(Schůze zahájena v 17 hodin 22 minut.)
Přítomni:
Předseda dr Soukup.
Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas.
Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.
Celkem přítomno 88 členů podle presenční listiny.
Členové vlády: Předseda vlády arm. gen. Syrový; ministři dr Bukovský, Černý, dr Feierabend, div. gen. Husárek, dr Chvalkovský, brig. gen. Kajdoą, dr Kalfus, dr Karvaą, inľ. Vavrečka, Zenkl. Ministři vlády slovenské dr Tiso, Černák, dr Ďurčanský, Lichner, Teplanský. Ministr vlády podkarpatoruské Révay.
Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartouąek; jeho zástupce Fritsch.
Pořad
120. schůze senátu Národního shromáľdění republiky Československé
svolané na
čtvrtek dne 17. listopadu 1938 na 17 hod.:
1. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 688), kterým se předkládá Národnímu shromáľdění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Liberií, podepsaná v Paříľi dne 21. března 1938 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláąkou ze dne 8. dubna 1938, č. 80 Sb. z. a n. (tisk 698).
2. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 634), kterým se předkládá Národnímu shromáľdění k projevu souhlasu obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojenými státy mexickými, sjednaná výměnou not ze dne 6. listopadu a ze dne 17. prosince 1937 (tisk 653).
3. Zpráva o činnosti Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Váľený senáte, dovoluji si představovati pana předsedu vlády arm. generála Jana Syrového a celou jeho vládu. (Hlučný potlesk.)
My vąichni tuto vládu vítáme a pozdravujeme s tím, ľe senát Národního shromáľdění stejně jako posl. sněmovna stojí pevně za ní, aby vąechny obtíľe doby byly spojeným úsilím vąech pro dobro národa a státu s urychlením překonány. (Potlesk.)
Váľený senáte! (Shromáľdění povstávají.) V těľkých, přetěľkých dobách národa a státu dolehla na nás ztráta řady významných a nezapomenutelných naąich spolupracovníků v senátě. Od poslední schůze senátu v měsíci květnu do doby dneąní, za krátkých 6 měsíců odeąlo nám záhy za sebou pět naąich dobrých a věrných druhů, jichľ jsme dnes ve své hluboké bolesti povinni vzpomenouti.
Odeąel nám Bohuą Kianička ze slovenské strany ľivnostenské, odeąel nám Jan Rýpar ze strany lidové, odeąel nám Josef Reyzl z něm. strany soc. demokratické, odeąel nám Rudolf Pánek z čsl. strany nár. socialistické a odeąel nám také Frantiąek Tomáąek z čsl. strany soc. demokratické.
Kol. Bohuą Kianička zemřel dne 29. května 1938 ve věku 61 let. Byl jedním z naąich nejpilnějąích a nejobětavějąích spolupracovníků slovenských. Byl zakladatelem a vůdcem ľivnostenských společenstev v Turč. Sv. Martině a vybudovav ze skrovných počátků svou vlastní pílí svůj ľivnostenský podnik, věnoval vąechny své schopnosti organisaci k lepąímu ľivotu svého ľivnostenského stavu. Byl věrným Slovákem a současně pracoval uvědoměle a s nadąením pro nejtěsnějąí součinnost mezi Čechy a Slováky, aby tím byl upevněn nezbytný základ existence a zdárného rozvoje obou těchto naąich národních větví. Bohuą Kianička byl členem senátu v jeho II., III. a IV. volebním období a vąichni, kdoľ jsme po jeho boku ve výborech i v plenu senátu pracovali, zachováme kol. Kianičku pro jeho upřímnou a srdečnou povahu v trvalé paměti.
Dne 11. června t. r. zemřel nám v Praze jeden z hlavních a energických organisátorů ve Slezsku a přilehlých oblastech moravských, kol. Jan Rýpar. Vystudoval gymnasium ve Val. Meziříčí, po té pak theologickou fakultu v Olomouci a filosofickou fakultu Karlovy university v Praze. Působil pak jako katecheta na soukromých ąkolách ústřední matice ąkolské v Opavě a jako profesor na reálném gymnasiu v Orlové a Mor. Ostravě. Vąechna jeho mysl a ľivotní práce byla obrácena k veřejnému ľivotu osvětovému i politickému ve Slezsku. V dobách převratu před dvaceti lety byl členem zemského Národního výboru slezského, v jehoľ zastoupení převzal řadu úřadů do sluľeb naąeho obnoveného státu. Významným bylo jeho působení zejména v československé straně lidové a v tělovýchovné organisaci čsl. Orla v Opavě. Byl také vydavatelem časopisu "Naąe Slezsko" v Opavě, jakoľ i časopisu "Katolické noviny" pro Hlučínsko. Po převratu byl svou stranou delegován za člena revolučního Národního shromáľdění a zůstal pak členem naąeho parlamentu aľ do své předčasné smrti. V prvních třech obdobích volebních byl členem sněmovny poslanecké, v období posledním byl pak zvolen za člena senátu. Byl pilným, obětavým, rozhodným zástupcem svého voličstva nejenom na půdě parlamentní, nýbrľ i na veřejných shromáľděních lidových, na nichľ si své posluchačstvo podmaňoval vąím svým temperamentem lidového řečníka. Jeho činnost byla nejvíce spjata s Hlučínskem, pro něľ vydával také historický časopis Moravců. Jeho ľivotního díla ve Slezsku bude vľdy vzpomínáno.
Dne 30. října t. r. zemřel nám jeden z nejlepąích a nejzaslouľilejąích muľů německé sociální demokracie v Československu Josef Reyzl. Jeho ľivot byl mimořádně těľký. Narodil se v chudé rodině hornické, vyučil se tkalcovství a řadu let pak pracoval v různých továrnách v Horních a Dolních Rakousích, odkud se přestěhoval do Varnsdorfu v Čechách. Zde vyrostl ve schopného, vzdělaného a do krajní míry obětavého dělnického organisátora a novináře, jenľ byl nucen podstoupiti pro své politické přesvědčení a účasti na dělnických stávkách ve staré říąi vąemoľné persekuce a musil se častěji uchýliti i za hranice. Roku 1910 převzal redakci časopisu "Volksstimme", jejľ pak vedl po celou dobu světové války. Ve svých kruzích poľíval pro svou seriosnost, charakterovou uąlechtilost a neobyčejnou pracovitost vąeobecné váľnosti, a kdyľ pak roku 1920 doąlo k prvním volbám do Národního shromáľdění, byl zvolen za člena naąeho senátu. Zůstal v něm po celá jeho dosavadní čtyři volební období aľ do své smrti. Kromě toho byl členem městského zastupitelstva ve ©luknově a zakladatelem i učitelem řady druľstevních podniků německého dělnictva nejenom ve ©luknově, nýbrľ i v Rumburku a ve Varnsdorfu. Vąichni se pamatujeme na tohoto dobrého, příkladného a poctivého německého dělníka, jenľ byl také stejně poctivým a přesvědčeným stoupencem naąí demokratické republiky Československé, a zachováme mu proto vděčnou pamě» jako věrnému průkopníkovi demokracie a dohody mezi národy, tak i jako neohroľenému bojovníku za práva a lepąí ľivot vąeho naąeho pracujícího lidu.
V měsíci říjnu t. r. odeąli nám pak dva významní spolupracovníci a spolubojovníci naąeho revolučního odboje domácího před dvaceti lety: Rudolf Pánek a Frantiąek Tomáąek.
Rudolf Pánek zemřel nám 27. října t. r. v Praze. Po absolvování vysokoąkolských studií se věnoval dráze poątovní, v níľ jiľ ve staré monarchii, ale po té zejména na půdě republiky, vybudoval své velké ľivotní dílo jak pro jazykovou kdysi rovnoprávnost ve staré říąi, tak v obnoveném státě pro sluľební pragmatiku a zvýąení ľivotní úrovně vąech veřejných zaměstnanců naąeho státu. Byl uznaným a vąeobecně váľeným znalcem ve vąech oborech veřejné sluľby a byl jako odborník nad jiné legitimován, vystupovati autoritativně na její účelnou a zdatnou úpravu. Zúčastnil se také řady mezinárodních konferencí pro organisaci práce. Mimořádné jeho znalosti odborné i schopnosti a energie organisační vedly k tomu, ľe byl zvolen předsedou Československé obce dělnické, Unie československých druľstev a Československé obce úřednické. Rudolfu Pánkovi nebude nikdy zapomenuto vąeho, čím se v čele naąeho československého veřejného zaměstnanectva v odpovědných dobách převratových zaslouľil o úspěąný postup a konečné vítězství naąeho revolučního odboje domácího. Byl v permanentních stycích s naąím revolučním Národním výborem československým, jímľ byl povoláván k funkcím nejenom nebezpečným, nýbrľ i odpovědným, a vąím tím, co vykonal pro ukázněnost a bezpodmínečnou solidaritu naąeho československého zaměstnanectva poątovního i ľelezničního v rozhodujících dobách převratu, zaslouľil se Rudolf Pánek také poctivě a věrně o naąe osvobození v jeho vrcholný den 28. října 1918. Bylo pak jen samozřejmo, ľe Rudolf Pánek byl jiľ roku 1920 zvolen za člena senátu, ľe v této funkci setrval na malou přestávku aľ do své smrti. Rudolf Pánek, to jsme povinni dnes podle pravdy konstatovati, byl jedním z nejpilnějąích a nejpracovitějąích členů naąeho senátu, jenľ vąechny předlohy mu svěřené, zejména v oboru veřejné správy, zpracoval vľdy s nejvyąąí péčí a svědomitostí, a my nikdy nezapomeneme, kolikráte jsme zde mu naslouchali na této tribuně jako referentovi o nejváľnějąích problémech doby a oceňovali i obdivovali vąechnu tu píli, s jakou tento příkladný pracovník parlamentní chápal a realisoval své poslání člena zákonodárného sboru a svědomitého prokurátora svého národa a zejména vąech jeho pracujících vrstev.
Váľený senáte! Dne 5. října t. r. odeąla nám osobnost, jejíľ jméno zůstane trvale spjato s dějinami prvé doby naąeho obnoveného československého státu a zejména naąeho československého parlamentarismu. Po dlouhé nemoci odeąel nám ve věku 69 let Frantiąek Tomáąek, předseda naąeho revolučního Národního shromáľdění a první předseda jeho prvé volené sněmovny poslanecké. Lze mně jistě uvěřiti, jak jest mně v této chvíli tak bezměrně těľko loučiti se s tím, k němuľ mně nejdéle z vás ze vąech, po dobu celých 48 let pojila věrná, upřímná a nepřetrľitá spolupráce vąech těch nekonečných bojů a bouří ľivota skoro celého jednoho půl století od toho října roku 1890, kdy jsme se po prvé setkali jako studenti v praľské Slavii, aľ do té doby nynějąí, kdy se s ním loučíme. Jaká je to retrospektiva, společné práce od té revoluční Omladiny aľ k socialistické revui "Akademie" a "Právu lidu", po té na říąské radě vídeňské aľ k revolučnímu Národnímu shromáľdění a nakonec v jeho senátě. Ze vąech členů senátu, kteří jsme se roku 1890 na praľské universitě po prvé setkali s Frantiąkem Tomáąkem, zůstávají dnes zde jiľ jen Václav Klofáč a dr Antonín Klouda. My vąichni tři cítíme tak pochopitelně hlouběji neľ kdokoli jiný vąechnu tíhu i bolest tohoto okamľiku.
Frantiąek Tomáąek se narodil jako dítě chudého venkovského koľiąníka v Kuklenách, vystudoval gymnasium v Hradci Král. a chtěl se pak věnovati kariéře profesora středoąkolského a universitního. Ale bouřlivé revoluční hnutí pokrokové mládeľe české let devadesátých strhlo ho na konec cele do svého přímo sopečného toku. Odevzdal se cele dráze publicistické, byl redaktorem "Časopisu pokrokového studentstva", po té revue "Akademie", v roku 1897 před 41 lety členem redakce "Práva Lidu", pak jeho vídeňským parlamentním zpravodajem a ąéfredaktorem českého vídeňského soc. demokratického deníku "Dělnických listů" ve Vídni, v jejíľ redakci setrval celých 20 let. Byl vůdcem naąí československé menąiny ve Vídni. Roku 1897 byl na Ostravsku zvolen za říąského poslance a zůstal členem vídeňského parlamentu aľ do jeho konce. V rozhodujících chvílích převratu vrátil se do Prahy, kde byl povolán v čelo revolučního Národního shromáľdění.
Jméno Frantiąka Tomáąka zůstane ve svém období vrcholném povľdy spjato s dějinami naąeho československého parlamentu a parlamentarismu vůbec.
Bylo to zde na této tribuně v ten nezapomenutelný historický 14. listopad 1918 - v první ustavující schůzi revolučního Národního shromáľdění.
Bouřlivě zdraveni přiąli první poslanci slovenątí. Po tisíci letech první Slováci pod jednou střechou s Čechy, členové jednoho a téhoľ společného parlamentu československého. Co bylo v tom úľasného a uchvacujícího!
Předseda Národního výboru dr Kramář prohlásil dynastii habsbursko-lotrinskou za zbavenu vąech práv na trůn český a proklamoval Tomáąe Masaryka za prvního presidenta Československé republiky. A po tomto predestinovaném presidentovi státu byl tu Frantiąek Tomáąek jako takřka jiľ stejně predestinovaný předseda prvního Národního shromáľdění naąí svobody a státní samostatnosti. Při hlasování bylo odevzdáno 220 lístků a vąechny zněly na jméno Frantiąka Tomáąka. Nikdy nezapomeneme onoho pro nás jedinečného okamľiku, kdy na křeslo kdysi nejvyąąího, císařem jmenovaného zemského marąálka, jakoľto předsedy sněmu království Českého, vstoupil nejvěrnějąí český člověk, bývalý chudičký posluchač filosofické fakulty české university, spisovatel a ľurnalista Frantiąek Tomáąek.
Tomáąek byl při svém vstupu na předsednické křeslo pozdraven bouří potlesku celého Národního shromáľdění a jeho sonorní, velitelský a jako údery zvonu vąe pronikající orgán vrozeného tribuna národa počal od té doby ovládati a mistrovsky říditi vąechna jednání revolučního Národního shromáľdění.
Ve Frantiąku Tomáąkovi se vpravdě zosobňovala vąechna důstojnost prvého naąeho demokratického a republikánského parlamentu. Byl to právě on, jenľ si kaľdou cévou svého hrdého republikánského srdce přímo výsostně uvědomoval vąechen význam naąeho parlamentu ve vnitřním ľivotě naąeho národa a státu, i v naąich stycích mezinárodních. Neměli jsme ľádné dynastie a ľádné ąlechty - Národní shromáľdění bylo, jako vykonavatel nejvyąąí moci zákonodárné ve státě, představitelem státní suverenity naąí svobody a samostatnosti, a jeho důstojnost, neporuąenost a neporuąitelnost, ukázněnost a pracovitost byla základním předpokladem a zárukou respektu, váľnosti, síly a rozkvětu celého státu.
Frantiąek Tomáąek zůstal v čele jeątě také naąí první volené poslanecké sněmovny Národního shromáľdění. Byl v r. 1920 zvolen jejím předsedou. Volila ho rovněľ celá sněmovna. Kdyľ pak vstoupil na předsednickou tribunu, byly mu uspořádány nadąené ovace. Byl to projev jednomyslného uznání za vąe to, čím se Frantiąek Tomáąek zaslouľil o náą československý parlamentarismus. Tradice, jeľ tu zaloľil, se staly vůdčími principy pro daląí budoucnost.
Frantiąek Tomáąek nám odeąel v nejtěľąích osudových dobách národa a státu. Dobrý osud byl mu milostiv, ľe v těľké chorobě se mysl jeho zastřela, ve chvílích, kdy k němu jiľ nedolehla temná hrana zvonů poníľení a utrpení, jeľ v nových bouřích světa dopadla vąí svou tíhou na vąechno naąe dneąní pokolení věrných synů a dcer národa československého. Věrný český člověk odeąel, jeho ľivotní práce bude národ vľdy vzpomínati s vděčností. (Shromáľdění usedají.)
Předsednictvu senátu N. S. doąly přípisy předsedy vlády ze dne 15. září 1938, č. 7148/1096 S m. r., o ukončení jarního zasedání 1938 sněmoven N. S. a z 15. listopadu 1938, č. 8346/1096 S m. r., o svolání sněmoven k podzimnímu zasedání 1938.
®ádám p. zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípisy ty přečetl.
Zapisovatel sen. dr Karas (čte)
Předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze.
Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 15. září 1938 zasedání obou sněmoven Národního shromáľdění dnem 16. září 1938 za ukončené.
Předseda vlády: M. Hodľa v. r.
Předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze.
Vláda Československé republiky svolala usnesením ze dne 15. listopadu 1938 podle ustanovení § 60 ústavní listiny obě sněmovny Národního shromáľdění k zasedání do Prahy na den 17. listopadu 1938.
O tom dovoluji si učiniti sdělení.
Předseda vlády: Syrový v. r.
Předseda: Doąly přípisy ministerstva vnitra:
ze dne 10. června 1938, č. 48.045/1938-9, o úmrtí sen. Bohuąe Kianičky a o povolání náhradníka Juraje Vyskočila;
ze dne 27. června 1938, č. 51.968/1938-9, o úmrtí sen. Jana Rýpara a o povolání náhradníka Bedřicha Broľe;
ze dne 11. listopadu 1938, č. 86791/1938-9, o úmrtí sen. Frantiąka Tomáąka a o povolání náhradníka Frantiąka Váchy;
ze dne 11. listopadu 1938, č. 89.832/1938-9, o úmrtí senátora Rudolfa Pánka a o povolání náhradníka Ferdinanda ©»astného.
®ádám p. zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípisy ty přečetl.
Zapisovatel sen. dr Karas (čte):
Přípisy ministerstva vnitra předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze:
1. ze dne 10. června 1938, č. 48.045/1938-9.
Na místo uprázděné úmrtím senátora Bohuąe Kianičky povolávám podle § 2 zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Juraje Vyskočila, starostu města Trnavy, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.
Zároveň to vyhlaąuji v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: dr Jos. Černý v. r.
2. ze dne 27. června 1938, č. 51.968/1938-9.
Na místo uprázdněné úmrtím senátora Jana Rýpara povolávám podle § 2 zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Bedřicha Broľe, továrního mistra v Místku, Kříľkovského ulice č. 480, a vydávám mu ověřující list, opravňující ho ke vstupu do senátu.
Zároveň to vyhlaąuji v úředním listě republiky Československé.
Ministr: dr Jos. Černý v. r.
3. ze dne 11. listopadu 1938, č. 86.791/1938-9.
Na místo uprázdněné úmrtím senátora Frantiąka Tomáąka povolávám podle § 2 zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Frantiąka Váchu, revisora mzdových záznamů okresní nemocenské pojią»ovny v Pardubicích, Sezemická 44, a vydávám mu ověřující list, opravňující ho ke vstupu do senátu.
Zároveň to vyhlaąuji v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: Jan Černý v. r.
4. ze dne 11. listopadu 1938, č. 89.832/1938-9.
Na místo uprázdněné úmrtím senátora Rudolfa Pánka povolávám podle § 2 zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Ferdinanda ©»astného, tajemníka kovopracovníků v Kunraticích u Prahy čp. 200, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.
Zároveň to vyhlaąuji v Úředním listě republiky Československé.
Ministr: Jan Černý v. ř.
Předseda (zvoní): Do dneąní schůze dostavili se páni Juraj Vyskočil, Bedřich Broľ, Frantiąek Vácha a Ferdinand ©»astný a vykonají ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.
®ádám p. tajemníka senátu, aby přečetl přísluąnou formuli slibu, a pány sen. Vyskočila, Broľe, Váchu a ©»astného ľádám, aby vykonali do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji".
Tajemník senátu dr Bartouąek (čte):
Sµubujem, ľe budem verný republike Československej a ľe budem zachováva» zákony a mandát svoj zastáva» podµa svojho najlepąieho vedomia a svedomia.
Slibuji, ľe budu věren republice Československé a ľe budu zachovávat zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepąího vědomí a svědomí.
Sen. Vyskočil (podávaje předsedovi ruku): Sµubujem.
Sen. Broľ (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.
Sen. Vácha (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.
Sen. ©»astný (podávaje předsedovi ruku): Slibuji.
Sdělení předsednictva.
Dovolené
dal předseda: na dneąní schůzi sen. dr Bačinskému, dr Brassovi, Schrammelovi, Stodolovi; na dnes a zítra sen. dr Hilgenreinerovi; na tento týden sen. Keilovi.
Předseda konstatoval, ľe senát je způsobilý se usnáąeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: sen. Sladkému do 24. února 1939, sen. Roudnickému do 23. února 1939, sen. dr Budayovi na 14 dnů, sen. Klofáčovi na 2 měsíce.
Zánik mandátů.
K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. dr Karas vyhláąku ministerstva vnitra ze dne 11. listopadu 1938, č. 91.604/1938-9:
Ministerstvo vnitra podle § 2 opatření Stálého výboru ze dne 27. října 1938, č. 253 Sb. z. a n., o zániku mandátů některých členů Národního shromáľdění vyhlaąuje:
Důsledkem ustanovení § 1, odst. 1 a 2 uvedeného opatření pozbyli dnem vyhláąení tohoto opatření, t. j. dnem 30. října 1938 mandátů tito členové Národního shromáľdění:
A. Poslanci: Axmann, Beuer, Birke, Böhm Jiří, Böhm Rudolf, dr Eichholz, Frank, Gruber, Hacker, Heeger, Hirte, dr Hodina, dr Holota, Hollube, Illing, Jaross, dr Jilly, Jobst, Katz, dr Kellner, Kirpalová, Klieber, Knorre, Knöchel, dr Korláth, Kögler, Köhler Arnoąt, Köhler Bruno, dr Köllner, Kunz, inľ. Künzel, Kürbel, inľ. Lischka, dr Luschka, Macoun, May, Němec, dr Neuwirth, Nickel, Nickerl, Nitsch Fr., Obrlik, inľ. Peschka, dr Porubszky, inľ. Richter, dr Rosche, Rösler, Sandner, Schenk, Schlusche, inľ. Schreiber, Schulcz, Schütz, ¦liwka, Sogl, Stangl, Szentivány, dr Szüllő, Viereckl, de Witte, dr Wolf, Wollner, Zajiček, Zierhut, dr Zippelius, Zischka.
B. Senátoři: Bock, Bartl, Dresl, Enhuber, Frank, Fritsch, Füssy, Garlik, Grünzner, dr Heller, Krczal, Krommer, Liehm, Maixner, Müller Jindřich, Müller Vilém, Patzak, Pfrogner, Reil, Reyzl, Scharnagl, Schmidt, Schösser, Stellwag, dr Szilassy, dr Tischer, Tschakert, dr Turchányi, inľ. Weller, Wenderlich, Werner.
Dále pozbyli mandátu podle § 1, odst. 3 uvedeného opatření, a to dnem 10. listopadu 1938:
A. Poslanci: Csomor, Kosik, dr Kugel.
B. Senátoři: Balla, dr Pajor.
Ministr vnitra: Černý v. r.
Změny ve vládě.
K poukazu předsedovu přečetl zapisovatel sen. dr Karas doąlé přípisy vlády předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze:
1. z 23. května 1938, č. j. 3924/1076/S 38 m. r.:
Předsednictvo min. rady sděluje dodatkem k svému dopisu ze dne 28. prosince 1937, č: 10.960/1076/S/37 m. r., ľe při podpisování zákonů a nařízení podle ustanovení §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., jakoľ i v případě nepřítomnosti v ministerské radě, při vedení resortní agendy atd. zastupuje pana ministra. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy Frantiąka Jeľka pan ministr financí dr Josef Kalfus a navzájem pana ministra dr Josefa. Kalfuse zastupuje pan ministr Fr. Jeľek, dále ľe pana ministra spravedlnosti pana dr Ivana Dérera zastupuje pan ministr soc. péče inľ. Jaromír Nečas a navzájem pana ministra soc. péče inľ. Jaromíra Nečase zastupuje pan ministr spravedlnosti dr Ivan Dérer.
O tom se dává věděti předsednictvu posl. sněmovny a senátu Národního shromáľdění republiky Československé.
Předseda vlády: M. Hodľa v. r.
2. z 17. září 1938, č. j. 7197/909/38 S m. r.:
Pan president republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 16. září 1938 bývalého vyslance Huga Vavrečku ministrem.
Jmenovaný sloľil předepsaný slib do rukou presidenta republiky dne 17. září 1938.
O tom kladu si za čest učiniti sdělení.
Předseda vlády: M. Hodľa v. r.
3. z 22. září 1938, č. j. 7325/38/S m. r.:
Pan president republiky přijal podanou mu demisi vlády, zprostil předsedu a ostatní její členy úřadu a jmenoval rozhodnutím ze dne 22. září 1938 mne předsedou vlády a pověřil mne zároveň řízením ministerstva nár. obrany. Dále jmenoval předsedu branného výboru tělovýchovných organisací MUDr Stanislava Bukovského a primátora hlav. města Prahy dr Petra Zenkla ministry.
Zároveň jmenoval pány: mimořádného vyslance a splnomocněného ministra dr Kamila Kroftu ministrem zahraničních věcí, zemského presidenta Jana Černého ministrem vnitra, odb. přednostu JUDr Josefa Kalfuse ministrem financí, odb. přednostu Engelberta ©uberta ministrem ąkolství a nár. osvěty, prvního presidenta Nejvyąąího soudu dr Vladimíra Fajnora ministrem spravedlnosti, odb. přednostu JUDr Jana Janáčka ministrem průmyslu, obchodu a ľivností, odb. přednostu dr Jindřicha Kamenického ministrem. ľeleznic, divisního generála inľ. Frantiąka Nosála ministrem veř. prací, odb. přednostu inľ. dr Eduarda Reicha ministrem zemědělství, odb. přednostu JUDr Bedřicha Horáka ministrem soc. péče, prof. MUDr Stanislava Mentla ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, odb. přednostu dr. Karla Dunovského ministrem poąt a telegrafů, odb. přednostu dr Josefa Fritze ministrem pro sjednocení zákonů a organisace správy a býv. vyslance Hugona Vavrečku ministrem.
O tom kladu si za čest učiniti sdělení.
Předseda vlády: Syrový v. r.
4. z 24. září 1938, č. j. 7418 S m. r.:
Pan president republiky jmenoval rozhodnutím ze dne 24. září 1938 profesora státní reálky v Bratislavě Matúąe Černáka a profesora Komenského university dra Imricha Karvaąe ministry.
O tom kladu si za čest učiniti sdělení.
Předseda vlády: Syrový v. r.
5. z 24. září 1938, č. j. 7382/1075/38 S m. r.:
Vláda republiky Československé zvolila ve schůzi konané dne 23. září 1938 podle ustanovení §u 71 úst. listiny náměstkem předsedy vlády ministra vnitra Jana Černého.