Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1961

III. volební období

65

Vládní návrh

Trestní zákon

ze dne........1961

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ ČÁST

HLAVA PRVNÍ

Účel zákona

§ 1

Účelem trestního zákona je chránit společenské a státní zřízení Československé socialistické republiky, socialistické vlastnictví, práva a oprávněné zájmy občanů a vychovávat k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel socialistického soužití.

§ 2

Prostředky k dosažení účelu trestního zákona jsou pohrůžka tresty, ukládání a výkon trestů a ochranná opatření.

HLAVA DRUHÁ

Základy trestní odpovědnosti

§ 3

Trestný čin

(1) Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.

(2) Čin, jehož stopen nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.

(3) K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

(4) Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Zavinění

§ 4

Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel

a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo

b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

§ 5

Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel

a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo

b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měla mohl.

§ 6

K okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podminuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,

a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zaviněni úmyslné,

b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.

§ 7

Příprava k trestnému činu

(1) Jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k trestnému čtou anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.

(2) Příprava k trestnému činu je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala, jestliže tento zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného.

(3) Trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně

a) upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, nebo

b) učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámeni je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

(4) Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal.

§ 8

Pokus trestného činu

(1) Jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně smiřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.

(2) Pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin.

(3) Trestnost pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně

a) upustil od dalšího jednání potřebného k dokonání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, nebo

b) učinil o pokusu trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknutého pokusu, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

(4) Ustanovením odstavce 3 však není dotčena trestnost pachatele za jiný dokonaný trestný čin, který již tímto svým jednáním spáchal.

Pachatel, spolupachatel a účastník trestného činu

§ 9

(1) Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.

(2) Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).

§ 10

(1) Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně

a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor),

b) navedl jiného k spácháni trestného činu (návodce),

c) poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník).

(2) Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže tento zákon nestanoví něco jiného.

§ 11

Věk

Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.

§ 12

Nepříčetnost

(1) Kdo pro duševní poruchu v době spáchání nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.

(2) Ustanovení odstavce 1 se neužije, přivede-li se pachatel do stavu nepříčetnosti, byť i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku.

§13

Nutná obrana

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.

§ 14

Krajní nouze

Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

§ 15

Oprávněné použití zbraně

Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů.

HLAVA TŘETÍ

Působnost trestních zákonů

§ 16

(1) Trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

(2) Pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.

(3) O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje.

§ 17

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na území republiky.

(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území republiky,

a) dopustil-li se tu pachatel jednání, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného tímto zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo

b) porušil-li nebo ohrozil-li tu pachatel zájem chráněný tímto zákonem nebo měl-li tu alespoň zčásti takový následek nastat, i když se jednáni dopustil v cizině.

§ 18

Podle československého zákona se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal československý občan nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti.

§ 19

Podle československého zákona se posuzuje trestnost rozvracení republiky (§ 92), teroru (93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96); sabotáže (§ 97), podvracení republiky (§ 98), vyzvědačství (§ 105), padělání a pozměňování peněz (§ 140), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 141), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 142), útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 253, útoku na veřejného činitele podle § 155, genocidia (§ 259), používání zakázaného bojového prostředku (§ 262), válečné krutosti (§ 263), plenění v prostoru válečných operací (§ 264) a zneužívání označení Červeného kříže (§ 265) i tehdy, spáchal-li takový trestný čin v cizině ke škodě zájmů republiky cizinec nebo osoba bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky.

§ 20

(1) Podle československého zákona se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která není obyvatelem republiky, též tehdy,

a) je-li čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán, a

b) jestliže pachatel byl dopaden na území republiky a nebyl vydán k trestnímu stíhání cizímu státu.

(2) Pachateli však nelze uložit trest přísnější, než jaký stanoví zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán.

§ 21

(1) Československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu.

(2) Trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území republiky.

§ 22

(1) Jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem cizího státu, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého československým soudem, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-ti pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§ 35).

(2) Není-li započítání vazby nebo trestu v cizině uloženého (odstavec 1) možné, a to zejména proto, že v cizině byl vykonán zcela nebo zčásti trest takového druhu, jaký tento zákon nezná, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.

HLAVA ČTVRTÁ

Tresty

Oddíl první

Společná ustanovení o trestech

§ 23

Účel trestu

(1) Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

(2) Výkonem trestu nesmí být ponížena lidská důstojnost.

Upuštění od potrestání a vyřízení věci místním lidovým soudem

§ 24

(1) Od potrestání pachatele, který spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit,

a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě, nebo

b) jestliže soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele a má za to, že vzhledem k výchovné síle kolektivu, povaze spáchaného trestného činu a osobě pachatele se uložení trestu nejeví nutným.

(2) Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

§ 25

Soud může upustit od potrestání i tehdy, jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení (§ 72), které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společností lépe než trest. Tohoto ustanovení se však nepoužije, jestliže si pachatel stav zmenšené příčetnosti přivodil, byť i z nedbalosti, požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku.

§ 26

Jestliže pachatel spáchal trestný čin menší nebezpečnosti pro společnost, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze věc projednat před místním lidovým soudem, pokud vzhledem k povaze spáchaného trestného činu, k osobě pachatele a k výchovné síle kolektivu, zejména byla-li přijata záruka nabídnutá společenskou organizací za nápravu pachatele, lze důvodně očekávat, že vyřízení věci místním lidovým soudem k nápravě pachatele postačí.

Druhy trestů

§ 27

Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty:

a) odnětí svobody,

b) nápravné opatření,

c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání,

d) ztrátu vojenské hodnosti,

e) zákaz činnosti,

f) propadnutí majetku,

g) peněžitý trest,

h) propadnutí věcí,

ch) vyhoštění.

§ 28

(1) Stanoví-li tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin několik trestů, lze uložit každý tento trest samostatně nebo i více jich vedle sebe. Vedle trestu, který stanoví tento zákon ve zvláštní části na některý trestný čin, lze uložit i jiné tresty uvedené v § 27. Vyhoštění lze uložit samostatně, i když tento zákon ve zvláštní části takový trest nestanoví.

(2) Nelze však uložit

a) nápravné opatření vedle odnětí svobody nebo peněžitého trestu,

b) peněžitý trest vedle propadnutí majetku.

Výjimečný trest - trest smrti

§ 29

(1) Trest smrti může soud uložit jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje, a to pouze za podmínky, že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a

a) uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti, nebo

b) není naděje, že by na pachatele bylo možno trestem výchovně působit.

(2) Vojákovi, který takový trestný čin spáchal za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace, může soud uložit trest smrti také za podmínky, že takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou ohrožena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.

(3) Trest smrti nelze uložit těhotné ženě ani osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin, nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

§ 30

(1) V uloženém trestu smrti je zahrnuta ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti.

(2) Vedle trestu smrti lze uložit pouze trest propadnutí majetku.

(3) Trest smrti se vykoná oběšením, za branné pohotovosti státu může být vykonán zastřelením.

Oddíl druhy

Obecné zásady pro ukládání trestů

Výměra trestu

§ 31

(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele. Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti.

(2) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud

a) u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo k spáchání trestného činu,

b) u organizátora, návodce a pomocníka též k významu a povaze jejich účasti na spáchání trestného činu,

c) u přípravy k trestnému činu a u pokusu trestného činu též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.

(3) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.

§ 32

(1) Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.

(2) Má-li soud za to, že by vzhledem k zdravotnímu stavu takového pachatele bylo možno za současného uložení ochranného léčení (§ 72) dosáhnout účelu trestu i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, nejsa vázán omezením uvedeným v § 40 odst. 3, a uloží zároveň ochranné léčení.

§ 33

Při výměře trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel

a) spáchal trestný čin v silném rozrušení,

b) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých,

c) spáchal trestný čin pod tlakem závislostí nebo podřízenosti,

d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku,

e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil,

f) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze,

g) vedl před spácháním trestného činu řádný život pracujícího člověka,

h) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu,

ch) trestného činu upřímně litoval,

i) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, nebo

j) při objasňování své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům.

§ 34

Při výměře trestu se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel

a) spáchal trestný čin z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky,

b) spáchal trestný čin surovým způsobem, zákeřné, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,

c) spáchal trestný čin využívaje něčí bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti,

d) spáchal trestný čin za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek,

e) trestným činem porušil zvláštní povinnost,

f) trestným činem způsobil vyšší škodu,

g) spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení,

h) svedl k trestnému činu jiného, zejména mladistvého,

ch) trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,

i) spáchal více trestných činů, nebo

j) byl již pro trestný čin odsouzen, soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěžující.

Ukládání trestu za více trestných činů

§ 35

(1) Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný, vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uloženi by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li tento zákon na některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

(2) Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

(3) Ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

§ 36

Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.

§ 37

Soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 nebo od uložení dalšího trestu podle § 38, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.

§ 38

Započítání vazby a trestu

(1) Jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.

(2) Jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný.

(3) Při započítání vazby nebo trestu odnětí svobody do trestu nápravného opatření a při započítání trestu nápravného opatření do trestu odnětí svobody se počítají jeden den vazby nebo jeden den trestu odnětí svobody za dva dny nápravného opatření.

(4) Není-li započítání vazby nebo trestu (odstavec 1 až 3) možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.

 

Oddíl třetí

Ukládání a výkon jednotlivých trestů

§ 39

Odnětí svobody

(1) Trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let.

(2) Trest odnětí svobody se vykonává v nápravných zařízeních ministerstva vnitra. Trest odnětí svobody nepřevyšující dvě léta, uložený vojáku v základní vojenské službě, se může vykonat též v nápravných zařízeních ministerstva národní obrany. Ve výkonu trestu je odsouzený soustavně vychováván k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.

(3) Byl-li trest odnětí svobody vykonán v nápravném zařízení ministerstva národní obrany, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

§ 40

Mimořádné snížení trestu odnětí svobody

(1) Má-li soud vzhledem k výjimečným okolnostem případu nebo vzhledem k mimořádným poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.

(2) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy za to, že by, použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísně a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání.

(3) Při sníženi trestu odnětí svobody podle odstavce 1 nebo 2 nelze uložit trest

a) pod pět let, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň dvanáct let,

b) pod tři léta, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň osm let,

c) pod jeden rok, činí-li dolní hranice trestní sazby odnětí svobody alespoň pět let.

Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečnému recidivistovi

§ 41

Pachatel, který

a) znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, nebo

b) soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekrát potrestán,

považuje se za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže uvedené okolnosti pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

§ 42

(1) Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty zvyšuje o jednu třetinu. Zvlášť nebezpečnému recidivistovi soud uloží trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody.

(2) Horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat patnáct let.

Nápravné opatření

§ 43

(1) Trest nápravného opatření může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k osobě pachatele a možnosti jeho nápravy uloženi trestu odnětí svobody k dosaženi účelu trestu není tře ba.

(2) Nápravné opatření nelze uložit, je-li pachatel trvale práce neschopný, nebo jsou-li tu jiné okolnosti, které brání výkonu tohoto trestu:

§ 44

(1) Trest nápravného opatření může soud uložit v trvání od dvou měsíců do jednoho roku.

(2) Nápravné opatření se vykonává na svobodě odsouzený je povinen po dobu trestu vykonávat práci za podmínek stanovených soudem podle odstavce 3 a 4.

(3) Z odměny za práci náležející odsouzenému připadá 10 až 25% státu, výši srážek určí soud.

(4) Z důležitých důvodů může soud nařídit na dobu výkonu trestu i změnu zaměstnáni pachatele v tom směru, aby vykonával práci měně odpovědnou, nebo na jiném pracovišti, v tom případě soud zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa jeho zaměstnání. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i jiná přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.

§ 45

(1) Do doby výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou odsouzený z jakéhokoli důvodu nepracoval.

(2) Jestliže odsouzený v době po odsouzení až do skončeni výkonu nápravného opatření nevedl řádný život pracujícího člověka nebo nevyhověl uloženým podmínkám, přemění soud trest nápravného opatření nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody, přitom dva dny nevykonaného nápravného opatření se počítají za jeden den odnětí svobody.

(3) Byl-li trest nápravného opatření vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

§ 46

Ztráta čestných titulů a vyznamenání

(1) Soud může uložit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nebo z jiné zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.

(2) Ztráta čestných titulů a vyznamenání záleží v tom, že odsouzený ztrácí československá vyznamenání, čestná uznání, vědecké a umělecké hod-. posti a jiné čestné tituly, jakož i právo nosit cizozemská vyznamenání a užívat cizozemských čestných titulů.

Ztráta vojenské hodnosti

§ 47

(1) Soud může uložit trest ztráty vojenské hodnosti, odsuzuje-li pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ze zvlášť zavržitelné pohnutky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta.

(2) Vojenský soud může uložit trest též vedle kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody, jestliže to vzhledem k povaze spáchaného trestného činu vyžaduje kázeň a pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru.

§ 48

Ztráta vojenské hodnosti záleží v tom, že se odsouzenému snižuje hodnost ve vojsku na hodnot vojína a odnímá se mu jeho hodnost v ozbrojeném sboru, jehož příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů.

Zákaz činnosti

§ 49

(1) soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až pět let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.

(2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný muže soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

(3) Je-li trest zákazu činnosti uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, doba výkonu trestu odnětí svobody se do doby výkonu zákazu činnosti nezapočítává.

§ 50

(1) Trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnáni, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení.

(2) Byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Propadnutí majetku

§ 51

Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele k trestu smrti anebo odsuzuje-li jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody

a) za úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, nebo

b) za závažný trestný čin, jímž pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.

§ 52

(1) Propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí, propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

(2) Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové.

(3) Vlastníkem propadlého majetku se stává stát.

Peněžitý trest

§ 53

(1) Peněžitý trest ve výměře od 500 Kčs do 50.000 Kčs může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

(2) Vedle jiného trestu může soud uložit peněžitý trest, jestliže pachatel trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.

§ 54

(1) Při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele, peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný.

(2) Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu.

Propadnutí věci

§ 55

(1) Soud může uložit trest propadnutí věci,

a) které bylo užito k spáchání trestného činu,

b) která byla k spáchání trestného činu určena,

c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo

d) kterou pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm. c).

(2) Trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.

(3) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

§ 56

Trest propadnutí věci může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba.

§ 57

Vyhoštění

Soud může uložit pachateli, který není československým občanem, trest vyhoštění z území republiky jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.

Oddíl čtvrtý

Podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění a upuštěni od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti

Podmíněné odsouzení

§ 58

(1) Soud podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta,

a) jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, v kterém žije a pracuje, má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo

b) jestliže přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele a jestliže vzhledem k výchovné síle kolektivu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.

(2) Povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody se netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu.

§ 59

(1) Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let, zkušební doba počíná právní mocí rozsudku.

(2) Podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, započítává se do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu.

§ 60

(1) Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil, jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.

(2) Odvolala-li společenská organizace záruku za nápravu podmíněně odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné odsouzení neplní své poslání, rozhodne, že se trest vykoná, jinak podmíněné odsouzení ponechá v platnosti.

(3) Neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle, odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil.

(4) Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil (odstavec 3), hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

Podmíněné propuštění a podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti

§ 61

(1) Po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal polepšení a

a) může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka, nebo

b) soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za dovršení nápravy odsouzeného.

(2) Po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti může soud podmíněně upustit od výkonu jeho zbytku, jestliže odsouzený v době výkonu trestu vzorným plněním svých povinností v zaměstnání nebo v povolání a způsobem svého života prokázal, že dalšího výkonu tohoto trestu není třeba, anebo jestliže soud přijme záruku nabídnutou společenskou organizací za dovršení nápravy odsouzeného.

§ 62

Osoba odsouzená za trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105) nebo některý obdobný trestný čin proti státu světové socialistické soustavy, dále za trestný čin válečné zrady (§ 114), spekulace podle § 117 odst. 2, 3, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 3, 4, obecného ohrožení podle § 179 odst. 2, 3, vraždy (§ 219), loupeže podle § 234 odst. 2, 3, znásilnění podle § 241 odst. 2, 3, pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 3, 4; nebo genocidu (§ 259), jakož i zvlášť nebezpečný recidivista (§ 41) mohou být podmíněně propuštěni až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.

§ 63

(1) Při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až sedm let, zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného.

(2) Při podmíněném upuštění od výkonu zbytku testu zákazu činnosti soud stanoví zkušební dobu až na dvě léta, zkušební doba počíná právní mocí rozhodnutí o tomto upuštění.

(3) Podmíněně propuštěnému může soud uložit přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, může mu též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

§ 64

(1) Jestliže podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, vedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka a vyhoví uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil, jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

(2) Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný nebo odsouzený, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, osvědčil, má se za to, že trest byl vykonán dnem, kdy byl podmíněně propuštěn nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.

(3) U podmíněně propuštěného nebo u odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, se má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, také tehdy, neučinil-li soud bez jeho viny do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1.

(4) Opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 62 po výkonu dvou třetin zbytku trestu.

(5) Odvolala-li společenská organizace záruku za dovršení nápravy odsouzeného, přezkoumá soud jeho chování během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti neplní své poslání, rozhodne, že se zbytek trestu vykoná, jinak podmíněné propuštění nebo podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti ponechá v platnosti.

HLAVA PÁTÁ

Zánik trestnosti a trestu

§ 65

Zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost Trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost.

§ 66

Účinná lítost

Trestnost vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92); teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), podvraceni republiky (§ 98), poškozování státu světové socialistické soustavy (§ 99), vyzvědačství (§ 105), ohrožení státního tajemství (§ 106 a 207), vyzvědačství a ohrožení státního tajemství ke škodě státu světové socialistické soustavy (§ 108), ohrožení hospodářského tajemství (§ 122), porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 124), ohrožení devizového hospodářství (§ 146 a 147), zkrácení daně (§ 148), vzpoury vězňů (§ 172), ohrožení služebního tajemství (§ 173), obecného ohrožení (§ 179 a 180), poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení (§ 182 až 184), šířeni nakažlivé choroby (§ 189 až 192), ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§ 193 a 194), genocidia (§ 259) a používání zakázaného bojového prostředku (§ 262) zaniká, jestliže pachatel dobrovolně

a) škodlivý následek trestného činu zamezil nebo napravil, nebo

b) učinil o trestném činu oznámení v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. Oznámení je nutno učinit prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

§ 67

Promlčení trestního stíhání

(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí

a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení trestu smrti,

b) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,

c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,

d) tři léta u ostatních trestných činů.

(2) Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, ani doba, po kterou se zdržoval v cizině.

(3) Promlčení trestního stíhání se přerušuje

a) vznesením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčeni jde, jakož i po něm následujícími úkony vyšetřovacího orgánu, prokurátora nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo

b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

(4) Přerušením promlčení počíná nová pro promlčecí doba.

§ 68

Promlčení výkonu trestu

(1) Uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí

a) dvacet let, jde-li o odsouzení k trestu smrti,

b) patnáct let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu deset let,

c) deset let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nejméně na pět let,

d) pět let při odsouzení k jinému trestu.

(2) Promlčecí doba počíná právní mocí rozsudku a při podmíněném odsouzeni právní mocí rozhodnutí, že se trest vykoná. Do promlčeti doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval neoprávněně v cizině. Pokud jde o zákaz činnosti, peněžitý trest a vyhoštění, do promlčení doby se nezapočítává též doba, po kterou byl na odsouzeném vykonáván trest odnětí svobody.

(3) Promlčení výkonu trestu se přerušuje,

a) učinil-li soud opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde, nebo

b) spáchal-li odsouzený v promlčení době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.

(4) Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.

Zahlazení odsouzení

§ 69

(1) Soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život pracujícího člověka nepřetržitě po dobu nejméně

a) deseti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu pět let,

b) pěti let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody převyšujícímu jeden rok,

c) tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok,

d) jednoho roku, jde-li o odsouzeni k peněžitému trestu nebo k propadnuti věci.

(2) Jde-li o odsouzení k ztrátě čestných titulů a vyznamenání, k ztrátě vojenské hodnosti nebo propadnutí majetku, řídí se doba uvedená v odstavci 1 podle délky trestu odnětí svobody, vedle něhož byl uvedený trest uložen.

(3) Jestliže odsouzený prokázal po výkonu nebo prominutí trestu anebo promlčení jeho výkonu svým vzorným chováním a poctivým poměrem k práci, že se napravil, může soud zahladit odsouzení na žádost společenské organizace nebo odsouzeného i před uplynutím doby uvedené v odstavci 1.

(4) Doba uvedená v odstavci 1 se v případě, že se u podmíněně propuštěného má za to, že trest byl vykonán dnem, kdy odsouzený byl podmíněně propuštěn, řídí délkou skutečného výkonu trestu, v případě, že trest byl zmírněn rozhodnutím presidenta republiky, řídí se délkou trestu takto zmírněného.

§ 70

(1) Bylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen.

(2) Bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzeni zahladit, dokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazeni tento zákon stanoví dobu nejdelší.

(3) Ustanovení odstavce 2 se užije přiměřeně též na případ, že pachateli bylo uloženo vedle sebe více trestů, stran kterých může podle tohoto zákona nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 39 odst. 3, § 45 odst. 3, § 50 odst. 2 a § 60 odst. 4).

HLAVA ŠESTÁ

Ochranná opatření

§ 71

Druhy ochranných opatření

Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení a zabrání věci a u mladistvých též ochranná výchova.

§ 72

Ochranné léčení

(1) Soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a § 32 odst. 2, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

(2) Soud tak může učinit též tehdy, jestliže

a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu zmenšené příčetnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo

b) pachatel, který se oddává nadměrnému požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků, spáchal trestný čin v opilosti nebo v jiném podobném opojení.

(3) Ochranné léčení může soud uložit i vedle trestu, anebo při upuštění od potrestání.

(4) Ochranné léčení se vykonává v léčebném ústavu.

(5) Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.

(6) Od výkonu ochranného léčení soud upustí, pominou-li před jeho započetím okolnosti, pro něž bylo uloženo.

§ 73

Zabrání věci

(1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 55 odst. 1, může soud uložit, že se taková věc zabírá,

a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,

b) náleží-li pachateli, od jehož potrestáni soud upustil, nebo

c) vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem.

(2) Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

HLAVA SEDMÁ

Zvláštní ustanovení o stíhání mladistvých

§ 74

Obecné ustanovení

(1) Při trestání osoby, která v době spáchání trestného činu dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku (mladistvý), přihlédne soud k zvláštní péči, kterou socialistická společnost věnuje mládeži.

(2) Pokud tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na mladistvého ostatních ustanovení tohoto zákona.

§ 75

Trestní odpovědnost

Čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně, není trestným činem, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.

§ 76

Účel trestu

Účelem trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází.

§ 77

Upuštění od potrestání

(1) Upustil-li soud od potrestání mladistvého, může požádat společenskou organizaci, i když nenabídla záruku za jeho nápravu, aby pomáhala vytvářet podmínky pro to, aby mladistvý žil řádným životem pracujícího člověka.

(2) Soud může upustit od potrestání mladistvého také tehdy, má-li za to, že ochranná výchova (§ 84), kterou zároveň ukládá, zajistí nápravu mladistvého lépe než trest.

Ukládání trestu

§ 78

Mladistvému může soud uložit pouze tresty odnětí svobody a propadnutí věci, a je-li výdělečně činný, také nápravné opatření nebo peněžitý trest.

§ 79

(1) Trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u mladistvých snižují na polovinu, při čemž však horní hranice trestní sazby nesiní nikdy převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok.

(2) V případě, že mladistvý spáchal trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení trestu smrti, a že stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku je mimořádně vysoký, může mu soud uložit trest odnětí svobody na pět až deset let, má-li za to, že by trest v rozmezí naznačeném v odstavci 1 k dosažení účelu trestu nepostačoval.

(3) Soud může uložit trest odnětí svobody na pět až deset let mladistvému též tehdy, jestliže spáchal jako voják za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení trestu smrti, a takovým trestným činem byly zmařeny nebo podstatně ohroženy bojové akce nebo zvýšenou měrou ohrožena kázeň nebo pořádek v ozbrojených silách nebo v ozbrojeném sboru, a jestliže soud má za to, že by trest v rozmezí naznačeném v odstavci 1 k dosažení účelu trestu nepostačoval.

§ 80

Úhrnný a souhrnný trest

Ukládá-li soud úhrnný nebo souhrnný trest pachateli, který spáchal trestné činy jednak před tím, než překročil osmnáctý rok svého věku, jednak po tom, co tento rok dovršil, postupuje podle ustanovení § 35, popřípadě § 37, přičemž se hranice trestních sazeb u trestných činů spáchaných před tím, zjež překročil osmnáctý rok, posuzují podle ustanovení § 79.

§ 81

Výkon trestu odnětí svobody

(1) Trest odnětí svobody se u mladistvých vykonává ve zvláštních ústavech k tomu zřízených.

(2) Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým vedením zabezpečit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.

§ 82

Podmíněné odsouzení

(1) Při podmíněném odsouzení mladistvého stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až tři léta.

(2) Nedovršil-li mladistvý, který byl podmíněné odsouzen, v době, kdy zavdal příčinu k výkonů trestu, dvacátý rok svého věku, může soud vzhledem k výjimečným okolnostem případu podmíněné odsouzení ponechat v platnosti. Přitom může zkušební dobu přiměřeně prodloužit, ne však o více než dvě léta.

§ 83

Podmíněně propuštění

(1) O tom, zda se mladistvý podmíněně propouští na svobodu, rozhodne soud již po výkonu třetiny trestu odnětí svobody.

(2) Vysloví-li soud, že se podmíněně propuštěný mladistvý ve zkušební době osvědčil, jeho odsouzení zároveň zahladí.

(3) Ustanovení § 62 se na mladistvého neužije.

Ochranná výchova

§ 84

(1) Soud může uložit ochrannou výchovu, jestliže bylo upuštěno od potrestání mladistvého a

a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno,

b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo

c) vyžaduje to prostředí, v němž mladistvý žije.

(2) Ochrannou výchovu nebe uložit, jde-li o vojáka.

§ 85

(1) Ochranná výchova se vykonává ve zvláštních výchovných zařízeních, vyžaduje-li to však zdravotní stav chovance, vykonává se v léčebném ústavu.

(2) Ve výkonu ochranné výchovy je nutno řádným pedagogickým vedením zabezpečit přípravu chovance na jeho budoucí povolání.

(3) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku chovance, vyžaduje-li to zájem chovance, může ji soud prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

(4) Od výkonu ochranné výchovy soud upustí, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla uložena.

§ 86

Spáchala-li osoba, která dovršila dvanáctý rok svého věku a je mladší než patnáct let, některý čiň, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení trestu smrti, uloží soud v občanskoprávním řízení její ochrannou výchovu, soud tak může učinit též tehdy, jestliže je to nutné k zajištění řádné výchovy osoby mladší než patnáct let, která spáchala čin, který by jinak byl trestným činem.

§ 87

Zahlazení odsouzení

(1) O tom, zda se odsouzení mladistvého zahlazuje, rozhodne soud, přihlížeje k chování mladistvého ve výkonu trestu odnětí svobody, po výkonu tohoto trestu. Byl-li trest podle rozhodnutí presidenta republiky zmírněn, soud takto postupuje poté, co mladistvý byl po výkonu zmírněného trestu propuštěn na svobodu.

(2) Odsouzeni mladistvého, jemuž byl uložen pouze peněžitý trest, může soud zahladit již po výkonu tohoto trestu. Bylo-li rozsudkem jako samostatný trest uloženo propadnutí věci, může soud zahladit takové odsouzení mladistvého již po právní moci rozsudku.

HLAVA OSMÁ

Společná ustanovení

§ 88

K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupen nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

§ 89

(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o soudu, rozumí se jím okresní (obvodní) soud, krajský (městský) soud a Nejvyšší soud a v oboru vojenského soudnictví vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud.

(2) Trestným činem se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, též příprava k trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc.

(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen.

(4) Trestný čin je spáchán výdělečně, opatřuje-li si pachatel soustavnou trestnou činností po delší dobu alespoň zčásti zdroj příjmů.

(5) Trestný čin je spáchán veřejně, jestliže je spáchán

a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) před více než dvěma osobami současně přítomnými.

(6) Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.

(7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví

a) zmrzačení,

b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,

c) ochromení údů, a

d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,

e) poškození důležitého orgánu,

f) zohyzdění,

g) vyvolání potratu,

h) mučivé útrapy, nebo

ch) delší dobu trvající porucha zdraví.

(8) Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

(9) Veřejným činitelem je volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností.

(10) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu republiky, zejména v zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském, má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.

(11) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.

(12) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou.

(13) Kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.

§ 90

(1) jestliže k spáchání trestného činu tento zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která má požalovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení. Pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu vojenského podle hlavy dvanácté zvláštní části tohoto zákona může být jen voják.

(2) Organizátorem, návodcem nebo pomocníkem trestného činu uvedeného v odstavci 1 může být i osoba, která nemá vlastnost, způsobilost nebo postavení tam vyžadované.

(3) Kde se v tomto zákoně mluví o vojáku, rozumí se jím

a) voják v činné službě,

b) osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem ozbrojených sil,

c) příslušník vojensky organizovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovení o trestných činech vojenských, je-li v činné službě,

d) voják nebo příslušník sboru uvedeného pod písm. c) mimo činnou-službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo

e) válečný zajatec.

(4) Kde se v tomto zákoně mluví o vojenské službě nebo o vojenské povinnosti, rozumí se tím služba nebo povinnost osob uvedených v odstavci 3.

ČÁST DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

HLAVA PRVNÍ

Trestné činy proti republice

Oddíl první

Trestné činy proti základům republiky

§ 91

Vlastizrada

Československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 92

Rozvracení republiky

(1) Kdo v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost

a) účastní se násilných akci nebo hromadných nepokojů proti republice, jejím orgánem nebo společenským organizacím pracujících, nebo

b) provádí jinou zvlášť nebezpečnou činnost proti základům republiky nebo jejím důležitým mezinárodním zájmům,

bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let.

(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,

c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

d) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

Teror

§ 93

Kdo v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení republiky jiného úmyslně usmrtí nebo se o to pokusí, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 94

(1) Kdo v úmyslu odstrašit jiného od aktivní účasti na plnění úkolů socialistické společnosti nebo mu takovou činnost znemožnit někomu ublíží na zdraví, způsobí škodu nebo jinou závažnou újmu anebo se o to pokusí, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) pokusí-li se takovým činem způsobit těžkou újmu na zdraví,

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, nebo

d) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt,

b) ohrozí-li takovým činem život více osob,

c) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo

d) spáchá-li některý z činů uvedených v odstavci 2 za branné pohotovosti státu.

Záškodnictví

§ 95

(1) Kdo v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky

a) vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo

b) obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,

bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let.

(2) Odvátím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,

c) způsobí-li takovým činem škodit velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

d) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 96

(1) Kdo v úmyslu uvedeném v § 95 odst. 1 cizí nebo vlastní věc zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 97

Sabotáž

(1) Kdo v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby

a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu státního orgánu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, hospodářské nebo společenské organizace nebo jiné instituce, nebo

b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu,

bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt;

b) způsobí-ji takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

c) zorganizuje-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 98

Podvracení republiky

(1) kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízeni republiky provádí podvratnou činnost proti jejímu společenskému a státnímu zřízeni, proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti anebo proti jejím mezinárodním zájmům, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem,

b) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu, nebo

c) spáchá-li takový či za branné pohotovosti státu.

§ 99

Poškozování státu světové socialistické soustavy

Kdo spáchá některý z trestných činů uvedených v § 92 až 98 namířený proti některému státu světové socialistické soustavy, bude potrestán tresty stanovenými v oněch ustanoveních.

§ 100

Pobuřování

(1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje

a) proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky,

b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti, nebo

c) proti spojeneckým nebo přátelským vztahům republiky k jiným státům,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky umožní nebo usnadní šíření pobuřujícího projevu uvedeného v odstavci 1.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, nebo jiným podobně účinným způsobem, nebo

b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti stádu.

§ 101

Zneužívání náboženské funkce

Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky zneužije své náboženské funkce v úmyslu nepříznivě ovlivňovat věci obecného zájmu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Hanobení republiky a jejího představitele

§ 102

Kdo veřejně hanobí republiku, Národní shromáždění, Slovenskou národní radu nebo jejich předsednictvo anebo vládu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

§ 103

Kdo snižuje vážnost presidenta republiky, nebo kdo veřejně hanobí jiného čelného představitele republiky pro výkon jeho pravomoci nebo vůbec pro jeho činnost v životě politickém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

§ 104

Hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele

Kdo veřejně hanobí některý stát světové socialistické soustavy nebo jeho čelného představitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

Oddíl druhý

Trestné činy proti bezpečnosti republiky

§ 105

Vyzvědačství

(1) Kdo vyzvídá státní tajemství s cílem vyzradit je cizí moci,

kdo s takovým cílem sbírá údaje obsahující státní tajemství, nebo

kdo státní tajemství cizí moci úmyslně vyzradí,

bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let.

(2) Stejně bude potrestán, kdo umožní nebo usnadní činnost pachateli činu uvedeného v odstavci 1 nebo organizaci, jejímž cílem je vyzvídat státní tajemství.

(3) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizace, jejímž cílem je vyzvídat státní tajemství;

b) spáchá-li takový čin výdělečné nebo ve značném rozsahu,

c) týká-li se takový čin státního tajemství zvlášť, důležitého, nebo

d) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

Ohrožení státního tajemství

§ 106

(1) Kdo vyzvídá státní tajemství s cílem vyzradit je nepovolané osobě,

kdo s takovým cílem sbírá údaje obsahující státní tajemství, nebo

kdo státní tajemství nepovolané osobě úmyslně vyzradí,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) týká-li se čin uvedený v odstavci 1 státního tajemství zvlášť důležitého,

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu, nebo

c) vyzradí-li nepovolané osobě úmyslně státní tajemství, jehož uchovávání mu bylo zvlášť uloženo.

§ 107

(1) Kdo z nedbalosti způsobí vyzrazení státního tajemství nepovolané osobě, anebo ztrátu listiny nebo věci obsahující státní tajemství, ačkoli

a) je podle svého zaměstnání, povolání, postaveni nebo své funkce povinen je uchovávat, nebo

b) jde o státní tajemství zvlášť důležité,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo z nedbalosti způsobí, že se státní tajemství stalo známým v cizině, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

§ 108

Vyzvědačství a ohrožení státního tajemství ke škodě státu světové socialistické soustavy

Kdo spáchá trestný čin vyzvědačství (§ 105) nebo ohrožení státního tajemství (§ 106 a 107) ke škodě některého ze států světové socialistické soustavy, bude potrestán tresty stanovenými v oněch ustanoveních.

§ 109

Opuštění republiky

(1) Kdo bez povolení opustí území republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením.

(2) Stejně bude potrestán československý občan, který bez povolení zůstane v cizině.

(3) Kdo čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 zorganizuje, nebo

kdo přes hranice převede skupinu osob nebo opětovně převádí osoby, které bez povolení opouštět území republiky, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

§ 110

Vniknutí na území republiky

Kdo nejsa československým občanem vnikne na území republiky, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 111

Porušování předpisů o mezinárodních letech

Kdo poruší předpisy o mezinárodních letech, zejména tím, že vnikne letadlem na území republiky, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.

§ 112

Poškozování zájmů republiky v cizině

Československý občan nebo obyvatel republiky bez státní příslušnosti, který poškozuje zájmy republiky tím, že rozšiřuje nebo umožňuje rozšiřovat v cizině nepravdivou zprávu o poměrech v republice, bude potrestán odnětím svobody a na tři léta.

Oddíl třetí

Trestné činy proti obraně vlasti

§ 113

Spolupráce s nepřítelem

Kdo za branné pohotovostí státu opatřuje, nepříteli prospěch nebo ho jakkoli podporuje, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, odnětím svobody na jeden rok až deset let.

§ 114

Válečná zrada

Československý občan, který za branné pohotovost státu koná službu v nepřátelském vojsku nebo v nepřátelském ozbrojeném sboru, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 115

Služba v cizím vojsku

(1) Československý občan, který bez povolení koná službu ve vojsku cizí moci nebo v cizím ozbrojeném sboru, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

HLAVA DRUHÁ

Trestné činy hospodářské

Oddíl první

Trestné činy proti hospodářské soustavě

§ 116

Odnětí věci hospodářskému určení

(1) Kdo zabraňuje hospodářskému využití výrobního prostředku většího hospodářského významu, který má ve vlastnictví nebo v držení, tím, že jej zničí, poškodí, učiní neupotřebitelným, zašantročí nebo zatajuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci.

(2) Stejně bude potrestán, kdo

a) způsobem uvedeným v odstavci 1 zabraňuje hospodářskému využití zásob předmětů potřeby většího rozsahu, jež má ve vlastnictví nebo v držení, nebo

b) takové zásoby hromadí.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 za branné pohotovosti státu.

§ 117

Spekulace

Kdo si opatří nebo přechovává předměty potřeby ve větším rozsahu nebo předmět větší hodnoty v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit anebo získat jinou výhodu, nebo

kdo takovou činnost zprostředkuje,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin výdělečně, nebo

c) získá-li takovým činem značný prospěch.

(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v zásobování, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 118

Nedovolené podnikání

(1) Kdo neoprávněně provozuje ve větším rozsahu soukromé výrobní nebo jiné výdělečné podnikání, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíce až tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán

a) používá-li k činu uvedenému v odstavci 1 jiného jako pracovní síly, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

§ 119

Neplnění úkolů při provozu soukromého hospodářství

Kdo při provozu soukromého hospodářství nesplní, byť i z nedbalosti, ve větším rozsahu úkoly vyplývající z hospodářského plánu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

§ 120

Zneužívání socialistického podnikání

Kdo zneužije svého zaměstnání nebo jiného obdobného poměru v státní, družstevní nebo jiné socialistické organizaci tím, že ve větším rozsahu provozuje na její úkor nebo pod jejím jménem výrobní nebo jinou výdělečnou činnost k soukromému obohacení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo

c) naruší-li takovým činem podstatně plnění úkolu státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace.

§ 121

Poškozování spotřebitele

(1) Pracovník státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace, který sobě nebo jinému opatří prospěch většího rozsahu tím, že poškozuje spotřebitele na jakosti, množství nebo ceně zboží nebo služeb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) zorganizuje-li čin uvedený v odstavci 1, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

§ 122

Ohrožení hospodářského tajemství

(1) Kdo vyzvídá hospodářské tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolaná osobě, nebo

kdo hospodářské tajemství nepovolané osobě úmyslně vyzradí;

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán, kdo z nedbalosti způsobí, že se hospodářské tajemství stalo známým v cizině.

(3) Kdo hospodářské tajemství vyzvídá v úmyslu vyzradit je do ciziny, nebo

kdo hospodářské tajemství úmyslné do ciziny vyzradí,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(4) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 značnou škodu.

§ 123

Neoprávněné nakládání s vynálezem

(1) Kdo vynález učiněný v republice přihlásí bez souhlasu československých úřadů v cizině, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán československý občan, který poškodí zájmy republiky tím, že bez souhlasu československých úřadů dá cizinci souhlas k využití vynálezu v cizině.

§ 124

Porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou

(1) Kdo značnou měrou ohrozí obecný zájem tím, že poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Oddíl druhý

Trestné činy proti hospodářské kázni

Narušování řízení, plánováni a kontroly národního hospodářství

§ 125

(1) Odpovědny hospodářský pracovník, který v úmyslu zajistit státní, družstevní nebo jiné socialistické organizaci nebo její složce neoprávněné výhody uvede ve výkazu nebe hlášení sloužíctch k řízení, plánování nebo kontrole národního hospodářství, anebo ke stanovení cen o závažných skutečnostech nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v chodu národního hospodářství nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 126

Odpovědný pracovník, který byl i z nedbalosti, uvede ve výkazu nebo hlášení sloužících k řízení, plánování nebo kontrole národního hospodářství o závažných skutečnostech nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

§ 127

Porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky

(1) Odpovědný hospodářský pracovník, který při hospodaření s finančními nebo hmotnými prostředky státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace v úmyslu zajistit takové organizaci nebo její složce neoprávněné výhody poruší závažným způsobem svou povinnost, zejména tím, že ve větším rozsahu neoprávněně vytváří nebo používá finanční fondy nebo rezervy anebo neoprávněně nakládá s hmotnými prostředky, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odpovědný hospodářský pracovník, který za práce vykonané ve prospěch státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace poskytne z jejich finančních nebo hmotných prostředků jinému neoprávněné nebo nepřiměřené výhody v úmyslu zajistit plnění úkolů této organizace, bude potrestán, nejde-li zejména vzhledem k nápadnému nepoměru těchto výhod k hodnotě vykonaných prací o čin přísněji trestný, odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 128

Dodávka výrobku a prací zvlášť vadné jakosti

(1) Odpovědný hospodářský pracovník, který v úmyslu zajistit státní, družstevní nebo jiné socialistické organizaci nebo její složce neoprávněně výhody dá příkaz nebo souhlas k dodání

a) zvlášť vadného výrobku nebo prací, ač ví, že jich odběratel nemůže použít ke splnění svých úkolů, nebo

b) výrobku nebo prací a zatají přitom jejich podstatné vady, které jsou mu známy,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, nebo jiný zvlášť závažný následek.

Porušováni povinnosti v provozu socialistické organizace

§ 129

(1) Kdo úmyslně poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce, zejména technologickou kázeň, a způsobí tím poruchu v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace nebo větší škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace nebo značnou škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví.

§ 130

(1) Kdo z nedbalosti poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce, zejména technologickou kázeň, a způsobí tím poruchu v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace nebo větší škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v hospodářském provozu nebo v hospodářské činnosti státní, družstevní nebo jiné socialistické organizace nebo značnou škodu na majetku, který je v socialistickém vlastnictví.

§ 131

Společné ustanovení

Na veřejného činitele, který při výkonu své pravomoci spáchá některý z trestných činů uvedených v § 125 až 128, anebo trestný čin uvedený v § 129, pokud je při jeho spácháni veden úmyslem uvedeným v § 125 odst. 1, nepoužije se ustanovení tohoto zákona o trestných činech veřejných činitelů nebo o vyšší trestnosti veřejných činitelů.

Oddíl třetí

Trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví

§ 132

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví

(1) Kdo majetek, který je v socialistickém vlastnictví, rozkrádá tak, že

a) přivlastní si věc z takového majetku tím, že se jí zmocní,

b) přivlastní si věc z takového majetku, která mu byla svěřena, nebo

c) ke škodě takového majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl nebo jeho omylu využije,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin výdělečně,

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

d) pokusí-li se bezprostředně po činu uvedeném v odstavci 1 písm. a) uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí.

(3) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, jestliže činem uvedeným v odstavci 1 způsobí značnou škodu a

a) k takovému činu zneužije svého postavení veřejného činitele, nebo

b) takový čin zorganizuje.

(4) Stejně jako v odstavci 3 bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

§ 133

Neoprávněné užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví

(1) Kdo se zmocni věci větší hodnoty z majetku, který je u socialistickém vlastnictví, v úmyslu jí přechodně užívat, nebo

kdo neoprávněně takové věci, která mu byla svěřena, přechodně užívá,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 134

Podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví

(1) Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede

a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, ač ví, že jde o věc z majetku, který je v socialistickém vlastnictví, nebo

b) to, co za takovou věc bylo opatřeno,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch, nebo

b) spáchá-li takový čin výdělečně.

§ 135

Zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví

(1) Kdo si přivlastní věc, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, ač ví, že jde o věc z majetku, který je v socialistickém vlastnictví,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.

Poškozování majetku v socialistickém vlastnictví

§ 136

(1) Kdo na majetku, který je v socialistickém vlastnictví, způsobí úmyslně škodu zejména, tím, že

a) věc z takového majetku zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou, nebo

b) nekalým jednáním zmaří uplatnění, vymáhání nebo uspokojení pohledávky proti dlužníku, který není socialistickou organizací,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 písm. a) na věci, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů.

§ 137

(1) Kdo porušením důležité povinnosti uložené mu podle zákona nebo jednáním svědčícím o neodpovědném postoji k majetku, který je v socialistickém vlastnictví, způsobí z nedbalosti na takovém majetku větší škodu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu.

§ 138

Pletichy proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění

Kdo se v úmyslu získat neoprávněně dávky nebo jiné výhody plynoucí ze sociálního zabezpečena (pojištění, zaopatření) nebo z nemocenského pojištění (péče) dopustí pletich tím, že se poškodí na zdraví, padělá listinu, uvede nepravdivé okolnosti nebo použije jiného úskoku, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 139

Společné ustanovení

Ochrana podle ustanovení tohoto oddílu se poskytuje též majetku, který je dotován ze státních prostředků, a věcem, které jsou v opatrování socialistické organizace nebo státního orgánu.

Oddíl čtvrtý

Trestné činy proti měně a trestné činy daňové

§ 140

Padělání a pozměňování peněz

(1) Kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo

kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody na pět až deset let.

(2) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) spáchá-li takový čin ve značném rozsahu.

§ 141

Udávání padělaných a pozměněných peněz

Kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

§ 142

Výroba a držení padělatelského náčiní

(1) Kdo vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří anebo přechovává nástroj, nebo jiný předmět způsobilý k padělání nebo pozměňování peněz, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání.

§ 143

Společné ustanovení

Ochrana podle § 140 až 142 se poskytuje též penězům cizozemským, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům hromadně vydaným, které znějí na majitele nebo jsou rubopisem převoditelné, a šekům.

§ 144

Ohrožování oběhu tuzemských peněz

(1) Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo

kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu,

bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo

a) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze,

b) bez hospodářské potřeby shromažduje drobné tuzemské peníze, nebo

c) poškozuje tuzemské peníze.

§ 145

Padělání a pozměňování známek

(1) Kdo padělá nebo pozmění poštovní nebo kolkové známky v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nebo

kdo takové známky úmyslně uvádí do oběhu nebo jich užije jako pravých,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

Ohrožení devizového hospodářství

§ 146

(1) Kdo způsobí devizovému hospodářství větší škodu tím, že jedná proti předpisům o devizovém hospodářství, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) spáchá-li takový čin proto, že porušil povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce.

§ 147

(1) Kdo při prodeji cizozemských peněz nebo platebních dokumentů znějících na cizí měnu uvede nepravdivé údaje a získá tím pro sebe nebo jiného neoprávněně výhodu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu způsobit devizovému hospodářství větší škodu dosáhne na základě nepravdivého nebo neúplného údaje pro sebe nebo jiného povolení nebo dokladu potřebného podle devizových předpisů.

§ 148

Zkrácené daně

(1) Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, poplatek nebo jinou jim podobnou dávku, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami,

b) poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

Oddíl pátý

Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu

§ 149

Nekalá soutěž

Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, vážně ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 150

Porušování práv k ochranné známce a chráněnému vzoru

(1) Kdo uvede do oběhu výrobky neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Stejně bude potrestán, kdo uvede do oběhu nebo pro dosažení hospodářského prospěchu zhotoví výrobky podle chráněného vzoru, k jehož užívání přísluší výhradní právo jinému, nebo podle vzoru snadno s ním zaměnitelného.

§ 151

Porušování práv k vynálezu

Kdo zasáhne do práv k chráněnému vynálezu jednáním, ke kterému není oprávněn, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 152

Porušování autorského práva

Kdo s dílem, které je předmětem autorského práva, neoprávněně naloží způsobem, který přísluší autoru, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

HLAVA TŘETÍ

Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

Oddíl první

Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a orgánu společenské organizace a veřejného činitele

Útok na státní orgán a orgán společenské organizace

§ 153

(1) Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu společenské organizace, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo

b) způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 154

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu

a) v úmyslu působit na výkon pravomocí státního orgánu nebo orgánu společenské organizace, nebo

b) pro výkon pravomoci státního orgánu nebo orgánu společenské organizace,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán nebo orgán společenské organizace při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

Útok na veřejného činitele

§ 155

(1) Kdo užije násilí

a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo

b) pro výkon pravomoci veřejného činitele,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,

b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo

c) způsobí-li takovým činem větší škodu.

(3) Odnětím svobody na tří léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 156

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu

a) v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo

b) pro výkon pravomoci veřejného činitele, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 157

Společné ustanovení

Ochrana podle § 155 a 156 se poskytuje též osobě, která vystoupila na podporu nebo na ochranu veřejného činitele.

Oddíl druhý

Trestné činy veřejných činitelů

§ 158

Zneužívání pravomoci veřejného činitele

(1) Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,

b) překročí svou pravomoc, nebo

c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch,

b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v činnosti socialistické organizace, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 159

Maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti

(1) Veřejný činitel, který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v činnosti socialistické organizace, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

Oddíl třetí

Úplatkářství

§ 160

Přijímání úplatku

(1) Kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako veřejný činitel.

§ 161

Podplácení

(1) Kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči veřejnému činiteli.

162

Nepřímé úplatkářství

(1) Kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svém vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo z důvodu uvedeného v odstavci 1 jinému poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

§ 163

Zvláštní ustanovení o účinné lítosti

Trestnost podplácení (§ 161) a nepřímého úplatkářství (§ 162) zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně bez odkladu oznámení prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu.

Oddíl čtvrtý

Některé formy trestné součinnosti

§ 164

Podněcování

Kdo veřejně podněcuje k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

§ 185

Schvalování trestného činu

(1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Stejně bude potrestán, kdo v úmyslu projevit s trestným činem souhlas

a) pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo

b) na takovou odměnu nebo odškodnění sbírá.

§ 186

Nadržování

(1) Kdo pachateli trestného činu pomáhá v úmyslu umožnit mu, aby unikl trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření nebo jejich výkonu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, pomáhá-li však takto pachateli trestného činu, na který tento zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve prospěch osoby sobě blízké, není trestný, ledaže by tak učinil v úmyslu

a) pomoci osobě, která spáchala trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94); záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), nebo některý obdobný trestný čin proti státu světové socialistické soustavy nebo trestný čin genocidia (§ 259), nebo

b) spatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch.

§ 167

Nepřekažení trestného činu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru ( § 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), podvracení republiky (§ 98), vyzvědačství (§ 105), ohrožení státního tajemství podle § 106 nebo některý obdobný trestný čin proti státu světové socialistické soustavy, dále trestný čin válečné zrady (§ 114), rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 3, 4, padělání a pozměňování peněz (§ 140), zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 3, obecného ohrožení podle § 179, vraždy (§ 219), loupeže (§ 234), znásilněni (§ 241), pohlavního zneužívání podle § 242, genocidu (§ 259), používání zakázaného bojového prostředku (§ 262), válečné krutosti (§ 263), plenění v prostoru válečných operací (§ 264), neuposlechnutí rozkazu podle § 273 odst. 2 písm. a), zprotivení a donucení k porušení vojenské povinností podle § 275 odst. 2 písm. a), zběhnutí (§ 282), zběhnutí do ciziny (§ 283) nebo ohrožení politického a morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 2, a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li trestný čin překazit bez značných nesnází nebo aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestní stíhání. Uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíháni však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se nepřekažení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení státního tajemství podle § 106 nebo některého obdobného trestného činu proti státu světové socialistické soustavy nebo genocidia (§ 259).

(3) Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

§ 168

Neoznámení trestného činu

(1) Kdo se hodnověrným způsobem doví, že jiný spáchal trestný čin vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96); sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení státního tajemství (§ 106 a 107) nebo některý obdobný trestný čin proti státu světové socialistické soustavy, dále trestný čin padělání a pozměňování peněz (§ 140), obecného ohrožení podle § 179, vraždy (§ 219), genocidia (§ 259) nebo používání zakázaného bojového prostředku (§ 262), a takový trestný čin neoznámí bez odkladu prokurátoru nebo bezpečnostnímu orgánu nebo místo toho, jde-li o vojáka, veliteli nebo náčelníku, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

(2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání, uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání však nezbavuje pachatele trestnosti, týká-li se neoznámení trestného činu vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§ 93 a 94), záškodnictví (§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvědačství (§ 105), ohrožení státního tajemství (§ 106 a 107) nebo některého obdobného trestného činu proti státu světové socialistické soustavy nebo genocidia (§ 259).

Oddíl pátý

Jiná rušení činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace

Maření a ohrožování činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace

§ 169

(1) Kdo poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce v úmyslu zmařit nebo podstatně ztížit splnění důležitého úkolu národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu společenské organizace, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 vážnou poruchu v činnosti národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li činu uvedený v odstavci 1 jako voják za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 170

(1) Kdo z nedbalosti poruší nebo nesplní důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a tím způsobí vážnou poruchu v činnosti národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo jiný zvlášť závažný následek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako voják za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 171

Maření výkonu úředního rozhodnutí

Kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí národního výboru, soudu nebo jiného státního orgánu nebo orgánu společenské organizace tím,

a) zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká,

b) uprchne stráži, z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, nebo

c) dopustí se závažného jednání, aby zmařil účel vazby nebo trestu,

bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 172

Vzpoura vězňů

(1) Kdo se zúčastní vzepření skupiny vězňů dozorčímu orgánu, jeho rozkazu nebo vězeňskému řádu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, zorganizuje-li čin uvedený v odstavci 1.

§ 173

Ohrožení služebního tajemství

(1) Kdo vyzvídá služební tajemství v úmyslu vyzradit je nepovolané osobě, nebo

kdo služební tajemství nepovolané osobě úmyslně vyzradí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán, kdo z nedbalosti způsobí že se služební tajemství stalo známým v cizině.

(3) Kdo služební tajemství vyzvídá v úmyslu vyzradit je do ciziny, nebo

kdo služební tajemství úmyslně do ciziny vyzradí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 174

Křivé obvinění

(1) Kdo jiného lživé obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 175

Křivá výpověď

(1) Kdo jako svědek, znalec nebo tlumočník před soudem, prokurátorem nebo vyšetřovacím orgánem, pokud koná vyšetřování podle trestního řádu, anebo před státním notářem, pokud vykonává rozhodovací činnost,

a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo

b) takovou okolnost zamlčí,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 176

Padělání a pozměňování veřejné listiny

(1) Kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo

kdo užije takové listiny jako pravé,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 177

Maření příprav a průběhu voleb

Kdo jinému násilím nebo lstí brání ve výkonu volebního práva, nebo

kdo jinak hrubým způsobem maří přípravy nebo průběh voleb do zastupitelského sboru nebo voleb soudců,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 178

Maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi

Kdo v úmyslu mařit nebo ztěžovat výkon státního dozoru nad církvi nebo náboženskou společností poruší ustanovení zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

 

HLAVA ČTVRTÁ

Trestné činy obecně nebezpečné

Obecné ohrožení

§ 179

(1) Kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo

kdo obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,

bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin opětovně v krátké době, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob, škodu velkého rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti, bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 180

(1) Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdrávi nebo smrt,

b) spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo

c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b)

a) škodu velkého rozsahu, nebo

b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

(4) Odnětím svobody na tři léta až deset tet bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 2 písm. b) těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob.

§ 181

Porušování povinnosti při hrozivé tísni

Kdo zmaří nebo ztíží odvrácení nebo zmírnění hrozivé tísně, která přímo postihuje větší skupinu osob, tím, že bez závažného důvodu

a) odepře pomoc, která je mu podle zákona uložena nebo k níž se zavázal, nebo

b) zmaří poskytnutí takové pomoci jinou osobou, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

Poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení

§ 182

(1) Kdo úmyslně ohrozí provoz

a) veřejného telekomunikačního zařízení, pošty nebo zařízení pro hromadnou veřejnou dopravu,

b) podmořského kabelu nebo podmořského potrubí,

c) zařízení energetického nebo vodárenského,

d) veřejného ochranného zařízení proti požáru, povodni nebo jiné živelní pohromě,

e) obranného nebo ochranného zařízení proti leteckým a jiným podobným útokům nebo jejich následkům, nebo

f) podobného obecně prospěšného zařízení, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 poruchu provozu obecně prospěšného zařízení, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 183

Kdo úmyslně zničí nebo učiní neupotřebitelnou zřetelně označenou značku bodu státní triangulace, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 184

Kdo z nedbalosti ohrozí provoz obecně prospěšného zařízení (§ 182 odst. 1), bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 185

Nedovolené ozbrojování

Kdo bez povolení

a) sobě nebo jinému opatří nebo přechovává zbraň hromadně účinnou nebo součástky, jichž je k užití takové zbraně nezbytně třeba, nebo

b) hromadí, vyrábí anebo sobě nebo jinému opatřuje zbraně, střelivo nebo výbušiny,

bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedeny v odstavci 1 ve větším rozsahu, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 186

Nedovolený provoz a držení vysílací stanice

(1) Kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává vysílací stanicí nebo soubor podstatných součástek určených k sestavení takové stanice, nebo

kdo takové stanice bez povolení používá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

Nedovolená výroba a držení omamných prostředků a jedů

§ 187

(1) Kdo bez povolení vyrobí, doveze, vyveze, jinému opatří nebo přechovává omamné prostředky nebo jedy, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem..

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) získá-li takovým činem značný prospěch, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt.

§ 188

Kdo vyrobí sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět, způsobilý k nedovolené výrobě omamných prostředků nebo jedů, bude-potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

Šíření nakažlivé choroby

§ 189

Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšířeni nakažlivé lidské choroby, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením.

§ 190

Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 191

(1) Kdo způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby domácích nebo jiných hospodářsky důležitých zvířat, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové choroby.

§ 192

(1) Kdo způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé choroby nebo škůdce užitkových rostlin, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové choroby nebo takového škůdce.

Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami

§ 193

(1) Kdo má na prodej, vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt.

§ 194

Kdo má na prodej, vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří z nedbalosti potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečené lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

§ 195

Společné ustanovení

Vyhláškou ministra spravedlnosti bude určeno, co se považuje za omamné prostředky a jedy ve smyslu § 187 a 188, které choroby se považují za nakažlivé ve smyslu § 189 až 192 a na které škůdce se vztahuje ustanovení § 192.

HLAVA PÁTÁ

Trestné činy hrubě narušující občanské soužití

Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

§ 196

(1) Kdo skupině obyvatelů vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení, pro jejich národnost, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

§ 197

Kdo v úmyslu odstrašit jiného od aktivní účasti na plnění úkolů socialistické společnosti

a) užije násilí proti skupině obyvatelů nebo proti jednotlivci, nebo

b) vyhrožuje skupině obyvatelů nebo jednotlivci usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu,

budě potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 198

Hanobení národa, rasy a přesvědčení

Kdo veřejně a pohoršlivým způsobem hanobí

a) některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu, nebo

b) skupinu obyvatelů republiky proto, že jsou stoupenci socialistického společenského a státního zřízení, pro jejich vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

Šíření poplašné zprávy

§ 199

Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 200

Kdo za branné pohotovosti státu způsobí, byt i z nedbalosti, nebezpečí vážného znepokojení, malomyslnosti nebo poraženecké nálady alespoň u části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 201

Opilství

Kdo poté, co požil alkoholického nápoje, vykonává zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

§ 202

Výtržnictví

(1) Kdo se ze zjevné neúcty vůči společnosti dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.

§ 203

Příživnictví

Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a opatřuje si prostředky k obživě prostitucí, hazardní hrou nebo jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 204

Kuplířství

Kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo

kdo kořistí z prostituce provozované jiným,

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 205

Ohrožování mravnosti

(1) Kdo uvádí do oběhu nebo činí veřejně přístupnými tiskovinu, film, vyobrazení nebo jiný předmět, které ohrožují mravnost, nebo

kdo takový předmět za tím účelem vyrobí nebo přechovává, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve značném rozsahu,

b) ohrozí-li takovým činem mravnost osoby mladší než osmnáct let, nebo

c) spáchá-li takový čin výdělečně.

§ 206

Pomluva

Kdo o jiném sdělí údaj, o němž ví, že je nepravdivý a způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, a tím

a) poškodí ho v zaměstnání,

b) naruší jeho rodinné vztahy, nebo

c) způsobí mu jinou vážnou újmu,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

Neposkytnutí pomoci

§ 207

(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jevu známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením.

(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

§ 208

Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na, zdraví, potřebnou pomoct, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

§ 209

Poškozování cizích práv

(1) Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že

a) uvede někoho v omyl, nebo

b) využije něčího omylu,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo, peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, vydává-li se při činu uvedeném v odstavci 1 za veřejného činitele.

HLAVA ŠESTÁ

Trestné činy proti rodině a mládeži

§ 210

Dvojí manželství

(1) Kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném.

§ 211

Porušování zákona o právu rodinném

Kdo při výkonu své duchovenské činnosti nebo podobné náboženské funkce poruší, byt i z nedbalosti, ustanovení zákona o právu rodinném, zejména tím, že vykoná náboženský sňatkový obřad s osobami, které spolu neuzavřely manželství, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 212

Opuštění dítěte

(1) Kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

§ 213

Zanedbání povinné výživy

(1) Kdo neplní, byt i z nedbalostí, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat, nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

§ 214

Zvláštní ustanovení o účinné lítosti

Trestnost zanedbání povinné výživy (§ 213) zaniká, jestliže trestný čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.

§ 215

Týraní svěřené osoby

Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 216

Únos

(1) Kdo osobu mladší než patnáct let nebo osobu stiženou duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutou odejme z opatrování toho, kdo má podle zákona nebo podle úředního rozhodnutí., povinnost o ni pečovat, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu opatřit sobě nebo jinému majetkový prospěch, nebo

b) ohrozí-li takovým činem mravní vývoj unesené osoby nebo způsobí-li takovým činem jiný zvlášť závažný následek.

§ 217

Ohrožování mravní výchovy mládeže

Kdo vydá, byt i z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že

a) umožní jí vést zahálčivý nebo nemravný život, nebo

b) svádí ji k zahálčivému nebo nemravnému životu,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 218

Podávání alkoholických nápojů mládeži

Kdo soustavně podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje v takové míře, že tím ohrožuje jejich zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

HLAVA SEDMÁ

Trestné činy proti životu a zdraví

§ 219

Vražda

Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 220

Vražda novorozeného dítěte matkou

Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí své novorozené dítě při porodu nebo hned po něm, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Ublížení na zdraví

§ 221

(1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro výkon jejich povinnosti, nebo

b) spáchá-li takový čin na jiném proto, že je stoupencem socialistického společenského a státního zřízení, pro jeho národnost, rasu, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 222

(1) Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 223

(1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

§ 224

(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnáni, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

(3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

 

§ 225

Rvačka

(1) Kdo úmyslně ohrozí život nebo zdraví jiného tím, že se zúčastní rvačky, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, je-li při činu uvedeném v odstavci 1 jinému způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt.

§ 226

Ohrožování pohlavní nemocí

Kdo jiného vydá, byt i z nedbalosti, nebezpečí pohlavní nákazy, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením.

Nedovolené přerušení těhotenství

§ 227

(1) Kdo těhotné ženě pomáhá nebo ji svede k tomu, aby

a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo

b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným podle zákonných předpisů o umělém přerušení těhotenství,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

§ 228

(1) Kdo se souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákonných předpisů o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně, nebo

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo bez souhlasu těhotné žehy uměle přeruší její těhotenství.

(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt.

§ 229

Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo jiného o to požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.

§ 230

Účast na sebevraždě

(1) Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě mladší než osmnáct let, na těhotné ženě nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté.

HLAVA OSMÁ

Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti

Oddíl první

Trestné činy proti svobodě

§ 231

Omezování osobní svobody

(1) Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody až na tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný trestný čin.

(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 232

Zbavení osobní svobody

(1) Kdo jiného zbaví osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrť nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 233

Zavlečení do ciziny

(1) Kdo jiného zavleče do ciziny, bude potrestá odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin na osobě mladší než patnáct let nebo na osobě stižené duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinuté, nebo

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 234

Loupež

(1) Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 235

Vydírání

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní nebo výdělečně, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 236

Omezování svobody vyznání

Kdo násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy

a) nutí jiného k účasti na náboženském úkonu;

b) zdržuje jiného bez oprávnění od takové účasti, nebo

c) jinému v užívání svobody vyznání jinak brní, bude potrestán odnětím svobody až na jedem rok nebo nápravným opatřením.

§ 237

Útisk

Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením.

§ 238

Porušování domovní svobody

(1) Kdo vnikne do domu nebo do bytu jiného tím, že užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí,

kdo tam neoprávněně vnikne v úmyslu vykonat násilí, nebo

kdo tam neoprávněně setrvá v úmyslu vykonat násilí,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní, nebo

b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami.

Porušování tajemství dopravovaných zpráv

§ 239

Kdo úmyslně poruší tajemství

a) uzavřeného listu nebo jiné písemnosti, zasílaných poštou nebo jiným dopravním zařízením, nebo

b) zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením,

bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením.

(2) Pracovník poštovní, telegrafní nebo telefonní služby, který

a) spáchá čin uvedený v odstavci 1,

b) jinému úmyslně umožní spáchat takový čin, nebo

c) pozmění nebo potlačí písemnost dopravovanou poštou nebo jiným dopravním zařízením anebo zprávu podanou telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

§ 240

(1) Kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch

a) prozradí tajemství, o němí se dozvěděl z písemnosti, telegramu nebo telefonního hovoru, které nebyly určeny jemu, nebo

b) takového tajemství využije,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Pracovník poštovní, telegrafní nebo telefonní služby, který

a) spáchá čin uvedený v odstavci 1, nebo

b) jinému úmyslně umožní spáchat takový čin, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo zákazem činnosti.

Oddíl druhý

Trestné činy proti lidské důstojnosti

§ 241

Znásilnění

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí ženu k souloži, nebo

kdo k takovému činu zneužije její bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.

(2) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo

b) spáchá-li takový čin na ženě mladší než patnáct let.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

Pohlavní zneužívání

§ 242

(1) Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let, nebo kdo takové osoby jiným závažným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 243

Kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo

kdo takové osoby, zneužívaje její závislosti, jiným závažným způsobem pohlavně zneužije,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 244

Pohlavní styk s osobou téhož pohlaví

(1) Kdo se po dovršení osmnáctého roku svého věku pohlavně stýká s osobou téhož pohlaví mladší než osmnáct let, nebo

kdo se pohlavně stýká s osobou téhož pohlaví, zneužije její závislosti,

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Stejně bude potrestán, kdo,

a) za pohlavní styk s osobou téhož pohlaví přijme nebo poskytne úplatu, nebo

b) pohlavním stykem s osobou téhož pohlaví budí veřejné pohoršení.

§ 245

Soulož mezi příbuznými

Kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

§ 246

Obchodování se ženami

(1) Kdo do ciziny zláká, najme nebo dopraví ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin na ženě mladší než osmnáct let, nebo

c) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby ženy bylo užito k prostituci.

HLAVA DEVÁTÁ

Trestné činy proti majetku

§ 247

Krádež

(1) Kdo si přivlastní cizí věc tím, že se jí zmocní, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,

b) spáchá-li takový čin výdělečně,

c) pokusí-li se bezprostředně po takovém činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, nebo

d) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 248

Zpronevěra

(1) Kdo si přivlastní věc, která mu byla svěřena, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má výslovně uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 249

Neoprávněné užívání cizí věci

(1) Kdo se zmocní cizí věci větší hodnoty v úmyslu jí přechodně užívat, nebo

kdo neoprávněně cizí věci větší hodnoty, která mu byla svěřena, přechodně užívá,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 Značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

§ 250

Podvod

(1) Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že

a) uvede někoho v omyl, nebo

b) využije něčího omylu,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Podílnictví

§ 251

(1) Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede

a) věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, nebo

b) to, co za takovou věc bylo opatřeno,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně, nebo

b) získá-li takovým činem značný prospěch.

§ 252

Kdo ukryje anebo na sebe nebo jiného převede z nedbalosti věc větší hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

§ 253

Lichva

(1) Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnot vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo

kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 výdělečně.

§ 254

Zatajení věci

(1) Kdo si přivlastní cizí věc, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.

§ 255

Porušování povinnosti při správě cizího majetku

(1) Kdo jinému způsobí škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 jako osoba, která má výslovně uloženu povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

§ 256

Poškozování věřitele

(1) Kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím, že

a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část svého majetku, nebo

b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo i jen částečně zmaří uspokojení věřitele jiné osoby tím, že

a) zničí, poškodí, zatají, zcizí nebo odstraní část majetku dlužníka, nebo

b) k majetku dlužníka uplatní neexistující právo nebo pohledávku.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu.

§ 257

Poškozování cizí věci

(1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc vyšší hodnoty, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jejich povinnosti,

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo

c) spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů.

§ 258

Zneužívání vlastnictví

Kdo poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

HLAVA DESÁTÁ

Trestné činy proti lidskosti

§ 259

Genocidium

(1) Kdo v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu

a) uvede příslušníky takové skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit jejich úplné nebo částečné fyzické zničení,

b) provede opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí,

c) násilně převádí děti z jedné takové skupiny do druhé, nebo

d) způsobí příslušníkovi takové skupiny těžkou újmu na zdraví nebo smrt,

bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti.

(2) Stejně bude potrestán, kdo se na činu uvedeném v odstavci 1 účastní.

Podpora a propagace fašismu a podobného hnutí

§ 260

(1) Kdo podporuje nebo propaguje fašismus nebo jiné podobné hnutí, které směřuje k potlačování práv a svobod pracujícího lidu nebo které hlásá národnostní, rasovou nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

§ 261

Kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo k jinému podobnému hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

§ 262

Používání zakázaného bojového prostředku

(1) Kdo za války nebo za bojové situace

a) nařídí použití zakázaného bojového prostředku, nebo

b) takového prostředku úmyslně použije,

bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až sedm let.

(2) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť závažný následek.

§ 263

Válečná krutost

(1) Kdo za války poruší předpisy mezinárodního práva tím, že nelidsky zachází s bezbranným civilním obyvatelstvem, utečenci, raněnými, s příslušníky ozbrojených sil, kteří zbraně již složili, nebo s válečnými zajatci, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

(2) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

§ 264

Plenění v prostoru válečných operací

Kdo v prostoru válečných operací, na bojišti nebo v místech postižených válečnými operacemi

a) zmocní se, využívaje něčí tísně, cizí věci,

b) svévolně cizí majetek ničí nebo jej pod záminkou válečné potřeby odnímá, nebo

c) okrádá padlé,

bude potrestán odnětím svobody na tři léta až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 265

Zneužívání označení Červeného kříže

Kdo za branné pohotovosti státu neoprávněně užívá označení Červeného kříže nebo jiného označení nebo barvy, kterými jsou označeny zdravotnické instituce nebo dopravní prostředky zdravotnické evakuace, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

HLAVA JEDENÁCTÁ

Trestné činy proti brannosti

§ 266

Maření způsobilosti k službě

(1) Kdo sebe nebo jiného učiní trvale nebo dočasně nezpůsobilým nebo, méně způsobilým k plnění branné povinnosti nebo jiných úkolů pro obranu vlastí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 267

Neplnění odvodní povinnosti

(1) Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu svou odvodní povinnost nesplnit nebo její splnění oddálit, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 268

Obcházení branné povinnosti

(1) Kdo se dopustí pletich v úmyslu dosáhnout úlev v plnění branné povinnosti, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením.

(2) Kdo se dopustí pletich v úmyslu

a) sám se zcela nebo zčásti vyhnout plnění branné povinnosti, nebo

b) jiného zcela nebo zčásti vymknout z plnění branné povinnosti,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti státu.

Nenastoupení služby v ozbrojených silách

§ 269

(1) Kdo v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 270

(1) Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 271

Kdo po vyhlášení mobilizace, byť i z nedbalosti

a) neprodleně se nedostaví z ciziny k nastoupení vojenské činné služby, nebo

b) neuposlechne výzvy vydané podle ustanovení branného zákona ke vstupu do vojenské služby spojeneckého státu,

bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 272

Porušování osobních a věcných povinností

(1) Kdo nesplní, byť i z nedbalosti, osobní nebo věcnou povinnost pro obranu vlasti,

kdo plnění takové povinnosti jinou osobou, byt i z nedbalosti, maří nebo ztěžuje,

kdo se úmyslně vyhýbá plnění takové povinnosti, nebo

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, ohrozí-li činem uvedeným v odstavci 1 značnou měrou zájmy obrany vlasti.

HLAVA DVANÁCTÁ

Trestné činy vojenské

Neuposlechnutí rozkazu

§ 273

(1) Kdo odepře provést nebo úmyslně neprovede rozkaz, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až sedm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se skupinou vojáků,

b) spáchá-li takový čin za okolností, že by tím mohl zmařit nebo podstatně ztížit splnění důležitého služebního úkolu,

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt, nebo

d) způsobí-li takovým činem ohrožení bojové pohotovosti útvaru nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 274

(1) Kdo z nedbalostí neprovede rozkaz za okolností, že by tím mohl zmařit nebo podstatně ztížit splnění služebního úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let budu pachatel potrestán,

a) jestliže činem uvedeným v odstavci 1 zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého služebního úkolu,

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo smrt, nebo

c) způsobí-li takovým činem ohrožení bojové pohotovosti útvaru nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 275

Zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti

(1) Kdo klade odpor vojáku, který plní vojenské povinnosti, nebo jej donutí k porušení vojenské povinnosti, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až sedm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se skupinou osob,

b) spáchá-li takový čin se zbrani,

c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek, nebo

d) spáchá-li takový čin za bojové situace.

(3) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo

b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 písm. a) nebo

c) za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

Urážka mezi vojáky

§ 276

Kdo urazí

a) nadřízeného nebo vyššího,

b) podřízeného nebo nižšího, nebo

c) vojáka stejné hodnosti, a to v době, kdy sám nebo uražený vykonává službu,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

§ 277

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí urazí

a) nadřízeného nebo vyššího, nebo

b) podřízeného nebo nižšího,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v době, kdo sám nebo uražený vykonává službu,

b) spáchá-li takový čin proti vojenské stráži,

c) spáchá-li takový čin se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami, nebo

d) způsobí-li lakovým činem ublížení na zdraví.

§ 278

(1) Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí urazí vojáka stejné hodnosti, a to v době, kdy sám nebo uražený vykonává službu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až dvě léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proti vojenské stráži,

b) spáchá-li takový čin se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami, nebo

c) způsobí-li takovým činem ublížení na zdraví.

§ 279

Násilí vůči nadřízenému

(1) Kdo užije násilí vůči nadřízenému

a) v úmyslu působit na výkon jeho vojenských povinností, nebo

b) pro výkon jeho vojenských povinností,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,

a) pokusí-li se činem uvedeným v odstavci 1 způsobit těžkou újmu na zdraví, nebo

b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo

b) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

Vyhýbání se výkonu vojenské služby

§ 280

(1) Kdo se v úmyslu vyhnout se vojenské službě nebo plnění vojenských povinností poškodí na zdraví, předstírá nemoc, padělá listinu, opije se nebo použije jiného úskoku, nebo

kdo odpírá konat vojenskou službu;

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude, pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci, za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.

§ 281

Kdo se za bojové situace učiní z nedbalosti nezpůsobilým vykonávat službu tím, že se opije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 282

Zběhnutí

(1) Kdo se svémocně vzdaluje v úmyslu vyhnout se vojenské službě, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 283

Zběhnutí do ciziny

(1) Kdo se svémocně vzdaluje do ciziny v úmyslu vyhnout se vojenské službě, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až sedm let.

(2) Odnětím svobody na sedm až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu.

§ 284

Svémocné odloučení

(1) Kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší než 24 hodiny, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

(2) Kdo se svémocně vzdaluje soustavně nebo po dobu delší než šest dnů, nebo

kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší než dva dny v době plnění zvlášť důležitých úkolů nebo zvlášť důležitých cvičení, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(3) Kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší než čtrnáct dnů, nebo

kdo se svémocně vzdaluje po dobu delší než šest dnů v době plnění zvlášť důležitých úkolů nebo zvlášť důležitých cvičeny bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

§ 285

Porušování povinností strážní služby

(1) Kdo ve strážní nebo jiné obdobné službě poruší, byt i z nedbalosti, předpisy nebo pravidla této služby nebo zvláštní nařízení podle nich vydaná, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 při výkonu strážní služby, která má zvlášť důležitý státní nebo vojensky význam,

b) spáchá-li takový čin zvlášť hrubým porušením své povinnosti,

c) způsobí-li takovým činem škodlivý následek, k jehož odvrácení výkon strážní nebo jiné obdobné služby měl směřovat, nebo

d) spáchá-li takový čin za branné pohotovosti státu.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, jestliže úmyslně spáchá čin uvedený v odstavci 1 za bojové situace a je zde některá z okolnosti uvedených v odstavci 2 písm. a), a c).

§ 286

Porušování povinností dozorčí služby

(1) Kdo v dozorčí nebo jiné službě závažným způsobem, byť i z nedbalosti, poruší předpisy nebo pravidla této služby, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť závažný následek, jemuž byl povinen zabránit.

(3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za bojové situace.

§ 287

Porušování povinnosti služby při obraně vzdušného prostoru

(1) Kdo poruší, byt i z nedbalosti, pravidla služby na radiotechnických hláskách, v hotovostních jednotkách nebo jiných zařízeních určených k zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody natři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, jestliže čin uvedeny v odstavci 1 spáchá za branné pohotovosti státu a způsobí jím zvlášť závažný následek.

§ 288

Ohrožování politického a morálního stavu jednotky jej

(1) Kdo popuzuje vojáky proti vojenské službě nebo proti nadřízenému,

kdo šíří malomyslnost, nebo

kdo jinak soustavně rozvrací kázeň,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za bojové situace.

§ 289

Zbabělost před nepřítelem

Kdo se za bojové situace ze zbabělosti nebo malomyslnosti vzdá do zajetí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 290

Nesplnění bojového úkolu

(1) Kdo se bez dovolení vzdálí za bojové situace, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až patnáct let nebo trestem smrti.

(2) Kdo se za bojové situace vyhýbá povinnosti splnit bojový úkol nebo odepře použít zbraně, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 291

Opuštění bojových prostředků

(1) Kdo za bojové situace odhodí, opustí nebo učiní neupotřebitelnou zbraň nebo jiný válečný materiál, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až sedm let.

(2) Odnětím svobody na pět až patnáct let nebo trestem smrti bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť závažný následek.

§ 292

Vydání bojových prostředků nepříteli

Velitel, který, aniž to bylo vyvoláno bojovou situaci, nepříteli vydá, byt i z nedbalosti, vojenské síly nebo ponechá mu opevnění, bojovou techniku nebo jiné bojové prostředky, bude potrestán, nejednal-li v úmyslu podporovat nepřítele, odnětím svobody na tři léta až patnáct let nebo trestem smrti.

§ 293

Ublížení parlamentáři

Kdo urazí parlamentáře nebo člena jeho průvodu, nebo

kdo takovou osobu neprávem zadrží,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Společná ustanovení

§ 294

(1) Odůvodňuji-li to okolnosti případu, lze kázeňsky vyřídit trestné činy nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270, neuposlechnuti rozkazu podle § 273 odst. 1 a § 274 odst. 1, zprotiveni a donucení k porušeni vojenské povinnosti podle § 275 odst. 1, urážky mezi vojáky podle § 276, § 277 odst. 1 a § 278 odst. 1, vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1, § 281, svémocného odloučení podle § 284 odst. 1 a 2, porušování povinností strážní služby podle § 285 odst. 1, porušování povinností dozorčí služby podle § 286 odst. 1, porušovaní povinností služby při obraně vzdušného prostoru podle § 287 odst. 1 a ohrožování politického a morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 1.

(2) Jestliže stupeň nebezpečnosti jiného trestného činu pro společnost, než které jsou uvedeny v odstavci 1, je malý a lze důvodně očekávat, že prostředky kázeňského vyřízení postačí k dosažení účelu sledovaného tímto zákonem, lze potrestání pachatele přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku.

§ 295

Svémocně se vzdaluje, kdo

a) se vzdálil bez dovolení od svého útvaru nebo z místa služebního přidělení,

b) se nepřihlásil u svého útvaru nebo v místě služebního přidělení, ač tam byl odeslán nebo ač uplynula doba jeho odůvodněné nepřítomnosti, zejména při ustanovení, přeložení, služební cestě nebo dovolené,

c) byl odloučen za bojových akcí od svého útvaru a nepřipojil se po zániku příčiny odloučení k svému nebo jinému vojenskému útvaru, nebo

d) se nepřihlásil u některého vojenského útvaru po návratu nebo po osvobození z nepřátelského zajetí.

ČÁST TŘETÍ

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 296

(1) Trest pravomocně uložený před účinností tohoto zákona za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, se nevykoná, ustanovení tohoto zákona o souhrnném trestu se v takovém případě neužije.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na činy trestné podle dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb., a potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, a podle nařízení Slovenské národní rady. 33/1945 Sb. SNR, o potrestání fašistických-zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.

§ 297

(1) Jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek, popřípadě součet takových trestů postupně uložených nebo jejich zbytek činí více než patnáct let, soud tento trest, popřípadě postupně uložené tresty zkrátí poměrně tak, aby nevykonaný trest odnětí svobody nebo jeho zbytek činil ke dni účinnosti tohoto zákona patnáct let.

(2) Jestliže ke dni účinnosti tohoto zákona činí nevykonaný trest zákazu činnosti nebo jeho zbytek více než pět let, zkrátí soud tento trest nebo jeho zbytek tak, aby ke dni účinnosti tohoto zákona činil pět let.

(3) Byl-li před účinností tohoto zákona pravomocně uložen trest

a) ztráty čestných práv občanských nebo jiný obdobný trest podle zákona dříve účinného, končí ztráta práva volebního a práva zastávat funkci soudce a soudce z lidu dnem účinnosti tohoto zákona,

b) vyloučení z vojska, považuje se za neuložený,

c) peněžitý, nevykoná se v případě jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody nebo jeho zbytek,

d) zákazu pobytu, po účinnosti tohoto zákona se nevykoná, popřípadě jeho výkon dnem účinnosti tohoto zákona končí,

e) uveřejnění rozsudku, po účinnosti tohoto zákona se nevykoná.

§ 298

Ustanovení tohoto zákona o podmíněném propuštění a podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se užije s výjimkou ustanovení § 62 1 na tresty uložené před účinností tohoto zákona.

§ 299

Horní hranice druhé sazby trestu odnětí svobody stanovené v § 1 odst. 2 zákona č. 165/1950 Sb., na ochranu míru, se snižuje na patnáct let.

§ 300

Zrušují se:

1. trestní zákon č. 86/1950 Sb.,

2. zákon č. 63/1956 5b., kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb.,

3. ustanovení §§ 4 až 6 zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.

§ 301

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Důvodová zpráva.

Vítězství socialismu vytvořilo podmínky pro překonání všech přežitků staré společnosti ve vědomí lidí a pro všestranný rozvoj nových socialistických vztahů mezi lidmi. V procesu socialistické výstavby se formuje i morální tvářnost naší nové společnosti. Likvidace vykořisťovatelských tříd, naprosté vítězství socialistické hospodářské soustavy a existence socialistického vlastnictví vytvořily pevnou základnu pro soulad zájmů jednotlivce se zájmy celé společnosti.

V procesu osvobozené práce založené na uvědomělé, soudružské spolupráci všech pro společnost se rodí nový socialistický člověk a jeho nové vědomí.

Současně s tímto procesem společnost zvyšuje morální požadavky vůči všem svým členům. Roste úloha socialistické morálky, jejíž prosazování nutně souvisí s rozvojem socialistické demokracie, s rozšiřováním účasti pracujících na správě státu a řízení hospodářství.

Politicky a morální jednota lidu se stále upevňuje. Rostoucí síla morálního působení společnosti se projevuje stále výrazněji i v uvědomělém zachovávání pravidel socialistického soužití a v dodržování socialistické zákonnosti. Nezvratným důkazem toho je i podstatný pokles kriminality. Počet odsouzených osob v roce 1960 klesl na 54,6% proti roku 1951.

Při prosazování socialistické morálky má napomáhat společnosti, jako její důležitý nástroj, trestní zákon.

Osnova trestního zákona je zaměřena k ochraně společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a socialistického vlastnictví, jakož i práv a oprávněných zájmů občanů. Při poskytování ochrany těmto zájmům se plně uplatňují zásady socialistického humanismu. Humanismus socialistické společnosti v oboru trestního práva vyleží v tom, že volba prostředků a způsobů ochrany společenského řádu, upevňování socialistické zákonnosti, stanovení trestů porušovatelům právního pořádku se řídí vysokými morálními principy socialistické společnosti. Z nich vyplývá i použití přísných trestů vůči osobám dopouštějícím se trestných činů z nepřátelství k socialistickému státnímu zřízení a vůči osobám vážně porušujícím pravidla socialistického soužití nebo snažícím se žít na úkor společnosti.

Stále se prohlubující účast společenských organizací při stíhání pachatelů trestných činů a jejich převýchově umožňuje zúžit trestní odpovědnost za činy, která nejsou pro společnost a styk příliš nebezpečné, a s nimiž se lze účinně vypořádat zejména opatřeními společenského působení a výchovným působením národních výborů. zákon o místních lidových soudech a zákon o úkolech národních výborů při zajišťováni socialistického pořádku vycházely z této zásady. Osnova trestního zákona vytváří předpoklady pro účinnou ochranu společnosti proti pachatelům závažnějších trestných činů. Rozšíření účasti pracujících při stihání a převýchově pachatelů trestných činů umožní i důsledné rozvinutí výchovného působení prostředků trestního zákona.

Účinná ochrana společnosti i jednotlivých jejích členů a zvýšení výchovné úlohy trestu se projevují v systému trestů, ve výši trestních sazeb a nové úpravě podmíněného propuštění z trestu odnětí svobody. Všechny tyto úpravy mají umožnit, aby soudy v každém jednotlivém případě mohly přihlížet ke všem zvláštnostem případu a mohly volit prostředky k nápravě pachatele i se zřetelem k jeho osobě a povahovým vlastnostem. Soudy budou proto moci kromě trestu odnětí svobody a nápravného opatření ukládat i další tresty jako tresty samostatné. Trest smrti bude možno podle návrhu osnovy trestního zákona ukládat jako trest výjimečný u nejzávažnějších trestných činů v případě, že uložení jiného trestu by nesplnilo účel trestu. Nejvyšší výměra trestu odnětí svobody se stanoví na 15 let, poněvadž delší tresty odnětí svobody často maří výchovné poslání trestu. Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje osnova trestního zákona se zajištěním účinného boje proti zvlášť nebezpečným recidivistům.

Pokud jde o stíhání mladistvých, vychází osnova trestního zákona ze zásady že mladistvé bude možno stihat pouze za závažnější trestné činy. U mladistvých vylučuje užití některých trestů. Podmíněné propuštění mladistvého k trestu odnětí svobody upravuje osnova tak, aby bylo možno propustit mladistvého již po odpykání jedné třetiny trestu v případě, že výkon části trestu působil výchovně.

Zajištění účinné ochrany některých vztahů vyplývajících ze změněných ekonomických a společenských poměrů, ze vzájemných vztahů států světové socialistické soustavy a z mezinárodních smluv vyžaduje řadu dalších úprava Bylo třeba zejména zpřesnit skutkové podstaty trestných činů vážnou měrou narušujících socialistickou ekonomiku a státní disciplínu, jakož i některých vojenských trestných činů ohrožujících vážnou měrou kázeň a pořádek v ozbrojených silách. Vzájemné vztahy států světové socialistické soustavy jsou chráněny tím, že osnova umožňuje postih všech nejzávažnějších forem kontrarevoluční činnosti proti ostatním státům světové socialistické soustavy. Nově se také zařazují skutkové podstaty trestných činit proti základním lidským právům, jak to vyplývá z některých mezinárodních smluv, například trestný čin směřující k vyhlazení některého národa nebo rasy.

Nový trestní zákon nahradí dosavadní trestní zákon z r. 1950, který byl novelizován v r. 1956. Dosavadní trestní zákon přispěl účinně k upevňování socialistické zákonnosti při stíhání pachatelů trestných činů. Dosažený stupeň rozvoje socialistické demokracie v naší vlasti umožňuje další rozvinutí všech pokrokových zásad starého trestního zákona.

Vypracováním osnovy nového trestního zákona je splněn jeden z úkolů vytyčených zasedáním ÚV KSČ ze dne 7. a 8. prosince 1960 o zdokonalení našeho právního řádu.

I. K ČÁSTI OBECNÉ

K HLAVĚ PRVNÍ

(§ 1, 2)

Osnova vypočítává v první hlavě zájmy, které trestní právo chrání. Tyto zájmy jsou zde uvedeny jen obecně a konkrétně je pak určují jednotlivá ustanovení zvláštní části. Chráněné zájmy tvoří nerozlučnou jednotu a doplňují se navzájem.

Trestní zákon slouží socialistickému státu nejen jako nástroj ochrany společenského a státního zřízení, socialistického vlastnictví, práv a oprávněných zájmů občanů, ale i jako jeden z prostředků výchovy občanů k řádnému plnění občanských povinností a k zachovávání pravidel socialistického soužití. Tomu slouží i úprava trestů, jejich ukládání a jejich výkonu.

I když je trest důležitým prostředkem k dosažení účelu trestního zákona, není prostředkem jediným. Ochrana společenských zájmu a výchova nového, socialistického člověka patří k základním úkolům socialistické společnosti, společenských organizací a kolektivů pracujících na závodech a v místech. Kolektivním působením na provinilce se nejlépe zajišťuje jeho převýchova. Prostředky soudního donuceni - zejména tresty - nemají místa u pachatelů, k jejichž nápravě postačí opatření společenského působení. Tato zásada se promítá do řady ustanovení obecné části osnovy upravujících ukládání a výkon trestů a uplatňuje se zejména při upuštění od potrestání a vyřízení věci místním lidovým soudem (§ 24 až 26).

K HLAVĚ DRUHÉ

(§ 3-15)

Trestný čin (§ 3 odst. 1) je v osnově definován dvěma základními znaky, a to nebezpečností činu pro společnost a skutečností, že jde o čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Oproti platné úpravě osnova prohlubuje materiální pojetí trestného činu tím, že výslovně stanoví, že není trestným činem čin, který sice jinak vykazuje znaky trestného činu, ale jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný. Osnova též uvádí některé okolnosti, které jsou významné pro určení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Osnova vychází i z toho, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je závislý též na vývoji společenských vztahů.

Osnova rozlišuje dvě formy zavinění: úmysl (§ 4) a nedbalost (§ 5).

Podle vztahu pachatelovy vůle k porušení nebo ohrožení zájmu chráněnému zákonem rozeznává osnova úmysl přímý (§ 4 písm. a)) a úmysl eventuální (§ 4 písm. b)). V obou případech je si pachatel vědom, že svým činem může způsobit následek nebezpečný pro společnost.

Na rozdíl od úmyslného zavinění pachatel nechce při zavinění z nedbalosti (§ 5) způsobit následek nebezpečný pro společnost ani s jeho způsobením nesouhlasí. Předpokladem zavinění z nedbalosti ovšem je bud vědomost pachatele o možnosti, že způsobí takový následek (§ 5 písm. a)), anebo tato vědomost tu není, ale lze učinit závěr, že to pachatel vědět měl a mohl (§ 5 písm. b) ).

Boj proti kriminalitě a ochrana naší společnosti vyžaduje, aby trestem nebyl postižen jen ten, kdo dokoná trestný čin, ale i ten, kdo podnikne jednání nebezpečné povahy směřující k spáchání trestného činu (příprava k trestnému činu podle § 7), anebo kdo se pokusí trestný čin dokonat (pokus trestného činu podle § 8).

Dohoda dvou nebo více osob, že spáchají trestný čin a rozdělí si přitom úlohy při provedení trestného činu, dále srocení, opatřování si vražedných nástrojů, lupičského nářadí apod. vytváří příznivé podmínky pro skutečné dokonáni trestného činu u pachatelů, kteří jsou rozhodnutí trestný čin spáchat, a proto příprava k trestnému činu, záležející v jednání pro společnost nebezpečném, jímž jsou úmyslně vytvářeny podmínky pro spáchání trestného činu, je trestná, a to podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovala. Zavedením přípravy k trestnému činu jako obecné formy trestné činnosti se v podstatě zachovává trestnost týchž jednání, které bylo možno postihnout i podle platné úpravy. Některé formy přípravy k trestnému jednání jsou totiž dosud postižitelné podle některých ustanovení zvláštní části dosavadního trestního zákona (jako např. spolčení, srocení), některé jsou postižitelné podle širšího výkladu ustanovení o pokusu. Navrhovanou úpravou se však umožní rozlišit přesně přípravu k trestnému činu od pokusu a tím lépe vystihnout vinu obžalovaného. Zavedení přípravy k trestnému činu totiž umožní, že za pokus bude považováno jednání nebezpečné pro společnost, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jímž tedy pachatel uskutečňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Vzhledem k okolnosti, že příprava k trestnému činu je zpravidla ještě vzdálena od dokonání trestného činu a tím i stopen její nebezpečnosti pro společnost bývá menší, osnova v § 40 odst. 2 v širší míře umožňuje použití mimořádného zmírnění trestu.

Organizátora, návodce nebo pomocníka jako účastníky bude možno postihnout pouze tehdy, došlo-li alespoň k pokusu trestného činu. Jinak budou odpovídat za přípravu k trestnému činu podle § 7. O trestní odpovědnosti a trestnosti účastníka platí totéž, co podle ustanovení obecné i zvláštní části platí o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele.

K trestní odpovědnosti osnova vyžaduje, aby pachatel dovršil 15. rok svého věku (§ 11), a aby byl příčetný (§ 12). Duševní poruchou se rozumí netoliko duševní choroba, nýbrž každá, bytí krátkodobá porucha psychických funkcí pachatele, jestliže tato porucha způsobila bud ztrátu schopnosti rozeznat nebezpečnost činu pro společnost, nebo ztrátu schopnosti ovládat své jednání. Jestliže se však pachatel přivedl, být i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo omamného prostředku, bude trestně odpovědný za trestný čin, který v takovém stavu spáchal. Tuto úpravu trestnosti pachatelů trestných činů spáchaných v zaviněné opilosti vyžaduje důsledný boj proti alkoholismu.

V ustanoveních § 13 až 15 uvádí osnova případy, kdy se již ze zákona vylučuje nebezpečnost činu pro společnost. Kromě případů nutné obrany a krajní nouze osnova uvádí též případy oprávněného použiti zbraně. Nová formulace podmínek pro nutnou obranu nebo krajní nouzi má umožnit, aby nebyly stíhány osoby, které vystupují na ochranu společenských zájmů.

K HLAVĚ TŘETÍ

(§ 16-22)

Osnova v § 16 upravuje časovou působnost trestních zákonů: Nový trestní zákon má zpětnou působnost pouze tehdy, jestliže jeho použití je pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1). I když se však použije zákona staršího, nelze pachateli uložit takový druh trestu, který nezná zákon účinný v době rozhodování o trestném činu (16 odst. 2).

Ochrana společenských zájmů vyžaduje, aby se stíhaly všechny trestné činy spáchané na území Československé socialistické republiky bez ohledu na to, zda je spáchá náš občan nebo cizinec (§ 17). Osnova dále umožňuje postih československého občana za trestné činy spáchané v cizině (§ 18). Spáchal-li trestný čin cizinec v cizině, potrestá ho zpravidla stát, na jehož území byl čin spáchán. Československý soud ho bude stíhat pouze v případech, že byl čin namířen proti závažným zájmům republiky (§ 19), nebo za podmínek uvedených v § 20. V ustanovení § 21 je vyslovena obecně platná zásada, že československý občan nemůže být vydán cizímu státu k trestnímu stíhání ani k výkonu trestu a trestní rozsudek cizího státu nemůže být vykonán na území Československé socialistické republiky. Důsledkem těchto ustanovení je ustanovení § 22, podle kterého je třeba trest (i vazbu) započítat do trestu uloženého československým soudem, byl-li na pachateli pro tento skutek zcela nebo zčásti vykonán trest (vazba) v cizině.

K HLAVĚ ČTVRTÉ

(§ 23-64)

V oddílu prvním (§ 23 až 30) jsou zahrnuta obecná ustanovení o trestech.

Podle § 23 je trest jedním z prostředků k dosažení účelu trestního zákona. Tím je určena v podstatě i jeho funkce v těch směrech, ve kterých má působit zákon, tj. k ochraně chráněných zájmů a k výchově pachatele a ostatních občanů.

Socialistický společenský řád tím, že odstraňuje vykořisťování člověka člověkem a zajišťuje pro každého dostatek materiálních statků, vytváří všechny předpoklady pro všestranný rozvoj lidské osobnosti a tím i pro postupné zanikání zločinnosti. Proto jsou v našem společenském zřízení dány všechny předpoklady pro výchovné zaměřeni trestu tak, aby trest byl ukládán a vykonáván se zřetelem k možnosti nápravy a převýchovy pachatele. Správně uložený trest působí výchovná i na ostatní členy společnosti.

Přitom nelze ovšem přehlížet význam trestu pro ochranu socialistického společenského státního zřízení, zejména vůči nepřátelům pracujícího lidu, různým parazitům a jiným zločineckým živlům. Ochraně společnosti slouží zejména dlouhodobá izolace pachatele v trestu odnětí svobody a, byť i výjimečně ukládaný, trest smrti. Pro účinnější ochrany společnosti zpřísňují se podmínky pro podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody u pachatelů zvlášť závažných trestných činů, nebo u zvlášť nebezpečných recidivistů (§ 62).

S ochranou společnosti úzce souvisí požadavek, aby se pachateli zabránilo pokračovat v trestné činnosti. K tomu není vždy třeba, aby pachatel byl izolován výkonem trestu odnětí svobody. Zabránit pachateli v dalším páchání méně závažných trestných činů je někdy možno i tím, že se mu výkon trestu odnětí svobody podmíněně odloží nebo že se mu zakáže činnost, při které se trestných činů může dopouštět, nebo že-se mu odejme věc, které k takové činnosti zneužívá, apod.

K dokonalému uplatnění těchto hledisek se jeví nutným upravit systém trestů tak, aby bylo umožněno uložit takový trest, který by nejlépe dosáhl cílů s ukládáním trestů sledovaným při plném zřeteli ke všem okolnostem případu a osobě pachatele. Osnova proto již nerozlišuje tresty hlavní a vedlejší a umožňuje tresty ukládat buď samostatně, nebo společně s tresty jinými tak, jako to vyžaduje plnění účelu trestu v konkrétním případě (§ 27 a 28).

Trest smrti (§ 29 a 30) uvádí osnova vedle ostatních trestů jako trest výjimečný. Tento trest má být ukládán pachatelům nejzávažnějších trestných činů, jsou-li splněny další podmínky naznačené v 29. Omezení vyplývající z ustanovení § 29 odst. 1 a 2 neplatí pro ukládání trestu smrti v stanném řízení.

Postačí-li k nápravě pachatele projednání věci před soudem, pak je uložení trestu zbytečné a lze od něho upustit (§ 24). Rovněž není nevyhnutelné uložení trestu, postačí-li k dosažení účelu trestu opatření, jaké může učinit místní lidový soud (§ 25). Upuštění od potrestání nebo vyřízení trestného činu před místním lidovým soudem bude přicházet v úvahu zejména tehdy, převezme-li za nápravu pachatele záruku společenská organizace.

Zvláště se vpravuje upuštění od potrestání osob, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti (§ 25). U těchto osob je možno někdy zajistit nápravu pachatele i ochranu společnosti ochranným léčením. I zde osnova v rámci účinného boje proti alkoholismu vylučuje použití tohoto ustanovení u osob, které si přivodily zmenšenou příčetnost tím, že požily, byť i z nedbalosti, alkoholického nápoje nebo jiného omamného prostředku.

V oddílu druhém (§ 31 až 38) jsou obsaženy obecné zásady pro ukládání trestů. Okolnosti, k nimž je nutno přihlížet při stanovení druhu trestu a jeho výměry, osnova uvádí v 31. Jednotlivé polehčující a přitěžující okolnosti vypočítává osnova v § 33 a 34.

Nově upravuje osnova trestání osob, které se dopustily trestného činu ve stavu zmenšené příčetnosti (§ 32). Neupustí-li soud od jejich potrestání podle § 25, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby bez jakéhokoliv omezení uvedeného v § 40 odst. 3, uloží-li současně ochranná léčení. Toto ustanovení však nevylučuje u těchto pachatelů mimořádné snížení trestu odnětí svobody i bez uložení ochranného léčení, jsou-li splněny podmínky § 40 odst. 1 nebo 2; v takovém případě ovšem platí omezení uvedené v § 40 odst. 3.

Dopustí-li se pachatel více trestných činů, uloží se mu úhrnný trest podle ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nepřísněji trestný (§ 35).

Úhrnný trest se ukládá vždy jen podle trestní sazby stanovené na tento trestný čin a osnova nepřipouští její zvýšení, poněvadž pro spravedlivé potrestání postačí trestní sazba uvedená u trestného činu ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestného.

Souhrnný trest (§ 35 odst. 2) nastupuje na místo dosavadního dodatkového trestu, kterým soud doplňoval dalším trestem trest uložený předchozím rozsudkem. Ponechání dodatkového trestu by vyžadovalo upravit způsob jeho ukládání vzhledem ke všem druhům trestů, které mohou nyní být podle osnovy uloženy dřívějším rozsudkem. Taková úprava pro všechny druhy trestů by komplikovala zákon, ztěžovala jeho pochopení a ztěžovala by i práci soudů. Proto se jeví účelnějším, když soud při novém rozhodnutí výrok o trestu uloženém dřívějším rozsudkem zruší a podle zásad o ukládání úhrnného trestu uloží nový trest souhrnný.

Třetí oddíl této hlavy (§ 39 až 57) upravuje obsah jednotlivých trestů, stanoví podmínky pro jejich ukládání, jakož i základní zásady pro jejich výkon.

Trest odnětí svobody (§ 39) zůstává i nadále nejdůležitějším trestem. Tento trest se vykonává v zařízeních ministerstva vnitra. Jde-li o trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky uložený vojákům v základní vojenské službě, může být trest vykonáván též v nápravných zařízeních ministerstva národní obrany, přičemž po odpykání takového trestu se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Toto ustanovení o vojácích v základní službě vychází z nutnosti umožnit vojákům, kteří spáchali ne příliš závažný trestný čin, aby při výkonu trestu odnětí svobody mohli vykonávat současně vojenskou službu. Poněvadž jde o mladé lidi, vychází se z toho, že odpykáním takového trestu spojeného s výkonem vojenské služby dojde k jejich převýchově. Proto osnova stanoví, že se pak na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

Osnova v jednotlivých sankcích ve zvláštní části uvádí všude trest odnětí svobody. To znamená, že za každý trestný čin může být tento trest uložen. Za určitých podmínek (§ 40) lze trest odnětí svobody snížit pod dolní hranici sazby.

Poslání trestu odnětí svobody není pouze izolace pachatele od společnosti. Při výkonu tohoto trestu se musí dosáhnout toho, aby se pachatel postupně zbavoval škodlivých přežitků, zlých návyků a povahových nedostatků, které spolupůsobily při spáchání trestného činu, a tak soustavnou výchovou k produktivní práci zajistit v budoucnu jeho plné zapojení do budovatelského úsilí našeho lidu.

Ukládání trestu odnětí svobody zvlášť nebezpečným recidivistům upravuje osnova v 41 a 42.

Pojem zvlášť nebezpečného recidivisty vymezuje osnova v § 41; i když jsou splněny podmínky uvedené pod písm. a) nebo b), nelze pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tyto podmínky podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. S výrokem, že se pachatel považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, je kromě důsledku pro výměru trestu (§ 42) spojeno i zpřísnění podmínek pro podmíněné propuštění (§ 62).

Trest nápravného opatření (§ 43) se v minulosti osvědčil u pachatelů méně závažných trestných činů z řad pracujících. Poněvadž se nápravné opatření nevykonává na svobodě, lze je vykonávat v úzké součinnosti se společenskými organizacemi na pracovišti odsouzeného, a to zejména v případech, v nichž tyto organizace převzaly záruku za jeho nápravu. Proto osnova umožňuje ukládat trest nápravného opatření širšímu okruhu pachatelů. Tento trest je možno ukládat pouze u trestných činů, kde je to ve zvláštní části dovoleno. Osnova mění i obsahovou náplň nápravného opatření. V § 44 odst. 4 osnova umožňuje proti dosavadní úpravě uložit pachateli kromě změny zaměstnáni i jiná přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, jako např. zákaz požívání alkoholických nápojů apod. Důsledkem toho je pak ustanovení § 45 odst. 2, které umožňuje přeměnu trestu nápravného opatření a odnětí svobody i tehdy, plní-li odsouzený své pracovní povinnosti, ale nesplnil-li uložené podmínky.

Trest ztráty čestných titulů a vyznamenání (§ 46) osnova umožňuje ukládat pouze spolu s trestem odnětí svobody. Uložení tohoto trestu přichází totiž v úvahu pouze u závažnějších trestných činů, spáchaných a nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení, nebo z jiné zavržitelné pohnutky. Vzhledem k těmto podmínkám není uložení ztráty čestných titulů a vyznamenání bez uložení trestu odnětí svobody vůbec myslitelné. Trest ztráty čestných titulů a vyznamenáni má zajistit, aby takových titulů nemohly užívat nebo vyznamenání nemohly nosit osoby, které se ukázaly nehodnými těchto titulů nebo vyznamenání.

Rovněž trest ztráty vojenské hodnosti (§ 47 a 48) vzhledem k jeho závažnosti osnova dovoluje ukládat pouze spolu s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Vojenské soudy budou moci tento trest ukládat i vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody kratšího dvou let. Je samozřejmé, že totéž právo přísluší Nejvyššímu soudu, pokud rozhoduje v opravném řízení ve věci, o které v prvním stupni rozhodl vojenský soud.

Trest zákazu činnosti (§ 49 a 50) osnova umožňuje ukládat bud jako trest samostatný v případech, kde je tento trest ve zvláštní části uveden, nebo vedle jiných trestů, i když ve zvláštní části uveden není. Zákaz činnosti má především zajistit, aby výkon povolání nebyl pro nikoho příležitosti k páchání trestných činů. Spolu s ostatními tresty bude zpravidla ukládán pachatelům, kteří pro vady svého charakteru nejsou způsobilí vykonávat činnost, které zneužili k páchání trestné činnosti. Dopustil-li se pachatel trestného činu jenom proto, že pro výkon určitého povolání mu chybí potřebná způsobilost, zejména způsobilost odborná, často se splní účel trestu tím, že se pachateli zabrání uložením zákazu činnosti, aby i nadále vykonával toto povolání.

Trest propadnutí majetku osnova umožňuje ukládat pouze spolu s trestem odnětí svobody (§ 51 a 52). I zde totiž uložení tohoto trestu přichází v úvahu pouze u závažnějších trestných činů, za které se pachateli ukládá trest smrti nebo nepodmíněný trest odnětí svobody. Proto podmínkou pro uložení tohoto trestu je, že jde o úmyslný trestný čin spáchaný z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, nebo o závažný trestný čin, jímž se pachatel snažil získat majetkový prospěch.

Peněžitý trest (§ 53) jako trest samostatný přichází v úvahu v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro upuštění od potrestání nebo pro vy řízení věci místním lidovým soudem, ale ani výkon přísnějšího trestu není potřebný. Lze tak ovšem učinit jen tehdy, je-li tento trest uveden ve zvláštní části. Peněžitý trest uložený vedle jiného trestu má pak význam zejména pro postižení prospěchu pachatele, který získal z trestné činnosti, jestliže takový prospěch nebude možno postihnout jinak např. proto, že náhrada škody nepřichází v úvahu, pachatel zašantročil věc, kterou by bylo možno prohlásit za propadlou, apod.

Podobně i trest propadnutí věci (§ 55 a 56) osnova umožňuje ukládat bud jako trest samostatný v případech, kdy je tento trest ve zvláštní části uveden, nebo vedle jiného trestu, i když trest propadnutí věci ve zvláštní části uveden není. Účelem tohoto trestu je, aby byl pachatel zbaven prospěchu získaného trestným činem, popříp. aby byl zbaven věci, která by mohla sloužit k páchání další trestné činnosti.

Trest vyhoštění (§ 57) může být uložen jako trest samostatný, nebo vedle jiného trestu, a to podle okolností případu, ovšem jen pachateli, étery není československým občanem.

V oddílu čtvrtém (§ 58 až 64) jsou ustanovení o podmíněném odsouzení, podmíněném propuštěni a upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti.

Podmíněné odsouzení (§ 58 až 60) osnova připouští pouze u trestu odnětí svobody. Převezme-li společenská organizace záruku za nápravu pachatele, je možno povolit pachateli podmíněný odklad výkonu trestu v širší míře, než by bylo možno bez takové záruky. V takovém případě soud musí vzít v úvahu i okolnosti, zda jsou zejména vzhledem k osobě pachatele prostředky společenské organizace dostačující, aby účel trestu mohl být splněn i bez jeho výkonu. Ježto k odvolání záruky může dojít ne jen pro chování odsouzeného, ale může to být i následek jiných okolností (vepř. přeložení odsouzeného na jiné pracoviště), osnova nespojuje s odvoláním záruky automaticky nařízení výkonu trestu, nýbrž ukládá soudu, aby přezkoumal chování odsouzeného během zkušební doby a podle výsledků tohoto přezkoumání pak rozhodl.

Jestliže chování odsouzeného ve výkonu trestu nasvědčuje jeho polepšení a je možno očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka, může být po odpykání poloviny uloženého trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn na svobodu, nebo může být po odpykáni poloviny uloženého trestu zákazu činnosti od dalšího výkonu tohoto trestu podmíněně upuštěno (§ 61 až 64).

Sníženi trestních sazeb (provedené zejména v důsledku omezení trestu odnětí svobody na 15 let) odůvodňuje požadavek, aby se podmíněného propuštění používalo pouze výjimečně tam, kde se další trvání trestu nejeví potřebným. Proto osnova jako podmínku pro podmíněné propuštění vyžaduje od odsouzeného vzorné chování a poctivý poměr k práci. Pachatele zvlášť závažných trestných činů vypočtených v § 62 nebo zvlášť nebezpečného recidivistu je možno propustit na svobodu teprve po odpykání dvou třetin uloženého trestu.

Podmíněné propuštění nebo upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti bude možné i na záruku společenské organizace. O tom platí obdobně, co bylo řečeno v této souvislosti o podmíněném odsouzení.

K HLAVĚ PÁTÉ

(§ 65-69)

Jestliže v době rozhodování o trestném činu nebezpečnost tohoto činu zanikla bud změnou situace, nebo vzhledem k osobě pachatele, odporovalo by socialistické zákonnosti, aby přesto muselo dojít k odsouzení pachatele. Proto osnova v § 65 tyto okolnosti uvádí jako důvody zániku trestnosti a tak čin pachatele pak již nelze považovat za trestný čin.

Ochrana nejdůležitějších zájmů společnosti vyžaduje, aby těžké protistátní trestné činy, jakož i další činy ohrožující zvýšenou měrou společnost byly včas odhaleny nebo aby se jejich následkům jinak včas zabránilo, a to i za cenu, že pachatel nebo některý z pachatelů nebude potrestán. Proto § 65 upravuje podmínky pro beztrestnost pachatele z důvodů účinné lítosti.

Uplynula-li delší doba od spáchání trestných činů nebo od pravomocného uložení trestu a nebylo-li trestní stíhání zavedeno, popř. nebyl-li vykonán uložený trest, ztrácí společnost zájem na trestním stíhání, popř. na výkonu trestu. Okolnost, že se pachatel nedopustil dalšího trestného činu, nasvědčuje, že se napravil a není tedy důvodu pro jeho potrestání. Proto osnova stanoví v § 67 a 68, že trestnost činu, popř. výkon trestu zaniká promlčením.

Některé následky odsouzení trvají nadále i po výkonu trestu. Nebylo by však správné, aby odsouzení pachatele zanechalo na něm trvalou skvrnu, která by mu mohla v dalším životě překážet. Proto osnova upravuje možnost zahladit odsouzení (§ 69), a to jednak uplynula-li po odpykáni trestu delší doba a vedl-li odsouzený v ní řádný život pracujícího člověka, jednak i před uplynutím stanovené lhůty, jestliže odsouzený vzorným chováním a poctivým poměrem k práci prokázal, že u něho došlo k nápravě. Po zahlazení odsouzení se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 70).

K HLAVĚ ŠESTÉ

(§ 71-73)

Ochranná opatření jsou podle § 2 osnovy vedle trestu dalším důležitým prostředkem k dosažení účelu trestního zákona.

Osnova rozeznává tři druhy ochranných opatření, a to ochranné léčení, zabrání věci a ochrannou výchovu. Ustanovení o ochranné výchově jsou zařazena do hlavy sedmé, poněvadž se týkají jen mladistvých.

Ochranné léčení (§ 72) se uloží především těm osobám, které pro nepříčetnost nejsou trestně odpovědné a jejichž pobyt na svobodě je nebezpečný. Lze je uložit vedle některého trestu také osobám, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti, jako např. oligofrenikům, psychopatům apod., pokud je jejich pobyt na svobodě nebezpečný. Jde nejen o zájmy společnosti, ale i o zájem takových osob samých, aby byly podrobeny léčení, kterému se samy popř. nechtějí podřídit. Dá-li se očekávat, že se ochranným léčením splní účel trestu, může soud u takových osob upustit od potrestání (§ 25). Konečně lze ochranné léčení uložit i osobám, které se trestného činu dopustily ve stavu zmenšené příčetnosti, způsobené požitím alkoholických nápojů, nebo omamných prostředků, jde-li u nich o návyk požívat takové prostředky (chronický alkoholismus, morfinismus apod.) a nejsou-li bez odborné léčby schopny se tohoto návyku zbavit.

K HLAVĚ SEDMÉ

(§ 74-87)

Podle čl. 26 odst. 3 Ústavy Československé socialistické republiky naše společnost zabezpečuje všem dětem a mládeži veškeré možnosti všestranného rozvoje tělesných i duševních schopností. Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu a společenských organizací. Tato péče naší společnosti, pramenící ze socialistického humanismu, se odráží v dobrém duševním, morálním i tělesném stavu naší mládeže. Ve srovnání s kapitalistickými zeměmi i počet pobloudilých mladistvých, kteří se dopouštějí trestné činnosti, je u nás daleko menší. Z toho plyne, že výchovné zaměření trestního stíhání se musí projevit v plné míře zejména u stíhání mladistvých. Proto v hlavě sedmé jsou uvedena ustanovení, která v zájmu zvýšené péče naší společnosti o mládež stanoví odchylky od stíhání zletilých osob. Přihlíží se přitom k tomu, že mladiství jsou lidé ještě bez životních zkušeností a že jejich dospívání je provezeno pronikavými změnami celé osobnosti. Proto mladiství, i když na jedné straně lehce podléhají vlivům a svodům prostřelí, na druhé straně jsou více přístupni vlivům výchovným. Právě u nich lze vhodným pedagogickým vedením snáze odstranit zlozvyky a vlastnosti nepříznivé zdárnému vývoji mladistvých, upevnit a rozvinout jejich dobré povahové vlastnosti.

Osnova vyžaduje pro trestní odpovědnost mladistvého, aby šlo a čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než se vyžaduje v ustanovení § 3 odst. 2 obecně pro trestní odpovědnost zletilých (§ 75). Nepůjde-li v důsledku toho o trestný čin, je vhodnější přenechat péčí o nápravu mladistvého výchovným zařízením (zejména škole) nebo mládežnickým organizacím. V případech, kdy mladistvý za svůj čin trestně odpovídá, bude možné upustit od jeho potrestání také tehdy (§ 77), zajišťuje-li ochranná výchova nápravu mladistvého a ochranu společnosti lépe než trest.

Vzhledem k těmto ustanovením dojde k uložení trestu mladistvému jenom v případech, ve kterých vzhledem k závažnosti činu a osobě mladistvého ochrana společenských zájmů vyžaduje důraznějšího opatření.

Druhy trestu, které lze mladistvému uložit (§ 78); snížení trestních sazeb u mladistvých (§ 79) a úprava podmíněného odsouzení (§ 82), podmíněného propuštění (§ 83) a zahlazení odsouzení (§ 87) jsou upravený tak, aby se mladistvému ulehčil přechod k řádnému životu a mladistvý v době zletilosti nebyl zatěžován svým pokleskem.

Ochrannou výchovou (§ 84 až 85) lze podle osnovy, na rozdíl od dosavadní úpravy, uložit mladistvému jen tehdy, jestliže bylo upuštěno od jeho potrestání (tzn. když se dopustil trestného činu, ale nebyl mu uložen trest) a jsou splněny i další podmínky uvedené v § 84. Osnova vychází z toho, že uložený trest musí vést k nápravě mladistvého a proto uložení ochranné výchovy by tu bylo již zbytečné. Ochrannou výchovu je možno dále uložit osobám mladším než 15 let, které spáchaly čin, který by se u dospělých posuzoval jako trestný čin (§ 86).

K HLAVĚ OSMÉ

(§ 88-90)

Srozumitelnost osnovy vyžaduje, aby pojmy, jichž osnova užívá, byly vysvětleny.

Ustanovení § 88 stanoví, že okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nesmí se posuzovat formálně, nýbrž lze za ně považovat jen takové, které podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.

Jiné pojmy jsou vysvětleny v § 89 a 90.

Pojem veřejného činitele (§ 89 odst. 9) osnova nově definuje. Veřejný činitel podle této definice je charakterizován tím, že používá svěřené pravomoci k plnění úkolů společnosti a státu, za jejichž splnění odpovídá. Pravomocí přitom je rozumět zejména oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech občanů a organizací a ukládat jim úkoly jaká pravomoc je některému funkcionáři svěřena a za splnění jakých úkolů odpovídá, je zpravidla upraveno právními předpisy, služebními předpisy, statuty, pracovními řády apod.

II. K ČÁSTI ZVLÁŠTNÍ

K HLAVĚ PRVNÍ

(§ 91-115)

Ochranu socialistické republiky proti trestným útokům namířeným proti základům republiky, její bezpečnosti a obranyschopnosti zajišťuje osnova v první hlavě zvláštní části. Tato hlava se dělí na tři oddíly. V prvním oddílu se chrání základy republiky. Zde se vypočítávají útoky, které směřují proti samostatnosti republiky a jejímu socialistickému společenskému a státnímu zřízení. Druhý oddíl chrání bezpečnost republiky. Jde zejména o ochranu státního tajemství. Konečně třetí oddíl chrání obranyschopnost republiky a jeho ustanovení mají čelit útokům, které ať v době mírové, nebo za branné pohotovosti státu poškozují nebo ohrožují obranu republiky.

Politický a hospodářský rozvoj Československé socialistické republiky a její bezpečnost jsou nerozlučně spojeny s rozvojem států světové socialistické soustavy. Proto trestné útoky proti jinému státu socialistické světové soustavy se bezprostředně dotýkají i zájmů naší republiky. Osnova nově upravuje ochranu států světové socialistické soustavy (§ 99, 104 a 108) v rámci působnosti zákona.

Světová reakce neustává ve svých pokusech o zničení socialistického zřízení v naší vlasti. Je proto přirozené, že osnova považuje velmi závažné protistátní činy, jako je rozvracení republiky, teror, záškodnictví a sabotáž spáchané československým občanem ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem za vlastizradu (§ 91) a stanoví za vlastizradu velmi přísné tresty.

Osnova v § 92 pak vypočítává, jaké útoky páchané v úmyslu rozvracet socialistické společenské a státní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky nebo zničit její samostatnost je považovat za rozvracení republiky. Ježto však nepřátelé našeho socialistického společenského a státního zřízení mění formy nebezpečných útoků proti našemu státu, osnova stanoví, že rozvracením republiky je i jiná zvlášť nebezpečná činnost proti základům republiky nebo jejím důležitým mezinárodním zájmům, než je uvedena v odstavci 1 písm. a) tohoto ustanovení. Takovou jinou zvlášť nebezpečnou činností podle § 92 odst. 1 písm. b) je třeba rozumět činnost, která se svou závažností rovná činnosti uvedené pod písm. a) téhož ustanovení.

Smyslem ustanovení o teroru (§ 93 a 94) je ochrana životů a zdraví občanů, popř. i jejich majetku proti útokům provedeným s teroristickým cílem odstrašit je od plnění úkolů socialistické společnosti. Širší formulace úmyslu v § 93 má čelit útokům na životy lidí, byl-li takový útok spáchán v úmyslu poškodit republiku. Za této podmínky bude možné stíhat podle tohoto ustanovení i atentát spáchaný proti představiteli cizího státu. Protože pachatelův cíl spočívá v zastrašení, považuje osnova již pokus teroristické vraždy, teroristického ublížení na zdraví apod. za dokonaný trestný čin. Méně závažné útoky provedené s úmyslem někoho odvrátit od plnění úkolů socialistické společnosti postihuje osnova v páté hlavě ustanovením § 197.

Smyslem ustanovení o záškodnictví (§ 95 a 96) a sabotáži (§ 97) je ochrana zpravidla (i když ne výlučně) hospodářských zájmů republiky před nepřátelskými útoky. Záškodnictví od podobného trestného činu obecného ohrožení nebo poškození vlastní nebo cizí věci popř. majetku v socialistickém vlastnictví se liší úmyslem. O záškodnictví jde tehdy, jestliže pachatel uvedeným způsobem jedná v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky. Též sabotáž od podobného trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele nebo maření a ohrožování činnosti státního orgánu a orgánu společenské organizace se liší úmyslem. O sabotáž jde tehdy, jestliže pachatel jedná uvedeným způsobem v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízení nebo obranyschopnost republiky.

V dalších ustanoveních tohoto oddílu jsou obsažena ustanovení o stihání méně závažných trestných činů proti republice. Ustanovení o podvracení republiky (§ 98) navazuje na předchozí ustanovení, zejména ustanovení o rozvracení republiky, a přichází v úvahu tam, kde pachatel ke své nepřátelské činnosti nevoli tak nebezpečné prostředky, jaké jsou popsány v předchozích ustanoveních první hlavy zvláštní části. V důsledku toho půjde o činy menší nebezpečnosti pro společnost.

Podle ustanovení § 100 až 104 je možno postihnout zejména slovní projevy proti republice a jejím hlavním představitelům, popř. proti státům a čelným představitelům států světové socialistické soustavy.

Smyslem ustanovení druhého oddílu je ochrana státního tajemství (§ 105 až 108), státních hranic proti jejich neoprávněnému překročení (109 až 111) a ochrana republiky před poškozováním jejích zájmů v cizině rozšiřováním nepravdivých informací (§ 112).

Přísné uchovávání státního tajemství je důležitým předpokladem pro zajištění bezpečnosti republiky. Proto osnova stíhá přísnými tresty vyzvědačství (§ 105). Nebezpečnost vyzvědačství pro společnost je tak vysoká, že osnova již pomoc pachateli trestného činu vyzvědačství nebo organizaci, jejímž cílem je vyzvídat státní tajemství, posuzuje jako vyzvědačství (§ 105 odst. 2).

Ochrana státního tajemství vyžaduje, aby zůstalo utajeno nejen před cizinou, ale i před nepovolanou osobou. V důsledku toho osnova chrání v § 106 a 107 státní tajemství i před jeho ohrožením, čímž je třeba rozumět skutečnost, že se státní tajemství stalo nebo mohlo stát známým nepovolané osobě, ať již úmyslným nebo nedbalým jednáním pachatele. Rozdíl mezi trestným činem vyzvědačství a trestným činem ohrožení státního tajemství spočívá v tom, že cílem pachatele trestného činu vyzvědačství je vyzradit státní tajemství cizí moci, kdežto pachatel trestného činu ohrožení státního tajemství jedná s cílem vyzradit je nepovolané osobě.

Stíhání neoprávněného opuštění republiky, jakož i neoprávněného vniknutí na území republiky upravuje osnova v § 109 až 111. Činnost pachatelů, kteří se soustavně zabývají převáděním lidí přes hranice, zvyšuje nebezpečnost takového činu pro společnost. Proto osnova v ustanovení 109 odst. 3 upravuje přísněji postih pachatelů, kteří nedovolené opuštění republiky organizují nebo převedou přes hranice skupinu osob nebo takovou činnost provádějí opětovně. Ovšem tohoto ustanovení se nepoužije, půjde-li o čin přísněji trestný.

Ustanovení § 110 a 111 čelí proti neoprávněnému vniknutí na území republiky. Právo azylu zaručené článkem 33 Ústavy Československé socialistické republiky není ovšem ustanovením § 110 dotčeno.

V třetím oddílu jsou shrnuty nejzávažnější trestné činy namířené proti zájmům obrany vlasti, zvlášť za její branné pohotovosti. Spáchání trestných činů spolupráce s nepřítelem (§ 113) a válečné zrady (§ 114) je možné pouze za branné pohotovosti státu. Naproti tomu trestný čin služby v cizím vojsku (§ 115) lze spáchat i v míru. Spáchá-li pachatel takový čin z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení, bude zpravidla stíháni podle přísnějších ustanovení prvého oddílu. Ustanovení § 104 a 115 vycházejí z ustanovení § 56 branného zákona.

K HLAVĚ DRUHÉ

(§ 116-152)

Společenské a ekonomické změny spojené s vítězstvím socialismu v naší vlasti a s budováním vyspělé socialistické společnosti vyžadují zejména novou úpravu druhé hlavy. V dnešních podmínkách vyvstávají na úseku ochrany hospodářských zájmů dva základní úkoly, a to jednak upevnit hospodářkou disciplínu zaměstnanců socialistických podniků při plnění úkolů našeho hospodářství, jednak čelit různým projevům parazitismu, které jsou v rozporu se zásadami socialistického rozdělování národního důchodu. Tyto úkoly plynou z potřeby chránit hospodářskou soustavu republiky proti typickým útokům, jako je neoprávněné a nehospodárné nakládání s hmotnými a finančními prostředky socialistických podniků, vytváření podmínek pro neoprávněné příjmy a jiné neoprávněné výhody zaměstnanců, poškozováni zákazníků, neoprávněné poskytování služeb a nedovolená výroba předmětů potřeby apod.

Hlava druhá se skládá z pěti oddílů. V oddílu prvním jsou shrnuty trestné činy proti hospodářské soustavě, v oddílu druhém trestné činy proti hospodářské kázni, v oddílu třetím jsou uvedeny trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví, v oddílu čtvrtém pak trestné činy proti měně a trestné činy daňové, nakonec pak v oddílu pátém trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu.

V oddílu prvním (§ 116 až 124) jsou zahrnuty trestné činy, které jsou namířeny proti hospodářské soustavě republiky a které jsou v rozporu se zásadami socialistického rozdělování národního důchodu a socialistického odměňování za vykonanou práci.

Odnětí věci hospodářskému určení (§ 116) se odlišuje od spekulace (117) tím, že pachatel takové věci hromadí pro sebe a zabraňuje tak jejich hospodářskému využití, aniž by je zamýšlel dále prodávat nebo směňovat. Osnova v souhlase s nazíráním našeho lidu považuje za spekulaci jednání pachatele, který si opatři nebo přechovává předměty potřeby ve větším rozsahu nebo předmět větší hodnoty v úmyslu je se ziskem prodat nebo směnit nebo získat jinou výhodu nebo který takovou činnost zprostředkuje. Tím spekulant dosahuje bezpracného zisku.

Ústava Československé socialistické republiky v čl. 9 připouští provozování drobného soukromého hospodářství založené na osobní práci a vylučující vykořisťování cizí pracovní síly. K provozování soukromé výrobní činnosti se vyžaduje někdy povolení příslušných orgánů, chybí-li toto povolení, jde o nedovolené podnikání (§ 118). V rozsahu svého hospodářství se jeho provozovatel podílí na plnění úkolů vyplývajících z hospodářského plánu. Jestliže provozovatel soukromého hospodářství zanedbává ve značném rozsahu plnění svých úkolů, poškozuje tím plnění hospodářského plánu a bude proto trestný podle § 119.

Ustanovením § 120 se chrání státní, družstevní nebo jiná socialistická organizace před těmi, kdož by ve větším rozsahu provozovali na její úkor nebo pod jejím jménem výrobní nebo jinou výdělečnou činnost k soukromému obohacení. Jde zejména o zneužití družstva pro soukromou výdělečnou činnost nebo prodej zboží v socialistickém obchodu na vlastní soukromý účet. Tím státní, družstevní nebo jiná socialistická organizace přichází o zisk, kterého by jinak dosáhla, takže i toto jednání je nebezpečné pro společnost a posuzuje se jako trestný čin zneužívání socialistického podnikání.

Zvláštním případem zneužívání socialistického podnikání je poškozování spotřebitelů (§ 121). Nebezpečnost tohoto činu pro společnost spočívá v poškozování nejen občanů, ale i dobrého jména socialistického obchodu.

V době, kdy kapitalistická cizina různými hospodářskými diskriminačními opatřeními hledí poškodit hospodářství naší republiky, je nebezpečné pro společnost i ohrožení hospodářského tajemství. Proto osnova postihuje takové jednání jako trestný čin (§ 122).

Ustanovením § 123 (neoprávněné nakládání s vynálezem), se má chránit hospodářské využití vynálezů učiněných na území Československé socialistické republiky proti těm, kteří by chtěli proti příslušným zákonným předpisům bez souhlasu československých úřadů neoprávněně nakládat s vynálezem.

Ustanovení § 124 o porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou chrání hospodářské zájmy státu při dovozu zahraničního zboží na naše území, průvozu takového zboží přeš naše území nebo při vývozu československého zboží do ciziny: Tímto ustanovením se proto v první řadě chrání i monopol zahraničního obchodu. Došlo-li by při takovém činu ke zkráceni celních poplatků ve větším rozsahu, lze je postihnout i podle ustanovení § 148 o zkrácení daně.

Oddíl druhý obsahuje trestné činy proti hospodářské kázni (§ 125 až 131). Cílem těchto ustanovení je zajistit řádný a nerušený chod národního hospodářství.

Pachatelem trestných činů podle § 125, 127 a 128 může být pouze odpovědný hospodářský pracovník. Odpovědným hospodářským pracovníkem není pouze vedoucí funkcionář socialistické organizace, ale je jím třeba rozumět každého pracovníka, který v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce odpovídá za plnění hospodářských úkolů socialistické organizace. Tak např. vedoucí prodejny odpovídá za řádný chod prodejny a za svěřené zboží, pracovník vstupní nebo výstupní kontroly odpovídá za kvalitu přejímaných nebo dodávaných výrobků apod. Odpovědný hospodářský pracovník může být podle svého postavení někdy veřejným činitelem, ale nemusí tomu tak být vždy. Naproti tomu pachatelem trestného činu podle § 126 může být odpovědný pracovník i v mimohospodářském sektoru a pachatelem trestných činů podle § 129 a 130 může být kdokoli, a to jak zaměstnanec socialistické organizace, tak i osoba stojící mimo ni.

Ustanoveními § 125 až 128 jsou postiženy útoky proti hospodářské kázni. V ustanoveních § 125 a 126 jde o zkreslování údajů nebo o poskytování nepravdivých údajů sloužících k sestavování nebo ke kontrole plánu národního hospodářství, ke stanovení cen nebo vůbec k řízení národního hospodářství. V ustanovení § 127 jde o postih nehospodárnosti při nakládáni s finančními a hmotnými prostředky socialistických organizací. Ustanovení § 128 čelí škodám způsobeným našemu hospodářství dodáváním vadných výrobků.

Nedbalostní činy proti hospodářské kázni umožňuje postihnout ustanovení § 130.

Podle ustanovení § 125 až 131 se budou stíhat pouze případy, kde došlo k závažnějšímu porušení hospodářské kázně. To je vyjádřeno v každém ustanovení zvlášť. V případech méně závažných (v souladu s ustanovením § 3) nepůjde o trestný čin vůbec a provinilý občan se bude odpovídat před místním lidovým soudem, národním výborem, popř. bude postižen disciplinárně nebo uložením povinnosti nahradit škodu.

V oddílu třetím jsou shrnuty trestné činy proti majetek v socialistickém vlastnictví (§ 132 až 139). Jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví (§ 132) se postihuje krádež, zpronevěra a podvod ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví. Jde o nejběžnější způsob poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. U tohoto trestného činu je parazitní motiv pachatele zvlášť výrazný jednání, která dosud byla posuzována jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, jimiž se však pachatel nechtěl obohatit ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví, osnova postihuje podle jiných nově vytvořených skutkových podstat jako zneužívání socialistického podnikání, poškozování spotřebitele, neoprávněné užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví apod. Nebezpečnost rozkrádání pro společnost může vzhledem k výši škody nebo vzhledem k osobě pachatele, nebo vzhledem k formám rozkrádání mít nejrůznější stupeň. Proto osnova na trestný čin rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví stanoví široké trestní sazby, aby tak při posuzování konkrétního případu mohl být uložen spravedlivý trest a zvlášť tvrdě postiženi pachatelé, kteří rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví způsobí značnou škodu.

Méně nebezpečné pro společnost je neoprávněné užívání věci majetku v socialistickém vlastnictví (§ 133), kde pachatel nemá v úmyslu zmocnit se natrvalo věci z majetku v socialistickém vlastnictví, ale chce ji přechodně užívat. Jde o tzv. krádež užitku. Pro menší nebezpečnost takového činu pro společnost je neoprávněné užívání věcí z majetku v socialistickém vlastnictví postiženo mírnějšími trestními sazbami než rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Jako trestné činy proti majetku v socialistickém vlastnictví se dále posuzují podílnictví ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví (§ 134) a zatajení věci z majetku v socialistickém vlastnictví (§ 135).

V ustanovení § 136 je nejen postiženo zničení nebo jiné poškození věci z majetku v socialistickém vlastnictví, ale i nekalé jednání, které zmaří uplatnění, vymáhání nebo uspokojení pohledávky proti dlužníku, který není socialistickou organizací. V důsledku toho podle tohoto ustanovení bude možno postihnouti mnohé útoky (jako např. fingovanou krádež ke krytí mank), které dosud byly postihovány podle ustanovení o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.

Škodu na majetku v socialistickém vlastnictví způsobenou z nedbalosti postihuje osnova v § 137, jestliže došlo k větší škodě jednáním, které porušuje důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona, anebo jednáním svědčícím o neodpovědném postoji pachatele k majetku v socialistickém vlastnictví. V ustanovení § 138 pak jsou postiženy závažnější pletichy proti sociálnímu zabezpečení a nemocenskému pojištění, pokud takové pletichy nejsou činem přísněji trestným (např. jako rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví apod.).

V oddílu čtvrtém (§ 140 až 148) jsou shrnuty především trestné činy proti měně (§ 140 až 144). Jde o ochranu peněz a cenných papírů uvedených v § 143 proti padělání a pozměňování. Vzhledem k mezinárodním závazkům Československé socialistické republiky se chrání cizozemské peníze a cenné papíry stejně jako peníze a cenné papíry československé.

Poštovní a kolkové známky se chrání proti padělání nebo pozměňování ustanovením § 145.

V souvislosti s ochranou Hospodářských zájmů je třeba chrániti naše devizové hospodářství (§ 146 a 147). Jednotlivé útoky proti devizovému hospodářství nelze pro jejich velkou rozmanitost přesně vypočítat. Proto osnova odkazuje na devizové předpisy. Ustanovení § 148 o trestném činu zkrácení daně postihuje nejen zkrácení daně, ale i poplatků a jiných dávek.

Konečně v oddílu pátém (§ 149 až 152 ) se chrání zájmy, k jejichž ochraně se náš stát zavázal mezinárodními smlouvami (soutěž v hospodářském styku, ochranné známky a vzory, právo k vynálezům a autorské právo).

K HLAVĚ TŘETÍ

(§ 153-178)

Třetí hlava shrnuje trestné činy, které přímo nebo nepřímo ohrožují orgány socialistického státu nebo které podrývají důvěru k těmto orgánům nebo které jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných.

V oddílu prvním (§ 153-157) jsou postiženy útoky proti výkonu pravomoci státních orgánů, orgánů společenských organizací a veřejných činitelů. Ustanovením § 153 se chrání před násilnými činy výkon pravomoci státních orgánů nebo orgánů společenských organizací, a to ať již jde o národní výbory či soudy nebo o orgány společenské organizace, pokud plní úkoly státní správy. Cílem útoku je tu působení na výkon pravomoci kolektivního orgánu. Zamýšlí-li pachatel násilím působit na výkon pravomoci veřejného činitele (nikoli tedy celého orgánu) anebo užít násilí pro výkon pravomoci veřejného činitele, je postižen podle § 155. Na rozdíl od dosavadní úpravy je jednak vyhrožování násilím pro výkon pravomoci státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo veřejného činitele trestáno mírněji (§ 154 a 156) než přímé použití násilí s týmž úmyslem (§ 153 a 155), jednak se vyžaduje, aby šlo o vyhrožování závažnou újmou. Jako trestný čin se posuzuje hrubá urážka nebo pomluva státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nebo veřejného činitele při výkonu jejich pravomoci nebo pro tento výkon (§ 154 odst. 2, § 156 odst. 2). Méně závažné formy takových urážek lze vyřídit podle jiných právních předpisů. Obdobná jednání proti velitelům, náčelníkům a dalším orgánům v ozbrojených silách a sborech, spáchaná osobami uvedenými v § 90 odst. 3; budou postihována jako vojenské trestné činy podle ustanovení hlavy dvanácté (275 až 279). Vůči ostatním pachatelům však požívají příslušníci ozbrojených sil a sborů, pokud působí jako veřejní činitelé, ochrany podle tohoto oddílu hlavy třetí. Stejné ochrany jako veřejný činitel (§ 155 a 156) požívá i ten, kdo vystoupil na ochranu nebo podporu veřejného činitele (§ 157). Pokud by útoky proti státním orgánům, orgánům společenských organizací nebo veřejným činitelům byly kontrarevoluční povahy, budou postiženy podle první hlavy.

Oddíl druhý obsahuje trestné činy veřejných činitelů, a to spáchané buď úmyslně (§ 158) nebo z nedbalosti (§ 159). Ochrana socialistické zákonnosti vyžaduje přísný postih veřejného činitele, který zneužívaje důvěry pracujícího lidu porušuje úmyslně své povinnosti, aby způsobil společnosti nebo jednotlivci škodu nebo opatřil sobě nebo někomu jiném neoprávněný prospěch (§ 158). Jako trestný čin se však posuzuje i maření nebo podstatné ztížení splnění důležitého úkolu, zaviněné veřejným činitelem z nedbalosti při výkonu jeho pravomoci (§ 159). Podle ustanovení o trestných činech veřejných činitelů budou postihováni též funkcionáři ozbrojených sil a ozbrojených sborů pro jednání, zakládající podle dosavadní úpravy zvláštní trestné činy vojenské, jako porušení velitelských povinností, neoprávněné omezování podřízeného, používání podřízeného k soukromým službám spod. Některá porušení povinností veřejného činitele lze postihnout podle druhé hlavy (§ 131), popříp. podle ustanovení § 97 nebo § 169.

Oddíl třetí postihuje úplatkářství (§ 160 až 163). Úplatkářství podrývá důvěru pracujících k státním a hospodářským orgánům a proto úplatkářství je nutno stíhat, nejen týká-li se veřejných činitelů, nýbrž i těch, kdo obstarávají věci obecného zájmu. V zájmu účinného boje proti úplatkářství je stanovena zvláštní forma účinné lítosti (§ 163), podle níž trestnost podplácení a nepřímého úplatkářství zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil, jsa o to požádán, ale učinil o tom ihned oznámeni.

Pořádek ve věcech veřejných poškozují i některá jiná závažná jednání, která mají povahu vzdálenější trestné součinnosti. Činy tohoto druhu jsou postiženy ustanoveními oddílu čtvrtého (§ 164 až 168). Je trestné veřejné podněcování k trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona (§ 164) a veřejné schvalování trestného činu nebo odměňování pachatele nebo osob jemu blízkých v úmyslu projevit souhlas s trestným činem (§ 165), protože tyto trestné činy vážně ohrožují boj proti kriminalitě. Podněcováním je každý projev, jehož účelem je vzbuzovat u jiných osob rozhodnutí spáchat trestný čin třebas blíže neurčený nebo neplnit důležitou povinnost uloženou podle zákona. Hlavní rozdíl mezi nepřekažením trestného činu (§ 167) a neoznámením trestného činu (§ 168) je v zájmu, který obě ustanovení chrání. Nepřekažení trestného činu chrání zájem společnosti, aby se zahráni o trestným činům nebo jejich následkům, neoznámeni trestného činu chrání zájem společnosti, aby některé zvlášť závažné trestné činy byly odhaleny a jejich pachatelé potrestáni.

V oddílu pátém pak jsou shrnuta jiná narušení funkce státních orgánů a orgánů společenských organizací, pokud plní úkoly státní správy (§ 169 až 178). V zájmu plynulého, bezvadného a nerušeného chodu státní správy je nutno trestně postihnout toho, kdo poruší důležitou povinnost svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce v úmyslu mařit nebo podstatně ztížit splnění důležitého úkolu státního orgánu nebo orgánu společenské organizace, i když pachatel není veřejným činitelem (§ 169). Obdobné jednání páchané v kontrarevolučním úmyslu je sabotáží (§ 97). Kdo takto jedná v hospodářském sektoru bez kontrarevolučního úmyslu, je postižen podle § 129. Obdobně jako u veřejného činitele (§ 159) nebo v hospodářském sektoru (§ 130) je postiženo i způsobení vážné poruchy činnosti státního orgánu nebo orgánu společenské organizace nesplněním důležité povinnosti v zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce z nedbalosti (§ 170). Méně závažné formy podobných jednání budou vyřízeny prostředky společenského působení nebo kázeňsky anebo disciplinárně. Jako maření výkonu úředního rozhodnutí (§ 171) se stíhá i uprchnutí stráži z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody. Nerušený chod činnosti národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace vyžaduje ochranu služebního tajemství. V důsledku toho je trestné ohrožení služebního tajemství (§ 173). Zájem na tom, aby byla zjištěna objektivní pravda a aby nevinní občané nepřišli do podezření, že spáchali trestný čin, vyžaduje, aby bylo trestně postiženo křivé obvinění (§ 174) a křivá výpověď (§ 175) před soudem, prokurátorem, vyšetřovacím orgánem nebo státním notářem, pokud notář vykonává rozhodovací činnost. Soudem se rozumí okresní (obvodní) soud, krajský (městský) soud a Nejvyšší soud a v oboru vojenského soudnictví vojenský obvodový soud a vyšší vojenský soud (§ 89 odst. 1). Křivá výpověď před místním lidovým soudem nebo před jinými orgány může být postižena podle povahy případu buď podle § 209, anebo prostředky společenského působení apod. Řádný chod státní správy vyžaduje i trestní postih padělání veřejné listiny nebo podstatné změnění jejího obsahu (§ 176), a mařeni dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi (§ 178). V ustanovení 177 jsou postižena závažná jednání, která by mohla ohrozit při volbách projev pravé vůle lidu.

 

K HLAVĚ ČTVRTÉ

(§ 179-195)

Čtvrtá hlava shrnuje trestné činy, které zvlášť nebezpečně ohrožují život a zdraví více lidí nebo cizí majetek ve velkém rozsahu. Pro tyto činy je zpravidla příznačný velký rozsah nebezpečí, takže je možno je označit jako trestné činy obecně nebezpečné.

Ustanovení § 179 postihuje jakékoli obecně nebezpečné jednání, jehož se pachatel dopustí v úmyslu vydat v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidí nebo v nebezpečí škody velkého rozsahu cizí majetek. Osnova vypočítává některá formy tohoto jednání, ale pouze ty, který bývají typické, jako například žhářství. Pokud se ovšem pachatel dopustí obecného ohrožení v úmyslu poškodit socialistické společenské a státní zřízeni republiky nebo její obranyschopnost, je postižen za záškodnictví podle 95. Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, je postižen podle § 180. Trestní sazby v § 180 jsou odstupňovány a nejpřísnější postih je na jednání způsobující tak závažné následky, jako bývají při katastrofách (§ 180 odst. 4). Nebezpečnost takových jednání pro společnost je tak značná, že důsledná ochrana životů a zdraví našich pracujících vyžaduje přísný postih pachatelů, kteří z nedbalosti porušují své důležité povinnosti a přivodí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osobám.

Hrozivou tísní, při níž porušení povinnosti je trestné podle § 181, se rozumí stav, při němž je mnoho lidí současně vydáno citelným útrapám. Hrozivá tíseň může být vyvolána živelní pohromou, nehodou apod. Význam obecně prospěšných zařízení, jako jsou telekomunikační zařízení, železnice, pošta apod., vyžaduje trestnost ohrožení jejich provozu, i když nedojde k nějaké hmotné škodě (§ 182 až 184). Ochrana provozu podmořského kabelu a podmořského potrubí (§ 182 odst. 1 písm. b)) je do osnovy zařazena v důsledku mezinárodního závazku našeho státu. Možnost zneužití vytváří z nedovoleného ozbrojování nebo neoprávněného provozu nebo držení vysílací stanice obecně nebezpečné činy, které je nutno postihnout trestně (§ 185 a 186). Ustanovení o stihání nedovolené výroby, dovozu, vývozu, držení omamných prostředků a jedů (§ 187 a 188) přejímá osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu. Co se považuje podle tohoto ustanovení za omamné prostředky a jedy, určí ministr spravedlnosti (§ 195). Nebezpečí vyplývající z šíření nakažlivých chorob, ať lidských, zvířecích nebo rostlinných, je tak značné, že je nutno některé případy způsobení nebo zvýšení nebezpečí šíření takových chorob trestně postihnout (§ 189 až 192), i když přitom nejde o případy obecného ohrožení podle § 179 a 180. Totéž platí i o ohrožení zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami (§ 193 a 194). Co se považuje za nakažlivé choroby ve smyslu § 189 až 192 a na které škůdce rostlin se vztahuje ustanovení § 192, určí ministr spravedlnosti (§ 195).

K HLAVĚ PÁTÉ

(§ 196-209 )

V hlavě páté jsou ustanovení chránící občanské soužití před hrubým narušováním.

Ochranu skupinám obyvatelů něho jednotlivcům proti méně intenzívním útokům (násilí, výhrůžky, hanobení), zejména pro jejich přesvědčení, národnost nebo rasu, poskytuje osnova v § 196 až 198.

S těmito trestnými činy souvisí ustanovení o teroru (§ 93 a 94), která postihují teroristické činy, a ustanovení o ublížení na zdraví podle § 221 odst. 2 písm. b). Klidné občanské soužití hrubě narušuje už šíření nepravdivých poplašných zpráv (§ 199), které za branné pohotovosti státu je zvlášť nebezpečné, a to i když vážné znepokojení alespoň u část obyvatelstva bylo způsobeno z nedbalosti (§ 200).

Důsledný boj proti alkoholismu vyžaduje i postih těch, kteří poté, cti požili alkoholického nápoje, vykonávají zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohli ohrozit život anebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (§ 201). Tímto ustanovením je prohloubena ochrana života, zdraví i majetku občanů zejména před řidiči motorových vozidel, kteří v podnapilosti řídl motorové vozidlo. Přitom nerozhoduje, zda požili alkoholického nápoje, ač věděli, že budou řídit motorové vozidlo, nebo zda takového nápoje požili a potom se rozhodli řídit motorové vozidlo, anebo zda požívají alkoholického nápoje během jízdy. Je-li jízdou podnapilého řidiče způsobena již nějaká závažná újma nebo škoda občanům, bude řidič postižen podle příslušných jiných ustanovení, jako např. podle § 223 odst. 2, § 137 apod. Požívání alkoholu za určitých podmínek může být též proviněním nebo přestupkem.

Ustanovením § 202 jsou postiženy závažné výtržnické činy páchané ze zjevné neúcty vůči společnosti, veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném.

Pro příživnictví (§ 203) uvádí osnova dvě podmínky, soustavné vyhýbání se poctivé práci a opatřováni si prostředků k obživě nekalým způsobem, přičemž se uvádějí příkladmo i některé typické formy: Postih kuplířství (§ 204) a ohrožování mravnosti (§ 205) je do osnovy pojat též v důsledku mezinárodního závazku našeho státu.

Pomluva jako pouhé ohrožení občana na vážnosti, které požívá u jiných, je zpravidla proviněním, kterým se mají zabývat místní lidové soudy. Proto osnova stíhá v § 206 pouze závažnější případy pomluv, které se škodlivě odrazí v zaměstnání, v rodinných vztazích pomluveného, a tím způsobují pomluvenému vážnou újmu.

Socialistický humanismus a vztahy mezi lidmi socialistické společnosti vyžadují i trestnost neposkytnutí pomoci (§ 207 a 208). Povinnost poskytnout pomoc člověku, který je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy na zdraví, vyplývá ze základních principů socialistického vztahu člověka k člověku. Tutéž povinnost je nutno požadovat za určitých podmínek i od řidiče dopravního prostředku, a to i když zraněná osoba neutrpí těžkou újmu na zdraví.

Podle § 209 bude postižen pachatel, který někoho podvede a způsobí mu vážnou újmu na právech nemajetkově povahy.

K HLAVĚ ŠESTÉ

(§ 210-218)

Šestá hlava zahrnuje trestné činy proti rodině a mládeži. Podle článku 26 Ústavy Československé socialistické republiky jsou manželství a rodina pod ochranou státu a stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže, které společnost zabezpečuje veškeré možnosti k všestrannému rozvoji tělesných i duševních schopností. Z těchto ustanovení Ústavy vyplývá nutnost trestního postihu oněch jednání, která typicky narušují manželství (ve smyslu pojetí naší společnosti) nebe péči o dítě a jeho všestranný rozvoj tělesných i duševních schopností.

Je proto trestné dvojí manželství (§ 210) a některá porušení zákona o právu rodinném (§ 211). Ochrana bezbranného dítěte, které si samo nemůže opatřit pomoc, vyžaduje, aby bylo trestně postiženo jeho opuštění, je-li tím dítě vystaveno vážnému nebezpečí (§ 212). Při vší péči naší společnosti o dítě a o osoby potřebující pomoci je nutno vyžadovat též od každého jednotlivce, aby řádně plnil svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Proto je trestné závažné zanedbávání povinností k výživě jiného (§ 213). Zájem společnosti na plnění vyživovací povinnosti a na odstranění následků, které neplnění této povinnosti mělo, je tak velké, že se zaručuje beztrestnost takového pachatele, jestliže svou povinnost splní dříve, než dojde k vyhlášení rozsudku, ovšem za dalšího předpokladu, že neplnění vyživovací povinnosti nezanechalo vážných následků (§ 214). Tělesný a duševní stav děti a jiných osob, které vyžadují péči a pomoc, je vážně ohrožen zlým nakládáním s nimi. Proto je trestné i týrání svěřené osoby (§ 215), přičemž se chrání před takovým jednáním nejen dítě, nýbrž každá jiná osoba, kteří je z jakéhokoli důvodu (např. pro duševní chorobu) svěřena do něčí péče. Rovněž svévolné odejmutí dítěte nebo osoby postižené duševní poruchou z péče oprávněné osoby vyvolává zpravidla vážný otřes ve zdravotním a duševním stavu osob, o něž je pečováno. Je proto trestný únos takových osob (§ 216). Ochrana mládeže vyžaduje i trestní postih pachatele, který vydá osobu mladší než 18 let v nebezpečí zpustnutí (§ 217) nebo takové osoby vážně ohrožuje na zdraví soustavným podáváním alkoholických nápojů (§ 218). Méně nebezpečné formy těchto jednání jsou proviněními podle zákona o místních lidových soudech nebo přestupky podle zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.

K HLAVĚ SEDMÉ

(§ 219-230)

Život a zdraví občanů chrání naše společnost jako jednu z nejdůležitějších společenských hodnot. Ustanovení sedmé hlavy poskytují ochranu životu a zdraví jednotlivce proti všem druhům útoků.

Vysoká nebezpečnost vraždy pro společnost je vyjádřena v trestní sazbě. Přitom osnova umožňuje v souvislosti s § 29 spravedlivé odsouzení jak pachatelů zvlášť zavrženíhodných případů, tak i ostatních případů.

Jinak osnova přejímá v podstatě dosavadní úpravu směřující k ochraně života a zdraví člověka. Důsledná ochrana života našich občanů vyžaduje, aby byl přísněji postižen pachatel, který z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické předpisy (§ 224 odst. 3). Mělo-li jednání pachatele povahu obecného ohrožení a tímto jednáním byl způsoben uvedený následek, bude pachatel postižen podle § 180 odst. 4.

Kodifikační hlediska vedla k tomu, že byla do osnovy zařazena ustanovení obsažená dosud v zákoně č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství (§ 227 až 229). Tato ustanovení mají i nadalo chránit zdravý vývoj rodiny, ohrožovaný někdy škodami způsobenými při umělém přerušování těhotenství na zdraví a životech žen zákroky nesvědomitých osob.

K HLAVĚ OSMÉ

(§ 231-246)

V osmé hlavě jsou uvedeny trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti.

V oddílu prvním (§ 231 až 240) jsou uvedeny trestné činy namířené proti právům občanů zaručeným v článcích 30 až 32 Ústavy Československé socialistické republiky. Jsou to především omezování osobní svobody (§ 231), zbavení osobní svobody (§ 232) a zavlečení do ciziny (§ 233). Ustanovení o zbavení osobní svobody (§ 232) zařazuje osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu v úmluvě o potírání obchodu s otroky. Přísný postih vyžaduje též loupež (§ 234), která znamená násilný zásah do svobody člověka spojený s úmyslem zmocnit se cizí věci. Ustanovením o vydírání (§ 235) a útisku (§ 237) se chrání především volnost rozhodování. Zvláštním případem vydírání je násilné omezování svobody vyznání (§ 236), která je zaručena článkem 32 Ústavy československé socialistické republiky článkem 31 Ústavy Československé socialistické republiky jsou zaručeny nedotknutelnost obydli a tajemství dopravovaných zpráv. Tato práva chrám osnova v ustanoveních o porušování domovní svobody (§ 238) a o porušování tajemství dopravovaných zpráv (§ 239 a 240).

V oddílu druhém (§ 241 až 246) jsou uvedeny trestné činy proti lidské důstojnosti, zejména ve sféře pohlavní. Jsou to: znásilnění (§ 241), pohlavní zneužívání (§ 242 a 243), pohlavní styk s osobou téhož pohlaví (§ 244), soulož mezi příbuznými (§ 245) a obchodování se ženami (§ 246).

Přísnější trestní sazbou podle § 241 odst. 2 písm. b) je postižen pachatel, znásilní-li dívku mladší 15 roků. V důsledku toho je vyloučen jednočinný souběh trestného činu podle § 241 s trestným činem podle § 242. Jako pohlavní zneužívání podle § 242 se postihne vedle soulože s osobou mladší 15 let jiné závažné pohlavní zneužití takové osoby. Přísnější trestní sazbou je pachatel postižen podle § 242 odst. 2, zneužije-li pohlavně osobu mladší 15 let, která je svěřena jeho dozoru, zneužívaje její závislosti. Proti dosavadní úpravě trestního postihu pohlavního styku s osobou téhož pohlaví byly vzneseny zejména z lékařských kruhů četné námitky, jimž nelze upřít oprávnění. Proto osnova v ustanovení § 244 stíhá trestně pohlavní styk s osobou téhož pohlaví, při kterém se stýká takto jen pachatel, který dovršil 18 let svého věku, s osobou téhož pohlaví mladší 18 let, nebo pachatel, který se stýká s osobou téhož pohlaví zneužívaje její závislosti, a dále pachatel, který za pohlavní styk s osobou téhož pohlaví přijme nebo poskytne úplatu anebo takovým stykem budí veřejné pohoršení.

Jako trestný čin je nutno postihnout též soulož mezi blízkými pokrevními příbuznými (§ 245). Ustanovení o postihu obchodování se ženami (§ 246) přejímá osnova v důsledku mezinárodního závazku našeho státu.

K HLAVĚ DEVÁTÉ

(§ 247-258)

Hlava devátá obsahuje trestné činy namířené proti majetku, který není v socialistickém vlastnictví, tedy zejména proti majetku osobnímu. Význam osobního vlastnictví spočívá v tom, že je jedním z prostředků pro zabezpečení hmotné a kulturní úrovně pracujících. Ústava Československé socialistické republiky v článku 10 zaručila nedotknutelnost osobního vlastnictví občanů, získaného prací. Ochrana občanů proti zlodějům a parazitům přiživujícím se na výsledku práce jiných vyžaduje též přísný postih trestných činů namířených proti majetku, který není v socialistickém vlastnictví. Osnova uvádí typické a závažnější útoky proti takovému majetku, a to krádež (§ 247); zpronevěru (§ 248), podvod (§ 250), podílnictví (§ 251 a 252), lichvu (§ 253); zatajení věci (§ 254), porušování povinnosti při správě cizího majetku (§ 255), poškozováni věřitele (§ 256) a poškozování cizí věci (§ 257). Osnova mírněji než krádež a zpronevěru postihuje tzv. krádež a zpronevěru užitku jako neoprávněné užívání věci (§ 249), Na rozdíl od ustanovení § 116, podle kterého je trestný pachatel, který zabraňuje hospodářskému využití výrobního prostředku většího rozsahu, který má ve vlastnictví, je podle § 258 trestný pachatel, jestliže zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, a tím poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem.

K HLAVĚ DESÁTÉ

(§ 259-265)

Trestné činy proti lidskosti uvedené v hlavě desáté je možno v podstatě členit na dvě skupiny. V první řadě jde o trestný čin genocidia (§ 259). Obsah tohoto trestného činu a jeho zařazení do osnovy vychází z mezinárodní dohody. Do této skupiny patří též podpora a propagace fašismu a podobných hnutí (§ 260 a 261), neboť jak ukazují zkušenosti, fašismus a podobná zločinecká hnutí nakonec vedou k trestné činnosti popsané v § 259.

Druhou skupinu trestných činů této hlavy tvoří trestné činy, které dosud patřily mezi trestné činy, které mohli spáchat jen vojáci. Nové poznatky o metodách vedení boje a nové bojové prostředky nevylučují možnost, že se těchto trestných činil dopustí osoby civilní, zejména z okruhu nepřátelských prominentů, z jejichž podnětu nebo na jejichž příkaz by mohly být spáchány (§ 262 a 263). Používání zakázaného bojového prostředku a válečná krutost svou povahou odpovídají předchozím trestným činům uvedeným v této hlavě.

Pokud jde o plenění v prostoru válečných operaci (§ 264), nelze činit rozdíl mezi příslušníky ozbrojených sil a civilními obyvateli, kteří by se dopustili této trestné činnosti, a proto je dána možnost postihu jak vojáků, tak civilních osob pro tuto trestnou činnost jedním zákonným ustanovením. V posledním ustanovení této hlavy je poskytnuta ochrana označení Červeného kříže a označení obdobného druhu (§ 265) v souladu s mezinárodními dohodami, k nimž jsme přistoupili.

K HLAVĚ JEDENÁCTÉ

(§ 266-272)

Obrana vlasti a jejího socialistického zřízení je vrcholnou povinností a věcí cti každého občana. Občané jsou podle zákona povinni vykonávat službu v ozbrojených silách. Porušení těchto povinností, uložených v článku 37 Ústavy Československé socialistické republiky a v § 5, 10 a 48 branného zákona, jsou trestně postihována ustanoveními hlavy jedenácté.

K HLAVĚ DVANÁCTÉ

(§ 273-296)

Neustálé posilování obranné funkce státu je za existence imperialismu nezbytné pro zabezpečení mírového rozvoje socialistické společnosti. Proto je jako nedílná součást naší společnosti budována Československá lidová armáda a ostatní ozbrojené síly a sbory, připravené hájit svobodu a nezávislost republiky a její socialistické zřízení.

Hlava dvanáctá poskytuje ochranu společenským vztahům, daným zvláštnostmi úkolů a organizace ozbrojených sil a sborů. Je výrazem vrcholného zájmu společnosti na tom, aby všichni občané, povolaní k výkonu vojenské služby, čestně a uvědoměle plnili požadavky přísné a pevné vojenské kázně, která je základním předpokladem vysoké bojeschopnosti a pohotovosti vojsk.

Kázeň v našich ozbrojených silách a sborech pramení z jejich socialistického charakteru a třídní a politické jednoty. Je založena na politické uvědomělosti a na vědomí osobní odpovědnosti každého vojáka za obranu své vlasti.

Základní metodou uvědomělé kázně je komunistická výchova vojáků, spojená se správným uplatňováním velitelské náročnosti. To však nevylučuje používat v odůvodněných případech prostředků donucení, a to i soudních trestů, vůči těm, kteří se vyhýbají plnění vojenských povinností a u nichž jiné prostředky výchovy selhávají, vůči notorickým narušovatelům kázně a vůči pachatelům závažných trestných činů.

Ustanovení této hlavy plní své výchovné poslání tím, že jsou nástrojem důsledné ochrany vojenské kázně. Pro případ branné pohotovosti a bojové situace, kdy neplnění a porušování vojenských povinností je zvlášť nebezpečné a může mít těžké následky, počítá zákon s tím, že závažné trestné činy budou postihovány přísnými tresty.

Úpravy a změny provedené v dvanácté hlavě vycházejí z dosaženého stupně vývoje našich ozbrojených sil a sborů a přihlížejí ke zkušenostem, načerpaným v souvislosti s používáním dosavadních ustanovení. Z trestního zákona byly vypuštěny činy, které svým významem a závažností nedosahují takové intenzity nebezpečnosti pro společnost, aby je bylo nutno označovat za trestné činy (např. porušení předpisů a nařízení apod.), a trestné činy, které se v našich ozbrojených silách a sborech vůbec nevyskytují (např. vzpoura).

V zájmu prohloubení jednoty trestního práva byla dále z hlavy obsahující trestné činy vojenské vypuštěna ustanovení, která mojí svou obdobu v ostatních hlavách zákona(např. porušeni velitelských povinností a neoprávněné omezování podřízeného má obdobu v ustanoveních o trestných činech veřejných činitelů podle § 158 a 159 osnovy, ohrožení věcných prostředků má obdobu v ustanoveních třetího oddílu druhé hlavy apod.). Tato ustanovení poskytnou dostatečnou ochranu chráněným zájmům i na úseku ozbrojených sil a sborů.

Zákon je doplněn ustanovením, poskytujícím ochranu výkonu služby při obraně vzdušného prostoru, jejíž přísné a přesné plnění se stalo významným činitelem při zajišťování obrany země (§ 287).

Nově zákon upravuje otázku kázeňského vyřizování trestných činů, a to nezávisle na trestních sazbách. V § 294 odst. 1 jsou uvedeny vojenské trestné činy, které může oprávněný velitel vyřídit kázeňsky, odůvodňují-li to okolnosti případu. § 294 odst. 2 stanoví, že soud nebo prokurátor může přenechat příslušnému veliteli nebo náčelníku potrestání pachatele i jiných trestných činů (včetně trestných činů, uvedených v ostatních hlavách zákona), jestliže stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost je malý a lze důvodně očekávat, že kázeňské vyřízení postačí k dosažení účelu sledovaného zákonem.

Ve svém celku dává § 294 veliteli, který je hlavním činitelem při výchově vojáků a při upevňování kázně a socialistické zákonnosti v ozbrojených silách a sborech, širší možnost vyřizovat podle zásad Kázeňského řádu trestné činy, než dovolovala dosavadní úprava.

Úzká součinnost velitele, prokurátora a soudu zajistí použit v každém takovém případě takového výchovného opatření, které zajistí nápravu pachatele a výchovné působení na ostatní vojáky nejúčinněji.

III. K ČÁSTI TŘETÍ

(§ 296-301)

V této časti jsou shrnuta nutná ustanovení přechodná, zrušovací a závěrečná.

FINANČNÍ DŮSLEDKY OSNOVY

Provedením osnovy nevzniknou žádné nové výdaje.

V Praze dne 20. října 1961

Předseda vlády.

v z. dr. Dolanský v. r.

Ministr spravedlnosti.

dr. Neuman v. r.