Schůze zahájena v 16 hodin 24 minut.

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové : Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé : Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 120 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodľa; ministři dr Dérer, Machník, dr ©rámek, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartouąek.

Pořad

67. schůze senátu Národního shromáľdění republiky Československé

svolané na

úterý dne 20. dubna 1937 na 16 hod.:

1. Předběľná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona, kterým se vydává občanský zákoník (tisk 425).

2. Předběľná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona o soudní přísluąnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům (tisk 431).

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Váľený senáte! (Senátoři povstávají.) Jsou to těľké rány osudu, jeľ v poslední době zasahují do naąich řad. V posledních měsících je to ąest kolegů, kteří nás opustili. V tom od poslední schůze senátu inľ. Eduard Löhnert a dr Ludevít Labaj.

Dne 31. března zemřel ve své rodné obci Velká ©»áhle (Groß-Stohl) na Moravě senátor sudetskoněmecké strany kol. inľ. Eduard Löhnert. Zemřel ve věku 65 let po poměrně krátké činnosti parlamentní, jeľ trvala pouze dvě léta. Vąechna předchozí ľivotní práce sen. Löhnerta byla naplněna intensivní průkopnickou a zakladatelskou činností na poli výrobním průmyslovém. V tomto směru dobyl si vzácného jména, obecného uznání i trvalých úspěchů.

Sen. Löhnert narodil se dne 13. června 1872 v obci Groß-Stohl v okresu rýmařovském na severní Moravě. Jeho otec byl v této obci rolníkem, pekařem a mlynářem. Mladý hoch absolvoval niľąí reálku v Rýmařově a vyąąí státní ąkolu ľivnostenskou pro stavbu strojů v Bilsku. Dosáhnuv maturitního vysvědčení z této ąkoly absolvoval Eduard Löhnert svou vojenskou povinnost jako jednoroční dobrovolník u rakouského válečného námořnictva v Pole. Po návratu z vojenské sluľby se věnoval průmyslovému podnikání. Vstoupil jako společník do firmy Eduard Löhnert a syn a přivedl tuto firmu k rozkvětu, stav se nakonec sám jejím majitelem. Byl vynálezcem a zejména svými patenty o samočinných lisech slámy si získal pozoruhodného jména, jeľ přesahovalo i hranice staré monarchie. Ministerstvo práce ve staré říąi mu udělilo z toho důvodu titul inľenýra.

Jeho činnost politická byla lokalisována jen na jeho nejbliľąí okolí. Byl členem obecního zastupitelstva své rodné obce, v níľ v době válečné převzal a vykonával úřad obecního starosty. Byl tu také členem místní ąkolní rady i správní rady Raiffeisenky. Svého času pracoval také ve ąkolském spolku Schulvereinu pro severní Moravu a byl činným členem ochranného spolku Schutzvereinu, německého svazu kulturního a Bundu der Deutschen.

Na půdu parlamentní vstoupil v posledních dvou letech svého ľivota. Při posledních květnových volbách r. 1935 do Národního shromáľdění byl zvolen za člena senátu jako zástupce sudetskoněmecké strany ve volební ľupě olomoucké. V prvém roce byl pilným členem senátu, ale těľká choroba srdeční ho poté upoutala na loľe, takľe od té doby byl jiľ jen řídkým hostem v naąem středu. Odeąel na věčnost v posledním dnu měsíce března. Sudetskoněmecká strana ztrácí v zesnulém odborně zdatného pracovníka a oddaného pomocníka. Klubu sudetskoněmeckých senátorů jsme tlumočili svou upřímnou účast. K rakvi zesnulého byl také poloľen jménem předsednictva senátu věnec a naąe soustrast vyslovena byla také rodině zesnulého, jeľ nám odpověděla slovy díků: "Zachováme naąemu drahému vzpomínky nejupřímnějąí, zůstávajíce poctivými členy naąeho státu i naąeho národa."

Váľený senáte! V pondělí pak dne 12. dubna nás doąla truchlivá zpráva, ľe v Ruľomberku zemřel ve věku 51 let náą kolega a bývalý ministr unifikací dr Ludevít Labaj. Byl členem naąeho Národního shromáľdění od r. 1920 aľ do své smrti. Byl nejdříve členem sněmovny poslanecké po celá tři její prvá období a nyní od června roku 1935 členem naąeho senátu Národního shromáľdění. Byl jiľ od svých studentských let oddaným stoupencem Andreje Hlinky a po převratu jedním z nejvěrnějąích a nejobětavějąích pracovníků Hlinkovy strany lidové.

Zemřel ve věku poměrně mladém, kdy od jeho daląí práce jako významného slovenského právníka bylo moľno jeątě mnoho čekati. Dr Ludevít Labaj se narodil dne 11. dubna r. 1886 v Ruľomberku ze staré rodiny slovenské. Vystudoval gymnasia v Ruľomberku a Preąově, a po té právnickou fakultu na universitě v Kluľi, jeľ se nyní nalézá na území sjednoceného Rumunska a jejímiľ hosty jsme byli na počátku prosince při slavnostech utvoření parlamentní Malé dohody. Ve světové válce byl nucen nastoupiti svou vojenskou povinnost jiľ v r. 1914, proľil pak celou válku jako důstojník a vrátil se aľ 20. října r. 1918. Těľké útrapy válečné zanechaly své stopy v jeho organismu tělesném a přivodily předčasný jeho skon. Po převratu byl drem ©robárem, ministrem pro Slovensko, jmenován starostou města Ruľomberka. Od té doby se pak stal spolupracovníkem Andreje Hlinky a jedním z hlavních organisátorů jeho strany. Při prvých volbách do Národního shromáľdění r. 1920 byl dr Ludevít Labaj zvolen členem sněmovny poslanecké za stranu µudovou a věnoval se zejména organisaci dělnictva v rámci své strany. V roku 1921 byl povolán za předsedu Vąeodborového sdruľení slovenských křes»anských robotníků a v této funkci setrval aľ do r. 1930.

Dr Ludevít Labaj byl členem sněmovny poslanecké ve vąech třech prvých obdobích Národního shromáľdění. Při svém vstupu do vlády navrhla strana µudová za své ministry dra Tiso a dra Gaľíka. Kdyľ pak dr Gaľík dne 27. února 1929 odstoupil, byl na jeho místě jmenován za stranu µudovou ministrem pro sjednocení zákonův a organisace správy dr Labaj. Tento úřad zastával aľ do 8. října r. 1929, kdy strana µudová z vlády vystoupila. Při posledních volbách do Národního shromáľdění r. 1935 byl dr Ludevít Labaj zvolen za člena senátu. Ve svém rodném Ruľomberku byl ministerstvem spravedlnosti jmenován veřejným notářem.

Máme dra Ludevíta Labaje jeątě ľivě v paměti, kdyľ zde v senátě častokráte se ujal slova a výmluvně hájil stanovisko své strany. Jeho úmrtím utrpěla µudová strana těľkou ztrátu. Předsednictvo senátu tlumočilo svou soustrast jak předsedovi strany Andreji Hlinkovi, tak i předsedovi klubu dru Budayovi, jemuľ vznesla prosbu, aby předsednictvo senátu zastupoval při pohřbu zesnulého a naąi soustrast tlumočil také jeho rodině.

Váľený senáte! V této chvíli konáme pak svou stejně truchlivou jako vděčnou povinnost, kdyľ v plenu senátu vzpomínáme odchodu toho, jenľ s prvými dvaceti lety naąeho Národního shromáľdění a zejména naąeho senátu přímo srostl, naąeho sekčního ąéfa dra Aloise Trmala.

Vy ho máte vąichni v ľivé paměti. Společně s námi proľil v této zasedací síni skoro celých dvacet let svého ľivota. Od onoho památného 14. listopadu 1918, kdy se tu sestoupilo revoluční Národní shromáľdění, aľ do toho 29. února 1920, kdy zde byla jednomyslně schválena ústavní listina republiky Československé, a po té od prvých dnů naąeho senátu, vzeąlého ze vąeobecných voleb v naąem státě, aľ do své náhlé a neočekávané smrti. Kdyľ jsme ho zde viděli jeątě před 14 dny na pohled tak zdravého a v jeho padesáti letech tak pruľného a svou robustní energií takřka hýřícího syna naąeho venkova, nemohli jsme ani uvěřiti zprávě o jeho skonu. Sám neměl o své těľké chorobě ľádného vědomí. Před deseti dny večer se s námi v senátě s klidným úsměvem rozloučil, aby se jiľ nevrátil. K ránu musel býti jiľ dopraven do Podolského sanatoria, kde byla konstatována těľká a po léta se vyvíjející choroba ledvinová. Jeho spoluľáku z gymnasia bylo souzeno, aby provedl operaci. Přikročilo se pak i k transfusi krve, kterou mu poskytla jeho vlastní dceruąka.

Ale vąe jiľ bylo marno. Ve středu dne 14. dubna dr Trmal nám zemřel. V sobotu dne 17. dubna jsme stáli na Oląanských hřbitovech u jeho rakve, a smuteční věnec, jenľ byl poloľen k jeho tělesným pozůstatkům, byl symbolem naąí vděčnosti za vąe to, co vykonal v prvých nejváľnějąích a nejodpovědnějąích dvaceti letech naąeho Národního shromáľdění.

Dr. Alois Trmal se narodil roku 1885. Byl rodákem z malé obce Chramosty u Dublovic v okresu Sedlčanském. Kdyľ mu bylo 10 let, přivezli ho rodiče do Prahy na Malou stranu na studie, a od této doby zůstal Malé straně aľ do své smrti věren. Je to letos na 42 let! Těch 40 let proľil zde na Malé straně, od té Strakovy akademie aľ po Malostranské gymnasium a od malostranského místodrľitelství aľ po tuto budovu bývalého Zemského výboru a zemského sněmu Českého království a po té senátu Národního shromáľdění republiky Československé!

Dru . Trmalovi dostalo se v deseti letech jeho ľivota mimořádné v tehdejąí době výhody, ľe byl přijat za chovance malostranské Akademie hraběte Straky z Nedabylic. Jako chovanec této Akademie vystudoval na Malostranském gymnasiu a po té na právnické fakultě české university praľské. Po dosaľení doktorátu byl přijat do sluľeb praľského místodrľitelství na Malé Straně, odkud pak roku 1912 ze sousední budovy místodrľitelské přeąel do této budovy Zemského výboru a zemského sněmu království Českého. V této budově pracoval po celou dobu války aľ do převratu. Po 28. říjnu 1918 byl pak společně s drem. Haaszem, drem ©afařovičem, drem Říhou a drem Bartouąkem povolán do sluľeb Národního shromáľdění. V den 14. listopadu 1918 byl dr Trmal společně s námi v této síni. Byl naąím spolupracovníkem v obou letech naąeho revolučního Národního shromáľdění. A kdyľ pak v roku 1920 doąlo k rozdělení naąeho Národního shromáľdění na dvě komory, na sněmovnu poslaneckou a na senát, zůstal dr Trmal společně s drem ©afařovičem a drem Bartouąkem v naąí kanceláři senátní. Po odchodu dra ©afařoviče do pense byl pak jmenován náměstkem tajemníka naąeho senátu.

Svou činností od dob převratu aľ do své smrti se dr Trmal zapsal do dějin naąeho Národního shromáľdění. On nebyl jen naąím úředním spolupracovníkem, nýbrľ i spolehlivým pomocníkem a oddaným přítelem. Byl odborným znalcem vąech sloľitých problémů parlamentní techniky, byl loyálním a ke vąem stranám i členům senátu stejně konciliantním pomocníkem a poradcem, i vykonavatelem vąech konkrétních úkolů senátní agendy. Jeho slovo a odborná rada byla vľdy slyąána a oceňována, zejména tam, kde ąlo o rozumné, klidné a spravedlivé vyrovnání různých rozporů. Předsednictvo senátu mělo v něm vľdy zdatnou oporu, a to jak v řízení vąí odpovědné práce zákonodárné, tak i ve svém styku se vąemi sloľkami naąeho Národního shromáľdění, jakoľ i se vąemi přísluąnými orgány naąí státní exekutivy. A za vąechnu tuto tak účinnou, věrnou a oddanou práci celoľivotní zaslouľil si dr Alois Trmal v dějinách naąeho Národního shromáľdění pamě» vděčnou a trvalou! (Senátoři usedají.)

Doąly přípisy ministerstva vnitra:

ze dne 9. dubna 1937, č. j. 21.659/1937-9, o úmrtí sen. Vraného a o povolání náhradníka Stanislava Horného jako člena senátu Národního shromáľdění,

ze dne 13. dubna 1937, č. j. 23.696/1937-9, o úmrtí sen. Löhnerta a o povolání náhradníka Karla Bartla jako člena senátu Národního shromáľdění.

®ádám p. zapisovatele sen. Pichla, aby přípisy ty laskavě přečetl.

Zapisovatel sen. Pichl (čte):

"Předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze.

Na místo uprázdněné úmrtím senátora Josefa Vraného, povolávám podle § 2 zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Stanislava Horného, ředitele ąkol v Chyąkách, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlaąuji v úředním listě Republiky Československé.

Ministr: Dr Černý v. r."

"Předsednictvu senátu Národního shromáľdění republiky Československé v Praze.

Na místo, uprázdněné úmrtím senátora Löhnerta, povolávám podle § zákona o sloľení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáľdění Karla Bartla, krejčího ve Frantiąkových Lázních, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej k vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlaąuji v úředním listě Republiky Československé.

Podotýkám, ľe Karel Bartl byl kandidován pod ř. č. 6 na kandidátní listině strany č. 12 Sudetendeutsche Partei ve volebním kraji IV (Louny) a na uprázdněný mandát po senátoru Eduardu Löhnertovi se povolává jako nejbliľąí kandidát z kandidátní listiny pro II. skrutinium (§ 56, odst. 1, věta 2 volebního řádu do poslanecké sněmovny), kdeľ jest uveden pod ř. č. 9.

Náhradníci z kandidátní listiny č. 12 Sudetendeutsche Partei ve volebním kraji VII (Moravská Ostrava) pro volbu do senátu byli totiľ jiľ vąichni vyčerpáni, jak bylo jiľ předsednictvu senátu Národního shromáľdění sděleno zd. přípisem ze dne 21. října 1936, č. 72.668/36, při povolání náhradníka Emila Schramla za zemřelého senátora Ing. Gustava Mayra.

Na kandidátní listině pro II. skrutinium strany č. 12 Sudetendeutsche Partei byl před Karlem Bartlem pod ř. č. 8 uveden jako kandidát Artur Göbel, obchodník v Krnově, týľ se vąak podáním z 11. září 1936, odstoupeným ministerstvu vnitra přípisem předsednictva senátu ze dne 12. září 1936, č. 3401, ze zdravotních důvodů mandátu bez výhrady vzdal.

Ministr: Dr Černý v. r."

Předseda (zvoní): Do dneąní schůze dostavili se páni Stanislav Horný a Karel Bartl a vykonají ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

®ádám pana tajemníka Senátu, aby přečetl přísluąnou formuli slibu, a pány senátory Stanislava Horného a Karla Bartla ľádám, aby vykonali do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji".

(Senátoři povstávají.)

Tajemník senátu dr Bartouąek (čte):

Slibuji, ľe budu věren republice Československé a ľe budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepąího vědomí a svědomí.

Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach besten Wissen und Gewisen auszuüben.

Sen. Horný (podávaje předsedovi ruku) Slibuji.

Sen. Bartl (podávaje předsedovi ruku) Ich gelobe. (Senátoři usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dneąní schůzi sen. Fidlíkovi, Wenderlichovi; na dnes a zítra sen. dr inľ. Bottovi, dr Milotovi, Stodolovi; na dnes a pozítří sen. Stellwagovi; dodatečně na 31. března t. r. sen. Vetterové-Bečvářové.

Předseda konstatoval, ľe senát je způsobilý se usnáąeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené dodatečně na tři týdny sen. dr Kloudovi, na 14 dnů sen. Wellanovi.

Rozdané tisky.

Interpelace tisk 432/1 aľ 432/10.

Návrhy tisky 433, 435 - přikázány výboru iniciativnímu.

Vládní návrhy: tisk 436 - přikázán výborům zahraničnímu a národohospodářskému, tisk 437 - přikázán výboru ústavně-právnímu.

Usnesení posl. sněmovny tisk 439 - přikázáno výboru ústavně-právnímu.

Těsnopisecké zprávy o 54., 63. aľ 65. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápis o 65. schůzi senátu N. S. R. Čs.

"Z cizích parlamentů", rok 1937, ročník XVIII, č. 3 a 4.

Zápis

o 66. schůzi senátu N. S. R. Čs. schválen byl podle § 2 jedn. řádu.

Z předsednictva přikázáno

výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 19. března 1937 o přechodné úpravě státního příplatku k podpoře nezaměstnaných (č. 5071).

Předseda (zvoní): Váľený senáte! V této jistě významné historické chvíli přikročujeme k zahájení předběľné rozpravy podle § 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona, kterým se vydává nový a unifikovaný občanský zákoník.

Je to prvý odstavec dneąního pořadu:

1. Předběľná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona, kterým se vydává občanský zákoník (tisk 425).

Na této předběľné rozpravě usneslo se předsednictvo podle §u 20 jedn. řádu dne 13. dubna t. r.

Podle §u 20 jedn. řádu zahájí předběľnou rozpravu člen vlády, v tomto případě ministr spravedlnosti dr Dérer.

V rozpravě můľe promluviti z kaľdého klubu toliko jeden jeho člen a jeden řečník ze senátorů mimo kluby. Návrhy věcné v předběľné rozpravě nejsou přípustny.

K zahájení rozpravy jako člen vlády se přihlásil pan ministr spravedlnosti dr Dérer. Uděluji mu slovo. (Potlesk.)

Ministr dr Dérer: Slávny senát!

Vláda republiky predloľila obom snemovniam Nár. shromaľdenia návrh zákona, ktorým sa vydáva občianský zákoník. Predloha táto má veµký význam z hµadiska ątátu a jeho občianstva a povaľujem za svoju povinnos», aby som sa ako rezortný minister ujal slova a tento význam podąkrtnul.

Snahou kaľdého moderného ątátu je, aby najdôleľitejąiu svoju právnu oblas», právo súkromné, upravil i formálne jednotným zákonom. Kaľdodenný ľivot kaľdého občana pohybuje sa v rámci, ktorý upravuje občianske právo súkromné. Právu tomuto nikto nemôľe uniknú». Od okamľiku narodenia, cez dobu nezletilosti, potom v dobách zápasu o kaľdodenný chlieb, o existenciu rodiny, o majetok o výľivu aľ do smrti, pri kaľdom kroku, pri kaľdom počínaní poskytuje občianske právo občanovi bezpečnos» pre jeho µudské a hospodárske snaľenia a sleduje ho eąte i po smrti, pečujúc tak o zabezpečenie výsledkov jeho celoľivotného snaľenia a o uplatnenie jeho vôle. Záujmy kaľdého občana bez výnimky v najdôleľitejąích jeho vz»ahoch so ľivotom a v hojnej rozmanitosti u kaľdého jednotlivca nerozlučne sviazané sú s úpravou súkromného práva. Neni preto divu, ľe národy a ątáty

vľdy kládly veµkú váhu na túto úpravu. Ústavy ątátov, války, mocenské pomery a snaľenia môľu by» naplnené a vedené najlepąími úmyslami, ich výsledky môľu zdánlive vykazova» i silú a stabilitu, keď vnútŕo ľivota národóv, súkromný ľivot občanov nie je zdravý, keď ovládaný je chaosom a anarchiou, keď prieči sa zdravému rozumu, dobrej morálke a nedbá poriadku, márne sú vąetky lesky vonkająích inątitúcií, lebo na nedostatkoch súkromného práva stroskotajú najskvelejąie ústavy, najsilnejąie ą»átnické individuality, najkrásnejąie národné aspirácie. V dobrej úprave civilného práva je najlepąia zábezpeka sporiadaného ątátneho a národného ľivota. Právna bezpečnos» poskytovaná dokonale vyvinutým civilným právom rímskym zabezpečila trvácnos», rozsiahlos» a rozkvet najväčąieho imperia starého veku, ač právo toto uľívané bolo len na základe jeho stáleho i vedou napomáhaného praktikovania a ku kodifikovaniu jeho priąlo aľ v dobe, keď ríąa bola uľ v rozklade. Ani

civilné právo anglické nie je síce kodifikované, ale veµkoú autoritou právo naliezajúcich sudcov právo toto stále a dôsledne praktikujúcich vyvinulo sa v ohromný mravný a bezpečnostný pilier, o ktorý sa opiera svetová ríąa anglického národa. Chaotické a autarkické pomery stredoveké zmierňované a upravované boly klasickým rímskym právom, zprvu úplne zatlačeným, pozdejąie vąak čím ďalej tým viacej uplatnivąím sa proti domácim feudálnym právam. Rímske právo civilné, vyvinuté uľ v staroveku v právo svetové (jus gentium), stáva sa tak právom občianskej civilizácie proti barbarským právam domácim feudálnym. Zápas rímskeho práva ako elementu pokroku, po riadku, univerzálnosti trvá ďalej, i v novom veku. V mnohých zemiach vynúti si i formálnej platnosti. A nácionálne práva domáce uplatnia sa aľ vtedy, keď zanechajú feudálne princípy, prijmú svetové zásady rímskeho práva civilného, označovaného vtedy jeho zastancami ako právo, ktoré v znamenitej čistote obsahuje večné pravidlá spravedlivosti, skoro ako sankcionované právo prirodzené, podµa slov dôvodovej zprávy Code Napoléonu "µexpression des sentiments mis par Dieu meme o dans le cooeur des hommes" ("výraz citov vloľených samým bohom do sŕdc µudí") a na tomto podklade prispôsobujú sa zmeneným potrebám a poľiadavkám novej doby.

Dôleľitos» kodifikácií civilného práva uznaly v novom veku vąetky reľimy, ktoré priniesly alebo snaľily sa prinies» svojim národom nový ľivot, lepąiu ątátnu a národnú úpravu.

Veµká francúzska revolúcia od prvého počiatku zabývala sa s touto otázkou. Uľ konstituanta nariadila r. 1791 prípravu kodifikácie občianskych zákonov. V konvente predloľený bol podrobne vypracovaný návrh, ktorý nebol vąak prijatý. Nasledovaly eąte tri ďaląie návrhy s podobným osudom. Konečný projekt bol aľ pod konzulátom r. 1798 pripravený, veµmi urýchlene, a predloľený r. 1801 zákonodarnému sboru, ale vládou krátko potom odvolaný, aby onedlho obnoveným zákonodarným sborom znovu bol predloľený, ktoré ho r. 1804 schválily. Tento zákon bol po sriadení cisárstva znovu upravený a pod menom Code Napoléon r. 1807 dekretovaný. Tento dnes pod označením Code civil známy veµký zákoník obsahuje kodifikáciu civilného práva veµkou revolúciou a jej následkami obnovenej modernej Francie.

Keď slobodomyseµný Bedrich II. vąemoľne snaľil sa zväčąi» moc pruského ątátu a poloľil tým základy budúcej mocnej ríąe nemeckej, snaľil sa tomuto útvaru da» i mravné a právne opodstatnenie a inauguroval kodifikovanie pruského práva civilného, ktoré pozdejąie r. 1794 po jeho smrti jako vąeobecné zemské právo (Allgemeines Landrecht) stalo sa zákonom a platilo vo veµkej časti pruských zemí aľ do r. 1900.

Ani Rakúsko nechcelo osta» v pozadí v tomto kodifikačnom snaľení. Uľ za Marie Terezie vyhotovená bola rozsiahla predloha, pozdejąie prepracovaná a za Jozefa II., oddaného reformám, čiastočne dokončená a ako Jozefínsky zákoník publikovaná. Po smrti Jozefa nastalá reakcia snaľila sa reformné dielo odďaµova», ale nemohla zmari» osvieteneckým duchom podporované snaľenie. Tak vzniklo dielo Martiniho a Zeillera, platné od r. 1797 len v haličských zemiach, ale pozdejąie po prevedenom prvom čítaní, jeho revízii a superrevízii od r. 1801 do r. 1810, vąeobecný občiansky zákoník, zavedený cisárskym patentom 1. júla 1811 pre územie celej rakúskej ríąe.

Keď začiatkom 60. rokov minulého storočia italský národ sjednotil sa v jediný ątát, eąte

nebol tento proces úplne dokončený a nový ątát na podklade francúzskeho Code civil s veµkým elánom uzákonil svoj Codice civile del regio ďItalia.

I sjednotená nemecká ríąa po skončení ví»aznej vojny 1870/71 ihneď zahájila prípravné práce pre sjednotenie a kodifikovanie civilného hmotného práva na území celej ríąe. Práca táto, odchylne od revolučného elánu napoleonskej Francie a mladistvej rýchlosti francúzskou pomocou sjednotenej Itálie, prevedená bola s pravou nemeckou dôkladnos»ou, vo viac ako 20ročnej práci, ktorej zúčastnili sa najvynikajúcejąí teoretikovia a praktikovia vyspelého civilistického právneho ľivota nemeckého, a i ríąsky parlament mal na nej vynikajúci podiel. Vláda predloľila osnovu ríąskemu snemu 17. januára 1896. Po vąeobecnej debate prevedenej od 3. do 6. februára osnova prikázaná bola 21člennému parlamentárnemu výboru. Uľ 12. júna t. r. výbor predloľil svoju zprávu plénu snemovne, ktorá o týľdeň pozdejąie zahájila debatu druhého čítania, a o 10 dní na to previedla i tretie čítanie, aby 1. júla t. r. osnovu schválila. 24. augusta 1896 bol občiansky zákoník nemeckej ríąe promulgovaný a dňom 1. januára 1900 toto najobsiahlejąie dielo modernej zákonodarnej práce nabylo účinnosti.

Je len prirodzené, ľe československý národ ihneď po svojom ątátnom osamostatnení podµa príkladu národov iných, i väčąích, usiloval sa o to, aby nový ątát upravil civilné právo hmotné jednotným, na celom území Československej republiky platným občianskym zákoníkom a takto doplnil a dovŕąil oslobodzovacie dielo, vyjadrené v ústavnej listine a v zákonoch ju doplňujúcich a ústrojnos» ątátu a jeho verejnú správu upravujúcich. Úkol tento sa javil u nás tým pálčivejąím a nutnejąím, lebo jako u národa strednej veµkosti a pri odstredivých snahách umele rozduchovaných a často i zahraničnými vlivmi podporovaných existenčné záujmy národa a ątátu kategoricky vyľadujú unifikáciu a kodifikáciu vąetkých význačnejąích oborov právneho ľivota a predovąetkým práva občianskeho súkromného. Len keď národ náą a republika Československá riadi» sa bude vo vąetkých podstatných ľivotných záujmoch svojich občanov jednotným právom, bude naąa ątátna a národná bezpečnos» plne zaistená. Len pri jednotnom práve bude rovnoprávny vývin vąetkých občanov ątátu bez rozdielu národnosti dobre zabezpečený a len táto jednota a rovnos» práv i vo vz»ahoch súkromného ľivota bude môc» najsilnejąie k sebe na trvalo priblíľi» rôzne národy náą ątát obývajúce.