FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

1002

VLÁDNÍ NÁVRH

Zákon

ze dne .......... 1991, kterým se mění a doplňuje trestní zákon.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Článek I

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákonů č. 120/1962 Sb., č. 53/1963 Sb., č. 56/1965 Sb., č. 81/1966 Sb., č. 148/1969 Sb., č. 45/1973 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 47/1990 Sb., č. 84/1990 Sb., č. 175/1990 Sb., č. 457/1990 Sb. a č. 545/1990 Sb. se mění a doplňuje takto:

1. V § 39 odst. 3 se vypouští věta druhá.

2. V § 39a se vypouští odstavec 4.

3. V § 54 se připojuje odstavec 4, který zní:

"(4) Nebyl-li pachatel po výkonu peněžitého trestu po dobu jednoho roku znovu odsouzen, hledí se na něj, jako kdyby nebyl odsouzen".

4. V § 55 se připojuje odstavec 4, který zní:

"(4) Nebyl-li pachatel po dobu jednoho roku od právní moci i rozsudku, jímž mu byl uložen trest propadnutí věci znovu odsouzen, hledí se na něj jako kdyby nebyl odsouzen".

5. V § 62 odst. 1 se vypouští slova "nedovoleného překročení státní hranice podle § 109 odst. 3"; za slova "válečné zrady (§ 114)" se vkládají slova "nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b odst. 3".

6. § 64a se vypouští.

7. V § 69 odst. 1 písm. c) na konci se čárka nahrazuje tečkou. Ustanovení § 69 odst. 1 písm. d) se vypouští.

8. § 72 odst. 2 písm. b) zní:

"b) pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout."

V § 72 odst. 5 se za slovo "účel" vkládá věta:

"Trvání ochranného léčení uloženého podle odst. 2 písm. b) však může být ukončeno, jestliže se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout."

9. V § 89 odst. 7 písm. g) zní:

"g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,"

V § 89 odst. 9 se slova "národního výboru" nahrazují slovy "orgánu státní správy a samosprávy."

V § 89 se za odst. 14 vkládají nové odstavce 15, 16, 17, které znějí:

"(15) Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav."

"(16) Věcí se rozumí i ovladatelná přírodní síla."

"(17) Vloupáním se rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly."

Dosavadní odstavce 15 a 16 se označují jako odstavce 18 a 19.

10. § 109 včetně nadpisu se vypouští.

11. § 111 včetně nadpisu se vypouští.

12. § 121 odst. 1 zní:

"(1) Kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli nepatrnou tím, že poškozuje spotřebitele zejména tak, že je šidí na jakosti, množství nebo hmotnosti zboží, nebo kdo uvede ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo služby a zatají přitom jejich podstatné vady, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem."

13. Nadpis pod ustanovením § 125 zní:

"Zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence"

V § 125 se za slova "nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje" vkládá slovo "nebo" a doplňuje se nová alinea, která zní:

"kdo uvede nepravdivé údaje v podkladech pro zápis do obchodního rejstříku."

Slova "bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti", tvoří poslední alineu.

14. § 128 včetně nadpisu zní:

"§ 128

Zneužívání informací v obchodním styku

(1) Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odst. 1 uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo jiného značný prospěch.

(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu."

Za § 128 se zařazují nová ustanovení § 128a, 128b a 128c, která včetně společného nadpisu znějí:

"Pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě

§ 128a

(1) Kdo v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, jestliže,

a) spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, člen privatizační komise, licitátor nebo jako člen organizované skupiny,

b) způsobí takovým činem značnou škodu nebo pro jiného získá značný prospěch.

(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo za okolností uvedených v odstavci 1 žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch.

§ 128b

Kdo se dopustí pletich v souvislosti s veřejnou soutěží tím, že

a) jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží účasti v soutěži, nebo

b) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrzí účasti v soutěži, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 128c

Kdo se dopustí pletich při veřejné dražbě věci větší hodnoty tím, že

a) lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdrzel účasti na podávání návrhů při dražbě,

b) jinému poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě, nebo

c) žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se zdrží podávání návrhů při dražbě, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem."

16. V § 148 odst. 1 se slova "až na tři léta" nahrazují slovy "na šest měsíců až tři léta".

V § 148 se připojuje odstavec 3, který zní:

"(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu."

17. § 151 včetně nadpisu zní:

"§ 151

Porušování práv k vynálezu a průmyslovému vzoru

Kdo neoprávněně zasáhne do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem."

18. V § 167 odst. 1 se vypouštějí slova "nedovoleného překročení státní hranice podle § 109 odst. 2, 3"; za slova "padělání a pozměňování peněz (§ 140)" se vkládají slova "nedovoleného překročení státní hranice podle § 171b odst. 2, 3".

19. Za § 169a se vkládá nové ustanovení § 169b, které včetně nadpisu zní:

"§ 169b

Pohrdání soudem

Kdo závažným způsobem ruší veřejné jednání soudu nebo kdo se při takovém jednání k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, ačkoliv mu předtím bylo uloženo opatření podle předpisů o jednání před soudy, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky."

20. V § 171 odst. 1 za písmeno a) vkládá nové ustanovení písmene b), které zní:

"b) zdržuje se na území republiky, ačkoli mu byl uložen trest vyhoštění."

Dosavadní písmena b) až d) se označují písmeny c) až e).

21. Za § 171 se vkládají nové § 171a, 171b a 171c, které včetně společného nadpisu znějí:

"Nedovolené překročení státní hranice

§ 171a

(1) Kdo pro jiného organizuje překročení státní hranice mimo vyznačený hraniční přechod, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán

a) spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin, nebo

b) spáchá-li takový čin za úplatu.

§ 171b

(1) Kdo překročí státní hranici za použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo propadnutím majetku.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, jestliže

a) čin uvedený v odstavci 1 zorganizuje,

b) spáchá takový čin se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami,

c) spáchá takový čin v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin,

d) způsobí takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

e) spáchá takový čin za branné pohotovosti státu.

(3) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo spáchá-li takový čin jako voják za branné pohotovosti státu.

§ 171c

Kdo poruší předpisy o mezinárodních letech tím, že vnikne vzdušným dopravním prostředkem na území republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta."

22. § 175 odst. 1 zní:

"(1) Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník před soudem, prokurátorem nebo před vyšetřovatelem nebo vyhledávacím orgánem, pokud konají vyšetřování nebo vyhledávání podle trestního řádu, anebo před státním notářem nebo orgánem hospodářské arbitráže, pokud vykonávají rozhodovací činnost, anebo před vyšetřovací komisí zákonodárného sboru

a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise zákonodárného sboru, nebo

b) takovou okolnost zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta."

24. § 176 odst. 2 zní:

"(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek."

24. § 185 odst. 3 zní:

"(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo

c) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu."

25. § 202 včetně nadpisu zní:

"§ 202

Výtržnictví

(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že hanobí historické nebo kulturní památky, hroby nebo pietní místa anebo hrubým způsobem ruší shromáždění nebo obřady občanů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uveden v odstavci 1 jako člen organizované skupiny."

26. § 203 včetně nadpisu zní:

"§ 203

Týrání zvířat

(1) Kdo týrá zvíře, ačkoliv byl za obdobný přestupek v posledním roce postižen nebo za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem."

(2) Kdo veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném utýrá zvíře, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.

27. § 216 odstavec 1 zní:

"(1) Kdo dítě nebo osobu stiženou duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutou odejme z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí povinnost o ně pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta anebo peněžitým trestem.

28. Za § 216 se zařazují nová ustanovení § 216a a § 216b, která včetně nadpisů znějí:

"§ 216a

Obchodování s dětmi

(1) Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce, využívání dětské práce nebo pro jiný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny

b) získá-li takovým činem značný prospěch, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 216b

Společné ustanovení

Dítětem podle § 216 a § 216a se rozumí osoba mladší než osmnáct let, pokud nedosáhla zletilosti již dříve.

29. § 231 odst. 3 zní:

"(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek."

30. § 235 odst. 2 zní:

"(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin výdělečně, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek."

31. § 247 včetně nadpisu zní:

"§ 247

Krádež

(1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a

a) způsobí tak škodu nikoli nepatrnou,

b) čin spáchá vloupáním,

c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředného násilí,

d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo

e) byl za takový čin v posledních dvou letech odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin výdělečně, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu."

32. V § 248 odst. 1 se slovo "přivlastní" nahrazuje slovem "přisvojí"; slova "až na jeden rok" se nahrazují slovy "až na dvě léta."

V § 248 odst. 3 se za písmeno a) vkládá nové ustanovení pod písmenem b), které zní:

"b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny".

Dosavadní ustanovení pod písmeny b) a c) se označují písmeny c) a d).

33. V § 249 odst. 1 zní:

"(1) Kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí nikoli malou škodu tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo zákazem činnosti."

34. V § 250 odst. 1 se slova "až na jeden rok" nahrazují slovy "až na dvě léta".

V § 250 odst. 3 zní:

"(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny nebo výdělečně, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek."

35. Za § 250 se zařazuje nové ustanovení § 250a, které včetně nadpisu zní:

"§ 250a

Provozování nepoctivých her nebo sázek

(1) Kdo provozuje peněžní nebo jinou podobnou hru nebo sázku, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch."

36. Za § 250 se zařazuje nové ustanovení § 251a, které zní:

"251a

(1) Kdo jinému umožní zastřít původ nebo zjištění původu věci získané trestnou činností, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně nebo jako člen organizované skupiny, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věcem pocházejícím z obchodu s omamnými nebo psychotropními látkami nebo z jiného zvlášť závažného trestného činu."

37. V § 254 odst. 1 se slovo "přivlastní" nahrazuje slovem "přisvojí".

38. Za § 256 se vkládají nové § 256a a 256b, které včetně nadpisu znějí:

"§ 256a

Zvýhodňování věřitele

(1) Kdo jako dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, zmaří byť i jen částečně uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu.

"§ 256b

Pletichy při řízení konkursním a vyrovnávacím

(1) Kdo jako konkursní věřitel v souvislosti s hlasováním o nuceném vyrovnání nebo jako věřitel v souvislosti s hlasováním o vyrovnávacím jednání přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo věřiteli v souvislosti s hlasováním o nuceném vyrovnání za souhlas s vyrovnáním poskytne, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch."

§ 294 včetně nadpisu zní:

"§ 294

Zvláštní ustanovení o trestní odpovědnosti osob podléhajících pravomoci vojenských soudů

(1) Čin, který vykazuje znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270, neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 1 a § 274 odst. 1, zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti podle § 275 odst. 1, urážky mezi vojáky podle § 276, § 277 odst. 1 a § 278 odst. 1, porušování práv a chráněných zájmů vojáků podle § 279a odst. 1, vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1, svémocného odloučení podle § 284 odst. 1, porušování povinnosti dozorčí služby podle § 286 odst. 1, porušování povinností služby při obraně vzdušného prostoru podle § 287 odst. 1, ohrožování morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 1 a porušování služebních povinností podle § 288a odst. 1, není trestným činem, jestliže stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.

(2) Soud může upustit od potrestání pachatele, který jako osoba podléhající pravomoci vojenských soudů spáchal trestný čin, jehož stupen nebezpečnosti pro společnost je malý, také tehdy, jestliže velitel nebo náčelník nabídl výchovné působení na pachatele a soud má za to, že vzhledem k tomu, k povaze spáchaného činu a k osobě pachatele se uložení trestu nejeví nutným."

40. Pod označení § 295 se vkládá nadpis

"Svémocné vzdálení."

Článek II

Přechodná ustanovení

1. Odsouzené, kteří ke dni účinnosti vykonávají trest ve vojenském nápravném útvaru soud zařadí pro výkon zbytku trestu do první nápravně výchovné skupiny.

2. U odsouzených, u nichž soud rozhodl, že vykonají trest ve vojenském nápravném útvaru a výkon trestu dosud nenastoupili, soud rozhodne, že trest vykonají v první nápravně výchovné skupině.

Článek III

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního zákona.

Článek IV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

 

Důvodová zpráva

Obecná část

Zároveň s novelizací trestního práva procesního, jež byla vyvolána potřebou uvést trestní řízení do souladu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), je třeba provést několik změn také v trestním právu hmotném. Důvody jsou několikerého druhu.

První skupinu tvoří změny bezprostředně vyvolané vydáním Listiny. Je to ochrana lidského plodu (čl. 6 odst. 1 Listiny) a požadavek, že jen soud rozhoduje o vině a trestu (čl. 40 odst. 1 Listiny). Změny tomu odpovídající jsou navrženy v § 89 odst. 7 písm. g) a v § 294.

Do druhé skupiny patří ty změny, jež souvisejí s probíhajícími změnami právního řádu, zejména v oblasti ekonomiky. Jsou to ustanovení reagující na některé negativní jevy, jež se už v praxi vyskytly a na další, jež v budoucnu možno očekávat. Zejména zaslouží pozornosti jednání, jemuž se v obchodních kruzích říká insider trading (§ 128), dále pletichy při veřejné soutěži a dražbě, které se již vyskytují a dále zřejmě budou vyskytovat v rámci privatizace (§ 128a až 128c) a tzv. úpadkové delikty (§ 256a, 256b). Ale i definici škody a definici věci v § 89 odst. 14 a 15 a změnu názvu správního orgánu v § 89 odst. 9 lze zařadit do této skupiny. Vzhledem k úpravě postihu cenové nekázně zákonem č. 526/1990 Sb. o cenách byl poněkud pozměněn § 121 o poškozování spotřebitele.

Třetí velkou skupinu tvoří změny, jejichž potřebu ukázala nedávná praxe. Je to jednak zpřesnění skutkové podstaty výtržnictví, dále se vyskytly určité obtíže s aplikací nového ustanovení o krádeži, které se zpřesňuje m. j. i stanovením definice vloupání, vyvstala potřeba trestního postihu těch, kdo organizují tzv. převaděčskou činnost (nezákonné přechody přes státní hranice) v ustanovení § 171a.

K těmto změnám lze přiřadit i řadu užitečných podnětů, jež přišly v připomínkovém řízení i mimo ně. Tak se doplňuje ustanovení o týrání zvířat (§ 203), po němž volala část veřejnosti a nedávný případ utýrání psa smýkáním za automobilem tuto otázku opět připomněl.

Vývoj techniky vyžaduje doplnění ustanovení § 151.

Konečně jsou to některé více méně nutné opravy platného zákonného textu. Spěšná legislativní práce posledního období vede občas k chybám. S některými si praxe poradí výkladem, opravit je však třeba text § 175 tr. zák. ve znění zákona č. 457/1990 Sb. Nová koncepce nedovoleného překročení státní hranice, kterou přinesla novela z roku 1990, vyžaduje - i s ohledem na mezinárodní závazky - aby toto ustanovení již nefigurovalo mezi trestnými činy proti republice. Totéž se týká i § 111, jehož dosah může být zúžen a trestní sankce zmírněna. Ustanovení § 171 vzhledem k nerespektování trestu vyhoštění bylo nutno doplnit o znění tohoto trestu.

Provedené změny bylo nutno rovněž promítnout do těch ustanovení trestního zákona, které obsahují taxativní výpočet ustanovení, mezi nimiž jsou ta, která jsou novelou dotčena. Jde konkrétně o § 62 a § 167 odst. 1.

V rámci této novely nebylo možno uskutečnit všechny známé podněty de lege ferenda, bylo reagováno pouze na podněty nejnutnější s tím, že dalším např. podnět Ústavu státu a práva ČSAV ve vztahu k trestní odpovědnosti mladistvých a další budou vzaty v úvahu v rámci přípravy zásad rekodifikace trestních kodexů. Přípravné práce na nich probíhají souběžně.

x x x

Navrhovaná úprava trestního zákona si nevyžádá nákladů ani nároků na státní rozpočet.

Zvláštní část

K č. 1-2:

Federální ministerstvo obrany navrhlo zrušení zvláštního nápravného útvaru pro vojáky základní služby s odůvodněním, že postupný přechod na profesionální armádu a zkracování vojenské služby vyžaduje sjednocení podmínek pro výkon trestu mezi vojáky a civilními osobami. Tento návrh se promítá do zrušení příslušných ustanovení tr. zákona.

K č. 3-4:

Peněžitý trest a trest propadnutí věci jsou nejmírnějšími druhy trestu. Vzhledem k tomu, že občané často nevědí, že po výkonu těchto trestů musí o zahlazení zvlášť žádat, bylo navrženo, aby se tyto tresty zahlazovaly automaticky po jednom roce od jejich výkonu, jestliže v mezidobí nebyl odsouzený znovu odsouzen. To si vyžádalo příslušné úpravy § 54, § 55 a § 69 tr. zák.

K č. 5:

Zrušení dosavadní skutkové podstaty tr. činu podle § 109 a její přesunutí mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných si vyžádalo i změnu ustanovení § 62.

K č. 6:

Viz č. 1-2

K č. 7:

Viz č. 3-4

K č. 8:

Dosavadní změní zákona (§ 72 odst. 2 písm. b/) nutilo soudy ukládat ochranné protialkoholní léčení opakovaně, i když předchozí léčení skončilo neúspěšně a bylo zřejmé, že ani nové léčení nemá naději na úspěch. Totéž se týká osob, u nichž léčení bylo ukládáno poprvé, ačkoliv podle znaleckého posudku nebo odborného lékařského vyjádření u nich vzhledem k jejich duševním vlastnostem (šlo o případy tzv. kontraindikací) nebyl předpoklad k úspěšnému léčení.

Podobně nebylo možno ukončit již vykonávané léčení, dokud jeho účelu nebylo dosazeno (§ 72 odst. 5). To bránilo soudům propustit z léčení osoby, u nichž ani během déle trvající léčby nebylo dosaženo kladného výsledku.

Ve všech těchto případech byly zbytečně vynakládány značné finanční prostředky.

Proto se navrhuje znění § 72 odst. 2 písm. b/, odst. 5 upravit tak, aby soudy u takových osob léčení neukládaly nebo mohli tyto osoby propustit z léčení i bez splnění jeho účelu.

Jde-li však o takového pachatele, jehož pobyt na svobodě je nebezpečný, soud uloží, resp. může uložit ochranné léčení podle § 72 odst. 1, resp. odst. 2 písm. a) tr. zák., pokud jsou dány i další podmínky tam uvedené.

Jestliže je detence pachatele ve zdravotnickém zařízení nezbytná z důvodu ochrany společnosti, avšak podmínky pro uložení ochranného léčení nejsou dány vzhledem k tomu, že takové léčení nemůže vést ke změně zdravotního stavu pachatele, je nutno podle obecných zdravotnických předpisů o této detenci rozhodnout ve správním, resp. civilním řízení.

K č. 9:

V praxi se vyskytly případy, kdy v důsledku násilí na těhotné ženě došlo k usmrcení jejího plodu, aniž současně došlo k vyvolání potratu. Např. opilý druh několik dnů před porodem způsobil poranění lebky plodu, takže dítě se narodilo mrtvé. V jiném případě v důsledku dopravní nehody došlo ke spontánnímu porodu, v jehož průběhu se plod udusil plodovou vodou. Nebýt těchto vnějších okolností, šlo by podle znalců v obou případech o životaschopné dítě. V praxi však vyvstaly potíže s právní kvalifikací takového jednání, neboť za usmrcení jiného (vražda podle § 219 nebo § 220) lze povazovat jen usmrcení plodu zakotvit mezi znaky těžké újmy na zdraví.

S ohledem na novou úpravu státní správy a samosprávy, která již nezná národní výbory, bylo nutno upravit nově i vymezení pojmu "veřejný činitel". Nadále namísto pracovníka "národního výboru" návrh hovoří o pracovníku "orgánu státní správy a samosprávy", takže se to vztahuje jak na pracovníky okresních úřadů a jiných orgánů státní správy, tak i na pracovníky obcí, vybavených určitou pravomocí, např. starosty, členy obecní rady nebo příslušníky obecní policie.

Typový stupeň nebezpečnosti majetkových trestných činů je určován především vaší způsobené škody. Určení výše škody v podmínkách, kdy byly státem pevně stanoveny ceny veškerého zboží a odchylky se připouštěly jen v zanedbatelném počtu případů, vycházelo právě z takto stanovené ceny. V podmínkách trhu, kde je cena určována vztahem nabídky a poptávky i dalšími faktory, jako je různá míra zisku jednotlivých prodávajících nebo výrobců, různé výrobní náklady, místo prodeje apod. a kdy jednotné maloobchodní ceny neexistují, vznikají v praxi značné obtíže při stanovení škody, která byla trestným činem způsobena. Tyto obtíže jsou dány především u krádeží vloupáním do obchodních provozoven a provozoven služeb, jako jsou restaurace, výčepy a pod., kdy vznikají pochybnosti, zda pachateli lze přičítat k tíži i škodu, kterou způsobil odcizením zboží, které se prodává s vyšší přirážkou danou např. luxusní povahou restaurace a pod. Některé soudy vycházejí z toho, že jako škodu způsobenou majetkovým trestním činem lze počítat jen to, co poškozený na obstarání věci vynaložil, zatímco ušlý zisk má povahu tzv. "jiné škody", kterou lze sice přiznat v adhezním řízení, ale netvoří součást škody způsobené trestným činem. Takový postup by však v praxi vyvolal nesčetné obtíže zejména při vloupáních do prodejen zboží, kdy by bylo např. v případech, kdy totéž zboží odebírá prodávající od různých dodavatelů za různé, často jen nepatrně se lišící ceny a pod., téměř nemožné zjistit, jaká je skutečná škoda. Obdobné potíže by vyvolávalo určení škody v případech, kdy zboží téže povahy (např. různé elektronické přístroje) by získal pachatel série vloupání zčásti v bytech občanů a zčásti v prodejnách takového zboží, přičemž v jednom případě (kdy poškozeným by byl občan) by se za tutéž věc počítala škoda vyšší, v jiném (kdy poškozeným byl obchodník) cena nižší. Taková úprava by byla jednak velmi nepraktická, jednak občanům jen velmi málo srozumitelná.

Proto se při stanovení výše škody vychází z ceny věci, za kterou se obvykle v době a v místě činu prodává. Znamená to, že při vloupání např. do obchodu bude pachateli přičtena ta cena, za kterou se v tomto obchodě zboží prodává. Za obvyklý prodej však není možno povazovat prodej věci s luxusní přirážkou, s přirážkou za obsluhu a pod. např. v přepychových restauracích a hotelích a pod.

V takovýchto případech se vychází z účelné vynaložených nákladů poškozeného na obstarání stejné nebo obdobné věci. tzn. z nákupní ceny, dovozného a dalších nákladů, které poškozený vynaložil.

Pokud jde o tzv. "rozpracovanou výrobu", upozornilo ministerstvo financí ČSFR na to, že lze vycházet i zde z prodejní ceny věci (tj. z ceny, za kterou by se věc prodávala, kdyby byla dokončena), od níž se odečte hodnota předmětů a náklady na úpravy, které se jinak do ceny zahrnují, avšak nestaly se součástí věci nebo nebyly v souvislosti s věcí provedeny.

Navržená úprava tedy jednoznačně stanoví přednost stanovení výše škody podle obvyklé prodejné ceny, jejíž zjištění nebude zpravidla na dokazování natolik náročné jako zjišťování výše škody v případech, kdy tímto způsobem ji nebude možno stanovit.

Vzhledem k tomu, že novelizovaný občanský a obchodní zákoník neobsahují výslovnou definici věci jako ovladatelné přírodní síly, bylo nutno tuto definici pojmout do trestního zákona. Je to nezbytné pro postih tzv. "krádeží elektřiny", které ne ve všech případech by bylo možno postihnout jako podvod, zejména tehdy, když pachatel žádným způsobem nemanipuluje s elektroměrem.

Vzhledem k po tížím, které přineslo zavedení nového kvalifikačního znaku "vloupání" u trestného činu krádeže, volala praxe po jednoznačné definici tohoto pojmu. Je to nezbytné i z hlediska právní jistoty a určitosti zákona.

Proto zákon definuje vloupání jako vniknutí do uzavřeného prostoru, a to buďto lstí /např. tím, že se pachatel nechá v takovém prostoru uzamknout, jak o tom svědčí některé případy krádeží v obchodních domech a dalších institucích, nebo tím, že se lstivě zmocní klíčů), nebo nedovoleným překonáním uzamčení (např. i odcizenými klíči), nebo jiné jistící překážky za použití násilí (např. vytržení mříže a pod.).

K č. 10-11:

Z čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že svobody pohybu a pobytu mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Vzhledem k procesu evropského uvolnění již ustanovení § 109 a § 111 systematicky mezi trestné činy proti bezpečnosti státu nepatří. Ochrana zájmů v těchto skutkových podstatách předpokládaných systematicky patří mezi ustanovení o trestných činech proti pořádku ve věcech veřejných. Proto se obě ustanovení přeřazují do hlavy třetí tr. zákona.

K č. 6:

Federální ministerstvo financí uplatnilo připomínku, že porušování závazných ustanovení o cenách je postihováno podle zákona č. 526/1990 Sb. o cenách a postih podle § 121 odst. 1 tr. zák. považuje za nevhodný. Proto bylo jednání spočívající v porušování závazných ustanovení o cenách z této skutkové podstaty vypuštěno. Současně bylo přihlédnuto k potřebě vyjádřit skutečnost, že poškozování spotřebitele na jakosti, váze atd. zboží nebo služeb je jen zvláštním případem podvodu, přísněji trestného proto, že při prodeji zboží nebo poskytování služeb předpokládá občan zvýšenou právní jistotu. Proto se stanoví rozsah poškození spotřebitele (způsobení škody nikoli nepatrné) shodně jako v případech podvodu. Současně se upravuje terminologie v souladu s příslušnou normou, která hovoří o "hmotnosti" nikoli o "váze" zboží.

K č. 13:

Nadpis § 125 byl změněn v souvislosti se změnou povahy hospodářských a obchodních vztahů, které podléhají kontrole státu. Současně byla nově zavedena ochrana údajů sloužících pro zápis do podnikového rejstříku, a to tak, že pravdivost takových údajů je chráněna absolutně, nikoli pouze ve vztahu k dosazení výhod.

K č. 14:

V dubnu 1989 byla účastnickým státům Rady Evropy předložena k podpisu Konvence o tzv. "Insider trading", tedy o obchodních a finančních operacích, uskutečňovaných "zevnitř", v důsledku přístupu k informacím, které má dotyčná osoba, uskutečňující transakci, k dispozici díky svému postavení uvnitř organizace, podniku, v důsledku postavení na burze a pod. Pro účely této konvence se případy "obchodování zevnitř" definují takto:

a) Kdo je prezidentem nebo předsedou nebo členem rady ředitelů (vedení) nebo jiného administrativního (výkonného) orgánu nebo dohlížecího orgánu, nebo je zmocněným zástupcem, nebo je zaměstnán u vydavatele cenných papírů a vědomě užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou se dozvěděl z důvodu svého postavení a jejíž zveřejnění muselo pravděpodobně mít významný vliv na akciový trh, k tomu, aby uskutečnil nebo způsobil uskutečnění operace na organizovaném akciovém trhu s cílem zajistit výhodu pro sebe nebo třetí stranu;

b) kdo vstoupí do transakce popsané shora, vědomě užívaje dosud nezveřejněné informace, kterou získal při výkonu svých povinností nebo v průběhu svého zaměstnání;

c) kdo vstoupí do transakce popsané shora, vědomě užívaje informace sdělené mu některou z osob, uvedených pod a) nebo b) shora".

Účelem konvence je vyjmenovat si informace mezi státy o takových jednáních a poskytovat si vzájemnou právní pomoc při jejich postihu - trestním nebo jiném, např. administrativním nebo občanskoprávním.

Podstatou jednání je zneužívání privilegovaných informací, které někdo získá z titulu svého postavení v určitém podniku, státním orgánu a pod.

Třebaže organizovaný trh cenných papírů u nás dosud není vybudován, je nutno s jeho zavedením počítat a s předstihem se chránit proti jednání, která by narušovala rovnost subjektů na něm přítomných v důsledku toho, že někteří z nich mají k privilegovaným informacím přístup. Navíc v podmínkách přechodu na tržní ekonomiku se privilegované informace týkají širšího okruhu problémů. Jde např. o informace týkající se cenové intervence nebo regulace státem určitých komodit, informace týkající se rozdělení nebo sloučení určitých podniků, které účastníci této transakce povazují za obchodní tajemství, neboť předčasné zveřejnění by ovlivnilo rozhodování ostatních subjektů hospodářství např. o úvěru, subvenci a pod. Přitom na důvěrnost těchto informací nedopadá ustanovení o hospodářském tajemství a jeho porušení.

Proto je poměrně široce vymezen okruh subjektů, které mají přístup k takovémuto druhu privilegovaných informací, jichž by mohly zneužít k vlastnímu obohacení nebo obohacení třetích osob. Zejména to má význam pro připravovanou etapu velké privatizace, k níž by neměli mít přístup zasvěcení nositelé určitých informací, soustřeďovaných na hospodářských ministerstvech, takovým způsobem, aby narušovali rovnost subjektů na trhu.

Speciální formou tohoto ustanovení pak je postih jednání, vyplývajících z povolání nebo postavení téže osoby u dvou nebo více konkurenčních firem. Zákaz zastávat takové postavení vyplývá prozatím jen z § 54 zák. č. 104/1990 Sb. o akciových společnostech, ale i v jiných předpisech takový zákaz zakotven není. Z praxe jsou však známy případy, kdy vedoucí pracovníci zejména státních podniků zakládají soukromé společnosti s týmž nebo podobným předmětem činnosti, využívají informace ze své funkce ve státním podniku (např. o zvýšení nebo liberalizaci cen určitého zboží) a zpětným prodejem a koupí mezi podniky státními a soukromými dosahují bezpracně mnohamiliónových zisků. K uzavření takových obchodů by však nemohlo dojít, pokud by neexistovala "personální unie" ve vedení takto si konkurujících podniků.

Obdobné jde o případy, kdy pracovníci (např. typicky projektanti, konstruktéři a pod.) zůstávají v pracovním poměru k organizaci a současně se registrují jako soukromí podnikatelé v témže oboru projektování. Prodávají pak zaměstnavatelské organizaci často její vlastní duševní vlastnictví. V některých případech lze užít ustanovení o podvodu, jinde však je takový postih problematický. Nové ustanovení § 128 odst. 2 však na takové jednání dopadá jednoznačně.

Protože nebezpečnost takových jednání pro společnost je srovnatelná s nebezpečností podvodu, jsou na uvedená jednání stanoveny sazby shodné jako na podvod. Navíc u kvalifikovaných podstat je při získání majetkového prospěchu nerozhodné, zda prospěch získal pachatel nebo někdo jiný.

K č. 15:

Výbor pro lidská práva navrhl, aby v období přechodu naší ekonomiky na tržní hospodářství byla zvláštní ochrana poskytnuta privatizaci a privatizovanému majetku.

Předložil vládě i některé konkrétní skutkové podstaty trestných činů, vycházející z poznatků o některých nekalých jevech, spojených s privatizací.

V té části, kde se navrhoval zvýšený postih za jednání, směřující proti státnímu privatizovanému majetku, nebylo možno takové návrhy akceptovat, neboť by šlo o rozpor s ústavní zásadou rovnosti ochrany vlastnictví.

V té části však, kde návrh vycházel z poznatků o narušování rovnosti podmínek veřejné soutěže, kdy je privatizace prováděna touto formou, o narušování podmínek dražby, kdy v rámci malé privatizace dochází k nátlaku na účastníky dražby, k vyhrožování nebo zastrašování, popř. k nabídkám úplatků, byl návrh Výboru pro lidská práva akceptován.

Přitom však byly skutkové podstaty formulovány obecněji, tak, aby dopadaly na ovlivňování jakékoli veřejné soutěže a jakékoli veřejné dražby, bez ohledu na to, zda jde o privatizovaný státní majetek nebo jiný majetek.

Trestní sazby byly stanoveny s přihlédnutím k sazbám u trestných činů podvodu, resp. úplatkářství, pokud jde o nabídku nebo přijetí majetkového prospěchu.

U pletich proti veřejné soutěži je zvýšená míra odpovědnosti stanovena pro pracovníky státních orgánů, zejména privatizačních komisí a vyhlašovatelé soutěží, ale i zakladatelů státních podniků a pod., kde požadavek na nestrannost při převodech majetku vystupuje zvláště do popředí.

K č. 16:

Praxe ukazuje, že je třeba posílit ochranu fisku, dochází k daňovým únikům velkého rozsahu, na které dosavadní trestní zákon vzhledem k jeho určení pro ochranu zcela jiných hospodářských vztahů nepostačoval. Proto se zpřísňuje postih a zavádí se nová okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby u daňových deliktů, jakou je způsobení škody velkého rozsahu.

K č. 17:

Předseda federálního úřadu pro vynálezy navrhl změnu trestního zákona, tak aby v souladu s mezinárodními úmluvami a zvyklostmi ve vztahu k průmyslovým právům byly chráněny další objekty takových práv, a to užitné vzory a topografie polovodičových výrobků. Současně doporučil zvýšení sazby trestu odnětí svobody že šesti měsíců na jeden rok a vypuštění trestu propadnutí věci. Vzhledem k připravovaným zákonům o topografii polovodičových výrobků a užitných vzorech, které by měly nabyt účinnosti shodně s touto novelou, mění se ustanovení § 151 v souladu s jeho návrhem.

K č. 18:

Viz č. 5

K č. 19:

Případy zjevné neúcty vůči soudu vyžadují účinnější zásahy státní moci, než je pouhá pořádková pokuta ukládaná podle předpisů o jednání před soudy. I po uložení takové pokuty se vyskytují jednání, jako je např. roztrhaní rozsudku doručeného soudem přímo v jednací síni, urážlivé posunky apod. Protože úcta k soudu je základním předpokladem funkce nezávislého soudnictví, zavádí se nová skutková - podstata pohrdání soudem.

K č. 20:

V § 171 odst. 1 písm. a) tr. zák. je obsažena trestní sankce na porušení zákazu pobytu, který byl uložen jako trest. Stejnou povahu má i porušení zákazu vyplývajícího z trestu vyhoštění, to jest zákazu zdržovat se na území republiky.

K č. 21:

Nové ustanovení § 171a dopadá na případy tzv. převaděčské činnosti, k nimž dochází po odstranění ženijních překážek na čs. hranicích stále častěji. Samotné překročení státní hranice mimo vyznačený přechod bude podle zákona o pobytu cizinců a cestování do zahraničí přestupkem. Nejde totiž o to postihovat uprchlíky, kteří se nelegálně dostávají na naše území, ale o to, aby byli postihováni jejich převaděči a organizátoři takového převádění.

Zařazení tohoto ustanovení do třetí hlavy trestního zákona mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných současně usnadní i vzájemnou právní pomoc mezi sousedními případně dalšími státy v trestních věcech, zejména pokud jde o převzetí pachatele nebo jeho vydání k trestnímu stíhání.

Dosavadní úprava takovému převzetí nebo vydání bránila i tehdy, šlo-li o překročení hranice násilím, vzhledem k tomu, že řada mezinárodních úmluv obsahuje výhradu ohledně deliktů politické povahy.

Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby jsou voleny tak, aby přísnější postih dopadal na případy, kdy tohoto způsobu překračování hranice je zneužíváno k nelegálnímu transportu zboží, drog nebo převádění pachatelů trestných činů v úmyslu usnadnit jim vyhnout se postihu.

Ustanovení § 171 b) přejímá v podstatě dosavadní znění § 109 tr. zák. s tou výjimkou, že namísto znaku, který podminoval použití vyšší trestní sazby tím, že šlo o pachatele, který byl nositelem státního tajemství, byl zařazen obdobný znak jako v § 171 a) tr. zák., tj. úmysl zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin.

Okolnost, vyplývající na základě zkušeností orgánů činných v trestním řízení, totiž že násilnou formu přechodu přes státní hranici neváhají využít osoby uprchlé z výkonu trestu, případně se snažící vyhnout takovémuto trestu, na kterou bylo v připomínkovém řízení poukazováno, je posti žena pod ustanovení § 171 b odst. 2 písm. c), neboť útěk nebo nenastoupení výkonu trestu odnětí svobody je samostatným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí, jehož souběh není vyloučen.

Ustanovení § 171c přejímá dosavadní znění bývalého § 111 tr. zák. o porušování předpisů o mezinárodních letech. Smyslem tohoto ustanovení bylo i dříve chránit neporušitelnost vzdušné hranice státu. Nová úprava, vzhledem ke společnému smyslu ustanovení, výslovně chrání tuto vzdušnou hranici (vypuštěním slova "zejména" před slovem "tím") a s ohledem na změněnou mezinárodní situaci stanoví na toto jednání sazbu podstatně nižší.

K č. 22:

Zákonem č. 457/1990 Sb. byl novelizován § 175 tr. zák., tak, aby se sankce za křivou výpověď vztahovala i na výpověď učiněnou před komisí zákonodárného sboru.

Vzhledem k tomu však, že při novelizaci byla komise zákonodárného sboru zařazena mezi orgány, před nimiž se sankce za křivou výpověď uplatní jen tehdy, byla-li učiněna v souvislosti s rozhodovací činností těchto orgánů, trestní ochrana v podstatě chybí. Pravdivost svědectví, podávaného před vyšetřovací komisí zákonodárného sboru, je nutno chránit ve všech případech, i tehdy, koná-li komise prosté zjišťování. Proto bylo ustanovení § 175 odst. 1 formulováno výstižněji.

K č. 33-34:

Jedním z významných rysů současné kriminality je prudký nárůst organizovaných forem trestné činnosti. Proto vláda doporučila doplnit novelu trestního zákona tak, aby u těch trestných činů, jejichž provedení v organizované skupině podstatně zvyšuje jejich nebezpečnost pro společnost, se tato okolnost projevila jako znak podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Trestné činy padělání veřejné listiny a nedovoleného ozbrojování jsou právě takovýmito trestnými činy.

K č. 25:

V souvislosti s aférou kolem smíchovského tanku byla vytýkána ustanovení § 202 o trestném činu výtržnictví neurčitost a bylo dokonce požadováno i jeho zrušení.

Jeho úplné vypuštění však není možné, neboť by pozbyly ochrany ty společenské vztahy, které jsou chráněny (třeba kazuističtěji) v trestních zákonech všech evropských států, ať již jako soudní přestupky nebo přečiny, popř. trestné činy veřejného násilí, rušení bohoslužeb, hanobení hrobů a pod.

Proto se skutková podstata zpřesňuje aspoň příkladným výčtem jednání, která naplňují znaky výtržnictví a současně se tak stanoví míra intenzity dalších výtržnických jednání, která není již možné příkladmo uvést.

V rámci připomínkového řízení bylo uvazováno i snížení trestní sazby tohoto trestného činu. V poslední době se vyskytující případy výtržnictví při sportovních utkáních, napadání cestujících v metru že strany různých bojůvek skinheads a pod. a zejména svévolný charakter takových jednání však snížení sazby nedovoluje.

K č. 26:

Místopředsedovi federální vlády byl předložen návrh na zařazení skutkové podstaty týrání zvířat do trestního zákona. Návrh předložil ministr zemědělství České republiky a zpracovala jej skupina zástupců organizací, zabývajících se ochranou zvírat.

Návrh v předložené podobě nebylo možno akceptovat.

Rozlišujícím znakem mezi přestupkem týrání zvířat a trestným činem mělo být to, že při trestném činu pachatel způsobí těžkou újmu na zdraví zvířete. Vzhledem k nesmírně široké různosti zvířat (i když navrhovatelé měli na mysli zřejmě obratlovce) bylo by v praxi obtížné, ne-li neschůdné definovat, co je těžká újma na zdraví u zvířete.

Proto se navrhuje, obdobně jako u trestných činů podle § 118a a § 201 podmínit trestní postih předchozím postihem za přestupek, nebo předchozím odsouzením. Přísněji a bez ohledu na předchozí postih se postihuje veřejné utýrání zvířete. Tím je do značné míry vyhověno i návrhu iniciátorů skutkové podstaty.

Ustanovení o týrání zvířat se zařazuje do páté hlavy trestního zákona mezi trestné činy hrubě narušující občanské soužití.

K č. 27-28:

Pod č. 104/1990 Sb. byla vyhlášena Úmluva o právech dítěte která ČSFR zavazuje přijmout příslušná opatření k ochraně dětí, zabránit jejich únosům a obchodování s nimi. Proto se upravuje trestní sazba § 216 odst. 1 a současně se namísto o osobě mladší než patnáct let hovoří o "dítěti". Nově se zavádí skutková podstata obchodování s dětmi, která je reakcí na případy, zjištěné v praxi orgánů činných v trestním řízení, totiž že emigranti zejména z balkánských zemí za úplatu prodávají své děti k adopci na západ. V souladu s úmluvou byla také zařazena společná definice dítěte pro obě tato ustanovení.

K č. 29-30: Viz 33-34

K č. 31-34:

Ustanovení o trestném činu krádeže působilo při praktické aplikaci řadu obtíží.

Dosavadní návěta ustanovení "kdo si přivlastní cizí věc..." byla v rozporu se zásadou, že do vlastnictví nelze získat věc trestným činem.

Proto termín "přivlastní si" byl nahrazen termínem "přisvojí si", který neimplikuje pojem vlastnictví, jak je chápáno ve smyslu občanského práva. Obdobná úprava byla provedena i u trestného činu zpronevěry podle § 248 a zatajení nálezu podle § 254.

Bude tím i zvýrazněn rozdíl mezi těmito majetkovými trestnými činy a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., který byl doplněn na základě připomínek z Generální prokuratury České republiky a dalších připomínek z praxe o neoprávněné užívání cizího motorového vozidla. Jde tu o to, že u této formy neoprávněného užívání, která je v praxi daleko nejfrekventovanější, bylo nutno zjišťovat, zda motorové vozidlo má "nikoli malou hodnotu", což u starších a jednostopých vozidel občas působilo obtíže a zvyšovalo náklady trestního řízení a prodlužovalo jeho průběh při nutnosti přibírat znalce.

Nežádoucím způsobem také dosavadní formulace skutkové podstaty krádeže znemožňovala účinný postih kapsářství, které je v poslední době zvláště rozšířenou formou trestných činů. Proto návrh pokládá kapesní krádež za trestný čin bez ohledu na výši škody.

Na základě připomínky Nejvyššího soudu ČSFR byla u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 zařazena další okolnost, srovnatelná se způsobením nikoli nepatrné škody, a to předchozí recidiva pachatele v období posledních dvou let. Tato okolnost totiž zvyšuje nebezpečnost jednání pachatele natolik, že trestní postih je důvodný i tehdy, jestliže byla způsobena škoda, v jiných případech postižitelná jako přestupek. Předchozí recidiva se tu však váže na spáchání trestného činu, nikoli jen pouhého přestupku, aby nebyl trestní postih zbytečně rozšiřován na pachatele, kteří páchají jen příležitostně a drobné krádeže, např. v samoobsluhách a pod. a aby nedocházelo k nepřekonatelným důkazním obtížím, vzhledem k tomu, že dosud není zavedena centrální evidence přestupků.

Pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, skutková podstata se v tomto směru podstatně nemění.

Ve shodě se základní sazbou u krádeže mění se sazby i u podvodu a zpronevěry, což je z hlediska ochrany majetku občanů žádoucí. Zavádí se též kvalifikační okolnost členství v organizované skupině (viz č. 33-34).

K č. 35:

V souvislosti se zaváděním tržního hospodářství se vyskytly případy tzv. "řetězových peněžních her", na nichž jejich organizátoři zbohatli na úkor občanů, kteří uvěřili, že navzdory nutnosti geometrického růstu počtu účastníků se dočkají výhry. Vzhledem k tomu, že řada občanů byla takto připravena o značné částky a vzhledem k tomu, že řada občanů byla takto připravena o značné částky a vzhledem k tomu, že jde o specifický druh podvodu, využívající důvěřivosti méně informovaných osob, byla navržena skutková podstata, zakazující pořádání takových her. Trestní zákon zde bude nutno doplnit zákonodárstvím národních rad, upravujícím pořádání povolených her nebo sázek tak, aby bylo zřejmé, na které hry povolení vůbec udělit nelze.

K č. 36:

V souvislosti s mezinárodními dohodami o tzv. "Praní špinavých peněz" navrhl ministr vnitra zvláštní skutkovou podstatu podílnictví, postihující výlučně takovéto praní prostředků získaných trestnou činností. Třebaže k evropské konvenci jsme dosud nepřistoupili, je zavedení takovéto skutkové podstaty účelné.

K č. 37:

Viz č. 31 - 34

K č. 38:

Trestní zákoníky zemí s tržním hospodářstvím obsahují ustanovení o jednání dlužníků ke škodě věřitelů. Některá z nich úzce souvisí s konkursním a vyrovnacím řízením, jiná mají obecnější povahu. Promyšlený návrh na taková ustanovení byl obsažen v obou osnovách trestního zákona z období mezi dvěma světovými válkami, v osnově z r. 1926 a 1937. Zvláštní ustanovení o "podvodném úpadku" platila v Českých zemích (§ 205a, 205b, 485 až 486c tr. zák. z r. 1852) i na Slovensku (§ 414 až 417 zák. čl. V z r. 1878) do 31. července 1950. Obdobná ustanovení lze najít i v dnešním trestním právu rakouském a německém.

Mezi těmito "úpadkovými delikty" lze rozlišit pět typů jednání či skutkových podstat. Je to dolózní a kulpózní poškození věřitelů, nekalá jednání porušující řádný chod konkursního a vyrovnacího řízení a nepořádné účetnictví. K těmto skutkovým podstatám bývá připojeno společné ustanovení o tom, kdo je trestně odpovědný, je-li dlužníkem právnická osoba.

Není třeba doplňovat ustanovení o dolózním a kulpózním poškozování věřitelů. Prvé ustanovení už v trestním zákoně je, a to v § 256. Poškozování věřitelů z nedbalosti (třebas hrubé) není žádoucí postihovat trestně, neboť by to znamenalo připínání trestní represe. Bylo by to v rozporu s tendencí k dekriminaliaci, jež se projevila v novele trestního zákona č. 175/1990 Sb.

Nevedení obchodních knih, jejich nepořádné vedení, poškození, zničení, odstranění, padělání nebo porušení má v podstatě povahu přestupku. Závažnější případy tohoto druhu jsou už zahrnuty v § 125 tr. zák., v jeho novelizované úpravě podle zák. č. 175/1990 Sb. Ostatní případy nepořádku v účetnictví však nelze podřadit ani pod žádné speciální ustanovení zákonů o přestupcích (zák. ČNR č. 200/1990 Sb. a zák. SNR č. 372/1990 Sb.) ani na ně nedopadá obecné ustanovení o přestupcích proti veřejnému pořádku.

Za zbytečné lze pokládat zvláštní ustanovení o tom, kdo je odpovědný, je-li dlužníkem právnická osoba. Odpovědnost osob jednajících za právnickou osobu vyplývá z obecních zásad. Výslovné ustanovení v tomto smyslu jen v souvislosti s úpadkem by mohlo vést k nesprávnému výkladu, že v ostatních případech platí něco jiného.

Zbývá tedy doplnit do trestního zákona jen ustanovení o zvýhodňování věřitele a o pletichách při řízení konkursním a vyrovnávacím.

Zvýhodnění věřitele podle § 256a tr. zák. (nadržování věřiteli) pojmově předpokládá mnohost věřitelů a platební neschopnost dlužníka. Na rozdíl od poškozování věřitele se celkový stav jmění dlužníka nemění, ale jeho jmění je použito k uspokojení věřitelů nerovnoměrně.

Formulace nového ustanovení § 256a tr. zák. navazuje na text § 1 odst. 1 zákona o řízení konkursním a vyrovnacím a je přizpůsobena znění § 256 tr. zák. Navrhuje se jednání formulovat obecně. Trestní sazby se navrhují stejné jako jsou v § 256 tr. zák.

Zvláštnosti některých zákonných úprav a osnov zákonů je, že se připojuje ustanovení o beztrestnosti zvýhodněného věřitele. Argumentuje se, že by trestní represe zacházela příliš daleko, kdy by ho stíhala. Vždyť on dostává jen to, co mu po právu patří.

Návrh ustanovení o zvýhodňování věřitele však nezvolil tuto cestu. Za vhodnější řešení lze pokládat použití tzv. materiálního pojetí trestného činu. To znamená, že jednání, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je v konkrétním případě jen nepatrný (§ 3 odst. 2 tr. zák.). resp. malý (§ 75 tr. zák.), není trestným činem. To umožní lépe diferencovat případy, jež zasluhují ohledu, od případů, kde věřitel má být stíhán jako účastník na trestném činu dlužníka.

Nekalá jednání v konkursním a vyrovnacím řízení jsou dvojího druhu: Získání vlivu podplácením (za trestné se považuje aktivní i pasivní úplatkářství) a uplatněním nepravé pohledávky. Podplácen může být i správce konkursní podstaty a ten může porušovat své povinnosti. Takové úplatkářství znají obě čs. osnovy i rakouský trestní zákon z r. 1974.

Pokud jde o porušení povinností správce konkursní podstaty, vystačí se u nás s ustanovením § 255 o nevěrné správě. Úplatkářství podle § 160 až 162 tr. zák. na uplácení věřitelů nedopadá, protože tu nejde o věci obecného zájmu, může se to totiž týkat jen velmi úzkého okruhu věřitelů.

Uvedené trestné činy zčásti systematicky patří mezi trestné činy proti hospodářské kázni, neboť dlužníkem (i věřitelem) ve smyslu těchto skutkových podstat budou zpravidla podniky nebo organizace. Formulace návěty "Kdo jako dlužník", popř. "Kdo jako věřitel..." umožňuje postih nejen vlastního věřitelského nebo dlužnického subjektu, kterým může být právnická osoba, ale i každého, kdo jedná jejím jménem.

Nedostatek systematického zařazení bude možno překonat až v budoucí úpravě, kdy majetkové a hospodářské trestné činy bude nutno zařadit do jedné hlavy zvláštní části.

K č. 39-40:

Z čl. 40 odst. 1 Listiny vyplývá, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Obdobně čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech stanoví, že každý má právo, aby o oprávněnosti trestního obvinění proti němu rozhodl nezávislý soud. Tuto úmluvu jsme podepsali a bude ratifikována.

Dosavadní ustanovení § 294 tr. zák. umožňovalo, aby o vojenských trestných činech menší nebezpečnosti rozhodoval příslušný velitel nebo náčelník, stejně tak měl toto právo tehdy, jestliže mu trestní věc u malého stupně nebezpečnosti pro společnost byla předána orgánem činným v trestním řízení.

Toto ustanovení tak bylo v rozporu jak s čl. 40 Listiny, tak i s mezinárodními konvencemi.

Přitom však specifika vojenského života, který je více organizován, než život civilní a má jiné možnosti ovlivňování chování pachatelů, kteří se dopustili činu, který je jinak trestný, umožňují, aby náprava byla zjednána mimo trestní řízení.

Proto se stanoví, obdobně jako je tomu u trestných činů mladistvých ve zvláštním ustanovení § 75 tr. zák., že čin, který nese znaky přesně v zákoně jmenovaných vojenských trestných činů, není trestným činem, jestliže stupeň nebezpečnosti pro společnost je malý.

Proto o tomto činu může rozhodnout velitel nebo náčelník, neboť tím nepřesahuje svou pravomoc.

Pokud jde o ostatní trestné činy, o nichž dosud mohl velitel nebo náčelník rozhodnout proto, že mu rozhodnutí bylo předáno orgány činnými v trestním řízení, umožňovala by evropská úmluva o lidských právech, aby takové předání bylo podmíněno souhlasem pachatele. Čl. 40 odst. 1 Listiny však vylučuje, aby o vině a trestu za trestný čin rozhodoval jiný orgán.

Proto s ohledem na zmíněná specifika vojenského života stanoví se u trestných činů, které spáchala osoba podléhající pravomoci vojenských soudů zvláštní možnost upuštění od potrestání odlišně od podmínek, stanovených v § 23 tr. zák., které samozřejmě platí i tu. U trestných činů malého stupně nebezpečnosti lze od potrestání upustit tehdy, že příslušný velitel nebo náčelník nabídne výchovné působení na pachatele. Jde o podmínky podobné, jako v případě § 77 tr. zák. u mladistvého pachatele.

Vzhledem k tomu, že k § 294 byl přiřazen nadpis, je třeba opatřit nadpisem i § 295.

K čl. II:

Vzhledem k zrušení vojenského nápravného útvaru jako zvláštního způsobu výkonu trestu musí zákon obsahovat přechodná ustanovení o tom, jakým způsobem se vykonají tresty, jejichž výkon byl určen do tohoto vojenského nápravného útvaru.

K čl. III:

Množství úprav trestního zákona vyžaduje, aby bylo vyhlášeno jeho úplné znění.

K čl. IV:

S ohledem na § 6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod musí zákon nabýt účinnosti dne 1. 1. 1992.

V Praze dne 17. října 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Místopředseda vlády ČSFR:

Rychetský v. r.