petr Nečas: Paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, nebudu také komentovat úvodní slovo pana ministra kultury, koneckonců je to univerzální člen vlády, zažili jsme ho již při předkládání smluv o zamezení dvojího zdanění apod., takže je to renesanční člověk se širokým záběrem a vláda toho zjevně využívá, ne-li zneužívá.

Nyní k samému meritu věci. Jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli, kdy Česká republika vyřkla své přísliby na konci minulého roku ve věci naší spoluangažovanosti v operacích mezinárodního společenství proti mezinárodnímu terorismu, bylo by ze zahraničněpolitického hlediska hrubou chybou Poslanecké sněmovny, kdyby neschválila vyslání naší polní nemocnice do operace ISAF do Afghánistánu. Z tohoto pohledu by to bezesporu nebyl dobrý signál o naší věrohodnosti.

Na druhou stranu by nás ale tento okamžik neměl vést od kritického hodnocení všech jevů, které s tímto vysláním souvisejí, a kritického hodnocení přípravy celé operace. I pro budoucnost je otázkou, nakolik mají členové vlády či vláda jako taková slibovat věci, pro které v tu chvíli dejme tomu mají možná širší politickou podporu, ale minimálně nemají zajištěnu takovou maličkost, jako je financování. Je tedy otázkou, nakolik vláda má první získat širší politickou shodu nad tak důležitým krokem, jako je vyslání našich jednotek do velmi rizikové a náročné zóny, troufám si říci do vůbec nejrizikovější zóny, kam kdy zatím naše jednotka byla vyslána, bez získání této širší podpory, bez jasné a vyslovené shody například nad způsobem financování podobné operace.

Považuji za poněkud hazardní podobný postup, kdy Česká republika ústy členů vlády napřed v zahraničí něco slíbí, aby se poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky dozvěděli prostřednictvím sdělovacích médií od ministra obrany spojeneckého státu, v tomto případě Velké Británie, že vyslání české polní nemocnice do Afghánistánu lze považovat za hotovou věc. Myslím si, že něco podobného je minimálně velmi nešťastné, ne-li neobvyklé i z diplomatického hlediska, a vláda by si měla na podobné kroky dávat velký pozor. Znovu opakuji, je to důležitý krok a vyžaduje širokou politickou shodu, a bezesporu i politická strana, kterou mám tu čest reprezentovat, je připravena této široké politické shody dosáhnout.

Jak jsem již řekl, podpora tohoto kroku by nás neměla odvádět od možnosti kriticky zhodnotit všechny aspekty podobné operace. Tady chci zdůraznit, že v současné době, a uvedl to tady i ve svém úvodním vystoupení pan ministr obrany, se Česká republika pohybuje na samotné hraně svých vojenských schopností účastnit se podobných misí, ne-li vůbec za samotnou touto hranou. Působí náš společný prapor v misi v Kosovu, byla vyslána protichemická jednotka do Kuvajtu, má být vyslána další jednotka v podobě polní nemocnice do Afghánistánu. Bezesporu nelze pochybovat o vysoké kvalitě vyslaných jednotek, o vysoké kvalitě vyslaných vojáků, nelze pochybovat o tom, že budou dělat dobré jméno České republice a že určitě jako občané a daňoví poplatníci na ně budeme moci být hrdi.

Na druhou stranu je otázka toho, zda míra ambic se nepohybuje na samé hraně únosnosti pro naši zemi. Jen pro srovnání. Pokud se podíváme na počty vyslaných vojáků, kteří se zúčastní mise v Afghánistánu, zjišťujeme, že Česká republika se v počtu vyslaných vojáků bude pohybovat hned za evropskými mocnostmi typu Francie, Itálie, Spolkové republiky Německo, Španělsko či Velká Británie. Předstihnou nás pouze země, které jsou větší, než je Česká republika, členské země aliance, tzn. Turecko a Nizozemsko. Země, které jsou členy aliance a jsou srovnatelné velikostí s námi nebo jsou menší, vysílají menší počty jednotek, nebo jednotky dokonce do této mise vůbec nevysílají. Dánsko vysílá 47 vojáků, Norsko 27, stejně velké a řekl bych ekonomicky stejně silné Portugalsko 8 vojáků, Řecko 121 vojáků. Je otázka opět, jestli stejně velké Řecko a stejně ekonomicky silné Řecko nevysílá 121 vojáků spíše proto, že Turecko vysílá 275 vojáků. Stejně velká Belgie mimochodem nevysílá prakticky nikoho, alespoň podle materiálů, které jsme dostali k dispozici.

Není tedy vůbec žádnou ostudou bavit se o tom, nakolik jsou reálné ambice české zahraničně bezpečnostní politiky podloženy skutečnou realitou rozpočtových zdrojů a schopností naší armády, nikoli ve smyslu schopnosti jednotlivých vojáků a jednotek naší armády, ale ve schopnosti podobné operace provádět a především financovat. Znovu opakuji, není žádnou ostudou naprosto kriticky a seriózně se nad tímto zamyslet a zamyslet se nad tím, zda v těchto oblastech nejsme až příliš ambiciózní, protože bych se velmi bál toho, aby naše ambice nešly později na úkor kvality, kterou budeme zajišťovat pro tyto společné operace.

Ukazuje se i v souvislosti s tímto vysláním, že máme obrovské problémy z hlediska strategické mobility, ve schopnosti zabezpečit tyto naše jednotky ve velkých vzdálenostech od našeho území, vůbec ve schopnosti tyto naše jednotky na velké vzdálenosti dopravit. Víme, že byly probírány různé varianty. Opět o nich mluvil pan ministr obrany. Víme, že byly probírány i nesmírně divoké varianty typu kombinace železničního přesunu, případně dokonce přesunu po vlastní ose. To jsou věci, které velice těžko mohou být dlouhodobě akceptovatelné, a z tohoto pohledu se ukazuje, že strategická mobilita je jednou z největších slabin Armády České republiky. A možná i v souvislosti s dalšími navrhovanými body jak této schůze, tak následujících řádných schůzí, které se mj. budou zabývat nákupem nových nadzvukových letounů, možná i ve světle této afghánské operace se ukazuje, co je skutečnou slabinou Armády České republiky, např. v oblasti vzdušných sil. A ukazuje se, že to rozhodně nejsou nadzvukové letouny.

Z tohoto pohledu je také třeba naprosto otevřeně říci, že vedle v tuto chvíli nezajištěného financování této operace je tu otázka i nezajištěné logistické podpory, alespoň podle materiálu, který byl poslancům rozdán. Logistická podpora 6. polní nemocnice má být poskytována britskou stranou - ale pozor. Všechna fakta uváděná v příslušném materiálu jsou uváděna v kondicionálu, čili v podmiňovacím způsobu. Měla by zahrnovat zejména následující opatření a služby, jako je dodávka balené vody, potravin a pohonných hmot. V této oblasti a v daných podmínkách naprosto kruciální záležitost, která je na úrovni vůbec elementárního zajištění základní životaschopnosti našich vojáků a naší jednotky. Má být zajištěna letecká přeprava personálu a zdravotnického i jiného materiálu nezbytného k podpoře 6. polní nemocnice. Má být zajištěno zabezpečení nouzové evakuace personálu 6. polní nemocnice v případě výrazného zhoršení bezpečnostní situace nebo z jiných vážných důvodů.

Souhrn požadavků na logistickou podporu 6. polní nemocnice byl - opět podle vlády - předán britské straně koncem března tohoto roku k posouzení s tím, že britská strana by na jeho základě měla předložit návrh tzv. technické dohody o logistické podpoře, která by měla být podepsána ještě před přesunem 6. polní nemocnice do Afghánistánu. To je velmi závažná věc, věc, která na první pohled vypadá jako maličkost, ale je skutečností, že v tuto chvíli, kdy rozhodujeme o vyslání 150 vojáků do Afghánistánu, nevíme, jak bude zajištěno jejich zásobování takovými "maličkostmi", jako je voda, jako jsou potraviny, jako jsou pohonné hmoty. Alespoň, znovu opakuji, podle materiálu, který nám byl předložen. Nevíme, jak bude zajištěna nouzová evakuace v případě rapidního zhoršení bezpečnostní situace v daném prostoru. Opět to není maličkost, protože představa, že 4 až 5 tisíc vojáků mezinárodních sil by bylo schopno se - navíc rozptýlených po terénu v okolí Kábulu - nějak dlouhodoběji uhájit a uchránit v případě nějakého dramatického zhoršení bezpečnostní situace, je představa hodně idealistická.

Takže já jsem poněkud znepokojen tím, že tato smlouva nebyla ještě uzavřena, alespoň opět podle materiálu, který máme k dispozici, a budu rád, pokud se ukáže, že tomu tak není, že se mýlím. Jsem znepokojen tím, že Poslanecká sněmovna nemá záruky o tom, že bude zajištěna elementární logistická podpora a že budou zajištěny elementární požadavky na nouzovou evakuaci.

 

(19.30 hodin) (pokračuje Nečas)

Vypadá to jako maličkost, ale v každé vyspělé alianční zemi se jako součást operačního plánování pro vlastní jednotky volí i možnost této nouzové evakuace, jakési "exit strategy" v případě krize. A každá armáda v zájmu svých lidí myslí na to, jak tyto lidi v případě potřeby velice rychle stáhnout, a jsem poněkud znepokojen, že my podobnou strategii nemáme.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, čas.

 

Poslanec Petr Nečas: Dámy a pánové, bylo by velmi dobré, když by tyto věci byly známy Poslanecké sněmovně co nejdříve. Doporučuji, abychom toto vyslání schválili, na druhou stranu velmi doporučuji, abychom pro to neměli růžové brýle na svých očích, abychom neztratili elementární míru kritičnosti a racionálního pohledu na věc a abychom především neměli přehrané zahraničněpolitické ambice.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Václav Frank, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Václav Frank: Děkuji. Pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Již několikráte jsem ve svých vystoupeních nepřímo kritizoval naši vládu za vysílání našich jednotek do zahraničí. Neočekával jsem a ani neočekávám, že budu pochopen, protože snaha naší exekutivy o praktické uplatnění v NATO a o podíl na boji proti terorismu je zřejmě nekonečná. Dokonce si dovolím tvrdit, že i nebezpečná pro ty, které naše republika s naším souhlasem na cizí území vysílá. Nebezpečná i proto, že právě v případě vyslání 6. polní nemocnice do Afghánistánu se znova prokázala naprostá nepřipravenost akce, a to jak po stránce finančního krytí, tak i po stránce technického zabezpečení.

Jsem rád, že nejsem sám, kdo má takový názor. Ale jsem také přesvědčen, že obohacení mezinárodní vojenské mise ISAF, která nyní bude pod britským velením, 6. polní nemocnicí, kterou nedávno pan ministr ve Velké Británii dojednal, naráží možná na velké problémy. Venku například na ten, že naše republika není sama schopna svá špičková zařízení s patřičnou obsluhou do Afghánistánu ani přepravit. A u nás doma se množí dotazy občanské veřejnosti, kdo a jak zaplatí nutné výdaje v řádu stamilionů, neboť zatím celé naše vojenské angažmá v této ušlechtilé záležitosti narazilo zjevně na neochotu, a ta se stupňuje, když se začíná hovořit o vypsání dalších dluhopisů.

Veřejnost vnímá, že v Afghánistánu probíhají na jednotlivých místech těžké boje se ztrátami, v zemi nevymizelo napětí mezi náčelníky kmenů, a dokonce ani ne mezi "samosprávnými" šéfy teritorií, a svědky jsme i toho, že poměr chaosu a pořádku je téměř denně kolísavý a jistoty jsou v nedohlednu.

Dovolím si také říci, že není přeci žádným tajemstvím, že boj proti terorismu, všechny vojenské, lékařské a humanitární snahy zejména na afghánské půdě jsou totiž od samého svého počátku kontaminovány tzv. velkou hrou o naftu a zemní plyn možná v celé střední Asii. V Afghánistánu to bylo totiž konkrétně tak, že Taliban spěl k moci právě ropnou cestou a dobyl Kábul ke všeobecnému uspokojení státního departementu USA. Vždyť šlo o vybudování plynovodu právě přes Afghánistán do pákistánských přístavů.

Často si kladu otázku, proč klameme veřejnost, když většina lidí již dnes ví, že po zásadní porážce Talibanu v operaci "Trvalá svoboda" na přelomu let 2001 a 2002 bylo v podstatě následně v Berlíně rozhodnuto. Afghánským premiérem se musel stát Hamíd Karzáí, bývalý poradce firmy Unocal, téže firmy, která v době pacifikace země Talibanem vlastnila 54 % akcií konsorcia pro těžbu zemního plynu v Turkmenistánu. Proč to říkám? Proto, že to byla tatáž firma, která vypracovala plán na stavbu plynovodu do pákistánských přístavů!

Vážené kolegyně a kolegové, jsem si vědom, že se jisté, někdy až možná podezřelé skutečnosti mnohdy nerady slyší. Ale jsem přesvědčen, a se mnou i celý poslanecký klub KSČM, že i tento rozměr poslední velké bitvy o Afghánistán, jistě ne jediný, existuje. Možná patří i k hodnotám západní civilizace a možná i stejně tak i k našim spojeneckým závazkům. Dokonce tvrdím, že vnímáme i snahu pana ministra, i jeho roli, která není v této situaci záviděníhodná. Možná že i on si v počátku v duchu přál, aby nakonec k odjezdu mise nedošlo. Stalo se jinak, a vy dnes, vážené kolegyně a kolegové, budete rozhodovat, zda tedy ano a kde na to vzít.

Dovolím si říci, že poslanecký klub KSČM dal již nejednou zcela jasně na vědomí, že takovéto akce, které nejsou v zájmu našich občanů, mnohdy - to neplatí o této - jsou i v rozporu s mezinárodním právem, a které nejsou finančně ani technicky připravené, nebude podporovat. Nejinak tomu bude i v případě tohoto vládního návrhu!

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, s potěšením kvituji, že tu není pan premiér, aby opět reagoval na projevy z řad komunistických poslanců výroky o dinosaurech řvoucích při vylézání z páchnoucích bažin. Pravda, opomněl nepochybně důležitý fakt, že dinosauři byli plazi, a neměli tedy hlasivky, hlasové orgány, aby se takto mohli projevovat.

Nicméně pan premiér nám nedávno předvedl svůj diplomatický cit, a naplnil tedy tak svůj výrok sám ve své vlastní osobě.

Ale chtěl bych mluvit pro tuto chvíli o něčem jiném. Chtěl bych mluvit o tom, že na rozdíl od kolegy Výborného já shledávám v tom, že tuto záležitost uváděl ministr kultury, jako něco hluboce symbolického. Protože ať už mají pravdu ti novináři, kteří označují stav naší armády za komický, nebo ti novináři, kteří hovoří o tom, že stav naší armády je tragický, nebo ti novináři, kteří mluví o tom, že naše armáda je operetní, ve všech třech případech tyto věci spadají do resortu ministra kultury! (Potlesk.)

A myslím si tedy, že naše armáda, pokud jde o rozvoj strategického konceptu, spíše může přemýšlet o myšlenkách velkého čínského teoretika válečného umění mistra Suna, který v knize O umění válečném pravil, že největší umění vojevůdcovo je porazit nepřítele jeho vlastníma rukama. To je asi tak jediná věc, která nám momentálně po dvanáctiletém vývoji naší armády zbývá.

A teď zcela vážně k tématu, které sněmovna projednává.

Domnívám se, že operace, která se předkládá sněmovně, rozhodně nebude jednoduchá. Žádná procházka růžovým sadem to není ani pro speciálně vycvičené jednotky. A bylo by samozřejmě potěšující, pokud by polní nemocnice měla za úkol pomoci civilnímu obyvatelstvu, které bylo zkoušeno v minulých letech mírou nejvyšší.

Nicméně mám tady určité pochybnosti. Pochybnosti, které jsou dány tím, že v celém tom prstenci kolem Afghánistánu se vytvářejí vojenské základny Spojených států a jejich spojenců.

 

(19.40 hodin) (pokračuje Ransdorf)

Samozřejmě pochybnosti, které jsou dány i předhistorií tohoto konfliktu. Připomínám pro ty, kteří se nezajímají tolik o oblast střední Asie, že už v roce 1975 USA navázaly intenzivní kontakty s radikálními islamisty. Řečeno prostě a jednoduše: USA ve hře o tuto oblast v tažení proti Sovětskému svazu a jeho zájmům v této oblasti vsadily na kartu, která se nakonec obrátila i proti nim. Řečeno jinak - USA se ocitly v postavení onoho čarodějova učně, který se nemohl zbýt těch duchů, které sám vyvolal.

Od roku 1975 je tedy předhistorie tohoto konfliktu. Řekl bych, že mohl být skončen mnohem dříve a svět mohl být ušetřen řady nepříjemností, kdyby v roce 1989 dostali sluchu ti lidé, kteří připravili na jednání v Novosibirsku plán na urovnání celého afghánského konfliktu. Tehdy za účasti pánů Voroncova a Bakera byl připraven plán mírového ujednání pod dozorem OSN, kdy měly být udělány svobodné volby a následně koaliční vláda. Tehdy pan Baker pravil: ať ještě rok dostane šanci válka. Válka trvala dalších 12 let.

Myslím si, že pozornosti naší sněmovny nepochybně je hodna další informace, a sice to, že v roce 1999 USA jednaly s Talibanem a jednaly právě o tom, že pokud bude dosaženo souhlasu se stavbou ropovodu do Pákistánu, výměnou za to by mohlo být mezinárodní uznání tohoto nanejvýš zlotřilého režimu.

Další informací, která je hodna zájmu této sněmovny, je fakt, že po prudkém poklesu produkce narkotik v Afghánistánu v minulém roce - mimochodem z nařízení právě talibanské vlády - došlo v nedávné době opět k prudkému nárůstu. A proč? Protože ekonomika této země je zdevastovaná a je to jedna z mála možností obživy.

Chtěl bych tedy říci, že bych orientoval účast České republiky v této zemi úplně jiným směrem, a sice na to, abychom pomohli produkční schopnosti této země. Naše země v minulosti v Afghánistánu budovala infrastrukturu, budovala cementárny. V Herátu například stojí téměř dokončená cementárna, která měla i určité dohody s Íránem. Tu by bylo možné za účinné mezinárodní pomoci dokončit. Podobně budovala řadu dolů. Nepochybně Afghánistán bude potřebovat vývozní zboží, suroviny, které by z těchto dolů mohly být těženy a mohly by být vyváženy. Posloužily by tomu, aby se Afghánistán opět zapojil do mezinárodní dělby práce.

Myslím si, že z tohoto pohledu není dobrá sázka na vojenskou angažovanost. Jsou i lidé, kteří i dnes hrají velkou roli v afghánském životě. Například Burhanuddín Rabbání, který je uznáván mezinárodním společenstvím jako jeden z legitimních vůdců, byl kritizován opakovaně právě pro svou angažovanost z narkobyznysu, nejen Gulbuddín Hekmatjár, který je dnes psanec a který byl kdysi váženým americkým spojencem, ale i Burhanuddín Rabbání.

Myslím si, že je lepší starat se o to, aby v Afghánistánu došlo k hospodářskému vzestupu, aby tato země měla co vyvážet, aby tato země měla čím platit. Pak samozřejmě bude snazší cesta ke stabilizaci této země. Myslím si, že na bodácích těžko může stát dlouhodobá stabilita. Přesvědčili se o tom Britové, přesvědčili se o tom Sověti a myslím si, že se o tom přesvědčí i západní spojenci. Je to jedna z nejchudších zemí tohoto dílu světa. Jedině tehdy, jestliže ji dokážeme ekonomicky stabilizovat, můžeme očekávat, že v této zemi bude lépe.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Myslím si, že i vaše poznámka o panu premiérovi vyzněla naplano, brontosaurus Zeman se dostavil do sněmovny vzhledem k tomu, že vás jistě poslouchal ve své pracovně.

Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, dámy a pánové, možná by bylo dobré vrátit se od politických rozprávek a vyjadřování svých ideologických názorů k meritu věci. Tím je, že nevysíláme do Afghánistánu žádné bodáky, ale nemocnici, a tuto nemocnici tam vysíláme zcela v souladu s rezolucí Rady Bezpečnosti OSN. Poznámky, které tady zazněly předtím, dost dobře nechápu.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan poslanec Exner.

 

Poslanec Václav Exner: Pan premiér je, zdá se, dobře naladěn.

Dámy a pánové, pane místopředsedo, omlouvám se vám, že ještě zdržuji tuto rozpravu. Omlouvám se i mým kolegům, kteří už jsou netrpěliví. Chci neuposlechnout výzvy pana poslance Výborného a především se věnovat politické charakteristice této věci, protože se mi zdá, že v dosavadní debatě nebyly některé politické otázky, které si myslím, že jsou pro celou záležitost velmi důležité, vysloveny.

Podkladový materiál především konstatuje, že intenzivní bojová činnost v Afghánistánu byla ukončena 12. března 2002 a probíhala zejména v oblasti, která je na východě Afghánistánu vzdálena více než několik set kilometrů od místa, kde se předpokládá umístění naší polní nemocnice. Pravděpodobně tedy v Afghánistánu, pokud probíhá bojová činnost, jako že víme, že probíhá, tak už není intenzivní. Snažíme se ale vyslat polní nemocnici, která počítá s pomocí denně 120 až 160 raněným a je určena jako prvosledová nemocnice, což charakterizuje její odborné možnosti reagující na popálené a nemocné v průběhu bojové činnosti vojsk, ke krátkodobé hospitalizaci raněných a nemocných atd. Jde o třídění raněných, o dekontaminaci, resuscitaci, život zachraňující výkony, opatření k obnově a stabilizaci vitálních funkcí.

Musím se tedy ptát, jestli se počítá s tím, že intenzivní bojová činnost v okolí Kábulu, kde bude rozmístěna tato nemocnice, bude obnovena, s čím z politicko-vojenského a bezpečnostního hlediska počítáme při vyslání této nemocnice.

Druhá věc je ta, že se hovoří o tom, že jde o mírovou operaci pod mandátem Rady bezpečnosti OSN. Je bohužel už určitým zvykem v podkladových materiálech v podobných případech, že vláda nepokládá za nutné citovat přesně příslušná usnesení nebo rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a není tomu tak ani v případě rezoluce číslo 1386 z roku 2001, kterou rada dala mandát k provedení mírové operace mezinárodní koalice sil. Myslím si, že by bylo správné, aby taková citace zde zazněla, abychom si uvědomili, jaký mandát se týká naší polní nemocnice.

Pokud jde o vystoupení pana poslance Výborného, v této souvislosti mi dovolte říci, že za chvíli budeme schvalovat ještě jeden zákon týkající se také vyslání průzkumné jednotky do Afghánistánu, a tam asi těžko budeme mluvit o tom, jestli má, nebo nemá bodáky. Pravděpodobně je přece jen vyzbrojena poněkud lépe.

 

(19.50 hodin) (pokračuje Exner)

Zdá se, že základem pobytů vojsk, které jsou nikoliv na základě mandátu, ale pod mandátem Rady bezpečnosti, je vojensko-technická dohoda, která byla 4. ledna 2002 v Kábulu podepsána mezi ministrem vnitra prozatímní afghánské vlády a velitelem Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil. Tato vojensko-technická dohoda pravděpodobně zajišťuje něco, o čem bychom mohli říci, že afghánská vláda pozvala tyto Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly do Afghánistánu. Myslím si, že by bylo velmi správné v podkladovém materiálu také uvést, co pro naše vojáky z této vojensko-technické dohody vyplývá, v jakém rozsahu se na ně vztahuje. A možná že by to přivedlo k odpovědím na některé otázky, které zde vznesl pan předseda výboru Nečas.

Otázka toho, že prozatímní afghánská administrativa žádá rozšíření mise těchto bezpečnostních podpůrných sil na další oblasti Afghánistánu, i mimo Kábul a jeho nejbližší okolí, charakterizuje situaci asi tak, že cílem těchto bezpečnostních podpůrných sil v Afghánistánu v dané chvíli je držet vládu v Kábulu u moci. A už není schopna zajistit činnost tohoto režimu v rámci celého Afghánistánu.

Vláda, která je držena v Kábulu, jak už zde bylo připomenuto, je vládou, která vychází vstříc takzvanému světovému společenství vedenému Spojenými státy americkými a fakticky vznikla pod jejich patronátem. Jde skutečně o to, že také naši vojáci budou v Afghánistánu podporovat tedy tuto vládu, která s jejich pomocí bude ovládat Kábul a jeho okolí?

Nakonec bych se ještě zeptal na rozdíl mezi vystoupením pana ministra, který v určité situaci hovořil o posílení 34. polní nemocnice ozbrojených sil Velké Británie, zatímco materiál hovoří o jejím nahrazení. Jaký je tedy skutečný stav?

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do všeobecné rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, všeobecnou rozpravu končím.

Táži se pana ministra, zda hodlá vystoupit se závěrečným slovem, protože žádné návrhy nezazněly. Poté bude pokračovat podrobná rozprava.

Prosím, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Děkuji. Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se jenom velice krátce vrátím k některým vystoupením. Nepovažuji za nutné komentovat celý rozsah debaty v Poslanecké sněmovně, protože se domnívám, že předložené materiály - ať už vládní, nebo doplňující ministra obrany - na řadu otázek odpověděly.

Za prvé chci poděkovat za vystoupení panu poslanci Výbornému, který skutečně vystihl podstatu věci - jak vážnost rozhodnutí o vyslání našich vojáků, tak podstatu toho, co tam skutečně posíláme. Posíláme tam 6. polní nemocnici s úkoly nejen vojenskými, ale i humanitárními. A já mu za jeho vystoupení chci poděkovat.

Co se týká vystoupení pana předsedy výboru pro obranu a bezpečnost Petra Nečase. Já osobně se nedomnívám, že v tomto případě Ministerstvo obrany nebo vláda České republiky postupovaly nezodpovědně. Myslím si, že postoj vlády k boji proti mezinárodnímu terorismu po 11. září je jednoznačně znám. Vláda k němu schválila celou řadu materiálů, veřejně deklarovala jednotky, které je připravena našim spojencům nabídnout. Tyto jednotky byly konzultovány s opozicí. A já jsem z úst pana předsedy v minulosti slyšel plnou podporu pro případné vyslání našich jednotek našim aliančním spojencům a partnerům.

Také platí, že Poslaneckou sněmovnou i Senátem prošel souhlas, souhlas těchto komor, s vysláním jednotky speciálních sil v síle do 200 osob do Afghánistánu. A já jsem se domníval, že v případě obecného souhlasu s vysláním kontingentů Armády České republiky do této mise, v situaci, kdy dochází pouze ke změně struktury - to znamená z jednotky sil speciálních, to znamená plně bojových, na jednotku zdravotnickou -, ten mandát ministr obrany při případném projednávání naší účasti od politických stran a této sněmovny má.

Pan poslanec hovořil o úloze České republiky v alianci, o případných přehnaných zahraničněpolitických ambicích. Já zde musím zase velice krátce reagovat. Myslím si, že není možné vycházet pouze ze zapojení jednotlivých aliančních států do operace ISAF, ale je potřeba porovnávat celkové počty účastnických vojáků v operacích dalších, to znamená v operaci Enduring Freedom, ale také v operacích SFOR nebo KFOR.

Zde jsem si nechal dnes - protože jsem předpokládal tuto debatu - vytáhnout podrobnější materiál, ve kterém je možnost hodnotit zapojení států v mírových misích podle podílu na počtu obyvatel nebo podle zapojení států v mírových misích podle podílů na počtu vojáků v ozbrojených silách. Podle podílu na počtu obyvatel je Česká republika na 12. místě z 19 aliančních států. Chci říci, že za námi jsou státy, jako je Lucembursko, Maďarsko, Polsko či Island. Před námi jsou ale státy, se kterými já mám ambici srovnávat se v Severoatlantické alianci, jako jsou Norsko, Nizozemí, Belgie či Dánsko. To samé platí potom pro přepočet na podíl vojáků podle počtu ozbrojených sil. I zde platí, že před námi jsou státy, jako je Dánsko, Belgie, Nizozemí, Norsko apod. Čili naše ambice, ambice odpovídající naší velikosti, v tuto chvíli naše rozhodnutí naplňuje. Já jsem s nimi spokojen.

Jsem rád, že z pohledu nováčků, to znamená Polska, Maďarska a České republiky, je účast našich vojáků a naší republiky, samozřejmě, mnohem lepší. Chápu to jako ocenění ozbrojených sil České republiky. A je to odpovědí kritikům naší armády, tak jak o tom hovořil pan poslanec Ransdorf.

Naše ozbrojené síly nejsou špatně připraveny, jsou schopny převzít rizika spojená s touto účastí. Jsme si vědomi toho, co tam naše vojáky čeká. A chci vás ujistit o tom, že jsme udělali všechno pro to, abychom rizika minimalizovali.

Často se zde, v Poslanecké sněmovně, hovoří o strategické přepravě, o neschopnosti naší armády takovouto přepravu zajistit. K tomu mám pouze dvě faktické poznámky.

V první řadě svoji strategickou přepravu není schopen v současné době plně zajistit žádný ze států Severoatlantické aliance. Strategickou přepravu, podobně jako Česká republika, letouny AN-24, si do operace ISAF objednávala u ukrajinských přepravců i Velká Británie, Spolková republika Německo či státy mnohem větší struktury, mnohem rozsáhlejších ozbrojených sil.

Obecně platí, že strategická přeprava je jedním ze současných problémů Severoatlantické aliance. A reforma ozbrojených sil, mimo jiné v tom jednom hlavním ze svých mot, to znamená mobilita, na tuto prioritu reaguje.

Současně také platí, že v rámci deblokace ruského dluhu, o níž jede jednat a příslušnou dohodu podepsat příští týden do Moskvy premiér České republiky, zahrnuje pro Armádu České republiky možnost získání této schopnosti. Je to otázka tří letounů AN, které by měly příslušnou strategickou přepravu pro Armádu České republiky zajistit.

Co se týká technických aspektů spojených s krizovou evakuací, nezajištění logistické podpory apod. O všem je v podpůrném materiálu napsáno, že by mělo být zajištěno. A já chci této sněmovně dát garanci, že zajištěno bude. Technická dohoda je hotova. Je odsouhlasena oběma zúčastněnými stranami a bude podepsána dne 12. dubna.

Mohl bych zde dlouze popisovat naše krizové scénáře. Jsou připraveny. Naši vojáci nepodcenili tuto situaci a tyto scénáře máme. Nejsou závislé pouze na britských ozbrojených silách, ale počítáme i s účastí našich vzdušných sil, jednotky speciálních sil či dalších organizačních celků.

Co se týká interpelace pana poslance Franka. Já se nedomnívám, že nejsme připraveni z technických či jiných důvodů. Jsme připraveni. Chci vyvrátit tyto skutečnosti.

Já jsem dnes rozdal podpůrný materiál, ve kterém jsem se snažil poskytnout maximum informací. Pravdou ale je, že s sebou mám druhý materiál, který obsahuje i podrobnou zpravodajskou situaci o Afghánistánu, který má - na straně jedné - mnohem větší vypovídací schopnost, na straně druhé říkám, že je pod příslušným stupněm utajení. A jestliže si tato Poslanecká sněmovna přeje přerušit jednání, neslyšet pouze politickou debatu, ale slyšet podrobné aspekty vojensko-odborné, technické či jiné, jsem připraven jim tento materiál poskytnout, případně ho zde nadále projednávat.

Možná, je chybou, že je tento materiál projednáván v režimu § 90, to znamená ve zrychleném čtení. Skutečně ale jsem očekával, že se jedná pouze o formální proceduru vzhledem k tomu, že tato sněmovna už účast jednoho kontingentu se stejnými problémy, se stejnými "nedostatky", o kterých zde hovoříte, již jednou schválila. A skutečně jsem to chápal pouze jako pokračující politickou podporu rozhodnutí vlády České republiky.

Co se týká pochybností obyvatel České republiky, o kterých hovořil pan poslanec Frank, jsem rád, že nejenom Ministerstvo obrany a vláda přistupují zodpovědně k plnění našich aliančních závazků, ale také k plnění normální lidské solidarity.

 

(20.00 hodin) (pokračuje Tvrdík)

My tam posíláme vojenské lékaře, posíláme je na pomoc nejen jejich vojenským kolegům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Jsem rád, že dnešní průzkum, který vyšel, hovoří o tom, že 64 % obyvatel této země vyslání vojenských lékařů do Afghánistánu podporuje.

Co se týká dalších vystoupení, myslím si, že skutečně předložené materiály jednoznačně obsahují odpovědi pro ty, kdo si je přečetli a kdo mají stejné myšlenkové pochody a stejnou životní filozofii jako vláda České republiky, jako ministr obrany či předseda vlády.

Nepochopil jsem přesně u pana poslance Exnera, o jakém zákoně hovořil. Tato vláda nepředpokládá projednávat a nepředpokládá vyslat žádnou další průzkumnou či ozbrojenou jednotku do operace ISAF v Afghánistánu. Naopak v materiálu, který byl rozdán s dostatečným předstihem, je jednoznačně deklarováno, že považujeme současné schopnosti Armády České republiky a této republiky zejména z ekonomických důvodů za vyčerpané. V případě, že budeme mít tři mise, nepředpokládáme vyslání žádných dalších jednotek do operací v boji proti mezinárodnímu terorismu.

Co se týká na závěr pana poslance Franka, nemohu souhlasit s tím, co řekl. Není čtenářem mých myšlenek. Samozřejmě bych si přál, aby k vyslání této jednotky nedošlo. Zrovna tak jako bych si přál, abychom nemuseli vysílat žádné vojenské jednotky, žádné vojenské kontingenty do žádné vojenské země. Tak jak byl kritizován úvodní projev pana ministra Dostála - omlouvám se, určitě to nebyl úmysl této vlády, která bere své závazky velice vážně - i já bych na druhou stranu se zlehčením radši bojoval hudbou a zpěvem, ale ono to v současném světě není dost dobře možné.

V situaci, která v Afghánistánu je, vyslání našich vojáků podporuji s vědomím toho, že tam nasazují své životy a nasazují je v rámci humanity, solidarity a nasazují je ve jménu této republiky. A já jim za dnes chci poděkovat.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Přistoupíme k rozpravě podrobné. Požádal bych zpravodaje pana poslance Titze, aby nám v úvodu podrobné rozpravy přednesl návrh na usnesení k tomuto bodu.

 

Poslanec Miloš Titz: Pane předsedající, ve všeobecné rozpravě vystoupilo pět poslanců, z toho poslanec Výborný dvakrát. Na závěr této rozpravy vystoupil ministr obrany se svým poměrně obšírným expozé.

V podrobné rozpravě si dovolím navrhnout usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vysláním 6. polní nemocnice v počtu do 200 osob na dobu šesti měsíců s možností rotace do Afghánistánu v rámci mise Mezinárodních bezpečnostních sil ISAF, realizované v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů číslo 1386/2001."

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Dále se hlásí pan poslanec Václav Exner.

 

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, na dotaz ministra obrany uvádím, že jde o vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do protiteroristické operace "Trvalá svoboda" a 6. polní nemocnice. V tom druhém případě jde samozřejmě už o jednotku jasně vojenskou, i když má zajišťovat samozřejmě i úkoly příslušných vyjmenovaných ochran.

Za druhé musím konstatovat, že bohužel pan ministr nepokládal za nutné odpovědět na politické souvislosti, které se mi zdály v předloženém materiálu naznačené, avšak nevysvětlené. Chtěl bych ho ještě jednou požádat, aby využil své možnosti a objasnil jak přesný charakter mandátu OSN, tak rozsah, na který se vztahuje uzavřená smlouva mezi ministrem vnitra a velitelem mezinárodních sil na naše jednotky, tak také účel toho, že v případě, že nemůže být poskytnuta podobná pomoc Afghánistánu na celém území, jestli jde o to, udržet vládu v Kábulu a jeho okolí.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Myslím si, že v rámci podrobné rozpravy bychom měli předkládat návrhy jak k návrhu usnesení, tak případně jiné. Přesto pan ministr Tvrdík zřejmě odpoví na váš dotaz ještě v podrobné rozpravě.

 

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: K panu poslanci Exnerovi. Není to samozřejmě návrh na vyslání, ale na financování. Jednotka - a rozumím tomu, že pro laika to může mít podobný význam - jednotka, kterou je 9. rota chemické, biologické a bakteriologické ochrany, je jednotkou podpůrnou a zabezpečující, nikoliv jednotkou bojovou. Slouží také na ochranu jednotek rozmístěných v týlu, to znamená na území státu Kuvajt. Má sloužit opět jako ochrana jednotek vojenských, ale také jako ochrana při případných teroristických útocích i proti civilnímu obyvatelstvu. Čili i zde je humanitární podpůrný charakter této jednotky zcela zřejmý.

Co se týká mandátu a zahraničněpolitických aspektů, domnívám se, že to je skutečně spíš pro ministra zahraničních věcí než pro ministra obrany. To na straně jedné. Na straně druhé nemohu než znovu upozornit, že Poslanecká sněmovna už jednou projednávala vyslání kontingentu Armády České republiky do Afghánistánu. Při této debatě velice podobně diskutovala i mandát Rady bezpečnosti OSN a tyto otázky už byly Poslaneckou sněmovnou diskutovány. Nemohu než prohlásit, že bych takovouto debatu na plénu Poslanecké sněmovny v situaci, kdy to bylo minule podrobně diskutováno v příslušných výborech této Poslanecké sněmovny, a od té doby nedošlo k žádné změně mandátu pro tyto jednotky, tak bych to považoval za zbytečnou debatu.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím.

Táži se ještě jednou, zda je nutné vystoupit se závěrečnými slovy. Zpravodaj nehodlá, pan ministr zřejmě řekl vše ve svém vystoupení.

Přistoupíme tedy k hlasování o předneseném návrhu: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vysláním 6. polní nemocnice v počtu 200 osob na dobu šesti měsíců s možností rotace do Afghánistánu v rámci mise Mezinárodních bezpečnostních sil ISAF, realizované v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů číslo 1386 /2001."

Na žádost z pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci.

 

Kdo souhlasí s tímto usnesením, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 z přítomných 147 poslanců pro 127, proti 18. Návrh byl přijat. Konstatuji, že s vysláním 6. polní nemocnice vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas.

 

Končím tím projednávání bodu číslo jedna. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

 

Přistoupíme k bodu číslo dvě, kterým je

 

2. Vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do protiteroristické operace "Trvalá svoboda" a 6. polní nemocnice do Afghánistánu /sněmovní tisk 1282/ - prvé čtení

 

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení.

Nyní prosím, aby z pověření vlády předložený návrh uvedl ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Po něm se ujme ministr financí Jiří Rusnok. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do protiteroristické operace "Trvalá svoboda" a 6. polní nemocnice do Afghánistánu v rámci mise Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF, realizovaného v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů číslo 1386/2001.

V době přípravy vyslání uvedených misí se kalkulace nákladů spojených s vysláním jednotek pohybovala na úrovni 1,7 miliardy korun, což je částka, která byla především z časového hlediska zapracována i do vám předloženého návrhu.

 

(20.10 hodin) (pokračuje Tvrdík)

V této době však bylo ještě velmi mnoho neznámých skutečností, se kterými musela celková kalkulace výdajů ve vztahu k zajištění odpovídajících vojensko-technických a provozních podmínek mise počítat. Nebyly ještě definitivně uzavřeny některé možné varianty řešení přepravy osob a techniky a zabezpečení jednotek v místě nasazení. Nebylo možno provést všechny detailní výdajové kalkulace, protože chyběly mnohé vstupní údaje. Významnou roli hrály nedostatečné a mnohdy i protichůdné informace o reálné situaci v místě budoucího nasazení. Proto jsme museli předvídat a počítat se všemi možnostmi řešení zabezpečení v místě dislokace, které umožňují splnit stanovené úkoly v rámci mezinárodních sil.

Tyto skutečnosti je nutno zohlednit i ve výši prostředků plánovaných na tzv. nepředvídané výdaje. Teprve na základě přesnějších informací, posouzení a výběru vhodných a reálných variant řešení, a především hledání úsporných a z vojenského hlediska vyhovujících řešení byly postupně kalkulace výdajů upřesňovány.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane ministře. Já bych požádal pana kolegu Šplíchala, Klase a ostatní, aby zachovali elementární slušnost a alespoň se nestavěli k předřečníkovi zadní částí těla.

 

Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Děkuji, pane předsedající.

V této souvislosti byly brány na vědomí nejenom operační aspekty daného teritoria a ekonomická situace, ale současně byl neustále brán zřetel na váš apel na hledání maximálních úspor. Musím říci, že rozhodování o způsobu zabezpečení a vlastní postup upřesňování výdajů byl velmi složitý proces.

Z rozpočtových prostředků kapitoly Ministerstva obrany budou plně pokryty mandatorní výdaje vysílaných jednotek, které byly plánovány pro činnost jednotek v rámci plnění úkolů v roce 2002 na území České republiky. Dovolím si říci, že jsme se museli uskrovnit z hlediska zabezpečení ostatních jednotek Armády ČR novým materiálem jak v oblasti běžného provozního materiálu, tak v oblasti investic. V investiční oblasti jsme museli v ostatních jednotkách Armády ČR prakticky abstrahovat od všeho nového, co by bylo možné přednostně využít pro zabezpečení misí. V rámci materiálního zabezpečení byly rovněž prioritně čerpány zdroje z existujících zásob materiálu Armády ČR, které byly vytvořeny i pro činnost ostatních jednotek na území České republiky. Cílem tohoto přerozdělení zásob bylo prioritně zajistit maximální bezpečnost a efektivitu vysílaných jednotek.

Reálným výsledkem našeho úsilí je snížení původních kalkulací o částku zhruba půl miliardy korun. Redukovaná částka však je v současné době již prakticky na hranici únosnosti a její další snížení by mohlo zvýšit riziko ohrožení příslušníků mise včetně jejich životů, což není možné v žádném případě dopustit.

Chtěl bych vás ubezpečit, že cílem snažení mnoha odborníků resortu, kteří se na tomto procesu podíleli, bylo adekvátně zabezpečit fungování jednotek ve velmi obtížných klimatických a geografických podmínkách a přitom v maximální možné míře minimalizovat výdaje, které bude potřebné zabezpečit z prostředků získaných jednorázovým a z hlediska účelu použití si dovolím říci i zcela mimořádným aktem vydání státních dluhopisů.

Kromě výdajových úspor a využití výše uvedených materiálních zdrojů se bohužel nepodařilo najít další dodatečné prostředky v rámci schváleného státního rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany na rok 2002, které by bylo možné využít na financování těchto misí.

Rozpočet kapitoly Ministerstva obrany je tak v současné době značně napjatý. Celkové výdaje jsou velmi výrazně zatíženy v oblasti investičního rozvoje financováním projektu nákupu bitevníků L-159. Finanční náročnost tohoto projektu vedla v minulosti k zásadním redukcím ostatních rozvojových projektů a měla v minulém období negativní důsledky na rozsah výcviku a zabezpečení běžného života vojsk. Musely být řešeny problémy nedostatečného financování projektu ve vazbě na uzavřené smluvní vztahy a kursové rozdíly, včetně zajištění přechodného finančního krytí projektu formou úvěru a odkupu pohledávek od Standard Chartered Bank. V roce 2002 jenom podíl výdajů na zabezpečení uvedeného projektu dosahuje v investiční oblasti téměř 70 %, což je sám o sobě dosti alarmující údaj ve vztahu k ostatním druhům vojsk. Nehledě na situaci, kdy v rámci hledání úsporných opatření bylo možné hledat disponibilní zdroje zejména mimo tento projekt.

Současně chci upozornit, že v rámci schváleného rozpočtu v letošním roce jsou poprvé plně financovány mise SFOR a KFOR v celkovém plánovaném objemu zhruba ve výši jedné miliardy korun. Z tohoto důvodu již není finančně únosné v rámci schváleného rozpočtu pokrýt rovněž vícenáklady spojené s vysláním dalších misí.

Ještě důrazněji chci upozornit, že v loňském roce se resort aktivně účastnil realizace opatření v rámci protiteroristických opatření a zabezpečení vnitřní bezpečnosti České republiky. Na zajištění těchto úkolů byly vynaloženy prostředky řádu stovek milionů Kč. Dovolte mi zde vzpomenout alespoň zajištění bezpečnosti Rádia Svobodná Evropa, Letiště Ruzyně či dalších strategických objektů v rámci teritoria České republiky. Současně byla neprodleně přijímána a vyhodnocována celková situace a zahajována rozsáhlá investiční výstavba v objektu Těchonín v rámci objektů určených k biologické a bakteriologické ochraně obyvatel České republiky.

Veškeré prostředky na pokrytí uvedených opatření, které nebyly pouze ve prospěch resortu obrany, ale skutečně ve prospěch každého občana této republiky, byly vyčleněny na vrub zajištění méně naléhavých potřeb a úsporných opatření. Resort stanovené úkoly zabezpečil a přitom nepožadoval žádné dodatečné zdroje.

Hovoříme-li o celkových výdajích ve výši 1 miliarda 251 milionů na zabezpečení těchto misí, je nezbytné zmínit jejich vnitřní strukturu. Plánované výdaje spojené s nasazením 9. roty jsou ve výši 638,7 milionu Kč, z toho investiční výdaje ve výši 136 milionů, osobní výdaje ve výši 165 milionů a provozní výdaje ve výši 337 milionů. Plánované výdaje spojené s nasazením 6. polní nemocnice činí 611 milionů, z toho 96 milionů představují investiční výdaje, 102 miliony osobní výdaje a 413 milionů provozní výdaje. V rámci celkové částky 1 miliarda 251 milionů byla vytvořena jedna společná rezerva ve výši 50 milionů, což činí necelá 4 % z celkové částky. Tato rezerva byla vytvořena k pokrytí nenadálých potřeb, zejména na obtížné klimatické podmínky v teritoriu, kde Armáda ČR doposud nepůsobila.

Jak již jsem uvedl, vláda a Ministerstvo obrany přistoupily k řešení nalezení způsobu financování vysílaných misí s vážností a seriózností, kterou si tato situace vyžaduje, bez jakýchkoli stranických výhrad bylo akceptováno doporučení Parlamentu ČR na hledání rezerv, a výsledkem je skutečný efekt ve snížení celkových výdajů o jmenovanou zhruba půlmiliardu korun. Byly provedeny výdajové restrikce, které jdou výrazně na hranu pokrytí skutečných potřeb misí a neumožňují žádné voluntaristické manévrování s vyčleněnými finančními zdroji. Přestože jako ekonom velmi dobře chápu mnohé argumenty směřující k zamezení dalšího zadlužování České republiky, nemám jako ministr obrany jinou možnost, než uplatnit návrh na pokrytí části prostředků na financování uvedených misí z prostředků státního dluhopisového programu.

Chci vás ujistit osobní garancí, že v případě schválení předloženého návrhu zákona o státním dluhopisovém programu resort nevyčerpá ze schválené částky proti předloženému návrhu víc, než je upřesněná redukovaná kalkulace potřeby ve výši 1,251 miliardy Kč. Domnívám se, že omezení rozsahu čerpání výdajů může rovněž ve smyslu zákona č. 218/2000, tzn. rozpočtových pravidel, zajistit i ministr financí, který případně neuvolní do rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany vyšší částku, než činí resortem dnes předložené kalkulované výdaje.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem si osobně jako občan této republiky i jako politik plně vědom, že podpora uvedeného návrhu zákona není v žádném směru jednoduchým rozhodnutím. Chci vás požádat a prosím, abyste při tomto hlasování přes často rozdílné politické zájmy hlasovali především jako poslanci a občané demokratického státu, kterým skutečně záleží na zajištění bezpečnosti a vymýcení terorismu ve světě. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Nyní udílím slovo ministru financí Jiřímu Rusnokovi.

 

Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já budu ve svém vystoupení velmi stručný, protože pan ministr obrany byl podle mého názoru vyčerpávajícím způsobem schopen informovat sněmovnu o předloženém návrhu zákona o státním dluhopisovém programu.

Smyslem tohoto způsobu financování je reagovat na novou situaci, která vznikla po rozhodnutí o vyslání vojsk, resp. po předběžném rozhodnutí, které učinila vláda již na začátku tohoto roku, nicméně už po schválení státního rozpočtu na rok 2002.

 

(20.20 hodin) (pokračuje Rusnok)

Návrh reaguje na napětí uvnitř stávajícího státního rozpočtu, které je všeobecně známo a bylo zde dostatečně komentováno v průběhu schvalování, dokonce dvojnásobného procesu schvalování, státního rozpočtu pro letošní rok.

Podstatné je to, co už řekl pan ministr obrany. To znamená, po provedení nových, aktuálních kalkulací, po provedení určitých přesunů v rámci rozpočtu Ministerstva obrany, ale i v rámci dalších položek schváleného státního rozpočtu bylo sděleno, že oproti stávajícímu návrhu budeme schopni pokrýt náklady schválených misí v rozsahu 1,250 mld. Kč. Jedná se o náklady, které jsou explicitně vyčísleny jako vícenáklady resortu Ministerstva obrany spojené s přípravou, transportem a pobytem vojenských jednotek v zahraničí, tedy finanční zajištění zahraničního působení jednotek Armády České republiky.

Na jedné straně má návrh zamezit neoprávněnému navyšování rozpočtu resortu Ministerstva obrany o výdaje v rozpočtu již zajištěné, např. platy, pojistné apod., a současně na druhé straně je smyslem tohoto návrhu zabránit destrukci neúměrnými finančními dopady do rozpočtu Ministerstva obrany, destrukci, která by se promítla, pokud bychom to financovali pouze z této kapitoly, do běžného života armády, do jejího rozvoje, do jejího zachování.

Zdůrazňuji tedy ještě jednou, že v úvodním slově jak pana ministra obrany, tak mém zaznívá návrh modifikovat tento předložený návrh, příp. usnesení Poslanecké sněmovny, a zavázat možnost čerpání ze schválené kvóty pouze do výše 1,25 mld. Kč.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Martin Kocourek.

 

Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych jako zpravodaj k tisku 1282, kterým je zmíněný vládní návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do protiteroristické akce Trvalá svoboda a 6. polní nemocnice do Afghánistánu, nejdříve zrekapituloval, že v rámci tohoto tisku neprojednáváme samotnou opodstatněnost vyslání obou jednotek, to jsme učinili u předchozího bodu. Projednáváme pouze a jen pouze způsob financování úhrady nákladů spojených s vysláním těchto jednotek.

Dále rekapituluji, že náklady spojené s vysláním 9. zesílené roty do protiteroristické operace Trvalá svoboda jsou 900 milionů - podle tohoto tisku - do konce roku 2002 a náklady spojené s vysláním 6. polní nemocnice do Afghánistánu jsou kalkulovány na 800 milionů Kč. Celkem tedy náklady na úhradu výdajů spojených s oběma jednotkami jsou 1,7 mld. Kč v roce 2002.

Dále vláda v tomto tisku navrhuje, aby byl zvolen model financování prostřednictvím navýšení státního dluhu, tedy prostřednictvím navýšení výdajů státního rozpočtu, a to právě o zmíněných 1,7 mld. Kč.

Tolik tedy charakteristika a rekapitulace projednávaného vládního návrhu.

Nyní dovolte, abych přešel k mému stanovisku. Na úvod bych chtěl zdůraznit, že vláda nám nabízí pouze jednu možnost financování nákladů spojených s úhradou působení obou jednotek v zahraničí, a podle mne možnost pro vládu nejpohodlnější, tj. řešení prostým dodatečným navýšením výdajů státního rozpočtu, tj. mimo dohodnuté parametry státního rozpočtu na rok 2002, nebo jinými slovy mimo dvouměsíční kontext práce této sněmovny na státním rozpočtu na rok 2002. Vláda nám tímto návrhem opět říká: my vláda jsme rozhodli a vy sněmovno nám to formou dalšího dodatečného zadlužení občanů uhraďte. Jako zdůvodnění tohoto postupu je nám řečeno, že toto rozhodnutí musela vláda učinit flexibilně, v návaznosti na vývoj situace v boji s terorismem, a proto s těmito výdaji nemohla v rozpočtu počítat.

Takováto logika je však pro mne těžko přijatelná a problematická ze tří hledisek.

Za prvé, zdůvodnění vlády o nečekanosti těchto výdajů neobstojí. Pokud totiž porovnáme rozhodovací proces vlády k záležitosti nasazení obou jednotek a proces schvalování rozpočtu sněmovnou, zjistíme skoro opak, tj. že sněmovna nabídla vládě, a to i přes její odpor, při jednání o státním rozpočtu dostatek příležitostí na novou situaci v boji s terorismem reagovat.

Za druhé, jednoduché navýšení dalších rozpočtových výdajů se jeví v této chvíli jako značně problematické a nebezpečné a vychyluje nás daleko od únosného rámce státních financí na rok 2002.

Za třetí, z hlediska logiky rozhodování je potřeba již konečně opustit běžnou praxi, kdy se nejdříve rozhoduje, a teprve potom se hledají zdroje financování. Musí tomu být zase opačně, tj. že můžeme rozhodovat pouze v rámci zdrojů, které byly odsouhlaseny zákonem o státním rozpočtu, jinak naše každoroční úsilí kolem zákona o státním rozpočtu je celkem zbytečné.

Nyní tedy nejdříve podrobněji k mnou zmíněným procesním nesrovnalostem, tedy chronologii jednotlivých událostí a kroků.

11. září 2001 byly USA napadeny teroristy. 26. září 2001 dostává sněmovna k dispozici první verzi státního rozpočtu, ve kterém nejsou zahrnuty žádné dodatečné bezpečnostní výdaje spojené s bojem proti terorismu. 7. října je zahájena protiteroristická operace Trvalá svoboda. 18. října sněmovna usnesením č. 1742 vrátila - i přes odpor vlády - první verzi státního rozpočtu 2002 vládě k přepracování, a to včetně doporučení II/6 - posílit nezbytné výdaje v resortech Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí v důsledku současné mezinárodní situace a zvýšení požadavku na bezpečnost.

22. října 2001 vláda vyjadřuje vůči USA připravenost participovat na vojenském úsilí Spojených států v boji proti terorismu. 6. listopadu 2001 dostává sněmovna druhou verzi státního rozpočtu 2002, ve které je v souladu se zmíněným bodem II/6 z usnesení sněmovny č. 1742 vládou navrženo pro Ministerstvo zahraničí, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra dodatečných 1,6 mld. Kč.

14. listopadu 2001 vláda bere na vědomí zapojení jednotek Armády České republiky do protiteroristických operací a ukládá Ministerstvu obrany předložit návrh na vyslání 9. zesílené roty do operace Trvalá svoboda.

14. prosince 2001, tj. za měsíc, prošel vládní návrh státního rozpočtu 2002 druhým čtením bez náznaků jakýchkoli dodatečných nákladů spojených s vysláním 9. zesílené roty.

18. prosince 2001 byl návrh státního rozpočtu 2002 schválen a oblast bezpečnosti byla podle vládního návrhu posílena o 1,6 mld. Kč.

20. prosince 2001 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci k provedení mírové operace pod mandátem Rady bezpečnosti OSN s označením ISAF týkající se mírových operací v Kábulu a okolí.

A konečně, počátkem roku 2002 vláda rozhodla, že se 6. polní nemocnice nebude účastnit operací Trvalá svoboda společně s 9. zesílenou rotou, ale bude nabídnuta mírové misi ISAF.

Co z této chronologie plyne? Plyne z ní jasně to, že vláda měla mezi svým rozhodnutím ze 14. listopadu 2001 o začlenění jednotek Armády ČR do operace Trvalá svoboda ještě celý měsíc na to, aby přemýšlela o financování této akce a zapracování nákladů s touto akcí do návrhu státního rozpočtu 2002 v rámci jeho druhého čtení dne 14. prosince 2001. Nezazněl žádný takovýto pozměňovací návrh na financování této české mise v rámci operace Trvalá svoboda. Ve spojitosti s OSN si vybavuji pouze opakovaně neschválený pozměňovací návrh na financování nákladů ve výši desítek milionů Kč v souvislosti s aspirací České republiky na předsednictví Valného shromáždění OSN.

Konstatuji tedy, že vláda měla dostatek času své věcné rozhodnutí o nasazení českých jednotek v rámci operace Trvalá svoboda projednat ve sněmovně a hledat řešení, jak financování této mise zapracovat do řádně projednaného státního rozpočtu 2002. Vláda tedy teď nemůže být v časové tísni. V tísni by měla být pouze schopnost komplexně jednat a uvažovat.

V druhé řadě bych chtěl zmínit i rozpočtový aspekt tohoto vládního návrhu.

 

(20.30 hodin) (pokračuje Kocourek)

Nakládat na státní rozpočet další dodatečné výdaje a měnit tak znovu a znovu konsensuálně dohodnutý deficit považuji bohužel už počátkem dubna 2002 za prakticky nemožné.

Uveďme si, jaká je aktuální situace státního rozpočtu 2002, který byl schválen s deficitem 46,2 mld. Kč. Po prvních třech měsících je státní rozpočet 2002 v deficitu 15,7 mld. Kč, což je ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2001 o 18,4 mld. Kč horší saldo. Nelze tedy očekávat, že bychom na konci roku 2002 dopadli lépe, než je předpoklad státního rozpočtu 2002, a tedy očekávejme opět nebo určitě deficit kolem 46,2 mld. Kč. K tomuto deficitu 46,2 mld. Kč nám vláda do roku 2002 převedla z roku 2001 nesplacený deficit 12,1 mld. Kč za ztrátu Konsolidační banky za rok 1999, takže jsme nyní na čísle 58,3 mld. Kč očekávaného deficitu státního rozpočtu za rok 2002. K tomu si ještě připojme poslanci ČSSD a koalice schválené dodatečné dluhopisy na výplaty ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen ve výši 1,2 mld. Kč, a jsme na očekávaném deficitu letošního rozpočtu ve výši 59,5 mld. Kč. Takto dnes už prakticky máme po třech měsících roku zvýšený deficit o zhruba 30 % oproti schválenému rozpočtu - a máme ještě devět měsíců před sebou. A to ještě neproběhly ani závěrečné schůze sněmovny před volbami.

Podle mého názoru již tedy není možné zatěžovat výdaje rozpočtu dalšími dodatečnými mimorozpočtovými výdaji, neboť to zcela deformuje sněmovní rozpočtovou politiku a rozhodování o rozpočtových prioritách.

Závěrem bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že jsem se snažil prokázat, že vláda měla dostatek časového a procesního prostoru, aby mohla tento záměr realizovat v rámci řádně projednávaného státního rozpočtu 2002. Dále znovu opakuji, že schválený deficit státního rozpočtu 2002 nám za tři měsíce roku 2002 narostl již o zhruba 30 %. Chtěl bych také znovu připomenout logiku, že ten, kdo rozhoduje, by měl nést jak výnosy, tak náklady svých rozhodnutí, neboli nejdříve si musí vyjednat zdrojový prostor, a potom v rámci tohoto prostoru nákladově rozhodovat.

Je mi tedy možná trochu líto, že tyto své úvahy a závěry přednáším před touto sněmovnou u tak bohulibého záměru, jakým je zrovna válka v Afghánistánu, ale chtěl bych vládu ubezpečit o tom, že pokud přijde do rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny s návrhem rozpočtového opatření, které bude znamenat převod maximálně 1,7 mld. Kč v rámci schváleného státního rozpočtu 2002, a to za účelem financování naší účasti na operaci Trvalá svoboda nebo v misi ISAF, jsem připraven taková opatření podporovat, neboť pouze tak budou naplněny mnou zmíněné tři pohledy na soulad logiky jak procesní, tak rozpočtové, ale zejména rozhodovací, kdy náklady má nést ten, kdo rozhoduje.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda vlády Miloš Zeman, poté jsou přihlášeni pan poslanec Recman a pan poslanec Kalousek. Všechny ostatní kolegy prosím o zklidnění atmosféry a pozornost vůči řečníkovi.

Prosím, pane premiére.

 

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, přiznávám se, že tuto debatu vnímám s jistým úžasem. Ten úžas není adresován mým komunistickým kolegům, protože naprosto chápu jejich stanovisko. Po zkušenosti, kterou utrpěli v Afghánistánu v roce 1979 a v letech následujících, v nich patrně sama zmínka o Afghánistánu vyvolává mrazení v zádech. A naprosto chápu jejich rezistenci, danou jejich hlubokým humanismem, vyslat do Afghánistánu polní nemocnici. Proto se komunistickou opozicí, která je alespoň konzistentní, byť s ní nesouhlasím, nebudu dále zabývat.

To, co nechápu od kolegů, kteří tady tak plamenně hovoří o boji proti terorismu a kteří před chvílí velkou většinou schválili, že vyšleme do Afghánistánu polní nemocnici, to, co od nich skutečně nechápu, je pokrytectví kombinované se zbabělostí. Vím, že jsou to tvrdá slova, ale pokusím se to dokázat.

Představte si, že máte na letišti letadlo, které má odletět na určitou misi. Vy sdělíte pilotovi tohoto letadla, že s touto misí souhlasíte, ale současně mu s milým úsměvem oznámíte, že mu do nádrže nedáte benzin. Letadlo tedy neodstartuje a svoji misi nesplní. Ale vy si jako Pilát Pontský, milí pravicoví kolegové, umyjete ruce a budete říkat: přece si ten pilot mohl ten benzin sehnat někde jinde, mohl si vyvrtat naftovou studnu poblíž letiště nebo mohl využít nějakého jiného paliva. Je to nesmysl.

Uvědomte si, prosím vás, že na rozdíl od běžných výdajů, které musí být kryty z rozpočtu, jsou válečné výdaje v celé historii u každé země kryty státní půjčkou, to znamená dluhopisy. Tato vláda samozřejmě nemohla vědět - a zde bych polemizoval se svým předřečníkem - že nás britské vedení požádá o vyslání polní nemocnice do Afghánistánu, z toho prostého důvodu, že původně nová afghánská vláda premiéra Karzáího žádala redukci mezinárodních ozbrojených sil, a s tímto výdajem nebylo možné v době sestavování, ale dokonce ani v době schvalování státního rozpočtu počítat. Chci tedy říci, že pokládám za neobyčejné pokrytectví říci ano, pošlete si vojáky do Afghánistánu, v tomto případě polní nemocnici s příslušným krytím, ale nedáme vám na to peníze, nedáme vám ten benzin.

Chtěl bych souhlasit s panem poslancem Kocourkem v jedné věci. Ano, i já jsem nehlasoval pro zvýšení úhrad kampeličkářům, protože se domnívám, že zákon nám ukládá pouze úhradu do výše 80 % částky 100 000. Tento zákon je zapotřebí dodržet, ale co nad to je, od zlého je, neboť kampeličkáři byli spoluvlastníci a nesli rizika vyvolaná tím, že jim kampeličky nabízely vyšší než průměrné úroky. Chápu na druhé straně populistické důvody, které vedly k tomu, že asi 60 nebo 80 tisíc kampeličkářů, kteří měli úložky vyšší než 100 000 Kč - mimochodem patrně voliči pravicových stran, protože levice má většinou chudší voliče - že tito lidé byli potěšeni a stali se elektorátem těch stran, které hlasovaly pro toto navýšení. Mimochodem, zhruba o stejnou částku, o kterou se jedná dnes, to znamená 1,2 mld. Kč.

Milí kolegové, dovolte mi, abych vám sdělil překvapující zvěst. V Afghánistánu vás nikdo volit nebude. Nebude volit ani ODS, ani US, ne kvůli nedostatku vkusu, ale protože tam ani tato strana nemá voliče, nebude volit stranu lidovou a nebude volit sociální demokracii, o komunistech nemluvě. Z toho vyplývá, že v Afghánistánu voliče nemůžete získat, ale můžete tam ztratit čest. Můžete ztratit čest tehdy, když český parlament v podstatě sdělí světové veřejnosti, že sice krásnými slovy je ochoten podpořit boj proti terorismu, ale že na to nedá ani korunu, pod alibistickou záminkou, ať si vláda sežene ty peníze sama.

 

(20.40 hodin) (pokračuje M. Zeman)

Ano, milí kolegové, Afghánistán je malá neznámá země, a proč bychom se tak ztrapňovali, že budeme na rozdíl od kampeličkářů žádat formou dluhopisového programu dodatečné prostředky, když je to země, která nás přes krásná slova v podstatě nezajímá. - Pokud máte pocit, že vám tento výrok něco připomíná, máte pravdu. Je to parafráze výroku, který Neville Chamberlain pronesl o Československu v roce 1938.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane premiére. S faktickou poznámkou pan poslanec Ransdorf. Upozorňuji vás, pane kolego, že máte pouze jednu minutu.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych pana premiéra vyvést z omylu. Sice v roce 1979 by 1,7 mld. Kč nebyl problém pro takovou akci, i když naše země nevzkvétala a nyní podle pana premiéra vzkvétá, ale nebylo nutné, abychom tam měli vojenské zkušenosti nebo nějakou traumatickou zkušenost, protože na nás nikdo nechtěl, abychom se zúčastnili akcí 40. armády na rozdíl od našich dnešních spojenců, kteří po nás chtějí, abychom se v Afghánistánu angažovali. Tehdy to po nás nikdo nechtěl.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Hovořit bude pan poslanec Svatomír Recman.

 

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, vím, že je dohoda, aby vystoupení byla co nejkratší, proto se rovněž omezím jen na několik slov.

V úvodu bych chtěl ocenit to, že jsem vyslechl ocenění z úst předsedy vlády, že politika komunistické strany je v tomto směru kontinuální. Věřím, že i moje vystoupení ho nezklame a že skutečně prodlouží tuto kontinuitu i k tomuto návrhu zákona o státním dluhopisovém programu.

Chci říci, že jsem přesvědčen o tom, že je potřebné a možné posílit rozpočet Armády ČR, že bylo potřebné navýšit rozpočet resortu Ministerstva obrany, že vnímám deficit finančních prostředků právě v tomto resortu na zabezpečení jejich rozhodujících cílů. Chci ubezpečit sněmovnu i veřejnost, že zabezpečení obranyschopnosti České republiky a posílení bezpečnosti občanů patří mezi priority Komunistické strany Čech a Moravy, které jsou pravidelně formulovány jak ve stranických dokumentech, tak i ve volebním programu. Není tomu jinak ani v návrhu volebního programu na rok 2002 - 2006 před volbami, které budou v červnu letošního roku.

Jsme však přesvědčeni, že podstatou takto získaných prostředků je jejich využití tam, kde efekt v oblastech, o kterých jsem hovořil, a je to zejména obranyschopnost a posílení bezpečnosti občanů, bude maximální. Jsem přesvědčen o tom, že využití prostředků získaných prostřednictvím státních dluhopisových programů a jejich využitím právě za účelem vyslání mise do Afghánistánu, a teď mám na mysli obě mise, to znamená jak 9. rotu, tak i 6. polní nemocnici, nebude mít tento efekt, nepomůže této věci, naopak může mít opačný, bumerangový efekt. Jsem přesvědčen o tom, a teď hovořím z pohledu volebního programu komunistické strany, že podpořit tento zákon znamená dostat se do rozporu s hlavními cíli a prioritami komunistické strany a dostat se do rozporu se současným i budoucím volebním programem.

Pan ministr obrany tady hovořil o tom, že 64 % občanů podporuje vyslání nemocnice do Afghánistánu. Za sebe mohu říci, že patřím ke 36 % občanů, kteří mají opačný názor jak na vyslání 9. roty, tak samozřejmě i na vyslání 6. polní nemocnice. Komunistická strana Čech a Moravy nepodpořila vyslání ani jednoho z kontingentů, a je proto logické, že nepodpoříme ani tento návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu této mise ve výši 1,7 mld. Kč.

Chtěl bych proto na závěr mého vystoupení říci dvě věci. Za prvé bych chtěl požádat o vysvětlení, protože tady hovořil ministr obrany, že využijí prostředky ve výši 1mld. 250 mil. Kč, naproti tomu návrh zákona o státním dluhopisovém programu je ve výši 1,7 mld. Kč. To znamená, rozdíl je 449 mil. Kč. Můj dotaz směřuje k tomu, na jaký účel budou využity finanční prostředky nad tento rámec.

Dávám i návrh procedurální resp. dávám návrh na zamítnutí tohoto tisku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan poslanec Kalousek? Pan poslanec Kalousek stáhl. Děkuji. Hlásí se pan poslanec Kocourek.

 

Poslanec Martin Kocourek: Já bych v návaznosti na svou zpravodajskou zprávu také dal návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pakliže tomu tak není, rozpravu končím.

Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Není tomu tak. Ptám se i pana zpravodaje, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Také tomu tak není. Vzhledem k tomu, že nepadla námitka na zkrácené čtení, rozhodneme, zda v jednání budeme pokračovat tak, aby s návrhem zákona byl vysloven souhlas již v prvém čtení.

Já vás všechny odhlašuji a prosím o novou registraci.

Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, které by znělo: "Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 1282 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvém čtení."

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 8, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 141 poslanců vyslovilo 86 a 49 bylo proti.

 

V tuto chvíli zahajuji rozpravu podrobnou a ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Pan poslanec Recman má slovo.

 

Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, dávám v rámci podrobné rozpravy formální návrh na zamítnutí předloženého tisku.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, to je sice hezké, ale momentálně hlasujeme podle § 90 odst. 2 a tady není možné tento návrh dát. Je to možné vyjádřit pouze opačným hlasováním o návrhu. Pakliže návrh nebude přijat, vrátíme se do normální procedury, ve které bude samozřejmě hlasovatelný návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Momentálně se pohybujeme v poněkud odlišném režimu.

Do podrobné rozpravy se dále nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím a můžeme přikročit k hlasování o celém návrhu zákona.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s vysláním 9. zesílené roty radiační, chemické a biologické ochrany do protiteroristické operace "Trvalá svoboda" a 6. polní nemocnice do Afghánistánu, podle sněmovního tisku 1282."

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 9, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 149 poslanců vyslovilo 62 a 86 bylo proti.

 

(20.50 hodin) (pokračuje Buzková)

Konstatuji, že s návrhem zákona nebyl vysloven souhlas.

Vzhledem k tomu, že nebyl vysloven souhlas podle odstavce 2 § 90, následuje hlasování o návrzích na vrácení či zamítnutí předloženého návrhu, neboť se začínáme již zpátky pohybovat ve standardním režimu prvního čtení návrhu zákona.

To znamená, že byly podány návrhy na zamítnutí předloženého návrhu.

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 10, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 tento návrh byl přijat, když ze 150 přítomných se 86 vyslovilo pro a 62 bylo proti. Konstatuji, že návrh zákona byl zamítnut.

 

Kolegyně a kolegové, zbývá nám několik posledních minut, kdy můžeme hlasovat. Jsou před námi ještě dva návrhy, které byly zařazeny na tuto mimořádnou schůzi. Myslím, že by od sněmovny bylo velkým projevem benevolence, kdyby umožnila ministru vnitra Stanislavu Grossovi, aby v těchto posledních osmi minutách projednal první čtení vládního návrhu Smlouvy o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem.

(Výkřiky ze sálu: Gripen!)

Kolegové, dohodněte se prosím. Dobře, vidím, že takovýto souhlas ve sněmovně neexistuje. Budeme pokračovat podle schváleného pořadu schůze.

 

Zahajuji projednávání bodu

 

3. Vládní návrh zákona o přijetí úvěrů na financování Programu pořízení a provozování 24 nadzvukových letadel JAS 39 Gripen /sněmovní tisk 1229/ - druhé čtení

 

S procedurálním návrhem se v tuto chvíli hlásí pan poslanec Sobotka, kterému uděluji slovo.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych předložit procedurální návrh v tom smyslu, abychom přerušili projednávání tohoto bodu a odročili ho na 24. 4., to je druhý jednací den nastávající schůze sněmovny. Důvodem je skutečnost, že tento návrh neprojednal výbor pro obranu a bezpečnost a zahraniční výbor.

Děkuji a žádám, aby se o tomto mém návrhu hlasovalo neprodleně, jelikož je to procedurální návrh.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 11, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 byl tento návrh přijat, když ze 150 přítomných se 140 vyslovilo pro a 9 bylo proti.

 

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu programu.

 

Dalším bodem je

 

4. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem, podepsaná dne 5. března 2002 v Praze, a změna Smlouvy o spolupráci mezi Českou republikou a Evropským policejním úřadem ze dne 5. března 2002 sjednaná výměnou osobních nót (Haag, 13. února 2002, Praha, 5. března 2002) /sněmovní tisk 1275/ - prvé čtení

 

Nejdříve vám chci oznámit, že předseda vlády v průvodním dopise požádal o zkrácení lhůty pro projednávání tohoto návrhu ve výborech o 30 dnů.

Prosím, aby úvodní slovo přednesl ministr vnitra Stanislav Gross.

 

Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za umožnění. Doufám, že to stihneme.

Já bych se omezil na konstatování, že tato smlouva je velmi důležitá. Podrobnosti této smlouvy může projednat zahraniční výbor, případně výbor pro obranu a bezpečnost, případně při individuálních diskusích s poslanci. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Ransdorf, který je zpravodajem.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, úvodem bych chtěl konstatovat, že paní předsedající se zmýlila, protože jestliže má být 23. dubna projednána tato smlouva, tak musí být šedesátidenní lhůta zkrácena o 47 dní. Může být maximálně třináctidenní, čili třicetidenní zkrácení v tuto chvíli nestačí. Toto je věc, kterou já formálně navrhuji, aby po tu chvíli, která nám zbývá, se to dalo odhlasovat.

Jinak nevím, zda budu mít ještě čas přednést zpravodajskou zprávu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Asi tak 20 vteřin, pane poslanče.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: V tom případě zpravodajskou zprávu přesuneme na jinou dobu a pro tuto chvíli -

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Přesuneme ji do druhého čtení.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: - je nutné, aby se odhlasovalo toto zkrácení.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano. Otevírám obecnou rozpravu a ptám se, zda se do ní někdo hlásí. Není tomu tak.

Dávám slovo panu ministru Grossovi.

 

Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Paní místopředsedkyně, já bych dal návrh na příslušné zkrácení lhůty, to znamená na zmíněných 13 dnů, tak jak to pan zpravodaj vypočítal.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zkrácení na 13 dnů. Obecnou rozpravu končím.

Vzhledem k tomu, že nepadl návrh na zamítnutí ani na vrácení, budeme se zabývat návrhem na přikázání výboru k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

 

Zahajuji hlasování pořadové číslo 12 a ptám se, kdo je pro přikázání tohoto návrhu zahraničnímu výboru. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 byl tento návrh přijat, když ze 149 přítomných se 140 vyslovilo pro a 5 bylo proti.

 

Pan ministr Gross navrhl zkrátit lhůtu pro projednání tohoto návrhu ve výboru na 13 dnů.

 

Zahajuji hlasování pořadové číslo 13 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 byl tento návrh přijat, když ze 146 přítomných se 124 vyslovilo pro a 5 bylo proti.

 

Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a lhůta pro jeho projednání ve výboru byla zkrácena na 13 dní.

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že jsme projednali všechny body schváleného pořadu 48. schůze, tuto schůzi končím a přeji vám příjemný zbytek večera.

 

(Schůze byla ukončena ve 20.57.)