Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1965
IV. volební období
34
Vládní návrh
Zákon
ze dne ................. 1965
o výkonu trestu odnětí svobody
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Oddíl 1 Základní ustanovení
§ 1
Účel výkonu trestu odnětí svobody
Účelem výkonu trestu odnětí svobody je odsouzenému zabránit v dalším páchání trestné činnosti a soustavně jej vychovávat k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka. Výkonem trestu odnětí svobody nesmí být ponížena lidská důstojnost.
§2
Nápravně výchovná činnost
K dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody se provádí nápravně výchovná činnost, jež je souhrnem působení stanoveného pořádku a kázně v místech, kde se trest odnětí svobody (dále jen "trest") vykonává, pracovní výchovy odsouzených a kulturně výchovné práce.
§ 3
Nápravně výchovné ústavy
(1) Trest se vykonává v nápravně výchovných ústavech podřízených ministerstvu vnitra. Zřizuje a zrušuje je ministr vnitra.
(2) Při nápravně výchovném ústavu se zpravidla zřídí poradní sbor, složený z pedagogů, psychologů a jiných odborníků; při ministerstvu vnitra je jako poradní orgán k prohloubení vědeckosti a zvýšení účinnosti nápravně výchovné činnosti zřízena vědecká rada, složená ze zástupců vědeckých a společenských organizací a státních orgánů.
§ 4
Součinnost orgánů a organizací při výkonu trestu
Státní orgány a socialistické organizace napomáhají při své činnosti Sboru nápravné výchovy (oddíl 13) při plnění úkolů směřujících k dosažení účelu výkonu trestu.
Oddíl 2
Diferenciace výkonu trestu
Nápravně výchovné skupiny
§ 5
(1) Trest se vykonává diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách. O tom, do které nápravně výchovné skupiny se odsouzený zařadí, rozhodne soud.
(2) Výkonem trestu v nápravně výchovných skupinách se sleduje cíl, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby v nápravně výchovné činnosti u odsouzených, u nichž to vyžaduje vyšší stupeň nebo povaha jejich narušení, se uplatňovaly účinnější prostředky k jejich nápravě. V nápravně výchovných skupinách se trest vykonává podle zásady, že čím je vyšší nápravně výchovná skupina, tím je menší rozsah práv odsouzených ve výkonu trestu a tím je větší rozsah jejich omezení; obdobně diferencovaně jsou upraveny též formy a metody pracovní výchovy a kulturně výchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy a způsob ostrahy.
§ 6
(1) Projevuje-li odsouzený, který byl zařazen do vyšší nápravně výchovné skupiny, vzorným chováním a poctivým poměrem k práci po delší dobu snahu po nápravě, může jej soud přeřadit do nižší nápravně výchovné skupiny.
(2) Porušuje-li odsouzený soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu anebo spáchá-li za výkonu trestu trestný čin, může jej soud přeřadit do vyšší nápravně výchovné skupiny.
(3) O přeřazení rozhoduje soud na návrh prokurátora nebo náčelníka nápravně výchovného ústavu nebo na žádost odsouzeného anebo i bez takového podnětu. Odsouzený může podat žádost o přeřazení do nižší nápravně výchovné skupiny po vykonání třetiny trestu, a je-li zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny, po vykonání poloviny trestu, vždy však nejdříve po uplynutí 6 měsíců od nastoupení výkonu trestu; další žádost může odsouzený podat teprve po uplynutí 6 měsíců od právní moci rozhodnutí soudu o jeho předchozí žádosti.
§ 7
Zostřená izolace
(1) Jestliže odsouzený zařazený do třetí nápravně výchovné skupiny má zjevně záporný postoj k provádění nápravně výchovné činnosti a jestliže dosavadní výchovné prostředky včetně kázeňských trestů zůstávají u něho neúčinnými, může soud na návrh prokurátora nebo náčelníka nápravně výchovného ústavu anebo i bez takového návrhu rozhodnout, že odsouzený má být umístěn do zostřené izolace. Takové rozhodnutí může soud učinit též tehdy, je-li odsouzený zvlášť silně narušen a jestliže jej zároveň zařazuje do třetí nápravně výchovné skupiny, nebo byl-li odsouzenému trest smrti milostí zmírněn na trest odnětí svobody.
(2) Dobu, po kterou bude trest vykonáván ve zostřené izolaci, stanoví soud, a to v rozmezí od 6 měsíců až do 2 let.
(3) Odsouzeným umístěným do zostřené izolace se nepřiznává kapesné, četba se jim omezuje na vybrané knihy a časopisy, smějí si dopisovat a přijímat návštěvy v menším rozsahu, než je stanoveno jinak pro odsouzené zařazené do třetí nápravně výchovné skupiny, a nesmějí přijímat balíčky. Odsouzení se tu zařazují do práce, jen pokud se tím nenarušuje působení zostřené izolace k jejich nápravě.
(4) Projevuje-li odsouzený svým chováním po dobu nejméně 6 měsíců účinnou snahu po nápravě, může soud na návrh prokurátora nebo náčelníka nápravně výchovného ústavu anebo i bez takového návrhu rozhodnout, že se umístění odsouzeného do zostřené izolace zrušuje.
§ 8
Vnitřní diferenciace
K prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu se odsouzení zařazení do téže nápravně výchovné skupiny rozdělují do nápravně výchovných ústavů, popřípadě do kolektivů v těchto ústavech, a to zejména s přihlédnutím ke stupni a povaze jejich narušení a k dosaženému stupni jejich nápravy. S přihlédnutím k těmto hlediskům se též diferencovaně provádí nápravně výchovná činnost.
§ 9
Výkon trestu u odsouzených se sníženou pracovní schopností nebo postižených vadami
Odsouzení, jejichž pracovní schopnost je podstatně snížena anebo u nichž to vyžaduje jejich tělesný nebo duševní stav, se umisťují do nápravně výchovných ústavů nebo oddělení, ve kterých výkon trestu je upraven s ohledem na jejich schopnosti a stav. Práva a omezení, která vyplývají z nápravně výchovné skupiny, do které byli zařazeni, zůstávají nedotčena.
Oddíl 3
Práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu
§ 10
Obecné ustanovení
Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících ze zákona a jiných předpisů též povinnosti uložené podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu mohou být odsouzeným omezena pouze ta občanská práva, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu (§ 1) nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.
§ 11
Základní sociální práva odsouzených
(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí takové materiální a kulturní podmínky života, aby byl zabezpečen jejich náležitý tělesný a duševní rozvoj. V souladu s tím se stanoví zejména náležitosti a podmínky stravování, ubytování a vystrojování odsouzených.
(2) Odsouzeným se zabezpečuje osmihodinový spánek, doba potřebná k osobní hygieně a úklidu, nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.
(3) Odsouzeným se poskytují zdravotnické služby v rozsahu a za podmínek stanovených obecnými předpisy o péči o zdraví lidu; organizaci a výkon zdravotnických služeb poskytovaných odsouzeným upraví ministr vnitra v dohodě s ministrem zdravotnictví.
(4) Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení odsouzených, jakož i odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání odsouzených, upravují obecné předpisy.
§ 12
Dopisy a návštěvy
(1) Odsouzený si smí dopisovat s příslušníky své rodiny a přijímat jejich návštěvy v rozsahu stanoveném pro nápravně výchovnou skupinu, do níž je zařazen. Je-li to v zájmu jeho nápravy anebo je-li pro to jiný závažný důvod, může mu být povolen písemný styk i s jinou osobou, popřípadě přijetí její návštěvy. K zabezpečení účelu výkonu trestu se dopisy odsouzených cenzurují.
(2) Na požádání se příslušníkům rodiny odsouzeného, jakož i jeho obhájci podávají sdělení o stavu a chování odsouzeného.
§ 13
Knihy a jiné publikace
(1) Odsouzený smí odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace, a to v rozsahu stanoveném v souladu s účelem výkonu trestu.
(2) V nápravně výchovném ústavu je zřízena knihovna, v níž si odsouzený může půjčovat knihy podle vlastního výběru.
§ 14
Nákup věcí osobní potřeby a příjem balíčků
(1) Odsouzený si smí za kapesné nakupovat potraviny a jiné věci osobní potřeby.
(2) Odsouzený smí přijímat balíčky s potravinami a s jinými věcmi osobní potřeby v rozsahu stanoveném pro nápravně výchovnou skupinu, do níž je zařazen.
§ 15
Ochrana práv odsouzených
(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti příslušným orgánům; stížnost, popřípadě žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. V téže věci však nesmí podávat stížnost několika orgánům současně ani jf opakovat před jejím vyřízením.
(2) Žádá-li o to odsouzený, umožní se mu rozmluva s náčelníkem nápravně výchovného ústavu, prokurátorem, soudcem nebo orgánem, který provádí kontrolu nápravně výchovného ústavu.
(3) Odsouzený si může zajistit poskytování právní pomoci advokátem, jenž má právo v mezích své plné moci s odsouzeným si dopisovat a mluvit s ním. Je-li proti odsouzenému vedeno další trestní stíhání, užije se na jeho styk s obhájcem ustanovení trestního řádu o styku obhájce s obviněným, který je ve vazbě.
(4) Příslušnici Sboru nápravné výchovy jsou povinni dbát o zachovávání práv, která odsouzení mají ve výkonu trestu.
§ 16
Samospráva odsouzených
Samospráva odsouzených se zřizuje v každém kolektivu odsouzených. Posláním samosprávy odsouzených je naučit odsouzené samostatně řešit otázky souvisící se způsobem života a s prací ve výkonu trestu; napomáhat k přísnému dodržování stanoveného pořádku a kázně, ke zvyšování pracovní aktivity, k všeobecnému i odbornému vzdělávání odsouzených a tím je připravovat pro aktivní zapojení do života společnosti po propuštění z výkonu trestu. Samospráva se též zabývá otázkami, týkajícími se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
§ 17
Základní povinnosti odsouzených
(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy příslušníků Sboru nápravné výchovy, řádně plnit pracovní Pikoly, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení ústavního řádu (§ 18).
(2) Odsouzeného, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, je třeba donutit k jejich plnění prostředky podle zákona dovolenými.
§ 18
Ústavní řád
(1) Pro každý nápravně výchovný ústav stanoví jeho náčelník se souhlasem ministerstva vnitra ústavní řád, kterým se řídí chod života a činnosti odsouzených. Ústavním řádem se zejména vymezuje doba pro pracovní činnost, odpočinek, jídlo a kulturně výchovnou práci.
(2) Ústavním řádem se též vymezí rozsah oprávnění samosprávy odsouzených při organizování zájmové činnosti a řešení otázek jejich společného života.
Oddíl 4
Kázeňské odměny a tresty
§ 19
Kázeňské odměny
(1) Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin může být odsouzenému udělena kázeňská odměna.
(2) Kázeňskými odměnami jsou zejména:
a) pochvala,
b) mimořádné povolení dopisu,
c) mimořádné povolení návštěvy,
d) mimořádné povolení balíčku,
e) zvýšení kapesného,
f) peněžitá nebo věcná odměna,
g) přerušení výkonu trestu podle § 35.
§ 20
Kázeňské tresty
(1) Porušení stanoveného pořádku nebo kázně při výkonu trestu je kázeňským přestupkem, za nějž může být odsouzenému uložen kázeňský trest. (2) Kázeňskými tresty jsou:
a) důtka,
b) omezení účasti na zájmové činnosti nebo její zákaz až do 3 měsíců,
c) snížení kapesného až do 3 měsíců,
d) zákaz přijetí balíčku,
e) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 30 dnů,
f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,
g) umístění do samovazby až do 20 dnů,
h) umístění do zvláštního oddělení.
(3) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení a při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci osobní potřeby (§ 14). Umístění do samovazby lze uložit jen odsouzenému zařazenému do druhé nebo třetí nápravně výchovné skupiny. Kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení, popřípadě umístění do samovazby nelze znovu uložit dříve než po uplynutí alespoň 20 dní od výkonu některého z těchto kázeňských trestů.
(4) Umístění do zvláštního oddělení lze uložit jen odsouzenému, který soustavně nebo závažným způsobem porušuje stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu a u něhož mírnější kázeňské tresty nepostačují k nápravě; tento kázeňský trest lze uložit až do 3 měsíců a jde-li o odsouzeného zařazeného do třetí nápravně výchovné skupiny, až do 6 měsíců. Odsouzení, kteří byli umístěni do zvláštního oddělení, pracují pod zvýšeným dozorem a odděleně od ostatních odsouzených. Při výkonu tohoto kázeňského trestu je odsouzený omezen v účasti na zájmové činnosti a v možnostech nákupu věcí osobní potřeby a je mu sníženo kapesné.
§ 21
Ukládání kázeňských trestů
(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.
(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na nápravě odsouzených. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest.
(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.
§ 22
Stížnost
Odsouzený má právo do 3 dnů podat stížnost proti kázeňskému potrestání. O stížnosti, jež nemá odkladný účinek, rozhoduje s konečnou platností nadřízený toho, kdo kázeňský trest uložil. Stížnost proti druhu a výši kázeňského trestu není přípustná.
§ 23
Kázeňská pravomoc
Kázeňskou pravomoc nad odsouzeným vykonávají funkcionáři Sboru nápravné výchovy, pokud k tomu byli zmocněni.
§ 24
Kázeňské vyřizování jiných protispolečenských činů
(1) Uložením kázeňských trestů se vyřizují též provinění a přestupky. Ustanovení zákona o postihu provinění a přestupků osob náchylných k výtržnictví, násilnostem a příživnickému způsobu života nejsou dotčena.
(2) Kázeňským potrestáním odsouzeného se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li jeho skutek trestným činem.
Oddíl 5
Pracovní výchova odsouzených
§ 25
Obsah pracovní výchovy odsouzených
Posláním pracovní výchovy odsouzených je zejména vytvářet a upevňovat u nich uvědomělý poměr k práci. Pracovní výchova odsouzených zahrnuje
aj zařazování odsouzených do společensky pro spěšné práce a jejich odměňování za práci,
b) vytváření podmínek k tomu, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat svou pracovní kvalifikaci, a
c) výchovu k pracovní aktivitě, a to zejména rozvíjením pracovního soutěžení a zlepšovatelského a vynálezeckého hnutí.
§ 28
Zařazování odsouzených do práce
(1) Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu zařazováni do práce u hospodářských organizací nebe u nápravně výchovných ústavů, a to s přihlédnutím zejména k jejich zdravotnímu stavu a pracovním schopnostem.
(2) Hospodářské organizace a nápravně výchovné ústavy, u nichž jsou odsouzení zařazeni do práce, jsou povinny vytvářet předpoklady pro řádné plnění pracovních úkolů odsouzených v souladu se zájmem na jejích nápravě. Zejména jsou povinny pečovat o zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a o zvyšování jejich pracovní kvalifikace a dbát o bezpečnost a ochranu zdraví při jejich práci.
(3) Zařazení odsouzených do práce u hospodářské organizace se uskuteční na základě smlouvy mezi nápravně výchovným ústavem a hospodářskou organizací; stanoví se v ní zejména podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat.
§ 27
Pracovní podmínky odsouzených
(1) Pracovní doba, podmínky pro uložení práce přes čas a pracovní podmínky žen jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků.
(2) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu nápravně výchovného ústavu. Tyto práce nesmějí však být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.
§ 28
Účast odsouzených na zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
Odsouzeným se zajišťuje účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci.
§ 29
Pracovní odměna odsouzených
(1) Odsouzeným přísluší za práci stejná odměna jako ostatním pracovníkům; nepřísluší jim náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali.
(2) Z pracovní odměny odsouzeného se provedou srážky jednak k úhradě výživného pro jeho děti, jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí pracovně právní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle pracovně právních předpisů. Rozsah popřípadě též pořadí srážek z pracovní odměny odsouzených stanoví ministr vnitra v dohodě a ministrem spravedlnosti; přitom přihlédne zejména k tomu, aby byl podporován zájem odsouzeného na výsledcích jeho práce, jakož i zájem na zabezpečení výživy jeho dětí.
(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na jeho základě.
(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle odstavce 2, popřípadě podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem, který stanoví ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti. Výše částky, do které lze odsouzenému přiznat kapesné z pracovní odměny, se stanoví pro jednotlivé nápravně výchovné skupiny odlišně.
(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své závazky; rozsah a podmínky stanoví ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti. Zbytek úložného se odsouzenému vyplatí neprodleně po propuštění z výkonu trestu.
Oddíl 6
Kulturně výchovná práce
§ 30
Posláním kulturně výchovné práce je vytvářet u odsouzených uvědomělý vztah ke společnosti, založený na zásadách socialistické morálky a kultury. Je zaměřena především na výchovu odsouzených k zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití, k poctivému poměru k práci, k ochraně a upevňování socialistického vlastnictví, jakož i na celkové zvyšování všeobecného vzdělání odsouzených a jejich kulturní úrovně.
§ 31
Odsouzeným, u nichž jsou proto zejména vzhledem k jejich schopnostem, věku a délce trestu předpoklady, se umožňuje, aby získali základní, popřípadě střední nebo úplné střední vzdělání; vyučování se provádí zásadně v mimopracovní době.
Oddíl 7
Odpovědnost za škodu
§ 32
Způsobil-li odsouzený svým zaviněním škoda na majetku nápravně výchovného ústavu, která nepřevyšuje částku 100 Kčs, může mu být rozhodnutím náčelníka nápravně výchovného ústavu uložena povinnost k její náhradě.
§ 33
(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil hospodářské organizaci nebo nápravně výchovnému ústavu zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to obdobně jako ostatní pracovníci.
(2) Byla-li škoda způsobena hospodářské organizaci, projedná výši požadované náhrady hospodářská organizace též s nápravně výchovným ústavem.
§ 34
Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzenými se jinak řídí obecnými předpisy.
Oddíl 8
Přerušení výkonu trestu a upuštění od výkonu zbytku trestu
Přerušení výkonu trestu
§ 35
Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin (§ 19 odst. 1) může náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.
§ 36
(1) Pro naléhavé rodinné důvody může náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.
(2) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení nápravně výchovného ústavů, může mu náčelník nápravně výchovného ústavu přerušit výkon trestu až do 30 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.
§ 37
(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest, stižen těžkou chorobou, může soud výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; soud přeruší výkon trestu vždy, jde-li o těhotnou ženu nebo o ženu krátce po porodu, jestliže by výkonem trestu bylo ohroženo její zdraví nebo zdraví jejího očekávaného nebo novorozeného dítěte.
2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení, soud přerušení výkonu trestu odvolá.
§ 38
Je-li odsouzený povolán k výkonu základní vojenské služby, přeruší soud výkon trestu, který byl uložen na dobu nepřevyšující 8 měsíců.
Upuštění od výkonu zbytu trestu
§ 39
Soud může upustit od výkonu zbytku trestu, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do ciziny nebo vyhoštěn. Nedojde-li k vydání do ciziny nebo k vyhoštění, anebo vrátí-li se vydaný nebo vyhoštěný, soud rozhodne, že zbytek trestu se vykoná.
§ 40
Jestliže odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, může soud upustit od výkonu zbytku jeho trestu.
§ 41
(1) Jestliže odsouzený, jemuž byl výkon trestu přerušen podle § 38, ve výkonu základní vojenské služby nespáchal žádný trestný čin a tuto službu řádně konal, upustí soud od výkonu zbytku trestu; jinak rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.
(2) Bylo-li od výkonu zbytku trestu upuštěno, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon přerušen (§ 38).
Oddíl 9
Podmíněné propuštění
§ 42
(1) Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal polepšení a
a) může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka, nebo
b) soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za dovršení nápravy odsouzeného.
(2) Soud může podmíněně propustit
a) odsouzeného, který je v době rozhodování zařazen do první nápravně výchovné skupiny, po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněného trestu,
b) odsouzeného, který je v době rozhodování zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny, po výkonu dvou třetin uloženého nebo podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněného trestu.
(3) V době, kdy odsouzený je zařazen do třetí nápravně výchovné skupiny, je podmíněné propuštění u něho vyloučeno.
(4) O podmíněném propuštění rozhoduje soud na návrh prokurátora, náčelníka nápravně výchovného ústavu nebo společenské organizace, která zároveň nabídla převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného, nebo na žádost odsouzeného anebo i bez takového podnětu. Byla-li žádost odsouzeného zamítnuta, může ji odsouzený opakovat teprve po uplynutí 1 roku od zamítavého rozhodnutí, ledaže by žádost byla zamítnuta jen proto, že dosud neuplynula lhůta stanovená v odstavci 2.
§ 43
(1) Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu na 1 rok až 7 let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného.
(2) Podmíněně propuštěnému může soud uložit přiměřené omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka; může mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
§ 44
(1) Jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.
(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný osvědčil, má se za to, že trest byi vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn.
(3) U podmíněně propuštěného se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho víny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.
(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu u odsouzeného, který je v době rozhodování zařazen do první nápravně výchovné skupiny, a po výkonu dvou třetin zbytku trestu u odsouzeného, který je v době rozhodování zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny.
(5) Odvolala-li společenská organizace záruku za dovršení nápravy odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné propuštění neplní své poslání, rozhodne, že se zbytek trestu vykoná; jinak podmíněně propuštění ponechá v platnosti.
Oddíl 10
Účast orgánů a organizací na výkonu trestu
§ 45
Dozor prokurátorů
(1) Dozor nad zachováváním zákonnosti v místech, kde se vykonává trest, vykonává prokurátor podle ustanovení zákona o prokuratuře.
(2) Orgány Sboru nápravné výchovy jsou povinny:
a) umožnit prokurátorovi vstup do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby,
b) odeslat prokurátorovi do 24 hodin jemu určenou stížnost nebo žádost odsouzeného,
c) oznamovat prokurátorovi neprodleně události a skutečnosti, které by mohly být na újmu úspěšnému provádění nápravně výchovné činnosti,
d) provádět příkazy prokurátora týkající se zachovávání předpisů o výkonu trestu a na jeho žádost mu podávat potřebná vysvětlení a předkládat mu spisy a jiné písemnosti týkající se výkonu trestu.
§ 48
Účast soudů
Soudy spolupůsobí při provádění nápravně výchovné činnosti, a to zejména rozhodováním v případech v tomto zákoně uvedených. Soudci jsou oprávněni navštěvovat odsouzené v místech, kde se trest vykonává, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů, pracovních výkazů a výkazů o pracovních odměnách; přitom jsou povinni výchovně působit na odsouzené.
§ 47
Občanská kontrola
(1) Občanskou kontrolu nad výkonem trestu provádějí komise volené Národním shromážděním a složené z poslanců Národního shromáždění, popřípadě též komise volené Slovenskou národní radou a složené z poslanců Slovenské národní rady.
(2) V obvodech územní působnosti krajských národních výborů provádějí občanskou kontrolu nad výkonem trestu též komise volené krajskými národními výbory a složené z poslanců krajských národních výborů.
(3) Členové komisí Národního shromáždění, Slovenské národní rady a krajských národních výborů provádějících občanskou kontrolu nad výkonem trestu, jsou při plnění svých Pikolů oprávnění vstupovat do všech míst, kde se trest vykonává, a mluvit s odsouzenými bez přítomnosti třetí osoby.
§ 48
Účast společenských organizací
(1) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzený pracoval před nástupem trestu, i společenské organizace místa jeho bydliště, a to zejména tím, že během výkonu trestu mohou udržovat s ním písemný i osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu trestu a napomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jeho budoucí život.
(2) Na nápravě odsouzených se podílejí též společenské organizace závodu, kde odsouzení během výkonu trestu pracují.
Oddíl 11
Péče o dovršení nápravy odsouzených
§ 49
Úkoly národních výborů
(1) Ve spolupráci se společenskými organizacemi pečují národní výbory o vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Jsou propuštěným osobám nápomocny při volbě vhodného pracovního prostředí a i jinak jim usnadňují přechod do života na svobodě.
(2) Národní výbory jsou povinny osobám propuštěným z výkonu trestu zajistit neprodleně pracovní místo, popřípadě i prozatímní ubytování.
§ 50
Úkoly hospodářských organizací
(1) Hospodářské organizace nesmějí při přijímání pracovníků činit rozdílu mezi osobami propuštěnými z výkonu trestu a jinými osobami, pokud pro výkon určité funkce není třeba občanské bezúhonnosti.
(2) Hospodářská organizace je povinna na doporučení okresního národního výboru přijmout propuštěnou osobu, má-li pro ni volné pracovní místo.
(3) Hospodářské organizace jsou povinny ve spolupráci se společenskými organizacemi věnovat propuštěným osobám zvýšenou péči a pozornost, a to zejména tím, že je zařazují do vhodných pracovních kolektivů.
Oddíl 12
Výkon trestu u mladistvých
§ 51
Obecné ustanovení
Pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon trestu u mladistvých odsouzených ostatních ustanovení tohoto zákona. Mladistvým se rozumí odsouzený, který v době spáchání trestného činu dovršil 15. rok a nepřekročil 18. rok svého věku.
§ 52
Účel výkonu trestu
Účelem výkonu trestu u mladistvého je především vychovávat ho v řádného pracujícího člověka, a to též se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým vedením zajistit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.
§ 53
Nápravně výchovné ústavy
(1) Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykoná vždy odděleně od ostatních odsouzených, a to v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé. Soud může rozhodnout, že v takových ústavech vykonají trest též mladiství, kteří již překročili 18. rok svého věku.
(2) K prohloubení účinku nápravně výchovné, činnosti je při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé vždy zřízen poradní sbor (§ 3 odst. 2).
(3) Dovršil-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok svého věku, rozhodne soud, zda mladistvý vykoná zbytek trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, či se přeřadí do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené; při tomto rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni nápravy mladistvého a k délce zbytku trestu. V případě přeřazení do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené zároveň soud zpravidla rozhodne, že se mladistvý zařadí do první nápravně výchovné skupiny.
(4) Porušuje-li mladistvý, který překročil 18. rok svého věku, soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé anebo spáchá-li za výkonu takového trestu trestný čin, může jej soud přeřadit do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené, a to zpravidla do první nápravně výchovné skupiny.
§ 54
Diferenciace výkonu trestu
V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé nejsou stanoveny nápravně výchovné skupiny a rozsah práv a omezení mladistvých je vymezen jednotně; do nápravně výchovných ústavů pro mladistvé, popřípadě do kolektivů v těchto ústavech, se k prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu mladiství rozdělují s přihlédnutím též k jejich povahovým vlastnostem, schopnostem a vývojovým zvláštnostem.
§ 55
Dopisy a návštěvy
(1) Mladistvý vykonávající trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé si smí s příslušníky své rodiny dopisovat bez časového omezení.
(2) Rozsah, v němž takový mladistvý smí přijímat návštěvy, se stanoví se zřetelem k zájmu na upevnění vztahů mladistvého k rodině a na posílení výchovného vlivu výkonu trestu.
§ 56
Kázeňské tresty
(1) Kázeňskými tresty u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé jsou:
a) důtka,
b) omezení účasti na zájmové činnosti nebo její zákaz až do 2 měsíců,
c) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 30 dnů,
d) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,
e) umístění do zvláštního oddělení až do 2 měsíců.
(2) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení je mladistvému dovoleno číst denní tisk, knihy a jiné publikace.
§ 57
Pracovní výchova
(1) U mladistvých, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání v učilišti zřízeném při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé. V tomto učilišti může mladistvý vstoupit do učebního poměru; ke vzniku učebního poměru není třeba souhlasu zákonného zástupce mladistvého.
(2) Při zařazování mladistvých, kteří dosud nepřekročili 18. rok svého věku, do práce se přihlíží též k zajištění jejich přípravy na budoucí povolání. Pracovní podmínky takových mladistvých ve výkonu trestu jsou stejné jako u ostatních mladistvých pracovníků.
§ 58
Kulturně výchovná práce
Úkolům nápravně výchovné činnosti, vyplývajícím z účelu výkonu trestu u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, je třeba přizpůsobit též formy a metody kulturně výchovné práce s nimi.
§ 59
Podmíněné propuštění
Mladistvého může soud podmíněně propustit na svobodu po výkonu poloviny trestu, a to bez ohledu na jeho zařazení ve výkonu trestu v době rozhodování.
§ 60
Péče o dovršení nápravy mladistvých
Národní výbory a hospodářské organizace ve spolupráci se společenskými organizacemi věnují zvláštní pozornost mladistvým a věkově mladým odsouzeným propuštěným z výkonu trestu. Umožňují jim zejména dokončení přípravy na budoucí povolání, k němuž se připravovali.
Oddíl 13
Sbor nápravné výchovy
§ 61
(2) Úkoly nápravné výchovné činnosti podle tohoto zákona, jakož i ostrahu a správu v nápravně výchovných ústavech vykonává Sbor nápravné výchovy.
(2) Sbor nápravné výchovy je ozbrojený a podle vojenských zásad organizovaný sbor, podřízený ministru vnitra. Podrobnosti o organizaci Sboru nápravné výchovy stanoví v souladu s jeho posláním ministr vnitra.
(3) K zabezpečení úspěšného plnění úkolů nápravně výchovné činnosti stanoví ministr vnitra pro každou funkci vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy příslušné kvalifikační předpoklady.
§ 62
(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy mají v rozsahu své pravomoci právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Ministr vnitra může povolat příslušníky Sboru nápravné výchovy též k plnění bezpečnostních úkolů podle zákona o Sboru národní bezpečnosti.
(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských; jejich hodnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem.
(3) Příslušníci Sboru nápravné výchovy, kteří vykonali vojenskou základní službu, jsou po dobu činné služby v tomto sboru osvobozeni od služební povinnosti podle branného zákona, kterou by jinak byli povinni.
§ 63
Na služební poměry příslušníků Sboru nápravné výchovy; na jejich materiální a finanční zabezpečení, na nemocenskou péči a sociální zabezpečení se užije předpisů platných pro příslušníky Sboru národní bezpečnosti.
Oddíl 14
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 64
(1) Postupně uložené dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o hospodářské organizaci, rozumí se jí též jiná socialistická organizace.
§ 65
Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2). Rozhodnutí o tom vydá náčelník nápravně výchovného ústavu. Denní sazbu připadající na tyto náklady a další podrobnosti o jejich náhradě stanoví ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.
§ 66
K plnění úkolů ostrahy v nápravně výchovných ústavech může ministr vnitra povolat též příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky vojsk ministerstva vnitra, kteří mají při plnění těchto úkolů stejná práva a stejné povinnosti jako příslušníci Sboru nápravné výchovy, pokud ministr vnitra nestanoví jinak.
§ 67
Svěří-li náčelník nápravně výchovného ústavu ostrahu odsouzených členům závodní stráže hospodářské organizace, mají členové závodní stráže, jsou-li zevně označeni, při výkonu této ostrahy práva a povinnosti v rozsahu stanoveném ministrem vnitra.
§ 68
(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona. Zařazení odsouzených do diferenciačních skupin provedené před účinností tohoto zákona se považuje za zařazení do odpovídajících jim nápravně výchovných skupin podle tohoto zákona.
(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských trestů uložených před účinností tohoto zákona.
§ 69
Ustanovením § 32 a 33 o odpovědnosti za škodu se užije též na případy, kdy ke škodě došlo před účinností tohoto zákona, ledaže o náhradě škody již bylo pravomocně rozhodnuto.
§ 70
Do Sboru nápravné výchovy se převedou příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení k výkonu služby na úseku činnosti, kterou je pověřen Sbor nápravné výchovy.
§ 71
(1) Tresty odnětí svobody nepřevyšující 2 léta, uložené vojákům v základní službě, se mohou vykonat též ve vojenských nápravných útvarech.
(2) Předpisy o výkonu trestu prováděného ve vojenských nápravných útvarech vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem. Na přerušení výkonu takového trestu, upuštění ad výkonu zbytku takového trestu a podmíněné propuštění z výkonu takového trestu se obdobně užije ustanovení oddílů 8 a 9 tohoto zákona; přitom podmíněně propustit odsouzeného lze po výkonu poloviny trestu.
(3) Porušuje-li odsouzený ve vojenském nápravném útvaru soustavně a závažným způsobem stanovený pořádek nebo kázeň při výkonu trestu anebo spáchá-li za výkonu trestu trestný čin, může soud rozhodnout, že zbytek trestu bude vykonán v nápravně výchovném ústavu; v takovém případě zároveň rozhodne, do které nápravně výchovné skupiny se odsouzený zařadí.
§ 72
K provádění nápravně výchovné činnosti v nápravně výchovných ústavech vydá ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti a Generálním prokurátorem Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech.
§ 73
Zrušuje se zákon č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob; důchody, které byly podle tohoto zákona nebo dřívějších obdobných předpisů upraveny, nebo, na něž nárok zanikl, popřípadě jejichž výplata byla zastavena v důsledku odsouzení podle dřívějších předpisů, mohou národní, výbory zvýšit, popřípadě přiznat až do plné zákonné výměry. Jde-li o důchody ze Sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, vykonávají působnost národních výborů uvedenou v předchozí větě orgány ministerstev národní obrany a vnitra.
§ 74
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1965.
Důvodová zpráva
Podle dosavadního právního stavu je úprava výkonu trestu odnětí svobody řešena interními předpisy ministra vnitra vydanými v dohodě s ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem. Společenský význam a závažnost trestu odnětí svobody však vyžadují, aby jeho výkon byl upraven zákonem, a to též s ohledem na to, že s ním souvisí otázky, které nelze uspokojivě řešit interními předpisy. Návrh je pojat tak, aby zákonem byly upraveny všechny zásadní otázky výkonu trestu a aby úprava méně podstatných otázek a podrobností byla přenechána prováděcím předpisům.
K oddílu 1:
V tomto oddílu jsou uvedeny nejobecnější zásady výkonu trestu odnětí svobody. Obsahem výkonu trestu odnětí svobody je nápravně výchovná činnost, která má tři složky: působení stanoveného pořádku a kázně v místech, kde se trest vykonává, pracovní výchovu a kulturně výchovnou práci. Způsob uplatňování těchto složek nápravně výchovné činnosti je rozveden v dalších oddílech návrhu zákona. Trest se vykonává v nápravně výchovných ústavech řízených ministerstvem vnitra. Ke zvýšení účinnosti nápravně výchovné činnosti a k tomu, aby její provádění bylo postaveno na vědecký základ, se zde zakotvuje zřízení odborných poradních orgánů, a to jednak při ministerstvu vnitra, jednak při nápravně výchovných ústavech.
K oddílu 2:
V tomto oddílu se řeší otázka diferenciace výkonu trestu podmíněná rozdílností ve stupni narušení odsouzených. Trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve třech nápravná výchovných skupinách, přičemž v první skupině je způsob výkonu trestu nejmírnější a ve třetí skupině nejpřísnější z hlediska rozsahu omezení odsouzených a rozsahu jejich práv ve výkonu trestu. O zařazení odsouzených do nápravně výchovných skupin rozhoduje soud. Účelem této základní diferenciace odsouzených ve výkonu trestu je, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby intenzita výkonu trestu byla přizpůsobena stupni a povaze narušení odsouzených (§ 5).
V souladu s předpokládaným vývojem v procesu nápravy jednotlivých odsouzených se stanoví možnost, že odsouzený může být v průběhu výkonu trestu přeřazen z přísnější nápravně výchovné skupiny do mírnější, popřípadě naopak (§ 6). Také toto rozhodování je svěřeno soudu.
Zostřená izolace (§ 7) je mimořádným prostředkem v nápravně výchovné činnosti, jehož má být používáno vůči zvlášť narušeným protispolečenským živlům (zatvrzelí násilníci apod.).
Prohloubením zásady o základní diferenciaci odsouzených je jejich další rozdělování v rámci nápravně výchovných skupin do nápravně výchovných ústavů a do kolektivů v těchto ústavech se zřetelem ke stupni a povaze jejich narušení, popřípadě k dosaženému stupni jejich nápravy (§ 8).
U odsouzených, kteří pro svůj věk nebo zdravotní stav nejsou schopni trvalé práce, a dále u některých dalších odsouzených (psychopaté) je třeba přizpůsobit výkon trestu jejich tělesnému nebo duševnímu stavu (zvláštní péče, lékařský dozor apod.) a z toho důvodu je třeba tyto odsouzené soustřeďovat do zvláštních nápravně výchovných ústavů nebo samostatných oddělení nápravně výchovných ústavů (§ 9).
K oddílu 3:
V tomto oddílu jsou stanoveny základní zásady týkající se práv a povinností, které mají odsouzení ve výkonu trestu. Obecné ustanovení (§ 10) je kritériem pro vymezení rozsahu jejich práv a povinností.
V ustanovení o základních sociálních právech odsouzených (§ 11) se všem odsouzeným zabezpečuje náležitý tělesný a duševní rozvoj v souladu se zásadami socialistického humanismu. Právo odsouzených na dopisování a přijímání návštěv (§ 12) je v návrhu upraveno se zřetelem na diferenciaci výkonu trestu. Nakupovat potraviny a jiné věci osobní potřeby (§ 14) smí odsouzený za kapesné, které se mu přiznává zásadně z pracovní odměny, a to do výše závislé rovněž na tom, do které nápravně výchovné skupiny je odsouzený zařazen (§ 29 odst. 4).
Obecné právo podávat stížnosti (§ 15) se částečně omezuje v tom, že odsouzeným není dovoleno podávat v jedné věci stížnost několika orgánům současně ani opakovat stížnost před jejím vyřízením. Takové omezení je na základě dosavadních zkušeností nutné, aby se zamezilo zneužívání práva podávat stížnosti a zatěžování státních a jiných orgánů. Ochrana oprávněných zájmů odsouzených je přitom zajištěna též prokurátorským dozorem a občanskou kontrolou, jakož i právem odsouzeného požadovat umožnění rozmluvy s prokurátorem.
V ustanovení o základních povinnostech odsouzených (§ 17) jsou shrnuty jejich nejdůležitější povinnosti, především povinnost podrobit se pořádku a kázni stanoveným v nápravně výchovných ústavech. Účinnost nápravně výchovné činnosti vyžaduje, aby odsouzený, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, byl k jejich plnění donucen prostředky podle zákona dovolenými. Takovými prostředky jsou též prostředky, k jejichž používání jsou oprávněni příslušnici Sboru národní bezpečnosti podle zákona o Sboru národní bezpečnosti (§ 62 odst. 1). Podrobnosti o pořádku a kázni v místech, kde se vykonává trest, budou stanoveny v ústavním řádu (§ 18).
K oddílu 4:
Kázeňské odměny (§ 19) jsou zde uvedeny příkladmo, takže podle návrhu zákona se připouští, aby odsouzeným byla udělena i jiná kázeňská odměna.
Na rozdíl od kázeňských odměn jsou kázeňské tresty (§ 20) uvedeny taxativně, přičemž u kázeňských trestů, u nichž není již z názvu patrný jejich obsah, se vymezuje způsob jejich výkonu. Umístění do zvláštního oddělení je kázeňským trestem, kterým se sleduje cíl, aby dlouhodobějším působením tohoto trestu byla podstatněji ovlivněna náprava odsouzeného.
Ustanovení o ukládání kázeňských trestů a o stížnosti (§ 21 a 22) odpovídají všeobecným zásadám platným pro opatření tohoto druhu. Stížnost proti druhu a výši kázeňského trestu se nepřipouští. Zájem na zachování kázně v nápravně výchovných ústavech totiž vyžaduje, aby autorita toho, kdo trest v mezích své pravomoci uložil, byla v otázce volby kázeňského prostředku plně zabezpečena. Správnost postupu v kázeňské praxi lze zajistit i jinými prostředky, zejména v rámci kontroly řídících orgánů a prokurátorského dozoru:
Rozsah kázeňské pravomoci funkcionářů Sboru nápravné výchovy (§ 23) bude stanoven v Řádu výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech (§ 72).
Vzhledem k tomu, že odsouzení jsou ve výkonu trestu podrobeni kázeňské pravomoci, jeví se účelným a správným, aby v rámci této pravomoci se vyřizovaly i jejich případné přestupky a provinění, pokud nebude na místě použít zákona o postihu provinění a přestupků osob náchylných k výtržnictví, násilnostem nebo příživnickému způsobu života (§ 24).
K oddílu 5:
Odsouzení jsou zařazování do práce v rámci povinností, které mají ve výkonu trestu, takže u nich nejde o pracovní poměr podle pracovně právních předpisů. Z ustanovení o zařazování odsouzených do práce (§ 26) vyplývá, že jejich zařazování do práce musí být podřízeno účelu výkonu trestu.
Pro úpravu pracovních podmínek odsouzených a jejich odměňování za práci (§ 26, 27 a 29) přebírá návrh zákona v podstatě zásady platné pro ostatní pracovníky. Odchylky z těchto zásad vyplývají z toho, že se jedná o osoby ve výkonu trestu. Odsouzeným nepřísluší náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali (např. ve dnech pracovního klidu nebo za dobu prostojů). Pracovní odměna odsouzených není zcela v jejich volné dispozici. Po provedení srážek k úhradě výživného a k úhradě nákladů výkonu trestu, popřípadě dalších srážek se zbytek pracovní odměny rozdělí na kapesné a úložné.
K oddílu 6:
Provádění kulturně výchovné práce je úzce spjato s působením obou dalších složek nápravně výchovné činnosti, tj. s uplatňováním stanoveného pořádku a kázně a s pracovní výchovou. Jde zde především o to, aby náprava odsouzených byla postavena na pevný základ tím, že se u nich vytvoří názory, návyky a vlastnosti řádných pracujících lidí. Formy a metody kulturně výchovné práce jsou rozmanité a vedle prostředků skupinového působení se zde výrazně uplatňují i prostředky individuálního působení. V souladu s posláním kulturně výchovné práce a s účelem výkonu trestu se odsouzeným umožňuje zvyšovat své vzdělání (§ 31).
K oddílu 7:
Rozhodování o náhradě škody nepřevyšující 100,- Kčs, způsobené odsouzeným na majetku nápravně výchovného ústavu, se v zájmu pružnosti a úspornosti svěřuje náčelníku ústavu (§ 32).
Odpovědnost odsouzeným za škodu, kterou způsobili při práci (§ 33), se podle návrhu má řešit podle zásad platných pro ostatní pracovníky. Není důvodu k tomu, aby rozsah této odpovědnosti byl u odsouzených zásadně odlišný.
K oddílům 8 a 9:
V těchto oddílech jsou v podstatě převzata dosavadní ustanovení trestního řádu, popřípadě trestního zákona o přerušení výkonu trestu, o upuštění od výkonu zbytku trestu a o podmíněném propuštění. Jde o otázky, které přímo souvisí s výkonem trestu a proto je v zájmu ucelenosti právní úpravy třeba, aby byly řešeny v tomto zákoně.
Nově se zde stanoví právo náčelníka nápravně výchovného ústavu přerušit u odsouzeného výkon trestu až do 30 dnů, je-li třeba neodkladně mu poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení nápravně výchovného ústavu (§ 36 odst. 2). K takovým případům v praxi dochází a protože výkon trestu nelze podle dosavadního právního stavu přerušit, je třeba provádět ostrahu takového odsouzeného i ve zdravotnických zařízeních mimo nápravně výchovný ústav, i když to není důvodné ani vhodné.
V souvislosti se zavedením diferencovaného výkonu trestu ve třech nápravně výchovných skupinách se také rozdílně stanoví podmínky pro podmíněné propuštění, a sice tak, že v první nápravně výchovné skupině je podmíněné propuštění možné po výkonu poloviny trestu, ve druhé nápravná výchovné skupině po výkonu dvou třetin trestu a ve třetí nápravně výchovné skupině se podmíněné propuštění nepřipouští (§ 42 odst. 2 a 3).
K oddílu 10:
V ustanovení o dozoru prokurátorů (§ 45) jsou uvedeny povinnosti orgánů Sboru nápravné výchovy, které zajišťují, aby prokurátoři mohli plnit úkoly a uplatňovat práva stanovená zákonem o prokuratuře.
V ustanovení o účasti soudů (§ 46) se zakotvuje úloha soudů při provádění nápravně výchovné činnosti.
Občanská kontrola nad výkonem trestu (§ 47), která podle dosavadního stavu náleží komisím Národního shromáždění, se rozšiřuje tak, že ji podle návrhu zákona vykonávají i komise Slovenské národní rady a komise krajských národních výborů.
Ustanovení o účasti společenských organizací (§ 48), navazuje na dosavadní ustanovení trestního řádu o právu společenských organizací nabídnout převzetí záruky za dovršení nápravy odsouzeného a dále je rozvíjí. Účast na nápravě odsouzených se rozšiřuje i na společenské organizace v závodech, kde odsouzení při výkonu trestu pracují a to s ohledem na to, že vliv pracovníků těchto závodů má značný význam pro nápravu odsouzených.
K oddílu 11:
Podmínky života na svobodě, do nichž odsouzení vstupují po propuštění z výkonu trestu, mají rozhodující význam pro dovršení jejich nápravy. Zejména se ukazuje, že otázka recidivy trestné činnosti je často úzce spjata s otázkou péče společnosti o odsouzené po jejich propuštění z výkonu trestu. Proto se v návrhu zákona ve srovnání s dosavadním stavem upraveným usnesením vlády péče o propuštěné z výkonu trestu prohlubuje. K odstranění hlavních potíží dosavadního stavu se stanoví povinnost národních výborů zajistit odsouzeným neprodleně po jejich propuštění z výkonu trestu pracovní místo, popřípadě prozatímní ubytování (§ 49). Hospodářským organizacím se pak ukládá povinnost přijmout na doporučení okresního národního výboru osobu propuštěnou z výkonu trestu, mají-li pro ni volné pracovní místo (§ 50).
K oddílu 12:
V tomto oddílu jsou uvedena všechna ustanovení, která upravují odchylně výkon trestu u mladistvých.
Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykonává vždy odděleně od ostatních odsouzených, a to v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé. U mladistvého, který ve výkonu trestu dovršil 18. rok svého věku, soud vždy rozhodne, zda zbytek trestu vykoná mladistvý v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, či se přeřadí do nápravně výchovného ústavu pro ostatní odsouzené. Rozhodujícím hlediskem při tomto rozhodování je dosažený stupeň nápravy mladistvého a délka zbytku jeho trestu.
Pedagogická náročnost nápravně výchovné činnosti u mladistvých vyžaduje, aby při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé byl vždy zřízen poradní sbor složený z odborníků (§ 53).
Hlavním cílem při výkonu trestu u mladistvých je, aby výchova mladistvých byla prováděna odborně s ohledem na jejich vývojové zvláštnosti, povahové vlastnosti a schopnosti a aby jim byla umožněna příprava na budoucí povolání (§ 52). K zabezpečení jejich přípravy na budoucí povolání je proto zřízeno učiliště při nápravně výchovném ústavu pro mladistvé, v němž může mladistvý vstoupit do učebního poměru (§ 57).
U mladistvých se bez ohledu na jejich zařazení ve výkonu trestu stanoví, že mohou být podmíněně propuštěni po výkonu poloviny trestu (§ 59). Dosavadní úprava, podle které mohl mladistvý být podmíněně propuštěn již po výkonu třetiny trestu, se v praxi neosvědčila vzhledem k tomu, že v době výkonu třetiny trestu se zpravidla ještě výrazně neprojevují účinky nápravně výchovného působení.
K oddílu 13:
K plnění úkolů nápravně výchovné činnosti se zřizuje Sbor nápravné výchovy, jehož právní poměry jsou upraveny jako u Sboru národní bezpečnosti. V rozsahu své pravomoci, tj. především při plnění úkolů nápravně výchovné činnosti a při ostraze odsouzených, mají příslušníci Sboru nápravné výchovy právní postavení příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Při plnění těchto úkolů mohou tedy příslušníci Sboru nápravné výchovy např. používat zbraně nebo jiných prostředků jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti (§ 62 odst. 1).
Plnění úkolů nápravně výchovné činnosti vyžaduje odbornost pracovníků, kteří jsou těmito úkoly pověřováni, a proto se stanoví, že pro každou funkci vykonávanou ve Sboru nápravné výchovy mají být stanoveny příslušné kvalifikační předpoklady (§ 61 odst. 3).
K oddílu 14:
Úhrada nákladů výkonu trestu se provádí zásadně srážkami z pracovní odměny odsouzených (§ 29 odst. 2). K náhradě nákladů za dobu, po kterou odsouzený svým zaviněním způsobil, že náklady nemohly být uhrazeny z jeho pracovní odměny (např. odmítal pracovat), se mu uloží povinnost rozhodnutím náčelníka nápravně výchovného ústavu (§ 65). Tím se v podstatě přebírá dosavadní úprava uvedená v trestním řádu.
V souladu s dosavadním stavem se stanoví, že ostrahou odsouzených mohou být pověřeni i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, příslušníci vojsk ministerstva vnitra, popřípadě členové závodní stráže (§ 66 a 67).
Výkon trestu ve vojenských nápravných útvarech se provádí způsobem odlišným od zásad uvedených v návrhu tohoto zákona. Převažují v něm zásady vojenského pořádku a kázně a proto se považuje za účelné, aby výkon trestu v těchto útvarech byl upraven předpisy vydanými ministrem národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, ministrem spravedlnosti a generálním prokurátorem.
K finančnímu dosahu zákona:
Provedení zákona si v resortu ministerstva vnitra nevyžádá zvýšených výdajů. Výdaje spojené s prováděním jednotlivých ustanovení zákona odpovídají dosavadnímu stavu a jsou rozpočtově zajištěny. Funkce v poradních orgánech (§ 3 odst. 2) jsou buď čestné nebo jejich výkon náleží do pracovní náplně pracovníků, kteří jsou do těchto orgánů určováni. Ke zřízení Sboru nápravné výchovy má dojít jednoduchým organizačním vyčleněním složky Sboru národní bezpečnosti (složka nápravných zařízení) bez podstatných výdajů. Naproti tomu v důsledku ustanovení zákona, že odsouzeným nepřísluší náhrada pracovní odměny za dobu, po kterou nepracovali (§ 29 odst. 1), se předpokládá určité zvýšení příjmů.
Finanční důsledky tohoto zákona v resortu ministerstva spravedlnosti jsou uvedeny v obecné části důvodové zprávy k návrhu novely trestního řádu.
Ustanovení § 73 návrhu zákona o zrušení zákona č. 40/1958 Sb., o úpravě důchodů některých odsouzených osob, se týká asi 6100 důchodů. Podle úvahy Státního úřadu sociálního zabezpečení by výdaje na okamžité zvýšení nebo obnovení těchto důchodů na plnou původní výši činily maximálně 23 mil. Kčs ročně. Tato částka není rozpočtově kryta a pokud by nemohla být hrazena z případných úspor SÚSZ, bylo by třeba podle vyjádření SÚSZ posílit jeho rozpočtové prostředky z vládních rezerv.
V Praze dne 5. května 1965
Předseda vlády:
Lenárt v. r.
Ministr vnitra:
Kudrna v. r.