Začátek schůze Poslanecké sněmovny 15. listopadu 2001 v 15.37 hodin

Přítomno: 165 poslanců

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 42. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 41 poslanců. Pozvánka vám byla rozdána v úterý 13. listopadu t. r. do vaší pošty v Poslanecké sněmovně.

(Velký hluk v jednací síni.)

Prosím pana poslance Pilipa, aby nerušil, také místopředsedu vlády pana Rychetského, paní poslankyni Fischerovou a další.

Prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami. Paní poslankyně Brynychová oznámila, že má náhradní kartu č. 10, pan poslanec Urban č. 12, pan poslanec Krátký č. 13, paní poslankyně Parkanová č. 14, pan poslanec Martínek č.15 a pan poslanec Vojíř č. 16.

Nyní přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom jako ověřovatele určili poslance Miroslava Kalouska a poslance Jaroslava Melichara. Má někdo jiný návrh? (Nikdo.) Ne-li, dám o tomto návrhu hlasovat.

 

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové číslo 1 z přítomných 153 poslanců pro 147, nikdo proti. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme ověřovateli 42. schůze Poslanecké sněmovny určili poslance Miroslava Kalouska a Jaroslava Melichara.

 

Sděluji, že do zahájení schůze o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci: na zahraničních cestách jsou poslankyně Buzková, poslanci Karas, Fajmon, Jaroslav Lobkowicz, Maštálka a Zvěřina, ze závažných rodinných důvodů se omlouvají poslanci Cisár a Petr a z důvodu nemoci poslanci Grulich, Klanica a Langer.

Z vlády jsou v zahraničí ministr Kavan a ministr Eduard Zeman, a ministr Fencl má jednání s krajskými hejtmany.

(Hluk v sále.)

Vážení poslanci, moc bych prosil, abyste se posadili. Týká se to paní poslankyně Štěpové, paní poslankyně Volfové a dalších.

Paní poslankyně a páni poslanci, v pátek 9. listopadu t. r. jsem obdržel dopis od předsedy vlády, ve kterém mě informoval, že vláda schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Vláda při této příležitosti využila svého práva podle ustanovení § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a navrhla, abych vyhlásil k projednání tohoto vládního návrhu zákona stav legislativní nouze.

 

(15.40 hodin) (pokračuje Klaus)

Zároveň jsem byl vládou požádán, abych rozhodl, že uvedený vládní návrh zákona, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1143, bude projednán v době vyhlášeného stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Dne 12. listopadu jsem svým rozhodnutím č. 95 vyhlásil stav legislativní nouze, a to od 14. listopadu do 21. listopadu t. r. Dále jsem rozhodl podle § 99 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny o projednání předloženého vládního návrhu ve zkráceném jednání, přikázal jsem jej výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k projednání a stanovil mu nepřekročitelnou lhůtu pro předložení jeho usnesení do 14. listopadu 2001 do 12.00 hodin.

Vážené kolegyně a kolegové, podle § 99 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny máme ve stavu legislativní nouze před projednáváním návrhu programu pořadu posoudit, zda stav legislativní nouze trvá. Otevírám tedy rozpravu k tomu, zda trvá stav legislativní nouze. Pro pořádek upozorňuji: nikoliv k návrhu pořadu, ten otevřu za chvíli.

Poslanec Cyril Svoboda ke stavu legislativní nouze. Ano? Předpokládám, že budete mluvit, pane poslanče, k legislativní nouzi, tak jak jsem předestřel problém. Dobře.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, jsem hluboce přesvědčen a stejně tak i náš klub KDU-ČSL, že žádný stav legislativní nouze není, protože podle pravidel, která máme v jednacím řádu, je naprosto evidentní, co stavem legislativní nouze je. Musí jít za prvé o mimořádné okolnosti, za druhé musí hrozit buď vážné ohrožení lidských práv, nebo - jak tedy asi vyplývá z návrhu zákona, který bychom měli projednávat - že by hrozila státu značná hospodářská škoda.

Myslím si, že skutečnost, že vláda opsala návrh, který původně podali poslanci České strany sociálně demokratické, poslanec Škromach a Hofman, tak že vláda tím, že opsala tento návrh, tak jenom sděluje to, co už bylo zřejmé, totiž že původní závazek vlády, že zvýší platy pracovníkům v rozpočtové sféře, se konat nebude. Vláda tento návrh předložila v roce 2000, znala jednoznačně jeho dopady do státního rozpočtu a nemůže argumentovat tím, co uvádí v důvodové zprávě. Tam totiž vláda říká, že návrh novely se předkládá z důvodu nedostatku prostředků na platy ve státním rozpočtu na rok 2002. Bylo by aspoň korektní říci, že chybějí prostředky ve vládním návrhu státního rozpočtu. Žádný státní rozpočet na rok 2002 zatím schválen nebyl, to znamená, že nemůžeme konstatovat, že ve státním rozpočtu nejsou peníze na platy lékařů, učitelů, pracovníků ve zdravotnictví, v rozpočtové sféře. A tuto okolnost, totiž že vláda nejprve něco slíbí, a potom nesplní, v žádném případě nelze označit za mimořádnou okolnost, kdy hrozí státu značná hospodářská škoda. Zkrátka - slíbit pracovníkům zvýšení mezd, potom tento závazek nesplnit a označit řešení za řešení, které dokonce vyžaduje mimořádné okolnosti a mimořádné projednávání, je podle mě postoj naprosto neudržitelný. Z tohoto důvodu nelze podpořit návrh na podporu usnesení, že trvá stav legislativní nouze. Žádný nebyl, není, tudíž ani netrvá. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Nyní se přihlásil místopředseda vlády Špidla.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane místopředsedo, vážení, členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, myslím si, že situace v současné době je situací zvláštní, protože to je situace po 11. září t. r., kdy situace je do té míry dramatická, že schválení státního rozpočtu má hodnotu, kterou nikdy v minulosti nemělo, kde limit, který je, je dán tak pevně časově, že si musíme uvědomit, že překročit jej by bylo mimo jakýkoliv zájem státu.

Vzhledem k tomu že konstrukce rozpočtu je připravena takovým způsobem, že není možné přejít na šestnáctitřídní platový systém, tak, ač velmi nerad, pod tlakem této situace jsem předložil návrh a vzhledem k tomu, že jak už jsem uvedl, že celková situace je extrémní a složitá, jsem přesvědčen o tom, že důvody pro stav legislativní nouze jsou, protože hrozí nebezpečí lidským právům a koneckonců hrozí i obecné nebezpečí České republice.

Děkuji.

 

(15.50 hodin)

Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo se další hlásí do této rozpravy. Pan poslanec Janeček.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, pan vicepremiér zdůraznil další závažnou věc, totiž že hrozí ohrožení lidských práv. Chci vědět jakých? Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nechtěl jsem původně vystupovat k tomuto tématu, ale dovolte stručnou reakci na vystoupení místopředsedy vlády pana Vladimíra Špidly.

Rozumím tomu, že politika vyžaduje jistou míru demagogie, jistou míru účelových argumentů, ale má to přece jen své meze. Brát si jako zdůvodnění předkládaného návrhu 11. září, brát si utrpení tisíců lidí a riziko civilizovaného světa jako rukojmí své vlastní neschopnosti, to je nemravné. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Sobotka. Je rozprava k debatě o legislativní nouzi. - Odpovídám na dotaz, říkám to i nahlas.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Dámy a pánové, domnívám se, že si možná všichni vzpomeneme na datum 11. září letošního roku, pravděpodobně si všichni vzpomeneme na tuto chvíli, co jsme zrovna v té době dělali, když jsme se dozvěděli o té otřesné události, ke které došlo ve Spojených státech, a možná si vzpomeneme na výroky politiků ze všech politických stran, které následovaly ten den, druhý den, třetí den. Byly to výroky o tom, že je v tuto chvíli potřeba přijmout větší odpovědnost za bezpečnost České republiky, a byly to výroky o tom, že je potřeba přijmout větší míru odpovědnosti za bezpečnost civilizovaného světa.

Chci se zeptat, v čem se situace od 11. září takto změnila! Chci se zeptat, zda od této doby výrazně poklesla bezpečnostní rizika, která byla spojena s tím, co se odehrálo 11. září! Domnívám se, že tato situace se nezměnila, pouze se domnívám, že kolega Kalousek a další už zapomněli na svá slova, která bezprostředně po 11. září pronášeli. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan místopředseda Brožík.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, předsedající schůze otevřel rozpravu k otázce legislativní nouze.

Chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedo, sdělit panu Cyrilu Svobodovi, že nezáleží na něm ani na poslaneckém klubu KDU-ČSL, jestli prohlásí, že legislativní nouze je, nebo není. Podle § 59 vláda požádala předsedu sněmovny o vyhlášení legislativní nouze. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit, omezit nebo prodloužit, a o tom rozhodneme hlasováním, a ne politickými řečmi. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Kühnl.

 

Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, rád bych se vrátil k otázce, kterou zde přednesl kolega Janeček. Stav legislativní nouze je zcela jasně popsán v § 99, a vláda by tedy měla říci, kde jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kde hrozí státu zásadní hospodářské škody okamžitým neschválením tohoto zákona. Vím, že jde o 8 miliard korun. Mělo by být přinejmenším řečeno, kam tyto peníze jinak půjdou, mělo by být přinejmenším řečeno, proč vláda nevyužila naší opoziční nabídky k jednání třeba i o mimořádném zákonu o dluhopisovém programu s cílem zabezpečit bezpečnostní potřeby státu na tento a na příští rok. Ale my se nedozvídáme odpovědi na otázky, které byly předloženy, dozvídáme se pouze prázdná politická prohlášení. Prosím tedy, aby někdo jménem vlády zodpověděl tyto položené otázky.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan ministr Gross.

 

Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Pane předsedo Poslanecké sněmovny, páni ministři, dámy a pánové, já jsem také původně nepředpokládal, že v této diskusi vystoupím, nicméně vystoupení a to, co tady zaznělo, mě přimělo k tomu, abych se také do této rozpravy přihlásil.

Chci říci, že jsem dlouhá léta v této Poslanecké sněmovně, v těchto končinách zdejší slovutné síně byl předsedou opozičního poslaneckého klubu a nějaký čas potom vládního poslaneckého klubu. Byl jsem předsedou opozičního poslaneckého klubu čtyři roky nebo jak dlouho a za tu dobu vždycky, když náš poslanecký klub prezentoval nějaké stanovisko, tak jsem velmi často, opravdu velmi často, vždycky slyšel výzvy ke státotvornosti. Státotvornosti ve vztahu k veřejným financím, státotvornosti ve vztahu k mezinárodním otázkám, státotvornosti ve vztahu, když se tu přijímala Ústava České republiky, a vždy bylo zapotřebí hledat nějaký rozumný postoj.

Přiznám se k jedné věci. Rozuměl bych tomu, kdyby čtyřkoalice nebo opozice kritizovaly vládu za to, že předkládá zákon v listopadu. Tomu bych rozuměl. Měli bychom k tomu protiargumenty, které by směřovaly ke způsobu projednávání státního rozpočtu, protože to byla právě Poslanecká sněmovna, která vládě doporučila, aby snížila některé výdaje, a měla-li by být zachována konzistence stanoviska Poslanecké sněmovny, tak je logické, že se to někdy projevit musí. Ale znovu říkám, rozuměl bych tomu, kdybychom byli kritizováni za to, že zákon předkládáme až nyní, a my bychom protiargumentovali právě ve vazbě na to, že první verze rozpočtu byla odmítnuta.

Ale čemu, kolegyně a kolegové, nerozumím, je to, když v této chvíli se z jedné části sněmovny státotvornost totálně vytratila, protože, vždyť co by se stalo, kdyby tento zákon přijat nebyl. A já to budu posuzovat za svůj resort, za resort Ministerstva vnitra. Vláda projednala rozpočet. Předložila ho do Poslanecké sněmovny, pravda, Poslanecká sněmovna schválila pouze základní ukazatele. Ale přece v základních ukazatelích rozhodující čísla jsou dána a rozhodující čísla jsou někam rozepsána. Jsou rozepsána do jednotlivých rozpočtových kapitol. Stejně tak jsou rozepsána do rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. A kdybychom měli v tuto chvíli při respektování požadavků sněmovny, že mají být sníženy výdaje, kdybychom měli dodržet to, že od. 1. 1. bude platit šestnáctitarifová platová třída, pak to znamená nalézt někde 6,5 miliardy korun. Pro resort vnitra by to znamenalo, že budeme třeba hledat, jak se populárně říká, nějaké vnitřní úspory.

A tady se dostávám k ohrožení fungování základních bezpečnostních systémů ve státě. Pro nás by to znamenalo, že bychom museli úplně na nulu seškrtat prostředky na přesčasové hodiny, úplně na nulu seškrtat příplatky za práci v sobotu a neděli a znamenalo by to, že by policisté a hasiči sloužili pouze v pracovní dny, a to jen do 17 hodin.

Chtěl bych v tomto svém vystoupení opravdu apelovat na to, abychom si tady alespoň elementární míru státotvornosti zachovali. Znovu říkám: kritizujme se, říkejme si, že vláda něco mohla udělat dříve, něco mohla udělat lépe, a budeme o tom věcně polemizovat, ale neohrožujme základní fungování tohoto státu. A k tomu bych chtěl opravdu všechny vyzvat. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Výborný.

 

(16.00 hodin)

Poslanec Miloslav Výborný: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, mým názorem je, že státotvornost se neprojevuje pouhým přitakáváním tomu, co vláda předloží, ale může se projevovat také odporem k tomu, co předloží vláda nebo nějaká skupina poslanců.

Jednáme teď o tom, zda je nebo není stav legislativní nouze, posléze o tom budeme hlasovat a hlasování nějak rozhodne. Předpokládám, že je docela rozumné ptát se vlády, v čem tedy spatřuje důvody, pro které byl stav legislativní nouze vyhlášen. Moc jsme se těch důvodů zatím v této rozpravě nedozvěděli. To za prvé.

Za druhé - je-li tím důvodem to, že se vláda domnívá, že jí hrozí velká hospodářská ztráta, újma a škoda, a to ve výši, kterou ne já, ale vláda vyčísluje částkou 8,6 miliardy, které by vláda musela vyplatit na mzdách, na něž vznikne zákonný nárok, je třeba to říci nahlas. Já zde cituji z důvodové zprávy. Neprojednáváme rozpočet a není možné - a tím se obracím faktickou poznámkou k tomu, co řekl pan ministr vnitra - argumentovat tím způsobem, že neposunutím účinnosti zákona, o kterém budeme posléze jednat, by on jako ministr musel seškrtat příplatky za práci přesčas, příplatky za práci ve svátek apod. To by pan ministr udělat nemohl, protože na to jsou prostě zákonné nároky.

Platí jenom jedno. Buď platí, že cílem tohoto zákona je ušetřit 8,6 miliardy na mzdách v rozpočtové sféře, a tím neučinit problém hospodářským, nebo to neplatí. Pokud to neplatí, nejde o legislativní nouzi. Pokud to platí, je třeba říci - ano, my potřebujeme ušetřit skoro devět miliard na mzdách. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se předseda vlády.

 

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení poslanci, domníval jsem se, že jak místopředseda vlády Špidla, tak ministr vnitra Gross celkem jasně zodpověděli otázku o důvodech, proč vláda žádá o stav legislativní nouze. Ale protože někteří kolegové tuto otázku kladou vždy znovu a znovu, dovolte mi, abych se již potřetí - byť v zásadě týmiž argumenty - ale přece jen poněkud jinak na tuto otázku pokusil odpovědět.

Ano, byli bychom samozřejmě velice rádi, kdyby se zvýšily mzdy pracovníků v rozpočtové sféře, byli bychom velice rádi, kdyby k 8% zvýšení platů došlo již od 1. ledna a nikoli od 1. dubna, kdyby zde nenastala situace, kdy se Česká republika stala rozhodnutím většiny politických sil součástí antiteroristické fronty - to není prázdná deklarace, to od nás vyžaduje i určité náklady a určité oběti -, tak bych jako předseda vláda vesele licitoval, jednal bych s jednotlivými politickými stranami o případném navýšení deficitu rozpočtu, riskoval bych rozpočtové provizorium, které by bylo sice nepříjemné, ale v normálních standardních podmínkách by zase tak dramatické změna neznamenalo. A postupoval bych tímto velmi jednoduchým a průzračným způsobem. Podmínky nejsou normální, podmínky nejsou standardní. A lituji ty, kdo si to nedokáží uvědomit.

Proto, i když samozřejmě máme naprosto přirozený zájem o zlepšení platových poměrů v rozpočtové a příspěvkové sféře, jsme přistoupili na princip, který říká, že v těchto krizových dobách je pro zemi rozhodující mít schválený státní rozpočet, mít krytá záda a kryté zázemí včetně zázemí nejen pro vnitro, o němž zde mluvil ministr vnitra, ale i pro obranu, zdravotnictví a řadu dalších konkrétních aktivit včetně aktivit zahraničních, včetně vyslání příslušných misí do zahraničí apod. Ano, tato hodnota, která není hodnotou jen jedné politické strany, ale měla by být hodnotou České republiky, je pro nás důležitější. Proto předkládáme tento návrh a je zcela zřejmé, že vláda by musela stáhnout návrh zákona státního rozpočtu, kdyby tento návrh nebyl přijat, protože by se logicky dostal do rozporu se zákonem, který byl přijat před 11. zářím.

Snažím se vám to vysvětlit naprosto jasně, ale dovolte mi dvě zemanovské poznámky na závěr. Vítám, že se lidová strana stala bojovníkem za práva pracujících. Zejména v době, kdy byla ve vládě, to mnohokrát prokázala.

Za druhé - můj lékař mi doporučil, abych zhubl o 10 kg. Pokud si vyslechnu ještě několik projevů představitelů čtyřkoalice, při kterých se mi zdvihne žaludek, můj lékař bude úspěšný. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Teď zde mám, jestli rozumím, ke stavu legislativní nouze písemnou přihlášku poslance Cyrila Svobody - jako jedinou.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, myslím, že skutečně nelze používat v žádném případě argument 11. září tohoto roku. Tento návrh, který je v zákoně, nebyl vtělen do žádného návrhu státního rozpočtu a nepočítal s tímto stavem ani návrh, který předkládal kolega Škromach a kolega Hofman. Podle mne je to naprosto pseudoargumentace, kdy se za státotvornost považuje jediný krok - odebrat nároky lidem, kteří mzdu mají dostat takovou, jaká jim byla slíbena.

Demagogie je to v tom smyslu, že státní rozpočet se nezabývá jedinou položkou, totiž mzdami. Tam je položek více. Jestli chybějí peníze na pracovníky v rozpočtové sféře, ať se najdou nějakým jiným způsobem. Toto není stav legislativní nouze.

K tomu, co říká pan místopředseda Brožík - vláda má samozřejmě právo navrhnout stav legislativní nouze a předseda sněmovny samozřejmě může tento stav legislativní nouze vyhlásit, ale to ještě neznamená, že když to říká vláda a vyhlašuje předseda sněmovny, že to tak je. To rozhodne sněmovna svým hlasováním. Já říkám svůj názor, za kterým si pevně stojím. V tomto smyslu žádný stav legislativní nouze nebyl, není a nebude.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, myslím, že byste se měl vrátit na právnickou fakultu. O tom, jestli bude nebo nebude vyhlášen stav legislativní nouze, rozhodne skutečně hlasováním tato sněmovna, ne vaše prohlášení. V tomto technickém detailu by bylo dobré, kdybyste zvážil, jestli vystoupíte znovu se svým argumentem.

Slovo má Vlastimil Tlustý.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit obavu, že i v této diskusi se ztrácí podstata a fakta dostávají na frak.

Dovolte mi, abych připomenul - myslím, že si to pamatuji celkem přesně - že těch zmiňovaných 8 miliard korun souvisejících s novými mzdovými tarify nebylo zahrnuto do žádné projednávané verze státního rozpočtu, to znamená ani do druhé, ani do první.

 

(16.10 hodin) (pokračuje Tlustý)

Nebyly tam zahrnuty - a teď asi přestanou nadšeně souhlasit kolegové zprava a dělám to málokdy, že se odvolávám na odbory - poté, kdy, pokud si vzpomínám, v srpnu letošního roku došlo k dohodě mezi odbory a vládou právě o tom, že dojde k odložení zavedení tarifů, a že proto v žádné navrhované verzi státního rozpočtu tyto prostředky nebudou uvedeny.

Pokud tady diskutujeme chybu, ke které došlo ze strany vlády, tak chybou není, že ve státním rozpočtu tyto prostředky nejsou zahrnuty, když byla uzavřena dohoda, kterou tady cituji. Chyba je jiná. Chyba je, že odklad účinnosti nových tarifů nebyl parlamentu k projednání navržen v srpnu nebo v září, ale je navrhován teprve teď. To ovšem nikdo neskrývá. Já bych tady bojoval stejně jako kolegové, kdyby se vláda pokoušela skrýt, že tento formální krok neudělala tam, kde ho udělat měla. Ona to neskrývá a říká, že je v nouzi proto, že je listopad, dohoda sice uzavřena byla, v rozpočtech prostředky zahrnuty v souladu s dohodou nebyly, rozpočet dokonce prošel prvním čtením, zprava slyšíme, že deficit je příliš velký, a k tomu slyšíme, že mzdy jsou příliš malé, nevím, které z těchto vět mám věřit, a teď přichází korektně vláda a říká, udělali jsme chybu a umíme ji odstranit v legislativní nouzi. Co je na tom špatného?

Mimořádného pro mne v tom jedno přece jenom je. Vláda svou chybu přiznává a chce od této sněmovny, abychom ji společně odstranili. Jedno by po 11. září nového být mělo, že když někdo chybu přizná a požádá o její odstranění, že bychom tady z toho neměli dělat volební kampaň. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Kolegyně, kolegové, pane předsedo, vážená vládo, promiňte, že vystupuji podruhé, ale musím reagovat na slova předsedy vlády, který se odvolával na nestandardní podmínky a na frontu proti terorismu, jakkoliv samozřejmě tato slova v obecné formě nezlehčuji. Ale pan poslanec Tlustý to zde v zásadě již řekl.

Vláda projednávala návrh zákona o státním rozpočtu poprvé v dubnu, podruhé v červnu, pak mnohokrát v září a pak při přepracování po odmítnutí prvního návrhu. Ani v jednom z těchto návrhů, ani v dubnovém, ani v červnovém, nebylo zohledněno 8 miliard korun pro mandatorní dávky pracovníků ve veřejné sféře. Ani v jednom. To znamená, pokud se dnes někdo odvolává na situaci po 11. září, buď v dubnu měl absolutní neuvěřitelnou jasnozřivost, anebo prostě nemluví pravdu.

V jednom jediném s panem poslancem Tlustým nesouhlasím. Ano, je v pořádku, když někdo přizná chybu. Ano, měli bychom diskutovat o tom, jak tuto chybu napravit, ale nechápu, proč za chybu vlády by měli doplácet učitelé a pracovníci ve veřejné sféře. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Ještě štěstí, že já musím řídit schůzi a nemohu zaujímat nějaké stanovisko proti zjevným nepravdám. Dobře. Kdo se dále hlásí do diskuse? Pan ministr Gross. (K panu poslanci Pilipovi: Pane poslanče, vy nejste přihlášen, vy jste přihlášen do další části našeho jednání, která se jmenuje k návrhu pořadu. Tady jste druhý k návrhu pořadu po poslanci Výborném. Písemně jste mně dal k návrhu pořadu. Ale jestli si přejete ústně, tak po ministru Grossovi vyzvu vás.)

 

Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, možná je dobře, že pan ministr vnitra bude vystupovat po mně, děkuji mu, že mi dal přednost, protože z hlediska jednacího řádu ji samozřejmě má on, ale já chci položit ještě směrem k vládě jeden doplňující dotaz, mohu-li, prostřednictvím předsedajícího, a to je k zaklínání se 11. zářím jako čímsi, co přispívá k tomu, že současný stav je důvodem pro vyhlášení legislativní nouze.

Pokud si dobře vzpomínám, a já myslím, že to víme všichni, kdo sledovali diskusi o státním rozpočtu, pak první verze státního rozpočtu byla připravována před 11. zářím, a jak již bylo řečeno, nepočítala s tímto číslem, ale to chci nechat stranou svého dotazu. Nicméně po zamítnutí první verze státního rozpočtu jako jeden z argumentů bylo použito to, že nereaguje na situaci po 11. září a že neobsahuje zvláštní náklady, které by mohly být novou mezinárodní situací vyvolány. Vláda poté předložila druhý návrh zákona o státním rozpočtu, který poté prošel, a v tom skutečně navýšila náklady, které by měly souviset s mezinárodní situací, a pokud si vzpomínám přesně, vyčíslila je jako 1,5 miliardy korun. Jaká je tedy finanční souvislost tohoto návrhu, kde se vláda snaží ušetřit 8,6 miliardy korun, a konstatováním vlády v návrhu zákona o státním rozpočtu, že nově vyvolané náklady z titulu 11. září jsou 1,5 miliardy korun? Tato dvě čísla zjevně nejdou dohromady, a proto prosím zástupce vlády, aby buď vysvětlili, jak tady hraje rozdíl 7 miliard, anebo aby nadále nepoužívali argument o mezinárodní situaci k obhájení tohoto právně velmi sporného postupu.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Já bych rozuměl tomu, že seriózní debata by byla o tom, jestli 8 miliard korun je nouzí země, nouzí českého hospodářství nebo nouzí velmi chatrného a chatrně schváleného státního rozpočtu. To by mohla být seriózní diskuse, zda těchto 8 miliard patří do té či oné kategorie nouzí, ale myslím, že všechny ostatní debaty jsou velmi zbytečné, a prosím všechny, kteří chtějí ještě vystoupit, aby zvážili, co k tomu chtějí říci.

Pan ministr Gross.

 

Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych velmi rád respektoval výzvu pana předsedy, ale přece jen bych nerad, aby tady zůstaly ve vzduchu některé nevyjasněné otázky.

Z mého pohledu je situace vcelku jednoduchá. Když se připravovaly první verze rozpočtu, a možná, že tady i trochu odkryji politické karty současné vlády, prostě do 11. září vláda vnímala možnost rozpočtového provizoria jako něco, co není až takovým problémem, kdyby k této variantě došlo. Do 11. září jsme tuto variantu zvažovali jako variantu, se kterou se dá žít a se kterou se dá vládnout zodpovědně ve prospěch tohoto státu, a byli jsme ochotni o této variantě uvažovat a určitá rizika nést i ve vazbě na zmiňovaný zákon, který má v současné době ještě od 1. 1. 2002 začít platit, má začít jeho účinnost.

 

(16.20 hodin) (pokračuje Gross)

Po 11. září jsme prostě museli přehodnotit politické priority a prioritou číslo jedna po 11. září je mít schválený státní rozpočet. To je prostě pro nás prioritou, protože kdybychom neměli schválený státní rozpočet, tak řada věcí prostě nebude financovatelná, a to právě řada věcí souvisejících s bezpečnostními opatřeními.

Kolega Pilip vznesl otázku na peníze a pan kolega Výborný říkal, že bych musel zaplatit přesčasy a musel bych zaplatit i soboty. Ano, musel bych je zaplatit, kdybych do té služby ty lidi nechal navelet, ale již v minulosti se několikrát stalo, že se velice výrazně omezily služby. To se stalo především po "balíčcích" v roce 1997. Kdyby ti lidé do služby nebyli naveleni, tak jim prostě soboty, neděle a noční šichty nebudu muset nechávat proplácet. Nic jiného by mi prostě v tom okamžiku nezbylo, kdybych se dostal do té situace, která v tuto chvíli hrozí.

Když tady byla řeč o těch částkách, jak souvisí 1,5 mld. - dokonce myslím 1,1 mld. je teď ve schváleném státním rozpočtu - nebo 8 mld. s těmito bezpečnostními záležitostmi, tak já vás chci upozornit na jednu věc, a zase to vztahuji k rozpočtové kapitole Ministerstva vnitra. Ta má něco kolem 37 mld. - pokud se netrefím úplně přesně, tak mi to odpusťte - a skoro 80 % výdajů této rozpočtové kapitoly tvoří mzdové výdaje nebo odvody související se mzdami. Doufám, že si každý z vás dovede spočítat, o jaké částky půjde v okamžiku, když se dostaneme do situace, která v tuto chvíli hrozí.

Ve svém prvním expozé jsem jasně řekl, že rozumím a rozuměl bych té kritice, která tu byla řečena, ale nerozumím nezodpovědnému postoji. Takže zkritizujte vládu, o tom můžeme polemizovat, ale nemohu rozumět těm, kdo v tuto chvíli odmítnou umožnit řešení.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Slovo má pan poslanec Severa.

 

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, já se domnívám, že se tady navzájem trápíme zbytečně, alespoň mi to tak připadá, protože podle vystupování zástupců jednotlivých stran je vidět, že tady došlo k dohodě mezi ODS a ČSSD. Proti tomu asi nikdo nic nenadělá, protože tu sílu zde poslanci mají, aby odhlasovali, co odhlasovat chtějí.

Problém je asi jinde a já děkuji za upřímná slova panu kolegovi Tlustému. Kdyby na začátku vláda řekla, že pochybila a že nemůže sestavit rozpočet tak, jak chtěla, a že jí chybí do rozpočtu určitá částka, asi bychom vládu kritizovali. Na druhé straně, jestliže někdo říká falešné důvody o tom, proč chce měnit zákon, který již platí, tak pro to je pouze slovo faleš, faleš, faleš. Jestliže se ale někdo ještě zaklíná lidským neštěstím 11. září, tak pro to je jediné slovo - hanba.

Nezdržujme se, odhlasujme to, co odhlasovat chcete. Každopádně bychom měli mluvit na rovinu.

Pane předsedo, prosil bych, kdybyste vyřídil panu premiérovi, že jestliže bude ještě několik takových vystoupení, jaká jsme tu slyšeli, a zaklínání 11. září, tak díky těmto vystoupením členů vlády pan premiér zhubne o dvacet, a nikoliv o deset kilogramů.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy k otázce stavu legislativní nouze, zda trvá, či netrvá. Nehlásí se nikdo. Rozpravu končím a přednesu návrh usnesení: Poslanecká sněmovna potvrzuje trvání stavu legislativní nouze k projednání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o sněmovní tisk 1143.

 

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové číslo 2 z přítomných 165 poslanců 113 pro, 48 proti, nehlasovali 4. Tento návrh byl přijat.

 

Teď se teprve dostáváme k tomu, do čeho se řada z vás hlásí, a to je návrh pořadu 42. schůze. Návrh pořadu je uveden na pozvánce.

Předtím se hlásí poslanec Tlustý, předseda klubu.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi požádat v tuto chvíli o vyhlášení přestávky v délce 20 minut na poradu poslaneckého klubu ODS.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Přerušuji jednání, pokračovat budeme v 16.45 hodin.

 

(Jednání bylo přerušeno v 16.26 hodin.)

 

(Jednání opět zahájeno v 17.05 hodin.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, omlouvám se za pozdější zahájení po přestávce. Přistoupíme ke stanovení pořadu 42. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu schůze uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu, rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Nyní tedy přistoupíme k rozpravě o návrhu pořadu schůze. Jako první se přihlásil poslanec Cyril Svoboda. Vzdáváte se slova? Doufám, že to není symbolické, to vzdávání se. Jako první tedy pan poslanec Miloslav Výborný.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo Poslanecké sněmovny, vládo, paní poslankyně a páni poslanci, tato 42. schůze Poslanecké sněmovny byla k žádosti skupiny poslanců svolána předsedou Poslanecké sněmovny podle § 51 odst. 4 jednacího řádu a správně bylo připomenuto, že tudíž není přípustné jakýmkoli způsobem měnit program, který tato skupina poslanců sněmovně navrhla. Program lze pouze schválit, nebo neschválit.

Rád bych předložil několik argumentů, jimiž bych se vás snažil přesvědčit, abyste navržený pořad schůze neschválili, a to bez ohledu na to, že už byl potvrzen stav legislativní nouze, který se týká bodu 1 navrženého pořadu, a bez ohledu na debatu, která k této věci už proběhla.

Jako druhý bod návrhu programu je totiž navrženo toto: "Návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny č. 1828 z 31. října 2001."

Tímto usnesením Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem poslanců Karla Sehoře, Jaroslava Plachého a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 824, ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Já se vůbec nehodlám pouštět do debaty o tom, zda schválené pozměňovací návrhy byly správné nebo nesprávné, pochybné nebo nepochybné, zda někdo věděl nebo nevěděl, o čem hlasuje, ale chci upozornit, že považuji za naprosto nepřijatelné, aby se rozhodla sněmovna po 15 dnech revokovat své usnesení, jímž vyslovila souhlas s návrhem zákona. To prostě možné není.

Každý z nás jsme slibovali, že budeme dodržovat Ústavu České republiky. Když jsme přijímali Ústavu České republiky, tak jsme přijímali také její preambuli a přijímali jsme ústavu s tím, že jsme byli - a doufám, že dosud jsme - "odhodláni řídit se osvědčenými principy právního státu". Pocit, že mezi osvědčené principy právního státu patří po 15 dnech se vrátit k přijatému zákonu a revokovat usnesení, jímž byl zákon přijat, resp. s návrhem zákona vysloven souhlas, takový pocit je, dámy a pánové, mylný. To v souladu s principy právního státu není. Koneckonců v ústavě je také výslovný článek 45, že návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu. Nemá význam hádat se o to, kolik dnů znamená bez zbytečného odkladu, ale považuji za jisté, že není možné předtím, než splníme tuto ústavní povinnost, se k tomuto tisku znovu vrátit, a dokonce uvažovat o tom, že bychom revokovali přijaté usnesení.

Je jistě možné, že mnozí z nás mají pocit, že přijatý návrh zákona má chybu. Proto také naše ústava zná mechanismy, jak tyto chyby napravovat. Tímto mechanismem ovšem není po čtrnácti patnácti dnech vrátit se k přijatému usnesení. Tímto mechanismem je činnost Senátu a činnost prezidenta republiky. Jestliže Senát dospěje k názoru a závěru, že se chyba skutečně stala, vrátí tento návrh zákona sněmovně k novému projednání. To je ústavní postup.

 

(17.10 hodin) (pokračuje Výborný)

Pakliže prezident republiky bude přesvědčen, že přijatý zákon je zákonem chybným, vrátí ho Poslanecké sněmovně k novému hlasování. To je postup v souladu s ústavou. Tak je třeba postupovat, a ne tím způsobem, že skupina poslanců navrhne revokovat usnesení, kterým byl přijat zákon.

Dámy a pánové, to možné není. A bude-li tento bod pořadu schválen a bude-li projednáván, já se takového protiústavního projednávání účastnit nebudu a se mnou také klub KDU. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Druhý je přihlášen poslanec Ivan Pilip.

 

Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, také bych se rád vyjádřil ke druhému dnes navrhovanému bodu, a protože vlastně součástí zařazení na program není nějaké oficiální zdůvodnění, které by mělo zaznít tady, tak se pokusím zareagovat na argumentaci, která zazněla v zásadě ve sdělovacích prostředcích ve vyjádření předkladatelů návrhu, kterým je tedy na dnešní návrh pořadu druhý bod navržen.

V tomto návrhu bylo řečeno, respektive v argumentech pro tento návrh bylo řečeno, že - teď pokud nebudu citovat přesně, nechť mě kolegové omluví, ale zazněla celá škála vyjádření, jako že mnozí poslanci nevěděli, o čem hlasují, že byli způsobem předložení tohoto návrhu nebo jednoho z návrhů, kterého se týká novela obchodního zákoníku jako celku, a to tedy mého návrhu, obelstěni, případně že bylo zneužito technického hlasování nebo hlasování o legislativně technických úpravách k tomu, aby sněmovna byla nějakým způsobem oklamána.

Nechci tady říkat svůj subjektivní názor, protože by asi nikoho nepřekvapilo, kdybych řekl, že tyto názory jsou nepravdivé nebo minimálně mylné, ale omezím se na to, že přečtu stenografický záznam ze druhého a třetího čtení a z toho, co jsem řekl k tomuto bodu. Tedy na schůzi, na které se projednávalo dne 18. 10. druhé čtení k tomuto bodu, jsem řekl doslova toto:

"Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, mé vystoupení bude krátké, protože jeden z návrhů, které jsem hodlal podat, podal předřečník a jeden pan poslanec Pavel Němec. Omezím se tedy na jeden pozměňovací návrh, a sice ten, který by zněl: Bod 52 návrhu zní: V § 183b odst. 3 písm. a) by byl odst. a) formulován takto: řídící osobou, která v ovládací smlouvě převzala závazek vůči mimostojícím akcionářům uzavřít na písemnou žádost smlouvu o úplatném převodu jejich akcií nebo zatímních listů bez časového omezení podle § 190c odst. 1. Jde o zpřesnění pravidel pro povinné odkupy akcií v rámci akciových společností. Děkuji."

To děkuji byl ještě stenozáznam, nicméně děkuji i těm z vás, kteří si to poslechli důkladně, zejména tu poslední větu, kdy jsem jasně říkal, že jde o zpřesnění pravidel pro povinné odkupy v rámci akciových společností.

V rámci třetího čtení dne 31. 10. 2001 došlo k tomu, že zpravodaj prohlásil tento návrh za nehlasovatelný, neboť obdobný text byl již v jednom z předcházejících hlasování schválen. Prostudoval jsem si texty po přestávce a zjistil jsem určité skutečnosti, které jsem řekl po přestávce, která předcházela konečnému hlasování. Omezím se tedy zase pouze na stenozáznam:

"Poslanec Ivan Pilip: Já to, pane předsedo, nerad komplikuji, ale musím zpětně po prostudování všech souvisejících bodů zpochybnit to, že můj bod H byl prohlášen nehlasovatelným. V návrhu totiž došlo k chybnému přepisu při přípravě parlamentního tisku. Píše se zde: V § 183b odst. 3 písm. e), ale můj návrh zněl písm. a). Kontroloval jsem" - pokračuje stenozáznam - "že tak to bylo uvedeno i ve stenozáznamu, čili jde o překlep při přípravě tisku. Tím, že to tady je označeno jako písm. e), vznikl dojem, že to je stejné s bodem A89 a B22, ale podle mého názoru tím, že je to k písm. a), situace je odlišná a tento bod by se měl hlasovat zvláště ještě před konečným hlasováním." Konec stenozáznamu.

Čili podtrhuji ještě jednou pasáž, kde jsem řekl: "Ale podle mého názoru tím, že je to písm. a)" - písm. a) je ono citlivé ustanovení o tom, že stát a státní instituce měly mít do této změny výjimku z povinného odkupu, respektive kupci těchto institucí, při privatizaci, tedy jednoznačně jsem před hlasováním ve třetím čtení upozornil, že hlasování bude o písm. a) zároveň.

Zpravodajem byl pan poslanec Vojíř, který - pokračuji ve stenozáznamu - řekl: "To znamená, že místo e) by mělo být a). Je to v bodě H."

Tehdy předsedající, kterým byl jako dnes pan Václav Klaus, řekl: "Ano, a) místo e) v bodě H od poslance Pilipa."

"Poslanec Oldřich Vojíř: Tím by se samozřejmě návrh hlasovatelným stal."

O návrhu se potom hlasovalo. Myslím, že každý, kdo chce vnímat tento stenozáznam, musí uznat, že nebylo žádnou mou snahou to, aby byla nějak oklamána sněmovna.

Musím říci, že také spolu s mým předřečníkem panem poslancem Výborným se musím velmi ohradit proti tomu, abychom pokračovali nebo posuzovali zákony tímto způsobem, a velice mě mrzí, že je tady připraven k hlasování takovýto návrh. Dokonce bych si jako argument pro to, abychom už neotevírali obchodní zákoník, vzal na pomoc autoritu nad jiné povolanou - předsedu Poslanecké sněmovny pana Václava Klause. Dokončím své vystoupení citací stenozáznamu k minulé schůzi.

Předsedající pan Václav Klaus - citát: "Chtěl bych podotknout, že za dvanáct let, co jsem ve sněmovnách a parlamentech, se o obchodním zákoníku vždy hlasovalo takto složitě a chaoticky. Až zase zjistíme, že se tam dvě subřádky opomněly, a někdo to bude označovat za záměrné umožňování podvodu v české ekonomice, tak prosím, aby mu upadla pusa dříve, než ji otevře a bude chtít politicky říkat takovouhle věc." (Potlesk.)

 

(17.20 hodin) (pokračuje Pilip)

Já jsem samozřejmě rád, že navrhujícím poslancům se nic takového nestalo, ale přesto se musím jednoznačně ztotožnit s názorem pana poslance Výborného, s tím, že tento navržený postup by znamenal znásilnění mechanismů fungování tohoto parlamentu a velmi účelové vykládání ústavy a jednacího řádu, a pokud k něčemu takovému dojde, pak ani já, ani poslanci Unie svobody se takovéhoto jednání na protest nebudeme zúčastňovat. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já děkuji zejména za citát. Mrzí mě, že jste ho použil, protože jsem ho chtěl použít sám ve svém vystoupení, ale samozřejmě tím citátem jsem chtěl mířit přesně proti vám, a nikoliv opačným směrem, takže já si to ještě vyberu. (Oživení v sále.)

Pan poslanec Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, poslanecký klub sociální demokracie jménem 41 svých členů v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny požádal o svolání této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Pro toto svolání jsme měli dva základní důvody. Tím prvním byla žádost vlády o to, aby vládní návrh zákona o platech byl projednán ve stavu legislativní nouze, tím druhým důvodem byl náš návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny č. 1828 ze dne 31. října roku 2001.

V tuto chvíli vedeme rozpravu k návrhu programu této schůze, ale je zřejmé, že se nevyhneme debatě o meritorním obsahu onoho návrhu na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny, tak jak bylo v návrhu našeho poslaneckého klubu předloženo.

Domnívám se, že bychom se tedy v tuto chvíli měli vrátit k onomu 31. říjnu letošního roku a vrátit se k tomu, jakým způsobem probíhalo hlasování v Poslanecké sněmovně, jakým způsobem byly hodnoceny a předkládány jednotlivé pozměňující návrhy a jaké byly všechny doprovodné okolnosti, které toto hlasování Poslanecké sněmovny doprovázely.

Je zřejmé, že problém se týká rozhodování především o pozměňujících návrzích k bodu 52 poslaneckého návrhu zákona. Účelem těchto pozměňujících návrhů bylo rozšířit okruh osob, které nemají povinnost akcionáře, který získá buď sám, nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě podíl na hlasovacích právech, který mu umožňuje ovládnutí společnosti. Okruh těchto osob je v dosavadním ustanovení § 183b odst. 3 stanoven takto, zejména se jedná o odst. a) tohoto paragrafu odst. 3. Odst. a) říká, že povinnost podle odst. 1 se nevztahuje na Českou republiku, státní organizace Fond národního majetku ČR, Pozemkový fond ČR, obce, vyšší samosprávné celky, Českou národní banku a další osoby, jestliže na ně byly účastnicky cenné papíry převedeny nebo je získaly v souvislosti s privatizací majetku státu.

Vůči tomuto bodu 52 byly předneseny pozměňující návrhy, zejména pak pozměňující návrh pana poslance Pilipa. Tak jak jsme si mohli ověřit porovnáním stenozáznamu ze schůze Poslanecké sněmovny a následného tisku, podle kterého probíhalo jednání a hlasování Poslanecké sněmovny, došlo při přepisu tohoto tisku k chybě, tj. v tisku byl mylně uveden jako písmeno, k němuž se pozměňující návrh poslance Pilipa vztahoval, nikoliv písmeno a), ale bylo tam uvedeno písmeno e). K opravě této chyby došlo až bezprostředně v průběhu hlasování ve třetím čtení o tomto návrhu zákona.

V této věci je evidentní, že nebylo zcela možno připravit stanoviska, připravit dostatečně fundovaně stanoviska k tomuto pozměňujícímu návrhu, jestliže byl směřován k jinému písmenu, než bylo uvedeno v tisku, který byl rozdán v této Poslanecké sněmovně. A musím říci, že platí pravidlo, že tomuto tisku, podle kterého hlasujeme, členové Poslanecké sněmovny zpravidla důvěřují a již nedochází k tomu, že by si jednotlivé poslanecké kluby nechávaly zpracovávat stanoviska, zda tento tisk je skutečně zcela ve shodě se stenozáznamem o příslušné schůzi Poslanecké sněmovny a o jednotlivých návrzích, které byly ve třetím čtení podávány.

Slyšeli jsme zde z úst pana kolegy Pilipa tlumočení stenozáznamu o tom, jakým způsobem probíhala rozprava v rámci třetího čtení a jakým způsobem bylo postupně hlasováno o jednotlivých návrzích, i o tom, jakým způsobem bylo zpochybněno stanovisko zpravodaje, že návrh poslance Pilipa je v dané chvíli nehlasovatelný. Musím říci, že došlo k vážné chybě v tom smyslu, že nebyla podána námitka proti tomu, že návrh poslance Pilipa v dané chvíli je hlasovatelný. Podle mého názoru tento návrh v žádném případě v dané chvíli hlasovatelný nebyl a domnívám se, že tím, že Poslanecká sněmovna o tomto návrhu poslance Pilipa hlasovala, porušila pravidla jednání Poslanecké sněmovny, a myslím si, že to je další vážné pochybení, k němuž došlo v rámci procesu schvalování jednotlivých pozměňujících návrhů.

Domnívám se, že není obvyklé, aby Poslanecká sněmovna schválila v rámci téhož paragrafu dva zcela shodné odstavce, dva odstavce, které mají naprosto identické znění. Je zřejmé, že zde došlo k pochybení, že zde došlo k pochybení jednotlivých odpovědných činitelů, kteří se podíleli na zpravodajování tohoto návrhu zákona, a že je zřejmé, že Poslanecká sněmovna zcela zřetelně nevěděla, o kterém návrhu hlasuje.

Další věc, která je řekl bych velmi zvláštní, ale dokresluje obtížnost situace, ve které jsme se ocitli, je skutečnost, že pokud se podíváme na příslušné ustanovení § 183b odst. 3, tak zjistíme, že text tohoto odst. 3 a konkrétně jeho písm. a), tak jak je uveden ve Sbírce zákonů, která odráží platné znění tohoto ustanovení, a tak jak je uveden v systému ASPI, se kterým pracuje jak legislativa Poslanecké sněmovny, tak zřejmě všichni členové Poslanecké sněmovny, zjistíme, že tyto texty se liší, že došlo k poměrně řídké a velmi neočekávané odlišnosti mezi textem v systému ASPI a mezi textem ve Sbírce zákonů. A tato odlišnost je v tom, že právě chybí ono rozšíření o slova "a další osoby" v odst. 3 § 183b, takže rovněž nebylo zcela zřejmé, o vypuštění jakého odstavce v tuto chvíli Poslanecká sněmovna hlasuje, zda hlasuje o vypuštění odstavce, v němž jsou uvedena slova "a další osoby", nebo zda hlasuje o vypuštění odst. a, kde nejsou tato slova uvedena. Opírali jsme se o dva různé zdroje a většinově jsme se bohužel opírali o mylný zdroj, kterým byly údaje uvedené v systému ASPI.

To je třetí důvod pro to, abychom se velmi vážně zamysleli nad tím, zda proces schvalování jednotlivých pozměňujících návrhů a zejména návrhu poslance Pilipa byl v dané chvíli skutečně regulérní.

Domnívám se, že je samozřejmě důležité, abychom hovořili i o věcné podstatě onoho návrhu zákona, i když debata a hlavní důvody, pro které v tuto chvíli náš poslanecký klub navrhuje revokaci příslušného ustanovení, spočívají v oněch argumentech, které jsem před malou chvílí uvedl.

Domnívám se, že vůle většiny členů této Poslanecké sněmovny, pokud by byla vyjádřena hlasováním za zcela regulérních podmínek bez toho, aniž by se zde koncentrovala tři významná pochybení, která nemají zdroj v této Poslanecké sněmovně, ale do značné míry mají svůj zdroj i mimo tuto Poslaneckou sněmovnu, tak by většinová vůle Poslanecké sněmovny byla vyjádřena zcela proti tomuto návrhu poslance Pilipa, tak jak byl předložen. To mohu prohlásit i sám za sebe, a prohlásím to v době, kdy budeme případně tento bod projednávat, protože musím říci, že jsem oprávněn jménem poslaneckého klubu sociální demokracie podat tento návrh na revokaci, neboť velká část našeho poslaneckého klubu byla uvedena touto situací v omyl a hlasovala pro tento pozměňující návrh, i když bychom za regulérních podmínek projednávání takovéhoto návrhu v žádném případě pro návrh poslance Pilipa nehlasovali.

Domnívám se rovněž - a byla o tom debata v té části, kde jsme se bavili, zda jsou podmínky pro stav legislativní nouze u novely zákona o platech - že přijetí pozměňujícího návrhu poslance Pilipa, a takto bychom se na něj nepochybně dívali, může způsobit značné hospodářské škody, může způsobit značné škody právě v probíhajícím procesu privatizace.

 

(17.30 hodin) (pokračuje Sobotka)

Mohli bychom hovořit o tom, že působí značně nedůvěryhodně, jestliže se ve velmi krátkém časovém okamžiku mění klíčové ustanovení obchodního zákoníku. V každém případě to nedává investorům, kteří se ucházejí o nákup strategických podílů, státních podílů v některých společnostech, potřebnou jistotu o tom, že se lze spolehnout na právní řád České republiky.

V každém případě to může přinést vážné škody pro veřejné rozpočty. Jestliže se výnos z privatizace státních podílů v některých firmách rozptýlí způsobem, který by umožňoval v tuto chvíli mylně přijaté ustanovení poslance Pilipa, znamenalo by to, že reálné výnosy z privatizace národního majetku pro stát, pro státní rozpočet budou výrazným způsobem nižší. Návrh, tak jak byl prosazen, znamená změnu platného právního stavu, tak jak zde existoval již delší období, a musím říci, že nebyl žádným způsobem rozporován.

Pokud se vrátíme k procesu projednávání pozměňujícímu návrhu poslance Pilipa, musím říci, že ani v rozpravě, která k tomuto návrhu byla vedena, se otázka malých akcionářů v souvislosti s privatizací národního majetku žádným způsobem neobjevila. Tato Poslanecká sněmovna v rozpravě nebyla upozorněna na to, že zde bude takovýto meritorní návrh, který zásadním způsobem může ovlivnit probíhající proces privatizace. Domnívám se, že v případě, že by se tato věc stala předmětem ať už obecné, nebo odůvodnění v podrobné rozpravě při jednání Poslanecké sněmovny, byla by vůle Poslanecké sněmovny, která byla vyjádřena hlasováním, zcela odlišná, než byla vůle, která byla vyjádřena posléze, po tom zmateném postupu, tak jak probíhalo jednání ve třetím čtení tohoto návrhu zákona.

To jsou, dámy a pánové, některé základní argumenty, které vedly náš poslanecký klub k tomu, aby jako druhý bod programu této mimořádné schůze navrhl hlasování právě o onom usnesení k návrhu zákona, kterým Poslanecká sněmovna schválila novelu poslanců Karla Sehoře, Jaroslava Plachého a dalších, novelu obchodního zákoníku. Musím říci, že i v našem klubu probíhala debata o tom, do jaké míry se v této věci ještě pohybujeme v rámci ústavy, do jaké míry se pohybujeme v rámci ústavního pořádku a jednacího řádu Poslanecké sněmovny a platných zákonů České republiky. My jsme si vědomi, že je to situace, která je velmi složitá, a jediný důvod, který nás vede k tomu, abychom takovýto návrh předložili, je snaha zabránit vážným hospodářským škodám, ke kterým by mohlo dojít, a je snaha do budoucna upozornit na to, že při projednávání návrhů zákonů může dojít ke skutečnostem, které vážným způsobem mohou narušit projednávání návrhů zákonů a mohou uvést Poslaneckou sněmovnu při projednávání takto závažných norem v evidentní omyl.

Zatím děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Nyní se hlásí ještě předseda vlády, takže se omlouvám poslanci Němcovi, že, ač jsem ho měl napsaného, jsem ho předtím nevyzval.

 

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu stručný, protože bude-li tento bod přijat, hodlám vystoupit v diskusi o tomto bodu. Dovoluji si vás jenom upozornit, i když to jistě všichni i beze mne víte, že dnes neprojednáváme revokaci, ale návrh na revokaci, protože projednáváme program této schůze. A dokonce i ti, kdo jsou přesvědčení, že revokace je neoprávněná, by měli podle mého názoru poskytnout schválením tohoto bodu prostor pro argumentaci pro i proti, kdyby postupovali poctivě. Takže znovu opakuji, že jestliže se snažíme zamezit samotnému projednávání tohoto bodu, nikoliv finálnímu hlasování, které dopadne tak či onak, jestliže si nepřejeme, aby tento bod byl vůbec projednáván, je v tom něco podezřelého.

Chtěl bych, i když bude-li tento bod zařazen, budu o tom ještě mluvit podrobněji, upozornit Poslaneckou sněmovnu na prostý fakt, že ekonomický dopad tohoto bodu - a pokusím se to ve svém vystoupení, budu-li mít k němu příležitost, prokázat - má dopad ve výši řádově jednoho sta miliard korun českých. Opakuji ještě jednou: jednoho sta miliard korun. Je poměrně málo bodů, které tato sněmovna projednává a které mají tak veliký dopad. A pokud někteří poslanci mají pocit, že jim těch sto miliard nestačí nebo nestojí za to, aby se tímto bodem zabývali, mohu je pouze politovat.

Poslední poznámka zní: Prosím i ty, kdo jsou proti revokaci, aby si, což je možné jedině v případě schválení stanoveného programu, vyslechli podrobnější argumenty pro tuto revokaci. A slibuji, že my si stejně tak pozorně vyslechneme argumenty proti revokaci. Jsem dokonce na základě předchozí výzvy ochoten připustit, že se náš poslanecký klub opravdu nechal oklamat, i když člověk nerad připouští, že se nechal oklamat, ale chci upozornit ty, kdo chtějí tak závažnou záležitost vůbec vyřadit z programu tohoto jednání, že trpí nedostatkem odvahy, nedostatkem odvahy předložit vlastní argumenty. A nedostatku odvahy se česky říká zbabělost.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane předsedo. Nyní bude hovořit pan poslanec Pavel Němec, poté se hlásí paní poslankyně Rujbrová a pan poslanec Matulka. (Hlásí se poslanec Výborný.) Omlouvám se, pane kolego, já jsem vás přehlédl, protože pan kolega Němec už tady postává asi půl hodiny.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Faktickou poznámkou se reaguje na slova předřečníků, to je předsedy klubu pana Sobotky a předsedy vlády pana Zemana. Jediné argumenty, které pan předseda Sobotka předložil k zařazení tohoto programového bodu, bylo to, že se klub poslanců ČSSD zmýlil. Budiž, některá zmýlení je třeba napravovat, ale k tomu se musí volit ústavní cesty. Toto zmýlení lze napravit činností Senátu, činností prezidenta republiky a potom následnou činností Poslanecké sněmovny. To přece všichni dobře víme.

Já vím, že nikdo z nás nemá patent na rozum, ale když už pan předseda Sobotka hovořil o jistotě právního řádu, tak jistota právního řádu začíná tím, že se dodržuje ústava a že sněmovna nezachází s ústavou jako s kusem hadru. A já nemám patent na rozum, to není jenom můj názor.

Shodou okolností včera v Brně byla docela silně obsazená konference k desátému výročí Listiny základních práv a svobod. Paní a pánové, bylo tam shromážděno několik desítek osob, mnoho profesorů ústavního práva, politologie a dalších osobností. Informoval jsem je o tom, jaký pořad schůze je před námi. Ačkoliv se tito odborníci předtím nesmírně pohádali o některé aspekty Listiny základních práv a svobod, v této věci byli všichni naprosto jednoznační a ptali se mě, zda to někdo snad myslí vážně, že by se sněmovna po patnácti dnech vracela k přijatému zákonu a revokovala své usnesení.

Pan premiér nazval ty, kteří nechtějí o této věci jednat, zbabělci. Pane premiére, já jsem argumenty předložil. Já si myslím, že je zbabělé nevyužít možností Senátu a prezidenta. (Potlesk.)

 

(17.40 hodin)

Místopředseda PSP František Brožík: Hovořit bude paní poslankyně Rujbrová, připraví se pan poslanec Matulka.

Opět se omlouvám panu poslanci Němcovi, který mi zase unikl ze zorného pole do druhého rohu, a dávám mu slovo.

 

Poslanec Pavel Němec: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, domníval jsem se, že jsem-li písemně přihlášen, nemusím být v zorném úhlu pana předsedajícího. To jen na úvod.

Nicméně bych se vrátil k samotnému svolání schůze Poslanecké sněmovny. Vyslechli jsme zde argumenty, které přednášejí poslanci poslaneckého klubu sociální demokracie k tomu, proč právě ty dva body, které navrhli v petici za svolání mimořádné schůze, jsou navrhovány. Nicméně i u mimořádné schůze platí, že o svolání schůze sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dní předem. Myslím si, že je velmi důležité si připomenout toto ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, které platí jak pro schůzi řádnou, tak pro všechny schůze mimořádné. Jestliže předseda Poslanecké sněmovny rozesílal pozvánku datovanou 13. listopadu a v této pozvánce svolával schůzi Poslanecké sněmovny na 15. listopadu, tak jsou to dva dny, nikoli pět. Já se teď ptám váženého pana předsedy Poslanecké sněmovny, proč svoláním schůze vědomě nedodržel lhůtu, která je dána zákonem. Domnívám se, že zákon je závazný pro všechny. Jedná se o lhůtu, která je v zákoně o jednacím řádu předepsána, a myslím si, že předseda Poslanecké sněmovny by ji měl dodržovat. V opačném případě se může stát, jestliže prolomíme tyto zvyklosti a i tuto normu psaného práva, že budeme svolávat schůze za hodinu a bude se zde nahodile hlasovat o čemkoliv, například o tom, že zákon, který jsme přijali před časem, už neplatí. Myslím si, že nejen ústavní precedens, jak o něm hovořil pan kolega Výborný, ale i tato okolnost nedodržování lhůty pro svolání schůze jsou velmi zásadní záležitosti, a proto, byť výsledek hlasování je asi dopředu zřejmý, navrhuji v souladu s jednacím řádem, aby jednání této schůze bylo odročeno pro nedodržení lhůty.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Chtěl jsem na to upozornit, že § 51 odst. 6 jasně hovoří o tom, že o svolání schůze sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dní předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání. O takovém návrhu rozhodne sněmovna svým hlasováním. Děkuji za tento návrh, který jste předložil, a budeme o něm po proběhlé rozpravě k programu hlasovat. Paní poslankyně Rujbrová, poté pan poslanec Matulka.

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, jakkoli má pan premiér pravdu, že diskuse už hluboko vstoupila do stadia, které by mělo následovat po otevření druhého bodu navrhovaného programu, jsem ráda, že se vede nad programem, a jsem ráda především proto, že doufám, že se některým z nás podaří přesvědčit tuto sněmovnu, aby si před veřejností nedělala větší ostudu, než v současné době již má.

Jakkoli souhlasím s věcnými argumenty pana poslance Sobotky a také si nemyslím, že je dobré, že byl přijat v rámci zákona, kdy jsme před patnácti dny schvalovali pozměňovací návrh pana kolegy Pilipa, bojím se, že argumentace, kterou jsme vyslechli, je v duchu těch, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly.

Kolegyně a kolegové, uvědomme si, jaký precedens bychom tímto rozhodnutím vytvořili a že bychom se mohli také jednou dočkat argumentů, že není zapotřebí zákony přijaté v minulém volebním období novelizovat, že prostě stačí revokovat přijaté usnesení. Nedělejme to. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: O slovo se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Matulka svou přihlášku stahuje, dále je přihlášen pan poslanec Martin Starec.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Já jsem nechtěl hovořit o paní poslankyni Rujbrové, ale jestli se odvážila po svém známém podvodu, který provedla s podpisy svého klubu, mluvit o nepodvodech, to považuji od ní za mimořádně odvážné a dost se divím, že si nedala na zbytek volebního období bobříka mlčení. Myslím, že by to bylo velmi adekvátní a férové.

Chtěl bych něco říci k tomu, protože jsem to byl já, kdo nejdříve na dopis vlády vyhlásil legislativní nouzi, a potom jsem měl variantu, zda počkám na organizační výbor dnes, ve čtvrtek ve 13 hodin, nebo zda nějaký klub navrhne, aby se schůze k těmto tématům sešla. Byla zvolena varianta druhá, já jsem toto udělal, prohlašuji všem, že jsem celé dny vedl jednání s legislativou sněmovny, s organizačním výborem, s řadou z vás a dospěl jsem k určitým závěrům, proč jsem tuto schůzi svolal.

Za prvé. Byl jsem si samozřejmě vědom toho, že lhůta na svolání schůze je pět dní, nicméně byl jsem si vědom toho, že jsme už opakovaně takovouto věc udělali s vědomím toho, že libovolný poslanec může požádat, navrhnout odročení jednání, nebyla-li lhůta dodržena. Udělali jsme to nesčíslněkrát, a proto myslím, že je naprosto férové, aby tento institut byl využit, dokonce myslím, že mohl být využit bez rozpravy, mohlo se o návrhu pana poslance Němce na odročení hlasovat neprodleně.

K formální stránce bych chtěl říci ještě toto. Vážně jsme se zabývali otázkou, zda existuje nějaká lhůta na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny. Dospěli jsme výkladem jednacího řádu k závěru, že návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny není návrhem, se kterým by byly spojeny jakékoli lhůty stanovené v jednacím řádu. To je zásadní teze, která mě inspirovala k tomu, jako někoho, kdo neaspiruje na všeznalost zákonů, že jsem si dovolil tutu schůzi svolat s tímto programem.

Chtěl bych dodat ještě jednu věc. Legislativní proces v tomto návrhu, ohledně tohoto návrhu zákona, v této chvíli, dne 15. listopadu, ještě není ukončen. To sděluji panu poslanci Výbornému. Není ukončen. Poslanecká sněmovna sice s návrhem zákona již vyslovila souhlas, ale tento souhlas nebyl proveden v Senátu, podpisem prezidenta, čili nebyl ukončen legislativní proces, zákon není v tuto chvíli ještě platný. Navíc není - řekl bych to též - postoupen Senátu.

Vím, že zazněly nějaké otázky, jestli nebyl postoupen Senátu záměrně. Pro ty, kteří to nevědí. Je dohoda se Senátem o tom, abychom jim posílali návrhy zákonů, které prošly sněmovnou, v určitých balících, to znamená proto, aby Senát se nemusel scházet x-krát v třicetidenní lhůtě, a proto je standardní dohoda mezi mnou a předsedou Senátu, že se to posílá ve dvou, maximálně třech skupinách zákonů v momentu od osmi do dvanácti dnů po skončení schůze. Čili tento zákon, tento návrh zákona byl připravován k odeslání v průběhu nebo v začátku tohoto týdne. Říkám to proto, že v momentu, když mně byl doručen dopis předsedy vlády o této schůzi, tak jsem ještě v žádném případě neměl předložen tento návrh zákona k podpisu a k odeslání do Senátu.

 

(17.50 hodin) (pokračuje Klaus)

Stalo by se to někdy v pondělí nebo úterý tohoto týdne, což jsem pak už neučinil vědomě, s vědomím, že je vyhlášena schůze s tímto tématem.

Jako třetí bod k formální stránce věci bych chtěl říci to, že ani toto není první případ v historii naší sněmovny. V roce 1994 Poslanecká sněmovna učinila podobný krok, kdy svým usnesením vstoupila navíc do již přijatého zákona, protože tehdy neexistoval žádný Senát, a revokovala své usnesení. Opakuji tedy, že tehdy byl již legislativní proces zcela ukončen, což v tomto případě pravdou není. Tolik k formální stránce věci, která mě vedla k tomu, že jsem tuto schůzi s tímto programem svolal.

Nyní bych chtěl říci něco, o čem jako předseda sněmovny jsem přesvědčen, že je naším úkolem, a jsem přesvědčen, že je naším společným úkolem. Moc bych prosil všechny strany tohoto sporu, aby mě v této chvíli poslouchaly.

Jsem stoprocentně přesvědčen, že naším úkolem je zabránit právně sporné a formálně zmatečné podobě zákona. O této tezi číslo jedna jsem přesvědčen a myslím si, že v tomto případě hrozí, že tomu tak není. To, co zde připomněl poslanec Sobotka, že vznikl v tomto zákoně naprostý právní paskvil v tom, že v jednom odstavci jednoho paragrafu jsou dvě písmena se zcela identickým obsahem, se zcela identickými slůvky a písmenky, je právní absurdita, která normální není.

A za druhé bych na vás chtěl apelovat v tom smyslu, že naším společným úkolem je odstranit vážné důvodné pochybnosti o tom, zda podoba zákona či návrhu zákona odpovídá záměru zákonodárce. Já si myslím, že naším cílem je, aby z této sněmovny odcházely zákony v podobě - tím, že je Senát, musím stále říkat návrhy zákonů - v jaké odpovídají záměru zákonodárce. Podle mého názoru v minulém případě hrou písmenek a, e, e, a apod., jejich chybným uvedením v parlamentním tisku, byl uveden nejeden zákonodárce v pochybnost. Myslím si, že to úmyslem zákonodárce není, aby byl takto uváděn zákonodárce v pochybnost, aby ze sněmovny odešlo něco, co sněmovna nechtěla ven ze sebe pustit.

Prosil bych tedy všechny poslance, všechny členy sněmovny, aby přijali za výchozí tezi to, že by nemělo být věcného cíle dosahováno pomocí technických nejasností, zmatků, komplikací, i když souhlasím s tezí, že je povinností poslanců, aby si takové věci každý hlídal. Můžeme jen vést diskusi o tom, jestli jsme to uhlídali my všichni, jestli to uhlídali zpravodajové, kteří seděli zde u tohoto stolku, apod. Nicméně jsem stoprocentně přesvědčen, že bychom měli usilovat o to, abychom odevzdali zákon v podobě, v jaké jsme ho odevzdat chtěli, abychom nezneužívali určitých technických hříček.

To je mé vysvětlení k tomu, proč jsem podepsal pozvánku na tuto schůzi s tímto programem. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Rujbrová.

 

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, dovolte, abych vás z titulu řídícího této schůze požádala, abyste předřečníka, který opakovaně na půdě této sněmovny znevážil moje právo zde svobodně vystoupit, poučil o tom, že je to mým právem. Současně, abych vaším prostřednictvím požádala předsedu mandátového a imunitního výboru, aby se začal zabývat podáním, které ve směru mého údajného podvodu v této sněmovně bylo podáno. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Já to vyřídím, paní kolegyně. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Přestože pan předseda jasně naznačil, že o návrhu pana poslance Němce by se mohlo hlasovat bez rozpravy, já si to také myslím, ovšem ne v době, kdy jsme již otevřeli rozpravu k programu jednání. Tento procedurální návrh pana poslance Němce měl padnout na zahájení schůze. Zazněl až v rozpravě k bodům programu, takže jsem nechal doběhnout rozpravu.

Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy k programu schůze. Pokud tomu tak není, rozpravu končím. Nezbývá mi, než abych nechal hlasovat o návrhu pořadu 42. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen k pozvánce.

Předtím budeme samozřejmě hlasovat o námitce pana poslance Němce, který vznesl námitku, že schůze nebyla svolána pět dní předem. To znamená o odročení této schůze.

Na žádost pana předsedy vás všechny odhlašuji a žádám o novou registraci.

 

Budeme hlasovat o námitce pana poslance Němce podle § 51 odstavec 6, aby tato sněmovna rozhodla o odročení dnešního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 z přítomných 161 poslanců bylo pro 45, proti 91. Návrh nebyl přijat.

 

Budeme tedy hlasovat o návrhu pořadu 42. schůze Poslanecké sněmovny, která má ony dva body.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 z přítomných 161 poslanců pro 110, proti 48. Návrh byl přijat. Body 42. schůze jsme schválili.

 

Přistoupíme tedy k bodu

 

1. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb. o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 1143/ - zkrácené jednání

 

Podle § 99 odstavec 5 bychom měli posoudit, zda jsou podmínky pro projednávání zmíněného návrhu zákona ve zkráceném jednání. Otevírám proto k tomu rozpravu. Dávám slovo místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí panu Vladimíru Špidlovi. Prosím, pane ministře.

Jinak bych poprosil pány kolegy z pravé strany sněmovny, pokud nechtějí sledovat projednávání tohoto bodu, aby opustili sněmovnu.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, paradoxním způsobem věcná debata k předloženému návrhu zákona proběhla již v pasáži této schůze, kdy se jednalo o tom, zda trvají důvody pro zvláštní způsob projednávání.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi krátce se dotkl některých informací a názorů, které byly předneseny v této diskusi. Ano, je pravdou, že tak jak se postupně vyvíjela rozpočtová jednání, usoudil jsem, že bude velmi nepravděpodobné a riskantní, nebo že existuje vysoké riziko, že nebude schválen rozpočet v takové podobě, která umožní aplikovat oněch 16 platových tříd, což podle mého názoru je správný princip, který v tento okamžik naráží na hranice politické vůle sněmovny.

 

(18.00 hodin) (pokračuje Špidla)

Proto jsem jednal s odborovými svazy a proto jsem získal jejich obecný souhlas k tomu, že je výhodnější zachovat ještě i v následujícím roce dvanáctitřídní platový systém a posílit jej prostředky, které umožňují, aby došlo alespoň k mírnému zvýšení reálné mzdy. Jak se vyvíjela situace se státním rozpočtem a debatou o něm, manévrovací prostor se snižoval a musím říci, že v okamžiku odmítnutí rozpočtu v prvém čtení prvého návrhu rozpočtu již bylo zcela zřejmé, že neexistuje politická vůle, která by umožnila vládě prosadit rozpočet, který by plně aplikoval šestnáctitřídní platový systém. Jistě měla vláda možnost ve svém postupu riskovat a pravděpodobně by také takto postupovala.

Musím říci, že mezinárodněpolitická situace - a tady zásadně odmítám výroky poslanců KDU a Unie svobody - je prostě jiná, velmi jiná a zabraňuje nám, abychom použili obvyklých rozpočtových postupů. Musím říci jasně, že křehká hodnota křehkého rozpočtu, jehož základ je schválen po velmi těžkých a komplikovaných jednáních, není schopna unést zvýšení prostředků na platy, které by bylo nutné aplikovat při šestnáctitřídním platovém systému, i kdybychom jej chtěli aplikovat na té nejnižší hodnotě. Prostředky nejsou a bylo by nutné je velmi zásadním způsobem získat z jiných rozpočtových kapitol a znovu musím jasně říci, že to by poškodilo český stát v jeho základním zájmu, kterým je bezpečnost jeho obyvatel. Právě proto, že mezinárodní situace je tak tvrdá, nepovažuji za možné přejít k rozpočtovému provizoriu, protáhnout projednávání státního rozpočtu, a proto jménem vlády předkládám tento návrh. Ano, není lehké tento návrh předkládat, není to lehké, ale musím konstatovat, že situace je velmi vážná a že potřebujeme velmi klidný a velmi standardní přechod do příštího roku.

Zástupci Unie svobody a strany lidové jsou velmi licoměrní a skutečně musím s jistou ironií sledovat jejich vášnivou obhajobu zájmů zaměstnanců rozpočtové sféry, aniž přitom vytvořili jenom náznak možnosti jiného postupu ve státním rozpočtu. Je to licoměrné a velmi zavrženíhodné, ale koneckonců musím říci, že do značné míry mě tento postup nepřekvapuje.

Dámy a pánové, argumenty byly předneseny a já musím opět konstatovat, že není lehké za vládu je předkládat. Ale přesto si myslím, že situace je zvláštní, vyžaduje zvláštní postupy a vyžaduje i zvláštní odpovědnost. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Já si přesto ještě dovolím, abychom podle § 99 odst. 5 posoudili, zda jsou podmínky pro projednávání zmíněného návrhu zákona ve zkráceném jednání. K tomu otevírám rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí.

My jsme, přátelé, na začátku odhlasovali legislativní nouzi, ale nyní musíme ještě hlasováním rozhodnout, zda trvají podmínky pro projednávání ve zkráceném jednání. Proto se táži, kdo se hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, rozpravu končím a přednesu návrh na usnesení:

"Poslanecká sněmovna konstatuje, že nadále existují podmínky pro projednávání vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 1143, ve zkráceném jednání."

 

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 z přítomných 146 poslanců pro 108, proti 29. Návrh byl přijat.

 

V tomto momentě první čtení návrhu zákona ve zkráceném jednání se nekoná. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, jemuž byl vládní návrh zákona přikázán, jej projednal a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1143/1. Prosím nyní, aby se slova ujala zpravodajka výboru poslankyně Jitka Kocianová a seznámila nás se stanoviskem výboru k předloženému návrhu zákona.

 

Poslankyně Jitka Kocianová: Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal usnesení ze dne 14. listopadu 2001 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost ve rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 1143. Po odůvodnění náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, zpravodajské zprávě poslankyně Jitky Kocianové a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby se konala obecná a podrobná rozprava o celém návrhu zákona a aby jednání v Poslanecké sněmovně bylo ukončeno do 16. 11. 2001. Výbor se také zabýval otázkou, zda doporučit sněmovně souhlas s návrhem zákona, avšak s ohledem na nepřijatý pozměňovací návrh na prodloužení účinnosti o jeden rok bylo dosaženo nerozhodného výsledku, nestal se součástí tohoto usnesení.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní zpravodajko. Podle § 99 odst. 7 musíme tedy nyní rozhodnout hlasováním, zda povedeme obecnou rozpravu tak, jak navrhuje výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, nebo zda povedeme pouze podrobnou rozpravu a zda omezíme řečnickou dobu na pět minut.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna souhlasí s obecnou a podrobnou rozpravou o celém návrhu zákona."

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 z přítomných 146 poslanců pro 121, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Žádám proto paní zpravodajku, aby se mnou sledovala rozpravu, a otevírám obecnou rozpravu. Táži se, kdo se do této rozpravy hlásí - ale netáži, protože tady mám písemné přihlášky pana poslance Cyrila Svobody, potom paní poslankyně Páralové, která je do podrobné rozpravy. Pan poslanec Cyril Svoboda zřejmě do obou, protože to neoznačil.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, já jenom podám návrh na zamítnutí tohoto návrhu. To je všechno.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Štrait, protože pan poslanec Kováčik byl pouze doručovatel přihlašovacího lístku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

(18.10 hodin)

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik názorů na vládní návrh zákona, kterým se má odložit zavedení většího počtu platových tříd a de facto tak přidat pracovníkům ve školství, zdravotnictví, státní správě, policii a armádě.

Jak plyne z návrhu zákona, tak na zvýšení platů není. Platí zde rčení o chlupu na dlani. Jiná věc je, že již dlouho se s podobnými sliby kalkulovalo a porůznu se vytloukal politický profit, naposledy včera a dnes, pokud jde o poslance KDU-ČSL. Nebudu to rozvádět.

Není pochyb o tom, že většina státních zaměstnanců je značně podhodnocena a dlouhodobě je pod celostátním průměrem slušného příjmu.

Dovolte mi ještě dvě poznámky. Evropská unie nás tlačí do zákona o státní službě, což bude velký nápor na mandatorní výdaje, avšak stejnými ústy nás kritizuje za růst mandatorních výdajů. Je těžké si vybrat - z bláta do louže.

Druhá poznámka. Velmi mě překvapilo stanovisko Konfederace odborových svazů, resp. jedenácti svazů, které včera ve výboru tlumočila předsedkyně Odborového svazu pracovníků státních orgánů paní Alena Vondrová. Jde určitě o unikátní stanovisko, kdy odbory souhlasí s daným stavem a podporují vládní návrh. Pokud mám zprávy, tak pracovníci ve školství a zdravotníci jsou jiného názoru než vedení konfederace.

Od samého počátku je jasné, že nemusí vše skončit u jednoho roku, ale vše může trvat i několik let. Před časem, to bylo počátkem devadesátých let, jsem s nadsázkou říkával, že odborový předák snídal s premiérem a konzultoval např. průběh české privatizace, která později dostala přívlastek zpackaná. Dnes stejní odboroví předáci - vyberte si singulár nebo plurál - usilují o místo v diplomatických službách a chovají se k vládě stejně. To je nejlepší cesta do odborového pekla. Doufám, že si to 523 tisíc zaměstnanců placených ze státního rozpočtu náležitě uvědomí a později to ocení.

Doporučuji návrh zákona zamítnout.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude poslanec Zdeněk Škromach.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážené dámy a pánové, vážený pane předsedající, pane předsedo, dovolte mi, abych se také vyjádřil k tomuto zákonu, protože - jak vidím, tak poslanci Unie svobody vyčerpali všechny své argumenty již na začátku schůze a odešli zřejmě na večeři v době projednávání zákona tak důležitého pro státní zaměstnance, které tady proklamativně hájili. Stejným způsobem hájí i projednávání zákona o státní službě, kdy jedním hlasem požadují jednoznačně šetření ve státní správě, snižování platů ve státní správě, omezování výhod zaměstnanců ve státní správě. To je jednohlasně ze strany Unie svobody věc, která je. Předpokládám, že stejným hlasem začíná již dnes v rámci tzv. čtyřkoalice tvořené třemi dnes subjekty a dvěma parlamentními stranami hovořit i KDU-ČSL, protože mě docela zarazilo, když tady pan poslanec Kalousek hovořil o tom, jakým je ochráncem státních zaměstnanců, a přitom právě jeho návrhy v rámci státního rozpočtu, pokud by byly akceptovány, by znamenaly ne to, že by nebylo ani na šestnáctitřídní systém, ale nebylo by ani na to, aby bylo možno státní správě přidat k 1. dubnu. To by znamenalo hledat způsoby jednak propouštění ve státní správě, jednak by to znamenalo i snižování platů.

Státotvornost, která tady už dávno zazněla, je myslím jednoznačná. Jestliže tedy čtyřkoalice prezentovaná KDU-ČSL a Unií svobody odmítá a jednoznačně požaduje snížení výdajů státního rozpočtu, stejně tak příjmů apod., jednoznačně říkala, že chce právě tyto výdaje omezit. Pak samozřejmě nezbývá nic jiného, než hledat úspory v této sféře.

Je třeba ocenit přístup jiných politických stran, které jsou ochotny v tomto smyslu, byť principiálně zavedení nového, šestnáctitřídního systému odmítaly, podpořit změnu tohoto zákona.

Na druhé straně jsem neslyšel nic při prvním čtení rozpočtu - ať to bylo první, nebo druhé první čtení - právě z řad těch, kteří se dnes nejvíce domáhali 8 mld. pro státní zaměstnance, byť vědí, že to takto není, že by hovořili o tom, že jim právě tento faktor chybí ve státním rozpočtu právě proto, aby bylo možno zavést tento šestnáctitřídní systém, který KDU - a mám pocit, že i Unie svobody - podpořila. Tudíž je to velmi farizejské a bohužel se stále opakující.

Svědčí o tom nakonec i přístup poslanců dnes na výboru, když požadovali, aby určité změny v reformě veřejné správy byly dány zákonem, nikoliv vládou, proto, aby byla určitá jistota, že to bude tak. Byl jsem překvapen, protože jsem předpokládal, že jsou pevně přesvědčeni o svém volebním vítězství. Vypadá to, že tomu tak příliš nevěří.

Z tohoto hlediska je jednoznačné - chápu možná i pana Kalouska, že bojuje za to, aby byl zaveden šestnáctitřídní systém, protože co by to znamenalo? Znamenalo by to 38 % nárůst platů poslanců a dalších ústavních činitelů, které jsou odvozeny právě z této šestnáctitřídní skupiny. Dovedu si představit, že pan Kalousek bojuje o toto své zvýšení platu, stejně jako bojuje o jiné takovéto prebendy pro sebe a další, mnohdy pod záminkou ctnostných cílů, o kterých tady hovoří.

Pokud je tady zleva hovořeno o tom, že by odbory byly málo radikální apod., já myslím, že odbory se chovají naprosto rozumně a chápou situaci, která je. To, že zavedení jiného odstupňování tarifních tříd neznamená automaticky zvýšení platů, ví každý, kdo si přečte tento zákon, případně kdo alespoň něco trošku ví o kolektivním vyjednávání, případně o tom, jak jsou stanoveny platy ve státní správě. Ke zvýšení dojde, je s tím počítáno ve státním rozpočtu, a samozřejmě každá strana, která podpoří státní rozpočet, podpoří i to, že bude možno přidat státním zaměstnancům na jejich platech. Strany, které odmítly ve složité době podpořit státní rozpočet, jednoznačně hovoří o tom, že státní zaměstnanci prostě budou muset lidově řečeno "kušovat", protože na jejich platy by nebylo.

Já si myslím, že toho by si měly být vědomy strany, které vzletně hovoří o tom, jak tato vláda, jak tato sněmovna, jak premiér a nevím kdo nechtějí dát 8 mld. na platy. Oni dobře vědí, že pokud by nebyl takto postaven státní rozpočet, a nic pro to neudělali, ba naopak, na jedné straně slibují miliardy, na druhé straně dělají vše pro to, aby ty miliardy ve státním rozpočtu nebyly, viz bod 2 dnešního jednání, kdy poměrně řekněme ne zrovna rozumným způsobem toto dosáhli řekněme zmatečným způsobem prosadit do hlasování.

I to je jeden z důvodů rozporů a farizejství vystupování zástupců těchto politických stran, kdy jednou rukou dávají, druhou rukou berou, a výsledek je mnohdy daleko extremističtější než návrhy z levého spektra, kdy přece jen - ať je to jakkoliv - komunisté říkají "bohatým berme, chudým dávejme", takže mají alespoň zdroje.

Vy, pánové a dámy z tzv. čtyřkoalice, žádné takové řešení nenabízíte, vy pouze hledáte různé alibistické a mnohdy populistické sdělení pro občany v tom, že nabízíte něco, co jim nikdy nesplníte, protože vaše sliby jsou naprosto nerealistické a ukazují se právě i při způsobu, který je naprosto skandální, při projednávání této změny zákona.

Vy velmi dobře víte, že změna tarifů neznamená ještě navýšení platů, že navýšení platů znamená teprve schválený státní rozpočet, ve kterém tyto položky budou. Vy jste odmítli schválit takový státní rozpočet, tak prosím nehovořte o tom, že státní zaměstnanci dostanou přidáno.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kalousek, připraví se pan poslanec Janeček.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dovolte mi jen stručnou reakci na dva z mnoha omylů a nepravd, které zde zazněly od mého předřečníka.

Za prvé, že moje návrhy vedly ke snížení platů zaměstnanců ve státní správě. Takový návrh ode mne nezazněl ani jeden.

 

(18.20 hodin) (pokračuje Kalousek)

Prosím, pane předsedající, abyste vyřídil panu poslanci, že se buď mýlí, anebo nemluví pravdu.

Za druhé, že nepodporou státního rozpočtu nebyly schváleny prostředky na šestnáctitarifní mzdu. Znovu opakuji, a je to doložitelné, že ani v dubnovém, ani v červnovém, ani v zářijovém, ani v jakémkoli jiném návrhu vláda s touto rozpočtovou prioritou nepočítala. Prostě tuto rozpočtovou prioritu vypustila na úkor jiných položek. To, že zaměstnanci ve veřejné správě nebudou mít předpokládané prostředky, se kterými jsme před rokem všichni souhlasili, to byla rozpočtová priorita vlády už od jara letošního roku, to je prostě holý doložitelný fakt. Říká-li kdokoli něco jiného, tak prostě nemluví pravdu. Pokud s tím odborové svazy souhlasí, je to jejich problém.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Janeček, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, domníval jsem se, že úvodní rozprava bude závěrečná, že nebude třeba vystupovat v rozpravě obecné. Ale vzhledem k tomu, že pan vicepremiér Špidla i pan předseda klubu - dneska už ne - ale pan předseda výboru Škromach hovořili o licoměrnosti, je potřeba se podívat na to, jak se zde jedná.

Domnívám se, že byly položeny jasné otázky. Byly položeny otázky na pana vicepremiéra, kde jsou ohrožena ona lidská práva, což bylo zdůvodnění toho, že je potřeba vyhlásit stav legislativní nouze. Nedověděl jsem se odpověď na tuto otázku. Já se nedomnívám, že potřeba nedostát svému slibu je ohrožení lidských práv. Neslyšel jsem od pana premiéra vysvětlení a odpovědi na žádnou z těch otázek, které zde byly položeny. Takže je potřeba, když chci hovořit o licoměrnosti, nejdříve se podívat do zrcadla, pane vicepremiére.

Pan kolega Škromach hovořil o zhroucení slibů. Chtěl bych říci, že to zhroucení slibů sociálně demokratických teď právě prožíváme. Co to bylo za sliby? Byly to vysoké starobní důchody při zachování optimálního poměru důchodů ke mzdám. Dnes víme, že tento poměr je daleko horší, než býval za minulých vlád. Vidíme, že vláda musí odložit valorizaci, a vidíme, že nyní musí odložit účinnost zákona, který měl přinést další zvýšení platů. Čili ke zborcení těchto sociálně demokratických snů dochází ještě v průběhu volebního období. To nebyly sny ani lidovců, ani Unie svobody, protože jsme byli přesvědčeni, že je potřeba provést kvalitní transformaci celé sociálně ekonomické oblasti. K tomu bohužel nedošlo, ale to, co vidíme, je zhroucení těchto sociálně demokratických snů. Čili to je můj vzkaz panu poslanci Škromachovi.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Ransdorf, připraví se paní kolegyně Páralová.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, neuplynulo příliš času od zveřejnění zprávy Evropské unie o stavu České republiky. Hodnotící zpráva vzbudila velice tvrdé reakce a řekl bych, že je naprosto oprávněné, že tyto kritické výhrady zazněly. S řadou věcí, které např. sdělil veřejnosti předseda sněmovny, bych i souhlasil. Ale proč právě v tomto bodě jakoby dáváme za pravdu Evropské unii a její hodnotící zprávě? EU volá po tom, že u nás má být kvalitnější právní a institucionální prostředí. My tím, že tady byl mimořádně nastolen tento bod, přiznáváme, že EU má pravdu, pokud kritizuje nekvalitní právní a institucionální prostředí. Řekl bych, že těmito kroky, které byly zvoleny, s režimem legislativní nouze, jsme dokázali, že šlendrián byl u nás v České republice povýšen na vládní styl.

A jestliže tady z lavic napravo častokrát zaznívají výroky o bolševismu, řekl bych, že bolševismus byl charakterizován jako v jedné oblasti instrumentální styl působení práva, vysloveně instrumentální pojetí práva. Toto, co se tady odvíjí, je v tom případě bolševismus, toto je instrumentální pojetí práva, které se kroutí, jak se vládě nebo špičkám parlamentu zlíbí. Domnívám se, že to nemůžeme připustit. Je to navíc také hazardování s osudem více než půl milionu lidí.

Chtěl bych ještě učinit jednu poznámku. Nepřesvědčil mě předseda sněmovny, když tady hovořil o důvodech pro vyhlášení legislativní nouze. Jestliže na úvod svého vystoupení mluvil o bobříku mlčení, divím se, že užil pojmu z Rychlých šípů, protože on vzhledem k tomu, jak probíhala privatizace, rozhodně nemůže aspirovat na roli Mirka Dušína. Spíše bych si vybavil postavy soupeřící s Rychlými šípy.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. O slovo se ještě před paní kolegyní Páralovou přihlásil předseda klubu pan poslanec Bohuslav Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k pokročilé hodině mi dovolte, abych přednesl procedurální návrh, a to návrh na prodloužení doby pro hlasování, a to až do doby doprojednání programu této schůze Poslanecké sněmovny.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Je to procedurální návrh, o kterém rozhodneme bez rozpravy. Požádám všechny, kteří jsou v kuloárech, aby se dostavili do sněmovny. Všechny jsem vás odhlásil a žádám vás o novou registraci.

Návrh zazněl: Poslanecká sněmovna souhlasí s hlasováním o pozměňovacích návrzích i o celých zákonech i po 19. hodině do doprojednání celého programu 42. schůze. Budeme hlasovat.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 z přítomných 131 poslanců pro 102, proti 22. Návrh byl přijat.

 

Budeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. Slovo má paní poslankyně Alena Páralová.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych citovala ze své zpravodajské zprávy k zákonu o platu ze dne 21. ledna 2000: Problematické je navýšení finančních požadavků na státní rozpočet na platy úředníků v příštích letech, a to o více než 9 mld. Kč ročně. Předjímat dva roky dopředu více než desetiprocentní navýšení mzdových prostředků, nepočítaje v to nárůst vlivem inflace, v době, kdy ještě nedokážeme přesně odhadnout, zda na to budeme mít, je přinejmenším nezodpovědné.

ODS tehdy navrhovala vypuštění celého paragrafu, navrhovala i jeho odklad. Díky tomu, že tento její návrh neprošel, hlasovala proti přijetí tohoto zákona. Dnes jsme se tedy dočkali a stojíme přesně před tím problémem, na který jsme upozorňovali, a máme zde vládní návrh na to, abychom odložili rozšíření platových tříd. Dá se předpokládat, že před stejným problémem budeme stát i za rok.

 

(18.30 hodin) (pokračuje Páralová)

Příští rok je totiž rok volební a jedna vláda rozpočet připravuje, druhá jej schvaluje a předkládá sněmovně. Kromě toho musíme vzít v úvahu, ať chceme nebo nechceme, mezinárodní situaci, a proto se domnívám, že bude vhodné působnost tohoto paragrafu ještě odložit o další rok. Toto předložím v podrobné rozpravě.

Mrzí mě některá slova zástupců čtyřkoalice, protože jejich zástupci slyšeli na jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, jaké problémy by způsobilo nepřijetí tohoto zákona, kdy vlastně by veškeré osobní ohodnocení přešlo do tarifů a plně by se ztratila motivace pracovníků ve státní správě.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.

Padly zde dva návrhy na zamítnutí, které musíme podrobit jedinému hlasování, protože jsou identické. Opět se pokusím vás všechny svolat. Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Štraita a pana poslance Cyrila Svobody o návrhu na zamítnutí návrhu tohoto zákona.

Na základě žádosti pana Kasala vás odhlašuji a žádám vás o novou registraci. Budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu zákona.

 

Zahajuji hlasování. Táži se, kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 z přítomných 142 poslanců pro 30, proti 99. Návrh nebyl přijat.

 

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu, do které mám opět přihlášku pana poslance Cyrila Svobody a paní poslankyně Páralové. (Poslanec Svoboda stahuje přihlášku.) Nehlásíte se do podrobné rozpravy. Slovo má paní kolegyně Páralová.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych předložila pozměňovací návrh.

V čl. I odst. 1 se číslovka 2002 mění na 2003. V odst. 2 a v odst. 3 se číslovka 2003 mění na 2004.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně, a poprosil bych vás, abyste svůj návrh dala zpravodajce, protože podle § 99 odst. 7 po druhém čtení okamžitě může následovat třetí čtení a budeme neprodleně o těchto pozměňovacích návrzích hlasovat.

Táži se, kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím. Podrobnou rozpravu končím.

Protože podle § 99 odst. 7 zákona o jednacím řádu bude ve zkráceném jednání následovat třetí čtení návrhu zákona bezprostředně po čtení druhém, zahajuji třetí čtení předloženého vládního návrhu zákona a poprosím paní zpravodajku Jitku Kocianovou, aby se mnou sledovala rozpravu, pokud se do ní někdo hlásí. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže ji opět končím.

Zeptám se pana místopředsedy vlády, zda hodlá vystoupit se závěrečným slovem. Není tomu tak, takže paní kolegyně Kocianová nás seznámí s pozměňovacími návrhy, které padly ve druhém čtení.

 

Poslankyně Jitka Kocianová: Pozměňovací návrh paní poslankyně Páralové zní, že se odkládá účinnost zákona o jeden rok, takže nabude platnosti až v roce - že se číslice 2003 nahrazuje číslicí 2004.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Zeptám se předkladatele pana místopředsedy vlády Vladimíra Špidly na stanovisko. (Neutrální.) Pan ministr neutrální. Paní zpravodajka? (Doporučuji.)

 

Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu paní poslankyně Páralové. Táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 z přítomných 141 poslanců pro 46, proti 68. Návrh nebyl přijat.

 

Přistoupíme k hlasování o celém předloženém návrhu zákona. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 1143."

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 z přítomných 142 poslanců pro návrh 94, proti 30. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že s návrhem byl vysloven souhlas. Děkuji panu místopředsedovi i paní zpravodajce. Končím první bod dnešního jednání.

 

Přistoupíme k druhému bodu, kterým je

 

2. Návrh na revokaci usnesení Poslanecké sněmovny č. 1828 ze dne 31. října 2001

 

kterým jsme vyslovili souhlas s návrhem poslanců Karla Sehoře, Jaroslava Plachého a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 824, ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Prosím pověřeného zástupce navrhovatelů tohoto bodu, poprosil bych pana předsedu poslaneckého klubu, aby se ujal slova k tomuto bodu.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v tuto chvíli shrnul stanovisko poslaneckého klubu sociální demokracie v záležitosti navržené revokace usnesení č. 1828 ze dne 31. října letošního roku.

Předmětné hlasování, které se týkalo novely obchodního zákoníku, skončilo s následujícím výsledkem, který bych v tuto chvíli chtěl zrekapitulovat. Výsledkem tohoto hlasování je, že ustanovení § 183b odst. 3 jsou dvě totožná ustanovení. Jsou to ustanovení písm. a), a to na základě pozměňovacího návrhu poslance Pilipa, a ustanovení písm. e) na základě pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, přičemž dosavadní ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) vylučující veřejnoprávní subjekty, například Českou republiku, státní organizace, Fond národního majetku a dále, z povinnosti učinit nabídku převzetí účastnických cenných papírů všem majitelům bylo těmito návrhy vypuštěno.

Za druhé. Domníváme se, že je obtížné na základě výsledků tohoto hlasování usuzovat na záměr poslance Pilipa docílit takovýto výsledek hlasování, neboť v systému ASPI je nesprávně ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) označeno jako zrušené, přičemž ustanovení § 183b bylo do obchodního zákoníku zapracováno novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001. A v jejím čl. 11 v bodě 4 se stanoví, že ustanovení § 183b odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

 

(18.40 hodin) (pokračuje Sobotka)

Cíl vypustit stávající ustanovení § 183b odst. 3 písm. a), který byl sněmovnou odhlasován, by tedy musel být promítnut i do návrhu vypustit z článku 11 zákona č. 370/2000 Sb. bod č. 4. To se v rámci schvalování novely obchodního zákoníku nestalo, a tudíž je v rozporu právě tato část zákona s částí, která je v § 183b.

(Velký hluk v jednacím sále.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Poprosil bych pana poslance Plevu, Chytku, aby zklidnili trošku svoje vášně a poslouchali pana předkladatele.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Rovněž je zřejmé, že Poslanecká sněmovna nebyla informována o důsledcích nového znění § 183b odst. 3, známé písmeno a), a rovněž v dané chvíli nebyla informována o tom, že totožné ustanovení je současně i v písmenu e).

Vzhledem k tomu, že je evidentní, že vůle zákonodárce v tomto případě je v rozporu se zákonem, tak jak byl Poslaneckou sněmovnou schválen, vzhledem k tomu, že legislativní proces nebyl ukončen a návrh zákona neopustil Poslaneckou sněmovnu, vzhledem k tomu, že náš návrh na revokaci je na legální bázi a pohybuje se v rámci Ústavy ČR, a vzhledem k tomu, že se domníváme, že tento postup není postupem precedentním, navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna postupovala následujícím způsobem.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče. Pokud budete dávat konkrétní návrhy, požádal bych vás, abyste tak učinil až v podrobné rozpravě.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Jistě. Pane předsedající, já bych v tuto chvíli zřejmě pouze dokončil své vystoupení a podrobně bych tyto návrhy přednesl v podrobné rozpravě.

Čili navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna zrušila své usnesení č. 1828, což bylo hlasování číslo 532, a aby následně revokovala hlasování o pozměňujícím návrhu poslance Pilipa pod číslem hlasování 531.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. (Nikdo.) Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a otevírám podrobnou rozpravu a poprosím opět pana kolegu Sobotku, aby předložil návrhy, které podrobíme hlasování.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych předložil následující čtyři návrhy na hlasování Poslanecké sněmovny.

Nejprve navrhuji, aby Poslanecká sněmovna hlasovala o tom, že ruší své usnesení č. 1828. V případě, že tento návrh bude schválen, je možno hlasovat o druhém návrhu, kterým by Poslanecká sněmovna revokovala hlasování o pozměňujícím návrhu poslance Pilipa označeném písmenem H, a to bylo hlasování číslo 531. V případě, že tento návrh bude přijat, navrhuji, abychom znovu hlasovali o tomto pozměňujícím návrhu poslance Pilipa a abychom následně hlasovali o návrhu zákona jako o celku.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. Táži se, kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy. (Nikdo.) Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím a budeme o předložených návrzích hlasovat.

Je zde opět žádost na odhlášení, takže jsem vás všechny odhlásil a žádám vás o novou registraci.

Máme před sebou čtyři hlasování, tak jak byla navržena předkladatelem.

 

První návrh zní: Poslanecká sněmovna revokuje své usnesení č. 1828, kterým vyslovila souhlas s návrhem poslanců Karla Sehoře..., ve znění pozměňovacích návrhů.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 z přítomných 108 poslanců pro 84, proti 16. Návrh byl přijat. Tím jsme revokovali celé usnesení o návrhu zákona.

 

Nyní přistoupíme k revokaci hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Pilipa.

Hlásí se pan poslanec Kühnl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, děkuji za udělené slovo. Procedurální námitku je samozřejmě možné vznést kdykoliv.

Jak dobře víte, návrh na revokaci usnesení k pozměňovacímu návrhu kolegy Pilipa považuji za nehlasovatelný, protože není na schváleném pořadu schůze. Není možno o něm hlasovat.

 

Místopředseda PSP František Brožík: O vaší procedurální námitce rozhodneme hlasováním, pane kolego. (Oživení v sále.) Tak tady buďte, pane kolego, a podrobte tuto vaši námitku hlasování. (Poslanec Karel Kühnl opouští jednací sál.) Není tomu tak.

 

Rozhodneme hlasováním, zda sněmovna přijímá námitku pana poslance Kühnla, že nemůžeme již dále hlasovat o revokaci usnesení k pozměňovacímu návrhu pana poslance Pilipa.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, ať zdvihne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 z přítomných 109 poslanců pro tři, proti 68. Návrh nebyl přijat, námitka se nepřijímá.

 

Budeme tedy hlasovat o revokaci hlasování o pozměňovacím návrhu pana poslance Pilipa pod písm. H, které bylo pod hlasováním číslo 531.

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 z přítomných 109 poslanců pro 82, proti 15. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme znovu hlasovat o návrhu pana poslance Pilipa pod písm. H.

Hlásí se pan kolega Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, čekal jsem na to, zda Poslanecká sněmovna schválí návrh na revokaci tohoto usnesení. A dovolte mi, abych v tuto chvíli konstatoval, že se domnívám, že návrh pana poslance Pilipa je nehlasovatelný, protože je to duplicitní návrh a znamenalo by to, že v příslušném ustanovení budou dva odstavce totožného znění, a to je odstavec a) a odstavec e). Čili domnívám se, že tento návrh pana poslance Pilipa je nehlasovatelný, a myslím si rovněž, že je možné v tuto chvíli hlasovat o návrhu zákona jako o celku.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, i vy jste navrhl proceduru, že po revokaci navrhujete znovu hlasování o pozměňovacím návrhu. Myslím si, že bude jednodušší, když o tom rozhodneme hlasováním, zda přijímáme, nebo nepřijímáme návrh pana poslance Pilipa.

Hlásí se pan poslanec Koháček.

 

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, abychom předešli pozdějším komplikacím, vznáším námitku proti tomuto návrhu a sněmovna rozhodne o tom, co si o tom myslí.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče, za námitku, ale myslím si, že i hlasováním o návrhu pana poslance Pilipa můžeme rozhodnout, zda tento návrh přijímáme, nebo nepřijímáme. Nebo trváte na hlasování o vaší námitce?

 

Poslanec Petr Koháček: Trvám.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Dobře, budeme tedy hlasovat o námitce pana poslance Koháčka, který není pro postup navržený panem poslancem Sobotkou.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 z přítomných 111 poslanců pro 83, proti 14. Námitka byla přijata.

 

Budeme tedy znovu hlasovat o návrhu pana poslance Pilipa.

 

(18.50 hodin) (pokračuje Brožík)

Zahajuji hlasování pořadové číslo 15 a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z přítomných 110 poslanců pro nikdo, proti 98. Návrh nebyl přijat.

 

A nyní můžeme přistoupit k hlasování o celém návrhu zákona.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Pavla Sehoře, Jaroslava Plachého a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon 513 z roku 1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovní tisku 824, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."

 

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 z přítomných 105 pro, 92, proti 4. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme se zákonem vyslovili souhlas.

 

Vzhledem k tomu, že se ještě neblíží 19. hodina, o slovo se hlásí předseda vlády Zeman.

 

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážení kolegové, velice vám děkuji za toto odpovědné hlasování. Chtěl bych vás pouze informovat, že jenom v oblasti privatizace energetiky uvažovali potenciální nabyvatelé o snížení ceny o 54 mld korun, kdyby byl přijat návrh pana poslance Ivana Pilipa, aniž by to znamenalo faktický výkup minoritních akcionářů, protože ti by zpravidla své akcie při jejich rostoucím kursu neprodali. Takže pomohli jste jakékoliv budoucí vládě, která bude těžit z výnosu privatizace, a já bych chtěl jenom konstatovat, že toto hlasování ukázalo, kdo se asi cítí optimisticky, že bude v té budoucí vládě, a kdo už si podle hesla "Když mně chcípla koza, ať už také chcípne sousedovi" považuje za nezbytné připravit státní kasu bez jakéhokoliv prospěchu pro drobné akcionáře o celkovou částku přibližně 100 mld. korun.

Nicméně dovolte mi ještě jednu poslední větu. Z tohoto zasedání sněmovny jsem si odnesl velmi zajímavé poučení. Chápu, že zejména konzervativní postoj k životu vyžaduje uchování tradice. Chápu, že značka čtyřkoalice se stala firemní značkou, která rovněž vyžaduje své uchování. A vítám vzhledem k tomu, že Demokratická unie ve čtyřkoalici končí, nového člena čtyřkoaliční skupiny. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Já bych dnešní den nezakončil vaším bonmotem, ale připomnělo mi to také takovou příhodu.

Potkají se dva kamarádi a jeden říká: Tak jsem založil kvarteto. Druhý říká: A kolik vás tam hraje? - On říká: Tři. - A kdo, prosím tě? - Já a brácha. - Ty máš bráchu? - Ne, proč se ptáš?

Přeji vám dobrou noc, končím dnešní schůzi a sejdeme se 27. listopadu na 43. schůzi ve 14.00.

 

(Schůze skončila v 18.54 hodin.)