Začátek schůze Poslanecké sněmovny

5. ledna 2001 ve 10.11 hodin

Přítomno: 180 poslanců

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 30. schůzi Poslanecké sněmovny, první v letošním roce, a všechny vás vítám.

Schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 42 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána ve čtvrtek 28. prosince minulého roku.

Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. O vydání náhradní karty požádali poslanci: Václav Pícl má náhradní kartu č. 5, Zdeňka Horníková č. 8, pan poslanec Pavel Lang č. 9, Jana Volfová č. 10, Zuzka Rujbrová č. 12, Josef Vejvoda č. 13 a Karel Kühnl č. 14.

Nejdříve přistoupíme k určení ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Olgu Sehnalovou a poslance Pavla Svobodu. Má někdo jiný návrh? (Nikdo.) Ne-li, dám o tomto mém návrhu na tyto dva ověřovatele schůze neprodleně hlasovat.

 

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 1 z přítomných 167 poslanců 152 pro, nikdo proti. Konstatuji, že jsme ověřovateli 30. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Olgu Sehnalovou a poslance Pavla Svobodu.

 

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Václav Grulich a Josef Houzák pro nemoc, Jiří Karas, Evžen Snítilý a Zdeňka Stránská - rodinné důvody, resp. pohřeb v rodině.

Nyní rozhodneme o pořadu 30. schůze, jehož návrh je součástí pozvánky. Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Nelze tedy navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad. Myslím, že to jsou věci, které všichni víme, opakuji je pouze pro pořádek.

Budeme tedy hlasovat o návrhu pořadu 30. schůze Poslanecké sněmovny, jak byl písemně předložen.

 

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 2 z přítomných 181 poslanců 171 pro, 2 proti. Návrh byl přijat. (Hluk v sále.)

 

Prosím paní poslankyni Ivanu Hanačíkovou, aby zvolnila svůj něžný hlásek.

 

Přistoupíme k projednávání jediného bodu pořadu této schůze, kterým je

 

Zpráva Rady České televize o současné situaci v České televizi

 

Zpráva vám byla rozdána včera ráno jako sněmovní tisk 812 buď prostřednictvím poslaneckých klubů, nebo výborů.

Dále jste obdrželi 2 usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - č. 217 z 28. prosince minulého roku a č. 218 ze včerejška, tj. 4. ledna 2001. Rovněž vám byla rozdána oponentní zpráva menšiny výboru a usnesení stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky č. 43 ze včerejšího jednání. (Opětovný hluk v sále.)

Prosím pana poslance Jiřího Payna a pana poslance Ivana Langera s ním, aby nerušili.

Považuji za vadu, že nebyl pozván předseda Rady České televize. Myslím, že jeho přítomnost by byla adekvátní. Zdá se mi, že on měl tuto zprávu zde na tomto fóru u nás uvést, protože ji předložil celé sněmovně, nikoliv pouze výborům. Považuji to za chybu, nicméně pochopil jsem, že je v Brně a že v této chvíli zde není přítomen.

Prosím tedy, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Jaromír Talíř.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. I mne mrzí, že zde není dnes předseda Rady České televize, který včera stálé komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky a výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu předkládal tuto zprávu, protože jsem přesvědčen, že stejně jako včera bude k této zprávě řada připomínek a dotazů a nevím, kdo na ně bude za této situace reagovat, a nevím, kdo bude tuto zprávu předkládat.

Já jako zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu bych k této zprávě uvedl následující:

Včera ji projednával výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu na svém společném zasedání se stálou komisí Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky a přijal k ní usnesení, se kterým vás později seznámím. Při projednávání této zprávy byly vznášeny připomínky. Zpráva totiž obsahuje zhruba tři části, tak jak jste si ji mohli přečíst.

První část se věnuje důvodům pro odvolání bývalého generálního ředitele ČT pana Chmelíčka, v druhé části předkladatel vysvětluje způsob, jakým byl zvolen nový generální ředitel, a až třetí část, která je nejkratší, se věnuje aktuálnímu stavu v ČT.

Vzhledem k tomu, že při projednávání ve výboru byla možnost, aby dostali slovo i zástupci bývalého managementu, jsme zároveň zjistili, že některé informace, které jsou uvedeny ve zprávě, jsou minimálně nepřesné, a protože jsme nebyli schopni zabezpečit, aby Rada ČT do dnešního dne dodala jakýsi doplněk nebo vylepšení zprávy, dohodli jsme se, že já jako zpravodaj vás požádám, abyste si nalistovali druhou stranu nečíslované zprávy Rady ČT o aktuální situaci a zhruba poslední řádek na druhé straně této zprávy, kde je uvedena věta, která zní:

 

(10.20 hodin)

(pokračuje Talíř)

"Radě nebyly dodány tyto dokumenty potřebné k její kontrolní činnosti." Je to poslední věta druhé stránky. Ukázalo se, že tvrzení není zcela pravdivé. Doplňují se tam dvě slova, která mění význam této věty: "Radě nebyly dodány v požadovaném termínu tyto dokumenty" atd.

Více nepřesností jsme nebyli schopni zjistit. Proto také jak výbor, tak stálá komise pro sdělovací prostředky přijala k tomuto tisku usnesení, že výbor atd. vyslechl zprávu Rady České televize o situaci v České televizi. Stejně tak stálá komise pro sdělovací prostředky přijala usnesení, že vyslechla tuto zprávu. Doufám, že k této zprávě bude probíhat obšírná diskuse. Proto se jako zpravodaj zdržím dalšího vystoupení.

Táži se pana předsedající, zda je nyní chvíle k tomu, aby byla předložena další usnesení, která k situaci v České televizi byla přijala výborem pro vědu, kulturu, vzdělání, mládež a tělovýchovu minulý týden.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, myslím, že ano, kdy jindy než teď, na zahájení schůze.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Seznámím vás s usnesením, které přijal kulturní výbor minulý čtvrtek. Musím konstatovat, abyste přijali s pochopením, že bylo přijímáno minulý čtvrtek a že bohužel včera nebylo modifikováno, že zůstalo v té podobě, ve které bylo přijato minulý čtvrtek. Výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení:

Poslanecká sněmovna

1. žádá Radu České televize, vedení České televize a její zaměstnance k bezvýhradnému dodržování zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

2. Konstatuje, že generální ředitel České televize byl jmenován v souladu se zákonem o České televizi.

3. Žádá všechny politiky a především ústavní činitele, aby respektovali princip právního státu, principy parlamentní demokracie a nezávislost České televize a upustili od zasahování do vnitřních věcí České televize zejména tím, že otevřeně nabádají k nedodržování zákonů, což je hrubé porušení slibu ústavního činitele.

4. Žádá vládu České republiky, aby splnila slib daný veřejnosti a neprodleně předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o České televizi, který bude obsahovat definici veřejné služby České televize.

Dále výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu žádá Radu České televize, aby zveřejnila veškeré hospodářské smlouvy signované odvolaným generálním ředitelem Dušanem Chmelíčkem, a žádá Radu České televize, aby učinila urychleně potřebné kroky k obnovení vysílání České televize.

5. Pověřuje předsedu výboru, aby navrhl předsedovi stálé komise pro sdělovací prostředky uspořádat společnou schůzi výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a stálé komise pro sdělovací prostředky dne 4. 1. a pozval na ni zástupce občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná.

Některé body usnesení jsou časem překonány.

Zároveň výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, jeho menšina, v souladu s jednacím řádem včera přijala oponentní zprávu k tomuto usnesení. Dovolím si vás s touto oponentní zprávou seznámit.

Po projednání tisku 812 a informaci o aktuální situaci v České televizi ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu dne 4. 1. 2001 nebylo přijato navržené usnesení. Níže podepsaní členové výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu s tímto nesouhlasí, a proto předkládají menšinové stanovisko. Navrhují Poslanecké sněmovně přijmout toto usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno § 2 zákona 483/1991 Sb., o České televizi,

2. považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v České televizi okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize. Pokud Jiří Hodač z funkce ředitele České televize neodstoupí, vyzývá Radu České televize, aby na svém zasedání dne 8. 1. 2001 Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize odvolala.

Tolik k splnění mé zpravodajské povinnosti k tomuto bodu.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, abyste zpravodajoval po celý dnešní den. Nyní uděluji slovo předsedovi stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky Ivanu Langerovi.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, má situace zde bude velmi ulehčena vystoupením pana kolegy Talíře. Musím jen s politováním konstatovat, že bohužel ono usnesení kulturního výboru z prosince vám nebylo rozdáno do lavic. Požádal bych Kancelář sněmovny, aby tak učinila, abychom měli k dispozici všechny písemné materiály, které jsou podkladem pro dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Víc k tomu sdělovat nehodlám. Nepovažuji to za projev něčeho zlého či úmyslného.

Pan kolega Talíř zde informoval o včerejším společném jednání kulturního výboru a mediální komise. Nemohu než konstatovat, že toto jednání trvalo velmi dlouho, zhruba sedm hodin, že v průběhu tohoto jednání jsme se zabývali především zprávou, kterou máte v podobě sněmovního tisku 812 k dispozici, že byl dán prostor všem zúčastněným stranám, neboť na společné jednání komise i výboru byla pozvána Rada České televize, Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, byli zde přítomni také zástupci stávajícího managementu a také zástupci managementu bývalé České televize a byli také slyšeni zástupci občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná. Myslím si, že fórum, které včera zasedalo shodou okolností v tomto sále, bylo velmi reprezentativní. Myslím, že kromě různých emocionálních projevů tam zazněla celá řada velmi důležitých faktů, která osvětlují situaci v České televizi v tuto chvíli i s pohledem do minulosti.

V průběhu podrobné rozpravy padla celá řada návrhů na usnesení. Následně o nich bylo hlasováno. Některá z usnesení byla dílčím hlasováním přijata, ale v závěrečném hlasování o usnesení jako o celku nebyl přijat žádný návrh usnesení vyjma toho, který zde byl již prezentován, že stálá komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pro sdělovací prostředky společně s kulturním výborem vyslechla zprávu Rady České televize o aktuální situaci v České televizi podle sněmovního tisku 812.

To je v tuto chvíli z mé strany vše.

 

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu místopředsedovi. Zahajuji v tuto chvíli všeobecnou rozpravu, ke které mám spoustu přihlášek. Jako první je pan poslanec Křeček, připraví se pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové, není dnes soudný den, zítra nenastane konec světa, přestože mediální příprava této schůze by tomu nasvědčovala. Nicméně se domnívám, že sněmovna stojí před určitým zlomem své činnosti nebo před určitou částí svého volebního období, protože dnes můžeme ukázat, zda jsme schopni řešit situaci, která nazrála, která se prohlubuje a která může mít z některého pohledu všechny znaky politické krize.

 

(10.30 hodin)

(pokračuje Křeček)

Nehrajme si na akademii věd, nehrajme si na právnickou fakultu, dělejme to, k čemu jsme byli zvoleni, řešme problémy tak, jak nazrály a jak je potřeba. Já mám k dispozici - nevím, kolik je kolegyň a kolegů v tomto sále - postaveny vedle sebe dvě televize a sleduji oba programy. Mám proto bohatou zkušenost s tím týdenním nebo čtrnáctidenním vysíláním a rád bych se zastavil u té části zprávy rady a některých dalších mediálních vystoupení, která říkají, že nové vedení televize, pokud dělá nějaké chyby, dělá je jen proto, že nemá k dispozici technické prostředky, jelikož je ten velín obsazen atd.

Chtěl bych s tím polemizovat a ukázat to na dvou případech. První je zpráva tak, jak oficiální Česká televize - hodačovská, bez jakéhokoli shazování tohoto termínu - referovala o shromáždění desetitisíc lidí - nechci ten počet odhadovat - na Václavském náměstí. V 18 hodin žádná zpráva, přestože už hodinu desetitisíce lidí Václavské náměstí naplnily. V půl osmé zpráva, která zabírala zadní část pomníku svatého Václava ve čtyři hodiny odpoledne, kdy tam žádní lidé nebyli, a rozhovory s lidmi, kteří tvrdili, že jdou na demonstraci proto, aby si ujasnili názor, že o tom nic nevědí.

Já jsem si vzpomněl na to, že přesně takhle - přesně takhle referovala jakešovská televize v listopadu 1989 o shromáždění na Václavském náměstí. My jsme seděli v Melantrichu, pod nám bylo půl milionu lidí, a v televizi jsme viděli poloprázdné ulice a rozhovory s lidmi, kteří říkali, že nemají žádný názor, že si ho musí ujasnit. Druhý případ je podpisování jiné rezoluce, jejíž legalitu rovněž nezpochybňuji, v divadle Ta Fantastika. Mladý reportér stojí před divadlem v Karlově ulici v Praze a říká, že z tohoto divadla vyšla v roce 1989 výzva ke stávce studentské a obdobně jako tehdy, dnes toto divadlo stojí v prvních řadách boje za demokracii, protože organizuje rezoluci na podporu legálního vedení.

Je to drzá lež. V roce 1989 divadlo Ta Fantastika neexistovalo a samozřejmě jeho dnešní představitelé věru nebyli žádnými bojovníky proti komunismu. Já chci na tom ukázat tohle, že patrně to není jenom nedostatkem technických podmínek, které má legální vedení televize k dispozici, že to je způsob referování, kterého bychom se patrně dočkali, kdyby měli k dispozici jakékoli prostředky. Já samozřejmě nejsem tak naivní, abych neviděl, že pod záminkou boje za svobodu tisku a za demokracii jsou s tímto bojem spojeny a nabalovány i jiné, méně čisté politické a ekonomické zájmy. Pochybuji, že někdo to může přehlédnout.

Patrně těžko by mohly, kdyby tomu bylo jinak, na Václavském náměstí zaznít výzvy k vypovězení opoziční smlouvy, k předčasným volbám, dokonce ke změně režimu - ať už s tím ten nešťastník, co to řekl, myslel cokoliv.

Já nemohu přehlédnout, že politizace celé této záležitosti je nepochybně způsobena také tím a způsobili ji také ti, kteří už mnoho let líčí politiky jako neschopnou bandu, poslance jako stádo líných a tupých ovcí, které hlasují jenom podle pokynů stranických sekretariátů, vládu jako škůdce země, který, když se něco povede, tak za to mohou objektivně ekonomické zákony, a politické strany jako démony zla.

Možná, že i Česká televize by si měla uvědomit, jak přispěla k této obecné kultuře politické - jeden z jejích nejsledovanějších pořadů každý měsíc politiky velmi zesměšňoval. Já si dovolím vyslovit myšlenku, že my dnes nemůžeme řešit příčiny této krize, my můžeme řešit jedině následky, a to teď v této chvíli. Čím déle se bude krize prodlužovat, tím tedy hůře. Příčinu hledejme zítra.

Já se domnívám osobně, že skutečně jedinou nezbytnou podmínkou je změna zákona o České televizi - o tom v tomto sále není asi sporu, odstoupení generálního ředitele Hodače, změna rady - ať již v jakékoli časové posloupnosti.

Závěrem mi dovolte vyslovit názor, že na tuto situaci se velmi hodí výrok T. G. Masaryka, který řekl, že nakonec to vždycky vyhrají idealisté. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nevím, jestli se hlásí o slovo s faktickou poznámkou - ale o slovo požádal s přednostním právem předseda sněmovny pan Václav Klaus.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážená sněmovno, dovolte mi říci pár slov k tématu dnešní mimořádné schůze, a to jak k obecně politickým souvislostem, tak k vlastní otázce České televize. Jsem zcela jednoznačně a zcela nezvratně přesvědčen o tom, že krize kolem České televize je umělým konfliktem, ve kterém se už poněkolikáté opakuje stejný, mnohým z nás dobře známý scénář. Najde se mediálně zajímavá záminka a kolem ní se zdánlivě spontánně a s využitím co možná největšího počtu známých osobností vyvolá společenská krize, vlna demonstrací a pokud možno i nepokojů. Cíl je zřejmý. Touto cestou má býti docíleno změn na naší politické scéně, a to ve prospěch organizátorů této akce.

Přesto je zde tentokráte něco nového. Zatímco dříve bývala Česká televize pouze propagátorem těchto akcí, dnes se stala jedním z přímých a hlavních aktérů. Je naprosto evidentní, že v tomto schématu nejde o ředitele. O těch dosavadních těžko může někdo říci, že byli dobří. Ten poslední z nich ale k normální práci nedostal sebemenší příležitost, takže debatovat dnes o jeho kompetentnosti či nekompetentnosti je naprosto zbytečné, protože o kompetentnost v žádném případě nejde.

Každý aspoň trochu pozorný pozorovatel těchto událostí od počátku ví, že kdosi má zájem na maximální eskalaci této krize. Proto se zcela záměrně vylučuje jakékoliv jednání, proto se zcela záměrně vylučuje jakékoliv hledání kompromisu jako metoda řešení tohoto sporu. Proto se hraje na ostří nože, proto se vše hraje tak, aby se vytvořilo co možná největší společenské napětí, které by bylo pokud možná co nejvíce viditelné pro veřejnost.

Já připouštím, že tomu některými svými neobratnými kroky napomohl i nový ředitel. Přesto není vůbec jasné, co tento člověk učinil tak hrozného, že je třeba vytáhnout do ulic bránit svobodu slova. Z čeho kdo usoudil, že je právě jeho jednáním ohrožena svoboda slova? Kdo a proč také přišel na to, že je tento člověk spojen s ODS? Stačilo, že o něm kdosi řekl, že jeho jméno padlo při hledání tiskového mluvčího ODS, tento člověk byl předem a okamžitě diskvalifikován. Opakuji, snad již po tisící, že pan Hodač spojen s ODS nebyl a není, a doufám, že už k tomu žádné další důkazy a argumenty dodávat není třeba.

 

(10.40 hodin)

(pokračuje Klaus)

Nicméně dochází ještě k další a podle mého názoru daleko podstatnější a daleko nebezpečnější věci. Uměle se u nás vytváří a veřejnosti vnucuje pocit, že členství v politické straně je něco nečistého. Nastávají snahy znovu a znovu u nás zavést jakýsi - já myslím, že ten německý termín Berufsverbot je pravděpodobně nejlepší, pro členy politických stran a pro osoby, které k nim mají osobně blízko. A to je nepřijatelné. Zde ústavní garance, kterými se dnes leckteří tolik ohánějí, zdá se neplatí.

Naši samozvaní bojovníci za svobodu jsou, jak se ukazuje, velmi zkušenými kádrováky. Souhlasím s řadou dnešních kritiků zákona o ČT, že dosavadní legislativa nezabránila politickému zneužití televize, i když to vidím úplně jinak, než jak to u nás bývá v těchto dnech dominantně interpretováno.

V dnešní krizi se zcela jasně ukázalo, že je Rada ČT zcela bezmocný orgán, který na faktický chod televize a na ochranu její nezávislosti nemá žádný vliv, bez ohledu na to, jaké bylo, je či bude jeho odborné či politické složení.

Nevěřím také, že by se někdo odvážil tvrdit, že zpravodajství a publicistika ČT byly v posledních letech vyvážené. Myslím, že si to netroufnou tvrdit ani ta média, která vzpouře televizních zaměstnanců tolik fandí. My dobře víme, že žádné televizní rady s tím nikdy nic nenadělaly ani nedělaly, že ani v dnešní krizi nezabránily politickému zneužití televize a dalších veřejnoprávních médií jednou, jasně definovanou skupinou politiků.

Televizní rady byly dlouho neschopné vybrat kompetentního ředitele České televize. Nebylo to tím, že by je někdo politicky tlačil nebo že by jim vnucoval své špatné kandidáty. To si nenamlouvejme! Jsem přesvědčen, že příčina tedy není ani politická, ani osobní, ani osobnostní. Příčinou je systémová vada. Takzvaná veřejnoprávnost dává ze své vlastní definice managementu a pracovníkům maximální pravomoc bez skutečné odpovědnosti. To je umožněno právě existencí onoho vlastníka nevlastníka, to je Rady ČT. Vlastnicky nezainteresovaná a pouze nominálně motivovaná kontrolní instituce nemůže v žádném případě být účinným kontrolním orgánem pro byznys, v němž se točí více než 5 miliard Kč ročně.

Je veřejným tajemstvím, že Česká televize je neprůhledný moloch, kde se plýtvá prostředky, kde vládnou kliky kamarádů a kde se peníze podivně přelévají neprůhledným dodavatelům. Toto nezlomí žádná Rada ČT, přijmeme-li falešnou hru na obranu slova a dáme-li majetek patřící všem do rukou těch, kdo s ním pracují. Přesně to je však dnešní situace. Kompetentní kontrolu a řízení z Rady ČT nezajistí ani to, že je někdo uznávaným umělcem, spisovatelem, scenáristou nebo pedagogem. Zalekneme-li se a dáme-li navrhovanou změnou zákona lobbistům do rukou takovou moc, jakou chtějí, zbaví se pokaždé každého, kdo bude křížit jejich plány, přesně tak, jak se to děje právě nyní. Důvěřivých, naivních a neinformovaných, kteří se nechají zmanipulovat a kteří za ně budou demonstrovat na ulicích, se najde vždycky dost.

Velmi bych si přál, abychom sdíleli zde v této sněmovně názor, že je třeba stabilizovat Českou televizi a vrátit jí důvěru, kterou pozbyla. To nejde bez jisté vzájemné vstřícnosti a kompromisu. Jsem přesvědčen, že pro naši zemi není nic horšího než vítězství zaměstnanecké vzpoury, byť demagogicky schovávané za boj o svobodu slova.

Odmítám také představu některých novinářů a umělců, že jsou něco více než ostatní, že oni zákony respektovat nemusejí. Ti, kteří dnes tak lehkomyslně vypouštějí z láhve džina neúcty k zákonům a k institucím demokratického státu, by se měli ve své touze po moci a ve své nenávisti k politickým soupeřům zastavit a zamyslet. Z toho, co dnes sejí, vzejde neblahá úroda, a nebudou to oni, kdo ji budou sklízet. Ti, kdo ve své zaslepenosti chtějí za každou cenu u nás vybudovat Výmarskou republiku, kde se bude rozhodovat na ulicích, kde budou demokratické strany veřejností pouze haněny, a kde se bude očekávat nebesy seslaná nezávislá osobnost, která nás spasí, ti se - obávám se - dočkají, půjde-li to takhle dál.

Naší povinností v této sněmovně je tomu zabránit. Apeluji proto na všechny parlamentní strany, aby začaly spolupracovat na vyřešení krize, aby hledaly možné a schůdné kompromisy, aby hledaly to, co nás spojuje, a aby měly na paměti zájmy země, a ne pouze krátkozraké zájmy své.

K užší otázce České televize bych nyní zopakoval jen to, že jsem přesvědčen, že tento veřejnoprávní hybrid představuje velmi nejasnou a špatně definovanou konstrukci. Nepatřím k těm, a nepochybně ve sněmovně takoví jsou, kteří by chtěli tento hybrid vychýlit směrem k zestátnění České televize. Patřím naopak mezi ty, kteří by ji spíše chtěli privatizovat.

Dovedu si představit tři základní varianty. Dovedu si představit klasickou privatizaci obou kanálů. Dovedu si představit privatizaci jednoho kanálu a ponechání druhého pro přesněji definovanou reprezentaci veřejného zájmu. A dovedu si představit i převedení neuchopitelné, v každém případě politicky volené rady veřejnoprávní televize v něco, co bych nazval koncesionářskou společností, ve které zásadní rozhodnutí přijímá vhodně reprezentovaná platící veřejnost, tedy koncesionáři, bez jakéhokoli doteku s politiky a třeba s touto sněmovnou.

Nicméně podrobná debata o všech těchto věcech patří na jiné fórum, než je tato dnešní schůze. Dnes se pokusme udělat aspoň jednu základní věc - vydat celé naší veřejnosti signál, že se Poslanecká sněmovna bude novelou zákona o České televizi velmi rychle a velmi pečlivě zabývat. Proto jsem také vyhlásil stav legislativní nouze, aby bylo možné již po příštím pátku co nejlepší variantu tohoto pozměněného zákona předložit k projednání do Senátu. Děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Já poprosím pana kolegu Zunu, aby se ještě posadil. (K poslanci Zunovi připravenému u mikrofonu:) Pan poslanec Zuna mě neposlouchá. Já bych vás chtěl požádat, abyste se posadil, protože jsou tu ještě dvě přednostní přihlášky, a to předseda klubu ČSSD pan poslanec Zdeněk Škromach, poté místopředsedkyně sněmovny Petra Buzková. Jako třetí s přednostním právem pan poslanec Vojtěch Filip.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, chtěl bych tímto vlastně předejít diskusi, která bude zřejmě velmi dlouhá, a jednoznačně přednést stanovisko poslaneckého klubu ČSSD. Cítím to jako nutnost i vzhledem k tomu, jaká emocionální atmosféra byla, když jsem přicházel do sněmovny - a mnozí z nás - a myslím si, že právě emoce jsou to nejhorší, co může v této věci být. Proto náš klub se rozhodl přijmout toto stanovisko, které navrhne zároveň jako usnesení této sněmovny, k tomu, aby tato záležitost byla co nejdříve řešena, aby opadly emoce a aby skutečně se zasedlo za jednací stoly a aby se věci řešily racionálně a věcně.

 

(10.50 hodin)

(pokračuje Škromach)

Proto poslanecký klub ČSSD po diskusi na svém zasedání doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky přijmout k řešení situace v České televizi následující usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež jí vyplývá ze zákona č. 483/91 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3

1. vyzývá Radu České televize, aby neprodleně učinila kroky nezbytné k obnovení vysílání veřejnoprávní televize a zejména k obnovení úplného, objektivního, ověřeného, všestranného a vyváženého zpravodajství.

2. Považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v České televizi okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize. Pokud Jiří Hodač z funkce ředitele České televize neodstoupí, vyzývá Radu České televize, aby na svém zasedání dne 8. 1. 2001 Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize odvolala.

3. Žádá Radu České televize, aby zajistila veřejnou průhlednost financování České televize, včetně forenzního auditu.

4. Zavazuje se bezodkladně projednat takovou novelu zákona o České televizi, která lépe než současné znění zákona zajistí, že členové Rady České televize budou voleni tak, aby v Radě České televize byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy a aby nemohlo vyvstat podezření, že Rada České televize neplní svou funkci orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize.

(Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Já si myslím, že by bylo vhodné, než přistoupíme k podrobné rozpravě, aby tento materiál byl rozmnožen a byl rozdán všem poslancům Poslanecké sněmovny, protože v podrobné rozpravě je případně možno k navrženým usnesením podávat pozměňovací návrhy.

Slova se ujme místopředsedkyně paní Petra Buzková, připraví se předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip, po něm místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, nemohu být jistě považována za osobu, která si ve sporu o Českou televizi nezvolila své místo. Uvědomuji si, že sněmovna je dnes rozdělena nejen podle stranického klíče, ale také podle toho, jakým obavám přikládá kdo z nás větší váhu a jak podle svého svědomí nachází vinu či nevinu jednotlivých účastníků stran sporu. Přesto, či právě proto, se domnívám, že můžeme v souladu s tím, v jaké míře a v jaké oblasti může Poslanecká sněmovna přispět k uvolnění krize v České televizi, nalézt společné stanovisko přijatelné pro ty z nás, a já věřím, že je nás většina, kteří nepovažují (za?) zaujetí vlastního názoru povinnou hluchotu vůči argumentům druhých.

Budu nyní mluvit o některých obavách, jež zazněly z úst některých poslanců této sněmovny, a to nikoliv proto, abych s váženými kolegy polemizovala, ale proto, abych se pokusila tyto obavy rozptýlit. Pevně věřím, že to přijmou s pochopením a nebudou to považovat za pokus o vyvolání sporu z mé strany.

Prvním takovým argumentem je argument, že nový ředitel České televize byl dosazen legálně, a dáme-li za pravdu těm, kteří se proti němu vzbouřili, vytváříme nebezpečný precedens a bude se nám bouřit kdekterá firma.

Ano, nový ředitel České televize byl dosazen sice neprůhlednou a diskutabilní formou, nicméně byla dodržena legální procedura. Tady však analogie s kdejakým podnikem či firmou končí, protože týž zákon, podle kterého byl pan Jiří Hodač Radou České televize zvolen, definuje Českou televizi jako veřejnoprávní instituci poskytující službu veřejnosti a Radu České televize přímo definuje jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize. Z tohoto hlediska pro nás není důležitý postoj několika redaktorů zpravodajství, ale skutečnost, že se za ně v jejich sporu postavila nepominutelná část veřejnosti včetně velmi široce názorově i politicky otevřené skupiny veřejně známých a tedy veřejné mínění vytvářejících osobností. A to se sotva může stát při výměně ředitele v kdekterém podniku. Mimoto Poslanecká sněmovna není povolána k tomu, aby řešila spory ve firmách zřízených podle soukromého práva. Zato jí zákon ukládá odpovědnost za jednání Rady České televize a žádá po ní, aby rozhodovala, zda je dodržováno poslání České televize. Naše rozhodnutí ve věci krize v České televizi nemůže být tedy ani metaforicky považováno za precedens pro - jak říkají kolegové - kdekterou fabriku.

Analogie se soukromým podnikem ovšem existuje, protože Rada České televize a Poslanecká sněmovna vykonávají vůči České televizi určitá práva, jež v soukromém podniku náleží vlastníkům, a ta bychom měli vykonávat odpovědně.

Nevím, jaký by byl pan Jiří Hodač generální ředitel České televize, kdyby se mu podařilo funkci převzít. Zato mohu tvrdit, že dnes by byly další náklady jeho setrvání ve funkci neobyčejně vysoké, a to proto, že nikoliv vždy příliš vysoká profesionalita zpravodajství České televize by se díky nutné radikální personální obměně dále snížila, a já se obávám, že pod únosnou mez, protože nutné náklady podobné personální stabilizace by představovaly desítky milionů korun a protože přechodná stránka části regulovaného trhu, odhlašování koncesionářských poplatků, by byla příliš vysoká. Dále proto, že by došlo pravděpodobně k vnitropolitické destabilizaci díky masovým aktivitám části mobilizované veřejnosti, a proto, že ohrožení procesu našeho vstupu do Evropské unie by bezesporu nastalo a pravděpodobně bychom ztratili i  to, čeho se nám podařilo v této oblasti v posledních letech dosáhnout.

Pochybuji, že by se nalezla dobře spravovaná soukromá firma, která by v této situaci nevyměnila takto nákladného ředitele, a to nemluvím o naprostém manažerském selhání v okamžiku, kdy tento ředitel pro interní spor s vlastními zaměstnanci odmítl dodat smluvním partnerům připravené zboží.

Druhým argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že je ohrožena parlamentní demokracie a svoboda, protože odmítnutí generálního ředitele znamená popření vlády zákona.

K tomuto argumentu uvádím toto. Odmítnutí generálního ředitele ČT ze strany redaktorů ČT opustilo podle mého právního názoru rámec legality v okamžiku, kdy přerostlo ve spontánní a nevyhlášenou okupační stávku. Právě proto, že ctím občanské svobody a vládu zákona, jsem přesvědčena, že řešení této otázky náleží nikoliv Poslanecké sněmovně, ale soudům. Pokud by tyto rozhodly, a jejich rozhodnutí nebylo vynuceno, pak mějme obavy o vládu zákona. Pokud vím, padlo však zatím jediné rozhodnutí soudu, a to ve věci předběžného rozhodnutí o nelegálnosti stávky, kterou vyhlásily 2. ledna nezávislé televizní odbory, o které žádal generální ředitel ČT Hodač. Soud - pokud vím - rozhodl v neprospěch této žádosti.

Poslanecká sněmovna by snad oslabovala pevnost zákonů, pokud se usnesla, že zvolení generálního ředitele ČT bylo nelegální či že ho zaměstnanci ČT měli plné právo neuposlechnout tam, kde přikazoval v souladu se svým oprávněním, jež z jeho funkce vyplývalo. Naopak Poslanecká sněmovna může - podle mého názoru dokonce musí - požadovat po Radě ČT, aby řešila krizi v ČT, jestliže tato krize způsobila, že setrvale není naplňováno poslání České televize uložené jí zákonem o ČT č. 483/91 Sb., § 2, včetně případného požadavku, aby rada projednala odvolání legálně zvoleného ředitele.

Třetím a posledním argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že po zpolitizování sporu o ČT a po aktivní účasti některých politiků na straně zaměstnanců ČT je ohroženo, že redaktoři nebudou schopni vůči těmto politikům mít dostatečný odstup a bude tak snížena jejich objektivita.

Omlouvám se, a  teď poruším trochu věcnost, o kterou jsem se jinak při své řeči maximálně snažila, že tato obava vychází - abych citovala včerejší výrok předsedy kulturního výboru Petra Mareše - z předsudku, že vztah politika a novináře je určován prvořadě principem něco za něco, služba za protislužbu.

 

(11.00 hodin)

(pokračuje Buzková)

Nepopírám, asi existují takoví novináři a takoví politici. V obou případech je poznáme velmi snadno - nechovají se profesionálně a z výstupů, které poskytují, to každý soudný člověk ihned vidí. Nicméně pokud bychom přijali předsudečně, že takový vztah je obecným pravidlem, pak můžeme zapomenout na pojmy, jako je všestrannost, objektivita či vyváženost informací, a můžeme nejvýše uvažovat o vyváženosti působené konkurencí politických tlaků. Lituji ty, kteří se dobrovolně rozhodli žít ve světě, ve kterém toto platí.

Ale nyní zpět k věcnému problému. Poslanecká sněmovna má pouze dva legální prostředky, jak posílit všestrannost, objektivitu atd. ve zpravodajství České televize. Jedním je případná novela zákona, druhým je volba veřejně respektovaných osobností do Rady České televize, protože profesionalitu v instituci tak postižené, jako je Česká televize, může vnějšími prostředky vynucovat pouze silný a profesionální ředitel, který má respekt odborné veřejnosti a který se opírá o reprezentativní Radu České televize. I tak jistě představuje pouze extrémní záruku kvality, která musí být v prvé řadě vynucována náročným publikem. V tuto chvíli jakékoli moralizující apely či postoje sněmovny ve prospěch či v neprospěch stávkujících zaměstnanců České televize by byly sice politicky působivé, ale podle mého soudu věcně neúčinné.

Dámy a pánové, ze všech těchto důvodů, které jsem uvedla ve svém příspěvku, plně podporuji stanovisko, které přednesl předseda poslaneckého klubu sociální demokracie. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní místopředsedkyně. Slova se ujme předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip, připraví se místopředseda sněmovny Ivan Langer.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane premiére, vládo, dámy a pánové, mohl bych tady mluvit o způsobu referování, kterým začal pan kolega Křeček, o tom, jak se dvě, tři, pět minut mluví o demonstraci, které se účastní 15 lidí, na podporu nezávislých iniciativ a pomine se desetitisícové shromáždění např. proti nelegitimnímu a neústavnímu rozbití společného státu nebo jiných věcech, kterého se účastní politické strany, které nemají oporu v České televizi. Mohl bych mluvit o tom, jakým způsobem se začala budovat Rada České televize, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jak se popíral princip poměrného zastoupení a neustále se vylučovaly jednotlivé politické strany. Mohl bych mluvit i o tom, co zde začal pan předseda Klaus, o nenávisti k jiným politickým soupeřům. Buď ji budeme pěstovat, nebo budeme pěstovat skutečný politický dialog. O tom to je.

Mohl bych také mluvit o výzvách radě a o politických nátlacích. Nebudu o tom mluvit, chci mluvit o legalitě politického boje o Českou televizi. Chci mluvit právě proto o legalitě, aby bylo zřejmé, že mám trochu jiný názor, než který zde prezentoval ve velmi dobrém vystoupení pan předseda sněmovny. Mám skutečně jiný názor a týká se právě práv zaměstnanců. Je totiž nepochybné, že boj o Českou televizi je bojem politickým. Nakolik tam rozhodují ekonomické zájmy, nejsem schopen rozeznat. Naše politická strana nemá nikoho v žádné Radě pro Českou televizi ani v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. A nevíme, jakým způsobem se hraje o ohromné zakázky mezi digitálním přenosem pomocí optokabelů a přenosem radiokomunikačním, vzduchem. Nevím a nemám ani povědomí o tom, jaké zakázky měli přislíbené různí umělci v České televizi.

Přesto si myslím, že politický boj, který jsem konstatoval, je otázka legitimní. Chápeme-li totiž politiku jako aktivní účast občanů na správě věcí veřejných a jako soutěž politických sil v demokratické společnosti. Ať boj o Českou televizi dopadne jakkoli, a pominu-li slogan, že vítěz má vždy pravdu, je a do budoucna bude nutné odpovědět na otázku, zda šlo o boj legální a legitimní. To znamená, zda proběhl na základě ústavního pořádku a v mezích zákona.

Především je třeba konstatovat, že v České republice nenastal stav ústavní nouze ani nebyl oficiálně vyhlášen krizový stav podle příslušného zákona. Vzbouřenci - jak samu sebe nazývá část revoltujících a stávkujících zaměstnanců České televize - prohlásili, že bojují za svobodu slova, za právo šířit informace, za nezávislost televize a za odvolání generálního ředitele České televize a Rady České televize.

Naposledy klub KSČM navrhoval usnesení, že Česká televize neplní své veřejnoprávní poslání, velmi nedávno a nebudu to tady připomínat. Ale faktem je, že špatný stav v České televizi již existoval. Česká republika se ale deklarovala za právní stát, naše usnesení neprošlo a Rada České televize hlasováním sněmovny byla potvrzena. Proto si zopakujeme jen ty otázky, které jsou upraveny v platném právu.

Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách zaručuje každému právo na svobodu projevu a právo přijímat a rozšiřovat informace. Hromadným sdělovacím prostředkům se jako samozřejmé přiznává právo rozvíjet politickou diskusi o veřejných otázkách a šířit informace a názory na nedostatky v činnosti veřejných činitelů a veřejných institucí. Evropská úmluva však zároveň stanoví, že svoboda projevu nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým a televizním nebo filmovým společnostem, a že její výkon zahrnuje také povinnosti. A zároveň těmto povinnostem i odpovědnost za šíření informací. Protože může podléhat zákonem stanoveným formalitám, podmínkám a dokonce i sankcím. Je to v každé normální společnosti. Svoboda projevu a právo šířit informace jsou též zaručeny podle Listiny základních práv a svobod. V České republice je můžeme omezit jen zákonem, a to za předpokladu, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo ochranu veřejného zdraví nebo mravnosti. Mravnost jsem si nechal na závěr, abychom si uvědomili, čeho jsme bývali také často svědky.

Právní regulace svobody projevu a stanovení podmínek nezávislosti všech hromadných sdělovacích prostředků při jejich provozování se samozřejmě vztahuje také na Českou televizi. Chtělo by se říci - především vztahuje na Českou televizi.

Práva a povinnosti právnických a fyzických osob a státních orgánů při provozování televizního vysílání upravují zejména zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, a zákon 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Zároveň po rozbití společného státu byl přijat zákon 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Z těchto zákonů vyplývá, že Česká televize je provozovatelem televizního vysílání ze zákona. Její zákonné povinnosti - nikoliv práva, ale jenom oprávnění - vyplývají ze základního poslání sloužit veřejným zájmům, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu.

Připomínám zprávu Rady České televize za rok 1999, která uznala diskriminaci naší politické strany a diskriminaci jiných neparlamentních politických stran. Nakonec toto konstatování se objevilo i v průběžné zprávě Evropské komise o stavu lidských práv v České republice.

 

(11.10 hodin)

(pokračuje Filip)

Podle zákona Česká televize provozuje televizní vysílání ve dvou vysílacích okruzích a svoji technickou a výrobní základnu smí využívat jen v souladu se zákonem. Právo poskytovat a šířit informace přísluší České televizi jako právnické osobě a u právnické osoby za její činnost podle zákona, a u České televize, odpovídá jen generální ředitel. Tady se shoduji s panem předsedou Klausem. Vedoucí a jiní zaměstnanci České televize samozřejmě mají jakožto fyzické osoby svobodu projevu a právo šířit informace, nejsou však oprávněni k tomu svévolně používat zařízení, přenosové cesty a jiné věci, k nimž má dispoziční právo pouze Česká televize a za jejichž legální používání v celém rozsahu odpovídá právě její management, tedy generální ředitel. Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize. Členy Rady ČT volí a odvolává Poslanecká sněmovna. - Tady, v tomto orgánu, je tedy politická odpovědnost a ona základní kolize, která nastala a jíž si nikdo nechtěl všimnout, když se poslední rada volila. Rada nebyla zvolena podle principu, že všechny politické názory mají být v radě zastoupeny. - Do působnosti rady náleží pak jmenovat a odvolávat generálního ředitele ČT. Česká televize je sama oprávněna hospodařit s vlastním majetkem. Její majetek však není soukromým majetkem osob v ní zaměstnaných. Podle zákoníku práce přísluší výlučně statutárnímu orgánu právo jmenovat a odvolávat vedoucí zaměstnance ČT. Odvoláním z vedoucí funkce pracovní poměr nikdy nekončí. Chtěl bych jen těm, kteří toto právo vykládají, jak chtějí, připomenout, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout nebo dokonce v některých případech musí dohodnout na jiném pracovním zařazení. Účast odborových orgánů se vyžaduje jen při rozvázání pracovního poměru, nikoliv odvolání z vedoucí funkce. Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení zákoníku práce o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou včetně povinnosti řídit se pokyny zaměstnavatele a dodržovat pracovní kázeň.

A teď to, v čem se liším od pana předsedy Klause. Mezinárodní právo přiznává zaměstnancům právo na stávku, a to za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákonem. Přijali jsme Evropskou sociální chartu a ta uznává právo zaměstnanců a zaměstnavatelů na kolektivní opatření v případě střetu zájmů včetně práva na stávku. Rovněž Listina základních práv a svobod zaručuje takové právo, a to za podmínek stanovených zákonem. Tímto zákonem je v České republice zatím jen zákon o kolektivním vyjednávání. Mezinárodní smlouva, jako je Evropská sociální charta, však platí pro nás bezprostředně, protože jsme ji přijali v souladu s čl. 10 ústavy. Právo na stávku se na mezinárodní, a tedy i vnitrostátní úrovni zařazuje mezi hospodářská, sociální a kulturní práva. V dokumentech Mezinárodní organizace práce se uvádí, že část stávky čistě politické a stávky, o níž se rozhoduje před kolektivním vyjednáváním, nespadají do aplikačního pole zásad odborové svobody.

Považuji přes to přese všechno stávku zaměstnanců České televize za legální. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že stávka části zaměstnanců ČT, neříkám všech těch, kteří stávkují, ale části zaměstnanců nemá sociální charakter a není očividně motivována jejich sociální situací či otázkou kolektivního vyjednávání, ale politickými cíli. Není to však u všech zaměstnanců, kteří stávkují. Tyto cíle má určitá úzká skupina lidí a ti nechť zváží, zda mohou se svými politickými cíli narušovat toto ústavou zaručené právo.

Podporu této stávky některými ústavními činiteli, především senátory, nevyjma v to odborové předáky, ale považuji za velmi špatnou, protože v podstatě potvrdili politické charakteristiky této stávky místo sociálních, kulturních, hospodářských práv zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že tato vystoupení přispěla k eskalaci problémů místo toho, aby je uklidnila. Jsem přesvědčen, že žádný z politiků se do této stávky neměl vměšovat. Může se totiž stát, že za obdobných okolností v našem státě i napříště může dojít k tomu, že v různých úsecích společenského a hospodářského života budou vyvolávány stávky, které místo hospodářského, sociálního, kulturního charakteru budou mít charakter úplně jiný, ať už tlak ekonomických, ekologických nebo politických skupin.

Na závěr mi dovolte říci, že je sice pravdou, že v žádném z citovaných zákonů nejsou výslovně upraveny vztahy vlády k České televizi. Také ČT považujeme za veřejnoprávní instituci, nikoliv vládní instituci. To ovšem nezbavuje vládu odpovědnosti, a to ústavní odpovědnosti za to, co se v ní dělo a děje. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, odpovědným za provádění zákonů a za přijímání opatření k řešení aktuálních problémů včetně problémů v oblasti veřejnoprávního televizního vysílání. Zákonem o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání je vládě uložena povinnost spolupracovat s radou ve věcech vysílání. Na základě tohoto ustanovení jsem přesvědčen, že je potřeba začít zahájit jednání. Všichni členové vlády slíbili, že budou zachovávat ústavu a zákony a uvádět je v život. Ministři, a zde pro sebe bohužel musím konstatovat, že především ministr kultury, kteří neuznávají právní akt řádné volby generálního ředitele ČT a nerespektují jeho odpovědnost za její řádný chod, porušili svůj ústavní slib a přispěli k destabilizaci České republiky jako právního státu. Očekávám, že předseda za vládu jako celek vysvětlí svůj vyčkávací postoj k uměle vyvolané anarchii v České televizi a zaujme stanovisko k neodpovědnému chování některých svých členů. Z neodpovědného chování některých jiných politiků, senátorů nebo kolegů nechť vyvodí své konsekvence oni sami.

Dovolte mi, abych na závěr řekl, že již delší dobu zastávám stanovisko, že Česká televize neplnila a neplní své veřejnoprávní poslání.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. O slovo se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny, připraví se s přednostním právem pan ministr kultury Pavel Dostál, po něm pan předseda klubu KDU-ČSL Jan Kasal a po panu Kasalovi poslední s možnou předností, předseda klubu US pan Kühnl.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, pane předsedo Poslanecké sněmovny, kolegyně a kolegové, domnívám se, že čím déle kritická situace v České televizi trvá, tím více se vytrácí podstata této situace a tím více se současně asi vědomě a účelově od této podstaty odvádí pozornost. Říká se, že opakování je matka moudrosti, a ať už to možná někomu připadne jako nezáživné a nudné, já jsem přesvědčen, že opravdu je občas vhodné podívat se zpátky a osvěžit si paměť, a myslím, že v tomto případě to platí více než kdy jindy.

Ve svém vystoupení bych proto chtěl podstatu krize v ČT připomenout, chtěl bych provést rekapitulaci událostí tak, jak probíhaly, a tak, jak na sebe navazovaly. Především ale musím na úvod jasně a jednoznačně odmítnout tvrzení, že to, co v tuto chvíli probíhá kolem České televize, je bojem za svobodu slova, bojem za nezávislost České televize.

 

(11.20 hodin)

(pokračuje Langer)

Jsem si jist, že mé vystoupení toto mé tvrzení jednoznačně potvrdí.

Myslím, že vývoj událostí v České televizi je možné rozdělit do tří fází.

První fáze - tu bych nazval ekonomickou - byla nastartována odmítnutím schodkového rozpočtu České televize na tento rok, odvoláním bývalého generálního ředitele Chmelíčka provázeným jasným, srozumitelným a nezpochybnitelným rozhodnutím a oznámením Rady České televize o tom, že je rozhodnuta vnést pořádek do hospodaření České televize, že je rozhodnuta provést vyšetřovací audit o hospodaření České televize. A tehdy vzplanula, podle mého názoru, první fáze boje, protože právě tehdy se zvedla první vlna odporu, tehdy jen proti Radě České televize.

Je velmi zajímavé a pro pochopení všech následných událostí myslím i velmi poučné podívat se, kdo stál tehdy v čele těch, kteří demonstrovali před Kavčími horami a naříkali nad tím, že Rada České televize odvolala bývalého generálního ředitele. Nebyli tam náhodou titíž lidé, kteří při volbě toho samého bývalého generálního ředitele prohlašovali, že právě on je naprosto nezpůsobilý pro výkon své funkce?

Včera jsem slyšel názor, že se bývalému řediteli ČT alespoň podařilo zklidnit situaci v České televizi. Možná ano. Já si kladu otázku, jak se mu situaci podařilo zklidnit, resp. za kolik se mu tu situaci v České televizi podařilo zklidnit. V první vlně protestujících totiž nebyli nikdo jiní než právě ti, kteří jsou bezprostředně na rozpočet České televize ekonomicky, finančně i podnikatelsky napojeni.

Velmi často jsou nám v souvislosti s Českou televizí vsugerovávány vize o snaze politiků získat nad Českou televizí politickou kontrolu. Já se ptám, jestli to není právě proto, aby se zapomnělo, že nikoliv politická, nýbrž ekonomická kontrola je tím skutečným problémem. Nezastírá se tato podstata věci jen proto, aby se nemluvilo o tom, kdo skutečně kontroluje, kdo skutečně ekonomicky kontroluje, tuto veřejnoprávní instituci?

Někteří se údajně bojí politiků. Já jako politik se bojím toho, že peníze občanů, koncesionářů, jsou rozhazovány způsobem, který vůbec nesvědčí o efektivitě hospodaření České televize.

Česká televize je institucí, která ročně hospodaří zhruba s 5 miliardami korun, aniž by se musela řídit zákonem o zadávání veřejných zakázek. Po dobu své desetileté existence mohla Česká televize takto rozdělit téměř 50 miliard korun a myslím, že naší povinností je ptát se, kde jsou tyto peníze. V situaci, kdy každý starosta i té nejmenší obce, každý vedoucí i toho nejmenšího úřadu musí vypisovat výběrové řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, v České televizi často záleží přidělení částky ve výši i desítek milionů korun na libovůli jedné nebo několika málo osob. Jsi kamarád, dostaneš peníze nebo technickou podporu, jsi kamarád, dostaneš svůj pořad, jsi kamarád, koupíme si od tebe tvůj pořad. Nejsi kamarád, nedostaneš nic. Ano, i to je obrázek dnešní České televize a to je, podle mého názoru, smutný obraz veřejnoprávní instituce, který měla - a věřím, že stále ještě má - Rada České televize v úmyslu změnit. Proto také odmítla schválit onen deficitní rozpočet, proto hodlá iniciovat vyšetřovací audit hospodaření České televize.

A připustil-li tento stav bývalý generální ředitel, nebo ho dokonce podporoval, bylo povinností rady mu ukázat dveře, bylo povinností rady ho odvolat z jeho funkce. Myslím, že to se logicky těm, kteří si průhlednost financí České televize nepřejí, nelíbí, a proto v první vlně povstali jako první a na dalších vlnách se vezou nebo je dále podporují.

Právě proto také budu navrhovat v podrobné rozpravě Poslanecké sněmovně návrh usnesení: Poslanecká sněmovna žádá Radu České televize, aby neprodleně iniciovala provedení vyšetřovacího auditu hospodaření České televize, a to od roku 1992 až do současnosti, s tím, že závěry tohoto auditu předloží Poslanecké sněmovně nejpozději do 90 dnů.

Druhá fáze dění v České televizi nastala rozhodnutím rady o volbě nového generálního ředitele. Myslím, že každý z nás má právo přemýšlet a pochybovat o tom, jestli rada svým personálním rozhodnutím rozhodla dobře nebo špatně. Nechávám na uvážení každého z nás, aby si sám rozhodl, zda považuje osobu nového generálního ředitele za tu nejlepší vhodnou osobu pro řízení této instituce. V každém případě ale platí, že jediným oprávněným pro to, aby takto rozhodl, byla právě Rada České televize, a tato rada se k tom rozhodla na základě zákonného mandátu, který získala od Poslanecké sněmovny, a tato rada se logicky musí v důsledku činnosti generálního ředitele vzešlého její volbou zodpovídat tomu, kdo ji v zastoupení všech občanů zvolil do její funkce, tedy Poslanecké sněmovně, a to se prostřednictví její správy právě v tuto chvíli děje.

Můžeme si skutečně myslet, že rada zvolila špatně, můžeme dokonce rozumět tím pádem vzpouře zaměstnanců České televize, členů redakce zpravodajství, publicistiky a dalších. Můžeme je chápat, myslím, že s nimi můžeme i soucítit. Na straně druhé ale protiprávní jednání musíme jako protiprávní označit. I kdyby se zaměstnanci České televize tisíckrát domnívali, že nový generální ředitel není tou pravou osobou do čela této instituce, nic je neopravňuje k nerespektování platných zákonů a k braní si diváků jako rukojmích jejich sporu.

Česká televize totiž není televizí ani zaměstnanců, ani skupiny uměleckých tvůrců, ani politiků. Nelíbí-li se některým zaměstnancům právoplatně zvolený ředitel, neopravňuje to žádného z nich k nerespektování jeho rozhodnutí a k porušování pracovněprávních předpisů. Nelíbí-li se některým redaktorům zákon o České televizi, neznamená to, že se takovým zákonem nemusí řídit.

Včera při jednání mediální komise jsem položil otázku, co se stane, když úplně stejným způsobem po příštích volbách, které třeba znovu vyhraje sociální demokracie, a na místo ministra kultury bude znovu jmenován prezidentem republiky Pavel Dostál, když zaměstnanci Ministerstva kultury ministrovi řeknou, že ho nepovažují za odborně způsobilého pro výkon jeho funkce, že ho nepovažují za legitimního ministra, neboť oni sociální demokracii nevolili. Co když na protest obsadí budovu ministerstva, vezmou si spacáky a uzavřou se v budově Ministerstva kultury? Možná to považujete za příliš nadnesené, možná příliš silné přirovnání, ale já si myslím, že je důležité uvědomit si významný precedenční rozměr situace, která nastala v České televizi.

Neupírám - a znovu to opakuji - neupírám nikomu právo mít subjektivní pocit, že ten či onen ředitel, že ten či onen ministr, koneckonců že ten či onen starosta nebo vedoucí úřadu není způsobilý pro výkon své funkce. Subjektivní pocit ale ještě není oprávněním, není žádným zmocněním svého ředitele, ministra, starostu, vedoucího nerespektovat a neřídit se jeho pokyny. V České televizi se to bohužel dělo a děje, a to cestou porušování platných zákonů. Znovu opakuji, že pokud zapomeneme na tento precedentní rozměr věci, děláme obrovskou chybu, která se nám kdykoli v budoucnu může vymstít.

Třetí fáze situace nebo sporu v České televizi, kterou nazývám politická, nastala tehdy - a myslím, že se nacházíme právě v její kulminační fázi - kdy do České televize vtrhli politici. Myslím, že je to logické, že někdo vycítil příležitost, možnost vytlouci z tohoto problému, který existuje, politický kapitál, a myslím, že jsme všichni svědky toho, že jej vytlouká, co mu jen síly stačí.

A tak jsme byli svědky toho, jak poslanci a senátoři Parlamentu České republiky vyzývali k nerespektování platných zákonů, dokonce veřejně podporovali ty, kteří tyto zákony porušovali a porušují. A tak jsme svědky dokonce toho, jak politici plamenně hovoří na náměstích a někteří se na těch náměstích dokonce přiznávají k tomu, že se stydí za to, že jsou politiky. Je to zvláštní schizofrenie - být politikem a současně se stydět za to, že je někdo politikem.

Televizní záběry a fotografie členů Parlamentu polehávajících v budově České televize ve spacáku jsou možná pro někoho komickým, pro mne však tragickým projevem jednání, které je jen obtížně slučitelné s výkonem funkce poslance a senátora Parlamentu České republiky. Ani politici, ale ani samotní redaktoři si neuvědomili, jak medvědí službu sobě navzájem sami tímto prokázali. Tím, že redaktoři ČT připustili účast politiků na půdě České televize, tím, že přijali jejich podporu, myslím, že jasně zpochybnili onu tolik proklamovanou svobodu a nezávislost této instituce. Jednou provždy podle mne ale zpochybnili především nezávislost, nepodjatost, objektivitu jich samotných. Neboť jak věrohodně bude působit ten či onen redaktor, který spal sice ne v jednom spacáku, ale přesto společně v jedné budově s politikem?

 

(11.30 hodin)

(pokračuje Langer)

Jak bude čelit pochybnostem o nezávislosti a nestrannosti ten redaktor, kterého si pod svou imunitou chráněná ochranná křídla vzal nějaký senátor nebo politik? A čí vlastně byla ta nezávislá Česká televize, když se ji vyrazila hájit právě takováto skupina politiků, členů zákonodárného sboru České republiky?

Smutným zjištěním pro mne je ovšem fakt, že nejen někteří poslanci a senátoři, nýbrž i samotný prezident republiky dal svým postojem najevo, jak vnímá principy právního státu. Bylo to tehdy, když veřejnosti sdělil, že je-li něco sice v souladu s literou, ale v rozporu s duchem zákona, není třeba to respektovat. Myslím, že to je velmi svérázné pojetí vlády zákona, neboť k takovémuto principu, k takovémuto nahlížení na zákony České republiky nejsou oprávněni politici ani prezident republiky, ale výhradně a pouze Ústavní soud. Je to dokonce o to svéráznější, podíváme-li se na to, jak se v souladu s tímto prohlášením choval sám prezident republiky. Já sám jsem přesvědčen, že duch zákona o centrální bance byl např. urychleným a neprůhledným jmenováním členů bankovní rady prezidentem nejen nerespektován, ale řekl bych, že ten duch byl přímo pošlapán. Jsem přesvědčen, že při pohledu na řadu milostí udělených prezidentem republiky duch české ústavy přímo pláče. (Potlesk poslanců ODS.) A ať už si o těchto rozhodnutích prezidenta myslím své, vzhledem k faktu, že byla učiněna v souladu s platným zákonem, v souladu s platnou ústavou, nedemonstruji, nepřespávám ve spacáku na Pražském hradě. Prostě se s nimi musím smířit.

Co říci závěrem? Myslím, že asi jen to samé, co jsem řekl na počátku. Spor kolem ČT není bojem za svobodu slova ani bojem za nezávislost této veřejnoprávní instituce. Je to spor o to, nakolik jsou u nás skutečně zakořeněny principy parlamentní demokracie a právního státu. Je to spor o to, nakolik jsme schopni a ochotni respektovat demokratickou volbu a zastupitelský mandát, který vzniká takovouto volbou. Je to spor o to, nakolik jsme schopni a ochotni zákony respektovat, i když o jejich dokonalosti nemusíme být právě přesvědčeni. Je to spor o to, zda tyto základní hodnoty mohou být kdykoli zpochybňovány, když se to právě někomu hodí.

Myslím, že právě v této podstatě sporu leží i jeho řešení. Možná se bude někomu jevit jako málo efektní, málo originální, ale je to řešení myslím jediné možné. Je jím důsledný respekt k platným zákonům této republiky, je jím důsledný respekt k institucím a k jejich rozhodnutím, která jsou v otevřené demokratické společnosti oprávněny vydávat. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Slova se ujme ministr kultury Pavel Dostál, připraví se předseda klubu KDU-ČSL Jan Kasal.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, napřed mi dovolte dvě faktické poznámky k projevu pana místopředsedy Langera. Tomu se na divadle říká repríza, protože co tady pan Langer říkal, jsme už jednou včera všichni slyšeli. (Hlasy ze sálu: Ne všichni!) (Potlesk z divácké tribuny.) Já mu také na jeho příměr o spacácích na Ministerstvu kultury odpověděl, že příměr kulhá na obě nohy, a znovu to vysvětlovat nebudu, protože bych zdržoval. Promiňte, ale to je spíš žert.

Pokud se týče druhé poznámky, jedná se o vystoupení předsedy poslaneckého klubu KSČM pana Filipa. Já jsem nikdy nikde neřekl, že neuznávám zákony této země. Já jsem dokonce nikdy nikde nezpochybnil volbu ředitele České televize. Já jsem pouze řekl, resp. napsal, že bych přivítal, kdyby pan Jiří Hodač rezignoval na svoji funkci, a to z důvodu, že jeho přítomnost ve funkci nebo vykonávání této funkce eskaluje napětí v této zemi.

Vážení pane předsedo, dovolte mi, abych vám prostřednictvím řídicího této schůze vzkázal, že i jako ministr snad mohu něco přivítat a něčím nebýt nadšen. Pokud, pane předsedo, nepředložíte sněmovně důkazy o tom, že jsem někde řekl, že neuznávám zákony této země, pokud nepředložíte důkazy o tom, že jsem zpochybnil volbu, pak vás žádám, abyste se mi veřejně v této sněmovně omluvil. Ale vy to zřejmě neučiníte, pane předsedo, protože vy jste se mi za jedenáct let neomluvil za to, že moje děti za vaší vlády nemohly studovat ani učební poměr s maturitou. (Potlesk na divácké tribuně.)

A nyní dovolte, abych komentoval projev předsedy Poslanecké sněmovny pana Václava Klause. Já se nebudu věnovat první části projevu, protože oba víme, že se v hodnocení problému, pokud se týče krize v ČT, zásadně lišíme a lišit zřejmě i nadále budeme. Mé názory jsou navíc také všeobecně známé, a je tedy zbytečné, abych je tady opakoval. Budu se ale věnovat druhé části projevu pana předsedy, tedy jeho teorii o jakémsi veřejnoprávním hybridu, jak řekl, tedy teorii, která podporuje mé informace o tom, že krize ČT je vlastně zástupný problém. Hlavním problémem je privatizace České televize a obchodní zájmy privátních televizních společností. Zdůrazňuji, že v žádném případě nepodezírám Václava Klause, že by se v této věci angažoval v zájmu těchto společností. To prosím zásadně nahlas odmítám. Ale neodmítám názor, že stratégové tohoto plánu s takovouto reakcí Václava Klause, tedy s návrhem na privatizaci, počítali a kalkulovali s ní.

Nebo se, vážení kolegové a kolegyně, opravdu domníváte, že pan Beznoska byl do České televize přijat, aby pomohl budovat moderní, svobodné, demokratické veřejnoprávní médium? Dovolte mi, abych o tom zapochyboval. Existuje totiž společnost CRF. Tuto společnost založila IPB a převedla do ní klasifikované a další problémové úvěry. Před nástupem do ČT pracoval pan dr. Jindřich Beznoska jako místopředseda představenstva. Mimo to měl účast v dalších společnostech ovládaných IPB.

V této souvislosti s panem Beznoskou spolupracovaly a podle mne i nadále spolupracují osoby spojené se společnostmi provozujícími privátní média, např. představitelé společnosti Domeana, s.r.o. Tuto společnost založila IPB, uklidila do ní část svých aktivit. Mimo jiné je dnes tato společnost vlastníkem FTV Premiéra, s.r.o, tedy držitelem licence na celoplošné vysílání Televize Prima.

Existuje další společnost v této souvislosti a ta se jmenuje GES-holding. Tato společnost je dnes vlastníkem společnosti Domeana. Jejím představitelem mimochodem je Ivan Zach. Propojení Ivana Zacha na média je známé. Další společnost se jmenuje MEF-holding. Jedná se o společnost, která ovládá CET 21, s.r.o.

 

(11.40 hodin)

(pokračuje Dostál)

Držitele licence na celoplošné vysílání televize Nova. Představitelem této společnosti je Jiří Šmejc. Tato společnost rovněž ovládá společnost Česká produkční 2000, akciová společnost, která je servisní, tedy hlavní servisní organizací televize Nova. Její fungování a tím zapojení do TV Nova umožnila IPB úvěrem ve výši cca jedné miliardy, který byl poskytnut v červnu 1999. Za tento úvěr ručí svým prohlášením i CET 21. Poslední společnost, kterou bych v této souvislosti jmenoval, je společnost Bankovní holding. Jedná se opět o společnost založenou IPB, resp. jejími akcionáři, do které měla být v budoucnosti převedena aktiva IPB včetně společnosti Domeana, tedy včetně společnosti, která provozuje Televizi Prima.

Myslím si, domnívám se, že z uvedeného vyplývá, že skupina osob ovládajících společnosti vlastnící licence na soukromé celoplošné televizní vysílání v České republice má ne náhodou přímé kontakty na nově jmenovaného finančního ředitele pana doktora Beznosku, který byl jejich spolupracovníkem a je veden v jejich společnostech jako statutární orgán. Domnívám se, že je to velice alarmující. Domnívám se, že je to velice společensky nebezpečné, ale naštěstí je v našich rukou tomuto plánu zabránit např. tím, že bude přijat nový zákon o České televizi, který jasně stanovuje, že Česká televize má přidělené dva kanály, a tedy příslušné kmitočty.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. S faktickou poznámkou jako první místopředseda Ivan Langer, po něm předseda Vojtěch Filip.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, dovolte mi faktickou poznámku k vystoupení pana ministra kultury Dostála. Nebudu se věnovat jeho kádrování a přehledu jeho informací, které nám zde přednesl. Mne spíše zarazilo to, když pan ministr zde s jistým despektem se vyjádřil k tomu, že slyšel ode mne to, co už ode mne jednou slyšel. Slyšel to, co už jsem jednou říkal.

Ano, pane ministře, slyšel jste to. Je to možná právě proto, že na rozdíl od jiných členů v této Poslanecké sněmovně já za svým slovem si vždycky stojím. (Smích.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane místopředsedo. Předseda poslaneckého klubu také s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím bych chtěl sdělit panu ministru Dostálovi, že se mu klidně omluvím, jestli jsem špatně interpretoval jeho slova. Samozřejmě si všechna jeho vystoupení prověřím a budu citovat to, co řekl nebo natočil do různých pořadů rozhlasu a televize, či to řekl pro některé deníky. Pokud jsem se mýlil v tom, jak on interpretoval své přání, aby pan Hodač odstoupil, tak se mu rád omluvím.

Nemohu se mu omluvit za nic do roku 1989, neznal jsem ho, nevládal jsem, byl jsem normálním člověkem v pracovním poměru.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Nyní bude hovořit předseda klubu KDU-ČSL pan Jan Kasal. Připraví se předseda klubu Unie svobody pan Karel Kühnl.

Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jan Kasal: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, o této problematice se zcela samozřejmě vzhledem k její důležitosti povede velmi dlouhá debata a já bych velmi nerad zneužil svého práva přednosti vystoupit v rozpravě. Takže neřeknu všechno to, co bych chtěl říci, protože by to trvalo hodinu nebo dvě hodiny a nechci vaši trpělivost zneužívat. To, co chci říct, se možná vejde do tří, pěti minut.

Situace, kterou v této době zažíváme, nevznikla sama sebou. Jsem o tom hluboce přesvědčen. A je možná chybou nás všech, že jsme dopustili, aby na základě zákona, který řekněme není zcela dokonalý, ale který umožnil, aby dlouhá léta byl respektován společností, aby na základě tohoto zákona byla zvolena jedna, druhá, třetí rada podle politického klíče. Pokud mi nechcete věřit, odvolám se i na slova pana předsedy Filipa, který právě před chviličkou říkal, že nebylo dodrženo poměrné zastoupení. To je něco, co u mediálních rad bych já osobně velmi nerad prolongoval do budoucnosti. Ten zákon pochopitelně má celou řadu vad a budu rád, když příští týden ve výborech a na klubech budeme projednávat zákon nový, ale rozhodně nás nikdy nenutil k tomu, abychom podle nějakého poměrného klíče čtyři tři jedna jedna volili zástupce rady. A že mám pravdu, o tom se přesvědčíte, kdykoliv otevřete noviny nebo pustíte si rozhlas či televizi, a dočtete se, že ten a ten je zástupce za ODS, ČSSD, KDU-ČSL či další strany. To je hrozná škoda, hrozná chyba. Jen připomenu, že ta situace nevznikla odedávna, že po účinnosti původního zákona byla situace propastně jiná. A to taková, že se do rad dostávali lidé, kteří obstáli před výborem či před mediální komisí a poté byli sněmovnou do té rady delegováni či zvoleni.

Proč o tom hovořím takto zeširoka? Z prostého důvodu. Byl bych rád, kdybychom si uvědomili, že situace, kterou dnes zažíváme, je důsledkem právě naší minulé volby této rady. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Dámy a pánové, umí si někdo z vás představit, že by ke stejnému konfliktu, ke stejné krizi dospěla Česká televize za situace, kdy v čele rady stál pan doktor Jiří Grygar? Já v žádném případě si to představit neumím. A rád bych znal někoho z vás, kdo si to představit umí. A ta doba nebyla o nic jednodušší, než je ta současná. Tvořil se duální systém, byly tady spory mezi veřejnoprávní a soukromými televizemi. Připomínám neustálé diskuse na téma koncesionářské poplatky. Čili tuto věc bych byl rád, kdybychom si jako výsledek této stávající situace odnesli do těch příštích dnů a týdnů.

Dále bych byl rád, kdybychom se shodli na tom, že třískat politický kapitál z této stávající kauzy je nemravné. A já zodpovědně říkám, že tak nečiním já a nečiní tak kolegové z KDU-ČSL a činit tak nebudeme. (Potlesk.) Jsou věci, které se mohou činit, a jsou věci, které se nemají. A toto platí do té druhé kategorie.

Několik slov k poslání veřejnoprávní televize. Ta diskuse by si podle mého soudu vyžádala mnoho seminářů, které by zcela nepochybně zaplnily sněmovnu možná tak, jak je zaplněna dnes, ale rozhodně si troufnu tvrdit, že zpochybňovat duální systém buď zestátněním České televize, nebo privatizací jednoho nebo dvou kanálů by byla hrubá chyba. Jsem rád, že Federální shromáždění na začátku 90. let umělo přijmout a rozhodlo o tom, že systém bude v České republice duální. A není chybou tohoto rozhodnutí, že je obtížně naplňujeme. Naší povinností je tento systém do praxe uvádět tak, aby byl akceptovatelný pro všechny.

Privatizace obou kanálů České televize by znamenala - a každý odborník by vám to rád potvrdil - velké problémy i pro současné privátní televize. Velmi těžké problémy, protože trh s reklamou je svým způsobem omezen a zcela nepochybně by se to dotklo kvality vysílání.

 

(11.50 hodin)

(pokračuje Kasal)

Teď bych byl rád, kdybyste mi ještě umožnili vyslovit se k novele, kterou předkládá vláda. Jsem rád a oceňuji, že pan předseda Klaus vyhověl žádosti vlády o stanovení stavu legislativní nouze. Myslím si, že byť mohou být problémy s dikcí jednacího řádu v této věci, že je potřeba, aby tento zákon byl projednán co nejrychleji. Ale bylo by chybou, a těžkou chybou, kdybychom se veřejnost i my upírali k přijetí tohoto zákona jako k jedinému řešení. Řešení má jiné parametry. Zákon ano, ale v budoucnosti.

To, co potřebujeme nyní, je řekněme usnesení ve tvaru, který předložil pan předseda Škromach za klub ČSSD, a dovolím si ho za chvilku ještě doplnit.

V současné situaci v ČT upřímně se domnívám, že pan Hodač neměl přijmout, vůbec neměl kandidovat, a kandidoval-li, tak neměl přijmout tuto funkci, protože i jeho minulé působení ukázalo, že řekněme se mu obtížně řídí kolektiv, který je širší než 10 nebo 20 lidí. Ocitoval bych, a to v návaznosti na to, co tady odeznělo, zprávu z ČTK z 19. června 2000. Je to zpráva, kterou si můžete každý najít: "Hodač totiž přikázal Šámalovi, aby nechal v hlavní zpravodajské relaci odvysílat reakci České televize na článek v Mladé frontě Dnes. Podle článku se měl do práce televize telefonátem generálnímu řediteli ČT Dušanu Chmelíčkovi vměšovat šéf ODS Václav Klaus, jehož nátlak mohl přispět k odvolání moderátora pořadu V pravé poledne Romana Proroka. Reakce vedení ČT na článek byla podle Šámala dlouhá, nezpravodajsky zformovaná a hovořila o dalších stranách, aniž by jim byla dána možnost se vyjádřit."

Toto je věc, která utvrzuje všechny, kteří mě poslouchají, v tom, že pan Hodač nebyl nepopsaný list, že on měl možnost vyzkoušet si prostředí České televize a měl vyhodnotit situaci tak, aby se nevracel zpět.

To, že se vrátil, bylo na základě rozhodnutí rady dle mého soudu legitimní, volba proběhla v mezích zákona, ale v současné situaci tato věc je velmi neudržitelná, a nejen v současné situaci, já už jsem 25. nebo 26. prosince vyzval pana Hodače k tomu, aby, zdali má rád ČT, bez rozpaků odstoupil. A tvrdím to dosud.

Paní a pánové, k zákonu určitě budeme diskutovat za týden, takže určitě budu mít i já prostor a nechci napínat, jak už jsem říkal, vaši pozornost, takže skončím tím, že doplním návrh na usnesení, který přednesl pan poslanec Škromach, návrhem, který stanovila oponentní zpráva výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Takže, pane zpravodaji…

 

Místopředseda PSP František Brožík: Pane předsedo, chtěl bych vás upozornit, že budete muset tento návrh znovu přednést i v podrobné rozpravě, takže možná nyní jenom jeho odůvodnění.

 

Poslanec Jan Kasal: V rozpravě nevystoupil pan zpravodaj a pan předseda Filip podle mého soudu neřekl, že je to návrh na usnesení, poslouchal-li jsem správně. A myslím, že jsem poslouchal pozorně. Ale lépe dvakrát než vůbec: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi.

Tím, dámy a pánové, končím své vystoupení a přeji, aby tato sněmovna přijala nějaké usnesení. Veřejnost to od nás právem očekává. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane předsedo. Chtěl bych všechny přítomné přihlášené kolegy upozornit, kterých vás je zhruba v této době ještě 35, že při projednávání tohoto bodu vedeme nyní obecnou rozpravu a poté bude podrobná rozprava, kde mohou zaznít návrhy, pozměňovací návrhy, návrhy na usnesení. Pokud jste přihlášeni do obecné rozpravy, přihlašte se i do rozpravy podrobné.

Nyní bude hovořit pan kolega Karel Kühnl, předseda klubu Unie svobody, po něm vystoupí místopředseda vlády Vladimír Špidla a po něm předseda klubu ODS Vlastimil Tlustý.

 

Poslanec Karel Kühnl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Sešli jsme se dnes na této mimořádné schůzi proto, abychom diskutovali akutní krizi vzniklou ve veřejnoprávní České televizi. A my máme dvě možnosti. My dnes buď něco skutečně uděláme, anebo neuděláme nic. Ale ať už bude výsledek našeho konání jakýkoliv, o tom, zda bude vnímám tento výsledek jako skutečná akce, jako že jsme něco skutečně udělali, nerozhodne to, co si o tom myslíme my. O tom budou rozhodovat jiní; část z nich sedí tady na galerii hostů, 130 tisíc jich přišlo na Václavské náměstí (potlesk), podle všech průzkumů přinejmenším 80 % obyvatel České republiky je krajně nespokojeno se současnou situací v ČT.

Než přistoupím k tomu, co jsem měl a mám stále ještě připraveno, chtěl bych říci pár slov k argumentaci, která tady zazněla především nebo dosud pouze od kolegů z ODS, kteří popisují situaci, zjednodušeně řečeno, argumentací: ředitel je ředitel je ředitel… Tato tautologická argumentace je argumentace, která se možná hodí pro kaprála ve vojenské jednotce; nevím, jestli se hodí pro generálního ředitele ČT. Česká televize je velice složitý, citlivý mechanismus, jehož generální ředitel musí vyvážit a sladit práci celé řady velice různorodých týmů, musí harmonizovat tuto činnost se svou vlastní činností. A to se generálnímu řediteli zcela zjevně od prvního okamžiku nepovedlo. Netvrdím, že je to jenom jeho vlastní vina. On se dostal opravdu do neřešitelné situace, a to především rozhodnutím Rady ČT. Rada ČT jmenuje, jmenovala generálního ředitele. Ale myslím si, že třeba každý akcionář, který by na valné hromadě rozhodl o jmenování nějakého ředitele, vedení akciové společnosti a byl by okamžitě konfrontován s tím, že tento nový ředitel prostě není s to držet v ruce otěže té společnosti, by okamžitě své rozhodnutí změnil. Rada ČT bohužel toto své rozhodnutí nezměnila.

Dostali jsme k tomuto jednání do ruky zprávu, zprávu, ve které se nám Rada ČT snaží vysvětlit krizovou situaci, která v České televizi vznikla. A protože jsme v obecné rozpravě, nebudu tuto zprávu rozebírat, ale přesto alespoň ilustrativně použiji několik jejích částí.

Konstatuji, že zpráva nám sděluje, co rada vyčítala předchozímu řediteli. V pořádku, to je sdělení rady. Rada nás ale - a to je velmi důležité - informuje o tom, podle jakých kritérií se rozhodovala při tom rychlém, skoro bych řekl přepadovém výběru nového ředitele. Dočítáme se, že rada se rozhodovala podle všeobecné obeznámenosti s mediálním prostředím, podle manažerských dovedností odpovídajících řízení velké instituce, podle smyslu pro kulturní hodnoty, atd.

Důležitý pro mě je výsledek činnosti rady, výsledek jejího rozhodování. Vybrala člověka, který je zcela jistě obeznámen na té nejnižší řídicí úrovni s mediálním prostředím v BBC, z České televize je obeznámen s mediálním řízením na mnohem vyšší úrovni - obeznámen s výsledkem všeobecně známým, totiž katastrofálním.

Své manažerské dovednosti, když přistoupíme k tomu druhému bodu, také "prokázal" nebo "osvědčil" při řízení velké instituce, rozumí se osvědčil tím, že bezprostředně po jeho nástupu se Česká televize dostala do stavu blízkému kolapsu. A zdůrazňuji, netvrdím, že to je jenom jeho vina, je to prostě konstatování faktu.

 

(12.00 hodin)

(pokračuje Kühnl)

Svůj smysl pro kulturní hodnoty, a to je pravděpodobně to nejdůležitější, prokázal tím, že téměř okamžitě po svém nástupu zavedl do vysílání cenzuru a dostal se tak do rozporu se zákony naší země. Svůj vztah k vyváženému zpravodajství prokázal i tím, že jím vysílané zprávy jsou zprávy mírně řečeno velmi jednostranné, a to používám toho nejmírnějšího možného výrazu.

Výsledek práce rady je z tohoto hlediska naprosto neuspokojivý a domnívám se, že nejsem jediný, na koho zpráva Rady České televize působí dojmem jako že si z nás rada dělá legraci. Je totiž zřejmé, že skutečné parametry výběru nového generálního ředitele byly zcela jiné než ty, které se nám rada snaží předložit nebo namluvit. Jaké parametry to byly, opravdu nevím. Rada to zcela jistě ví.

Domnívám se, že taková Rada České televize nemůže napomoci naplnit poslání České televize tak, jak je předvídá zákonodárce, tj. poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů.

Myslím si, že je také zcela zjevné, že toto vše velmi silně pociťuje veřejnost a pociťuje to oprávněně. Domnívám se, že jí trochu dochází trpělivost. Veřejnost cítí ohrožení svobody projevu, ohrožení práva na objektivní, skutečně nezávislé informace. V dnešním jednání máme ještě jednou příležitost zjednat nápravu.

Co může Poslanecká sněmovna udělat? Poslanecká sněmovna nemůže odvolat generálního ředitele, to přísluší Radě České televize, a je to zcela v pořádku. Poslanecká sněmovna může vyzvat svým usnesením generálního ředitele, aby odstoupil, může vyzvat, pokud generální ředitel neodstoupí, Radu České televize, aby ho odvolala. Takové návrhy, jak bylo ohlášeno, v podrobné rozpravě padnou.

Domnívám se, že k tomu, abychom si vytvořili prostor pro skutečné a rychlé zjednání nápravy, je třeba také přijmout usnesení. Myslím si, že je to v souladu s tím, co cítí většina této sněmovny i velká většina české společnosti - usnesení, že Česká televize neplní své povinnosti podle § 2 zákona o České televizi, neplní své poslání, protože kdybychom nekonstatovali tuto skutečnost, myslím si, že bychom se dostali přesně do toho stavu, který by veřejnost chápala jako stav, kdy jsme se opět nedohodli na ničem, kdy jsme neudělali nic.

Na závěr si dovolím malou reakci na slova pana místopředsedy Langera. Pan místopředseda Langer skvělým překroucením skutečnosti vložil panu prezidentovi do úst výrok, kterého se nikdy nedopustil. Domnívám se, že přesně stejně postupuje ve svém zpravodajství paní šéfredaktorka Bobošíková - v Hodačově zpravodajství. Nevím, zda podobnost tohoto postupu místopředsedy ODS a šéfredaktorky Hodačova zpravodajství je čistě náhodná. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Hovořit bude místopředseda vlády Vladimír Špidla, připraví se předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v záplavě slov, která se teď právě pronášejí ve sněmovně, je vhodné se vrátit velmi stručně k samé podstatě dané situace. Podstata je jednoduchá. Současný systém, jak funguje ve svých složkách, umožňuje, aby malá zákulisní skupina prostřednictvím dosazení dvou až tří lidí se zmocnila duše veřejnoprávního média. To je celá a základní podstata. Lze se zmocnit České televize dosazením několika lidí, jde to učinit zákulisním tlakem. Proto se ve sporu, který má mnoho hledisek, koneckonců jedná o svobodu slova, jakkoli je to jedna ze součástí tohoto střetnutí.

Myslím si, že je také zcela zásadní a nutné si uvědomit, že pan ředitel Hodač není schopen situaci zvládnout, a že i kdyby ji formálně zvládl, nevznikne nikdy představa a schopnost přijmout myšlenku, že televize v rukou jeho vedení je v dobrých rukou a že vykonává nestranně svou veřejnou službu. Jeho mandát v tomto směru byl neúspěšný a bylo by velmi správné, aby z toho vyvodil své základní rozhodnutí.

Dovolte mi ještě, abych se krátce zmínil o tom, jakým způsobem situaci vyřešit. Tato situace je vážná, protože značné části našich občanů jsou odpírány informace. Situace, která existuje, neumožňuje, aby občané pravidelně, průběžně a po řadu dní za sebou dostávali vyvážené a poctivě formulované informace. Základním krokem, kterým z této pasti můžeme vyjít, je odstoupení ředitele Hodače, vytvoření přechodného vedení České televize. Dalším zcela nezbytným a urgentním krokem je přijetí nového zákona o České televizi bez ohledu na to, že předpokládám, že vývoj k plné rovnováze a k dosažení účelu bude delší než vývoj, který zvládneme v legislativní nouzi. Tento krok je ale nezbytný a nutný.

Jsem ale přesvědčen, že slepou uličkou je cesta, která by vedla ke zrušení veřejnoprávního statutu, ke zrušení, k privatizaci České televize. Musím říci, že existuje řada pojmů, kterým v pravém slova smyslu nerozumím, ale přesto tyto pojmy existují, mají svůj obsah a existuje velké množství lidí, kteří tento obsah chápou. Stejně tak předpokládám, že ač někteří lidé nejsou schopni pojmově naplno přijmout pojem veřejnoprávnosti, tento pojem existuje, má svůj smysl. Jeden z našich úkolů je tento smysl vyjasnit, prohloubit, učinit srozumitelným a zajistit jeho existenci a život. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: V tuto chvíli má právo přednostně vystoupit předseda poslaneckého klubu ODS pan Vlastimil Tlustý, potom člen vlády ministr spravedlnosti Pavel Rychetský.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi do této televizně politické diskuse se pokusit vnést fakta. Budu tak činit v duchu názvu starého televizního pořadu, který jsem míval rád a který se jmenoval Kdo, s kým, o čem a pro koho. Budu citovat z vyjádření ČTK ze dne 20. 12., tzn. dne, kdy toto všechno začalo.

Prohlášení první: 20. 12., 11.00 hodin. Sdružení Česká televize - věc veřejná vyzvalo radu, aby výběrové řízení zrušila a odstoupila. Rada to odmítla a o novém řediteli chce rozhodnout co nejdříve. Všimněte si, v 11 hodin pan ředitel Hodač jmenován nebyl.

12.53 hodin - druhé sdělení ČTK, drobná změna v terminologii: zástupci čtyřkoalice a sdružení Česká televize - věc veřejná se dnes shodli na tom, že Rada České televize nyní neplní funkci svěřenou zákonem, tedy že nezastupuje zájem veřejnosti. Novinářům to po schůzce řekl místopředseda Unie svobody Vladimír Mlynář.

 

(12.10 hodin)

(pokračuje Tlustý)

Za druhé jsme se shodli - to je v uvozovkách - že výběrové řízení na obsazení funkce generálního ředitele České televize, které probíhá v řádu hodin - stále ještě probíhá - je spíše manipulací než výběrovým řízením.

Prohlášení třetí, velmi stručné - 16.01, novým ředitelem České televize má být Jiří Hodač. Rozhodla televizní rada. 18.12 - cituji: Rychlost výběru nového ředitele, instituce s pětimiliardovým rozpočtem, narazila na kritiku u různých profesních sdružení i televizních odborů.

Poslední citát - v 19.59 bylo zveřejněno prohlášení vzbouřenců - tak nazývají sami sebe. Prohlášení zní: Prohlášení krizového výboru zaměstnanců České televize. Zaměstnanci České televize jsou zděšeni posledními kroky Rady České televize. Překotností volby generálního ředitele Rada České televize přímo ohrozila nezávislost a fungování této veřejnoprávní instituce.

Nyní zpět k názvu Kdo, s kým, o čem a pro koho. Nebyli to zaměstnanci, jak dnes všichni tvrdí. Z citátu vyplývá, že to bylo sdružení Česká televize - věc veřejná a čtyřkoalice - přesněji řečeno pan kolega Mlynář. Nebyl to ředitel Hodač, o kterého šlo, ale rada, o kterou šlo, nebyl kritizován žádný zákon, o zákonu nepadlo ani slovo, ale rychlost, později - jak jsem citoval - překotnost volby.

Krize nenastala po volbě ředitele, nastala předtím. To vyplývá z těchto citátů České tiskové kanceláře. Politický kapitál byl tedy vytloukán ještě předtím, než byl ředitel Hodač zvolen. Tento člověk se stal dle mého názoru obětí politické hry, která byla rozehrána ještě předtím, než kdokoli znal jeho jméno. V tuto chvíli by pohádka mohla skončit. Nejvýstižnější mi napadá výrok "král je nahý". Ponechám na vaší fantazii zkoumat, koho mám na mysli. Prozradím jediné - kolegu Mlynáře na mysli nemám. (Smích.)

Nyní k tomu, co bylo začátkem, důvodem celé této společenské krize. Jak se uvádí v prohlášení stávkujících, byla to rychlost, později překotnost volby ředitele. Zajímavá kritika a zajímavý důvod zejména proto, když se podíváme, co dnes tito požadují. Požadují rychlou novelu zákona. Požadují rychlou novou radu a požadují rychle nového ředitele.

Chtěl bych se jich zeptat: bude takto zvolený nový ředitel třikrát horší, nebo třikrát lepší než ten minulý?

Nyní k vlastnímu obsahu novely zákona, která se tváří před veřejností, že všechno zachrání přesto, že jsem tady prokázal, že o ni nikdy nešlo. Tato novela zákona ve své podstatě udělá jediné. Svazům, sdružením a společenským organizacím dá právo Poslanecké sněmovně k volbě navrhnout kandidáty nové rady. Možná si někdo myslí, že to na první pohled demokracii rozšiřuje. Dělá to pravý opak. Zužuje ji to, protože dle mého názoru má Poslanecké sněmovně právo navrhnout kandidáta rady neboli instituce spravující veřejnoprávní televizi každý, kdo na ni přispívá, to je každý koncesionář, a nikdo nemá právo jakémukoliv koncesionáři brát toto právo jenom proto, že není členem svazu, sdružení nebo společenské organizace.

Tato novela tedy fakticky vyřeší pouze a jenom toto - a já tady avizuji, že příští týden předneseme pozměňovací návrh, aby právo navrhovat sněmovně měl každý koncesionář, nejenom vyjmenované svazy a sdružení.

A nyní na závěr. ODS již v úterý v tomto týdnu přinesla na schůzku předsedů demokratických politických stran osmibodové memorandum, v němž - a nyní cituji - se uvádí: "Řešení vidíme v politicky garantovaném kompromisu, který bude znamenat buď společný odchod hlavních představitelů dnešního sporu, nebo nalezení jejich možné koexistence."

Tento text jsme navrhovali již v úterý proto, že se domníváme, že z tohoto sporu není jiné východisko než kompromis. ODS nikdy nevěřila tomu a nikdy neprosazovala, že by veřejnoprávní televize měla být závislá na jakýchkoliv politických tlacích. (Výkřiky na galerii.) To, že ODS v České televizi nikdy takovéto zájmy neprosazovala, lze statisticky dokázat - a to je z míry kritiky, kterou byly Českou televizí obdarovávány jednotlivé politické strany. V této statistice je ODS na jednom z předních míst a myslím, že to prokazuje, že ODS nebyla chlácholena, chválena a vyzdvihována v očích veřejnosti tak jako některé jiné politické strany.

Domnívám se, že i přítomní revolucionáři by měli uznat, že statistika je víc než pocity a emoce. Chceme hledat tento kompromis. V podrobné rozpravě navrhnu usnesení - anebo tak učiním hned - ve kterém navrhujeme sněmovně, aby se vydala cestou hledání kompromisu a aby neuvěřila tomu, že vítězství jedné nebo druhé strany bude základem stability a skutečné veřejnoprávnosti této instituce. ODS nechce, aby Česká televize byla stranická a stranná, a proto navrhujeme toto usnesení:

Poslanecká sněmovna

1. spatřuje řešení v České televizi v politicky garantovaném kompromisu, který bude znamenat buď společný odchod hlavních představitelů tohoto sporu, nebo nalezení jejich možné koexistence - to je převzatý text z toho úterního materiálu.

2. Vyzývá všechny účastníky sporu, aby v zájmu urychleného obnovení normálního vysílání veřejnoprávní televize podřídili své kroky k naplnění tohoto veřejně prospěšného kompromisu.

Nyní se obracím k vám, vážení hosté, protože předpokládám, že mezi vámi jsou právě ti, co stáli na začátku této krize. Jsou mezi vámi zástupci těch, které jsem tady jmenoval, to znamená sdružení Česká televize - věc veřejná a zároveň čtyřkoalice. Ukončete okupační stávku České televize. Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi poslaneckého klubu ODS a důrazně žádám všechny hosty, kteří jsou na galerii, aby dodržovali pořádek v této Poslanecké sněmovně, protože se skutečně nenacházíme ani na náměstí, ani na ulici, ale v budově zákonodárného sboru. Nenuťte mě prosím, abych byl nucen zjednávat pořádek v tomto sále jiným způsobem než touto myslím velmi slušnou výzvou vůči vám.

Další přihlášený s přednostním právem pan místopředseda vlády Rychetský.

 

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci. Beru si slovo zejména proto, že jsem byl postižen skutečností, že ve dnech 22. prosince až 31. prosince jsem zastupoval ministerského předsedu této země. Znamená to přesně v době, která byla odstartována volbou pana Hodače generálním ředitelem televize a která byla poznamenána vývojem událostí, který dnes již téměř půl dne komentujeme, a proto se já dalších komentářů zdržím.

 

(12.20 hodin)

(pokračuje Rychetský)

Zvlášť paradoxní bylo to, že - jak všichni dobře víme, alespoň předpokládám - ve vztahu k veřejnoprávním médiím má vláda nulové kompetence. Nemá absolutně žádnou výkonnou pravomoc ani co se týká obsahu jejich vysílání, ani co se týká personálního obsazení jejich vedení. Je zde ovšem jedna výjimka. Většina lidí je přesvědčena o tom, a je to dosti logické, že vláda může za všechno. Otočí-li vypínačem a nebude-li svítit světlo, může za to vláda. Otočí-li kohoutkem a nepoteče voda, nebo nepojede vlak, může za to vláda.

Nepochybné je, že vláda odpovídá za to, aby byly dodržovány právní předpisy a veřejný pořádek v zemi. Byl jsem si vědom toho, že dřív nebo později, při eskalaci situace, se objeví požadavky na to, aby vláda vyslala proti těm, kteří jsou některými nazýváni vzbouřenci, policii, aby zasáhla.

Byl jsem pevně rozhodnut tak neučinit. Tato vláda může být nazývána vládou sebevrahů, ale prosím, vezměte na vědomí, že není vládou hlupáků. (Potlesk na tribuně hostů a v části sálu.) V situaci, která vznikla, by nemohlo potkat tuto zemi nic horšího než opakování boje o rozhlas z květnových dnů roku 1945, rozdělení společnosti a možná dokonce i násilné střety.

Já bych proto chtěl z tohoto místa poděkovat těm, kteří podle mého soudu legálně vstoupili do stávky v souladu s Listinou práv a svobod, za to, že nepoškodili majetek, neohrozili zdraví nebo životy jiných lidí. Nebyl a není tedy důvod pro to, pokud ovšem nerozhodne soud, aby vláda sponte sua zasahovala do věcí, ve kterých nemá kompetenci.

Snažil jsem se, aby se nalezlo východisko ze situace, která hrozila, a ještě stále hrozí, značnou eskalací. Jednal jsem jak s panem generálním ředitelem Hodačem, tak s představiteli nezávislých odborů v České televizi, posléze se ke mně připojil pan místopředseda Špidla, který přerušil dovolenou - velice mu děkuji za pomoc, kterou mi poskytl -, ale musím zdůraznit, že tato jednání prostě selhala. Přesvědčil jsem se o tom, že pracovníci televize nebudou, dokud bude pan Hodač ve funkci ředitele, ochotni ustoupit od svých požadavků a od okupační stávky. Ta situace je prostě taková. Toto je realita.

Nabízel jsem, aby se uzavřelo alespoň příměří do té doby, než se přijme zákon, který v legislativní nouzi vláda předkládá, aby pan generální ředitel vzal zpět všechny neuvážené pracovně právní úkony, které učinil ve smyslu výpovědí a okamžitých zrušení pracovních poměrů, a aby se situace v České televizi alespoň zčásti zklidnila. Přiznávám, že se mi nepodařilo tohoto výsledku dosáhnout a že za situace, která je dnes před námi, a je to odpovědností Poslanecké sněmovny, vskutku nevidím jiné řešení než to, které předložil klub sociální demokracie - vyzvat pana generálního ředitele Hodače k tomu, aby odstoupil z funkce. Já předpokládám, že se těžko najde člověk, když bude vyzván nejvyšším zákonodárným orgánem země k něčemu podobnému, který by nerespektoval vůli Parlamentu ČR. Vyzvat Radu ČT k odvolání pana Hodače, když tak neučiní. Jmenovat neutrálního dočasného, já bych řekl přímo úřednického ředitele, který zajistí řádný chod televize po dobu, než bude nejen přijat v legislativní nouzi zákon, ale než bude také naplněn tak, aby byla vytvořena nová, nezávislá Rada ČT, která by provedla veřejné, před veřejností a veřejností kontrolovatelné výběrové řízení osoby, která nám snad v České televizi vydrží déle než předchozí dva nebo tři ředitelé a která zajistí, aby tato televize nepodléhala jednostranným vlivům jednotlivých politických skupin.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z tribuny hostů a v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má ministr financí Pavel Mertlík.

 

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych krátce reagoval na některé názory či tvrzení, která zazněla v diskusi.

Za prvé bych chtěl říci, že ke skandálům, a já bych se dokonce odvážil použít pojmu k útoku na veřejný zájem došlo dříve, než se stal pan Hodač generálním ředitelem České televize. Shodou okolností jsem slyšel z rádia, když jsem jel v autě, v den, kdy Rada ČT finalizovala ono podivuhodné výběrové řízení, rozhovor s jedním z členů rady, který říkal, volně parafrázuji, něco v tom smyslu: Máme tady asi 33 přihlášek, teď je otevíráme a musíme vymyslet kritéria, podle kterých vybereme ředitele.

Takovéto výběrové řízení není ničím jiným než řekněme fraškou, a je pro mě osobně záhadou, že člověk, jehož lidské a odborné kvality neznám a nemám nejmenší právo je zpochybňovat, akceptuje volbu, která byla uskutečněna takovýmto přinejmenším - a to je velmi slabé slovo - sporným způsobem. Ten originální fakt, který vedl k protestům zaměstnanců televize a v konečné fázi široké veřejnosti, podle mého soudu nespočívá v osobě pana Hodače, ale ve skutečnosti, jak byla provedena tato volba, a koneckonců i v tom, že za těchto nedůstojných podmínek vybraný vítěz onu volbu přijal.

Druhou věc, na kterou bych - a tady navazuji do jisté míry na úvodní vystoupení pana poslance Křečka - chtěl reagovat, jsou Události odvysílané nechci říci Českou televizí, ale prostě odvysílané na prvním kanálu této stanice dne 3. 1. ve středu a předtím v 18 hodin zprávy odvysílané tamtéž. Velmi pozorně jsem ty Události sledoval a zcela přesně jsem si vybavil moment, kdy jsem něco takového zažil naposledy. Bylo to někdy v roce 96 nebo 97, kdy jsem byl pracovně na Slovensku a pustil jsem si první kanál Slovenské televize, Mečiarovy televize, která podobným způsobem popisovala naprosto neobjektivně děje na slovenské politické scéně a pracovala s občanem divákem jako s jakýmsi tupým individuem, kterému se předkládají k ověření zcela zjevně zfalzifikované věci. To se týká nejen toho, co říkají jednotliví moderátoři. Týká se to i techniky, jako např. toho, že muž vyjadřující se před divadlem Ta Fantastika k situaci v České televizi je zabírán z úhlu zezadu, řekněme, že je zabírán jeho zátylek, není mu vidět do obličeje a na obrazovce není uvedeno jeho jméno, čili je to jakýsi zvláštní anonymní člověk, který není představen tak, aby se díval reportérovi do očí. Toto je něco, co zejména mladí lidé, lidé do 30 let naprosto nechápou, protože na rozdíl od nás - bohužel pro nás - starších si nepamatují, jak vypadala televize v 70. a 80. letech.

Některé z vět, které zazněly v onu ostudnou středu 3. 1., tedy ostudnou z hlediska televizního vysílání, nikoli ostudnou z hlediska projevů veřejnosti této země, byly takového charakteru, že snad jen stačilo zaměnit slovo vzbouřenci za slova ztroskotanci a samozvanci, tak jak si to všichni pamatujeme.

 

(12.30 hodin)

(pokračuje Mertlík)

A konečně mi dovolte, abych se vyjádřil k něčemu, co mi velmi úzce přísluší jako místopředsedovi vlády pro hospodářskou politiku a ministru financí, a to je otázka vlastnickoprávního postavení České televize. To, co tady zaznělo z úst kolegů z Občanské demokratické strany, byl - a není to poprvé, bylo to při mnoha jiných příležitostech, ne tak viditelných, v minulosti - jednoznačný útok na veřejnoprávní formu vlastnictví. Pro mne je naprosto zásadní, že vedle státní formy v moderní demokratické společnosti, samozřejmě vedle různých forem soukromého vlastnictví, existuje na politické moci nezávislá veřejnoprávní forma vlastnictví, ve které není jenom televize, ale také třeba vysoké školy a spousta dalších subjektů, které jsou podstatnou složkou občanské společnosti. Je třeba vidět, že útok na veřejnoprávní formu je útokem na občanskou společnost jako takovou, a tu já považuji za kruciální, principiální demokratickou hodnotu a každý takový útok za útok skutečně nebezpečný.

Dovolte mi skončit tím, že se mi zdá, že dnešní rozprava zde v Poslanecké sněmovně velmi plasticky veřejnosti ukazuje to, které strany jsou demokratické a které strany pouze používají toto slovo ve svém názvu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, vyhlašuji polední přestávku, abych nemusel komentovat vystoupení místopředsedy vlády. Koneckonců na 12.30 hodin tato přestávka byla do 13.30 hodin předem avizována.

 

(Jednání bylo přerušeno ve 12.33 hodin.)

 

(Jednání pokračovalo ve 13.38 hodin.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, polední přestávka uplynula. V současné době měla jednání řídit paní místopředsedkyně Petra Buzková, ale vznikly některé objektivní potíže, takže omluvte pozdní zahájení odpoledního jednání.

V současné době probíhá všeobecná rozprava. Věřím, že veškeré žádosti o přednostní vystoupení byly vyčerpány, a přistoupíme tedy k řádným přihláškám do obecné rozpravy.

Jako první by měl nyní vystoupit pan kolega Milan Zuna, připraví se pan kolega Petr Matějů a po něm Vlasta Parkanová.

Všechny přítomné v kuloárech, kteří mají zájem poslouchat všeobecnou rozpravu, zvu do jednacího sálu. V současné době je přihlášeno ještě 36 diskutujících, což, předpokládám, že je jednání do 24.00 hodin.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Sleduji dění v České televizi a nevycházím z údivu, co všechno se může přihodit v naší křehké demokracii. Pokud se jedná o pana prezidenta, který uděluje milosti podvodníkům, zlodějům, vrahům a většinou kolem sebe šíří špatnou náladu, myslel jsem si, že mě už nemůže nic překvapit. Jeho vystoupení v kauze České televize, ve kterém jako hlava státu nepřímo podporuje nedodržování zákonů, však považuji za děsivé. Nezbývá mi nic jiného, než vyslovit to, co jsem si bál dlouho připustit: "Náš král je nahý."

Obzvláště mě zaujalo chování pana Rumla. Pan Ruml jako místopředseda Senátu a bývalý ministr vnitra se v kauze České televize vůbec nechová jako zákonodárce. Člověk, který má takovouto zjevnou neúctu k právu, by ho neměl snad vůbec ani studovat a zabírat na fakultě místo někomu jinému.

Upřímně se divím některým senátorům, poslankyním a poslancům, kteří vystupují proti zákonům a hrubým způsobem tak porušují svůj poslanecký slib. Připomínám jim, že mají zákonodárnou iniciativu, takže pokud se domnívají, že zákon je špatný, mají možnost navrhnout jeho změnu.

Pozastavuji se nad tím, jak skupina stávkujících v České televizi si osobuje právo prohlašovat, že jsou to právě oni, kteří jsou zárukou svobody, objektivity a vyváženosti televizního zpravodajství. Mám takový neblahý pocit, že se u některých z nich jedná hlavně o udržení svých lukrativních míst a u řady jejich sympatizantů že se jedná u udržení lukrativních kontraktů.

Nejvíce ze všeho mě děsí, jak je veřejně demonstrována nevymáhatelnost práva. Namísto toho, aby stát zasáhl všemi zákonnými prostředky v kauze České televize, je v totální nečinnosti a veškerá odpovědnost je přenášena na ředitele České televize, který je obviňován z toho, že si veřejnoprávní televize neplní řádným způsobem své poslání. Toto je do očí bijící zaměňování příčiny a následku.

Někteří z nás se chováme jako krvelačná smečka. Dohnali jsme pana Hodače téměř k smrti. A co provedl? Nechal se v demokratickém státě demokraticky zvolit a při prvních problémech neutekl. Kdo je na řadě další? Paní Bobošíková? A kdo dál?

Běda nám všem, pokud dopustíme, aby si někteří z nás zaměňovali demokracii za anarchii a stavěli se nad zákon.

Děkuji za pozornost.

 

(13.40 hodin)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Petr Matějů, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.

 

Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, měl jsem původně v úmyslu jako člen stálé delegace Rady Evropy vás informovat pouze o tom, jak se může situace v České televizi jevit těm, kteří zasedají v tomto orgánu, z hlediska dokumentů, které byly v poslední době - pokud jde o mediální politiku - vydány a schváleny. Vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny pana Václava Klause mě však bohužel vede k tomu, že i já bych se chtěl tímto problémem zabývat poněkud v širších souvislostech.

Když jsem poslouchal Václava Klause, měl jsem to, čemu se říká "deja vu". Ač jsem se tomu velmi bránil, jeho slova mi připomínala slova představitelů bývalého režimu, kteří v roce 1989 (potlesk) také snahu prosadit svobodu slova označovali za snahu destabilizovat společnost, k čemuž šikovně využívali známých osobností kultury, umělců, scenáristů a novinářů.

Teď bych se chtěl vrátit k tématu, které projednáváme, věcně. Na jaře zvolila tato Poslanecká sněmovna třetí Radu České televize jednoznačně podle politického klíče. Schéma 3, 4, 1, 1, jak je zde stále citováno, bylo bohužel přijato jako princip. V tomto smyslu Poslanecká sněmovna podle mého soudu nejednala v souladu s duchem, ale zřejmě ani v souladu s literou zákona o České televizi, který v § 4 odst. 1 říká, že členy rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní proudy. V § 5 výslovně říká, že člen rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo v politických hnutích a ani nesmí působit v jejich prospěch. Jaká je skutečnost? Bohužel taková, že v důsledku uplatnění tohoto principu 3, 4, 1, 1 v Radě České televize je několik členů politických stran či lidí, kteří zřetelně působí v jejich prospěch.

V této souvislosti si nyní dovolím připomenout závažný dokument Rady Evropy, který byl schválen 20. 12. m. r. pod číslem 2000/23 a který se symbolicky týká přímo nezávislosti a fungování regulačních autorit ve vysílacím sektoru. Nemám samozřejmě dost času, abych tady tento celý dokument citoval, udělám z něj krátký výtah.

Rada Evropy členským státům v tomto dokumentu doporučuje založit nezávislé orgány pro vysílací sektor, přičemž ve směrnicích týkajících se nezávislosti těchto regulačních orgánů Rada Evropy stanovuje, že pravidla určující složení těchto regulačních orgánů musí být definována tak, aby tyto orgány - teď cituji - "byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy".

V odst. 2, který se týká jmenování, složení a fungování těchto regulačních orgánů, doslova stojí: "Pravidla určující regulační orgány vysílacího sektoru, zvláště pak jejich složení, jsou klíčovým prvkem jejich nezávislosti. Proto musí být tato pravidla definována tak, aby regulační orgány byly uchráněny proti jakémukoli ovlivňování zejména politickými silami a ekonomickými zájmy. Z tohoto důvodu musí být definována zvláštní pravidla bránící tomu, aby regulační orgány se dostaly pod vliv politické moci a aby jejich členové byli zájmově spojeni s firmami či organizacemi v mediálním sektoru."

Dámy a pánové, je známo, že situaci v České televizi sledují a komentují nevýznamnější světové agentury, jejichž tisk, vysílání či jiné mediální výstupy sledují nejen občané vyspělých zemí, ale jak už to bývá, i významní politici, z nichž pěkná řádka působí v orgánech politických či jiných, do kterých Česká republika buď usiluje vstoupit, nebo už v nich je. Jednou z těchto politických institucí je i Rada Evropy. Nepochybně kolegové z delegace v Radě Evropy mi připomenou, že je to instituce bezvýznamná. Přitom je to instituce, která se velmi tvrdě postavila proti tomu, co se dělo v Čečensku. Pravda, někdy je bezvýznamná, někdy si svůj význam získává.

V této souvislosti si dovoluji vyslovit obavu, že situace v České televizi a situace v této zemi, která okolo této krize vzniká, která je významnými agenturami interpretována jako ohrožení svobody slova, ať tady o tom říkáme, co chceme, že by mohla být důvodem k zařazení bodu Česká republika a Ohrožení svobody slova v České republice na příštím zasedání Rady Evropy, které začíná 22. ledna.

Horší variantou by bylo, kdyby v této souvislosti byl podán návrh na obnovení monitorování České republiky Radou Evropy. Jen říkám, že tuto variantu nelze vyloučit. Velmi bych si nepřál, aby se to stalo.

 

(13.50 hodin)

(pokračuje Matějů)

Včera jsem poslouchal krátké vystoupení prvního náměstka ministra zahraničí pana Teličky, který nás informoval o tom, že evropské orgány sledují vývoj v České televizi a v České republice s velkým znepokojením.

Před časem se nám podařilo v Radě Evropy odvrátit hrozbu monitorování, která bohužel vznikla zjednodušeným pohledem na to, jak se u nás vyvíjí situace romské populace. Tenkrát jsme byli jako členové Rady Evropy schopni jednat společně a jednotně a podařilo se nám vysvětlit, že v naší zemi existují zřetelné legislativní iniciativy, jejichž smyslem a cílem je tento problém řešit. Kladu si teď otázku, zda budeme schopni prokázat, že mínění hlavních světových agentur o tom, co se nyní děje v České republice, nejsou podložená a že naše zákony a kroky Poslanecké sněmovny a Rady České televize skutečně jsou v souladu jak se zákony, tak samozřejmě s ústavou, tak s doporučeními Rady Evropy, pro která jsme všichni jako členové delegace hlasovali.

K problému dodržování zákonů ve svém vystoupení kolega Langer říkal, že je potřeba se podívat zpět a osvěžit si paměť. Stále častěji se v případě krize v České televizi upozorňuje na to, že je třeba v prvé řadě se řídit zákony a vzniklou situaci řešit výhradně v rámci těchto zákonů. Ivan Langer dne 29. 12. formou tiskové zprávy vyzval senátory a poslance k respektování zákonů a k tomu, aby se vzdali veřejné podpory těch, kteří tyto zákony porušují, neboť tím závažným způsobem porušují slib senátora a poslance.

O nutnosti respektovat zákony tentýž den v tisku psal Martin Říman. Na adresu situace v České televizi napsal: "Nezvládne-li státní administrativa tento střet a ustoupí, otevřou se dokořán vrata pro všechny nátlakové a zájmové skupiny, pro které je zákon pouze malou nepříjemností na cestě k prosazení vlastních cílů."

Citoval jsem z článku, který vyšel v Mladé frontě dnes 29. 12. Je mi to, vážení kolegové, velmi líto, ale nemohu nepoložit otázku, zda oba pánové - tedy jak pan Langer, tak pan Říman - netrpí ztrátou paměti, anebo v horším případě schizofrenií. Jinou pravděpodobnou variantou by totiž bylo, že Martin Říman, autor článku, není oním Martinem Římanem, který byl na podzim 1998 šéfem volební kampaně ODS, a že to nebyl právě on, kdo rozhodnutím postavit lešení na Letné za účelem billboardu s Václavem Klausem, přestoupil zákon hned třikrát.

Mladá fronta na toto téma tenkrát napsala toto: "Zcela nic, čili ani rozčilené reakce volebního manažera ODS Martina Římana nezmění nic na faktu, že tato strana umístila obří plakát s Václavem Klausem na bývalém místě Stalinovy sochy na Letné načerno. Potvrdili to ostatně pracovníci všech odborů Obvodního úřadu 7. městské části, které do instalace takového zařízení mají co mluvit. Je to o to závažnější, že v čele pravicové strany, která se zcela zjevně neobtěžovala ctít platné zákony, stojí předseda parlamentu." Citováno z Mladé fronty dnes z 3. 11. 1998. Vedoucí stavebního odboru obvodního úřadu Prahy 7 paní Ludmila Kohoutová - mluvím k věci - vzápětí potom, co ODS zaplatila za porušení zákona příslušnou pokutu, ze své funkce - údajně - v souvislosti s touto kauzou odešla.

Slova: údajně, zřejmě, možná nemám příliš v oblibě, protože mě nutí k tomu, věřit místo toho, abych věděl. Proto jsem si dal tuto práci a získal na paní Ludmilu Kohoutovou kontakt a zjistil jsem následující: bezprostředně po skončení kauzy na Letné, která…

 

Místopředseda PSP František Brožík: Pane kolego, nezlobte se, ale projednáváme skutečně zprávu Rady České televize o současné situaci v České televizi. Neprojednáváme kauzu ODS, ať už ze sponzorských darů, nebo billboardů na Letné. Já bych vás prosil, abyste se držel tématu.

 

Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, mluvím o tématu, které zde bylo nastoleno, a to je dodržování zákonů. Hned se vrátím ke kauze, kterou zde projednáváme. Jenom bych dokončil tím, že tato dáma byla okamžitě ze své funkce odvolána bez udání důvodu. Myslím, že to docela dobře svědčí o tom, jak vypadá právní stát a dodržování zákonů v podání těch, kteří pokud se jim to hodí, zákony nejen porušují, ale za udělení trestu se zřejmě mstí těm, kteří podle zákona jednali, aby v jiné situaci donekonečna omílali, že zákony je třeba dodržovat, i když se to někomu nehodí.

Pokud jde o Ivana Langera a jeho naléhavou výzvu jednat podle zákonů nebo se vzdát mandátů, musím se ptát, zda jde o téhož Ivana Langera, který v té době byl místopředsedou ODS a nevyzýval nikoho k dodržování zákonů. Ale musím říci, že současnému Ivanu Langerovi, který nás k tomu vyzývá, dávám plně za pravdu. Mandátu bychom se totiž měli vzdát všichni, a to za to, že jsme dovolili volit Radu České televize podle stranického klíče, což bylo v rozporu se zákonem o České televizi a v ostrém konfliktu s řadou doporučení Rady Evropy, která se týkají transparentnosti a nezávislosti médií. (Potlesk na galerii.)

Těm, kteří poslední dny tak hlasitě volají po respektování zákonů v souvislosti s kauzou Česká televize, bych rád ještě připomněl slova soudce Soudu pro lidská práva ve Štrasburku Boštana Župančiče, o kterém naše právní obec tvrdí, že patří vůbec k nejlepším právníkům ve východní Evropě. Jeho slova, která bych zde rád ocitoval, jsem našel v příspěvku předsedkyně Nejvyššího soudu dr. Elišky Wágnerové, nedávno uveřejněném v publikaci s velmi přiléhavým názvem Komunismus v nás. Cituji: Mám za to, že ve střední a východní Evropě došlo k evoluci od spíše kognitivního k cynickému přístupu, který je dnes charakteristický pro příslušníky právních profesí v tomto regionu. Považuji za přirozené, říká Župančič, že se v určitém bodě přehnaný právní formalismus změní v selektivní právní formalismus. V tomto případě totiž už nejde o profesionální kognitivní přístup. Právní formalismus již není naivně preskriptivní, je instrumentalizován za účelem sémantické manipulace tak, aby bylo prostě možno dospět k předjímaným politickým závěrům, které nevyplývají ani z litery, ani z ducha zákona.

Cynický zvyk užívat právo jako kouřovou clonu pro politicky stravitelná rozhodnutí je dalším přirozeným krokem hodnotově dezorientovaných členů právních profesí. Právní formalismus se stává vysokým uměním inteligentního podvodu či klamu anebo méně inteligentním sebeklamem. Ve většině případů jde o překrývání obou forem.

Ačkoliv tato slova byla pronesena v jiné souvislosti, přesnější popis dobových tanců okolo dodržování zákonů v České televizi jsem zatím nikde nenašel.

Včera při projednávání situace v České televizi pan poslanec Miloslav Kučera velmi emotivně citoval slova Jana Krause, který údajně řekl: "My vám tu televizi nedáme." Pan poslanec Kučera se ptal, komu že tu televizi nedají. Slova pana Krause použil jako důkaz o tom, že redaktoři České televize se pokusili si televizi přivlastnit.

Já jsem těm slovům rozuměl trochu jinak. Mám pocit, že pan Kraus chtěl říci: "My vám, politickým stranám, televizi nedáme". (Silný potlesk hostů na galerii.) Jakkoliv jsem členem politické strany a jakkoliv se přiznávám, jednou jsem se byl podívat v České televizi na situaci, jak tam vypadá, mám pocit, že se s tímto významem výroku pana Krause ztotožňuji. Česká televize je totiž veřejnoprávní instituce, obrazně řečeno patří veřejnosti. Mělo by nás tedy možná jako poslance zajímat, co si o situaci v České televizi myslí veřejnost.

 

(14.00 hodin)

(pokračuje Matějů)

Nechám nyní stranou demonstrace na podporu redaktorů České televize, i když i ty říkají, jak situaci v České televizi vnímá a hodnotí veřejnost. Kdekdo říká - jsou to hrstky lidí. Názory veřejnosti však lze zjistit i poněkud exaktnějším způsobem - výzkumem veřejného mínění. (Hlas: Zaplaceným.)

Předseda Václav Klaus ve svém projevu včera k novinářům řekl věc, se kterou bych se, kdyby nepoužil slov, která nyní budu citovat, obsahově velmi ztotožnil. Řekl, že konečně se problém České televize dostane z ulice tam, kam patří, to je do sněmovny. Já bych jenom na rozdíl od pana Václava Klause nepoužíval slovo ulice. Občany této země totiž nepovažuji za ulici, ale za důležité partnery politiků, neboť to byli právě občané, a ne ulice, kdo nás do této sněmovny zvolil. (Potlesk z galerie hostů.)

Mluvíme-li tedy o veřejnoprávním médiu, veřejné mínění o tom, v jakém stavu se nalézá, v jaké situaci nyní je, mělo by nás poslance, zejména pro Radu ČT, jejíž zástupci zde doufám někde sedí, nebo si aspoň přečtou stenozáznam z tohoto jednání, zajímat, jak vypadá rozložení veřejného mínění. Já bych si dovolil vás seznámit s výsledky výzkumu veřejného mínění, který byl proveden 28. 12. 2000 firmou Median pro Mladou frontu Dnes, do kterého mi bylo umožněno nahlédnout právě Mladou frontou Dnes. Upozorňuji, že výzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 381 respondentů. (Výsměšný potlesk několika poslanců.) Děkuji přítomným sociologům, kteří nepochybně rozumějí principu výběru, já je hned poučím.

Výběr resp. sběr dat byl proveden metodou CATI neboli Computer Assisted Telefon Interview, kde - jak možná přítomní sociologové, kteří před chvílí tleskali, velmi dobře vědí - telefonní čísla v této metodě se vybírají přísně náhodně. Jinak jsem se podíval na složení tohoto souboru, porovnal jsem jej s výsledky cenzu a mohu vás ujistit, že reprezentativní je.

Co tento výzkum říká? Na otázku, zda krizi v České televizi považují za závažný problém, odpovědělo "za velmi závažný problém české společnosti" 90 % dotázaných. Na otázku, zda současná situace kolem České televize představuje vážné ohrožení svobody informací v České republice, odpovědělo "ano" 84 % dotázaných. Na otázku, kdo má podle respondenta pravdu ve sporu o Českou televizi, 66 % dotázaných řeklo, že protestující zaměstnanci a umělci, a pouze 7 %, že to je ředitel Jiří Hodač a ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková. Ostatní řekli, že se k tomu nevyjádří. Na otázku, zda by Jana Bobošíková vzhledem k tomu, že pracovala pro Václava Klause, neměla být ředitelkou České televize, 85 % dotázaných odpovědělo, že "ano". (Hlas: To znamená - měla by být.) Na otázku, zda "souhlasíte s postupem redaktorů, kteří odepřeli poslušnost novému řediteli a odmítají opustit redakci zpravodajství", 80 % odpovědělo, že "ano".

A já bych takto mohl pokračovat a zdržovat vás tady hodně dlouho. Neučiním tak. (Ohlas v sále.) Vím, že jste rádi. Chci jenom konstatovat, že veřejné mínění, které bylo zjištěno podle platných metod a pravidel, jasně říká, že ti, kteří se obávají, že v této zemi jde o ohrožení svobody slova a že zákony nebyly využity, ale zlomeny a zprzněny proto, aby bylo dosaženo politických cílů, jsou v naprosté většině. Děkuji za pozornost. (Potlesk z galerie hostů.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Pleva. Připraví se paní kolegyně Parkanová.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem velmi rád, a jsem spíš nadšen z toho, kolik najednou máme ve sněmovně mediálních odborníků. Proto jenom doufám, že tito mediální odborníci budou alespoň tělem, když už ne duchem přítomní, až budeme opět projednávat třeba výroční zprávu Rady ČT nebo dalších mediálních rad. Možná si dobře pamatujete, kolik je tady lidí, když se tohle projednává, kolik lidí to zajímá, kdo je schopen k tomu kvalifikovaně vystoupit. Teď je krize, tak samozřejmě na televizi se dívá každý a televizi každý rozumí. Možná by našemu trestnímu zákonu velmi prospěl nový trestný čin, který by se jmenoval trestný čin populismu. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Já bych chtěl ještě jednou upozornit návštěvníky na galerii, aby se vyvarovali jakýchkoli svých projevů. Návštěvníci na galerii mají možnost poslouchat přednášené projevy, nemají možnost se k nim ani potleskem vyjadřovat. Je to bohužel takto podle jednacího řádu.

Nyní bude hovořit paní poslankyně Parkanová. Připraví se pan poslanec Jičínský.

 

Poslankyně Vlasta Parkanová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi nejprve několik poznámek k otázkám legality a dodržování zákonů obecně. Dodržování zákonů je nepochybně nutnou součástí právního a demokratického státu. Vyžadování slepé poslušnosti vůči zákonům je ale také nezbytným atributem všech totalitních a autoritativních režimů. V čem se tedy liší svobodný a totalitní stát ve vztahu k dodržování zákonů? Přece právě v tom, jak přistupuje k občanům, kteří se rozhodli z důvodu svědomí vypovědět občanskou poslušnost. Vypovědět ji tím, že dočasně nebo trvale odmítají respektovat některé zákony nebo jejich některá ustanovení.

Pro totalitní režimy je takové jednání smrtelně nebezpečné, a proto jej bez milosti potlačují. V demokraciích to tak jednoduché není. Víme přece, že chceme-li žít ve svobodné zemi, musí být obyčejným zákonům nadřazeny vyšší principy zákonné neboli ústavní, ale také vyšší principy mravní, kterými se svoboda nejen získává, ale také udržuje.

My se jistě nemusíme všichni shodovat v tom, zda ta či ona situace opravňuje někoho k vyhlášení nejvyššího možného stupně občanské neposlušnosti, kterým vypovězení loajality vůči nějakému zákonu nepochybně je. V rámci demokratických stran bychom se však alespoň měli shodnout na tom, že takové právo v extrémních situacích existuje, protože zastánce opačných názorů lze jen těžko považovat za demokraty a ochránce svobody. Tolik tedy na úvod k obecné otázce legality.

Při posuzování posledních událostí kolem České televize padá celá řada obvinění z porušování zákonů. Posoudit porušování konkrétních ustanovení zákonů je oprávněn soud a já mu do toho nehodlám zasahovat. Podstatně složitější a problematičtější je zhodnotit naplňování smyslu a cíle určitého zákona.

Smyslem zákona o České televizi je mimo jiné bránit vlivu politických stran na tuto televizi. Za tímto účelem zákon zřizuje a Poslanecká sněmovna volí Radu České televize. Na počátku 90. let byl podle tohoto zákona zvolen do funkce předsedy rady Jiří Grygar, později Jan Jirák. Myslím, že to byli lidé s vysokou morální autoritou a nezpochybnitelnou odbornou fundovaností ve svých oborech. Aplikace každého zákona tohoto typu však vyžaduje jistou politickou kulturu, a to je právě to, co se z této sněmovny postupně začalo vytrácet.

 

(14.10 hodin)

(pokračuje Parkanová)

Byla to především opoziční smlouva, která hluboce zvulgarizovala demokratický princip poměrného zastoupení a začala ho přenášet do orgánů, kam nepatří. Politické strany, resp. dva účastníci kontraktu smlouvy o pozicích tak zapustili své kořeny mnohem hlouběji do společnosti, než je zdrávo. Vedle proporčního dělení různých správních orgánů státních či polostátních firem se rozdělení moci logicky nevyhnulo ani Radě České televize a v současné době konečně ani České televizi samotné.

Podle všeobecně známých osobních preferencí zvoleného ředitele a nepochybně i na základě životopisů osob, které pan ředitel jmenuje do funkcí, není vůbec těžké uhodnout, komu Česká televize při tomto dělení kořisti připadla. Odvolávat se přitom na volby a na demokracii je obyčejné farizejství, protože Česká televize nebyla předmětem ani posledních, ani žádných jiných voleb.

Je třeba jasně říci, že právě tento vývoj je jediným zdrojem a důvodem politizace situace okolo České televize. Jakékoli volání či výzvy k věcnosti diskuse se jej pouze snaží zastřít. Já také nejsem nadšena z toho, že poslanci a senátoři se v době vánočních svátků objevují v prostorách České televize. Ale nebyli to oni, kdo zneužil zákon o České televizi k cílům, které jsou v příkrém rozporu s jeho smyslem. Nebo si snad někdo opravdu myslí, že zákon ukládá radě volit ředitele na základě doporučení politických stran? Mluví snad zákon o vedoucí úloze nějaké strany ve zpravodajství České televize?

Já se ptám: Jak mají reagovat lidé, když vidí, že se zákon, aniž by bylo porušeno jedno jediné jeho konkrétní ustanovení, používá k opačným cílům, než k jakým byl zamýšlen? Znovu opakuji, že nechci hodnotit, zda krokem, ke kterému přistoupili, narušili redaktoři zákon. Zato jsem však přesvědčena, že občanská neposlušnost a její zvolená forma je zcela adekvátní nastalé situaci.

Vždycky, když někdo sebere odvahu a vytáhne do boje za ideály, jakými jsou svoboda slova a nezávislost sdělovacích prostředků, najdou se tací, kteří odhalí jeho nekalé úmysly osočením, že mu jde jenom a jenom o peníze. Husákovské relace a následná zatmění obrazovky, která nám již řadu dní předvádí pan Hodač a jeho lidé, dělají vše pro to, aby se tento obraz stal jediným možným vysvětlením současného dění v České televizi. Tento způsob očerňování protivníků, oblíbený již ve slavných dobách Rudého práva, má ale jednu nevýhodu. Lidé, kteří jej používají, tím na sebe nechtěně prozrazují, že si pro veřejnou angažovanost nedokáží představit jiné motivy než vlastní finanční prospěch. A podle sebe pak soudí také ostatní.

V současné chvíli sílí hlasy po nějakém kompromisním řešení situace. Ve hře se objevily hned dva návrhy. Ten první měl spočívat v tom, že pan Hodač zůstane ve funkci a některé výpovědi ještě zváží. Těžko věřit, že někdo něco takového může opravdu myslet vážně. Ještě neuvěřitelnější je návrh, aby odešel pan Hodač a spolu s ním všichni aktéři sporu z řad zaměstnanců České televize, tedy kompromis, který je vyvážený asi tak poměrem 1 : 1000. To by vskutku stálo za zápis do Guinessovy knihy rekordů. Pan ředitel Hodač nás za krátkou dobu svého působení přesvědčil, že je člověkem nekompetentním a politicky zcela závislým. Z reakcí Rady České televize na jeho jednání lze soudit, že tyto vlastnosti byly pravděpodobným důvodem, proč ho do funkce generálního ředitele zvolila. Z těchto důvodů jsem přesvědčena, že v tomto smyslu žádný kompromis možný není. Mezi svobodou slova a politickou cenzurou totiž žádný kompromis neexistuje. Jsem přesvědčena, že pan Hodač a Rada České televize musí proto nejdříve odejít ze všech svých funkcí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Ještě jednou prosím návštěvníky na galerii, aby se vyvarovali veřejných projevů, jinak požádám pracovníky Kanceláře, aby tato galerie byla prázdná. Takový je zákon. My jsme v Poslanecké sněmovně a tento zákon budeme buď ctít, nebo na tomto jednání nebudeme. (Potlesk z galerie hostů, který sílí.)

Přerušuji projednávání tohoto bodu na 20 minut. (Výkřiky nesouhlasu z galerie.)

 

(Jednání přerušeno ve 14.15 hodin.)

 

(Jednání pokračovalo ve 14.35 hodin.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážené dámy kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v projednávání bodu Zpráva Rady ČT o současné situaci ČT. Omlouvám se za přerušení. Myslím si, že galerie může být opět naplněna lidmi, kteří mají zájem sledovat podle pravidel jednání Poslanecké sněmovny.

Prosím o faktickou poznámku, se kterou se přihlásila paní kolegyně Němcová, poté vystoupí pan profesor Jičínský.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážení hosté, jenom dvě technické poznámky. První k vám, pane místopředsedo. Myslím, že nebylo potřeba sdělovat občanům, kteří sledují naše jednání, zda mohou nebo nemohou reagovat dle své vůle. Mně by nevadilo, že na mě budou pískat a dupat, neboť to očekávám, že se tak stane ve chvíli, až na mě dojde řada v mém řádném příspěvku. Jejich reakcí se nebojím, protože považuji také za politický život přijmout tyto reakce.

Za druhé chci říci, že to, co se odehrálo před chvílí před touto pauzou, bylo vyprovokováno zejména dvěma předchozími vystoupeními. Pana doktora Matějů a paní doktorky Parkanové. Vypůjčím si jenom dvě slova paní dr. Parkanové, která řekla, že nejvíce jí vadí na celé věci farizejství, s nímž politické strany jmenovaly rady a rada zvolila ředitele ČT. Šla jsem se pro jistotu zeptat člena téže politické strany - zpravodaje k této věci - zda paní poslankyně KDU-ČSL, paní poslankyně Parkanová, tuší, že člen nominovaný touto politickou stranou do Rady ČT volil za ředitele ČT pana Hodače. Pan zpravodaj mi potvrdil, že toto nejenže tušíte, ale také víte. Mluvíme-li tedy o farizejství, je to nejvyšší stupeň farizejství, který jsem mohla na této půdě slyšet, a slyšela jsem jej od vás. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Paní kolegyně, než dám slovo předsedovi Poslanecké sněmovny, ani mně potlesk lidí na galerii nevadil. Vyhověl jsem pouze přání několika poslanců i Kanceláře PS, aby při tomto projednávání byl dodržen jednací řád a zákon.

Z tohoto místa možná udělám jeden zvláštní precedens, ale přišli za mnou i pracovníci Kanceláře PS, že volala jistá paní Nováková, která se dívá na televizi a prosí všechny poslance, aby se chovali důstojně, aby netelefonovali, aby projednávání tohoto bodu bylo důstojné. Vyřizuji to všem poslancům. Jestliže jsem napomínal galerii, napomenu i poslance, protože máme usnesení o tom, že je zákaz telefonování mobilním telefonem ve sněmovně.

Nyní se o slovo přihlásil předseda Poslanecké sněmovny pan profesor Klaus.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, budu velmi stručný. Využiji jenom této chvíle, abych řekl to, co dostanete za chvíli písemně. Dostal jsem návrh skupiny poslanců na mimořádnou schůzi sněmovny s tématem vládní návrh zákona, kterým se mění atd. zákon o ČT, Českém rozhlasu, o provozování rozhlasového a televizního vysílání; bod 2: Situace v ČT. Sděluji vám, že jsem vyhověl této žádosti, a v tuto chvíli dostáváte formální pozvánku, protože jsem svolal 31. schůzi PS na pátek 12. ledna 2001 v 9.00 hodin.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Nyní se slova ujme pan profesor Jičínský. Připraví se pan poslanec Pavel Severa.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážené shromáždění, pan poslanec Matějů, když tady mluvil, tak se vyslovil proti tomu, aby občané shromáždění na veřejných prostranstvích byli nazýváni ulicí. Já s tím souhlasím. Ale zároveň myslím, že víme, že shromáždění na ulicích mívá specifické rysy. A jenom bych panu poslanci Matějů připomněl, že jeho stranický souputník, který tu teď není, ale zdobí řady Senátu, pan poslanec Kroupa, když jsme projednávali návrh ústavního zákona o referendu, říkal, že chceme připravit v této zemi vládu lůzy. Byl bych rád, kdybych se mohl podívat do programu čtyřkoalice, jak se s těmito velmi rozpornými postoji vyrovnává.

Velmi by mě také zajímalo, reaguji jak na pana poslance Matějů, tak na paní poslankyni Parkanovou, tato strana si dala do vínku respektování hodnot právního státu a posílení vymahatelnosti práva. Nevím, jak se s těmito základními programovými požadavky srovná jejich postoj k tomu, co nazveme - nebudu to nazývat vzpourou, ale v každém případě protiprávním jednáním značné části pracovníků televize. A to není otázka formalismu v právu, onoho cynického formalismu, pane poslanče Matějů. Pokud bychom mluvili o formalismu v právu, tak bych za formalistický postoj označil postoj soudu, který odmítne návrh jenom proto, že nebyl zaplacen poplatek. To je spíše formalismus v této věci, ale nechci těmito detaily obtěžovat sněmovnu.

Ve Frankfurter Allgemeine vyšel poměrně podrobný rozbor znalce české politické scény Karla Petera Schwarze, který prokazuje, že ne všechny agentury o tom, co se u nás děje, referují jako o boji za svobodu, za svobodu projevu.

 

(14.40 hodin)

(pokračuje Jičínský)

On tu píše, je to podtitul, "Dech revoluce, nebo kašírování zájmů telekracie?". Takže, buďme střízlivější v tom, jak se tyto věci posuzují. Jsou lidé, kteří znají českou politickou scénu a vědí své. Mimo jiné tam uvádí také: "Je velmi nápadné, že televizní žurnalisté, kteří odmítají každý rozhovor s Hodačem, nemají vůbec nic proti masivní podpoře svého počínání politiky opoziční čtyřkoalice, kteří jsou neustále mezi nimi." Pak je tam celá řada dalších věcí, co s tímto sporem souvisí a o co jde. Jde-li o boj za svobodu projevu, nebo jde-li o velmi složitý politicko-mocenský zápas.

Samozřejmě, v takovýchto věcech dochází k tomu, že se spojují velmi protikladné zájmy, a já nepochybuji o poctivosti takových lidí, jako je Ludvík Vaculík nebo Marek Eben nebo Zdeněk Svěrák, že jejich podpora svobodě projevu je upřímná. Ale musím se jich zeptat, jestli skutečně podporují-li akci, která se konala na Václavském náměstí pod titulem "Televize - věc veřejná", zda se ztotožňují s těmi stanovisky nebo požadavky, které tam zazněly, např. "konec opoziční smlouvy", "předčasné volby", nebo dokonce jeden populární zpěvák prohlásil: "Tato generace už jeden režim svrhla, může svrhnout druhý." Byl bych velmi rád, kdyby tito pánové zaujali k této věci stanovisko, protože tam byli, nebo alespoň někteří z nich, a pokud se k této věci nevyslovili, musím vyjít z toho, že tu platí stará zásada "kdo mlčí, souhlasí".

Velmi na pováženou je to, že tam byl dokonce aspirant na budoucího předsedu vlády, který také k této věci neřekl nic, jen to, že se v tomto prostředí skoro stydí za to, že je politikem.

Takže, jak už to bývá v těchto věcech, tragické se mísí s komickým, a Schwarz uvádí, že samozřejmě, protože to má v mnohém podobu kýče, že nemohlo chybět ani to, že paní první lady vyrazila na pomoc stávkujícím žurnalistům. Takže na to upozorňuji, abychom tyto věci viděli v celku.

Nepochybuji o tom, co jsem už řekl, že pro řadu lidí je to skutečně spojeno s tím, co oni poctivě chápou jako svobodu, svobodu projevu, kterou cítí ohroženou. Osobně jsem přesvědčen, že za tím je mnohem složitější boj o moc, a zmíněné citace z onoho náměstí svědčí o tom, že tu je složitý zápas, který má vést k destabilizaci poměrů v této zemi a k pádu této vlády. Kdo si to může odpovědně přát, nevím. Že to škodí našemu vstupu do Evropské unie, o tom rovněž nelze pochybovat. Těm, kdo všechno zlo v této zemi, všechnu nemravnost spojují se smlouvou o stabilním politickém prostředí, bych doporučil, aby si přečetli kritickou zprávu Evropské komise, kde se pozitivně hodnotí, že díky tomuto politickému ujednání je tu stabilní vláda a země se může pozitivně rozvíjet. I to jsou určité skutečnosti, které bychom neměli brát na lehkou váhu.

V rámci hodnocení toho, co se tu děje, jsem se v tisku setkal s různými paralelami, které mě opravdu překvapily, protože nevím, jakou spojitost tu lze shledávat s únorovými událostmi roku 1948 nebo jaký má v této věci smysl něco obdobného Dvou tisícům slov z roku 1968. Proti komu to je, kdo se to má podporovat a proti komu?

Chci se vyslovit k jedné věci, ke které se vyslovovali i senátoři ze čtyřkoalice na minulé schůzi Senátu, která proběhla předevčírem, a kde najednou objevují - a to je také požadavek stávkujících, ale říkám to v uvozovkách, protože ti, kdo odmítli nového ředitele a vzali televizi do svých rukou, mají ve svých požadavcích nebo ve svých stanoviscích - že generální ředitel Hodač byl zvolen nelegálně, že jeho volba není právně v souladu se zákonem.

Paní poslankyně Parkanová o této věci také mluvila, vzpomínala první radu s předsedou Grygarem. Myslím, že jsme tu všichni, kdo jsme tu těch deset let žili. V této zemi se jistým způsobem politická a ideologická situace vyvíjela, v určité době dominace pravicové ideologie byla téměř absolutní, a můžete mi říci někdo, zda si vzpomínáte, že by před osmi nebo sedmi lety vystoupil v televizi nějaký sociální demokrat? O představitelích nebo členech KSČM vůbec nemluvím. Osobně považuji za chybu - paní poslankyně Parkanová mluvila o principu poměrného zastoupení - že stále trvá praxe, kterou Česká národní rada praktikovala, totiž popírání principu poměrného zastoupení, vylučování komunistických poslanců z normální účasti. Ve Federálním shromáždění tomu tak nebylo, fungovalo docela normálně ve složitějších poměrech.

Takže abychom o určitých věcech mluvili tak, jak jsou. Všechny rady byly voleny podle stejného zákona a v podstatě stejným způsobem. Jestliže to tehdy nevadilo, překvapuje mě, že to vadí teď. A také nikdo - tehdy snad ještě nebyla čtyřkoalice - ani KDU-ČSL, ani Unie svobody, v loňském roce, když probíhaly tyto volby, proti tomu nic neměl. Navrhly své kandidáty a sněmovna je zvolila. V tomto směru nynější námitky, že nebyl dodržen zákon o České televizi, o volbě Rady České televize, v tomto směru jsou velmi účelové.

 

(14.50 hodin)

(pokračuje Jičínský)

Tím ale nechci říci, že ta volba byla zcela v pořádku. Možná že si připomínáte to jednání, které bylo v dubnu loňského roku a kde paní poslankyně Machatá vystoupila s kritickými postoji k této věci. Když mi to nebudete mít za zlé, citoval bych své vystoupení. Je to, upozorňuji, 13. 4. 2000, pokud si to chcete ověřit ve stenografickém zápisu:

"V souvislosti s tím, co se dělo kolem volby minulého ředitele, kolem rezignace některých členů rady a potom kolem situace, která byla spojena s odvoláváním těch, co nerezignovali, se samozřejmě tato problematika stala předmětem širokého projednávání ve veřejnosti, zejména v médiích, a diskutovalo se o tom, jaké je kritérium, které se používá při rozhodování o těch, kdo mají být členy tohoto veřejnoprávního orgánu. Přirozeně, že se brala v pochybnost otázka, zda to má být Poslanecká sněmovna řídící se stranickopolitickými zřeteli. Chci říci, že za daného stavu tady není žádné jiné spolehlivé kritérium, než je volba členů Poslaneckou sněmovnou. Ale neměli bychom ty kritické hlasy veřejnosti brát na lehkou váhu a zdá se mi, že jsme nevyužili šance, abychom přece jen navrhli osobnosti více veřejnosti známé a veřejností uznávané. Říkám to samozřejmě s vědomím relativity tohoto hodnocení, protože v naší společnosti, která zdaleka není z politického a stranického hlediska ustálená, je samozřejmě těžko nalézt lidi, kteří jsou veřejně uznávanými osobnostmi bez ohledu na to, mají-li nebo nemají-li nějakou stranickou nebo politickou orientaci. Ale přesto si myslím, že tu jsou lidé, kteří mají určitý společenský kredit, který je spojen s jejich mravní důvěryhodností, a že kdybychom byli s to s větším nadhledem přistoupit k těmto věcem, nepochybně bychom mohli navrhnout osobnosti, které potom, až budou zvoleny, by se staly menším předmětem kritiky, než to bude po naší volbě."

A teď řeknu něco, co neříkám rád, protože chápu, že pro řadu mladších členů této sněmovny jsem někdo, kdo sem možná podle jejich názoru nepatří, protože jsem pro ně spojen natolik s minulostí, že už se tu mohu cítit nebo mohu být považován za nějakou podivnou fosilii, ale zvolili-li jsme do čela Rady ČT člověka, kterému je 26 let, myslím, že to nebylo dobře. Jde mi o to, abychom někdy více přemýšleli o tom, co děláme, protože myslím, že málo reflektujeme to, jak nás veřejnost vnímá, a málo se jistým způsobem snažíme upevnit naše vztahy a naši důvěryhodnost ve veřejnosti. Toto bychom si měli vzít jako jisté poučení, protože je důležité, aby veřejnost vůči Poslanecké sněmovně důvěru měla. To je jedna stránka věci.

Zároveň tady je stránka druhá, která je ještě důležitější. V tisku a i na schůzi Senátu, kterou jsem tady zmiňoval, se ozývaly názory vskutku velmi zvláštní až kuriózní. Že totiž "veřejné" ve vztahu k veřejnoprávní televizi je něco, co má být zcela oproštěno od vlivu politických stran. Ale může mi někdo říci, jak je to možné? Copak činnost politických stran, které podle ústavy jsou základem našeho politického systému, může být vyloučena z veřejného života a lze veřejnoprávní televizi odpreparovat od vlivu politických stran? Copak ti zástupci, bude-li přijat návrh zákona, který vláda předkládá, a budou-li navrhovat různé společenské a jiné organizace své kandidáty, copak tito lidé nebudou mít žádnou vazbu na to, jaký je stranický život a jaké je stranické rozdělení v této zemi? Pokud by tomu tak bylo, pak by tam asi neměli co dělat, protože politická demokracie bez fungování politických stran není možná. Není možné ji zakládat na osobnostech včetně tzv. osobností nezávislých, protože masová politická demokracie, demokracie, kde participují všichni občané, je spojena s volbou základních politických orientací, základních politických programů a tyto politické programy představují politické strany. Ty útoky, které jsou obecně v mnoha médiích vedeny proti politickým stranám, ne proti řadě jejich negativních důsledků, ale v podstatě proti jejich působení a systému, ty jsou něčím, co směřuje proti základům politické parlamentní demokracie v této zemi. A je třeba, aby tyto věci byly nazvány pravým jménem.

A když mluvíme o té nezávislosti České televize, o objektivitě, tak by bylo dobré, kdybychom také přihlíželi k názorům tzv. obyčejných lidí, kteří také píší o tom, jak vnímají působení tohoto veřejnoprávního média. Chci tu přečíst dopis čtenářky, který byl uveřejněn v Právu 23. 12.: "Co ví občan poplatník? Personální změny, patrně s politickým podtextem, vyburcovaly opozici mezi zaměstnanci televize i ve veřejnosti. Ale občan poplatník, který každodenně sleduje veřejnoprávní televizi, má svou zkušenost. Nepřestává žasnout nad absencí výchovy k demokracii a k humanitě, pro kterou má televize tolik příležitosti, nad znevažováním národní minulosti, nad absencí minimální loajality se státem a vládou, nad arogancí redaktorů, moderátorů a komentátorů, kteří bez citu, vkusu a taktu napadají veřejné činitele a jedním dechem aroganci kritizují a dožadují se slušnosti, nad permanentním odmítáním tzv. opoziční smlouvy, propagováním všech možných iniciativ za změnu. I ptá se občan poplatník: o jakou nezávislost jde? Čí nezávislost na čem a k čemu je ohrožena? Mladíček jedné strany je diskvalifikován, zatímco mladíčci druhé strany jsou slyšeni jako orákula. Kde byli až dosud umělci zvučných jmen a všeobecně známé osobnosti, když televize produkovala destrukci národního občanského vědomí, nedostatek citu, vkusu a taktu? Proč se ozývají až nyní? A jejich věhlas a umělecké výsledky jsou kompetencí pro posuzování ideové a personální koncepce řízení veřejnoprávní televize? Proč se až dosud nezasazovali za pozitivní hodnoty a skutečnou kulturu v naší veřejnoprávní televizi?"

Nemusíme s tímto postojem zcela souhlasit, ale osobně podle svých zkušeností - a sleduji veřejnoprávní televizi v jejím vývoji po celou dobu polistopadového období - si myslím, že tyto soudy jsou v mnohém pravdivé. A abych volil příklad v poslední době: jak to, že veřejnoprávní televize před krajskými volbami vůbec neměla žádné pořady, které by občany informovaly o reformě veřejné správy, o tom, k čemu ta reforma má být, co to je krajský článek této reformy, k čemu je tato samospráva, aby je informovaly o tom, jak je to v jiných zemích, prostě nic? Těsně před volbami byly výsledky volebních preferencí. To je velmi málo a je to v rozporu s tím, co má veřejnoprávní televize podle zákona plnit - přispívat k vytváření demokratické společnosti.

Takže musíme mít na zřeteli i tyto věci. Samozřejmě i veřejnoprávní televize je součástí celého života české společnosti v polistopadovém období. Já na rozdíl od předsedy sněmovny tuto kritiku nechápu jako důvod pro její privatizaci, ale chápu ji jako důvod pro to, abychom veřejnoprávní charakter televize jako službu občanům této země skutečně mnohem lépe zajišťovali.

Zároveň bych se chtěl přece jen ještě vyslovit k několika věcem, které se staly rovněž velmi frekventovanými tématy v tisku i na té senátní schůzi a kde dochází k takovému zmatení pojmů, že jsem skutečně po těch deseti letech až překvapen a nepříjemně zklamán. Protože jestliže někdo může tvrdit, že není třeba dodržovat platný zákon, jestliže dospěji k tomu, že mám za to, že byl porušen duch nebo smysl tohoto zákona, nebo že jestliže vyšší mravní nebo nějaký ještě vyšší princip mě vede k tomu, že považuji tento zákon za špatný, že se jím nemusím řídit, pak si nemyslím, že je to součást demokratické kultury této země.

 

(15.00 hodin)

(pokračuje Jičínský)

My máme v ústavě ustanovení, že Česká republika je demokratický právní stát. V tomto smyslu všechny orgány této země, které mají ústavní postavení, jsou voleny a utvářeny v souladu s ústavními pravidly. Z tohoto hlediska podle mého soudu není možné a není správné stavět proti sobě legalitu a legitimitu a prohlašovat, že dejme tomu výpovědi členů televize byly legální nebo vzpoura členů televize byla legitimní, ale nebyla legální. Já si myslím, že tuto dichotomii v demokratickém právním státě takto vést nelze - může se mi to líbit nebo ne - protože masová demokracie nerozlišuje mezi laureátem Nobelovy ceny a člověkem s inteligencí dejme tomu podprůměrnou, v tomto směru oba mají jeden hlas, ale málo platné, nejvyšším kritériem demokratičnosti v této zemi je volba, a orgány vzešlé z voleb jsou nositeli demokratické legitimity.

Mne nelze obviňovat z toho, že bych demokracii redukoval na volební akt. Je dobře známo, že jsem byl navrhovatelem ústavních zákonů o referendu, a stále si myslím, že tuto mezeru bychom zaplnit měli, ale nemohu souhlasit s tím, aby v této zemi se zpochybňovala legitimita legálních rozhodnutí, legálních aktů, protože pak tedy už nastává něco, co s demokracií nemá nic společného. Chtěl bych říci, že od boje za svobodu k anarchii je někdy velmi blízko. I toto jsou věci, které je třeba mít na zřeteli.

O těchto otázkách by bylo možno diskutovat dlouho, ale je naší povinností, abychom hledali cestu v rámci zákonného řešení zákonným postupem k tomu, aby tato krize byla vyřešena. Každý, kdo má zájem na tom, aby věci v České republice se vyvíjely normálně, abychom si nekazili stupeň příprav pro vstup do Evropské unie různými stranickými půtkami nebo představami, že máme teď šanci pro svou stranu získat zvláštní výhody, abychom si tedy připomněli svou základní odpovědnost a povinnost a snažili se toto řešení zákonnou cestou získat.

Myslím, že návrh novely zákona, který předložila vláda, je vhodným podkladem pro to, abychom tuto cestu hledali a nastoupili. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Slova se ujme pan poslanec Pavel Severa, nejprve se ale s faktickou poznámkou hlásí pan poslanec Matějů.

 

Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám jen dvě technické poznámky. Předně bych byl velmi nerad, kdyby díky tomu, co tady řekl předřečník, byla spojována slova "občan, ulice, veřejné mínění a lůza". V mém vystoupení nic takového nebylo. Já jsem jen zdůrazňoval, že politik by měl sledovat výzkumy veřejného mínění nejen tehdy, když se zjišťuje, jaké jsou volení preference, ale i tehdy, když podle mého soudu by měl vědět, jak se vyvíjejí názory voličů na to, co dělá.

Druhá věc - před chvílí jsem byl informován o tom, že tajemnice kulturního výboru Rady Evropy, která má na starosti mediální komisi, žádá, abychom se připravili na vysvětlení toho, co se děje v České televizi, a zda mohou nějak pomoci. My zatím nebudeme reagovat. Myslím si, že je to zbytečné. Máme před sebou několik dní, kdy budeme projednávat zákon, a jsem přesvědčen o tom, že přijedeme do Rady Evropy s tím, že nový zákon vyhovuje usnesením Rady Evropy.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Slova se ujme pan poslanec Pavel Severa.

 

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, na začátku musím ohlásit střet zájmů. Nejsem sice členem žádné skupiny, která dělá publicistické pořady či jakékoliv jiné, ale střet zájmů vyplývá z toho, že jsem koncesionář. Myslím, že koncesionáři jsme tady skoro všichni. Pokud je mi známo, pouze pan poslanec Marek Benda, který není přítomen, nemá televizi. Pokud je tady ještě někdo další, tak se omlouvám. Jako koncesionář jsem si zjistil, jestli řádně platím poplatky. Konstatoval jsem, že ano, a  musel jsem si položit stejnou otázku, jakou si možná kladou všichni ti, kteří nás sledují - zřejmě i paní Nováková, jak tady říkal pan místopředseda, která nás sleduje a čeká, zda se budeme chovat tak jak očekává, abychom situaci vyřešili -, zda dostáváme za své poplatky službu, kterou si platíme.

Musím říci, že můj názor je, že nikoliv, nedostáváme. Za můj poplatek jsou místo toho vysílány zprávy třeba den staré, zprávy s nekvalitním zvukem, zprávy nezajímavé, nevyvážené, tendenční, skoro by se mi chtělo říci při pohledu na jednoho redaktora a vzpomínce na minulého ředitele České televize - Zelenka jako Zelenka. Dokonce nejenže nedostáváme zprávy, jaké si platíme, ale za můj poplatek místo vysílání avizovaného programu, místo pohádky pro děti, se objevuje na obrazovce černobílý nápis, což děti asi moc nezajímá a dospělí místo zpráv také najdou černobílý nápis, že vysílání bude pokračovat za chvíli. Proč, nikdo netuší. To nás také moc nenadchne.

Jako koncesionář jsem seznámen, dle jakých zákonů poplatky platit musím a kdo je zodpovědný za to, že Česká televize vysílá programy, které vyrábí za tyto vybrané koncesionářské poplatky. A vůbec mě tedy jako koncesionáře nezajímá, zda byl ředitel České televize zvolen rychle, pomalu, ve dne, v noci či nějak jinak. Zajímá mě, jestli Rada ČT, která byla zvolena a je placena z vybraných koncesionářských poplatků, koná rozvážně, jestli koná odpovědně a  jestli její konání má takový efekt, jaký čekávám jako koncesionář.

Zajímá mě také velice, zda generální ředitel a management České televize zajistili stabilní vysílání České televize. Tady musím konstatovat, že nezajistili. Kdyby to bylo půl dne, jeden den, možná bych to mohl přičíst nějakým vlivům z nového prostředí, ale už to trvá 14 dní a důvody, proč to nezajistili, mě skutečně jako koncesionáře nemusejí zajímat. Pokud si totiž nevědí se situací rady, nemají na tom místě jako ředitel nebo člen managementu televize setrvávat a mají z toho vyvodit důsledky a uvolnit místo jiným, kteří to dokáží řídit.

Určitě jako koncesionář - a to vím určitě - nechci, aby za koncesionářské poplatky byly vyráběny zbytečně dva typy zpráv. Je to mrhání finančními prostředky. Nechci, aby se vydávaly peníze za pronájem dalších prostor pro vysílání, když jich Česká televize podle mého názoru má dostatek, nechci, aby moje zájmy koncesionáře hájila Rada České televize, která není ochotna situaci řešit ku prospěchu České televize a není schopna reagovat na realitu a napravit své chyby.

Také nechci, abych za své poplatky zíral na zmiňovanou černou obrazovku se sdělením o tom, že v instituci něco nefunguje. Také nechci, aby moje zájmy koncesionáře zastupovali vedoucí pracovníci bez citu pro řešení situace, jen s vědomím moci, kterou dávají okázale najevo. Tady mám zejména na mysli neadekvátní přístup bývalé poradkyně předsedy ODS, dnes ředitelky zpravodajství paní Bobošíkové, která dle mého soudu osvědčila cit pro situaci jako kdysi pan Miroslav Štěpán v ČKD, který si za to vysloužil skandování "nejsme malé děti".

 

(15.10 hodin.)

(pokračuje Severa)

Jako koncesionář chci, aby Česká televize vysílala kvalitně to, co je v programu, to znamená zprávy, které očekávám. A pokud placení zástupci v Radě ČT a management ČT toho schopni nejsou, tak znova opakuji, že očekávám, že nebudou svou nečinností či neschopností nadále krizi a škody prohlubovat a vyvodí z toho důsledky a uvolní své funkce, aby se o řešení situace mohl pokusit někdo jiný, někdo, kdo je tohoto konsensu schopen.

Teď skončím jako koncesionář a dovolím si položit několik otázek jako poslanec. Tyto otázky si musím položit, protože tady ještě nezazněly.

Vynechám otázku nebo nebudu chtít odpověď na otázku, proč tady není předseda Rady ČT. Nevím totiž důvod, proč je v Brně, možná je ten důvod skutečně závažný, ale překvapilo mě to.

Ale moje zásadní otázka je: Zabývala se problémem ČT včas a odpovídajícím způsobem mediální komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR? Odpověď podle mě je velmi jednoduchá: Ne. Komise zasedala teprve včera. To považuji za skandální.

Další otázka by tedy měla být, jestli zvládl svoji funkci předsedy mediální komise místopředseda sněmovny Ivan Langer. Tady bych také musel říci, že jednoznačně nezvládl. Ne, komise nejednala a možná proto, že pan předseda Langer se o to ani nesnažil, možná proto, že ani nechtěl.

A já si kladu otázku: Kdy jindy by měl předseda mediální komise svolat komisi, když ne v této vypjaté situaci? Kdy jindy? Na co čekal? Že by podle jeho soudu nebyla tato situace natolik vážná, aby se jí mediální komise zabývala? To snad asi ne.

Z tohoto mi vyplývá, že předseda mediální komise Ivan Langer situaci naprosto nezvládl a místo toho, aby jednal, tak nečinně přihlížel k tomu, jak se situace vyhrocuje.

Dle mého soudu tedy komise, lépe řečeno předseda komise zklamal, a je tedy nesporné, že nadále nemůže tuto komisi zodpovědně vést. A domnívám se a jsem o tom hluboce přesvědčen, že odstoupení předsedy mediální komise přispěje významně ke zklidnění situace také.

Na konec mi dovolte říci názor. I přesto, že podpořím změnu zákona, tak si nemyslím, že na vině je pouze znění zákona, protože, a to už tady zmiňoval předseda Kasal, že za znění starého zákona si neumí představit, že by tuto situaci nechal tak do krajnosti dojít např. předseda bývalé Rady ČT pan Grygar, to znamená, je to spíše v lidech, ve členech Rady ČT, která nejednala tak, jak jednat měla, a nadřadila jiné zájmy nad zájem stability ČT. A tvrdím, že v tuto chvíli vítězství už nemůže utrpět nikdo, všichni jsme prohráli, a o tom svědčí i reakce ze zahraničí.

Přiznávám se, že bych si nikdy nepředstavoval, že takovouto situaci budeme řešit jedenáct let po roce 1989. A pevně věřím, a optimismus mě neopouští, že jsme schopni se s touto situací vypořádat a zapomenout na to, že bychom ještě někdy dopustili to, aby někdo směl telefonovat a ovlivňovat redaktory v České televizi a média ku prospěchu jednotlivých stran. Domnívám se, že toto je velké poučení podle hesla "Všechno zlé k něčemu dobré".

 

Předseda PSP Václav Klaus: Zdráhám se říci "děkuji pane poslanče", protože to po tomto projevu říci nemohu.

Pan poslanec Petr Pleva má technickou poznámku.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Chtěl bych se prostřednictvím pana předsedy zeptat nového mediálního odborníka pana kolegy Severy, zdali, když má tak dojemnou starost o hospodaření nového vedení České televize, ho také znepokojuje, že pořady v ČT jsou zhruba třikrát, někdy i vícekrát dražší než obdobné pořady v soukromých televizích. Děkuji za odpověď.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Dalibor Matulka.

Vy víte, že to je třikrát dražší, pane poslanče?

Prosím.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, měl jsem předsevzetí, že nebudu vystupovat v této debatě, ale čím déle ji poslouchám, tím více ve mně zraje dvojí prosba.

První prosba se týká poslanců těch parlamentních stran, které mají jakousi většinovou dohodu. Prosím vás, dohodněte se, vyberte si z navržených usnesení to, které vám bude nejvíc vyhovovat, vraťte svobodu panu Rumlovi, paní Galatíkové, panu páteru Halíkovi, ať nemusí poněkud disidentským způsobem celebrovat v redakci České televize něco, co na mě působilo jako "červený šátečku, kolem se toč". Prosím vás, přijměme nějaké usnesení, které těmto ukřivděným lidem svobodu vrátí, a pojďme dělat něco užitečného. To je první prosba.

Druhá prosba je na ty poslance, kteří jsou dále přihlášeni do rozpravy, aby to zvážili z úhlu toho pohledu, co nám přísluší. Máme předložen návrh novely televizního zákona, budeme se jím ve stavu legislativní nouze zabývat, to Parlamentu přísluší. Přestaňme se zviditelňovat před televizními kamerami, pojďme dělat něco užitečného.

Páni poslanci a dámy poslankyně, kdo jste dále přihlášeni do rozpravy, zkuste zvážit, zda je to skutečně nutné, zda by nebylo potřebnější dělat trošku něco jiného. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Další technickou poznámku má poslanec Zdeněk Koudelka.

Jinak musím konstatovat všem, kdo to nevědí, že formálně přihlášených je v tuto chvíli 38 poslankyň a poslanců a že kromě těch, kteří se hlásili s technickými poznámkami a kteří se hlásili v termínu předstihovém, to znamená, že mají různé formy prioritní možnosti vystoupit, zatím promluvilo z řádně přihlášených 38 poslanců dnes v 15.15 hodin šest. To pro vaši informaci.

Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedo, využívám technické poznámky jenom proto, abych reagoval na to, že pan poslanec Severa kritizoval předsedu Rady ČT, že není přítomen. Chtěl bych říci, že předseda Rady ČT pan Miroslav Mareš je v předsálí sněmovny, je přítomen ve sněmovně. V sále není proto, že zákon mu neumožňuje, aby byl osobou přítomnou zde a účastnil se přímo jednání sněmovny. Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, nedal byste návrh, aby byl pan předseda Rady ČT pozván a sedl si ke stolku vedle zpravodaje?

 

Poslanec Zdeněk Koudelka: Domnívám se, že je to asi správný návrh, a já tento návrh vznáším a prosím, aby se o tom hlasovalo. A myslím, že by mu mělo být umožněno účastnit se případně i diskuse.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Koudelkovi.

Použiji gongu. (Do jednací síně se vrací celá řada poslanců.) Teď jsme zmátli všechny, kteří seděli v přísálí.

Vážení kolegové, pro pořádek vás odhlásím. Prosím, abyste se všichni zaregistrovali svými identifikačními kartami, a budeme hlasovat o návrhu pana poslance Koudelky, který navrhl umožnit účast na našem jednání předsedovi Rady ČT.

Doufám, že je vás už drtivá většina přihlášena. Dám o návrhu neprodleně hlasovat.

 

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 z přítomných 149 poslanců 144 hlasovalo pro, 3 hlasovali proti. Návrh byl přijat.

 

Prosím tedy, aby aparát sněmovny přizval předsedu Rady ČT pana Miroslava Mareše do jednací síně.

S technickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jiří Vlach.

 

(15.20 hodin)

Poslanec Jiří Vlach: Pane předsedo, dámy a pánové, mám faktickou poznámku. Naváži na to, co říkal pan kolega Matulka, a pokusím se také vyzvat o určitou racionalitu v jednání.

V diskusních příspěvcích se hodně hovoří o potřebě prošetřit financování, forenzním auditu atd. Chtěl bych konstatovat, že pro vypracování auditu a prošetření financování - pro tuto věc jsou komunisté, sociální demokraté, ODS, KDU-ČSL, Unie svobody, stávkující zaměstnanci. Myslím, že je takřka jisté, že usnesení v tomto smyslu bude přijato a můžeme tyto pasáže ze svých vystoupení vypustit.

Děkuji vám.

 

Předseda PSP Václav Klaus: V každém případě vítám pana předsedu. Myslím, že by měl sedět vedle zpravodajů. Či nikoli? Ať se tedy posadí do kraje této řady.

Vidím, že jednota sněmovny je tak malá, že je velký problém, kdo si kam má sednout.

Nyní se přihlásil další s přednostním právem - pan místopředseda sněmovny Brožík.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nechci využívat přednostního práva. Nechtěl jsem ani vystupovat, ale vzhledem k tomu, že jsem podstatnou část dnešního dne řídil, takže jsem všechny účastníky pečlivě poslouchal, a mohu říci, že jediný, který nevyužil přednostního práva, je premiér Miloš Zeman. Přesto mi dovolte několik poznámek k dnešnímu projednávání této zprávy.

Mnoho z mých předřečníků přesně pojmenovalo současnou krizovou situaci v České televizi. Asi se jedná o spor mezi legitimitou(?) na jedné straně a legitimitou, popřípadě duchem zákona na straně druhé.

Pan kolega Vlach hovořil, že není třeba se věnovat pasážím, které se týkají financování České televize. Pan kolega Severa tady hovořil, že jako koncesionář za své poplatky chce kvalitní programy, kvalitní vysílání. Myslím si, že i ti lidé, kteří byli na Václavském náměstí, nemají informace, jak skutečně v České televizi s oním pětimiliardovým balíkem hospodaří. Stálo by za srovnání, kolik stojí čtyřhodinová operace by-passu, jaký honorář za to mají profesoři a lékaři na kardiochirurgii a kolik nás stojí vyrobení jednoho půlhodinového programu, kolik za to mají producenti, herci, moderátoři apod. Pokud chceme veřejnoprávní televizi, i veřejnost by měla znát tyto náklady a tyto věci tak, jak jsou známy i o nás, poslancích a senátorech, protože to tak určuje zákon a všichni si to v zákoně mohou přečíst.

Faktem je, že situace v České televizi se nedobrým způsobem zpolitizovala až na úroveň rozhodujícího impulsu, který po deseti letech přivedl opět několik desítek tisíc lidí do ulic. Jmenujme teď fakta celé kauzy, která by měla být společným jmenovatelem našich společných kroků, které jsou zatím obsaženy v usnesení poslaneckého klubu, které vám bylo předloženo.

Situace v České televizi se vyhrotila natolik, že není možné ignorovat názor velké většiny jejích zaměstnanců, kteří požadují odchod současného vedení v České televizi v čele s Jiřím Hodačem. Česká strana sociálně demokratická měla ve svém programu účast zaměstnanců na správě podniků. Bylo by tudíž obrovskou chybou ignorovat názory těchto zaměstnanců.

Na druhou stranu odvolávat za současné situace Radu České televize by nebylo dobré a prodloužilo by to nestabilitu ve veřejnoprávní televizi na další dlouhé měsíce, což je za současné vyhrocené situace absolutně nežádoucí. Musím v této chvíli připomenout, že rada jednala zcela legálně, tedy podle zákonů České republiky, které jsme zde v Poslanecké sněmovně schvalovali. To, že je rada vysoce zpolitizovaná, není vinou této rady, není to vinou možná ani této Poslanecké sněmovny, je to vinou minulých Poslaneckých sněmoven, které schválily takovýto zákon. Způsobem volby v poměrném zastoupení, byť pro někoho diskriminačním, tato rada byla schválena.

Ptám se, proč může rada veřejnoprávního Českého rozhlasu fungovat naprosto bezproblémově a Rada České televize je tak zpolitizovaná. Odpovědět si můžete sami, ale je jisté, že za určitých podmínek, např. před volbami, může být televize strategickým médiem hlavně pro politiky. Myslím si, že je třeba počkat na schválení nového zákona o České televizi, který přispěje k řešení situace a který by měl být projednán co nejrychleji, jak nám to umožňuje stav legislativní nouze. Jak zde bylo několikrát řečeno, je třeba, aby tento zákon sněmovna skutečně přijala příští pátek 12. 1. s tím, že Senát jej může projednat neprodleně příští týden, tzn. 16. 1. 2001.

Nesmíme však zapomenout ani na poslední důležitý aspekt celé kauzy. Situace není zpolitizovaná pouze z pohledu Rady České televize. K negativní politizaci přispěli výraznou měrou politici, kteří se snažili dle mého názoru vytáhnout z momentální vypjaté situace osobní kapitál tím, že doslova bivakovali s revoltujícími redaktory v tzv. velíně. Mrzí mě jen, že stejnou metodu nepoužili v loňském roce, kdy nevyfárali horníci v dole Koh-i-noor, kdy sličné senátorky a paní poslankyně nebo páni senátoři s bandaskou by horníkům zpříjemnili čtyřicetidvoudenní čekání v dole, ale zřejmě by jim tam bylo příliš horko, takže využili raději pohodlné stoly v České televizi. Nejenže se tím politici odhalili před veřejností, ale totéž se povedlo i samotným redaktorům, které už dnes může veřejnost jen těžko považovat za nestranné a objektivní. Ptejme se, zda to byl záměr redaktorů, nebo zda redaktoři ve velmi nepříznivé a zoufalé situaci jistým způsobem neskočili zejména představitelům čtyřkoalice na špek. I touto situací je třeba se zabývat, i když rozhodnutí v této fázi není na sněmovně, ale bude na budoucím, doufejme už stabilním vedení České televize.

Na závěr bych vám sdělil několik osobních pocitů z celé této záležitosti. Zpravodajství legálního vedení České televize, tzv. bobovize, tím nechci urážet, na mne zapůsobilo stejným dojmem jako na vicepremiéra Pavla Mertlíka: strnulost, jednostrannost a při řešení provizorních podmínek i neprofesionalita. Jako kdybych se probudil v roce 1985 a pustil si oficiální televizní noviny.

Na druhou stranu jsem byl šokován vypjatostí a až nemístnou afektovaností revoltujících redaktorů, kteří v zoufalství skandovali před představiteli nového vedení slova jako "svoboda", "hanba", apod., a přitom nepřipustili žádný dialog. Myslím, že se takto v moderní demokratické společnosti také nejedná.

Musím říci, že v celém zpolitizování situace Česká strana sociálně demokratická se zachovala jako strana absolutně objektivně nezávislá. Je třeba poděkovat místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému a Vladimíru Špidlovi, kteří se nebáli jít obhajovat postoj české exekutivy ani před možná právem rozhořčený dav na Václavském náměstí.

Proto na závěr konstatuji, že návrh usnesení předložený naším poslaneckým klubem je třeba přijmout. Dejme si navzájem šanci, aby se situace v České televizi vyřešila, aby to byla situace pouze v České televizi, a ne ve společnosti, a hlavně ke spokojenosti celé veřejnosti. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Vlach s technickou poznámkou.

 

Poslanec Jiří Vlach: Malé upřesnění. Dostali jsme pozvánku na 12. 11. a ne na 16. 1.

Dopustím se ještě druhého pokusu. Televize - věc veřejná, stávkující redaktoři, všechny strany ve sněmovně podporují vyšetření financí. Zvažme, zda tyto pasáže ze svých projevů, jak se budeme bít v prsa, že jsme pro, nevypustíme.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, můžete upřesnit, co jste měl na mysli při pozvání na pátek 12. ledna?

 

(15.30 hodin)

Poslanec Jiří Vlach: Jenom to, že pan kolega Brožík, pan místopředseda se přeřekl a řekl příští týden 16. 1. - nic víc.

 

Místopředseda PSP František Brožík: (Odpověď z místa.) 16. 1. v Senátu, pane kolego.

 

Poslanec Jiří Vlach: Pak se omlouvám.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane kolego poslanče, prosím vás, važte slova častěji, než to děláte.

Jako další je přihlášen pan poslanec Kvapil, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.

 

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Musím říci, že zpočátku jsem jednání zaměstnanců České televize, kteří odmítli respektovat nově jmenovaného ředitele, nerozuměl. S přibývajícím časem jsem si však víc a víc uvědomoval, že skutečně jde o boj za nezávislost České televize. Toto moje přesvědčení včera zpečetila tzv. "bobovize", když včera odvysílala reportáž z Václavského náměstí z údajně svolané demonstrace, které se zúčastnila hrstka lidí. Neuvedla, že šlo o sóloakci, že jí nebyla dána žádná publicita, a tudíž veřejnost o ní ani nevěděla. Toto polopravdivé zpravodajství je horší než lež a mělo vyvolat dojem, že stávkující zaměstnanci ztrácejí podporu veřejnosti. Tak se chovaly sdělovací prostředky v dobách totality.

Martin Luther King napsal, že lidé jsou morálně odpovědni za to, aby neuposlechli zákonů nespravedlivých nebo nespravedlivé aplikace zákona. Ústava České republiky charakterizuje Českou republiku jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti. V případě volby Rady České televize v dubnu loňského roku byl tento ústavní princip pošlapán, a to i za účasti našeho poslaneckého klubu. To mělo bezesporu zásadní vliv na další fungování Rady České televize.

Zaměstnanci České televize se jako první této nespravedlnosti postavili na odpor pokojnou cestou, veřejně a s vědomím, že to může mít pro ně osudové následky. Proto jim za jejich statečnost děkuji.

A nyní pár slov k projednávané zprávě. Jejích téměř sedm stran je věnováno důvodům, které radu vedly k odvolání bývalého ředitele a výběru nového. Aktuální situaci v České televizi zpráva věnuje pouze jednu stránku. A zde je uvedeno, že 29. prosince 2000 rada požádala ředitele České televize, aby zajistil plnění paragrafů 2 a 3 zákona o České televizi.

Jsem z Olomouce, a pokud vím, nejen tam, ale i jinde v republice není šířen televizní program v plném rozsahu, ale v době hlavní zpravodajské relace a případě i jindy se objevuje jen jakési sdělení. Navíc i více dní Česká televize neposkytuje objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů tak, jak jí to ukládá zákon. Zpráva rady k tomu pouze konstatuje, že se o to ředitel v rámci možností pokouší. Podívám-li se však na už zmíněnou "bobovizi": jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Že naopak současné vedení České televize vědomě nebo snad nevědomě přestupuje § 2 zákona o České televizi.

Pro vyřešení situace v České televizi a zajištění její nezávislosti je podle mého názoru nutné 1. odstoupení Jiřího Hodače, odstoupení Rady České televize, přijetí nového zákona a následná volba nové Rady České televize a jmenování nového ředitele. V tomto smyslu podporuji navržené usnesení panem zpravodajem, ale podávám ještě tento návrh: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá zprávu Rady České televize.

Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Jako další se přihlásil pan poslanec Cyril Svoboda, následuje poslankyně Machatá.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Mnohé z toho, co jsem chtěl říci, řekl můj předřečník. Já bych chtěl ještě upozornit na podstatnou věc, o které se tady nemluví. Mluví se stále o tom, kdo kde dodržuje nebo nedodržuje zákon. A zákon o České televizi je položen na odpovědnosti za výsledek, nikoliv za zavinění. Říká se v něm, že Radu České televize lze odvolat, jestliže sněmovna opakovaně svým usnesením konstatuje, že Česká televize neplní své poslání podle § 2 zákona. Tady se neříká o tom, kdo je viníkem, ale konstatuje se objektivní stav věci. Já si myslím, že toto vidí každý občan České republiky.

Podle mého názoru nezvládl tuto situaci ani ředitel České televize, ani rada, a proto já podporuji menšinové stanovisko, které bylo předneseno na kulturním výboru, a také se připojuji k tomu návrhu, který se týká zprávy Rady České televize, protože ji doporučuji všem k pečlivému čtení. To, co je předmětem naší debaty, je odbyto na 35 řádcích. Není tam řečena žádná podstatná informace, ale i tam rada konstatuje, že zákon není splněn. Takže já se připojuji k těm návrhům, ale mám obavu, že budou muset být předloženy ještě v podrobné rozpravě.

Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Paní poslankyně Machatá, potom bude následovat vystoupení předsedy vlády Miloše Zemana, i když on se tentokrát výslovně přihlásil jako poslanec Miloš Zeman. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Předesílám teď, že moje vystoupení nebude krátké, protože se domnívám, že je potřeba podívat se na celou situaci kolem České televize a na možnosti jejího řešení v poněkud širším kontextu než jenom z hlediska okamžitého, tedy i emocionálního rozhodování.

Je třeba říci, že proklamovaný boj redaktorů České televize za svobodu slova se mi zdá poněkud přehnaný. Domnívám se, že jedna z mála věcí, která je v České republice zaručena a také fakticky existuje, je svoboda slova. Otázkou je, jak je tato svoboda slova využívána a zdali se v oné při o svobodu slova spíš nejedná o při o svobodu duše. Je nesporné, že Česká televize je definována jako veřejnoprávní médium - lépe, či hůře je tento fakt zakotven i v zákonných normách, které její postavení a úkoly ve společnosti definují.

Je také ale skutečností, že Česká televize od roku 1990 nikdy nebyla nezávislým médiem, že byla vždy pod vlivem vládnoucích politických uskupení, že byla pod vlivem silných parlamentních uskupení. Z toho pohledu se mi zdá boj za nezávislost České televize bojem za něco, co v dané chvíli neexistuje, a tudíž bojem za dané situace marným.

My politici, zejména vy politici, kteří jste v této sněmovně a ve vládách této země od roku 1990, jste se dopustili základního omylu ve vnímání smyslu slova pluralitní demokracie a smyslu slova svobody. Bohužel se česká politická reprezentace navenek převážně profiluje jako nesmiřitelné protipóly, v nichž ale všichni chtějí totéž. Jejich představa o dobru a pravdě je ta jediná správná, která musí zvítězit. Naše politická scéna trošku připomíná parafrázované úsloví, že boj proti válce je potřeba vést do posledního vojáka.

Nenaučili jsme se to základní, co vlastně demokracie a úloha politiky v rozvinutých demokraciích znamená. V rozvinutých demokraciích politika slouží k odstraňování společenských sporů, slouží k hledání kompromisních řešení a slouží k tomu, aby ve společnosti nevzniklo skupinové či sociální napětí takového typu, které vede k destrukci demokratického řádu.

 

(15.40 hodin)

(pokračuje Machatá)

Naše politika, česká politika vytváří bohužel pravý opak. Je zdrojem skupinových sporů a je mnohdy zdrojem sociálního napětí. A myslím si, že tady je zakopaný pes civilizace České republiky. Cílem naší snahy musí být vytváření prostředí, ve kterém svoboda slova je totožná se svobodou člověka, který této svobody slova využívá. Není možné si představovat, že existuje jakási svoboda slova a jakási nezávislost slova a zpravodajství, jestliže neexistuje svoboda člověka zpravodajce oproštěného od duševního či existenčního spříznění s nějakým politickým směrem.

Je absurdní si představovat, že nezávislé zpravodajství, a tedy svobodné zpravodajství, můžou vykonávat lidé, kteří jsou přesvědčenými zástupci a podporovateli určitého politického projektu, určité politické filozofie a určitého politického stylu, a to ať z jakéhokoli důvodu. Je z tohoto pohledu absurdní hledat v řadách českých žurnalistů celé médium, které by naplňovalo význam slova nezávislý, svobodný a současně tak samozřejmě plnilo roli veřejnoprávní, plnilo úlohu média, které skutečně má být médiem veřejnosti. Od toho slovo veřejné.

Je třeba říci, že televize, která má své správce v Radě ČT, která je volena Poslaneckou sněmovnou této republiky, bude vždy a za každých okolností, při jakémkoli složení Parlamentu, při stávajícím zákonu o České televizi a při způsobu volby této rady podléhat tendencím, preferovat sobě politicky, filozoficky a morálně spřízněné lidi. To nelze vyčítat Radě České televize. To lze vyčítat nám, poslancům, kteří tyto lidi volíme a kteří je vybíráme pro tuto volbu.

V dubnu loňského roku jsem upozorňovala při volbě Rady ČT, že tato rada není složena tak, aby mohla být radou veřejnoprávní občanské České televize, ale je radou politickou, která bude zabezpečovat zájmy politických stran. A ukázalo se být pravdou, že dokud Česká televize vycházela té či oné parlamentní politické straně přiměřeně vstříc, byl klid. V okamžiku, kdy se jedna politická strana v Parlamentu cítila ohrožena v tzv. svém veřejnoprávním médiu, cítila ohrožení svých zájmů, začal tlak na Českou televizi. A proto je ze všeho nejdůležitější znovu a znovu připomínat slovo veřejnoprávní.

V této zemi žije zhruba 10 milionů lidí, z toho zhruba 8 milionů má volební právo. Z těchto 8 milionů toto volební právo v posledních parlamentních volbách využilo zhruba 60 % lidí, to znamená necelých 5 milionů lidí. Z těchto necelých 5 milionů lidí v konečné podobě po přepočtu hlasů Poslanecká sněmovna reprezentuje zhruba 4 miliony. Tyto 4 miliony lidí netvoří většinu veřejnosti České republiky, a proto také televize nemůže být veřejnoprávní, má-li sloužit pouze těmto 4 milionům.

V České republice existují desítky minorit názorových, politických, náboženských, etnických, kterým se v tzv. veřejnoprávní České televizi prostoru nedostává, protože není v zájmu parlamentní lobby, která ovládá Českou televizi, aby byly dávány jakékoli další možnosti vyjádření minoritního názoru, který - nedej bože - v otevřené názorové soutěži by se mohl postupně stát názorem většinovým.

Je třeba při této příležitosti upozornit ještě na další aspekt celé věci, a to jakým způsobem politika a jednotliví politici přistupují k řešení nastalého problému v České televizi. Je potřeba si také říci, jaké jsou příčiny a jaké jsou důsledky, a tyto věci mezi sebou nezaměňovat.

Je bohužel faktem, že v České republice je opovrhování právem oblíbenou disciplínou čelných politiků. A to nejen v dnešních dnech, ale již od roku 1990 je založeno na tento nebezpečný trend a troufám si říci, i když to nebude příliš populární, že dobrým příkladem toho je např. porušení volebního zákona dnešním senátorem Janem Rumlem na tiskové konferenci před volbami v roce 1990, využití veřejnoprávního média k prezentaci informací poškozujících volební stranu - tehdy Čs. stranu lidovou. A tento trend se nesl celým vývojem České republiky, nejenom v jednání mnohých politiků pocházejících z disentu, kteří ke škodě České republiky v sobě mají málokdy zakotven konstruktivní přístup ke tvorbě demokratické společnosti, ač byli vhodnými destruktory totality. Poté co tuto úlohu splnili - a díky jim za to - nenastartovali další část svého politického bytí, mám na mysli konstrukci společnosti nové, společnosti respektující bezvýhradně zákony a pravidla.

A je to nepochybně i opovrhování zákony a přehlížení negativních jevů v české společnosti, zejména v hospodářské sféře nakládání se státním majetkem při privatizaci, všechny možné podvody i jejich netrestání. Vytvořil se zde obraz, že zákon je taková věc, která vlastně omezuje jenom ty, kteří jej chtějí dodržovat, jako pomůcka pro jejich dobrý pocit. Ti, kteří zákon dodržovat nechtějí, nemusí.

Hluboce se mýlí každý politik, který se domnívá, že existuje nějaký vyšší princip mravní nad zákonem demokratické společnosti. Existuje vyšší princip mravní nad zákonem ve společnosti totalitní. Nepochybně. Z toho pohledu nerespektování zákona vnuceného totalitními vládami je srozumitelné, je opodstatněné, je pochopitelné a je správné. Nerespektování zákona ve společnosti demokratické, a tou nesporně z hlediska institucionálního Česká republika je, je neodpustitelné hazardování s něčím, co vytváří základ společenského chování a základ fungování společnosti.

Nyní mi dovolte, abych se zmínila o faktickém řešení současné situace v České televizi a o pohledu České strany národně sociální na možná řešení. Podle našeho názoru existují právní normy, o kterých můžeme pochybovat, že jsou dokonalé, že jsou správné, že řeší tuto nebo onu situaci tak, jak bychom si přáli. Ale je nezpochybnitelné, že existují a že se podle nich musíme zejména my zákonodárci řídit. Proto naše základní východisko je: Tento parlament zvolil Radu ČT a tato rada zvolila generálního ředitele ČT. Že tak učinila rada špatně složená, špatně zvolená, je nepochybné. Stejně tak je nepochybné, že tak učinila způsobem, který neodpovídá významu funkce generálního ředitele ČT, a že svými kroky způsobila Rada ČT, nikoli generální ředitel, situaci, ve které se nyní nacházíme.

Jako zákonodárci máme jen málo možností, jak se chovat jako nositelé zákona, jako jeho tvůrci a také především jako jeho přísní dodržovatelé. A proto si doporučujeme řídit se platným právem, a je na Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby rozhodla o tom, zdali rada, kterou si zvolila, je rada správná a postupovala podle takovéhoto záměru. Ale máme možnost zvolit radu jinou, která bude více reprezentovat význam slova Rada České televize, veřejnoprávní televize, a tato rada nechť posoudí postavení generálního ředitele Hodače a jeho odpovědnost za současný stav televize i jeho vhodnost pro výkon této funkce.

 

(15.50 hodin)

(pokračuje Machatá)

Tato rada má potom několik možností. Odvolat nebo potvrdit ve funkci stávajícího generálního ředitele, ale jiné řešení před sněmovnou podle mého názoru není. Je samozřejmě možné vyslovit parlamentní apel např. na generálního ředitele České televize, aby odstoupil ze své funkce, je možné kromě jiného, když už jsem hovořila o odvolání Rady České televize, vyslovit apel na Radu České televize, aby respektovala přání toho, kdo ji zvolil, a odvolala generálního ředitele České televize. Ale je možné také apelovat na Radu České televize, aby sama odstoupila a uvolnila tím prostor Poslanecké sněmovně k volbě rady jiné, která bude lépe reprezentovat všeobecný zájem české veřejnosti o nezávislou a veřejnoprávní Českou televizi.

Jsem hluboce přesvědčena, že jakékoli jiné řešení, jakékoli vměšování vyšších principů mravních a jiných vyšších principů nemá místo v řešeních, která by mohla tato sněmovna přijmout. Je pro nás nepředstavitelné, že by jakýsi zájem byl vyšší, než je zákon. Takovéto zájmy jsme zažili za komunistické totality, tzv. zájmy pracujícího lidu, zájmy proletariátu, zájmy toho či onoho sociálního uskupení či sociální skupiny byly důvodem k porušování základních lidských práv, byly důvody k politickým vraždám, byly důvody k perzekuci a nesvobodě. Všichni, kdo takto uvažujete, si zahráváte s ďáblem, s džinem, kterého když vypustíte ještě jednou z lahve, jako že už jste ho vypustili v této zemi mnohokrát při porušení, obcházení a pohrdání právem, tak nás všechny vracíte do politického středověku. Ani apel prezidenta republiky na to, že porušovat zákon je mravné v případě, že se zákonem nesouhlasí, není žádným východiskem.

Je nejvyšší odpovědností a nejvyšší poctou pro každého demokratického politika zákon dodržovat. Zákon, který je mi nepříjemný, zákon, se kterým nesouhlasím, se musím demokratickými prostředky usilovat změnit. Nikdy nesmím tento zákon zrušit, porušit, protože jedinou volbou zákonodárce je rezignovat na svou funkci, jestliže nechci překročit své lidské a etické dimenze - pohrdání zákonů.

Apeluji na Poslaneckou sněmovnu, aby brala v úvahu právě tyto rozměry tohoto problému a nebezpečí, které se skrývá v laciném, populárním a populistickém řešení jakéhosi politického rozhodnutí o zásahu do právního řádu České republiky a dání průchodu skupinové či momentálně populární vůli před zákonem. Varuji politiky této země před takovýmito kroky. Jsme velice křehká demokracie, která ještě nepoznala vládu zákona, a je proto potřeba udělat vše, aby právě vláda zákona vstupovala do života české veřejnosti.

Porušování zákonů, nabádání k porušování zákonů, obcházení zákonů politiky je receptem pro českou společnost na plošné porušování, nedodržování a pohrdání zákonem, kterého jsme svědky. Nefunkčnost etického chování ve společnosti, dehonestace mravních principů ve společnosti je právě důsledkem porušování zákona, pohrdání právem politiky jako veřejnými autoritami, protože zde platí obzvláště poučení z rodiny - jací jsou rodiče, takové jsou většinou děti. Ve společnosti platí, že jaké jsou veřejné autority - a těmi jsou nepochybně významní kulturní představitelé, politici, významní podnikatelé - taková je společnost. A česká společnost je velmi náchylná kopírovat své vzory. Byli jsme toho svědky za německé okupace, byli jsme toho svědky za komunistického režimu v tom negativním slova smyslu, ale byli jsme toho také svědky v tom pozitivním slova smyslu za první republiky při snaze národa podobat se svému prezidentu.

Tady je především ona etická odpovědnost. Není to o morálce, je to o etice. Morálka je, jak známo, pouhý jeden z projevů vnímání etiky společností a je akceptovaný způsob chování. Morálka může být i zvrhlá, a přesto společensky akceptovaná, pokud není budována na principech etiky, které jsou neměnitelné. A to by také měli politici ve svém rozhodování, ve svých projevech a ve svém chování reflektovat v míře zásadní, neboť zákon je pro politika etickým imperativem.

Je potřeba také říci, že Česká republika se potýká se svou historií, že nejsme zvyklí podrobovat se režimu práva, neboť byl za komunismu výsadou lidí statečných a výsadou lidí odvážných, výsadou lidí do jisté míry svobodných v tom, že se vzpírají zákonům totalitního systému. Ale je škoda, že titíž lidé se nadále vzpírají zákonům demokratické společnosti, takže i nadále jsou odhodláni porušovat zákony demokratické společnosti, mají-li pocit, že jejich názor je důležitější nežli zákon. A to se bohužel některým našim čelným politikům stává.

Je třeba říci, že odpůrce totality není automaticky totéž co demokrat. Odpůrce totality může být jiný diktátor, odpůrcem totality může být i bolševik. Je známo a je o tom mnoho důkazů, že je tím prodchnuta česká politická scéna i společnost. Je potřeba říci, že bolševismus jako způsob myšlení není pouhým výrazem příslušnosti k určité politické straně, ale je výrazem stavu duše, a my jsme změnili politické strany, ale mnozí politici zůstali v nových stranách starými bolševiky. A to se domnívám, že je největší riziko, které vlastně řešíme při tomto problému, diskutujíce o svobodě či nesvobodě, závislosti či nezávislosti České televize.

Dovolte mi, abych závěrem opět zdůraznila přístup České strany národně sociální. Plně rozumíme pocitům žurnalistů, kteří jsou nespokojeni s tím, že ne vždy a ne všude mohou vyjadřovat své názory podle svého osobního přesvědčení. Redaktor zpravodajství je ale sdělovatelem událostí, je sdělovatelem faktů. Až politický komentátor může být politicky orientován. Nikoliv však zpravodajství, nikoli však novinář sám o sobě coby přenašeč zprávy. Je proto třeba učinit veškeré kroky, abychom nastoupili cestu tímto směrem. Zpravodajové ve vyspělých demokraciích nejsou tvůrci politických postojů a názorů, ale těmi, kteří o nich informují veřejnost.

Je v tomto pohledu možné respektovat a vnímat jako pozitivní krok předkládaný vládní návrh zákona o České televizi. Model nominování členů Rady České televize se zdá být krokem vpřed vzhledem k aktuální situaci v České republice bez ohledu na to, že zdaleka není dokonalý a že budeme iniciovat jeho novelizaci.

Doporučuji proto Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby při dnešním jednání neřešila jen aktuální krizi v České televizi, aby řešila především krizi v politice a v české společnosti, která je aktuální již mnohem déle než problém v televizi. Doporučuji proto znovu Poslanecké sněmovně podržet se platných zákonů a platných postupů, které lze změnit pouze novelou zákonů, se kterými nesouhlasíme nebo neodpovídají společenské realitě. Jako zástupce České strany národně sociální nezvednu proto ruku pro žádné řešení, které nebude v duchu zákona.

Dámy a pánové, v závěru svého vystoupení bych si vám dovolila předložit na zvážení určitý návrh. Zda by nebylo vhodné založit pracovní tým při mediální komisi, který by se skládal ze zástupce Rady České televize, ombudsmana, vedení České televize a odborů České televize k řešení momentální krize v České televizi.

 

(16.00 hodin)

(pokračuje Machatá)

Dále mi dovolte vzhledem k tomu, že v této chvíli stojím mimo poslanecké kluby Poslanecké sněmovny, nabídnout se jako koordinátor a garant této skupiny. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má s faktickou poznámkou pan kolega Mareš.

 

Poslanec Petr Mareš: Velice se omlouvám panu premiérovi, pane předsedající, a děkuji za slovo. Chtěl bych využít situace, že jsme si schválili přítomnost předsedy Rady ČT v této místnosti, a chtěl bych se, pane předsedající, vaším prostřednictvím na něj obrátit se žádostí. Je to již více než šest hodin, co ČT zajišťuje přímý přenos z této místnosti, a podle mých informací se situace ve velíně na Kavčích horách stává z hygienických důvodů téměř neúnosná. Chtěl bych poprosit svého jmenovce, zda by mohl využít svých kontaktů na pana Hodače nebo na toho, kdo v tuto chvíli má situaci pod kontrolou, nevím, kdo to je, zda by mohl požádat o odvolání černých šerifů, kteří brání tomu, aby alespoň chemické záchody mohly být vyprázdněny.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane kolego, obávám se, toto není faktická poznámka reagující na vystoupení předřečníka. Žádám vás, abyste respektoval když ne literu, tak alespoň ducha zákona o jednacím řádu.

Slovo má předseda vlády.

 

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, jsem patrně jediný z ústavních činitelů, kdo nevyužil svého ústavního práva nebo práva vyplývajícího z jednacího řádu přednostního projevu, a učinil jsem tak ze dvou zásadních důvodů.

Důvodem prvním je to, že tato Poslanecká sněmovna, byť je primárně zákonodárným sborem, ve vztahu k ČT de facto jako vlastník, a tedy jako exekutivní orgán. Přirovnal bych, byť s jistou nepřesností, toto plenární zasedání sněmovny k valné hromadě akciové společnosti. Valná hromada má správní radu, která se jmenuje Rada České televize, a tato správní rada jmenuje šéfa ČT, který se jmenuje generální ředitel. Nikoli ani tak vláda jako jednotliví ministři, samozřejmě u státních podniků nebo podniků s majoritní státní účastí, jmenují jako běžnou část své pracovní náplně generální ředitele. Kdyby jmenování generálního ředitele v tomto rozsahu bylo spojeno se stejnými komplikacemi, jaké řešíme nikoli v jednom, ale už ve třetím případě za sebou, protože ČT má během velmi krátké doby tři generální ředitele za sebou, pak byste nás patrně vymetli a označili jako neschopné.

To nic nemění na tom, že tento jeden jediný problém musí řešit vlastnický reprezentant ČT, ten, kdo jmenuje jeho šéfa, nebo chcete-li valná hromada, a to je Poslanecká sněmovna. Proto zde mluvím jako poslanec, a nikoli jako předseda vlády. Mluvím zde jako jedna dvousetina akcionářů.

Ten druhý důvod pak spočívá v tom, že se rozhodně necítím být odborníkem na mediální problematiku. Doufal jsem, že než vystoupím, pečlivě si vyslechnu vystoupení těch, kdo těmito odborníky jsou nebo se za ně alespoň vydávají. Musím upřímně říci, že jsem se toho příliš nedověděl. Dnes ráno jsme schválili program s jediným bodem, který se jmenuje Zpráva Rady České televize. Téměř nikdo tady nemluvil k tomuto bodu. Někdo se pouštěl do rozsáhlých filozofických témat, někdo zde rozebíral politickou situaci, ale názor na tuto zprávu jsem zde téměř neslyšel, a proto si ho v jisté části svého vystoupení dovolím říci sám. I když s tím možná rozzlobím některé své kolegy, třebaže jsem před chvílí uvedl, že tato sněmovna je faktickým vlastníkem ČT, z vystoupení některých mých poslaneckých kolegů mně vyplynulo, že bych jim nesvěřil ani vedení zelinářského krámu, natož takového kolosu, jako je ČT, a z vystoupení jiných, samozřejmě nejmenovaných kolegů, jsem si vzpomněl na svoji zkušenost federálního poslance. Tehdy v roce 1990 nebo snad 1991 bylo okřídleným úslovím některých federálních poslanců: "Mámo, dívej se, zítra budu v televizi." Tehdy totiž federální televize přenášela veškerá zasedání Federálního shromáždění na základě chybného předpokladu, že uslyší výlevy elity národa a brilantní řečnické výkony. Někteří tito lidé, když přistupovali k mikrofonu, do poslední chvíle nevěděli, o čem budou mluvit, ale cílem jejich vystoupení před televizní kamerou vůbec nebylo říci nějakou myšlenku, cílem jejich vystoupení bylo, aby je viděla máma. (Potlesk.) Pokud víte, co je to iluze deja vu, iluze dávno zažitého, tak právě při nejmenovaných vystoupeních některých kolegů jsem tuto iluzi dnes zažil.

Dovolte mi, abych svoje vystoupení rozdělil do dvou základních částí. Do části analytické a do části konkrétních návrhů na řešení problému, se kterým se právě v souvislosti se Zprávou Rady ČT setkáváme. Řešení, kterému nepředchází analýza, je zkratkovité a obvykle špatné. Říká se, že problém je z 50 % dobře vyřešen tehdy, když ho dokážeme dobře popsat, a naopak analýza, která nevyústí do návrhu na konkrétní řešení, je podle mého názoru často impotentní.

Dříve však než k této analýze a k tomuto návrhu přejdu, dovolte mi, abych vás předem připravil na to, že prakticky všechny z vás, jak zde sedíte, během několika málo následujících minut rozčilím, včetně galerie, a že potlesk, kterého se mi před chvílí dostalo, bude potleskem posledním. Proč? Protože odmítám černobílé vidění tohoto problému, odmítám hrát si na hodného Dětřicha a zlého Fridolína, případně naopak. Odmítám onen způsob myšlení, který tak vyhovuje jednodušším povahám a zpravidla vyhovuje davu, že na jedné straně stojí neposkvrněné dobro a na druhé straně černočerné zlo. Budu tedy hledat problémy na obou stranách tohoto sporu, a protože každá z nich se pokládá za hrdinskou a žádná z nich není ochotna uvažovat o protiargumentech těch druhých, vysloužím si zcela logicky, a jsem s tím předem smířen, kritiku obou těchto stran.

 

(16.10 hodin)

(pokračuje M. Zeman)

Ostatně, já nevěřím černobílému vidění. Black and White je dobrá značka whisky, ale není to dobrý způsob vidění světa. A když slyším toho, kdo byl pracovníkem normalizačního společenskovědního ústavu, jak zde horlí za svobodu slova, a když slyším signatáře Charty 77, jak nás varuje právě proti tomuto černobílému vidění, ptám se, kdo z nich má více pravdy.

Analýza musí nejdříve sumarizovat veškeré hypotézy, které se u tohoto konfliktu vyskytly, a nakonec nabídnout hypotézu vlastní.

Mediálně nejfrekventovanější hypotéza zní takto: dvě nejsilnější parlamentní strany se spikly, aby ovládly Českou televizi, a dosadily do ní svého šéfa, což by pak stačilo při výrazných kompetencích generálního ředitele k ovládnutí České televize jako celku.

Sdělím vám pouze jednoduchá fakta. Vedení české sociální demokracie se o odvolání pana Dušana Chmelíčka dozvědělo z tisku. Když se tak stalo, pozval jsem si toto vedení, přizval jsem poslance zvolené za sociální demokracii do mediální rady a ptal jsem se jich, co se v televizi vlastně děje. Dozvěděl jsem se, že bude výběrové řízení, patrně až v lednu, dozvěděl jsem se, že třemi nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou pánové Paluska, paní Fričová a pan Drahoš, a vzal jsem toto sdělení na vědomí, aniž by členové Rady České televize navržení poslaneckým klubem ČSSD dostali jakoukoli konkrétní instrukci právě z toho prostého důvodu, že zákon o České televizi zakazuje těmto členům této rady přijímat instrukce od politických stran. Týden nato jsme se opět z tisku dozvěděli, že generálním ředitelem České televize byl jmenován či zvolen pan Jiří Hodač, o kterém jsme ani nevěděli, že kandiduje, natož aby o něm někdo uvažoval jako o možném budoucím generálním řediteli České televize.

Prosím, abyste sami zvážili, zda tak postupuje strana, která hodlá ovládnout Českou televizi. A přitom neví, že padne bývalý generální ředitel, neví, kdo a kdy bude jmenován novým generálním ředitelem, a - upřímně řečeno - ani se o to příliš nezajímá.

Nicméně chápu, že tato fikce je šířena. Je šířena těmi, kdo v roce 1998, po volbách, v této zemi ztratili moc, na kterou byli tak bolestně zvyklí.

Myslím, že nejpřesněji jejich pocity vyjádřil ve svém senátním projevu senátor Josef Zieleniec, známý mediální odborník, kdy označil tuto situaci jako ústavní krizi, která má vést k předčasným volbám.

Co jiného by si tito lidé přáli než předčasné volby, protože to je pro ně jediná cesta, jak k lilii neposkvrněné, nezatížené předchozí mocenskou zkušeností, by mohli k této moci opět přijít? A jestliže nevyjde jedna záminka, proč by se nepoužila záminka jiná? A co může být krásnější záminkou než boj za svobodu tisku a za svobodu slova?

Druhá hypotéza je, že se jedná o politický boj mezi čtyřkoalicí a Občanskou demokratickou stranou. Byl bych rád, kdyby se k této hypotéze vyjádřili, což se dosud nestalo, představitelé oněch dvou stran, či v jednom případě soustraní, se stejnou upřímností, jako jsem se já vyjádřil za sociální demokracii.

Představa, že Česká televize byla až do této chvíle, alespoň z hlediska obsahu svého zpravodajství, televizí neutrální, objektivní a vyváženou, je představa pro mne poněkud komická. Když jsem se na ni díval, říkal jsem si, že je to jednoznačně čtyřkoaliční televize. Ale budiž. Mým zájmem je, aby budoucí vedení televize nebylo diktováno nebo ovlivňováno žádnou politickou stranou, ale aby plnilo skutečně zákon o veřejnoprávní televizi, nikoli o státní či vládní televizi, ale také nikoli být typem komerční televize, privátní televize, kde první zprávy máte znásilnění, druhá zpráva je vražda, třetí zpráva je dopravní nehoda, čtvrtá zpráva je výbuch plynu v rodinném domku atd. Aby se občané konečně mohli dozvědět, co se v této zemi skutečně děje, a aby byly konfrontovány často protikladné názory. To až dosud ve zpravodajství na základě desítek mediálních analýz, které jsem si nechával zpracovat, prokazatelně nebylo.

Nicméně opakuji, nechť se k této hypotéze, že jde o boj mezi dvěma stranami o mocenské pozice v České televizi, vyjádří představitelé těchto stran. Nejsem oprávněn je jakkoliv nahrazovat.

Třetí hypotéza ze čtyř, které mám, pak zní, že v České televizi, ale i mezi Českou televizí a komerčními televizemi probíhá konflikt zájmů, že tyto zájmy mají spíše ekonomickou než mocenskopolitickou povahu a že nejde o nic jiného, než kdo bude komu zadávat zakázky, kam půjde větší díl koláče televizní reklamy atd. Ale samozřejmě, že tak nízký a nečestný motiv se musí o to pečlivěji maskovat bojem za svobodu slova.

Čtvrtá hypotéza vychází z toho, že tady vůbec nejde jen o Jiřího Hodače, vůbec nejde o jednu konkrétní volbu konkrétního generálního ředitele, protože jinak bychom nedokázali odpovědět na otázku, proč se zhruba v posledním roce v České televizi objevili a jako meteority opět zanikli nebo zanikají tři generální ředitelé za sebou. Hypotéza, kolegové, je, že tu je špatné systémové řešení, protože systém má zaručit stabilitu vedení České televize, a to takovým způsobem, aby nově jmenovaní manažeři byli vybírání způsobem, který maximalizuje pravděpodobnost jejich odborných i lidských kvalit, a aby měli pak dostatek času, aby svou koncepci skutečně ztvárnili.

To je také důvodem, proč vláda, ač ji k tomu nikdo nenutil, předložila návrh zákona o České televizi, který se snaží být takovým systémovým řešením a o němž budeme diskutovat za týden, který posiluje pravomoci rady, zvyšuje její kvalitu, rozšiřuje její počet, umožňuje, aby došlo ke skutečně kvalitnímu výběrovému řízení na funkci generálního ředitele ČT atd. Ale opakuji, o tom budeme diskutovat za týden a nechci se proto tomuto tématu věnovat nyní.

Zazněla tu moudrá slova o tom, že měl být vybrán člověk, který již v minulosti vedl velký kolektiv. Výborně. A proč takoví nebyli vybráni předtím, ať už to byli pánové Chmelíček nebo Puchalský? Jak velký kolektiv vedli tito lidé, kolegyně a kolegové?

 

(16.20 hodin)

(pokračuje M. Zeman)

Ale tehdy se neprotestovalo. Neprotestovalo se proti tomu, že úmrtnost generálních ředitelů ČT je nezvykle vysoká a že to svědčí o něčem shnilém v televizním státě. Proto se přimlouvám za systémové řešení, a nikoli za redukci problému na jednu jedinou osobu.

Dovolte mi, abych už jen opravdu velmi stručně komentoval ze svého pohledu ty fáze dění v ČT, které jsem měl možnost sledovat jak jako onen dvousetinový akcionář, tak i jako konzultant a koncesionář. Rád bych úvodem připomněl, že ve zprávě Rady ČT se mi zdá být poměrně seriózně popsán soubor důvodů vedoucích k odvolání bývalého generálního ředitele, tedy Dušana Chmelíčka, ale už tam není dostatečně dokumentováno, proč vlastně, byť jinými lidmi, byl Dušan Chmelíček vůbec zvolen. Přes nedostatek času, kdyby pracovali i v noci, mohli naši radní zahrnout do tohoto přehledu i Jakuba Puchalského, což se nestalo.

Pokud jde o volbu nového generálního ředitele, považuji za tragickou chybu, že nedošlo k serióznímu výběrovému řízení a ke komparatistice v úvahu přicházejících kandidátů. A argumenty předváděné Radou ČT mi v této oblasti připadají slabé. Rada argumentuje tím, že nechtěla pana Chmelíčka nechat dále řídit Českou televizi. Je-li tomu tak a odpovídá-li to platnému zákonu, je to v každém případě důvod pro změnu tohoto zákona, aby je-li jeden generální ředitel odvolán, nastupoval jeho statutární zástupce, říkejme tomu klidně úřednická vláda v České televizi, přejete-li si, a ten po dobu, než proběhne řádné výběrové řízení, Českou televizi objektivně a nezávisle řídil. Ale argumentovat tím, že minulá výběrová řízení stejně nic pozitivního nepřinesla, protože projekty uchazečů vypadaly krásně, ale nebyly realizovány, není argumentem proti výběrovému řízení, je argumentem proti těmto uchazečům.

Musím konstatovat, že jsem zpočátku zvolení pana Hodače přijal sice s výše zdůvodněným překvapením, ale v podstatě se sympatiemi nebo aspoň s neutralitou. Měl jsem pro to jeden jediný, a to velice prostý důvod. Právě to, že pan Hodač pracoval v BBC, a pro mě, kolegové, je BBC něco jako trade mark, jako firemní značka. Už když před revolucí mě začali navštěvovat různí redaktoři, tak BBC bylo podle mého názoru daleko nejkvalifikovanější, nejobjektivnější, nejinformovanější a za deset následujících let mé politické praxe se mi tato zkušenost potvrdila. BBC se pro mě stala synonymem profesionality a nadějí, že jednou budeme mít i českou BBC, profesionální televizi, a ne ten zoufalý amatérismus velké části naší mediální obce, který přitom má tu odvahu o sobě tvrdit, bůhvíjak není profesionální. Musím konstatovat, že první přerušení vysílání, resp. první černá obrazovka, byla ze strany zaměstnanců, nikoli generálního ředitele. A musím konstatovat, že si dovedu představit třeba na základě argumentace, že pan Hodač v ČT už předtím několik měsíců pracoval jako šéf zpravodajství, pokud se nemýlím, a že jsou tedy proti němu objektivní argumenty, že budu demonstrovat, stávkovat, psát petice a žádat jeho odvolání. Tohle všechno mi nejen nevadí, toto všechno je svaté právo zaměstnanců jakékoli instituce. A ti zaměstnanci se mohou obracet na své poslance nebo na své senátory a žádat je, aby učinili nápravu. Mohou organizovat stávky a demonstrace, ale v žádném případě nemohou dělat jedno. Nemohou tvrdit, že rada byla zvolena nelegálně, když byla zvolena podle zákona. Nemohou tvrdit, že generální ředitel byl zvolen nelegálně, když byl, byť podle mého názoru technicky pochybným, ale zcela zákonným způsobem zvolen touto radou. Tato fakta jsou velmi pravděpodobně důvodem ke změně zákona, i když je mi trochu líto, že ten zákon zasáhne i nevinného, tzn. Český rozhlas, jehož rada funguje dle mého názoru bez větších chyb, ale který se s tím sveze také.

Co tím chci říci? Abych se vyjádřil se zdvořilostí sobě vlastní, kterou někteří mylně ztotožňují s hulvátstvím, chtěl bych konstatovat, že pokud někdo řekne "jsem proti Hodačovi, žádám, aby byl odvolán", má argumenty, já si ty argumenty rád vyslechnu. Pokud někdo řekne "já neuznávám legálnost, neuznávám radu, neuznávám zákon", není to u mě revolucionář. Není to u mě bojovník za svobodu slova. Už včera jsem při nějaké příležitosti řekl, že pana Komerse, který je mluvčím těchto tzv. vzbouřených redaktorů, pokládám podle svého názoru, byť se mu to určitě nebude líbit, za maoistického hysterika. Právě proto, že demokracie není totožná s anarchií.

Dovolte mi jednovětý exkurs, cimrmanovský krok stranou. Maoismus není žádný typický čínský jev. Maoistická kulturní revoluce proběhla např. v Paříži v době květnových bouří v roce 1968. Včera jsem si listoval zprávou Evropského parlamentu o rozšíření EU a jeden ze signatářů této zprávy byl Daniel Cohn-Bendit, postava tehdejších francouzských studentských demonstrací. Co po těch demonstracích zbylo? Nic. A Cohn-Bendit je nyní součástí eurokratického establishmentu. I chce se říci s Goethem: Junge Revolutionär - alte Hofraten. (Potlesk.) Ale kolegové, protože pan Komers ještě nedospěl do dnešního zralého věku Cohn-Bendita, chtěl bych vám položit prostou otázku: budeme-li říkat, že v této zemi může být porušován zákon, a budeme-li současně hlásat rule of law, tedy vládu zákona, což je princip každého demokratického právního státu, buďme důslední a neredukujme tato práva zaměstnanců pouze na zaměstnance České televize. Vždyť zaměstnanci mají mít rovná práva a z tohoto důvodu, jak byste reagovali, kdyby k neuznávání vlastníků nebo ředitelů škol docházelo ve škole, kdyby k neuznávání ředitelů nemocnic docházelo v nemocnicích? Ne, těmito příklady vás nepřesvědčím, ty zajímají spíše podnikatele než poslance. Ale mám pro vás jeden drobný malý, možná motivující příklad. Představte si, že ve vaší poslanecké kanceláři se vám vzbouří asistent a sekretářka, sebere vám fax, sebere vám computer, do kanceláře se zamkne, nepustí vás tam a sdělí vám, že vás neuznává jako poslance.

 

(16.30 hodin)

(pokračuje M. Zeman)

Obávám se, že teprve toto by vás přinutilo, abyste nad tímto problémem otevíráni Pandořiny skříňky vytvořením tohoto precedentu skutečně přemýšleli.

Dostatečně jsem vynadal odborářům, nyní přejdu k nadávkám na druhou stranu barikády, čímž - jak už jsem uvedl - ztratím poslední zbytek sympatií. Jsem pro odvolání generálního ředitele Hodače, ač jsem původně nebyl. Nechci ho vinit z toho, že neměl kvalitní vysílání, protože mu bylo znemožněno, aby kvalitní vysílání měl. Ale podle mého názoru se dopustil dvou základních manažerských chyb, a to v tom okruhu jeho činnosti, který mohl sám výlučně ovlivnit a kde mu nikdo nebránil v tomto ovlivnění.

Chyba první spočívala v tom, že - když probíhal spor o televizní zpravodajství - pan Hodač extendoval tento spor ze zhruba pětiprocentní vysílací plochy, kterou zpravodajství představuje, na stoprocentní vysílací plochu. Děti nemohly vidět pohádky, my dospělí detektivky, někteří potentní erotické pořady, a všichni dohromady jsme v podstatě neviděli ani kvalitní a zajímavé zpravodajství, včetně zpravodajství zahraničního. Toto je prostě hrubá a málo odpustitelná manažerská chyba.

Poštvat si proti sobě diváka je nebezpečné, protože sdílím názor, že Českou televizi může vypnout divák, já sám tak často činím, ale nemůže ji vypnout generální ředitel.

Druhá manažerská chyba, která mě definitivně přivedla k závěru, že pan Hodač - byť si subjektivně uvědomuji tlaky a psychózy, jimž byl vystaven - nezvládl svoji manažerskou roli, se jmenuje Jindřich Beznoska. Vy toto jméno možná budete považovat za nepodstatné, kolegyně a kolegové. Mnohým z vás toto jméno nic neříká. Já samozřejmě odmítám - i když v novém zákoně takový návrh je obsažen, ale v dnešním zákoně není - abychom mluvili zvolenému generálnímu řediteli do výběru jeho nejbližších spolupracovníků, s jednou jedinou výjimkou. Ti lidé nesmějí být podezřelí - zatím říkám podezřelí a ctím presumpci neviny - z trestných činů typu velké ekonomické kriminality. Jestliže pan Jindřich Beznoska jako součást skupiny kolem IPB může být - dovolte mi, abych zatím na základě presumpce neviny nepokračoval dále a nedopustil se podobné chyby jako nedávno s panem poslancem Kalouskem - podezřelý z trestných činů této povahy, pak vybrat si takového člověka jako finančního ředitele České televize je manažerské selhání par excellence.

Pan Hodač měl z důvodů, které jsem uvedl, mé sympatie, pan Hodač je z těchto dvou naprosto jasných a transparentních důvodů ztratil, nicméně protože - jak jsem se dočetl - je v nemocnici, bych mu chtěl jako člověk popřát brzké uzdravení. Myslím si, že se v této věci ocitl tak trochu jako Pilát v krédu a že byl spíše manipulován, než aby sám manipuloval. Bude docela zajímavé zjistit, kým byl manipulován a kdo ho zneužil.

Kolegyně a kolegové, proto se připojuji ke stanovisku, které vám přednesl Zdeněk Škromach jako předseda sociálně demokratického klubu. Jak víte, v tomto stanovisku nežádáme odvolání Rady České televize, protože tento problém je řešen - bude-li ovšem přijat - novým návrhem zákona o České televizi, který bude projednáván příští týden.

Snad už jen opravdu dvě nebo tři věty na závěr.

Chtěl bych říci těm poslancům a těm senátorům, kteří exhibují přespáváním ve velíně, že si jich hluboce nevážím a že úkolem každého poslance a každého senátora je tvořit nové, pokud možno lepší zákony, a nikoliv exhibovat, nehledě na to, že touto exhibicí oni sami prokázali medvědí službu oněm stávkujícím zaměstnancům České televize, protože tím potvrdili již beztak silné podezření o spojení s jednou politickou stranou, která se jmenuje čtyřkoalice. Nemám nic proti záběrům, kde vidím ponožky či pyžama zákonodárců. Chtěl bych jim pouze zdvořile připomenout, že pyžamem myšlenky nenahradíš, a práci také ne. (Potlesk.)

A zcela poslední věta, kolegyně a kolegové. Každý z nás, kdo vyznává názor, že je možné byť pod tlakem davu, veřejného mínění a médií, sympatizovat s porušením zákona - ne se změnou zákona pod tímto tlakem, to je naprosto v pořádku, ale s porušováním zákona a s explicitním vyjadřováním podpory tomuto porušování -, každý z nás, kdo umí plout pouze po proudu - protože proti proudu se pluje hůře, k tomu potřebujete plachty, vesla, motor a hlavně odvahu a silnou vůli, po proudu dokáže plynout každý, a tomu plynutí po proudu se právě v politologii říká populismus -, každý z nás, byť by to i byla hlava státu, kdo vyzývá k porušování platných zákonů, nemá podle mého názoru v české politice co dělat.

Děkuji vám za pozornost. (Bouřlivý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi vlády. Bylo by dobré, kdyby si všiml, kdo tleskal a kdo netleskal (smích v sále), kdo se cítil být osloven a kdo nikoliv.

Další v pořadí je paní kolegyně Alena Páralová. Nepřeji jí její těžkou úlohu.

(Velký hluk v sále.)

Vážená paní kolegyně, vydržte chvíli, než se uklidní atmosféra v sále. Prosím všechny poslankyně a poslance, aby pokud chtějí, opustili jednací sál, a pokud ne, aby zaujali svá místa, neboť další v pořadí přihlášenou kolegyní je paní poslankyně Páralová.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

(16.40 hodin)

Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se krátce zabývala problémem tzv. stávky v České televizi, neboť mě mrzí, že na tomto poli dochází k matení veřejnosti.

Senát jako ústavní instituce přijal usnesení, že v České televizi jde o řádně vyhlášenou stávku. Nebylo to konstatováno na základě žádné právní kvalifikace. K ní ani Senát není oprávněn. Jde naopak o úplné popření práva, o proklamaci, v níž se politika zaměňuje za právo. (Velký hluk v sále - pohyb poslanců po jednací síni.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně. Chtěl bych poprosit poslance z ČSSD, kteří jsou emocionálně uneseni projevem svého předsedy, aby své emoce, veskrze pozitivní, jak vidím na jejich tvářích, přenesli do předsálí. Prosím všechny kolegy, aby opravdu zaujali svá místa, aby paní poslankyni umožnili přednést její vystoupení v absolutním klidu. Děkuji. (Atmosféra ve sněmovně se poněkud zklidnila.)

Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji vám, pane místopředsedo.

Z právního hlediska je velice sporné, zda jde v ČT o stávku, a to z následujících tří důvodů:

Za prvé. Naše ústavní Listina základních práv a svobod ani prováděcí zákony obecně stávku nedefinují. Je tedy nutné vycházet z definice uvedené v zákoně o kolektivním vyjednávání, jiná definice totiž není. Podle ní je stávka úplným nebo alespoň částečným přerušením práce zaměstnanci.

V České televizi ovšem práce přerušena vůbec nebyla. "Stávkující" zaměstnanci ji konají, avšak nikoliv v zájmu zaměstnavatele, ale ve svém zájmu. Jediným projevem údajné stávky je nápis pod logem České televize na obrazovce a transparent na budově. Vše tedy nasvědčuje tomu, že vyhlášením stávky měla být dodatečně, teprve po osmi dnech, legalizována nezákonná akce, jakou je okupace prostor ČT částí personálu. Jde o zneužití celosvětově a historicky uznávaného práva zaměstnanců na stávku.

Za druhé. Ústavní Listina základních práv a svobod uvádí v článku 27 právo na stávku v rámci právní úpravy sdružování na ochranu sociálních a hospodářských zájmů. Nic takového však není cílem rebelujících redaktorů ČT. Stávky politické povahy, jako je tato, se v demokratických zemích nekonají, protože fungují ústavní instituce. I naše Listina základních práv a svobod legalizuje v článku 23 občanskou neposlušnost jen tehdy, pokud by byl odstraňován demokratický řád a jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků by bylo znemožněno. Akce, jejichž smyslem není obrana hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců, proto nemohou být jako stávka označovány. Stejným postupem by totiž pod hlavičkou stávek mohly být odnímány podniky jejich vlastníkům. Jde tedy o skutečný maoistický ultraradikalismus, jak to trefně vyjádřil pan premiér Miloš Zeman.

Za třetí. Při stávce se zaměstnanci dobrovolně vzdávají své mzdy. To platí všude ve světě. Jak však uvedly některé noviny, rebelující zaměstnanci ČT se mzdy naopak dožadují. Odpovídá to jimi hlásané tezi, že jde o stávku prací, jak to označil člen krizového výboru ČT pan Komers. Má tedy jít o jakéhosi kočkopsa po vzoru chytré horákyně. Ani stávka, ani práce. I pokud by šlo o stávku, neznamenalo by to ještě, že jí management ČT nemůže čelit.

Místopředseda vlády Rychetský říká jen půl pravdy, jestliže tvrdí, že právo na stávku je ústavně neomezené. Toto právo je sice v čl. 27 odst. 4 Listiny základních práv a svobod deklarováno, ale podle čl. 41 odst. 1 této listiny se jej lze domáhat jen v rámci zákonů, které listinu provádějí. S výjimkou zákona o kolektivním vyjednávání však žádný takový zákon přijat nikdy nebyl. Toto právo je tedy nezaručené, a proto značně oslabené. Jestliže zaměstnavatel vysloví se stávkou nesouhlas, lze důvodně předpokládat negativní důsledky pro účastníky stávky.

A teď mi dovolte přepnout a na závěr mi dovolte několik poznámek.

Co se dle mého názoru děje v České televizi ve skutečnosti?

Rada ČT se v souladu se zněním zákona o ČT zcela vymkla politikům z rukou a začala jednat nezávisle podle svého vlastního rozumu, podle svého vědomí a svědomí. Někteří nejmenovaní politici zakoušejí pocity konstruktéra, který sestrojil robota a očekával, že robot bude přesně plnit jeho příkazy. Robotovi však mezi paměťovými buňkami přeskočil impuls a robot začal sám myslet.

Politici ztratili vládu nad Radou ČT a jsou v situaci rabi Löwiho, který marně hledá šém od svého Golema. Golem se nyní vydal na pochod a nezadržitelně se blíží k Pandořině skříňce. Nemilosrdně se pouští do kontroly hospodaření. Nastává panika, Golem se splašil, i politici propadají panice a v noci hledají ztracený šém na velíně České televize na Kavčích horách a schovávají se ve spacích pytlích. Když se jich někdo zeptá, co zde dělají, spiklenecky odpovědí osvědčeným zaklínadlem "za všechno může Klaus", anebo mezi zuby procedí heslo: "Děkujeme, odejděte." Zloděj křičí: "Chyťte zloděje!"

Před diváky ČT se v přímém přenosu odehrává absurdní divadlo hodné prvního muže země, světově uznávaného dramatika v tomto oboru. Sledujeme, jak Senát svým usnesením popírá právo. Zákonodárci a někteří členové vlády tleskají porušování zákonů a jedním dechem hovoří o právním státě a současně vyzývají k občanské neposlušnosti. Ministr spravedlnosti říká půl pravdy. Pan prezident ruší dovolenou na Kanárských ostrovech. Premiér konstatuje, že jde o skutečný maoistický radikalismus. A já vám právě teď děkuji za vaši milou pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan poslanec Pavel Svoboda, připraví se pan kolega Miroslav Kalousek.

 

Poslanec Pavel Svoboda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Dovolte i mně, abych se vyjádřil k tomu, co se v současné době v naší zemi odehrává.

Dovolte mi malou rekapitulaci. Již třetí týden probíhají v České televizi, tedy nejdůležitějším veřejnoprávním médiu, mírně řečeno nestandardní jevy a procesy, řekl bych přímo jakýsi výjimečný stav. Mnoho z nás mohlo zpočátku chápat celý spor jako vnitřní záležitost ČT, do které bychom neměli jakýmikoliv způsoby zasahovat či se jakkoliv angažovat při jeho řešení.

Pro zjednodušení ovšem pomíjím to, že jsme bez povšimnutí nebo alespoň bez nějaké viditelné reakce nechali Radou ČT zvolit do čela ČT člověka, který za prvé minimálně v jednom případě podlehl více či méně zjevnému nátlaku jedné nejmenované strany a odvolal redaktora z moderování jednoho sledovaného diskusního pořadu, a za druhé, absolutně manažersky i profesně nezvládl řízení redakce zpravodajství ČT a musel s velkou ostudou odejít.

Jiná situace však nastala dne 24. prosince roku 2000, kdy se stala šéfkou zpravodajství paní Bobošíková, která v nedávné době byla velmi úzce svázána s jednou politickou stranou, dokonce přímo s jejím předsedou. Je samozřejmě pouze shodou okolností, že se nejmenovaná strana v prvním i druhém případě shoduje.

 

(16.50 hodin)

(pokračuje P. Svoboda)

Ještě tentýž den večer jsme mohli sledovat nejen přímé cenzurní zásahy do vysílání štědrovečerních událostí, ale po více než jedenácti letech se k nám vrátily normalizační zprávy se vším všudy. Ještě tentýž den začala skupina poslanců shromažďovat podpisy svých kolegů, aby mohla být urychleně svolána schůze Poslanecké sněmovny, která by se touto situací bez ohledu na vánoční dobu zabývala. I přesto, že mnozí z nás trávili svátky mimo své domovy, podařilo se shromáždit potřebný počet podpisů od poslanců všech parlamentních stran s jedinou výjimkou: zástupci všech politických stran - až na tu výjimku - totiž pochopili, že problém v České televizi přerostl v problém politického rázu, a je tudíž řešitelný pouze na parlamentní půdě, jak se na vyspělou demokratickou zemi sluší a patří.

Ještě 28. prosince, tedy v době, kdy bylo každému, kdo není naprostým ignorantem, jasné, že se musíme pokusit svolat schůzi Poslanecké sněmovny, jsem slušně žádal kolegy z ODS - jak jste jistě pochopili, ona je tou nejmenovanou výjimkou -, aby připojili také své podpisy pod naši žádost. Vaší odpovědí, paní kolegyně Dostálová, pane kolego Plevo a další, bylo kategorické ne, a to bez udání jakéhokoli důvodu. Možná by stálo za to alespoň nyní nám všem objasnit, proč jste odmítli k řešení vzniklé situace využít parlamentní půdu a místo toho jste v některých médiích více či méně skrytě vyzývali k násilnému zásahu uvnitř České televize. Jak je možné, a teď se na vás, pane místopředsedo Langře, obracím prostřednictvím vás, protože jste zároveň předsedajícím, že jste v tak vyhrocené situaci sveřepě odmítal urychleně svolat vámi vedenou komisi Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky s poukazem, že její plánovaná schůze se má konat 12. ledna 2001? V době, kdy každá hodina prodlení prohlubovala politickou krizi v České republice, jste odmítl svolat orgán, který měl a má přímo v popisu práce se takovými věcmi zabývat. Mám se domnívat, že jste také preferoval násilné řešení? Vždyť koncem minulého roku bylo jasné, že tímto násilným zásahem byste pomáhali někomu, kdo porušil mnoho zákonů České republiky, kdo obnovil po jedenácti letech tvrdou cenzuru v České televizi a jehož jedinou formou komunikace je nezákonná perzekuce a teror svých zaměstnanců. I z tohoto důvodu se připojuji k žádosti, kterou adresoval kolega Severa, abyste zvážil, zda máte dále předsedat této komisi.

Vrcholem ignorance byla neuvěřitelná a nepochopitelná nečinnost Rady České televize. Je nevysvětlitelné a neomluvitelné, aby v době, kdy pan ředitel Hodač a jím dosazení lidé s největší pravděpodobností porušovali, porušují, a pokud to takto půjde dál, budou i nadále porušovat řadu zákonů České republiky, Rada České televize nezasedala, situaci nemonitorovala a nijak nereagovala. Je to smutnou ilustrací práce této komise.

To, že pan předseda Poslanecké sněmovny nazval toto porušování zákonů - cituji - neobratnými kroky pana Hodače, je pro mne také nepochopitelné. Chci věřit, že to snad ani takto nemyslel.

Chtěl bych se obrátit s poznámkou na připomínku pana premiéra. Ano, mnozí z nás se nacházeli v kritických situacích v budově zpravodajství České televize. My se za to nestydíme. Zaměstnanci České televize totiž požádali mnohé z nás, ale i mnohé z vás, abyste také jako ústavní činitelé monitorovali situaci, kdy hrozil případný násilný zásah objednaného komanda bezpečnostních agentur a násilné vyklizení velína zpravodajství. Jsem si naprosto jist, že nebýt přítomnosti politiků v této kritické chvíli v budově zpravodajství, dnes bychom tady neseděli, nic bychom neřešili a vše by bylo jako dříve, tj. v pořádku. Kdo tam přišel, ten tam byl, jak řekl jeden ze zaměstnanců České televize.

I z výše naznačených důvodů vidím jediné možné řešení: za prvé v urychleném odchodu pana Hodače z funkce jakýmikoli legálními prostředky, za druhé odstoupení Rady České televize, za třetí přijetí nového zákona o České televizi a za čtvrté odpolitizování všech, a to zdůrazňuji všech mediálních rad, zejména Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane poslanče. Myslím, že je dobře, že toto jednání probíhá v přímém přenosu. Slovo má pan kolega Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem jedním z oněch 42 poslanců, kteří podepsali žádost o svolání dnešní mimořádné schůze. Jakkoli tím byla naplněna zákonná povinnost předsedy Poslanecké sněmovny, nevěděl jsem, zda ji skutečně svolá. Kdyby totiž podlehl módě sezony, mohlo by se stát, že by ji nesvolal. V takovém případě by zdůvodnění mohlo vypadat asi takto: Obdržel jsem žádost 42 poslanců ke svolání mimořádné schůze ve věci atd. Po uvážení jsem se rozhodl svou zákonnou povinnost nesplnit, neboť se jedná o nekompetentní poslance, kteří se pro to rozhodli z hodiny na hodinu. Pokud tuto schůzi nesvolám, poruším pravděpodobně literu zákona, ale určitě neporuším jeho ducha.

Nebo mě napadá další situace. Na libovolném ministerstvu přichází ministr, o němž panuje pověst, že se jedná o osobu kontroverzní či nekompetentní, a jeho náměstci či ředitelé odborů ho vítají slovy: My vás, pane ministře, nerespektujeme, protože vaše působení na tomto ministerstvu by mohlo způsobit rozval a nefunkčnost státní správy na našem resortu. Takto diskvalifikovaný ministr by obsadil poštu, informační systém a telefonní centrálu, uřízl by jakékoli výstupy, úřad by sice úřadoval, ale bez jakýchkoli výstupů. Výsledkem by byla naprostá nefunkčnost tohoto úřadu.

Uvádím schválně velmi absurdní přirovnání. Každé přirovnání kulhá. Uvádím to proto, abych se pokusil demonstrovat, že nerespektováním pravidel se můžeme dostat jen do absurdních situací, které nemají dobrá řešení.

Proto při vší úctě a přátelském respektu k odvaze a odhodlání redaktorů České televize nemohu souhlasit se způsobem jejich protestu v prvních hodinách a dnech, kdy začínala krize v České televizi, protože došlo k porušování pravidel. Ze stejného důvodu tím méně mohu souhlasit s reakcí legálně zvoleného vedení, které se opět neobešlo bez porušování pravidel a které ve svých důsledcích vedlo k tomu, že Česká televize přestala plnit svou úlohu veřejnoprávního média a které pravděpodobně poškodilo i Českou republiku v zahraničí.

Co je odpovědností Poslanecké sněmovny? Podle mého názoru je to přiznat systémové chyby ve stávající legislativě, chyby rychle napravit a jejich důslednou aplikací zamezit tomu, aby k podobným případům mohlo docházet dále. Nazývejme ale rýč rýčem a nenazývejme ho meziplanetární raketou. Netvořme falešné modly, falešné symboly, nedělejme z jedné či druhé strany sporu mučedníky, oběti nebo hrdiny dnešních dnů. Není tomu tak. Jedna i druhá strana sporu se neobešla bez porušování pravidel. Obě vysílání nenaplnila zákonnou podmínku objektivity a vyváženosti. Ani jedné, ani druhé straně proto nemohu tleskat.

Co bychom zejména: Zejména bychom neměli podlehnout pokušení spočívajícím v tom, abychom problém místo toho, abychom ho věcně řešili, eskalovali a v eskalaci se ho pokusili přejmenovat na něco jiného, na něco, co není, např. na ústavní krizi.

 

(17.00 hodin)

(pokračuje Kalousek)

Kdybychom totiž tomuto pokušení podlehli, tak bychom se ocitli ve vážném podezření, že je nám bližší košile aktuálního partajního profitu před kabátem úcty a respektu k právnímu řádu a před vědomím si vlastní povinnosti a odpovědnosti.

Pokud byla moje argumentace poněkud košatá, dovolím si ji shrnout do několika bodů. Za prvé trvám na tom, že Poslanecká sněmovna se nesmí dostat do situace, kdy by zastupovala jednu nebo druhou stranu sporu zaměstnanců České televize. Ona musí zastupovat koncesionáře a jejich právo na veřejnou službu, kterou si platí. Za druhé trvám na tom, že v demokratickém právním státě právní normy, ať jakkoli nedokonalé, platí v každém okamžiku pro všechny. Za třetí trvám na tom, že zneužívat situaci v České televizi k eskalaci společenské nebo politické situace by bylo neodpovědné a nebezpečné pro naši demokracii. Za čtvrté, rád bych za několik málo dnů či týdnů trval na tom, že rozum zvítězil.

Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegu Kalouskovi. Nyní má slovo pan poslanec Vladimír Mlynář, připraví se pan poslanec Jiří Payne.

 

Poslanec Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedající, milí kolegové, tři poznámky. Pan předseda vlády tady nastínil čtyři možné teorie. Tři z nich považuji za mírně řečeno podivné, ale je to jeho věc. Vyzval, aby mu někdo odpověděl na otázku, zda krize v České televizi je také především sporem čtyřkoalice a ODS. Odpovídám není. (Smích v sále.)

Podle mého soudu je spor mezi těmi, kteří hlasují na grémiích předsednictev svých stran o tom, kdo má být ředitelem České televize, a to pan předseda vlády ve svém chronologickém přehledu historie ČSSD poněkud vynechal, a těmi, kteří volají členům Rady České televize, jak mají hlasovat, a těmi, kteří tak nečiní. Je to spor mezi těmi, kteří považují novináře za hnůj, póvl, debily apod., a mezi těmi, kteří je považují za někdy možná pro nás málo příjemnou, ale důležitou součást demokratického systému.

Poznámka číslo dvě. Pan předseda vlády měl určitě pravdu, že se zde téměř nediskutovalo o zprávě, kterou nám předložila Rada České televize. Dovolte mi tři poznámky k této zprávě, které dosud nezazněly a které mě utvrdily v tom, že příčinou problému v České televizi je nekompetentní rozhodnutí Rady České televize.

Ve zprávě nám Rada České televize říká, že pan ředitel Chmelíček byl odvolán na základě předloženého schodkového rozpočtu. Pro posouzení tohoto rozpočtu měla rada sedm dní. Včera na otázku, kdo posuzoval tento složitý dokument rozpočtu České televize, odpověděla pouze paní Dědečková, že ona se svou zkušeností majitelky penzionu a za pomoci svého daňového poradce. Není pravda, co se zde opakovaně tvrdí, že Česká televize neprošla audity v minulých letech. Prošla dvěma audity nezávislé agentury o tom, jak hospodaří, a jistě se teď shodneme, že je čas na audit třetí. Není pravda, že v České televizi se krade způsobem, který zde byl nastíněn a že kamarádíčkové si zde přihrávají kšeftíky.

Podle mého soudu, kdyby Rada České televize zadala audit, který by toto prokázal, a pak odvolala ředitele Chmelíčka, postupovala by zcela správně. Ale ptám se: když měla toto podezření, proč nezadala audit, proč nejdříve odvolala generálního ředitele? Výběrové řízení, které vypsala Rada České ředitele na nového generálního ředitele, bylo výběrovým řízením. Přihlásilo se do něj 33 lidí, jak nám rada ve své zprávě potvrzuje. Vyhodnocení těchto projektů trvalo 28 hodin.

Včera předseda Rady České televize na jednání mediální komise potvrdil, že pan Hodač nepředložil žádný projekt o tom, jak si představuje řídit Českou televizi. Přesto rada odvolala pana Chmelíčka na základě tvrzení, že on neplní svůj projekt, což je vážné. Ptám se tedy, jak mohla jmenovat generálním ředitelem někoho, kdo vůbec nepředložil žádný projekt. Rozhodla se na základě věty, kterou máte ve zprávě, o tom, že pan Hodač ví, co je veřejnoprávní vysílání. Panu premiérovi možná stačí, že někdo pracoval v BBC. Mně ne.

Poznámka třetí k Radě České televize. Včera jí byla položena otázka o tom, zda Česká televize ve svých zprávách zvaných lidově "bobovize" porušuje zákon o České televizi, resp. zda přináší či nepřináší vyvážené zpravodajství. Pan předseda Mareš na tuto otázku odpověděl tím, že nové vedení televize se snaží zákon o České televizi naplnit v kontextu možností. Na adresu těch, kteří zde tolik volají po tom, že zákon je zákon a platí za všech okolností, říkám ano, ale pro všechny i pro současné vedení televize. A to zákon neplní.

Poznámka třetí a poslední. Pan předseda poslaneckého klubu ODS Tlustý mě zde téměř označil za architekta této krize. Kdyby tomu tak bylo, myslím, že moje politické akcie by výrazně stouply. Není tomu tak. A myslím, že i všechna ostatní vystoupení, která z celého komplotu podezírají čtyřkoalici, jsou naprosto vadná.

Přátelé, stejně jako nebylo spiknutím shromáždění lidí na Staroměstském náměstí pořádané Lucií Bílou na podporu Václava Klause před volbami, stejně tak nepropadejte představě, že je spiknutím 100 tisíc lidí na Václavském náměstí. Ty lidi na Václavské náměstí nepřivedla ani jen otázka České televize. Na Václavské náměstí je přivedl pocit marnosti. Pocit toho, že v naší zemi nelze spoustu věcí prosadit, jak se zde s oblibou říká, standardními mechanismy. Ty lidi na Václavské náměstí přivedl pocit marnosti z nás ze všech. Ze čtyřkoalice, z ODS, ze sociální demokracie, za KSČM nechci mluvit. (Potlesk z levé strany.) Myslím, že až tato krize skončí, a já se shoduji s mnoha předřečníky, že cestou je odchod pana Hodače, nový zákon, nová rada, měli bychom přemýšlet o tom, co si o nás lidé myslí, protože podle mého soudu budeme-li postupovat tak jako dosud a ze zákonů, které si budeme přizpůsobovat podle své vlastní libovůle, a nikoliv podle zájmů lidí, kteří nás sem poslali, budeme brzy čelit plným náměstím kvůli jiným věcem, než je Česká televize. A já si to v žádném případě nepřeji. Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Mlynářovi, slovo má pan kolega Jiří Payne. Připraví se pan poslanec Jiří Vlach.

 

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Sněmovna projednává zprávu rady o její činnosti. To je bezesporu správné, že se pokoušíme vrátit události do právního řečiště. Měli bychom se přitom držet toho, co nám náleží, a vyvarovat se překračování svých pravomocí. Nám náleží výhradně projednávat činnost a fungování Rady České televize. Nenáleží nám zasahovat do vnitropodnikového personálního sporu tím, že budeme kibicovat a soudit, kdo porušil zákon, ani tím, že bychom do televize docházeli. Opakuji - jediné, co nám náleží, je projednávat zprávu o činnosti rady. Momentálně projednáváme vlastně jenom jednu ze svých pravomocí, dokonce řekl bych pravomoc nejsilnější a hlavní, a je to pravomoc jmenovat a odvolávat generálního ředitele České televize podle § 8 odst. 1 písm. a).

 

(17.10 hodin)

(pokračuje Payne)

Rada ČT se pokusila s využitím této své pravomoci o revoluční personální řešení, když 12. prosince odvolala ředitele. Pokračování tohoto revolučního nadšení vyústilo 19. a 20. 12. k výběru nového generálního ředitele, o kterém rada musela vědět, že jeho výběr povede k pokračování konfliktů, které začaly v červnu loňského roku.

Tato volba spolu s intervencí dalších sil zvenčí rozpoutala a prohloubila vnitřní krizi uvnitř České televize. Rada ČT - a o tom se nezmiňuje ve své zprávě - když už tuto krizi vyvolala, a pravda, podílely se na tom zřejmě některé síly zvenčí, strčila hlavu do písku a problém neřešila. Rada se sešla znovu až 29. 12. Devět dnů zuří v podniku, za který rada nese odpovědnost, zásadní krize, a rada není schopna se sejít. Nebyla svolána a nesešla se. Já mám pocit, že to svědčí o nefungování rady. Následně se sešla až 2. 1., to znamená frekvence v době opravdu vypjaté atmosféry, která přesahuje hranice České republiky, frekvence zasedání rady je skutečně neuvěřitelná. Ti lidé jsou za to placeni! Ti lidé mají ve své povinnosti, jestliže způsobí krizi, ale i kdyby ji nezpůsobili, zasedat permanentně, nonstop, 24 hodin denně. Oni to neudělali.

Dovolte mi malou odbočku. Ptal jsem se v soukromých firmách, které mají na starosti personalistiku, personální agentury, jak probíhá výběr špičkových manažerů pro firmy, které mají roční obrat kolem 5 miliard Kč a které mají 2 až 3 tisíce zaměstnanců. Je to činnost, kterou tyto firmy poskytují na zakázku, není to až tak příliš drahé, a provádějí to profesionálně. Za prvé je vyhlášeno výběrové řízení, ale ty firmy samy říkají, že do veřejně vyhlášeného výběrového řízení se přihlásí manažeři zkrachovalých firem, ti nejméně schopní a nejméně úspěšní manažeři. Chtějí-li, aby výběr byl úspěšný, aby personální agentura mohla za nově zvoleného ředitele nést jakoukoli odpovědnost, musí oslovit manažery úspěšných firem. Existují určité metody, jak si sehnat tipy na takovéto manažery s příslušným věkem, kvalifikací, splňující podmínky, které si dá zadavatel, a tito lidé jsou následně osloveni s tím, že se jim řekne: Vážený pane řediteli, my vidíme, jak vám funguje váš podnik. My víme, že jste spokojen s tím, co děláte. Přesto máme pro vás nabídku, mohl byste dělat lepší práci, důležitější, lépe placenou, významnější. Následně, když se shromáždí všechny návrhy, a říká se, že zpravidla ti manažeři, kteří se přihlásili sami, jsou opravdu ti, kteří nebudou na konci vybráni, probíhá několikakolový výběr, který končí zátěžovými pohovory. Každý z těch kandidátů je podroben zhruba osmihodinovému pohovoru a zkouší se, jak se bude chovat po osmi hodinách křížového výslechu, jestli dokáže být ještě milý na své podřízené a nebude jim ustřihávat televizní vysílání.

Jestliže naše rada nebyla ochotna takovýto postup zorganizovat a podstoupit sama -a ty agentury říkají, že chtějí-li dávat záruku za dobře zvoleného manažera, takové výběrové řízení trvá šest měsíců, po šesti měsících je záruka řekněme 90procentní; pokud stačí záruka menší, třeba 70procentní u méně významných firem, dá se to zkrátit na tři měsíce - pokud naše rada nebyla ochotna podstoupit takovýto postup, měla si najmout personální agenturu, která by výběr provedla profesionálně a dodala by řekněme dva nebo tři kandidáty, za které se může zaručit.

Rozhodla naše televizní rada legálně? Já myslím, že ano. Spor není ale o to, jestli rozhodla legálně, ale jestli rozhodla kompetentně a dobře. Rada vybrala tak, že podstatná část zaměstnanců České televize není ochotna byť s legálně zvoleným ředitelem spolupracovat. Tuto skutečnost rada musela vědět předem, protože pan Jiří Hodač v televizi pracoval, a právě z těchto důvodů, že nebyl schopen spolupracovat s ostatními, z televize odešel.

Momentálně nemá smysl příliš debatovat, kdo je v právu. Dovolte mi uvést jeden příklad. Před časem Vladimír Železný odmítl přijmout rozhodnutí o tom, že je zbaven funkce ředitele televize Nova. Neuznal podle zákona jmenovaného ředitele Vávru za legitimního ředitele. Své rozhodnutí myslel vážně a dotáhl ho tak daleko, že začal vysílat z Barrandova, odkud vysílá dodnes. Druhý ředitel televize Nova, resp. jisté firmy, ředitel Vávra se prý občas zjevuje v budově ve Vladislavově ulici. Nevím, kdo byl v právu. Nevím, kdo jednal podle zákona. Tvrdím, že nám politikům nenáleží, abychom o této věci rozhodovali v žádném podobném případě, ale zejména nám to nenáleží, když se jedná o média. Protože tam je politikům zakázáno se dotýkat těchto firem jakýmkoli způsobem.

Obávám se, že i v České televizi onen pracovněprávní vnitropodnikový spor je mnohem komplikovanější po právní stránce, než dnes zvenčí, bez znalosti všech dokumentů dovedeme posoudit. Proto jsem zdrženlivý říci, kdo porušil nebo neporušil zákon. Možná, že to budeme řešit - resp. ne my, ale soudy - ještě několik let, otázku toho, jak to vlastně bylo s dodržováním zákonů.

Jak se může situace dále vyvinout? Představme si, že zvítězí jedna nebo druhá strana sporu. Řekněme za prvé, že vyhraje ředitel Hodač. Několik set zaměstnanců možná odejde z České televize a dá se očekávat, že kvalita televizního programu a vysílání se výrazně propadne, a kdybych to chtěl obrazně ilustrovat, dostane se na balkánskou úroveň. Jsou tam některé země, které nedávno vznikly, a jejich televizní program je opravdu začínající. To není věc techniky. To je otázka určité tradice a ta tradice může být nevhodným jednáním zcela zničena. To by byla ta největší škoda. Technika, jak prokázal i Vladimír Železný, se dá nakoupit během několika málo týdnů a vysílání může pokračovat. To podstatné jsou ti lidé. Nakonec na doutnajících troskách České televize, z těch rozvalin vztyčí generální ředitel Hodač vlajku práva a zahájí vysílání. Problém - televize byla zničena. Představme si obráceně, že zvítězí redaktoři na Kavčích horách. V extrémním případě po delší dobu zůstane obrazovka setmělá, koncesionáři v této situaci přestanou platit poplatky, deficit televize se prohloubí, televize bude muset propouštět zaměstnance, na doutnajících troskách téže televize vzbouření zaměstnanci vztyčí prapor revoluce a prohlásí, že zvítězila svoboda slova. Televize bude zničena rovněž.

To je důvod, proč si myslím, že se nemůžeme přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu s plným nasazením.

Zároveň se dnes říká, že by televizní rada měla být volena nějakým jiným způsobem, a já se bojím, že namísto protekce, z níž jsou podezříváni dnes někteří politikové, že si přes televizní radu získávali protekci v médiích, zavládne korupce, protože profesní svazy producentů a všech dalších možných lidí navázaných na Českou televizi si budou tam prosazovat své zájmy.

Tvrdím, že ani jedno řešení není dobré. Tvrdím, že bychom měli hledat řešení, ve kterém hlavní slovo dostanou lidé, kteří platí televizní poplatky.

 

(17.20 hodin)

(pokračuje Payne)

To jsou koncesionáři televize. Ti si za 50 let tuto firmu vybudovali a oni by měli mít největší vliv na to, co se tam děje. Otázka je, zda Poslanecká sněmovna hájí zájmy koncesionářů. Lidé, kteří jdou k volbám, si vybírají politiky, poslance, politické strany, aby na základě jejich volebních programů tito lidé tvořili zákony, ne aby tvořili televizní program. Jsou bezesporu mnozí voliči, kteří nemají televizi a neplatí koncesionářský poplatek. Na druhé straně jsou koncesionáři, kteří se horlivě dívají na televizi, platí televizní koncesní poplatek a nechodí k volbám. Tvrdím, že skupina, množina voličů je diametrálně odlišná od množiny televizních koncesionářů. Proto právo politiků, právo poslanců zastupovat koncesionáře je velmi pochybné. Já jsem důkazem. Televizi nevlastním, na televizi se moc nedívám. Přesto se účastním voleb. Takových lidí je mnoho. Na rozdíl od mnohých jiných nemám v této věci střet zájmů.

Klíčovou roli tedy v rozpoutání této krize hraje Rada České televize. Rada mohla situaci vyřešit již dávno. Může ji vyřešit i dnes, třeba dnes večer, kdyby se sešla. Představme si soukromou firmu. Kdyby vlastníci soukromé firmy tam měli nového ředitele a po několika dnech zjistili, že nově jmenovaný ředitel směřuje k tomu, že jim rozloží celou firmu, bezesporu by uvažovali o nějakém rychlém řešení. V případě televize se tak nestalo.

Situace v televizi ovšem není překvapivá, protože krize - zdá se - trvá v televizi řadu měsíců. To není novinka. Pokud jsem se dočetl ze zápisů rady, rada o těchto věcech příliš nejednala. Přinejmenším události z loňského června svědčí o tom, že krize tam existovala již dávno. Rada si nebyla vědoma toho, že instituce, o kterou se má starat, ne ji zničit, je ve velmi komplikovaném stavu. Zasáhla do této instituce způsobem, který byl velmi nezodpovědný.

Je jisté, že v televizi je potřeba mnohé změnit. Je jisté, že by se měl zredukovat počet zaměstnanců, je jisté, že by televize měla být úspornější. Když si porovnáme počet zaměstnanců České televize a komerčních televizí, vidíme rozdíl. Bezesporu by televize mohla ušetřit mnoho peněz. To je témata k debatě, která by měla pokračovat na půdě Rady České televize.

Rada, která dnes ještě existuje, může situaci dohnat až tak daleko, že nakonec bude odvolána podle nového zákona. Může situaci v televizi ještě hodně zkomplikovat. Může televizi jako instituci velmi vážně poškodit dokonce takovým způsobem, že už některé věci nepůjde napravit. Může dokonce poškodit celou Českou republiku.

My dnes máme jako jediného partnera Radu České televize. Nikoliv ředitele, nikoliv zaměstnance ředitele. My můžeme hovořit pouze s radou. Můžeme přijmout usnesení a apelovat na Radu České televize, aby napravila chyby, kterých se dopustila. Rada se k tomu nemá, ač byla opakovaně vyzvána. Poslanecká sněmovna podle zákona může Radu České televize odvolat, pokud rada opakovaně neplní své povinnosti podle § 8 odst. 1 písm. a).

Kdybych chtěl teď po právní stránce popsat činnost rady, pak je podstatná skutečnost, že rada neplní svůj hlavní úkol, a to je jmenovat a odvolávat generálního ředitele České televize. Pravomoc někoho jmenovat nebo odvolat totiž znamená nejen to, že se tato věc dá uskutečnit kdykoli, ale znamená především odpovědnost. Znamená, že ten, kdo nového ředitele jmenuje, nese odpovědnost za důsledky z toho plynoucí. Pokud to způsobí krizi, tak ten, kdo toho ředitele jmenoval, nese odpovědnost za tu krizi.

Rada je podle zákona odpovědná sněmovně - § 4 odstavec 3. Stávající rada svou odpovědnost vyplývající z pravomoci jmenovat a odvolávat ředitele zřetelně neunesla. Ne jenom jednorázově, ale již po dobu několika týdnů není schopna se s touto pravomocí vyrovnat. Nezávisle na tom, zda rada bude odvolána pro své selhání z důvodů, že není schopna nést odpovědnost za pravomoc jmenování a odvolávání ředitele, ale protože selhala v mnoha případech, ať už bude odvolána na základě nového zákona nebo jiným způsobem, domnívám se, že Poslanecká sněmovna by měla na této schůzi přijmout usnesení, že rada opakovaně neplní své povinnosti. Rada prostě své povinnosti nezvládla.

V zásadě může být rada odvolána na nejbližší schůzi. Mám za to, že na této schůzi nelze zařadit žádný další bod, který by se nazýval "odvolání rady". To znamená, že na této schůzi podle jednacího řádu pravděpodobně nejsme schopni vyřešit nic než přijmout usnesení, že rada neplní povinnosti, které jsou radě uloženy ze zákona. Z tohoto důvodu se domnívám, že bychom měli co nejdříve dospět do podrobné debaty a začít se bavit o textu usnesení, který bude vázán na to, co smíme projednávat, tj. výhradně na to, zda rada funguje nebo nefunguje a jakou odpovědnost nese za dáreček, který nám rada připravila pro tyto vánoce. Děkuji. (Potlesk.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Jako další má slovo pan poslanec Jiří Vlach, připraví se poslanec Bohuslav Záruba.

 

Poslanec Jiří Vlach: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, před čtyřmi hodinami jsem vás zdržel tři minuty, pak jsem se omluvil za to, že jsem se přeslechl. Doufám, že to nepřeslechl pan kolega Brožík. A tak se pokusím nyní své vystoupení maximálně zkrátit.

Konstruktivně tedy škrtám pasáž o hrůzných normalizačních zprávách týmu paní Bobošíkové včetně citací, konstruktivně škrtám pasáž o potřebě prošetřit finance, stejně tak jako si pravděpodobně na příští pátek nechávám a pro dnešek škrtám diskusi o nutnosti odpolitizovat všechny mediální rady, včetně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která má veliký vliv na všechna soukromá rádia a televize. Škrtám i pasáž o tom, že dnešní zákon - to už zde bylo řečeno - není tak špatný, a že pokud bychom ctili i nadále ducha zákona - té formulaci se tady ale dnes kdekdo směje - jako tomu bylo v první polovině devadesátých let, tak jsme nemuseli tak urychleně přistupovat ke změně zákona.

Protože tady projednáváme zprávu Rady České televize, o které se zmínil i pan poslanec Miloš Zeman, tak si neodpustím jednu ilustrativní poznámku ke zprávě.

Na straně 2 dole je text - nechci zde mluvit o tom, jestli měl být odvolán a jestli to bylo správně, jestli důvody byly dostatečné, pan ředitel Chmelíček - kde je formulace, které si prosím povšimněte: Radě nebyly dodány tyto dokumenty potřebné ke kontrolní činnosti: schválený plán na rok 2000, průběh původního prováděcího plánu, schválené schéma vysílací, organizační změny, výrobní úkol 2001, plán investic, schválený plán investic a jeho plnění, plán generálních oprav atd. Když si toto přečtu, dospěji k závěru, že to je opravdu skandální zadržování informací od ředitele nebo managementu. Nicméně včera spíše náhodou na jednání mediální komise a kulturního výboru po vystoupení hostů vyplynulo, že byly tyto dokumenty dodány, ale že nebyly dodány současně s návrhem rozpočtu a byly dodány až o několik dní později.

 

(17.30 hodin)

(pokračuje Vlach)

Protože jsme zprávu dostali poměrně před nedávnem, tak bych chtěl spíše vyzvat, abychom požádali o její dopracování, než abychom ji byť třeba jen vzali na vědomí. Tolik poznámka k vystoupení poslance Miloše Zemana. On to důsledně říkal tak, že vystupuje jako dvoustá část tohoto parlamentu.

Protože se tady o tom jednání několikrát mluvilo, tak bych chtěl jenom potvrdit názor, že mně se také nelíbí aktivity nebo neaktivity Rady ČT. Pokud si vzpomenete na 28. prosince, byl to den, kdy byla ČT vypnuta celý den, nejenom nějaké chvilky, běžela tam černá cedule s bílým nápisem. Rada ČT ústy svého předsedy konstatovala, že nemá, proč se scházet. Až když jsme ji vyzvali, aby nám vysvětlila, jestli tedy rezignuje, když se v této situaci odmítá sejít s tím, že má jenom pravomoc odvolat ředitele a pro to není většina, a jestli to máme brát jako první krok k rezignaci, tak se tedy druhý den nakonec svolala a sešla. Stejně tak pan ředitel Hodač, kterému přeji ve věci zdraví všechno dobré, konstatoval, že vysílání nepřerušil, ale pouze nahradil program jiným programem. Na naše dotazy, zda Rada ČT považuje tento způsob plnění zákonné povinnosti ČT vysílat na dvou programech, nebudu zákon citovat dál, pan předseda Miroslav Mareš konstatoval, že tento způsob naplňování zákona není optimální.

Myslím si, že to jsou kroky a formulace, ze kterých mám pocit, že si děláme legraci z veřejnosti, a to se mi nelíbí.

Chtěl bych v tomto okamžiku říci dvě věty směrem k vládě. Chtěl bych poděkovat panu ministru Dostálovi a vlastně celé vládě, že se odhodlala, byť až v této složité situaci, předložit nám novelu zákona s těmi nejpodstatnějšími pasážemi, které se týkají odpolitizování mediálních rad, tak, jak to učinila. Věřím, že příští pátek se nám podaří tento zákon konstruktivně projednat a schválit.

Protože dnes je debata hodně politická, chtěl bych vám říci, že nepatřím mezi ty, kteří si přejí předčasné volby. Bez ohledu na to, čemu nasvědčuje současná atmosféra. Myslím si, že je naší povinností hledat řešení a také se ho v rámci svých kompetencí pokusit prosadit. Myslím, že jedním z těchto kroků dnes je přijmout příslušná usnesení a příští pátek se konstruktivně pobavit o návrhu zákona.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec Bohuslav Záruba, připraví se paní kolegyně Miroslava Němcová.

 

Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, sněmovna se schází v době, kdy problém okolo ČT expanduje, kdy emoce a vášně nabývají vrchu nad hlavním rozumem. Sněmovna se však schází také proto, že někdo porušuje zákon a k tomu sekundují prezident republiky, někteří poslanci a senátoři. Začíná nezákonný proces, ve kterém zaměstnanci nerespektují rozhodnutí rady. Měli přece možnost a nepožádali soud o posouzení situace, neobrátili se na petiční výbor parlamentu a s podporou některých senátorů a poslanců a některých tiskových médií začínají kampaň za tzv. nezávislou televizi.

Většina občanů si jistě přeje nezávislou a nepolitickou televizi. Proč se však tito občané neptají těch vyvolených redaktorů, za jakou nezávislost ve skutečnosti bojují. Možná by je to velice nemile překvapilo. Dovolte mi na tomto místě ocitovat úryvek z článku Martina Daneše v Mladé frontě Dnes ze dne 2. ledna pod názvem "O vyšším principu nemravném". Cituji: "Proti argumentům hlasatelů morálky neexistuje protiargument a naopak platí, že ten, kdo se jim vzepře, je automaticky ocejchován jako amorální. V situaci mravního teroru se těžko poukazuje na to, že i mravokárce hájí vlastní mocenské, politické či ekonomické zájmy. Mocná uměleckopublicistická fronta je vždy v právu, i když vyšší princip mravní promění v princip nemravný." Konec citátu.

Nejvyšší představitel státu, který přísahal na ústavu a zákony tohoto státu, považuje svůj pohled a názor nad zákon. Tolik proklamovaná úcta k zákonům, nadstranickost a nepolitická politika dostaly pěkně na frak. Pan prezident by se jistě velice podivil, kdyby zaměstnanci ČNB nerespektovali jeho zákonnou pravomoc jmenovat guvernéra a v duchu vyšších morálních principů by neuznávali jeho jmenování, neumožnili by novému guvernérovi jeho práci. Vzhledem k tomu, že by neměl přístup k materiálům a k technice potřebné k vykonávání funkce, by určitě došlo posléze k jistým nezákonným postupům. Zaměstnanci banky by začali stávkovat za nezávislost banky a vyvolali by demonstraci na odvolání toho, kdo zcela v intencích zákona guvernéra jmenoval.

Představitelé zákonodárné moci, senátoři a poslanci nabádají určitou skupinu občanů k tomu, aby nerespektovali zákon, a svou přítomností brání ve výkonu práva. Co se stane, až v městských zastupitelstvech jmenovaný tajemník úřadu nebude respektován zaměstnanci úřadu, protože se jim tajemník nelíbí? Jak budou postupovat jmenovaní ředitelé bank, nemocnic a škol a jiných zařízení, kteří se nebudou líbit zaměstnancům, a ti je nebudou respektovat a budou svolávat demonstrace na jejich odvolání? Budou tito senátoři a poslanci chránit pana Kajínka, kterému se nelíbí výrok soudu a považuje ho za jednání? Vážení přátelé, já bych řekl, že v tomto smyslu, ve smyslu tohoto precedentu, je to velice nebezpečná záležitost.

Záležitost okolo ČT 1 však nabízí ještě jeden pohled na věc. Zadívejme se trochu do minulosti, do roku 1997. Dva tehdejší členové ODS neměli tolik odvahy, aby se čelem postavili předsedovi Klausovi a čestným způsobem ho vyzvali k abdikaci. Použili podpásové metody sarajevského atentátu. Domnívali se, že tímto postupem zlikvidují předsedu a ODS srazí na kolena. Nepovedlo se, protože velká většina občanů pochopila, o co v této věci kráčí. A opět jsou zde tito pánové, kteří ve svatém boji proti ODS a pod rouškou bezpolitičnosti médií si budují výchozí pozici, aby vyvolali ve společnosti chaos, protože v těchto kalných vodách se dovedou pohybovat dobře.

Na závěr bych se chtěl zeptat všech senátorů a poslanců, kteří složili poslanecký slib, ale tomuto slibu se zpronevěřili, proč nejsou bráni k odpovědnosti a dokonce sami neuvažují o své rezignaci. Jestliže se Poslanecká sněmovna dohodne ve svém usnesení na tom, že kroky vedoucí ke jmenování generálního ředitele jsou zcela legální a ve smyslu zákona, potom se nebude dál pochybovat o smyslu a významu svolání tohoto pléna.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo paní kolegyně Miroslava Němcová, připraví se pan poslanec Zdeněk Kořistka.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dnes podruhé přistupuji před vás, abych se pokusila interpretovat tak, jak vidím situaci, ke které nám je dnes dáno se vyjádřit.

Ve zjitřené a věcnému tónu se vymykající atmosféře uplynulých dvou týdnů zaznělo vše, co k danému tématu pravděpodobně zaznít mohlo. Přesto však považuji za nutné nepředpojatě, nedvojznačně a bez postranních úmyslů podívat se na tyto události poněkud osobnějším pohledem.

 

(17.40 hodin)

(pokračuje Němcová)

Za prvé to bude pohled, který může někdo označit za patetické gesto. Já na to odpovím, že je mi to jedno, a udělám jej s klidným svědomím, neboť patos v této nyní tak zmanipulované věci začal používat někdo jiný, např. ten, kdo první začal hovořit o ohrožené svobodě slova, ten, kdo - slovy předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého - jednal ve stylu kdo, s kým, o čem, pro koho. Proto si nyní, vážené kolegyně a vážení kolegové, přiložím na svůj kostým trikoloru, abych nám všem připomněla slib, který jsme složili a o jehož naplnění se s různým úsilím pokoušíme v této instituci.

K tomuto gestu mě inspiroval pan kolega Kühnl, který před dvěma dny kráčel ozdoben stužkami, mezi nimiž modrá barva chyběla. Já jemu i ostatním chci říci pomocí této symboliky, že nebyl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny České republiky proto, aby hájil zájmy jakékoli skupiny v České televizi či jiné instituci, ale proto, aby navrhoval, projednával a promýšlel zákony prospěšné každému, aby jednal v zájmu občanů České republiky, a ta má jinou barevnou symboliku, než kterou jsem zahlédla na jeho klopě. Pokud jej vidím nyní se stužkami stávkujících zaměstnanců v České televizi, musím se zeptat, proč neměl na své mužné hrudi znaky Zetoru, Poldovky, řady jiných podniků, či např. symbol lékařského stavu, proč je nenosil v době, kdy tyto profesní skupiny protestovaly proti tomu, co se jich týkalo či stále ještě týká. Pokud totiž coby zákonodárce vnímá jednu skupinu občanů silněji než jinou a také se v její prospěch angažuje více, je to buďto politováníhodné osobní selhání, to je ta lepší varianta, či se jedná o účelový, chladnokrevný politický kalkul. Vše nasvědčuje tomu, že bohužel platí spíše tato druhá varianta. Dokazuje ji popsaný sled událostí, tak jak jej přednesl již citovaný předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý.

Závěr tohoto odstavečku tedy zní: úkolem poslance je zastupovat všechny občany a dbát na to, aby na příkladu dnešního programu naší schůze ti, kteří v České televizi pracují, i ti, kteří výsledek jejich práce sledují a platí svými koncesionářskými poplatky, měli v očích svých zastupitelů stejnou váhu.

Druhý pohled na to, co se stalo v České televizi. Jak má tomuto dění rozumět veřejnost, občané? Podle mého názoru neznají dostatečně dobře důvody, pro něž byl odvolán předchozí ředitel, a tím je v samém počátku sporu postavena veřejnost do nevýhodné pozice. Považuji za chybu rady, že nedokázala důrazným poukazem na situaci v České televizi připravit novému řediteli, ať už by jím byl kdokoli, a to podtrhuji, nejsem advokát pana Hodače, tedy připravit novému řediteli vstup do takové situace, která by s pochopením veřejnosti mu umožnila provést kroky směřující k nápravě daného stavu.

Dalším pohledem, který je možno v této situaci zaujmout, je pohled lidský, který, doufám, že na tuto půdu také patří. Zabývám se nyní opakovaným návrhem členů České strany sociálně demokratické, který ale podporují i zástupci KDU a US, totiž výzvu k okamžitému odstoupení Jiřího Hodače. Tento návrh nemají problém mí kolegové vznášet ve chvíli, kdy Jiří Hodač je hospitalizován, a vzkazují mu: Okamžitě, jakmile se proberete z kolapsu, buďto odstoupíte, nebo vás rada 8. 1., tj. ode dneška za tři dny, odvolá.

Je to podivuhodný projev té nejsamozřejmější věci na světě, ale alespoň pro mne nejsamozřejmější. Tedy ohleduplnosti a schopnosti vcítit se do stavu nemocného člověka a absolutní zábrany a zdrženlivosti ve chvíli, kdy vím, že by mé jednání mohlo znamenat zhoršení jeho zdravotního stavu. Nic na tom nemění argument, vážené kolegyně a vážení kolegové, že Jiřího Hodače tito politikové vyzývali k odstoupení již dříve. Čím dříve jej totiž vyzývali k odstoupení, tím je zřejmější, že nešlo ani o jméno Jiří Hodač, tím méně o jeho činy, ale o politické cíle, které se situací v České televizi neměly vůbec nic společného.

Budeme-li hledat řešení současného stavu, nezbývá, než do omrzení opakovat, že toto řešení musí být kompromisem. Obě strany musí ustoupit. Vyjasní se to, co rada považovala za nejzávažnější, to je neprůhlednost finančních toků. Do té doby se obě strany měly vzdát nevratných kroků, obnovit řádné vysílání. Vedení i stávkující (by?) tak získali odstup a občané, platící si Českou televizi, by měli šanci být v problému lépe orientováni. Věděli by, jak je hospodařeno s daní, kterou na ně Poslanecká sněmovna formou koncesionářského poplatku uvalila, a teprve poté mohly následovat zásadní kroky k řešení situace. Jinak řečeno - navrhovali jsme takový kompromis, který by obecný zájem nadřadil zájmům jiným. Navrhovali jsme kompromis ve smyslu starozákonní matky, která nenechá přetrhnout své dítě, ale raději pro jeho blaho se ho vzdá. Tuto šanci ODS opakovaně nabízela, při jednáních však nebyla vyslyšena.

Nyní mi dovolte dvě poznámky k průběhu dnešního jednání. První se týká toho, co zde řekla paní místopředsedkyně České strany sociálně demokratické paní Petra Buzková. Je mi velmi líto, že musím reagovat na něco, na co jsem musela reagovat včera při projednávání tohoto tématu v mediální komisi, ale reagovat musím, protože se mi zdálo, že to, co jsem řekla včera, mělo být pro paní místopředsedkyni dosti jasným signálem a měla se vzdát svého vystoupení v tomto smyslu dnes.

O čem mluvím? O tom, že na mou námitku, že novináři, kteří dovolili, aby s nimi pod jednou střechou během krize, která vznikla, přespávali někteří politikové, se zdiskreditovali natolik, že jim nebude moci býti v budoucnu věřeno, že jsou nezávislí ve vztahu k těmto politikům. Na to mi bylo odpovězeno, že to je tradiční styl ODS, tradiční kšeftaření, kdy my považujeme, že vždy je něco za něco. K tomuto názoru se přidal i předseda výboru pro kulturu, vzdělání atd. - pan dr. Mareš. Já jsem jim oponovala tím, že k tomuto názoru na to, co je etikou žurnalisty a co oni považují za mez přijatelnou pro to, aby byli považováni za nezávislé, mě přivedlo čtení rozhovoru, který poskytla před rokem, rokem a půl, nevím přesně, bezpochyby profesionální redaktorka České televize Daniela Drtinová. Ta v tomto rozhovoru řekla, že se svým dobrým známým, kolegou ze studií panem Langerem, by se neodvažovala jít na kávu do kavárny, neboť by považovala, pokud by byla spatřena, že se stává osobou ne nezávislou, ale naopak závislou na politikovi, se kterým se nad kávou schází. Pro mne je zcela zásadnější to, jestliže někteří politikové s některými žurnalisty přespávají na Kavčích horách, než to, jdou-li s nimi na kávu, čili není to projev ODS o tom, jak má vypadat etika žurnalisty, co je nezávislost žurnalisty, ale je to krédo, které přijali žurnalisté sami.

Druhá poznámka se týká toho, co zde řekl pan premiér, s jehož brilantním projevem nemohu než souhlasit. Ale problém mám s jednou věcí. Pan premiér řekl: Jsem pro odvolání Jiřího Hodače. Toto odvolání však může ze zákona provést pouze rada. Tudíž jestliže na jedné straně stávkující strana v České televizi tvrdí, že příčinou krize je politické vměšování do činnosti rady, jak se máme nyní vypořádat s tím, že my politikové máme zde ve sněmovně dát úkol radě, aby ředitele České televize odvolala?

 

(17.50 hodin)

(pokračuje Němcová)

Obávám se, že to je čistý model schizofrenní situace, a doufám, že nejsem jediná, komu toto připadá divné.

Děkuji vám všem za pozornost.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Následující je pan poslanec Kořistka, připraví se pan poslanec Havlíček.

 

Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážené dámy, vážení pánové, projednáváme zde zprávu o situaci v České televizi, tedy řešíme problém, který je dle mého názoru ostudou politiků. Ano, ostudou politiků, protože ti svým konfliktním jednáním a nedodržováním litery zákona o ČT celou situaci zapříčinili. Ano, je to ostuda, protože nebýt zásadového postoje většiny zaměstnanců ČT, život by šel dál. Dál by se normalizoval, dál by byli odvoláváni nepohodlní redaktoři a ředitelé, dál by se situace vyvíjela směrem, který vyhovuje především ODS. Dříve se politikům ODS nelíbilo jednání moderátorů, nyní jsme zjistili, že největším problémem České televize je její financování. Jsme svědky hry na strunu nízkých citů občanů a stejně jako v minulosti Jakeš hovoří o neúměrných honorářích v České televizi. Cíl je jasný - odpoutat pozornost od pravého smyslu změn ve vedení ČT, a proto nám se zanícením v hlase sděluje poslanec Ivan Langer, že zákon je pro něj nade vše, ten poslanec Langer, který přísahal na dodržování Ústavy České republiky, a přitom před několika týdny hlasoval ve sněmovně vědomě proti ústavě, když se projednával zákon o České národní bance. Pokud se nemýlím, i kolegyně Dostálová hlasovala stejně, a je tedy úsměvné, když si tu dnes připnula trikoloru, když ústavu vlastně před několika týdny porušila. Nic na tom nezmění různé právnické kličky či vysvětlování některých poslanců, že zákon je sice v rozporu s ústavou, ale přece se připravuje novela.

Jak jsem již říkal, smyslem celého mlžení ODS kolem kauzy České televize je odvracení pozornosti od nevydařeného pokusu ovládnout toto médium. Ve středu na Václavském náměstí mnohokrát nevěřícně zaznělo: oni si z nás občanů dělají srandu, oni zkoušejí, co jim ještě projde. Bohužel, dnes již občané házejí všechny politiky do jednoho pytle. Výsledkem je ohromné znechucení ve společnosti a nedůvěra v celou politickou scénu. Možná že toto znechucení občanů vyhovuje některé politické straně, která v nízké volební účasti a v případném ovládnutí veřejnoprávního média viděla svoji záchranu. Dnes tedy sklízíme plody politických her. Jsem přesvědčen, že u pana Hodače nejde o žádné manažerské chyby, ale o promyšlené kroky člověka, který si myslel, že získá větší politickou podporu. Dnes je ovšem překvapen razantním odporem nejen zaměstnanců České televize, ale i občanů České republiky. S tím se ve scénáři jaksi nepočítalo, a proto je dnes obrazně řečeno v koutě. Proto nesmyslné a absurdní titulky na obrazovce televize. Když už hovořím o titulcích pana Hodače, část jednoho ocituji: "Vysílání těch, kteří odmítají autoritu legálního vedení ČT, je protiprávní. Proto je právě nyní nevysíláme. K obvyklému pořadu se vrátíme po jeho skončení." Konec citátu. Pan Hodač nám tímto textem říká, že ti, kteří nosí stužky ČT, tedy protestující, vysílají protiprávně. Jak je tedy možné, že protiprávně vysílají pouze zpravodajské relace? Jak je možné, že panu Hodačovi a Radě ČT nevadí, že tito lidé vysílají zbývajících 95 % pořadů České televize? Vždyť stejní lidé, kteří pomáhají vzniku zpravodajství, celodenně pracují i při přípravě ostatních programů v České televizi. Důvod je prostý. Smyslem titulku není nic jiného než cenzura, která je podle ústavy nepřípustná. Je také jasné, že zajištění vysílání celého programu není v silách nového vedení, takže to vyřešíme šalamounsky - nepohodlné zprávy zrušíme, ale jinak nám rebelanti, kteří pracují profesionálně a každodenně, nevadí. Neslyšel jsem slovo protestu od zastánců dodržování zákonů, když byl zákon jasně porušen např. v případě úplného vypnutí ČT či odpojení regionálního studia Ostrava, což je naprosto skandální věc. Proč neobjektivitu, lži a manipulaci, pánové a dámy z Rady České televize, nekritizujete?

Vážené dámy, vážení pánové, vážený předsedo rady ČT, rada se svými kroky úplně zdiskreditovala, a tedy bych očekával, že odstoupí. Bohužel přiznat chybu a odstoupit z funkce, vzdát se ministerského křesla či poslaneckého mandátu je v České republice neobvyklé. Proto se vám ani nedivím, že ve svých funkcích zůstáváte. Příkladů kolem sebe máte mnoho. Každopádně to vypadá tak, že nejen pan Hodač, ale i paní Bobošíková a celá rada si k Vánocům nadělili hroší kůži. Jinak se vaše chování nedá ani vysvětlit.

Na začátku jsem hovořil o chybě politiků. Někdo má na vzniklé situaci vinu malou, někdo větší a někdo ji přímo zapříčinil. Přiznat chybu je správné a měla by následovat i omluva. Proto se omlouvám za sebe, ale i za ty politiky, kteří problém v ČT cítí jako já. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Věřím, že na toto unikátní vystoupení bude chtít někdo zareagovat. Pan poslanec Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně, nechtěl bych se vyjadřovat k politickým invektivám a ke kultuře projevu, o kterém si jistě všichni sami udělají svůj obrázek. Jen bych se chtěl prostřednictvím pana předsedajícího pana Kořistky zeptat, zda pracoval v nějakém elektronickém médiu a zdali ví, jaký je rozdíl mezi tzv. živým vysíláním a vysíláním předtočeným, kterému se také říká konzerva. Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Prosím pana poslance Havlíčka. Pan poslanec Kořistka chce odpovědět.

 

Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím bych rád odpověděl panu kolegovi. Ano, pracoval jsem. Pracoval jsem mnoho let v Českých radiokomunikacích, dokonce na odbavovacím pracovišti, takže mě nemusíte poučovat o tom, co to je živé a předtočené vysílání. Samozřejmě že redaktoři, o kterých jsem hovořil, jsou nejen tvůrci předtočeného vysílání, ale i dalšího vysílání, které je živé. To jsem napadal a nemůžete mi to určitě zpochybnit. Děkuji.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pochybuji, že tato věc je předmětem dnešního sporu, kam nás to zavádí pan poslanec, ale dobře. Pan poslanec Havlíček, připraví se pan poslanec Suchánek.

 

Poslanec Jiří Havlíček: Vážený pane předsedo, členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, dnešním programem jednání mimořádné schůze je jediný bod, a tím je zpráva Rady ČT o současné situaci v České televizi. Ze zprávy v části I - důvody pro odvolání Dušana Chmelíčka z funkce generálního ředitele, vyjímám: Rada ČT se soustředila na plnění poslání ČT z hlediska naplňování § 2 a § 3 zákona o České televizi. V příslušném zákoně ve druhé větě § 2 se praví, cituji: "Jejím posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice atd." Nemohu než připomenout a zdůraznit, že současné zpravodajství vysílané pod vedením paní Bobošíkové již od samého začátku ustanovení výše citovaného zákona porušuje v plném rozsahu.

Dne 2. ledna jsme zhlédli zpravodajství z předchozího dne a redaktorka nás občany uvedla v omyl, protože prezident svůj novoroční projev následující den neopakoval. Dne 3. ledna jsme znova byli podvedeni nejen skladbou zpravodajství - např. o demonstraci na Václavském náměstí, které se účastnilo více než 100 000 občanů, jsme se nedověděli - ale ještě se snažila redakce fotomontáží podvodně navodit zdání vysílání z odbavovacího pracoviště studia na Kavčích horách. Dne 4. ledna číše pohrdání občanem přetekla pohár drzosti a arogance. Ve zpravodajství jsme byli informováni o tom, že organizátoři akce Česká televize - věc veřejná svolali na tento den na 17. hodinu shromáždění na Václavské náměstí, kterého se účastnilo jen asi 30 lidí, a důkladně jsme o tom byli informováni.

 

(18.00 hodin)

(pokračuje Havlíček)

Proti takovému způsobu podávání informací občanům veřejně protestuji, protože jsme všichni byli záměrně uváděni v omyl. Další svolání setkání bylo pořadateli avizováno na čtvrtek příštího týdne, to je na 11. ledna, a nikoliv na čtvrtek 4. ledna. Osobně jsem se shromáždění zúčastnil a stál pouhých několik metrů od sdělovatele.

Pod odrážkou 3 písm. c) zprávy, kterou dnes projednáváme, je jako důvod odvolání ředitele Dušana Chmelíčka uváděno "manažerské selhání". Já se ptám - stávající ředitel Jiří Hodač manažersky neselhal, když nebyl schopen zajistit vysílání objektivních, ověřených, všestranných a vyvážených informací? Když nebyl schopen zajistit vysílání, a v okamžiku, kdy nechtěl vysílat zpravodajství tzv. vzbouřenců, tak oba televizní kanály vypnul? Když nebyl schopen navázat komunikaci ani se svými nejbližšími podřízenými, to je s finančním, technickým, programovým a personálním ředitelem a místo jednání s nimi je prostě bez jakéhokoliv důvodu odvolal? Když nebyl schopen zajistit důležité vysílání o pohřešované holčičce? Když svým jednáním způsobil přímou škodu České televizi a jejím koncesionářům tím, že nezajistil vysílání o losování Sportky?

To, čeho jsme byli svědky v době klidu a vánočních svátků a vstupu do nového milénia, do třetího tisíciletí, je až neuvěřitelné. Mnozí moji voliči mi s velkým rozhořčením telefonovali a dotazovali se mě, jestli v této době nebude následovat nějaký obrovský finanční skandál, či co se děje. Nemohl jsem než konstatovat, že události, které se odehrávaly a do dnešního dne dějí ve veřejnoprávní televizi, jsou snahou o další normalizaci Koruny země České a Moravské a že žádný profesionál neničí dílo svých spolupracovníků, když není schopen něco vytvořit sám.

Dovoluji si vám všem, dámy a pánové, připomenout, že ani komunisté v roce 1989 v době, kdy redaktoři svobodně a objektivně informovali občany, tehdy federální televizi nevypnuli, ale pan Hodač, takzvaný odborník a demokrat, tak učinil.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na dnešní mimořádné schůzi, žádost o jejíž svolání jsem spolupodepsal, jsme povinováni našim občanům svým usnesením sdělit řešení stávající vážné situace. Jediným možným řešením je výzva k odstoupení generálního ředitele Jiřího Hodače z funkce či zavázání Rady České televize k jeho odvolání. Vážení, mějme na mysli, že občané, naši voliči, od nás očekávají skutečné a odpovědné řešení dnešní vážné situace.

Chci navrhnout usnesení, že zpráva Rady České televize, sněmovní tisk 812, je neobjektivní a neinformuje nás o skutečném stavu v současnosti. Proto navrhuji tuto zprávu nepřijmout a neschválit. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já vás jen upozorňuji, že není podrobná rozprava, čili budete to muset přednést ještě jednou. Já vím, že to uděláte rád.

S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Vymětal, připraví se poslanec Suchánek.

 

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji, pane předsedo. Skutečně mám jenom faktickou poznámku k průběhu rozpravy, protože mi začíná připomínat situaci, kterou mnozí známe, že pes honí svůj vlastní ocas. Já myslím, že bychom se nad tím mohli zamyslet. Náš jednací řád zná institut znovuotevření rozpravy, ale bohužel nezná institut "návrh na ukončení rozpravy". Já bych tento návrh velmi rád dal, ale bohužel jej dát nemohu, a je mi to líto.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Čili jste nedal žádný návrh. Hovořit bude pan poslanec Suchánek, připraví se pan poslanec Pleva.

 

Poslanec Pavel Suchánek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, o čem byl vznik sporu v České televizi, není zřejmě třeba diskutovat. Šlo o odvolání dosavadního ředitele pana Chmelíčka a jmenování ředitele nového, pana Hodače, a zprůhlednění hospodaření České televize. Některým lidem se to zkrátka nelíbí. V další fázi šlo o údajné odpolitizování televize a v současné době jde už i o svobodu slova, která by měla být v tomto státě ohrožena. Není tomu tak. Spor už není ani v rovině zákonnosti odvolání a jmenování ředitele České televize. Tento problém byl pouze zneužit a převeden do úplně jiné roviny.

Pan senátor Zieleniec na 3. schůzi Senátu zahájil svoje vystoupení větou: "Tady nejde o krizi v České televizi, tady jde o dlouhodobou politickou krizi v tomto státě."

Ve vystoupení dalších senátorů čtyřkoalice nám bylo sděleno, že zákony jsou sice platné, ale nad nimi je ještě něco jiného, vyššího. Tudíž tyto zákony nemusíme ani respektovat a ten, kdo je respektuje, je právní formalista. Zazněla též zdrcující kritika členů Rady České televize, a to taková, že by si od nich nikdo nevzal ani kůrku chleba. Členství v politických stranách, zvláště v některých, degraduje člověka do polohy odepsanosti, a to plně v souladu s Listinou základních práv a svobod, kterou mají ti lepší neustále v ústech. Dozvídáme se, že pokud neuspějí ve volbách, vládne u nás diktát moci těch, kteří demokraticky zvítězili. Pan senátor Šula přečetl prohlášení svobodných odborů České televize, ze kterého se dozvídáme, že zaměstnanci a odboráři sami nejlépe vědí a sami určí, kdo bude ve vedení České televize. A tak bych mohl pokračovat dále.

Jedno však ještě musím zmínit, a to je zvolání jedné z revoltujících redaktorek na Václavském náměstí dne 3. ledna: "Nenechte nás padnout na oltář svobody naší vlasti!"

Pokud vám to všechno něco matně připomíná, uvědomte si, kteří odborníci, umělci a hlavně politici podporují buď verbálně, nebo svou přítomností stávkující zaměstnance České televize, nebo si přečtěte seznam pozvaných odborníků na veřejné slyšení, které je plánováno na 12. ledna v Senátu. V drtivé většině jsou to signatáři nebo organizátoři iniciativy "Děkujeme, odejděte" nebo "Impuls 99". Jen teď zneužívají sporu kolem České televize ve svůj prospěch. S úžasem sleduji, jakým způsobem se dá odpolitizovávat Česká televize.

Já se rád řadím mezi právní formalisty, a proto budu vždy respektovat výsledky demokratických voleb, budu svítit na silnici třeba i v létě, pokud mi to zákon přikáže, a budu dokonce platit koncesionářské poplatky České televizi, i když vidím, k čemu se dají v současné situaci zneužít.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Slovo má pan poslanec Pleva, připraví se poslanec Mareš.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, když jsem se ráno hlásil, původně jsem si připravoval delší projev, ale to už teď stejně nemá cenu. Stejně se neposloucháme, stejně každý trváme na svém, stejně máme všichni již hotové prefabrikované názory, tak k čemu dlouhé projevy?

Dovolte mi jen, abych se omezil na dvě krátké poznámky, protože si myslím, že to jsou věci, které tady ještě nezazněly. Zaznělo tady hodně z mnoha projevů, zaznělo to i z televizních obrazovek z úst některých senátorů, že je ohrožena svoboda slova, že je generálním ředitelem televize uplatňována cenzura. To je velmi vážné obvinění a je třeba se na ně podívat zblízka, protože tito řečníci se vždy odvolávají na Listinu základních práv a svobod, která praví, že každý má právo svobodně se vyjadřovat a že cenzura je nepřípustná. Necituji přesně, pouze parafrázuji.

Když se nad tím zamyslíte trošku hlouběji, zjistíte, že tam není napsáno "každý novinář", ale je tam napsáno "každý", tudíž já, všichni vy, kolegyně a kolegové, ale i všichni občané mají právo přijít teď nebo za chvíli do České televize a domáhat se svého ústavou zaručeného práva na svobodu projevu.

 

(18.10 hodin)

(pokračuje Pleva)

Nebo další příklad. Budete pozváni třeba do "Jedenadvacítky" a novinář vám položí nějakou otázku. Ale vám se ta otázka nebude líbit a budete vlastními slovy říkat to, co budete chtít. Novinář vás vyzve k tomu, abyste odpovídal na jeho otázku. V tom případě neváhejte a okamžitě ho obviňte z cenzury, protože jakým právem on zasahuje do svobody vašeho projevu! Je to absurdní? Samozřejmě, že to je absurdní.

Všichni ti, kdo se odvolávají na Listinu základních práv a svobod, vlastně na tento paragraf a na články, které tam jsou, tak zapomněli citovat odstavec, který následuje ihned po odstavci: cenzura je nepřípustná, který říká, že svobodu slova, projevu atd. - zase necituji přesně - je možno v demokratické společnosti omezit pouze zákonem.

Takovýmto zákonem, který v České televizi říká, jak se uplatňuje svoboda slova, je zákon o ČT, také zde hojně citovaný. Tento zákon říká, že statutárním orgánem ČT je generální ředitel. Tento generální ředitel odpovídá Radě ČT za to, že je dodržován zákon o ČT, který říká, že zpravodajství má být všestranné, objektivní a vyvážené. A když se generální ředitel hodlá této funkce ujmout, jeho zásahy jsou nazvány cenzurou.

Nevím, jestli si kolegové trošku neprotiřečí, možná někteří, až dostudují právnickou fakultu, změní názor na výklad zákona.

Poznámka druhá. Včera na komisi pro sdělovací prostředky byli také zástupci iniciativy Česká televize - věc veřejná. Předložili nám dokument, kde byl plán, jak překonat stávající krizi. Zhruba zase parafrázuji, nebudu asi úplně přesný. Tento plán byl: odvolání generálního ředitele, odvolání Rady České televize, zvolení nové rady z nezávislých odborníků, okamžité, urychlené atd. jmenování ředitele, který by řekl, že má dočasný mandát, a potom vlastně vypsání výběrového řízení. Případně i tato rada by mohla ještě okamžitě, protože než bude zvolena nová rada, bude to trvat, pověřit zatím někoho tím dočasným ředitelem. Tento dočasný ředitel by měl být ze starého, tudíž vlastně ještě předhodačovského managementu ČT.

I položil jsem tomuto zástupci, který říkal, že je tam zástupcem za tuto iniciativu, jednu zvídavou otázku: zdali by takovýmto jménem, které by uklidnilo situaci v ČT, byl bývalý ekonomický ředitel ČT pan Ladislav Paluska. Dostal jsem odpověď, že ano.

Teď počítejte se mnou. Rada vlastně teď po našem usnesení odvolá generálního ředitele a zvolí urychleně dočasným ředitelem pana Palusku. Pak bude schválen nový zákon. To může být snad někdy během příštího týdne nebo během 14 dnů, až se sejde Senát a zákon podepíše prezident, ale může to být velmi rychle. Podle tohoto zákona budou všechny společenské organizace navrhovat Poslanecké sněmovně zástupce do Rady ČT. Těchto návrhů se zde sejde nepochybně několik tisíc. Poslanecká sněmovna z těchto několika tisíc návrhů bude muset vygenerovat 15 jmen. A aby to opět nedělala urychleně, aby vybrala skutečně nezávislé, kompetentní osobnosti, bude si muset všech těch několik tisíc lidí zvát, zřejmě nějaký orgán Poslanecké sněmovny, na pohovory. Bude muset zjišťovat skutečnost, zdali jejich odborná způsobilost, jejich morální bezúhonnost, zdali jejich skutečná nezávislost je opravdu prokazatelná. Toto se může táhnout dalšího půl, tři čtvrtě roku. Pak tato nově zvolená Rada ČT vypíše výběrové řízení, které bude, jak nám tady popsal pan kolega Payne, trvat zhruba půl roku, aby bylo vybráno opravdu zodpovědně. Minimálně tedy rok bude vládnout v ČT pan ředitel Paluska.

Proč to všechno říkám? Pan ředitel Hodač je obviňován z politické závislosti, je obviňován z toho, že jeho jmenováním je ohrožena svoboda slova. Jistý místopředseda ODS zmínil, že uvažoval o tom, že navrhne pana Hodače na tiskového mluvčího ODS. Pana Hodače nenavrhl, pan Hodač se o to sám nikdy neucházel. Nicméně už to je důvodem k tomu, že pan Hodač je podjatý. Ovšem pan Ladislav Paluska - a teď to berte prosím jako příklad, není to nic konkrétního proti panu Paluskovi - byl náměstkem ministra vlády sociální demokracie. Na panu Ladislavu Paluskovi jako na nejvhodnějším kandidátovi se shodlo grémium sociální demokracie. Toto zřejmě není považováno za ohrožení nezávislosti ČT.

Ať si každý udělá obrázek sám. (Potlesk. - Velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím kolegy poslance a ministry, aby si své názory vyřizovali buď mimo jednací sál, nebo od mikrofonu prostřednictvím mne.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Děkuji za upozornění. Promiňte, my jsme se jenom potkali s panem Plevou.

Byl bych rád, pane předsedající, kdybyste vaším prostřednictvím sdělil panu Plevovi, jak je tedy možné, když člen vlády jde do televize oznámit výsledky jednání vlády, pokud se týče přijetí zákona, je do televize pozván a je nahrazen cedulí. (Hlasy z pléna: Cedule je možná hezčí.) Ano, možná je cedule opravdu hezčí než já, máte pravdu. (Oživení v sále.)

Přesto bych byl opravdu velice rád, kdyby pan poslanec Pleva mi v duchu logiky toho, co říkal, tuto skutečnost vysvětlil. Opravdu si nedovedu představit, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, že by se toto mohlo stát třeba Václavu Klausovi, resp. dovedu si představit, co by pan předseda dělal. Já jsem nedělal nic jiného, než že jsem protestoval. Čili to je první otázka.

Druhá záležitost se týká náměstka Ladislava Palusky. Pan Ladislav Paluska byl finančním ředitelem ČT již za Ivo Mathého. Nikdy jsem se s panem Paluskou v té době nesetkal. Po odchodu Ivo Mathého z ČT a nástupu pana Puchalského dostal pan Paluska výpověď. Já jsem se v té době stal ministrem kultury a z ministerstva odešel ekonomický náměstek. Dostal jsem tip na pana Palusku, i nabídl jsem mu spolupráci. Pan Paluska ji přijal. V okamžiku, kdy nastoupil pan Chmelíček, pan Paluska přišel za mnou a řekl, že mi děkuje za to, že jsem mu umožnil práci na ministerstvu, ale že by se rád vrátil do televize, jestli bychom se mohli dohodnout. Já jsem řekl ano. Nikdy nic neměl společného se sociální demokracií.

Toliko jako vysvětlení. Děkuji.

 

(18.20 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Mám dvě faktické poznámky - pana kolegy Plevy a Zahradila.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím bych rád vyřídil panu ministrovi krátkou odpověď. Nevím, kdo ho do České televize pozval, ale to teď nechci říkat. Chci hovořit k panu Paluskovi. Uvedl jsem to jako modelový příklad. Zdůraznil jsem, že proti panu Paluskovi nic nemám. Jestliže je někdy jakýkoli kontakt, byť jde o kontakt čistě virtuální, s politickou stranou, jestliže to je důvodem k možné podjatosti ředitele, pak si myslím, že být náměstkem je zatraceně velký kontakt s politickou stranou. Jestli toto pan ministr tak necítí a jestli to tak necítí ani zaměstnanci České televize, pak zřejmě ničemu nerozumím.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Faktická poznámka pana poslance Zahradila.

 

Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, děkuji vám za slovo. Pokud se nemýlím, stále probíhá přímý přenos. Považuji za užitečné formou otázky informaci, která tady v tuto chvíli padla, ještě jednou zopakovat.

Je skutečně pravdou, že pro zástupce iniciativy Česká televize - věc veřejná je v roli generálního ředitele České televize nepřijatelný Jiří Hodač, který nikdy nebyl kandidátem na tiskového mluvčího ODS, zatímco jako kandidát na ředitele České televize by pro iniciativu Česká televize - věc veřejná byl přijatelný pan Ladislav Paluska, donedávna finanční ředitel České televize, který byl náměstkem ministra v sociálně demokratické vládě? Kladu tuto otázku a rád bych na ni slyšel odpověď od zástupců této iniciativy, což se samozřejmě nestane. Je možné položit tuto otázku alespoň řečnickým způsobem do éteru. Možná, že se někomu, kdo v tuto chvíli sleduje televizi, rozsvítí.

Abych navázal na pana poslance Plevu. Kdyby každý, kdo byl v nějakém spojení s jakoukoli politickou stranou, měl být považován za podjatého, pokud jde o televizní pořady, pak bychom zřejmě museli jako jeden z prvních pořadů zrušit publicistický pořad Katovna, protože jednou z jeho hlavních osob a jedním z jeho hlavních protagonistů je bývalý tiskový mluvčí politické strany ODA Jan Rejžek (potlesk).

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Obávám se, pane poslanče, že odpověď na vaši otázku dostanete v okamžiku, jakmile opustíte budovu Poslanecké sněmovny.

Další faktickou poznámku má pan poslanec Beneš.

 

Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, dámy a pánové, protože jsem se zúčastnil včerejšího projednávání, odpovím kolegovi Zahradilovi vaším prostřednictvím, ne snad jménem, ale řeknu to, co jsem slyšel.

První odpověď je více než jasná: pan Jiří Hodač je nepřijatelný.

Druhá odpověď zazněla zde na tomto mikrofonu: pan náměstek Paluska je přijatelný.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Petr Mareš, připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.

 

Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolím si navázat na výměnu názorů, které jsme zde byli před několika vteřinami svědky. Je pochopitelně zcela nepřípustné hovořit zde za někoho, kdo zde není, za někoho zde pronášet soudy o tom, kdo je nebo není přijatelný. Nicméně stejně jako kolega Beneš i já jsem byl přítomen včera vystoupení zástupce občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná, a proto bych chtěl doplnit to, co zde zaznělo.

Ano, zaznělo zde, že pan Hodač je nepřijatelný, a zaznělo zde, že pan Paluska je přijatelný. Ale žádný z argumentů, které v této souvislosti zazněly, neměl nic společného s tím, jestli ten či onen pán byl nebo nebyl spojen s nějakou politickou stranou. V obou případech se hovořilo o profesionálních schopnostech. Pokud jde o pana Palusku, k vyjádření k němu došlo na základě šikovně položené otázky pana kolegy Plevy. Byl zmíněn jako jedna z řady osobností, které by byly přijatelné. To jen na upřesnění toho, co zde zaznělo.

Dámy a pánové, toto je třetí zasedání orgánu této sněmovny projednávající současnou situaci v České televizi, kterého mám tu čest se zúčastnit. První se konalo 28. prosince, trvalo necelých šest hodin. Jediným jeho výsledkem bylo usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, jehož předsedou mám tu čest být, které z dnešního pohledu nepředstavuje již žádnou šanci pro řešení této situace. Jediné, co je na něm zajímavého, je, že vzešlo ze společné tvůrčí dílny KSČM a ODS, takže kdybychom používali označení, jako to dělají naši kolegové na Kapitolu, bylo by to usnesení Grebeníček - Pleva. V tuto chvíli to není důležité.

Včera jsem se zúčastnil společného zasedání komise a zmíněného výboru, které trvalo sedm hodin. Jeho výsledkem byl možná pokrok, protože jsme nepřijali vůbec nic. V tuto chvíli zasedáme 8,5 hodiny a obávám se, že se posouváme ve stejném směru.

Zaznělo zde leccos, na leccos by stálo za to odpovídat, lecjaké konstrukce, které se zde objevily, by stálo za to budovat dál, ale domnívám se, že bychom měli směřovat k řešení. Skončíme-li tak, jak skončilo zasedání výboru a společné zasedání komise a výboru, nebude to dobré vysvědčení ani pro nás, ani pro někoho jiného. Bohužel, podkladem pro řešení nám asi těžko bude tisk, který máme před sebou, tj. zpráva o současné situaci v České televizi. Zpráva nám totiž k současné situaci v České televizi říká málo a možných řešení se tam nabízí ještě méně. Je to možná proto, že Rada České televize má o řešení stávající situace velmi zvláštní představy. Včera jsem na společném zasedání položil řečnickou otázkou, zda by snad někdo nechtěl danou situaci řešit tím, že by do velína na Kavčí hory poslal nějakou speciální jednotku. Je fakt, že paní Dědečková, tj. nezávislá, všeobecně odborníky ctěná osobnost, která zasedá v Radě České televize za ODS, přijala tento návrh s nadšeným souhlasem. Domnívám se ale, že to není návrh řešení, ke kterému bychom spěli společně na našem dnešním zasedání.

Domnívám se, že návrhy, které by mohly takovýmto řešením být, zde již zazněly. Zazněl zde jednak návrh klubu ČSSD, zazněly zde návrhy z menšinové zprávy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Domnívám se, že bychom měli co nejrychleji přejít od obecné rozpravy k rozpravě podrobné a zabývat se těmito návrhy. To je také důvod, proč nebudu odpovídat na názory, které zde zazněly, nebudu číst ani projev, který jsem měl připraven. Všechny vás prosím, abychom co nejrychleji směřovali k tomuto cíli. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Faktická poznámka pan poslanec Zahradil.

 

Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, dovolte, abych vaším prostřednictvím upozornil pana kolegu Mareše, který tady takovým hezkým denunciačním způsobem hovořil o nějakém usnesení, které pracovně pojmenoval Grebeníček - Pleva, na existenci jiného usnesení, které bych nazval pracovně usnesením Mareš - Klanica a které je oponentní zprávou menšiny výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Než pan poslanec Mareš začne z tohoto místa denuncovat své parlamentní kolegy, měl by si raději napřed zamést před vlastním prahem. Děkuji.

 

(18.30 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má kolega Miloslav Výborný, připraví se poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím nepřistupovat k tomuto tématu příliš emotivně. Pokusím se mluvit suše, nenapadat žádného ze svých politických protivníků ani jako třídu, to je politickou stranu, ani jednotlivě.

Evidentně a formálně vzato projednáváme zprávu Rady ČT o současné situaci v České televizi a evidentně se nemůžeme vyhnout pojednat současně také onu situaci, ne toliko tuto zprávu, protože kdybychom měli projednávat pouze tuto zprávu, pouze tento elaborát, tak bychom nemohli hovořit tolik hodin. Vždyť tato zpráva má nějakých směšných 8 stránek a podle mého soudu obsahově opravdu uráží tento parlament a občany tohoto státu. V té zprávě totiž není zhola nic podstatného.

Ona zpráva v prvním bodě vysvětluje, resp. v prvém prostoru vysvětluje důvody, pro které se rada rozhodla odvolat bývalého generálního ředitele Dušana Chmelíčka. Je tomu věnován široký prostor. Ve druhé části zpráva popisuje způsob výběru nového generálního ředitele. A teprve v té třetí části, ve 34 nic neříkajících řádcích vysvětluje Rada ČT Poslanecké sněmovně svůj pohled na současnou situaci v České televizi.

Já si dovolím konstatovat, že tento pohled Rady ČT příliš objektivní není, že ani zpráva sama není objektivní. Jen tak na dokreslení a dokumentaci tohoto mého tvrzení - ona si snad rada opravdu myslí, že poslanci Poslanecké sněmovny vezmou vážně její tvrzení, že současné vysílání České televize vykazuje nedostatky v oblasti zpravodajství jen proto, že generální ředitel nemá technické zázemí? To si opravdu rada myslí, že jí to spolkneme my jako poslanci a my jako občané? Jestliže ano, tak smekám klobouk před optimismem pana předsedy. Jestliže ne, tak konstatuji, že si z nás opravdu dělá legraci. A to by neměl v parlamentní demokracii.

Tato zpráva a také řada příspěvků v rozpravě se opakovaně vracela k tomu tvrzení, že odvolání generálního ředitele Chmelíčka a jmenování nového generálního ředitele se událo zcela legálně, zákonně, ve všech intencích zákona o České televizi.

Dámy a pánové, já si tím tak skálopevně jist nejsem. To říkám důrazně a k tomu stejně důrazně dodávám: Já nejsem povolán k tomu, abych rozhodoval o tom, zda se tyto úkony staly právně čistě, zákonně bezvadně, nebo nikoli. K tomu nejsem povolán ani já, ani kterýkoli výbor či komise sněmovny, ani Poslanecká sněmovna jako celek. Podotýkám, že k tomu nejsou povoláni ani stávkující zaměstnanci televize. Zda se stalo toto jmenování a odvolání zákonně, musí posoudit a rozhodnout v čase, který přijde, někdo jiný. Ale co si troufnu říci zcela určitě, i kdyby se toto odvolání a jmenování událo zcela v souladu se zákonem, bylo to odvolání a jmenování dle mého mínění velmi politováníhodné, neodpovědné a absurdní. A absurditu onoho kroku, resp. oněch kroků rady vlastně podtrhly i následné kroky generálního ředitele, počínaje jeho personálními opatřeními, celou řadou personálních opatření. Opět je nebudeme hodnotit právně my tady. K tomu budou povolány nepochybně soudy v dalších měsících. Ale že to byla zvláštní personální opatření, to si tedy troufnu říci, velmi urychlená, nezkonzultovaná. Pokud vím - nezkonzultovaná ani s těmi, s kterými měla být konzultována podle statutu i organizačního řádu ČT.

A pokračoval pan nový generální ředitel také pokusy, které pokračují dosud, o vlastní zprávy, které já se vzpomínkou označuji za zprávy normalizační, a mně se vůbec nelíbí, takže uzavírám pro sebe, že i kdyby bylo jmenování generálního ředitele právně zcela bezvadné, tak se objektivně podařilo novému generálnímu řediteli Českou televizi zcela zmrtvět. A někdy fakticky, a to i na dlouhou dobu.

Já opravdu doufám, že si všichni přejeme žít v právním státě. Pak ale musíme také zvažovat, zda činnost generálního ředitele - nového generálního ředitele - byla po jeho řekněme bezvadném jmenování v souladu se zákonem a zda činnost Rady ČT v posledních týdnech a dnech je v souladu se zákonem. A zda činnost České televize, to je té, která obsahuje zpravodajské vysílání pod řízením paní ředitelky Bobošíkové, byla a je v souladu se zákonem. Zda toto vysílání opravdu poskytuje objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů. To, co jsem říkal, byla, dámy a pánové, citace - zkrácená citace - zákonných povinností České televize.

A jestliže tomu tak není, pak je nutno volat k odpovědnosti jak Radu ČT, tak současného generálního ředitele. Generálního ředitele musí k odpovědnosti volat rada. Nečiní-li tak, musíme my volat k odpovědnosti tuto Radu ČT, protože - já to znovu připomínám - dámy a pánové, Rada ČT je Poslanecké sněmovně odpovědna. To není shromáždění nevázaných a nezávislých členů, kteří si mohou dělat co chtějí. Nemohou! Stejně jako si generální ředitel České televize nemůže dělat co chce!

A když už tady padaly a padají neustále výzvy k tomu, abychom respektovali zákony, měli bychom si zcela upřímně k těmto výzvám říci, samozřejmě že ano - samozřejmě že ano, že je nutno respektovat zákony, ale toto ano si není možno vysvětlovat tak, že z právního řádu vytrhneme, i bez ústavního základu tohoto právního řádu, jeden zákon, z tohoto zákona vytrhneme jedno ustanovení, jednu událost, v tomto případě jmenování generálního ředitele, porovnáme tuto událost s literou zákona, prohlásíme ji za souladnou s literou zákona a dovodíme z tohoto porovnání, že je všechno v pořádku, že se vlastně vůbec nic nestalo a že proti tomu nemůžeme protestovat, a že kdo by proti tomu protestoval, podkopává základy právního státu. Takto já si právo nevysvětluji. Takto já si právní stát nevysvětluji. Proti takovému výkladu právního státu musím protestovat jako občan i jako právník.

Já bych si nikdy nepřál žít ve státě, kde by se nějaký pokus poškodit, podkopat základní principy demokratického právního státu odůvodňoval a zakrýval tím, že byla splněna litera kteréhokoli zákona. To bych si tedy věru nepřál.

Dovolte, abych vám k tomu na závěr ocitoval něco, co není mou myšlenkou původní, ale co je nalezeno Ústavním soudem ČR už v počátku České republiky v roce 1993: Ústava ČR není založena na hodnotové neutralitě. Ústava neváže pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově materiálnímu smyslu. Podmiňuje právo respektováním základních konstitutivních hodnot demokratické společnosti a těmito hodnotami také užití právních norem měří.

To je konec citátu z nálezu Ústavního soudu ČR. Já jsem, dámy a pánové, přesvědčen, že předloženou zprávu Rady ČT musíme odmítnout, a pokud jde o další navrhovaná usnesení, myslím, že se dobereme výsledku, na rozdíl od dosavadních jednání orgánů sněmovny. (Potlesk v části sálu.)

 

(18.40 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, v tomto pozdním čase bych chtěl se vyjádřit jednak k celkovému rámci diskuse o zprávě, která nám byla předložena, a na druhé straně k řešení nazrálé krize kolem České televize. Samozřejmě že v mnoha aspektech mohu souhlasit s panem premiérem, který vystupoval jako poslanec Zeman, nikoli jako předseda vlády, protože mluvil takřka jako svatý Jan Zlatoústý. Člověk si jenom chce povzdechnout, kdyby se tak skvělé řeči také kryly s činy, protože i on jako předseda vlády nese velký díl viny na vyostření této krize, protože vláda neudělala nic s nekvalitní legislativou, která se týká médií. A jestliže mluvil pan ministerský předseda o tom, že by mnohým členům Poslanecké sněmovny nesvěřil zelinářské krámky, nu což, já si také jen velmi obtížně představuji Miloše Zemana v roli šéfa zelinářského krámku.

Ale zpět k problémům. Myslím si, že krize, která se objevila kolem České televize, nejenom v České televizi, že byla něčím, v čem se kanalizovala všeobecná nespokojenost v naší společnosti. Jak jsem říkal včera v televizním vysílání, je velmi pozoruhodný výrok jednoho podnikatele, který řekl, že republika chudne, a proto je třeba odvolat Hodače. Spousta lidí, kteří byli na Václavském náměstí, tam nebyli z důvodů nějaké detailní informovanosti, co se děje v České televizi, ale prostě proto, že v tom vidí symbol neutěšeného stavu naší země, stavu, který se dá jedině a prostě nazvat krizí. A není to tedy poprvé, kdy se symbol pro hlubší krizi hledá v něčem jiném.

Na druhé straně je třeba říci, že jakkoliv byla jak volba pana Hodače legální, tak i dnešní stávka redaktorů je legální, ale zároveň obě strany této hry byly využity jako určitý nástroj konfliktu, který má daleko komplexnější a hlubší povahu. Mnozí redaktoři už dnes chápou, že jsou součástí, možná nevědomou součástí právě takovéhoto konfliktu. Velmi pozoruhodný byl výrok paní Jolany Voldánové, která prostě řekla, že redaktoři byli zneužiti jako nástroj politického převratu.

Myslím si tedy, že řešení této věci, jestliže krize má hlubší povahu, jestliže se tam odráží hlubší celospolečenský problém, řešení je skutečně v předčasných volbách. Podle Husovy zásady, když pan ministerský předseda nemá rád Husa a husitskou revoluci vůbec, řešení je v tom, že - jak říká Mistr Jan Hus: Jestliže se psi přou o kost, vezmi jim kost a přestanou se přít. Tady skutečně, jestliže se vytvoří nové politické poměry po volbách, kdy by na jedné straně byly utlumeny strany opo-smlouvy a na druhé straně hradní křídlo, které má svoji expozituru v podobě čtyřkoalice, samozřejmě že by se mnohé věci ulehčily. Protože nejenom politické strany, ale také Hrad je zahrnut do této krize. A myslím si, že samozřejmě čím dříve bude poťouchlý intrikán na Hradě venku ze hry, tím lépe.

Chtěl bych v této souvislosti říci, že na této stávce je jedna věc velice zajímavá. Že to může být podnětem k přemýšlení pro mnohé zaměstnance v našich podnicích, např. v takové ČKD, podniku, který byl vytunelován, který je v kritickém stavu, a bylo by plně legitimní, kdyby lidé vzali osud tohoto podniku do svých rukou. Bohužel redaktoři, kteří se dneska dovolávají toho, že mají svrchované právo okupovat svůj podnik, že mají plné právo vzít osud toho podniku do svých rukou, a dnes např. žádají i to, aby mohli volit ředitele - takové požadavky se objevují - titíž lidé velmi ironicky a shazovačně informovali o situaci v podobných podnicích, jako je ČKD a Kohinoor. To se týká i názoru pana Falbra, který se zastal jako šéf odborů lidí v ČT, zastal se právě lidí v televizi, ale na druhé straně lidem v Kohinooru odmítl dát pomoc, a podobně železničářům, kteří byli v podobné situaci také před dvěma lety. Čili opět dvojí metr.

Myslím si, že je tedy velmi důležité chápat celou situaci řekl bych v širším aspektu a hledat právě v širším záběru také řešení.

A nyní bych se vyjádřil k řešení problému České televize z hlediska legislativy, protože to je vlastní doména Poslanecké sněmovny. Troufám si tvrdit, že návrh, který byl předložen vládou, je návrh, který je nekvalitní, který neřeší daný problém a který by nás vbrzku, i když z jiného výchozího bodu, přiblížil stejné krizi, v jaké se nacházíme, znovu. Například jmenování rady v třetinovém poměru, tzn., že třetinu by dodala sněmovna, třetinu Senát a třetinu prezident, to je záležitost, která je patrně opsána z francouzské legislativy, ale je to věc, která neřeší problém, protože neodstraňuje politické handrkování, neodstraňuje diletantství členů, kteří zpravidla mají jedinou kvalifikaci, že umějí otočit knoflíky rádia nebo televizního přijímače, a také se nelze vyhnout bujení byrokracie a administrativy, které je s tím spojeno. Francouzská úprava na rozdíl od nás má jednu velkou výhodu, že totiž má zázemí v jednotlivých departementech, má odborné zázemí ve vlastním úřadě a má také systém monitorování.

Domnívám se, že u nás by bylo daleko lépe se inspirovat britskou úpravou, kde existuje státní sekretář, který jmenuje členy komise stížností, a ta řeší jednotlivé maléry, průšvihy, kterých je v této zemi poměrně dost. U nás máme zvláštní systém, kdy asi šlo o to, vytvořit co nejvíce koryt, takže máme zvláštní radu při ČTK, zvláštní radu pro rozhlas a televizi, další rady v rozhlase a televizi. Zastoupení samozřejmě partajní podle klíče, který tady byl zvolen, klíče diskriminačního. Řada členů těchto rad se ani nedomluví s Němci, Angličany, Francouzi a Američany, kteří by nás mohli inspirovat k tomu, jak kvalifikovaným způsobem upravit mediální oblast.

Naše mediální úprava vůbec neobsahuje takové věci, jako jsou mravní normy a praktické pokyny pro elektronická média, schvalování registrace a klasifikaci filmů, pravidla reklamy, pravidla o vlastnictví, závazný podíl politických stran na vysílání. Nemáme, podobně jako tomu je v Británii, kodex reklamy, kodex programu ani upravení žádosti o přidělení frekvence a kanálu tak, aby to odpovídalo.

Velice často se mluví o otázkách nestrannosti, že potřebujeme veřejnoprávní televizi jako záruku nestrannosti. Nestrannost, jak ukazuje zkušenost ze zahraničí, vyžaduje vypracování zvláštního kodexu. Týká se totiž jak dramatických útvarů, tak i dokumentů a rekonstrukcí. Ti, kdo vysílají, si téma sice vybírají svobodně, ale jsou povinni dbát pravdy, spravedlnosti a slušnosti.

 

(18.50 hodin)

(pokračuje Ransdorf)

Nestrannost ovšem neznamená absolutní neutralitu. Rozhlasový či televizní program musí respektovat i opoziční argumenty debaty. Přitom osobní názory musí být zřetelně odděleny od fakt, ať již jde o politické, či ekonomické kontroverze. To se u nás neděje. V britské úpravě se hovoří o přiměřené nestrannosti. Tím se nemá na mysli absolutní rovnováha v matematickém slova smyslu, také se tímto pokynem neurčuje, že každé straně bude dán stejný vysílací čas. To nikdo nepožaduje. Nevyžaduje se ani absolutní neutralita, zejména pokud jde o odchylky od demokratických principů. Rozhlas i televize mají třeba i v té Velké Británii právo na vlastní mínění, avšak zpráva a komentář musejí být zřetelně odlišovány, což se častokrát u nás prostě neděje.

Také výběr účastníků investigativní reportáže musí být veden tak, aby byl autor spravedlivý k účastníkům i ke zpracovávané látce. Účastníci mají být vybíráni tak, aby byla uchována vyváženost konfliktních názorů. Pokud zpracovatel programu nebo odpovědný pracovník držitele licence vyjadřuje názor na kontroverzní témata, musí tak učinit v kontextu, z něhož plyne, že jde o osobní mínění, nikoliv o mínění držitele licence dané stanice či kanálu.

Pokud jde o seriál pořadů, je nestrannost posuzována v rámci celé sekvence pořadů. Seriál ovšem musí mít stejný názor a nebo pojednává stejné a spřízněné téma. Proto je třeba plánovat nestrannost již při přípravě seriálu. Vzpomeňte si na konflikty třeba kolem seriálu 30 případů majora Zemana a dokumentů, které s tím byly spojeny. Záleží na držiteli licence, aby rozhodl, zda zvolí nestrannost v jednom programu, nebo v celém seriálu.

Je nezbytné, aby provozovatel vysílání ke konci kalendářního roku prokázal dostatečně široký rozsah názorů ve vysílaných programech i v programech připravovaných pro nejbližší rok.

Nestrannost se vyžaduje i u dramatických dokumentů, které rekonstruují historické nebo nedávné i současné události. Je nutné vést jasnou hranici mezi díly založenými na faktech a mezi dramatickými dokumenty, které rekonstruují děj. V obou případech však platí nárok na slušnost a nestrannost jako v rozhlasových či televizních aktualitách. Nestrannost je naprosto nezbytná zejména ve zpravodajských programech, které mají podávat přesné, přiměřené informace. Dokonce se v příslušné britské úpravě hovoří o tom, že reportéři mají být klidní, nestranní, mají poskytovat nezaujatý přehled události, která proběhla, a poskytnout příležitost oběma stranám na přiměřenou váhu.

Nikdo neupírá právo televizním pracovníkům na osobní názory. Každý program obsahující osobní názory musí být jako projev soukromé osoby a vlastního názoru označen již předem. To je opět věc, která se u nás ve veřejnoprávní televizi neděje. Je nutné dbát na to, aby osobní názor nebyl založen na falešných, klamných důkazech. Musí být dodrženo právo na odpověď. Vzpomeňte si, jak konfliktní téma to bylo v nedávné parlamentní rozpravě. Popřípadě je možné předem připravit diskusní program na dané téma. Osobní názor nesmí tlumočit hlasatel, který čte pravidelně zprávy a informace o běžných událostech.

Teď se dostávám k tomu, co je asi největším kamenem úrazu v celé debatě, tj. politické vysílání. Podle úpravy, o které se zmiňuji, stranám, které tvoří část sněmovny, je vyhrazen vysílací čas, a to ve vztahu k počtu hlasů, které získaly strany v předchozích volbách, což se v České republice neděje. Nacházíme tu naprosto nevídané disproporce, o kterých mluvil kolega Filip, ve vysílacích časech. Toto porušování by mělo být penalizováno. Při opakovaném přestoupení tohoto paragrafu by mělo dokonce dojít i k odebrání licence nebo výměně vedení veřejnoprávního sdělovacího prostředku. Vzájemné poměry časů jsou ročně prozkoumávány a stanice sděluje začátkem roku délku času přiměřeně jednotlivým stranám. Rezervace času jsou projednány s jednotlivými stranami, a to šest neděl před vysíláním.

Naopak politické strany musejí respektovat požadavky zákona. Nesmějí zařazovat do programu požadavky na stranické fondy, nemají urážet vkus. Jakmile bylo oznámeno rozpuštění parlamentu a jsou-li vypsány nové volby, končí obvykle využití času jednotlivých stran. Tato vysílání pokračují v nových proporcích času až po ukončení voleb. Během voleb i doplňovacích voleb se nemá kandidát objevovat v programu, zejména je-li řeč o jeho kandidatuře nebo zmínka o volebním obvodu. Vzpomeňte si na nedávné senátní volby, jak tato záležitost byla porušována jak na běžícím pásu.

Podobné věci, jako jsou v britské úpravě, nacházíme i v mediální legislativě německé, ať jde o spolek, či každý spolkový stát.

Státní informační politika je samozřejmostí v zemích západní Evropy. Stát musí stanovit své požadavky na média, jaké programy hodlá akcentovat, bude-li provozovat zahraniční vysílání, co si vláda smí nebo nesmí v médiích dovolit. Toto je u nás také absentující věc. Je samozřejmostí v západní Evropě, že se stanoví, jaké povinnosti přebírá stát v okamžiku živelních katastrof v médiích. Vzpomeňte si na zmatek, který existovat v této souvislosti v době nedávných povodní na Moravě.

Britská média jsou spojena s příkazy uloženými ministrem. BBC také může sdělit, že to či ono sdělení je vydáno na žádost ministra. Může se ovšem tohoto sdělení i vzdát. Ministr může čas od času písemně požádat, aby v určité době nebo nikdy nebyly vysílány určité záležitosti. BBC se může zdržet sdělení, co jí bylo uloženo, nebo může naopak posluchačům oznámit, že dostalo určité oznámení či příkaz. Ministr může dokonce dávat BBC příkazy, které stanoví maximální a minimální dobu pro vysílání domácího zpravodajství.

Teď se dostávám k tomu podstatnému. V Británii je ministrem zprostředkujícím rozhodnutí vlády ministr vnitra. Ten také jmenuje ředitele příslušného podniku. Ten může písemným sdělením dokonce odvolat a rušit koncese, které byly předtím oprávněně poskytnuty. V případě naléhavé situace, kdy musí vláda mít vysílání pod kontrolou, je ministr ze zákona oprávněn nařídit a uskutečnit převzetí některé stanice nebo podniknout kroky, jaké uzná za vhodné, aby zajistil kontrolu nad stanicemi. V BBC také může vstoupit osoba zmocněná ministrem, aby převzala stanice a využívala, jak bylo určeno.

Dámy a pánové, jestliže si revoltující novináři vzali jako svého ochránce příslušného britského poslance, který měl v zahraničí dokumentovat, jak je u nás ohrožena svoboda slova, ať vezmou v úvahu, jaká je mediální úprava ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Kdybychom chtěli v České republice uplatnit tyto průhledné a dá se říci naprosto jasně kontrolovatelné mechanismy, myslím si, že by byl velký povyk. Na druhé straně ale britská mediální úprava, která klade takové nároky na veřejnoprávní média, ale zároveň zaručuje transparentnost, průhlednost, kontrolovatelnost, myslím si, že by to bylo jenom ku prospěchu věci. Předešli bychom tím mnohým krizím a stížnostem, které se permanentně objevují. Kdybychom vytvořili komisi, jak jsem o tom hovořil, pro vyřizování stížností, byl by to systém, který by byl možná obecně akceptovatelný.

Dámy a pánové, jestliže mluvím o cestách řešení děr v mediální legislativě, nemám na mysli jen problémy, které jsou spojeny s neprůhlednými kompetencemi rady, jejím složením atd., ale jsou to i další věci: otázka ingerence občanských iniciativ, hnutí a zájmových skupin právě v radě. Myslím si, že je nesmírně důležité, abychom v této věci byli schopni nechat se inspirovat zákonodárstvím, které existuje v Beneluxu, kdy je ale na rozdíl od úpravy, kterou předkládá ministr Dostál, jasně řešena otázka relevantnosti příslušných iniciativ, hnutí a zájmových skupin.

 

(19.00 hodin)

(pokračuje Ransdorf)

Protože jinak opět budou z této nevyjasněnosti relevance rezultovat lobbistické konflikty.

Konečně poslední věc. Pokud chceme zachovat radu, dejme jí možnost, aby byla něčím na způsob dozorčí rady podniku, která bude mít možnost zabývat se ekonomickými záležitostmi a kde by i ředitel mohl být součástí této rady. Současná úprava tedy nevyhovuje, je nutné urychleně hledat jiné řešení, ale cesta, kterou navrhuje prostřednictvím ministra Dostála vláda, je cesta, která bude pouze prolongovat existující zmatečnou situaci.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane kolego. Mám zde dvě faktické poznámky. Nicméně chtěl bych vám sdělit následující informaci. Byl jsem informován, že byl přerušen přímý přenos z jednání Poslanecké sněmovny v této věci. Nechám na zvážení každého z nás, aby si zjistil, na základě jakého důvodu, kým byl přerušen. Nicméně bych byl rád, kdybychom všichni zvážili, zda je korektní, aby část Poslanecké sněmovny, část z nás, kteří neměli možnost vystoupit v přímém přenosu, byla díky tomu znerovnoprávněna s těmi, kteří tuto možnost měli. Dávám ke zvážení předsedům poslaneckých klubů přerušení jednání Poslanecké sněmovny do doby, než se zjistí, co je příčinou přerušení onoho přímého přenosu a případného obnovení přímého přenosu z dnešního jednání.

S faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Jičínský, poté pan kolega Křeček.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Dvě krátké faktické poznámky k vystoupení kolegy Ransdorfa. Obdivuji ho, co všechno stihne přečíst, bohužel v této věci nepřečetl vládní návrh, protože by nemohl tvrdit, že je tam onen požadavek, který vychází ze Senátu o tripartitním dělení členů rady. Tady se vychází z toho, že schvaluje Poslanecká sněmovna. To je jeden detail.

Druhá věc. Samozřejmě můžeme mít maximalistické požadavky na změnu zákona, který se týká jak Rady ČT, tak Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Budeme-li postupovat maximalisticky, můžeme k dokonalé úpravě dospět v době, kdy už nám k ničemu nebude, protože je tu podle mého soudu nebezpečí vážné společenské krize, na kterou je třeba reagovat, byť ne dokonalým návrhem novely existujícího zákona.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Křeček.

 

Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, dámy a pánové, jakkoli s mnohými myšlenkami pana kolegy Ransdorfa souhlasím, musím se ohradit proti urážce prezidenta republiky, která v jeho projevu zazněla. Prezident republiky může být kritizován, ale neměli bychom připustit, aby byl na půdě této sněmovny urážen. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Já se domnívám, že tato krize je nejen určitým znejistěním společnosti, ale je také velkou příležitostí. Je příležitostí k tomu, abychom vytvořili solidní normu, která vydrží dlouhá léta a kterou nebude nutno štupovat a flikovat po částech, jak se to u nás děje. Existuje u nás 2000 zákonů, které se přijaly od roku 1989, a posuďte sami, kam cesta štupování a flikování vedla. K naprosto neprůhledné právní situaci, k tomu, že řada zákonů má třeba jedenáct, dvanáct, patnáct novel a že se nejenom občané, ale i právní specialisté v tomto stavu nevyznají.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Ještě faktická poznámka pana kolegy Výborného.

 

Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, v průběhu dnešního dne jeden z předsedajících vyzval publikum několikrát, aby netleskalo, a zřejmě považoval potlesk ve sněmovně za nepřístojné chování. Já si myslím, že potlesk ve sněmovně není nepřístojným chováním, a nakonec došlo ke skutečným výkřikům ze sněmovních lavic pro diváky určených. Prosil bych ale, aby bylo měřeno všem stejně, protože jestli něco je nepřístojným chováním, tak jsou to slova kteréhokoli člověka zde, ať je to poslanec kterékoli strany, která urážejí hlavu státu. Pan poslanec Ransdorf urazil hlavu státu velmi ošklivě, nebyl volán k odpovědnosti předsedajícím schůze a zřejmě se odmítá omluvit. Je to nehorázné. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane kolego, připouštím selhání řídícího schůze, který měl v tu chvíli napomenout pana poslance.

Vážení kolegové, jsem předsedající této schůze a považuji v tuto chvíli za skutečně skandální zjištění to, že jednání Poslanecké sněmovny, které bylo přenášeno přímým přenosem, bylo přerušeno. V tuto chvíli na základě svého vlastního rozhodnutí přerušuji jednání Poslanecké sněmovny, dokud nebude obnoven přímý přenos ČT (hluk v sále, poslanci vstávají z lavic) - nechte mě prosím domluvit, neboť pokud někdo v této sněmovně argumentoval zákony, argumentoval duchy zákonů, argumentoval cenzurou, argumentoval zabraňováním vystoupení lidí vůči veřejnosti, myslím, že v tuto chvíli se to právě stalo všem členům tohoto zákonodárného sboru. Pokud někdo se mnou nesouhlasí, prosím, aby alespoň k tomu bylo svoláno parlamentní grémium, protože já situaci opravdu považuji za tolik závažnou, že vedení sněmovny by se k tomu mělo vyjádřit, pokud nesdílíte můj názor, aby schůze byla přerušena.

První se přihlásila paní kolegyně Buzková.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, upozorňuji na jednu věc, a sice tu, že není povinností televize přenášet Poslaneckou sněmovnu, ani pokud si to Poslanecká sněmovna přeje. Přerušit jednání Poslanecké sněmovny na základě toho, že byl ukončen přímý přenos, je svévole. Já vás proto žádám, pane předsedající, abyste takto nečinil, popřípadě dal o tom hlasovat jako o svém návrhu. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Kdo se další hlásí k tomuto návrhu? Pan kolega Pilip.

 

Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, domnívám se, že jsme se tady sešli, abychom vyřešili velmi vážný politický problém. Jestli vidíte jako důvod k tomu, abychom ho přestali řešit, to, že televize přestala vysílat, pak se domnívám, že je to dokonalá ukázka toho, jak si představujete vliv nebo nevliv politiky na vysílání televize. Byl bych velmi proti tomu, aby se pořad schůze přerušil, a domnívám se, že je naprosto nezbytné o tomto bodu hlasovat.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Kučera.

 

Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, já samozřejmě vím, že není povinností ČT a teď v tuto chvíli nevím, jestli legální či nelegální, vysílat přímý přenos z Poslanecké sněmovny, ale když už se ČT rozhodla, předpokládám, že tak učinila svobodně, my jsme ji žádali včera na našem společném zasedání, aby tak učinila na naši žádost, oni se tak zřejmě rozhodli svobodně, tak já jako jeden z přihlášených se cítím dotčen, že nemohu být ve svém vystoupení vysílán v přímém přenosu, nýbrž až někdy ve tři hodiny v noci.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Podle mých informací rozhodnutí o přerušení přímého přenosu nebylo rozhodnutím legálně zvoleného vedení ČT. Já toto uvádím jako důkaz, kam až může situace v ČT dojít, a říkám to právě těm kolegům, kteří zde vystupovali a velmi vážně zpochybňovali oprávnění ČT rozhodovat o tom, co má být vysíláno či nikoli, a cítí-li se být poškozeni, když jim nebylo možné vystoupit.

Pan kolega Severa, potom pan poslanec Beneš.

 

Poslanec Pavel Severa: Než dokončím svoji řeč, chtěl bych se zeptat, pane místopředsedo, od koho máte informaci, že to bylo přerušeno násilně a kdo k tomu dal pokyn. Od koho máte informaci, že to máte přerušeno násilně a že to nebylo legálním vedením? Chtěl bych pokračovat, ale potřebuji vaši odpověď.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Bylo mi to řečeno od kolegů poslanců. Pan poslanec Kučera.

 

Poslanec Pavel Severa: Já se přiznám, že bych nerad, abyste informaci, kterou jsem vám dal já, považoval za oficiální informaci o násilném přerušení přenosu. Já jsem vám řekl, že televize na druhém programu přestala vysílat po osmi hodinách přenos, protože přenos byl plánován od 10.00 hodin do 11.45 hodin. Přesto televize vysílala asi do půl sedmé. Říkal jsem vám to proto - trošku i v náznaku legrace - že díky tomu, že není teď přímý přenos, by mohly být některé příspěvky kratší.

 

(19.10 hodin)

(pokračuje Severa)

Jestli si to vysvětlujete jako násilné přerušení, tak takto má informace nezněla.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, mohu vás ujistit, že nejste jediným, na jehož slova dám, na jehož slova naslouchám, protože informací tohoto charakteru jsem dostal více od jiných kolegů, nikoli od vás. Nemyslete si, že bych vystupoval jen podle toho, co mi řeknete právě vy.

Pan kolega Kučera.

 

Poslanec Miloslav Kučera st.: Já bych chtěl jednak pana kolegu Severu ubezpečit, že je mi úplně jedno, jestli televize bude nebo nebude přenášet naše další vysílání v přímém přenosu, a že svůj diskusní příspěvek přednesu v té délce, ve které ho mám připraven, i kdyby to bylo v pět hodin ráno. To pro mne není rozhodující. Rozhodující pro mne je, že jsem se před chvílí dole při sledování přímého přenosu dozvěděl pod logem "ČT 2 stávka" s milým úsměvem ohlášení hlasatele, který vstoupil do vysílání, že v tuto chvíli přímý přenos z Poslanecké sněmovny končí a bude pokračovat až 40 minut po půlnoci ze záznamu.

V tuto chvíli pouze konstatuji, že někteří poslanci, kteří měli možnost vystupovat v přímém přenosu, byli zvýhodněni oproti ostatním. Nic víc, nic míň. Domnívám se, že není nic špatného na tom, požádáme-li touto cestou, protože nepochybně náš signál jde na pracoviště České televize do Kavčích hor, protože ona bude 40 minut po půlnoci vysílat, co se tady děje, zda by nebylo možné, aby se mohlo vysílat v přímém přenosu. Pokud si to někteří poslanci nepřejí, budiž, pokud si to jiní přejí, také budiž. Navrhuji, aby se o tom rozhodlo, o této informaci směrem k České televizi hlasováním. Nic víc, nic míň.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, chci přerušit jednání naší schůze na 10 minut a chci požádat předsedu Poslanecké sněmovny, zda by mohl svolat vedení Poslanecké sněmovny, parlamentní grémium, které by v klidu vyjasnilo další postup.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Já myslím, že předsedající schůze má právo přerušit na 10 minut. Svolávám grémium v tuto chvíli, jen považuji přerušení tohoto přímého přenosu za věc skutečně skandální. Ne pro to - já jsem mluvil v půl jedenácté, znovu jsem mluvit nehodlal a nehodlal jsem se předvádět před televizními kamerami, ale byla to výjimečná příležitost, jak měli občané možnost slyšet necenzurovaným způsobem, co chtějí jednotliví jimi zvolení politikové do této sněmovny říci, toto teď bylo zablokováno a zdá se, že to nejvíce zlobí ty, kteří objevili, že najednou jejich názory manipulovaně sdělované v České televizi 14 dní nejsou dominantní a jejich argumenty nevítězí. Proto se tolik pánové napravo ode mne zlobí spolu s paní místopředsedkyní Buzkovou. (Bouřlivý potlesk.)

 

(Jednání přerušeno v 19.13 hodin.)

 

(Jednání opět zahájeno v 19.28 hodin.)

 

Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, prosím vás, abyste se znovu posadili do poslaneckých lavic, abychom se zklidnili po této vynucené přestávce a abychom mohli pokračovat. Jsme u přihlášeného čísla 29, což samozřejmě je daleko menší číslo, než kolik již zatím vystoupilo poslanců, nicméně máme 29. před sebou a v tuto chvíli je přihlášeno 42 poslanců. Takže to je asi 14 vystoupení. Až skončí, tak ukončíme všeobecnou rozpravu, zahájíme rozpravu podrobnou s návrhy usnesení. Pak teprve bude možné hlasovat.

Oznamuji předem, že jako následující řečník vstoupí pan poslanec Recman, poté je přihlášen pan poslanec Zaorálek. Pan zpravodaj Talíř má nějaké sdělení?

 

Poslanec Jaromír Talíř: Já jsem, pane předsedo, chtěl - vzhledem k tomu, že je přihlášeno minimálně ještě asi deset lidí a že jednací řád nám umožňuje jednat do 21 hodin - přednést procedurální návrh, abychom o tomto bodu jednali i po 21. hodině a ukončili ho hlasováním o navržených usneseních po vyčerpání všech přihlášených diskutujících.

 

Předseda PSP Václav Klaus: Dobře, pane poslanče, děkuji. Myslím, že je to racionální věc, dám o tom hlasovat. Všechny vás odhlašuji. Prosím, abyste se zaregistrovali.

Pan poslanec Pilip má náhradní kartu číslo 15.

Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, a dám tedy hlasovat o možnosti prodloužení schůze a hlasování po 21. hodině.

 

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 z přítomných 145 poslanců 130 hlasovalo pro, 7 hlasovalo proti. Návrh byl přijat.

 

Nyní uděluji slovo panu poslanci Recmanovi s tím, že následuje poslanec Zaorálek.

 

Poslanec Svatomír Recman: Vážená vládo, kolegyně a kolegové, vážení koncesionáři, chtěl bych se rovněž vyjádřit k situaci v České televizi, protože to považuji za problém zásadní a problém významného rozsahu. Chci v úvodu svého vystoupení vyslat pozitivní signál do sněmovny, že jako reakci na proběhlou diskusi a na apely jsem své vystoupení výrazným způsobem zkrátil, zejména v těch pasážích, které se týkají mého pohledu na příčiny krize v televizi, věcí, které se dotýkají zákona o České televizi, o Radě ČT a některé další pasáže. Přesto se domnívám, že mi zůstal prostor pro to, abych k této problematice vyslovil svůj názor a v závěru řekl určitý návrh na možnost a postup řešení této problematiky.

Dámy a pánové, znějí slova o nezávislosti televize, o boji za svobodu slova, o právu občanů na objektivní informace, které je jedním ze základních pilířů demokracie, o svobodě projevu a o objektivní vyváženosti zpravodajství a publicistiky České televize. Přesto se ptám: byly však objektivní a vyvážené informace České televize za vládnutí generálních ředitelů předchozích, pana Mathého, Puchalského a Chmelíčka? Chovala se tak např. Daniela Drtinová, která je dnes jedním z čelných bojovníků za nezávislost a objektivitu České televize?

 

(19.30 hodin)

(pokračuje Recman)

Tyto pořady, zejména zpravodajské a publicistické, byly celá transformační léta drtivou většinou pravicového zaměření. To musí uznat každý, kdo Českou televizi sleduje, i dnes. Změna v poslední době nastala podle mého názoru pouze v tom, že část pracovníků televize se od ODS přiklonila k Unii svobody. Nejen domácí, ale i zahraniční zpravodajství byla dosud jednostranně prozápadní a pravicová. Pochybuji, že by za nového ředitele došlo k podstatné změně.

(V sále je velký hluk.)

To skutečně vyžaduje zásadní nápravu příčin tohoto stavu a jde o dlouhodobou záležitost. Cesta k nápravě vede přes dodržování a rozumné naplňování platných zákonů a přípravu a schvalování jejich změn.

Česká televize pod vedením všech dosavadních generálních ředitelů zůstala svému veřejnoprávnímu charakteru a plnění svých zákonných povinností hodně dlužna. Systém řízení - mám teď na mysli volbu Rady České televize, generálního ředitele, kontrolu televize - a rovněž příslušné zákony nejsou dokonalé. Toho jsme si jistě všichni vědomi, jinak by nenastala ani taková krizová situace. Jsem přesvědčen, že je třeba je změnit a zdokonalit. To, co se dnes pod patronací prezidenta, vlády a parlamentu děje, však ke zlepšení nespěje, alespoň do těchto okamžiků. V této stejně jako v dalších oblastech života společnosti není vůle důsledně uplatňovat a dodržovat platné, třeba nedokonalé zákony a ty nedokonalé zákony urychleně a koncepčně zlepšovat.

Na každém kroku se přesvědčujeme, nebo alespoň já to takto vnímám, že nejsme demokratickým právním státem v pravém smyslu tohoto pojmu. Máme k tomu daleko. Spíše jde v řadě případů o bezbřehý Kocourkov, často bohužel i se švejkovskou ideologií. Vzory mají na nejvyšších politických a státních funkcích. Takto vystupuje prezident, který například s parlamentní stranou KSČM vůbec nejedná. Předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus oficiálně svolal poradu "demokratických" stran, tedy všech, bez komunistů, kteří jsou ale také koncesionáři a platí za televizní vysílání.Vůbec se neobtěžuje říci, v čem a proč je dnešní komunistická strana nedemokratická nebo méně demokratická než ODS a ostatní strany. Jeho dnešní výzva všem parlamentním stranám, které ve svém projevu vyzval ke spolupráci, zní proto v mých uších velmi neupřímně. Myslím si, že mohl tuto státnickou moudrost prokázat již při svolání všech parlamentních stran k této problematice, včetně KSČM.

Bylo apelováno na to, abychom se nevěnovali problémům ekonomických zájmů. Tuto pasáž jsem vypustil, ale chci se této problematiky dotknout z jiného pohledu, nikoliv z pohledu auditu. Musím říci, že máme v tomto směru v České republice na kontrolu financí nezávislý kontrolní úřad, Nejvyšší kontrolní úřad. Jsem přesvědčen, že bychom mohli upravit zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu, popřípadě další zákony tak, aby mohl komplexněji kontrolovat hospodaření veřejnoprávních institucí, např. České televize, Českého rozhlasu, jednotlivých rad, popřípadě České tiskové kanceláře.

Jsem přesvědčen o tom, že bez viny na této situaci není ani Poslanecká sněmovna, která zvolila Radu České televize podle přísně výběrového politického a smluvně opozičního klíče. Právě proto rada nezastupuje celou škálu politických stran, které jsou zde ve sněmovně, a tudíž ani naprostou většinu občanů. Proto se přikláním a souhlasím se zásadní změnou zákona, aby rada zastupovala především občany, koncesionáře televize, ale aby se na činnosti této rady podílely nadále i politické strany, které jsou zastoupeny v Parlamentu České republiky.

Chci této sněmovně připomenout, že náš poslanecký klub KSČM dlouhodobě upozorňoval na to, že Česká televize neplní své veřejnoprávní poslání, a proto jsme také navrhovali, aby se změnila Rada ČT, která odpovídá občanům koncesionářům za vyvážené a objektivní zpravodajství. To se ovšem nikdy nestalo a jediné, čeho jsme se dočkali od minulé rady, je to, že uznala, že KSČM je ve vysílání výrazně diskriminována.

Obsahu vysílání České televize si všimla i Evropská komise ve své pravidelné hodnotící zprávě, když využila jednak samotnou zprávu rady, jednak naše upozornění, že názory komunistů a dalších levicových občanů se do České televize dostávají méně než v jednom procentu.

Není se tedy co divit, že dlouhodobě neřešený problém rovněž přispěl k vyhrocení vztahu generálního ředitele a zaměstnanců České televize.

 

(19.40 hodin)

(pokračuje Recman)

Jsem si vědom toho, že řešení nebude snadné. Uvědomuji si to jako autor tohoto názoru a veřejně to přiznávám v tomto vystoupení. Musím říci "NE", komunisté nemají zájem, aby se vítězem stal Jan Ruml, ale ani Václav Havel či Václav Klaus. Vítězem by měla být celá divácká společnost, aby ČT byla skutečně televizí pro co nejširší veřejnost, pro nejširší diváckou obec, a nejen pro určité politické strany a vybrané politiky, ale rovněž aby nezůstala televizí pravicových redaktorů, jak je tomu dnes v této situaci.

Jestliže odmítáme černobílé vidění této situace - a v tomto směru jednoznačně souhlasím s vystoupením předsedy vlády Miloše Zemana - tak jsem přesvědčen o tom, že musíme odmítnout i černobílé řešení tohoto problému.

Dámy a pánové, přes povyk kolem ředitele televize by bylo záhodnější všímat si i daleko většího nebezpečí, totiž snahy o privatizaci České televize poté, co byly předsedou ODS Václavem Klausem veřejnoprávní instituce prohlášeny za přežilé a životaneschopné. Není divu, že se onu neživotaschopnost snaží dokázat, a jak už to bývá, o peníze tu jde až na prvém místě. Buď o peníze za privatizaci celé televize, nebo alespoň jednoho jejího programu.

Rovněž jsem přesvědčen, že by přínosem pro informovanost koncesionářů a posluchačů ČT bylo, aby z jednání Poslanecké sněmovny byly přenášeny přímé televizní přenosy, jak je to tomu v některých okolních státech, podle mých informací na Slovensku, a já osobně pravidelně sleduji i přenos ze Sejmu z Polské republiky. Přímé přenosy z ústních interpelací a možnost sledovat záznam z jednání Poslanecké sněmovny v čase hluboko po půlnoci tuto službu veřejnoprávní televize koncesionářům znehodnocuje, ba přímo degraduje. Takovouto službu ČT by jistě ocenila většina posluchačů. Sledování jednání Poslanecké sněmovny a vystupování jednotlivých poslanců by se stalo běžnou rutinní věcí, a nikoliv atrakcí, jak je tomu mnohdy dnes.

V tomto směru si dovolím nesouhlasit s názorem předsedy vlády Miloše Zemana, s jeho výrokem: Mámo, budu v televizi, dívej se. Já se domnívám, že přece jenom už je určitý posun v čase, je to deset let. A jsem přesvědčen o tom, že by si občané a voliči měli udělat vlastní obrázek o tom, jak jedná sněmovna, jak vystupují jednotliví poslanci, jak řeší problémy příslušné politické strany zastoupené v Parlamentu a samozřejmě tuto svou informovanost, bezprostřední a objektivní, bez cenzury, bez jakýchkoliv krácení a výstřihů pak zúročit při parlamentních volbách, které se pravidelně opakují.

Vážená sněmovno, dámy a pánové, chtěl bych v závěru svého vystoupení formulovat sedm bodů nebo námětů, jakým způsobem řešit tuto situaci. Jsou to body, které se opírají i o části mého vystoupení, které jsem zkrátil, takže budou obsahovat některé pasáže, ke kterým jsem se nevyjadřoval.

Příslušný zpravodaj není na svém místě, ale jsem ochoten a schopen mu to předat v písemné podobě, abychom nezdržovali jednání.

V čem je podstata mého návrhu?

1. Myslím si, že je potřeba konstatovat, že ČT neplnila svou veřejnoprávní funkci v souladu se zákonem o ČT, tzn. v uplynulém období nebyla nestranná, objektivní a vyvážená.

2. Je potřebné okamžitě změnit zákon upravující postavení a funkce ČT.

3. Jsem přesvědčen, že je potřebné změnit zákony a postavení všech rad týkajících se veřejnoprávních médií a informací, mimo Rady ČT i Rady Českého rozhlasu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a domnívám se, že i Rady ČTK.

4. Jsem přesvědčen, a tento bod považuji za jeden ze stěžejních právě v té souvislosti, která dnes nastala, a to v tom, že jsem přesvědčen o tom, že je potřebné vypracovat kodex etiky a profesionality žurnalistů působících ve veřejnoprávních médiích.

5. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba provést podrobný forenzní audit hospodaření ČT, ale rovněž se podívat pod pokličku hospodaření Českého rozhlasu a ČTK.

6. Jsem přesvědčen, že by bylo prospěšné, aby ČT, Český rozhlas i ČTK nadále zůstaly veřejnoprávními institucemi, že by bylo vhodné, abychom deklarovali, že tyto instituce nebudou předmětem privatizace v nejbližších létech, ale zůstanou, jak jsem říkal, veřejnoprávními institucemi.

7. Myslím, že by bylo vhodné, abychom požádali vedení ČT, aby z jednání Poslanecké sněmovny zařazovala přímé televizní přenosy a ne jenom záznamy v pozdních nočních hodinách.

Než vám poděkuji za pozornost, že jste vyslechli mé názory, chtěl bych ještě zareagovat na situaci s přerušením přímého přenosu z jednání naší Poslanecké sněmovny. Považuji to za určitou chybu, protože ČT takovýmto způsobem změnila v průběhu jednání Poslanecké sněmovny podmínky - a podtrhuji slůvko podmínky - pro informovanost občanů z jednání sněmovny, zvláště když se projednávají problémy, které se bytostně dotýkají ČT jako veřejnoprávní instituce. A jsem přesvědčen o tom, že toto přerušení, právě že změnilo podmínky, nebylo profesionální a etické a že takto by veřejnoprávní instituce neměla postupovat.

Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Slovo má pan poslanec Lubomír Zaorálek, připraví se pan poslanec Václav Nájemník.

 

Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové, dovolte mi, abych se pokusil přiřadit k řečníkům, kteří tady dneska řekli tolik slov.

Nemám dojem, že v dnešní diskusi jde o to, abychom dokázali, že není pravda, že nerozumíme situaci v televizi a dílem že nerozumíme situaci v české společnosti. A mám dojem, mně se zdá, že diskuse dnes spíš potvrzuje jak to nerozumění České televizi, tak to nerozumění situaci, v níž se nachází naše společnost. Na to, abychom porozuměli televizi, tak bychom museli tady říkat především pravdivá fakta. A mám dojem, že chyby, kterých se dopouštěli dnes někteří řečníci, jsou flagrantní.

Například pan místopředseda Ivan Langer řekl. že televizí proteklo v posledních deseti letech 50 mld. Kč. Jaká je pravda? Že ne v deseti, ale v devíti letech existence ČT jí proteklo pouze 33 mld. Kč, protože nikdy její rozpočet nepřevýšil 5 mld. Kč. I v roce 2000 to bylo pouze 4,8 mld. Kč. A ten rozdíl prosím mezi 50 a 33 miliardami mi připadá v této diskusi docela zásadní.

Další věc. Dneska tady máme veřejnoprávní televizi a zdá se mi, že vůbec nerozumíme tomu, proč ji tady máme, co tady vlastně dělá a jaký je její smysl. Předseda sněmovny pan Klaus mluví o tom, že by bylo nejlépe ji privatizovat. V téhle zemi prosím už jsme se setkali s příklady toho, jak končí privatizace, která není schopna přijít k slušnému výsledku, jak obtížná je privatizace. Nebo se chceme přesvědčit o tom, jak nemožná či obtížná je privatizace veřejnoprávní televize?

Prosím vás, dovolte mi, abych řekl něco, co jsem tu nechtěl říkat. Jaký je smysl veřejnoprávní televize? Ten smysl je třeba v tom, že v této zemi si řada lidí nemůže dovolit zhlédnout operu. A operu, kterou dáte v televizi, vidí 100 - 160 tisíc lidí, kteří by ji normálně vůbec neviděli. Stejně tak je to např. s představením kina. Padesát, sto korun stojí vstupenka do kina. Za dvě a půl koruny denního poplatku ČT si to může dovolit i celá řada dalších diváků.

 

(19.50 hodin)

(pokračuje Zaorálek)

To platí o pořadech dokumentárních, vzdělávacích a dalších, které nikdy žádná privátní televize nebude dělat. Pro trh je celá řada pořadů nezajímavých.

Nerozumím tomu, proč dnes máme začínat diskusi o privatizaci veřejnoprávní České televize. Rozumím ale jedné věci: situace v České televizi je dnes tak špatná a televize dnes čelí rozpadu a úpadku, že pokud nebudeme schopni tento proces zastavit, a není to snadné, dovedu si představit, že za půl roku budeme hovořit o privatizaci druhého programu. Myslím, že je to nešťastné a poškodí nás to nejen co se týče hledání naší národní totožnosti, identity, ale že nás to dokonce poškodí i z hlediska prestiže v Evropě.

Myslím, že v celé televizi je dobré si uvědomit, že nejde o Hodače, ani o 20 vzbouřených redaktorů, tím spíše, že dnes je ve stávce 1 800 pracovníků České televize. 1 800 pracovníků dnes reprezentuje také ty pracovníky, kteří se už dva roky obracejí na sněmovnu s tím, aby se změnil zákon o České televizi. Vzpomínám si na dopis, který jsme dostali 16. března t. r., ve kterém nám psali, abychom připravili nový zákon o České televizi. Bojím se, že Česká televize už stovky dnů čelí stále nekompetentnějším Radám České televize v situaci, kdy se potýkají se stále horším řízením České televize a kdy nakonec dostali zcela neschopného ředitele, což se dá dokázat na celé řadě příkladů. Uvedu zde jeden, který zde ještě nikdo neřekl, protože chci mluvit za regionální studia.

Ostravská televize byla odpojena od vysílání, aniž by kdokoli komukoli cokoli řekl. Ostravské studio, které bylo zřízeno ze zákona a které není možné bez porušení zákona takovýmto způsobem odstavit. Pro mne je toto důkaz naprostého selhání řízení České televize, jakoby vyvrcholení procesu neschopnosti a nerozumění situace v České televizi. To je jedna věc.

Druhá věc je nerozumění české společnosti. Premiér Zeman zde řekl svůj názor. Mluvil o maoistické kulturní revoluci. Nemyslím si, že by se francouzská revoluce z roku 1968 dala charakterizovat jako maoistická kulturní revoluce, to bychom snad mohli použít pro případ Kambodže, ale rozhodně ne pro Francii roku 1968. Především mi připadá nemožné pokusit se pochopit to, co se děje dnes u nás, nějakým podobným příměrem, stejně jako mluvit o trockismu a anarchii.

Zajímá mě jedna věc. Je to pocit, který jsem měl v roce 1989. Kladl jsem si otázku: kolik lidí musí být v ulicích, aby je tehdejší moc vzala vážně? Kolik stovek, tisíc, desetitisíc lidí musí být v ulicích, abychom to brali jako hlas nikoli lůzy a rebelů? To je strašné, že máme stejný pocit. Kolik lidí tam musí být, abychom je brali vážně jako hlas veřejnosti? Jsou to anarchisté, je to nějaká lůza? Jak tady zacházíme s publikem, které přišlo? V Evropském parlamentu je možné i pískat. Jak je možné, že v našem parlamentu to nelze? Rozumíme snad lépe demokratickým poměrům, ovládáme lépe parlamentní demokracii? Tvrdím, že jakékoli nálepkování situace jako řádění trockistů, anarchistů nebo mluvení o maoistické kulturní revoluci je jen cesta, která nám brání v tom, abychom zasypávali propast, která se otevírá mezi veřejností a politikou.

Domnívám se, že se nejedná o něco, co můžeme nazvat uměle vyvolanou krizí, že to, co se tady odehrává, není jen politický boj o Českou televizi, ale je to zápas o charakter tohoto státu, zápas o to, jakou bude mít veřejnost úlohu v této zemi.

Domnívám se, že lidé, kteří přišli na Václavské náměstí - v Ostravě jich přišlo více než v listopadu 1989 -, nepřišli jen kvůli televizi. Příčina je v pocitech a problémech, které se tu hromadily celých deset let. To je to, co se musíme snažit pochopit. Myslím si, že cesta z této krize je ve změně politiky, v jiné politice a v nové politice. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Na tyto řečnické otázky je možno odpovědět jednoduše. Vzpomeňte si na vystoupení odborářů. Bylo jich tam sto tisíc. Vzala to média tenkrát vážně, nebo to byla pouze pro ně nějaká křičící lůza? Takto by se dalo pokračovat. Když kolega Zaorálek řekl, že v Evropském parlamentu je možné tleskat a pískat, je u nás také jedno místo, kde je možné také pískat, a to je Pražský hrad.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Václav Nájemník, připraví se pan poslanec František Pejřil.

 

Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, protože se snažím ctít náš čas a naše možnosti, své vystoupení jsem postupně během naší debaty redukoval. Zredukoval jsem ho asi na sedm bodů, které si dovolím krátce prezentovat. Budu mluvit možná trochu nesouvisle, ale je to právě dáno tím, že chci šetřit náš čas.

První téma je politika a televize. Myslím si, že politika do televize patří. Politika je dána vystupováním v médiích. Nedávno jsme měli na zahraničním výboru seminář o americké politice. Saša Vondra, náš velvyslanec, řekl, že nebyl markantní rozdíl mezi politickými programy Bushe a Gorea, ale zvítězila větší obratnost, větší orientovanost v médiích dnešního prezidenta Bushe.

Další ponaučení z tématu politika a média. Bylo řečeno, dokonce statisticky zveřejněno, že když by se ručně přepočítávaly hlasy, zvítězil by Gore, ale v Americe díky tomu, že je tam hluboká kontinuální demokracie, je taková úcta k zákonům, že zcela bez problémů byla uznána volba prezidenta Bushe.

Chtěl bych, aby se do televize politici mohli dostávat, ale aby tam probíhal dialog, dialog mezi těmi, kteří mohou nejen díky svým voličům veřejný život ovlivňovat, ale také - a to zdůrazňuji - mají odpovědnost. Kritiků u nás je dost, ale ti, kteří mají skutečnou odpovědnost, by měli mít do médií rozumný přístup.

Druhé téma. V současné době je celá situace sklízením smutných plodů všech těch, a musím bohužel jmenovat i pana prezidenta, kteří hlásají a jsou apoštoly tzv. nepolitické politiky. Zase společný rys nepolitických politiků je to, že umějí blyštivě, velice efektně hovořit, ale nemají odpovědnost od voličů. Škoda, že máme u nás tolik géniů, kteří tolik chtějí do Evropy, ohánějí se Evropou až strach, a přitom neuznávají základní věc, tj. parlamentní systém.

Za třetí. Mnohokrát se objevila v různých vystoupeních demagogická srovnávání nějakých situací v našich dějinách, kdy bylo dobře nezachovat zákony, zejména třeba rok 1989. Společný rys všech těchto situací bylo, že nebylo jiné demokratické cesty. V dnešní době je mnoho způsobů, jakými se jakékoli nedemokratické vystoupení nebo pokus o převzetí moci dají politickými zákonnými způsoby regulovat, takže je to farizejství a demagogie.

Za čtvrté jedna otázka. Hovoří se o forenzním auditu, o důkladném auditu, o personálních otázkách v České televizi. Bohužel, nejdříve se hovoří o personálních otázkách, potom o auditu. Myslím, že by to mělo být naopak. Nejprve by měla být známa situace v televizi, a potom by z toho měly vyvěrat personální otázky. Nebo je tam nějaká informační zástěra?

 

(20.00 hodin)

(pokračuje Nájemník)

Za páté. Zaujal mě tady jeden jev, a ten jsem zkrátil prakticky do jedné věty. Je to smutný pohled na ty, kteří holdují pro Evropu, ale farizejsky kráčejí se spacáky v podpaží na Balkán.

Za šesté. Co by se stalo, kdyby jedna strana ovládla televizi? To je další pesimismus až nekrofilní. Já věřím v naši demokracii optimisticky, přestože je takříkajíc v pubertě, ale umíte si představit, že by jedna strana ovládla televizi? Že by bez dialogu hovořila k národu? To by se stal okamžitě snadnou kořistí celého demokratického systému, desítek nebo stovek kvalitních novinářů, v které věřím a kteří spolu se svobodou slova, která u nás je, jsou zárukou demokracie.

Poslední věc. Včera jsem byl na schůzi FITES a zase mě to utvrdilo v tom, že tady je něco nenormálního, něco nedobrého. Byl jsem tam jako poslanec ODS. Vystoupil jsem tam, hovořil jsem tam, bylo tam asi 200 lidí z různých profesí, od herců přes střihače, kameramany a já nevím co všechno po producenty. Jako poslanec ODS jsem tam mohl vystoupit, bavil jsem se s normálními lidmi, i když to někdy v dialogu skřípalo, tak k tomu dialogu docházelo. Hovořili jsme tam několik hodin, dokonce jsme šli potom do hostince s jedním pracovníkem, který neměl úplně stejný názor jako já, docela vysoce postavený člověk.

A ještě je mi líto některých lidí, o kterých vím - před chviličkou mi vynadal velice emotivně jeden můj přítel, kterého nebudu jmenovat, je to vynikající televizní tvůrce. Těchto lidí je mi líto, ale já si myslím, že je potřeba dlouhý a seriózní dialog, při kterém se budou uznávat obě strany, nespěchat - někde se hovoří o tom, že spěchat, já si myslím, že nespěchat, vytvořit kvalitní zákon a mít úctu mezi sebou, mezi všemi stranami.

Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Nájemníkovi. Slovo má pan poslanec František Pejřil, připraví se paní poslankyně Kateřina Dostálová.

 

Poslanec František Pejřil: Vážená paní předsedající, vážení hosté, vážená vládo, kolegyně, kolegové, i já jako ostatní poslanci zkrátím svůj proslov, protože mnohé bylo dnes řečeno. Téměř celý den se zabýváme jedním bodem. Mluvíme o otázce, kterou žije naše republika posledních 14 dní. Náš národ v roce 1998 zvolil parlament. Tento parlament zvolil radu. Rada zvolila generálního ředitele. A tento generální ředitel není svými zaměstnanci uznáván. Není vyslyšen a dal zaměstnancům výpověď. To všichni víme. Potom začala situace, na kterou každý z nás, jak tady sedíme, a každý občan této republiky, který se o tu věc zajímá, má svůj názor.

Já bych chtěl k této otázce říci velice krátce toto: Hovořilo se zde o přítomnosti senátorů a poslanců na půdě televize. Nesouhlasím s tím. Hovořilo se dnes o reakci prezidenta. Nesouhlasím s ní. Nesouhlasím, i když si mnohých vážím, s tzv. vzbouřenci. Nesouhlasím s nimi.

Můj apel je následující: Připravme se dobře. Prostudujme si nový vládní návrh zákona. Potom ho schvalme či neschvalme. Pro tuto chvíli vyzývám odpovědné orgány, aby umožnily zvolené radě a zvolenému generálními řediteli, kterého nyní zastupuje paní Bobošíková, práci. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Slovo má paní poslankyně Kateřina Dostálová, připraví se pan poslanec Walter Bartoš.

 

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já si hned v úvodu svého vystoupení nemohu odpustit jednu poznámku, a to poznámku směrem ke kolegům ze strany čtyřkoalice: Jak je to s onou proklamovanou svobodou slova, vážení pánové Matějů, Mareši, Svobodo, Kühnle? Jak okomentujete to, že tento náš přenos, toto vysílání bylo přerušeno vzbouřenci z Kavčích hor? Bylo přerušeno legitimní vysílání České televize!

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, prosím, obracejte se jmenovitě na poslance pouze prostřednictvím předsedajícího.

 

Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji vám, paní předsedající. Budu velice ráda, když mi k tomu kolegové podají svůj komentář. Ale zpět k tomu, co jsem zde v tuto chvíli chtěla říci.

Vyslechli jsme toho tady dnes mnoho. Já bych s velkou chutí chtěla okomentovat řadu příspěvků, vyvrátit spoustu falešných argumentů, ale neučiním tak. Já bych vám v tuto chvíli chtěla podat zprávu o tom, jak probíhalo včerejší jednání stálé komise pro sdělovací prostředky a kulturního výboru v této zasedací místnosti. Já jsem totiž s údivem, když jsem otevřela denní tisk, zjistila, že ta řada faktů, ta řada čísel a řada toho, co zde zaznělo z úst managementu České televize a z úst Rady ČT, se v našem dnešním tisku vůbec neobjevila. Já je považuji za významné, omlouvám se kolegům z kulturního výboru a stálé komise, kteří byli přítomni, že se budu v tuto chvíli opakovat. Nicméně ta řeč čísel je pro mě významná, měla by být významná pro všechny, kterým záleží na tom, jak Česká televize hospodaří s koncesionářskými prostředky. Uvedu tři čísla:

Číslo první: průměrný plat zaměstnance - a teď mám na mysli řadového zaměstnance po vrcholný management České televize - v listopadu 1999 byl 37 tisíc Kč. Ano, vážení kolegové, posloucháte dobře. I vážení diváci. Toť číslo první.

Číslo druhé: počet zaměstnanců ekonomického oddělení České televize je 320. Já si myslím, že teď kterýkoli divák si uvědomuje, jak velká mají ekonomická oddělení organizace, podniky, které hospodaří s takto velkým objemem prostředků, jsou to ekonomická oddělení čítající desítky zaměstnanců, 50, možná 60, ale rozhodně ne 320.

Číslo třetí: nárůst zaměstnanců pod vedením generálního ředitele Dušana Chmelíčka v poslední době - o 89 pracovních míst, nárůst mzdových prostředků 94 milionů Kč.

Já skončím s těmito čísly. Myslím si, že to v tuto chvíli úplně - alespoň pro základní informaci a ilustraci - stačí. Já považuji za nesmírně důležité, aby proběhl forenzní audit v České televizi, abychom se dozvěděli, jak se hospodaří s prostředky koncesionářů.

Vážení diváci a vážení kolegové, já se však v tuto chvíli vrátím zpátky na včerejší jednání. My jsme na kulturním výboru dne 28. prosince vyslechli zprávu generálního ředitele Hodače o aktuální situaci v České televizi. Považovali jsme za korektní přijmout usnesení, že rovněž tak budeme postupovat směrem ke straně vzbouřenců, směrem ke krizovému štábu, k jejím mluvčím, směrem k iniciativě Česká televize - věc veřejná.

Já jsem se připravovala na toto naše zasedání, připravila jsem si několik otázek. Musím říci, že jsem s velkou lítostí zaznamenala, že zde neseděla ani paní Drtinová, ani paní Voldánová, ani pan Komers. Nicméně tito zmiňovaní mluvčí si našli čas, aby se postavili na Václavské náměstí a své názory sdělili demonstrantům. Mně je upřímně líto, že si nenašli ten čas, možná odvahu, já nevím, přijít své názory říci nám sem, poslancům. To je mi líto.

 

(20.10 hodin)

(pokračuje Dostálová)

Místo toho zde zastupoval iniciativu Televize - věc veřejná pan Strnad - tuším - soukromý producent. Byla jsem velice ráda, že nám odpověděl na otázku, koho vlastně v této iniciativě zastupuje. Doufám, že mě teď budete poslouchat kolegové, je to velice zajímavé. Pan Strnad zastupoval dva zaměstnance ČT, dva odboráře ČT, dva vzbouřené zpravodajce ČT, dva autory píšící pro ČT a sebe jako soukromého producenta.

Nicméně já pana Strnada znám. Pan Strnad se velmi často pohybuje na půdě Poslanecké sněmovny, má velký zájem na tom, jak bude vypadat audiovizuální zákon. Samozřejmě. A má také zájem na České televizi. Vysvětlím vám proč: Česká televize je největším investorem filmové tvorby u nás. Tečka.

Já jsem vzhledem k tomu, že jsem nemohla mluvit směrem k dámám, na které jsem měla připravené otázky, je pokládala panu Strnadovi. Ale teď musím bohužel opět s lítostí konstatovat, že jsem otázky kladla prázdnému křeslu. Pan Strnad totiž na našem jednání nebyl, potom co si oddeklamoval svůj příspěvek. Tudíž jsem se onoho prázdného křesla zeptala, zda považuje za legální, aby 30 či 40 zpravodajců okupovalo budovu zpravodajství, používalo výrobních prostředků, a zda si pan Strnad myslí, že je to v souladu se zákony této země. Nebylo mně odpovězeno.

Položila jsem druhou otázku, zda si pan Strnad myslí, že použití obrazovky, řekla bych resp. zneužití obrazovky 30 až 40 lidmi považuje za legální, aby prezentovali svůj názor a prováděli zde svou agitaci na demonstrace, které se rozeběhly v několika městech, místech republiky. Osobně bych totiž považovala za naprosto legitimní, pokud by pan Strnad či pan Komers či paní Drtinová šli na inzertní oddělení kteréhokoli významného deníku, podali si inzerát, zaplatili si inzerát a pozvali na svou demonstraci. Ano, samozřejmě, to považuji za naprosto legitimní. Ale ne to, že jsme místo internetového pořadu Letadlo viděli záznam z demonstrace na Václavském náměstí, kde nám paní Drtinová s paní Voldánovou přednesly své názory. Odpověď opět neznám.

Otázka třetí, kterou jsem měla připravenu, se týkala techniky, která je používána ve zpravodajství České televize. Ta technika je nesmírně drahá, a před několika dny ještě po budově Kavčích hor se mohly pohybovat jakékoli osoby, osoby bez průkazu, jakékoli osoby, kdokoliv by přišel z ulice, mohl přijít do redakce zpravodajství, posadit se za počítač, a pokud by to uměl, vymazat veškerá data, programy, prostě s tou technikou by mohl dělat cokoliv.

Přiznám se, že nesdílím názor pana Rychetského, který zde řekl, že je ujištěn v tom, že všechno bude v pořádku. Já si do toho netroufám tvrdit, já si opravdu počkám na to, až celá tato záležitost bude skončena a budeme znát jasné výsledky a čísla, kolik toto všechno stálo.

Nedostala jsem odpověď na své otázky. Je mi to nesmírně líto. Tolik tedy k jednání, které včera probíhalo. Já nicméně musím něco říci pár slov k zákonu. Říkala jsem to několikrát, nicméně nemám pocit, že by o tom veřejnost příliš věděla.

My se diskusí o zákonu o České televizi zabýváme takřka dva roky. Já jsem v únoru roku 2000 navrhovala na mediální komisi usnesení, kterými jsme s kolegy žádali Ministerstvo kultury o předložení věcného záměru zákona o České televizi do 30. 4. 2000 a o předložení zákona jako takového do 30. 6. 2000. Musím říci, že je mi nesmírně líto, že kolegové, kteří popadli v prosinci ruksak, spacáky, ponožky a pyžama a bivakovali na Kavčích horách, pro toto usnesení ruku nezvedli. Myslím si, že opravdu problém je v systémovém řešení, o kterém se bavíme už velmi dlouho, nicméně tito kolegové, kteří měli příležitost, a já bych řekla, že je to jejich povinnost jako zákonodárců se postarat o nápravu v systémových věcech, toto neudělali, ruku nezvedli. Je mi to nesmírně, nesmírně líto.

A teď ještě jenom krátkou větu na závěr. Hodně se zde mluví o Evropské unii. Víte, kolegové, myslím si především jednu věc. My jsme velmi kritizováni ze strany Evropské unie za to, jaká je u nás vynutitelnost práva. A já osobně si myslím, že pokud nebudeme dodržovat zákony této země, nepůjdeme směrem k Evropské unii, ale půjdeme směrem na Balkán. Toť vše, děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Tři faktické poznámky. První - ministr kultury Pavel Dostál, potom pan poslanec Talíř, potom poslanec Pleva, potom pan poslanec Severa.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Nebudu zdržovat, jenom bych vaším prostřednictvím, paní předsedající, chtěl sdělit paní poslankyni Kateřině Dostálové, že zřejmě, pokud se týká průměrného platu v České televizi, dostala informace špatné, protože samozřejmě Ministerstvo kultury to sleduje. Průměrný plat v České televizi za poslední dvě čtvrtletí byl kolem 26 tisíc korun. Mohu dát přesné číslo z ministerstva.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní má slovo k faktické poznámce pan poslanec Talíř. Paní poslankyně, přijde na vás řada.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Také jsem pozorně poslouchal kolegyni Dostálovou, protože jsem byl také včera přítomen tomu jednání. Ona to řekla přesně, ona řekla, že to byl průměrný plat za listopad, což neznamená, že takový je průměrný plat roční. Tolik jenom na doplnění.

Zároveň chci říci, že také nepřesně uvedla další čísla, protože není pravda, že informace o počtu zaměstnanců a mzdových prostředcích je faktický nárůst. To jsou čísla z navrženého rozpočtu, který nebyl schválen.

A ještě musím uvést jednu nepřesnost, kterou uvedla: Zástupce iniciativy Česká televize - věc veřejná neřekl jenom, že hovoří za těchto deset lidí. On řekl, že nemůže mluvit za všechny ty, kteří to podepsali, že tedy mluví za řídící výbor, který sestává z těchto lidí, které paní kolegyně tady citovala.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych jenom připomenout, když se tady argumentuje zákonem, že kolegyně Dostálová má skutečně pravdu, že žádala v tomto roce předložení zákona na jaře do léta. Jenom bych připomenul, že takovou žádost o předložení nového zákona o České televizi jsme směřovali na Ministerstvo kultury již v minulém volebním období a pan kolega Pavel Dostál, který tehdy byl poslancem a byl také na komisi pro sdělovací prostředky, jistě mi toto potvrdí a jistě si vzpomene na své spory s tehdejším náměstkem Koronthálym.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka, pan poslanec Severa.

 

Poslanec Pavel Severa: Velice krátce. Vaším prostřednictvím, paní předsedající, paní Kateřině Dostálové: Protože jsem trošku zavinil tu situaci, že přestala Česká televize vysílat na druhém programu přenos tím, že jsem řekl panu předsedajícímu Langerovi, že již neprobíhá přenos na druhém programu, tak chci tuto situaci uvést tak, aby jí porozuměli všichni a nepřekrucovali fakta:

Česká televize podle programového schématu měla vysílat od 10 hodin asi do 11.45 hodin. To, že vysílala do půl šesté, myslím neomezovalo nikoho. Já jsem pro, aby televize nadále vysílala, ale prosím kolegy, ať už kolegu Langera nebo kolegyni Dostálovou, aby slyšeli to, že není možné tuto situaci překrucovat a manipulovat s ní, že to bylo naschvál, aby nebylo slyšet projevy některých z nás. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka paní poslankyně Dostálová. Paní poslankyně Dostálová stahuje. Faktická poznámka pan poslanec Langer.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Jen velmi stručně. Já bych vinil pana kolegu Severu ze spousty jiných věcí, ale rozhodně ne za to, že byl příčinou mého prohlášení, že vysílání České televize přímý přenos byl přerušen. Opravdu, pane kolego, vy jste tou příčinou skutečně nebyl.

 

(20.20 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli má slovo pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.

 

Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, události posledních dnů dramaticky vyhrotily politickou situaci v této zemi. Projevů zde bylo již dost, takže se nebudu pouštět do nějakého dlouhého projevu. Pokusím se své vystoupení shrnout pouze do dvou bodů.

Bod 1. Otázka tzv. nezávislosti jako takové. Slovo nezávislost se stalo v tyto poslední dramatické dny slovem často skloňovaným, slovem, kterým se kdekdo ohání a kdekdo zaklíná. Ve jménu tohoto slova se dokonce demonstruje. Ale co je to vlastně nezávislost a jak bychom ji mohli definovat? Lze vůbec o někom tvrdit, že je nezávislý? Myslím si, že každý z nás je závislý, a nemyslím tím jenom nás, politiky v Poslanecké sněmovně. Každý z nás se narodil v nějaké rodině, vyrůstal v nějakém prostředí, které jej názorově jinak určovalo, každý z nás získal nějaké životní zkušenosti, každý z nás má nějakou představu o světě a každý z nás - a to je, dámy a pánové, zvláště důležité - má také své nějaké zájmy, potřeby, přání, která chce realizovat.

To všechno jsou už faktory úzce spojené se subjektivním chápáním reality. Právě toto už samo o sobě člověka nějak vymezuje, někam jej zařazuje. Jinými slovy - činí člověka závislým. Lidé se spojují a vzájemně spolupracují podle svých zájmů, názorů a potřeb, nebo se naopak kvůli názorovým rozdílům rozcházejí. To je přece úplně normální. Mluvit proto o tom, že je někdo nezávislý novinář, či dokonce nezávislý politik, prostě není pravda. Je to pouze a výhradně hra se slovíčky. Každý někde stojíme a někam patříme. Rozdíl je pouze v tom, že někdo to říká otevřeně a korektně, druhý se prostě za něco schovává.

Myslím si, že každý je nějak závislý, a vůbec to není o členství v politických stranách a už vůbec to není o závislosti na stranických sekretariátech. Redukovat princip závislosti či nezávislosti na příslušnost k politické straně je podle mého názoru velmi zúžené a účelové vidění světa. Život je totiž daleko složitější. Tolik k pojmu nezávislost.

Bod číslo 2 - otázka tzv. veřejnoprávnosti. Debaty dnes i v minulém období ukazují, jak problematické je vůbec uchopení pojmu veřejnoprávní a pojmu veřejná služba. Každý si totiž pod tímto pojmem může představit něco zcela jiného, každý z nás má zcela jinou představu, jak by veřejnoprávní instituce měla, popř. neměla fungovat.

Jsou mezi námi i názory, které zpochybňují samu podstatu veřejnoprávního charakteru. V tomto konkrétním případě navrhuji proto privatizaci České televize. Musím se přiznat, že i já patřím k této názorové skupině. Vedou mě k tomu vážné pochyby spočívající v tom, že nejsem přesvědčen o správnosti a optimálnosti této formy, pochyby postavené na obavách z neprůhlednosti a nefunkčnosti.

Co mě k tomuto mínění vede? Především je podle mého názoru třeba vycházet z toho, co je nepochybné. A nepochybné je to, že na provoz veřejnoprávní televize přispívají koncesionáři. Tedy do rozpočtu České televize plynou nepochybně veřejné prostředky. Ale právě hospodaření s veřejnými prostředky je vždycky a v každém státě obrovským problémem a stává se zdrojem nejrůznějších sporů, ať už se jedná o politické pohledy - mám na mysli třeba rozpočtové priority - nebo úzce lobbistické zájmy založené na snaze získat pro sebe nějakou výhodu.

Zkusme přemýšlet, o co jde dnes v České televizi. Koneckonců vystoupení některých předřečníků - např. předřečnice paní kolegyně Dostálové - na to dost pregnantně upozornilo. Vzpomeňme, dámy a pánové, jenom na to, když se v této ctěné sněmovně projednával zákon o zadávání veřejných zakázek, zákon řešící vynakládání peněz daňových poplatníků do veřejných záležitostí. Vzpomeňme, kolik zde bylo pozměňovacích návrhů a jak nakonec tento návrh dopadl. Samozřejmě, že i toto mě přesvědčuje, že se s výší veřejných zdrojů samozřejmě zvyšuje také míra problematičnost jejich využití. Proto čím omezenější budou statky hrazené z veřejných zdrojů, tím lépe.

U České televize je dokonce míra problematičnosti, a to bych chtěl zvláště podtrhnout, ještě mnohem vyšší, neboť se na ni nevztahuje již zmiňovaný zákon o veřejných zakázkách, byť koncesionářské poplatky mají jednoznačný charakter veřejných financí. Zajímavé. Zajímavé, jak se hospodaří s veřejnými prostředky koncesionářů, de facto penězi daňových poplatníků. Tato situace už sama o sobě ukazuje, co všechno se do pojmu veřejnoprávnost může vnést a jak mohou být využívány veřejné zdroje. Problematičnost jejich využití samozřejmě pak ovlivňuje celkový chod instituce, má vliv na optimalizaci využití finančních prostředků a především - a to bych chtěl zvláště zdůraznit - má vliv na zadávání zakázek. Vězte, dámy a pánové, že v těchto zakázkách se jedná o docela slušné peníze. A tady je podle mého názoru celé jádro problému. Jde o peníze, nikoliv o svobodu slova.

Právě z těchto důvodů budu jako člen této Poslanecké sněmovny prosazovat tyto dva kroky:

1. privatizaci České televize, minimálně alespoň druhého programu;

2. poněvadž jsem principiálně pro snížení daňového zatížení občanů, jsem proto také pro snížení koncesionářských poplatků, i když se nepovede zprivatizovat ani jeden program. Pokud by se alespoň podařilo zprivatizovat ČT 2, logicky z toho plyne, že poplatky by se měly snížit minimálně o polovinu.

Vážené dámy, vážení pánové, to je vše, co jsem vám chtěl sdělit. Jsem rád, že jste mě vyslechli. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka paní poslankyně Šojdrové.

 

Poslankyně Michaela Šojdrová: V této technické poznámce bych se chtěla dotázat pana kolegy Bartoše jako známého zastánce stoprocentních státních dotací pro privátní školy, zda bude také usilovat po privatizaci televize o stoprocentní státní dotace pro privátní televize. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se pan poslanec Petr Koháček.

 

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo sněmovny, vážené dámy, vážení pánové, obdržela jsem před dnešním jednáním sněmovny celou řadu dopisů, jejichž autoři mě vyzývají, abych podpořila návrhy na změnu zákona o České televizi, podle kterých by byly změněny podmínky, za kterých dochází k volbě Rady České televize, a to v zájmu zajištění objektivity vysílání tohoto veřejnoprávního média.

Ujišťuji všechny občany České republiky, že jsem připravena společně se svými kolegy z ODS jednat o změnách tohoto zákona, o jehož novelizaci usilují poslanci ODS už řadu měsíců. Jsem připravena jednat i o návrzích, aby Rada ČT byla jmenována na základě návrhů profesních svazů, občanských sdružení a nezávislých iniciativ, a bylo tak snad zajištěno, že bude sestavena z odborníků, kteří nepodléhají stranickým sekretariátům, nemají závazky k žádné ze stran a těší se vysokému morálnímu kreditu, jak jsem v těchto dopisech vyzývána, a to jakkoli o větší objektivitě takovéto volby mám vážné pochyby.

Jsem také připravena podpořit opětovně návrhy těch kolegů z ODS, kteří již dlouho a neúspěšně navrhují, aby nakládání s finančními prostředky v České televizi podléhalo zákonu o zadávání veřejných zakázek, aby byl pravidelně prováděn forenzní audit a hospodaření v České televizi se tak dostalo pod veřejnou kontrolu a Česká televize se stala opravdu věcí veřejnou.

 

(20.30 hodin)

(pokračuje Dundáčková)

Učiním tak na příští mimořádné schůzi sněmovny 12. ledna 2001 v rámci stavu legislativní nouze, který vyhlásil předseda sněmovny a ODS pan Václav Klaus, aby tak umožnil rychlé a zákonné řešení sporu v ČT.

Obdržela jsem i dopisy, které nabízely osobní pomoc na ochranu demokracie v Čechách. Tyto dopisy velmi citlivě reagují na popírání základních principů parlamentní zastupitelské demokracie v ČR, na situaci, v níž zaměstnanci, kteří jsou podle zákoníku práce povinni podle pokynů zaměstnavatele konat práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň, se zmocňují výrobních prostředků a prohlašují, že nerespektují své vedení, a tedy ani zákony této země. A je lhostejné, zda se jedná o zaměstnance státního, privátního či veřejnoprávního podniku. Všichni podléhají témuž zákonu. Jsem velmi zarmoucena a zklamána tím, že právě hlídací psi demokracie, jak rádi sami sebe označují, jsou těmi, kteří volí nelegální prostředky, ačkoli mají k dispozici celou řadu prostředků právních. V jejich veskrze nezákonném jednání, které svědčí o nerespektování principů právního státu, je osobní účastí na okupování nemovitostí i prostředků vysílání tam umístěných podporují i ústavní činitelé, kteří stejně jako já složili slib tohoto znění: "Slibuji věrnost ČR, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Jsou to titíž ústavní činitelé, kteří slibují ve svých volebních programech, že právní stát zavedou a s nimi přijde změna politického stylu. Je-li předváděný návod k anarchii oním politickým stylem, říkám zásadně a jednou pro vždy ne. K dovršení schizofrenie ústavních činitelů pan prezident 27. prosince celou vahou své autority a jistě při plném vědomí možných následků prohlašuje, že občané této republiky se nemusejí řídit literou zákona této země. Toto prohlášení, které není něčím jiným než návodným jednáním k nerespektování právního řádu, je z úst prezidenta státu nemyslitelné.

Ani já, ani moji kolegové jsme nehlasovali pro celou řadu zákonů, které např. uváděly v život tzv. reformu státní správy či zákoník práce, a to z hlubokého vnitřního přesvědčení, že se jedná o zákony, které zhoršují postavení občanů, vedou k dalšímu daňovému zatížení apod. Přesto by mě nenapadlo nabádat občany, aby zákony, které se jim nelíbí, nedodržovali. Ctím totiž ústavní princip rovnosti občanů před zákonem.

Důvod počínání těchto ústavních činitelů je nasnadě. Je to nový boj proti ústavně zakotvenému principu politického systému založeného na svobodném a dobrovolném vzniku a soutěži politických stran, respektujícímu základní demokratické principy a odmítajícímu násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Vyzývám všechny ústavní činitele, kteří se v rozporu se slibem daným všem občanům ČR domnívají, že zákony této země není třeba respektovat, aby se vzdali svých mandátů. Jinak by se občané v obavě, že nadále budou potřebovat pro orientaci v našem právním řádu kromě právníků také spiritisty, mohli právem domáhat seznamu zákonů či paragrafů, které platí a které neplatí, u kterých rozhoduje litera a u kterých duch, popř. který duch, aby do budoucna mohli dodržovat to, co zrovna teď platí.

Zároveň děkuji všem občanům, kteří mě k projednávanému bodu oslovili, a prohlašuji, že ODS je připravena chránit a rozvíjet ČR v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných a svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a odpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást evropských a světových demokracií, odhodlána řídit se všemi osvědčenými principy právního státu.

Pokud vám závěr mého vystoupení cosi připomíná, nemýlíte se. Je to preambule nejvyššího a základního zákona ČR - její ústavy.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. S faktickou poznámkou se hlásil jako první pan poslanec Bartoš. První pan ministr Dostál s faktickou poznámkou.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Já jen technickou poznámku, a sice, aby paní předsedající sdělila paní poslankyni, aby nedělala zbytečnou práci. Vláda na svém posledním zasedání novelizovala zákon o zadávání státních zakázek, kde zařadila ČT, a dále se dohodla s panem prezidentem Voleníkem o novele zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, aby mohl vstoupit do ČT, neboť to nešlo z formálních důvodů, atd. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Další faktická poznámka pan poslanec Walter Bartoš.

 

Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, byl jsem vyzván paní kolegyní Šojdrovou, abych jí odpověděl na otázku. Samozřejmě vím, co se sluší a patří, a proto na otázku rád odpovím. Financování ČT samozřejmě institucionálně, čili jde na chod, provoz a na fungování instituce jako takové. Paní kolegyni Šojdrové zřejmě uniklo, že u nás existuje tzv. normativ na žáka a že peníze nejdou na soukromé školy, ale jdou za každým žákem a jsou určeny na jeho vzdělávání. Předpokládám, že pokud si paní kolegyně Šojdrová znovu přečte školskou legislativu, dá mi určitě za pravdu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Petr Koháček, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera st.

 

Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že krize v ČT vznikla proto, že někteří její zaměstnanci odmítli respektovat platný zákon, a co je horší, dokonce zazněly hlasy, které stavějí skupinový názor nad zákon. Takovéto činy a vyjádření považuji za přímé a bezprostřední ohrožení demokracie v naší zemi. Je mi líto, že k těmto hlasům se připojila i poslankyně, bývalá ministryně spravedlnosti Parkanová během dnešního jednání. Osobně bych si velmi přál, aby veřejnoprávní ČT informovala veřejnost objektivně, vyváženě, nezávisle na kterékoli politické straně, hnutí, občanském sdružení či skupině občanů. Taková ovšem ČT není a nikdy od svého (vzniku?) nebyla. Bohužel. Po zkušenostech se obávám, že není už šance, aby ČT taková byla, ať bude jejím ředitelem kdokoli. Proto si myslím, že privatizace ČT by byla nejlepším řešením stávající krize a přišla by občany daleko levněji.

Mnohé z toho, co jsem zde chtěl říci, zde již zaznělo a nechci opakovat již řečené. Chci se však zastavit u jednoho tvrzení, které hojně používají vzbouření zaměstnanci ČT a jejich příznivci, a tím je zaštítění jejich vzpoury bojem o svobodu slova. Ponechám stranou fakt, že tento argument začali používat až dodatečně, a budu se věnovat podstatě věci. Svoboda slova a projevu je jedním z hlavních znaků demokratické společnosti a byl bych mezi prvními, kdo by proti jejímu potlačování pozvedl svůj hlas. O její ohrožení však v této krizi v žádném případě nejde. V zemi, kde existují stovky periodik, desítky rozhlasových a několik televizních stanic, to naštěstí už není možné.

 

(20.40 hodin)

(pokračuje Koháček)

Vzbouření zaměstnanci České televize podle mého názoru zneužili tohoto základního znaku demokracie k získání podpory mezi občany této země, kteří jsou přirozeně na ohrožení svobody slova velmi citliví. Připojí-li se k tomu i někteří politici čtyřkoalice, sociální demokracie a některé tzv. nezávislé a veřejně známé osobnosti, je to alarmující a nemohu v tom nevidět nic jiného než snahu o prosazení politického vlivu na Českou televizi, i když říkají pravý opak.

Naštěstí svoboda slova a projevu je v naší zemi již pevně zakotvena a odstranit ji lze jen totalitním násilným pučem. Svobodu slova a projevu však nelze vykládat tak, že k šíření svých názorů budu používat prostředky, které mi nepatří nebo jejichž vedením jsem nebyl oprávněnými orgány pověřen. Použití metody převzetí moci pracujícím lidem tady už jednou bylo a já byl bohužel nucen pod jeho knutou strávit většinu svého dosavadního života.

Protože se nechci dožít návratu těchto časů, vyzývám vzbouřené zaměstnance České televize a jejich příznivce, aby si nehráli s ohněm a aby nezneužívali nezpochybnitelné atributy demokracie pro své privátní cíle. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Koháčkovi. Faktická poznámka pan poslanec Křeček.

 

Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, připadá mi pro naši debatu typické, že ti, kteří se dovolávají dodržování zákona, současně v téže větě konstatují, že někdo jiný podle jejich názoru porušuje zákon. Kdyby jim opravdu šlo o dodržování zákona, museli by konstatovat, že jediný, kdo to může učinit, jediný, kdo může konstatovat, že byl zákon porušen, je nezávislý soud. Nikdo jiný, ani poslanec této ctihodné sněmovny.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Koháček.

 

Poslanec Petr Koháček: Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl kolegovi Křečkovi říci, že jsem neřekl, že někdo porušuje zákon, protože vím, že o tom může rozhodnout jedině soud. Já jsem řekl, že nerespektuje platný zákon.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Zahradil.

 

Poslanec Jan Zahradil: Paní předsedající, dovolte mi, abych vaším prostřednictvím sdělil panu poslanci Křečkovi, že s ním samozřejmě hluboce souhlasím. Je to skutečně pravda, že pouze nezávislý soud může konstatovat, zda byl nebo nebyl porušen zákon.

Ale v tom případě se musím tázat dále, proč např. senátor Ruml nebo někteří další senátoři poskakovali ve velíně České televize jako jojo s pěnou u úst a vykřikovali, že byla porušována ústava. Já myslím, že to má asi tak stejnou logiku jako tady říkat, že byl porušen zákon z té nebo z oné strany. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Miloslav Kučera st., připraví se pan poslanec Vilém Holáň.

 

Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážená paní předsedající, vážení zbylí členové vlády, kolegyně a kolegové, hosté. Dovolte mi, abych před své vystoupení vytkl před závorku poznámku, ke které mě inspiroval jeden z našich kolegů ve chvíli, kdy jsme tady vzrušeně diskutovali o tom, zda máme nebo nemáme pokračovat v naší rozpravě ve chvíli, kdy byl přerušen přímý televizní přenos. Tento kolega mi totiž řekl, že jsem živým důkazem projevu předsedy vlády ve smyslu: "Mámo, dívej se, budu v televizi."

Chtěl tohoto svého kolegu ubezpečit, že jsem si za čtyři a půl roku pobytu v Poslanecké sněmovně v souvislosti s vystupováním v nejrůznějších médiích a předtím za řadu let pobytu v profesionálním i amatérských divadlech užil oněch proslulých pět minut warholovské slávy tolik, že vím, že všechna sláva je v tuto chvíli polní tráva a že tento můj projev není určen ani mé manželce, ani mým sourozencům, ani mé tchyni, ani mým dětem, resp. je jim určen, ale z úplně jiných důvodů, než si můj kolega myslí. Já budu rád, když všichni tito moji blízcí budou vědět, že to, co říkám doma, nebojím se říkat také na veřejnosti.

Teď k vlastnímu projevu. A omlouvám se těm, kteří byli přítomni na včerejším společném zasedání mediální komise a školského a kulturního výboru, že mnohé z těchto myšlenek uslyší ještě jednou. Abych byl přesnější, já jsem dokonce vyhověl přání některých z nich, kteří mi říkali, že by bylo dobré, aby tento projev byl pronesen nejenom na společném zasedání komise a výboru, ale v tomto plénu sněmovny.

Dovolte mi tedy, abych především jako již několikátý v řadě zahájil své dnešní vystoupení volným citátem z první schůze Poslanecké sněmovny, této sněmovny, vzniklé ze svobodných a demokratických voleb v roce 1998. Tato schůze se konala 15. července 1998.

Paní předsedající, já to klidně zvládnu, ale myslím si, že by bylo možná dobré v rámci korektnosti požádat kolegy po pravici od tohoto pultu, jestli, pokud nechtějí sledovat mé vystoupení, jestli by nešli diskutovat do kuloárů.

(Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid.)

Ale nebojím se, myslím si, že můj školený hlas to zvládne. Tedy, na této schůzi jsem v těsnopiseckém záznamu u svého jména, jakož i jména všech z vás, dámy a pánové, kteří zde sedíte, nalezl zhruba tento následující text: "Slibuji, že budu vždy a za všech okolností zachovávat ústavu a zákony této země."

Byl jsem včera jednou z kolegyň upozorněn, že následuje ještě také věta, že budu hlasovat podle svého vědomí a svědomí tak, abych se zodpověděl všemu lidu této země. Zdůrazňuji, že v celé kauze České televize se chovám naprosto jednoznačně podle svého vědomí a svědomí, a samozřejmě bych rád hlasoval tak, abych vyjádřil přání všeho lidu této země. S tím mám ale trochu potíž, protože i podle sociologických průzkumů, jak nás tu dnes upozornil kolega Matějů, který je sociologickým expertem, není v tuto chvíli vůle všeho lidu stoprocentní.

Pokud jsem se včera stačil dívat na jeden z pořadů České televize, tak i do chvíle, než jim vypadlo ono telefonovací zařízení, byl poměr zhruba 25 : 75 procentům, a protože mám jistou sociologickou povědomost o tom, že také existuje mlčící většina, která obvykle netelefonuje do rozhlasu, do televize, nepíše do novin, nepíše do divadel, dokážu si tedy připočítat ještě také nějaké další občany této země k 25 procentům, a když k nim přidám ty, kteří mi telefonují, posílají faxy, SMS a E-maily, tak zdaleka nevím, jak mám zařídit to, abych se zodpovídal v tuto chvíli všem občanům této země, protože bohužel kauza Česká televize rozdělila občany této země naprosto razantním způsobem, a to zcela napříč politickým spektrem, jak míváme ve zvyku říkat v této Poslanecké sněmovně.

Nicméně, vlastním slovem slíbil, vlastní rukou podepsal, já a vy všichni. Veškerá má vystoupení v průběhu posledních zhruba tří týdnů, která se týkají kauzy České televize, byla mnou vždy měřena vzpomínkou na tento 15. červenec 1998. A pokud tady hovoříme o tom, že nebo zda mají zákony jakýsi vnitřní smysl, ducha, ideu, kterou nelze v zákoně vyjádřit, je to nepochybně hezké filozofické uvažování a čtení, já si v něm také rád čtu, ale z hlediska Poslanecké sněmovny je pro mne zákon zákonem a nic než zákonem. To tedy za prvé.

Z tohoto zorného pohledu si vždy úvahy(?) o situaci, jež nyní v České republice je, kladu tři otázky. Co bylo, co je a co bude. A v této souvislosti bych byl velmi rád, kdybychom se naučili ještě jedné věci, která patří ke všem základním logickým a filozofickým úvahám na podobná témata, a dnes to tu zaznělo mnohokrát, mimo jiné třeba také v souvislosti směrem k tzv. hodačovskému vysílání České televize, tedy byl bych velmi rád, kdybychom uměli rozlišovat příčiny od následků a kdybychom rozmotávali klubíčko od toho správného konce, kde to všechno začalo, a nikoli od konce, kde to končí, nebo od prostředku, kde je to všechno zašmodrcháno tak, že už se v tom pomalu nikdo nevyzná.

 

(20.50 hodin)

(pokračuje M. Kučera st.)

Připomeňme si tedy, jaká byla vůbec první reakce na to, že se Rada ČT z důvodů, jež jsme se dověděli ve zprávě, která nám byla předložena i v jiných referátech, tak tedy Rada ČT se z různých důvodů dověděla a rozhodla se v určité fázi využít svého práva - ba co dím svého práva - své povinnosti dané jí zákonem a ve chvíli, kdy zapochybovala o kompetentnosti bývalého generálního ředitele, tohoto ředitele odvolala. Strhl se obrovský pokřik. Už to tady jednou zaznělo a připomínám tedy, převážně těch lidí, kteří při někdejším jmenování toho samého ředitele do funkce generálního ředitele vystupovali kategoricky proti němu a proti jeho kompetentnosti. Já bych ty výkřiky shrnul do jedné jediné věty, jíž jsem byl osobně svědkem, neboť to bylo v televizním pořadu "21", jehož jsem měl tu čest se účastnit, kde jistý pan Kraus sdělil nejen mně, ale celému národu tuto větu: "My vám tu televizi nedáme." Já jsem se ho chtěl tenkrát zeptat a ptám se i dnes - kdo je to my? A pana Krause jsem se tenkrát zeptal, jestli mu ta televize patří. Pokud si myslí, že tomu tak je, pak zřejmě k tomu došel na základě závěru, že bude nejlépe naplnit onen známý dekret o půdě. Pokud neznáte jeho základní ideu, tak tedy půda patří těm, kdo na ní pracují. Česká televize tedy podle pana Krause patří těm, kdo v ní pracují. Ergo kladívko, je mi líto, ale musím sdělit panu předsedovi Poslanecké sněmovny i poslanci Bartošovi, který tady před chvílí hovořil o možnostech privatizace televize, že by se tím vyřešil tento problém - pánové, bohužel, přišli jste pozdě. Česká televize už byla dávno zprivatizovaná těmi, kdo v ní pracují.

Slyšeli jsme tu dnes výčitku, že rada odvolala generálního ředitele Chmelíčka, aniž by vyčkala naplnění nového schématu a výsledku tohoto schématu. Dobrá, pak se ale chci zeptat, jak to bylo v případě, kdy byl jmenován nový generální ředitel pan Hodač, a podotýkám, že je mi úplně jedno, jestli se generální ředitel jmenuje Hodač, Vomáčka, Novák nebo Kučera. Prostě tento generální ředitel byl jmenován, jak jsme si tu dnes mnozí několikrát vysvětlili a zdůraznili jsme zleva i zprava, že vlastně nikdo nezpochybňuje legitimitu jeho jmenování. Tento pan generální ředitel přišel do prostoru zpravodajství, v ústrety mu vyšel jeden z televizních redaktorů, který se na něj mile usmál, a aniž dal šanci panu generálnímu řediteli cokoli udělat, sdělil mu, že my - všimněte si, opět ono kouzelné slovíčko my - my vás, pane generální řediteli, neuznáváme. Ale nejenom to, my dokonce neuznáváme ani legitimitu Rady ČT, protože byla zvolena podle špatného zákona špatným způsobem. A neuznáváme vás hlavně proto - a teď cituji myslím poměrně přesně - že máme pocit, že vaše jmenování do funkce ředitele způsobí, že by mohla být ohrožena svoboda slova. Podtrhuji ještě jednou - máme pocit, že by mohla být ohrožena svoboda slova. Tedy dvakrát podmíněná situace. Dámy a pánové, nevím, co byste říkali v situaci, kdybyste se dověděli, že jsem šel po ulici a potkal jsem pána, který se na mě momentálně mračil. On se tedy nemračil na mě, mračil se na něco úplně jiného, třeba že se právě pohádal s manželkou, ale já budu mít pocit, že mě chtěl, protože mě nemá rád, udeřit. Mimochodem, mně se to málem stalo předevčírem v metru, kdy jeden z lidí spěchajících na Václavské náměstí mě poznal a říkal: s vámi si to, pane poslanče, taky vyřídíme, protože jsme viděli vaše vystoupení v televizi. Doufám, že se ten pán dnes večer taky dívá. Kdybych se já na toho mračícího člověka mile usmál a vzápětí bych mu jednu vrazil a hájil bych se tím, že se chovám zákonně, protože jsem měl pocit, že mi možná chtěl ublížit, tak takovým způsobem se předseda tzv. krizového výboru zachoval k legálně jmenovanému řediteli.

Kolegyně a kolegové, nám politikům bylo mnohokrát vyčítáno, že jsme zpolitizovali Českou televizi. Musím bohužel opakovat to, co tu už několikrát zaznělo. já jsem na Kavčích horách nebyl. Tedy resp. nebyl jsem na nich, dokud jsem nebyl pozván. Byl-li jsem pozván, přišel jsem do vysílání a nerozlišoval jsem, jestli mě zvou ti, nebo oni. Moje babička mě totiž vždycky učila, že pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Takže byl-li jsem pozván, přišel jsem. Tak tomu prostě je. Ale ti politici, kteří byli a trávili valnou část svého vánočního času na Kavčích horách, ti tam byli ze dvou důvodů. Někteří z nich byli přímo pozváni, a pak si myslím, že je přímo absurdní chtít, jak bylo nedávno také řečeno, že by krizový výbor měl ty politiky vyhodit. On je nemůže vyhodit, když je pozval, to je samozřejmě logické. Jiní se pozvali prostě sami. Tuším, že v literatuře se tomuto pojmu, této kategorii lidí říká samozvanci. Takže ať už přímozvanci, nebo samozvanci, v televizi byli a bohužel to byli právě oni, kdo zpolitizovali celý problém.

Mimochodem, a teď se nechci dotknout křesťanského cítění svých kolegů, kteří jsou křesťanské víry, nemám opravdu nic proti atmosféře vánočních svátků, ale přiznám se, že slouží-li se za takto vypjatých okolností na místech, která k tomu patrně nejsou nejvhodnější a nejsou k tomu určena, mše, řekl bych, že politizace problému ČT dostává v takovýchto okamžicích vskutku pozoruhodný rozměr.

Teď bych se chtěl na chvíli držet dokumentu, který byl sice několikrát zpochybněn, že není oficiálním dokumentem, ale já jsem ho dostal oficiálně na stůl, souvisí se zprávou, která je projednávána, to je se zprávou o stavu České televize, a krizový výbor si přál, abychom tento dokument brali vážně, protože kdyby si to nepřál, tak by nám ho totiž neposlal a dokonce dnes ráno znovu ve sněmovně nerozdával, tedy dokument, který je dílem představitelů iniciativy ČT - věc veřejná. Někteří moji kolegové tento dokument na včerejší diskusi zpochybnili, protože v něm našli celou řadu argumentů, které ho zpochybňují v určitých dílčích momentech, a tudíž z toho usuzují, že mohu-li zpochybnit určité díly, mohu zpochybnit dokument jako celek. Já se k nim musím bohužel přidat. Jen tak pro zajímavost, že mezi těmi tzv. nezávislými signatáři je celá řada těch, kteří jsou závislí na politice, to už víme. Jsou to především všichni podepsaní páni senátoři. Jsou tam také ale lidé, kteří jsou závislí na ekonomice, resp. na ekonomice ČT. Podpisů a jmen jsou tam desítky a my všichni víme, jako oni to vědí, která jména to jsou. Jsou to především představitelé různých produkčních skupin, které mají v televizi takové i onaké smlouvy.

Já jsem tam také objevil, že mezi těmito nezávislými signatáři je celá řada jedné významné iniciativy, která se před časem jmenovala Děkujeme, odejděme. Mimochodem, v té době, kdy signatáři Děkujeme, odejděte - abych byl přesnější - vytvořili svoje hnutí, v té době se ČT zachovala vskutku jako velmi nezávislá, když byla reklamní agenturou tohoto hnutí a zvala prostřednictvím televizní obrazovky občany k demonstracím. Jen si nejsem zrovna jist, jestli toto je právě ten způsob, jakým by Česká televize měla plnit svoji veřejnoprávní službu.

U řady lidí jsem nalezl i chybné údaje o jejich občanském povolání. Nalezl jsem tam např. údaj "veřejná činitelka".

 

(21.00 hodin)

(pokračuje M. Kučera st.)

Dámy a pánové, měl jsem pocit, že pojem veřejný činitel jsme zrušili současně se zákonem, který byl zákonem o možnosti potrestání urážky veřejného činitele, ale možná, že tomu tak je.

Nalezl jsem tam pro mne něco daleko horšího, totiž to, že jedna z členek mediální rady, tedy televizní rady, která mimochodem byla včera na našem zasedání, a já s jejím souhlasem uvedu její jméno, paní Marcella Marboe-Hrabincová, je podle tohoto dokumentu členkou ČSSD. Místopřísežně prohlašuji, že pokud je mi známo, paní Hrabincová nikdy nebyla, není, a jak ji znám, myslím si, že ani nebude členkou jakékoliv politické strany. V době, kdy jsem se jako člen mediální komise snažil hledat kandidáty pro televizní radu, hledal jsem někoho, kdo by splňoval podmínky stanovené v zákoně, aby to byly významné osobnosti regionální, kulturní, atd., jak je vyjmenováno ve stávajícím platném zákoně o České televizi, a vzpomněl jsem si na to, že v Pardubicích žije a pracuje spisovatelka dětských knih a milostných povídek, v té době pedagožka na univerzitě v Pardubicích, dokonce členka PEN klubu, takže to pro mne byly všechno doporučující atributy. Zeptal jsem se jí, zda by nebyla ochotna přijmout členství v Radě České televize, když má s tímto médiem - navzdory tomu, že nemá doma televizi - vlastní praktickou zkušenost jako spisovatelka a scenáristka. Odpověděla mi: "Samozřejmě, ale pod jednou podmínkou. Vím, že musím být navržena nějakým politickým klubem, ale sděluji, že nejsem členkou vaší politické strany, nebudu touto členkou a nebudu se v žádném případě řídit jakýmikoliv příkazy politiků, pokud by se mi je vůbec pokoušeli dávat." Paní Hrabincová tady tuto větu včera opakovala a potvrdila. Nicméně v tomto materiálu je uvedena jako členka ČSSD, což ji výrazným způsobem má patrně společensky dehonestovat.

Já se nedivím, já jsem mezi podpisy signatářů našel minimálně jeden podpis, který znám z jiného významného dokumentu, který se pracovně jmenuje Anticharta, takže si myslím, že se nemáme už o čem dále bavit.

V tomto dokumentu, který nám předala iniciativa Česká televize - věc veřejná, jsem se dále dočetl, že pan ředitel Hodač uposlechl návodu ředitele televize Nova pana Vladimíra Železného, jak uvést situaci v České televizi do normálu. Mohu si o panu řediteli Hodačovi myslet cokoliv, ale přece jen si nemyslím, že by při jeho věku a zkušenostech byl tak prostoduchý, aby potřeboval rady a návody pana generálního ředitele Železného. Kolegyně a kolegové, upozorňuji vás, že kdyby se náhodou nějakým nedopatřením a řízením osudu stalo, že bych na místě pana Hodače stál já a měl se ujmout řízení České televize, udělal bych přesně tytéž kroky, které v první fázi udělal pan ředitel Hodač, a nepotřeboval bych k tomu žádné návody generálních ředitelů jiných televizí ani jiných podniků.

Ještě několik dalších poznámek. Především se mě dotklo, že jeden z bývalých - včera jsem si odpustil přídavné jméno, ale dnes si ho už neodpustím - a neúspěšných politiků této země, který se dnes vydává za nezávislého publicistu, šel dokonce dále než pan prezident, o jehož vstupu do této kauzy si ostatně v souladu s mnohými z vás myslím, že byl velmi nešťastný, zvláště s tím přirovnáním k únoru 1948. Hluboce se mě dotklo za všechny lidi v této zemi, ale zvláště v tuto chvíli za nás, to jeho přirovnání zákonů a demokratického systému této země k systému v době protektorátu, podle kterého byli popravováni čeští vlastenci. Dámy a pánové, jestli jsme takto hluboce klesli v naší politické kultuře, je mi velice líto, ale takovéto nezávislé novináře od této chvíle číst nebudu, protože mi hrozí nebezpečí, že bych si při čtení jejich článků potřísnil oděv.

Jen tak mimochodem, když už jsme u novinářů, před několika dny mi volal jiný významný český novinář. Rozhovor probíhal v přátelském a korektním duchu, byť stojíme oba trochu na jiné straně barikády, ale to až do chvíle, kdy mi tento novinář položil otázku: "Pane poslanče, můžete mi odpovědět, se kterým členem Rady České televize jste si za posledních 24 hodin telefonoval a o čem?" Odpověděl jsem tomu panu novináři, že samozřejmě mohu, ale že to neudělám, resp. že mu řeknu, že jsem si netelefonoval s nikým, pardon, totiž vlastně se všemi, ať si to přebere, a při této příležitosti že mu dávám také informaci, že jsem si na toto téma vyměnil několik vřelých slov s americkým prezidentem Clintonem.

Jestliže si, dámy a pánové, novináři osobují právo vyslýchat poslance, s kým a o čem si telefonují, tak tvrdím, že toto právo jim nenáleží, i kdyby se stokrát oháněli svobodou tisku a svobodou informací.

Pan Kraus mi ve zmíněné "Jedenadvacítce" sdělil, že on moc dobře ví, komu jsem volal a o čem jsme si telefonovali. Pan Kraus má patrně někoho, kdo mu pomáhá odposlouchávat telefony. Já bych prosil, jestli mě poslouchá pan ministr vnitra, zda by nemohl této mé poznámce a onomu televiznímu vysílání věnovat nepatrnou pozornost, protože, dámy a pánové, až tam jsme to v naší společnosti dopracovali.

Byla tady řeč o tom, že naše nezávislé odbory se musely zastat našich stávkujících spoluobčanů v České televizi, protože jejich stávka je legální, především proto, že lidé, kteří jsou ve velíně České televize, mají v rámci této stávky nedůstojné lidské podmínky. Promiňte, ale mně není nic známo o tom, že kdyby chtěli, nemohli by například odejít na toalety nebo do sprch. Pokud je mi známo, v tom jim nikdo nebrání. Je pravdou, že pak by se zřejmě nemohli vrátit na velín, ale to už je jejich svobodná volba. Možnost odejít na toaletu a do sprch tady nepochybně je, takže já bych v tuto chvíli o nedůstojných podmínkách nehovořil. Ostatně byli to oni, kdo si vyžádali a nechali si poslat chemické toalety, dobrovolně a rádi.

Byla tady několikrát řeč o tom, že nám tajemství televizní ekonomiky rozkryje audit, ať už obyčejný, nebo forenzní, že bude dobré zavést výběrové řízení, že odhalíme finanční toky. Dámy a pánové, mám pocit, že by mi pan ministr kultury a další lidé, kteří znají situaci v televizi, případně v jiných kulturních zařízeních tohoto typu, potvrdil, že neodhalí. Audity pouze odhalí, jestli je to všechno správně účetně, jestli je všechno správně spočítáno a čísla jsou ve správných kolonkách, kde mají být, jestli jsou k nim správné účetní doklady atd. Ale jestli se dá ten který televizní projekt realizovat za 100 tisíc, 500 tisíc nebo milion, neodhalí žádný audit na světě. Z vlastní praxe vím, že se dá pořídit divadelní inscenace za 10 tisíc, za 50 tisíc, stejně jako za 500 tisíc. Jde jen o to, kolik mi zastupitelstvo města, které bylo zřizovatelem našeho divadla, na tuto inscenaci uvolní peněz, a já se podle toho budu muset zařídit. Tak je to, dámy a pánové. Audit není onen kouzelný proutek, který by nám toto tajemství rozkryl.

Slyšel jsem tady také v diskusi poznámku na téma, jací jsme chudáci, když platíme koncesionářské poplatky a nemůžeme sledovat tím pádem předplacenou Českou televizi. Chtěl bych upozornit všechny, kteří užívali tohoto argumentu, aby si upřesnili a ujasnili pojem koncese a koncesionářský poplatek, ať už se to týká rozhlasu, nebo televize.

 

(21.10 hodin)

(pokračuje M. Kučera st.)

Tento poplatek, dámy a pánové, není tím, že bychom si za tyto peníze předplatili poslech ČT prvního a druhého programu nebo Českého rozhlasu, všech šesti programů, které v současné době vysílá. Ten je o něčem jiném, ale mám pocit, že většina z nás by to vědět mohla.

Bylo tady řečeno, co si v tuto chvíli o nás lidé myslí. Musím odpovědět parafrází výroku jednoho moudrého stařečka z Hukvald, který mně kdysi řekl, že je to tak, že každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží.

Včera jsem tady řekl jinou větu, citoval jsem svého oblíbeného německého básníka a dramatika Bertolta Brechta z jeho divadelní hry Galileo Galilei. A platí, prosím, na všechny z nás, kteří hrajeme smutnou roli v této nešťastné tragikomedii, která se jmenuje Česká televize na přelomu třetího tisíciletí: "Nešťastná země, která potřebuje hrdiny."

Dámy a pánové, jsem u závěru svých poznámek a chtěl bych se tedy zmínit o tom, zda je nebo není dodržován zákon o ČT. Jsem přesvědčen, že mezi poslankyněmi a poslanci není v tuto chvíli ani jediný, který by byl přesvědčen, že zákon dodržován je. Není. Není a všichni to víme, že není. Jenom si na rozdíl od některých, kteří vykřikují, že není dodržován zákon, kladu otázku, proč není tento zákon dodržován, a vracím se zpátky ke své základní otázce, tj. co bylo, co je a co bude, totiž kde byly příčiny a co jsou následky.

Promiňte, že těm, kdož byli na schůzi kulturního výboru a stálé komise, budu opakovat drobný bonmot, ostatně jsem ze strany, která je proslulá bonmoty svého předsedy. Nebudu samozřejmě tak vtipný jako on, ale pokusím se. Víte, mně celá tato situace připadá, jako když velící důstojník nechá vojákovi, který je připraven vykonávat jeho rozkazy, nejdříve pevně svázat nohy, a pak mu dá rozkaz, aby utíkal co nejrychleji k následující metě. A protože není schopen splnit tento rozkaz, tak ho nechá potrestat, že neutíkal, protože nesplnil rozkaz. My jsme jenom zapomněli na to, že ho nemohl splnit, protože nemohl utíkat.

Připomíná mi tu jednu slavnou anekdotu o jistém učenci, který se chtěl přesvědčit, jak to vlastně ve skutečnosti je s těmi podmíněnými reflexy. Půjčil si blechu, utrhl jí nohu a řekl: blecho, skákej. Divte se nebo ne, blecha skočila. Když jí utrhl druhou, třetí, čtvrtou a pátou, blecha stále ještě skákala. Pak jí ale utrhl poslední, šestou a řekl: blecho skákej, a divte se nebo ne, blecha neskákala. A onen učenec to vyřešil geniálním zápisem do své pozorovací vědecké knihy: když utrhneme bleše všech šest noh, neslyší. (Oživení v sále.) Tak nějak mi připomíná tato anekdota situaci v ČT na začátku ledna roku 2001.

Takže o tom, co je a co bude. Shodneme se asi všichni na tom, že zákon o ČT není v tuto chvíli dokonalým. Ale on není jediným nedokonalým zákonem v této zemi. Ve své poslanecké práci se dnes a denně setkáváme s tím, že pracujeme s nedokonalými zákony, ale také víme, že nedokonalý zákon, dámy a pánové, ať už proto, že byl kdysi špatně založen, nebo že vývoj šel směrem, kam šel, a zákon překonal, můžeme změnit pouze dvěma cestami. Ta první je neefektní, protivná, pomalá a klopotná.

Paní předsedající, mohu vaším prostřednictvím požádat svého stranického kolegu pana Kapouna s kolegyní Štěpovou, jestli by si nemohli ten rozhovor vyřešit někde v kuloárech? Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Kapoune a paní poslankyně Štěpová, pan poslanec Kučera vás žádá, abyste své problémy řešili jinde.

 

Poslanec Miloslav Kučera st.: Tedy opakuji znova. Ta první cesta je neefektní, protivná, pomalá a klopotná. Je to totiž cesta legislativní, cesta, která vede k tomu, že zákonným způsobem se dojde k tomu, že Poslanecká sněmovna a Senát a prezident republiky udělají to, co jim ústava a zákon ukládají, a zákon prostě, pokud se na tom dohodnou, změní.

Druhá cesta je ovšem také možná. Je to cesta revoluce: vydáme se do ulic a budeme tak dlouho revolucionovat, až vyměníme neposlušných deset, dvacet, třicet, padesát, možná i 200 poslanců, jednoho, dva, tři, pět, možná až 81 senátorů, nebo dokonce jednoho prezidenta, anebo možná všechny dohromady, vytvoříme tady jiný politický systém a budeme vytvářet jiné zákony.

Já se, dámy a pánové, ptám, jestli v tuto chvíli se náhodou v této zemi nebojuje místo o svobodu slova o něco úplně jiného. Jestli se v této zemi nebojuje o legitimitu parlamentní demokracie. Jestli si náhodou uvědomujeme, že je samozřejmě možnost mít několik politických systémů - diktaturu jedince, diktaturu jedné politické strany, anebo opakuji znovu, parlamentní demokracii, která je sice pomalá, ne vždycky nám vyjde vstříc, ale je to, jak znám jeden citát z historie, že demokracie je nejméně špatné řešení ze všech možných špatných.

Já bych si strašně moc přál, kdybychom mohli i nadále postupovat v rámci tohoto nejméně špatného řešení ze všech špatných.

Mimochodem, není náhoda, že i z Kavčích hor se nám už dostává signálů a vzkazů, že někteří redaktoři si bohužel uvědomují, že oni to mysleli úplně jinak a že jejich revoluce je v tuto chvíli některými politiky revolucí ukradenou.

Chci se ale přesto přese všecko zeptat představitelů hnutí Televize - věc veřejná - a už končím svůj poněkud delší diskusní příspěvek - co udělají, když 12. ledna, protože jak dobře víte, máme vyhlášený stav legislativní nouze, vláda nám už dopravila do Poslanecké sněmovny návrh nového zákona, sněmovna tento návrh projedná, ale Poslanecká sněmovna má naštěstí stále ještě právo k tomuto návrhu zákona dávat svoje připomínky, svoje pozměňovací návrhy a může se zcela klidně stát, že tato Poslanecká sněmovna neodsouhlasí tento návrh zákona v intencích, jak byl přednesen, a hlavně v intencích, jak by ho rádi viděli členové občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná. Bude vyhlášena další demonstrace? Půjde se znovu do ulic a bude se znovu demonstrovat tak dlouho, až se někomu podaří docílit toho, že pod psychickým nátlakem se zhroutí ne jeden ředitel, ne několik členů rady, ale celá Poslanecká sněmovna, a pak posléze bude konečně někdo triumfovat? A po tomto vzoru tak učiní dělníci a pracovníci v jiných podnicích, ve Škodovce Mladá Boleslav, v nemocnicích a na univerzitách a já nevím kde ještě?

Dámy a pánové, vážení přátelé, pak tady opravdu nemusíme mít parlamentní demokracii, pak hledejme v této zemi jiný politický systém. Ale já se přiznám, že bych v rámci tohoto jiného politického systému žil velmi, velmi nerad.

Paní předsedající, mně nevadilo, že se vám nepodařilo uklidnit atmosféru v tomto sále, protože já už teď pronesu jenom poslední větu.

Dámy a pánové, pokusili jste se vzít věc do svých rukou. Ale opakuji znova: tady nejde o svobodu slova, tady jde o věci daleko cennější, daleko hodnotnější. Maně se mi v dálce vynořuje postava jednoho slavného hrdiny, který je oblečen celý v bílém a říká: Já se vrátím, pane Komersi, Maršále, paní Drtinová a pane Krausi, a se mnou přijde zákon.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: První faktická poznámka ministr kultury Pavel Dostál, druhá faktická poznámka pan poslanec Stanislav Křeček, třetí faktická poznámka pan poslanec Petr Mareš.

 

(21.20 hodin)

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Paní předsedající, chtěl bych se jen utvrdit v přesvědčení, že pan poslanec Kučera se nedopustil úmyslně manipulace slavného citátu Bertolta Brechta. Citát totiž zní: Nešťastná země, která nemá hrdiny… Která potřebuje hrdiny. (Smích v sále.) Promiňte: "nešťastná země, která potřebuje hrdiny, nešťastná země, která je nemá" - pane poslanče Kučero, dodávám já.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Další faktická poznámka pan poslanec Stanislav Křeček.

 

Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, rád bych vaším prostřednictvím sdělil panu poslanci Kučerovi, že se mýlí. Hodačovský svázaný voják a hodačovská beznohá bleška už deset dní běží, poskakuje a vysílá. Problém je jen v tom, že všichni vidíme jak a co.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Další faktická poznámka pan poslanec Petr Mareš, další pan poslanec Miloslav Ransdorf.

 

Poslanec Petr Mareš: Chtěl bych vaším prostřednictvím poblahopřát kolegovi Kučerovi k repríze, která byla stejně úspěšná jako včerejší premiéra. Také doufám, že to byla premiéra, potřetí by to bylo trochu složité. To ale není ta faktická.

Pan kolega položil otázku nepřítomnému kolegu Krausovi. Nechci být jeho advokátem, ale dovolím si vyslovit hypotézu. Možná, když panu kolegovi Kučerovi pan Kraus říkal "my vám televizi nedáme", nemluvil za zaměstnance České televize, možná mluvil za hrstku důvěřivých, naivních a neinformovaných, jak je nazval pan předseda Klaus, kteří se sešli na Václavském náměstí nebo kteří podepsali petici, kterou dával dohromady.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Ransdorf, potom pan poslanec Kalousek a pan poslanec Pleva. Prosím, abychom se pokusili omezit faktické poznámky.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Kolega Dostál sice nosí brousilovskou šálu, ale obávám se, že Brousil v sekci dramatiků by ho ze znalostí Brechtova díla nevyznamenal. Kolega Kučera má pravdu na konstatování, že nešťastná země, která nemá hrdiny. Postava replikuje tím, že nešťastná země je ta, která potřebuje hrdiny.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Další faktická poznámka pan poslanec Pleva, potom pan poslanec Zdeněk Jičínský.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, rád bych vaším prostřednictvím poděkoval panu poslanci Havlíčkovi, že orientoval diváky České televize, kteří si jistě neumějí vytvořit svůj vlastní názor, kdo je a není slušný poslanec a co je a není demagogie. Děkuji mu. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče Jičínský, velice se omlouvám. Zapomněla jsem na faktickou poznámku pana poslance Kalouska, který byl před vámi.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji vám. Místo mé faktické poznámky si vezme faktickou poznámku kolega Havlíček. Bude to mnohem vhodnější.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Jičínský, potom pan poslanec Havlíček.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: K vystoupení pana poslance Mareše. Nevím, jak s požadavky zajištění svobody v České televizi souvisí požadavek pana Krause na předčasné volby a na zrušení opoziční smlouvy na Václavském náměstí.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Havlíček.

 

Poslanec Jiří Havlíček: Pokud jsem pana poslance Kučeru urazil, omlouvám se mu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Vilém Holáň. Připraví se pan poslanec Zahradil.

 

Poslanec Vilém Holáň: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, když je někdo v závěru na seznamu řečníků, obyčejně musí vzít do úvahy všechno, co bylo řečeno před ním, ať s tím souhlasí, nebo nesouhlasí. Kdyby se měl ke každé věci vyjádřit, velmi by natáhl jednání.

Hlavní myšlenka, která zde byla téměř všemi dotčena, je myšlenka, kdo jedná protiprávně a co se má z toho vyvodit. My ale nejsme soudci, abychom označovali to či ono jednání za protiprávní a vyvozovali z toho právní důsledky. Máme povinnost zajistit takovou kvalitu zákonů, aby při jejich aplikaci nedocházelo k podobným krizím.

Stávající zákon o České televizi není principiálně špatný, protože pak by na jeho základě nemohla kvalitně fungovat nestranná Rada České televize např. pod vedením pana Jiřího Grygara. Nicméně přesto takový zákon dává prostor k tomu, aby na jeho základě mohla být zvolena i zaujatá a politicky koncipovaná rada. Jestliže takový prostor existuje, pak praxe ukazuje, že je při nejbližší příležitosti takový prostor využit. Je to podobné jako známé rčení, že jestliže nějaký předpis může vyvolat situaci, že něco půjde špatně, určitě to špatně půjde. Koneckonců volba současné rady a jmenování současného ředitele jsou toho příkladem.

Naším úkolem je tedy v prvé řadě zabránit dalšímu pochybení. Zabránit tomu můžeme tak, že schválíme nový zákon, který nedá politickým stranám prostor podlehnout pokušení moci a ovládat veřejnoprávní média. Zákon se však bude projednávat až příští týden, a tak nemá smysl k němu teď konkrétně hovořit.

K čemu však má smysl konkrétně hovořit, jsou celospolečenské a mezinárodní souvislosti celé krize. Vnitřní krize v České televizi přerostla nepochybně v krizi veřejnou. Není prozíravé ji v některých jejích aspektech bagatelizovat nebo těžiště přesunovat jinam. Veřejnost cítí, že veřejnoprávní instituce je jistým způsobem v ohrožení. Jestliže si to někteří zainteresovaní politici odmítají připustit, znamená to, že ztrácejí demokratické instinkty. Veřejnost však takové instinkty neztratila. Díky jim dokáže vycítit, přestože není seznámena se všemi odbornými, právními a jinými souvislostmi, že jsou ohrožena její práva, v tomto případě právo veřejnosti na vyvážené a objektivní zpravodajství, které má být na základě zákona poskytováno, a s tímto právem související právo svobody projevu, bez kterého vyvážené a objektivní zpravodajství být poskytováno nemůže. Krácení takového práva obyčejně začíná maličkostmi.

Pokud nebudeme schopni krizi rychle vyřešit, budeme muset čelit nejen vnitřním problémům, ale také riziku vytváření negativního obrazu o naší zemi. Naznačil to již kolega Matějů. Ten zmiňoval v této souvislosti dimenzi Rady Evropy. Já bych zmínil dimenzi Evropské unie. Evropská komise podle sdělení velvyslance Cibriana celou situaci vyhodnocuje a vážně se jí zabývá. Není divu, Evropská unie by se jistě zdráhala přijmout zemi, která má problém s aplikací veřejných práv.

Nevím jak vás, ale mě znepokojuje představa, že místo vážných jednání o kapitolách velmi složitých, třeba o zemědělství či o volném pohybu osob, bychom byli vystaveni diskusi o tom, zda splňujeme první kodaňské kritérium.

Abychom celou věc urychlili, budu podporovat usnesení, které navrhla Petra Buzková, a budu také podporovat, aby nebyl přijat dokument, který nám postoupila Rada České televize.

Ačkoli jsem bytostně optimista, v této situaci mě přepadá mírný pesimismus. Jak asi budeme volit případnou novou radu, jak se vyhneme nestranické volbě, když slyšíme tak zaujatá, tak pevná a nesmlouvavá stanoviska jednotlivých účastníků bez ochoty o nich diskutovat?

 

(21.30 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Slovo má pan poslanec Jan Zahradil, připraví se pan poslanec Petr Nečas.

 

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, paní předsedající, a zároveň bych vás poprosil na úvod své řeči, zda byste se nepokusila zjednat, přestože vím, že to pro vás nebude lehký úkol, v zasedací síni přece jenom poněkud důstojnější prostředí pro ten zbytek diskusních příspěvků, který nás ještě čeká.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, já se o to bezesporu pokusím. Poprosím všechny kolegyně a kolegy, aby přestali diskutovat v jednacím sále. Vzhledem k tomu, že nemám ve zvyku jmenovitě kolegy napomínat, neudělám to ani teď. Přesto poprosím veškeré hloučky, které v tuto chvíli ve sněmovně diskutují - opakuji ještě jednou, poprosím všechny hloučky, které ve sněmovně diskutují, aby se odebraly diskutovat do předsálí. Děkuji, kolegové.

 

Poslanec Jan Zahradil: Já vám velmi děkuji, paní předsedající, za zjednání této důstojnější atmosféry.

Dámy a pánové, já myslím, že skutečnost, že se podařilo zajistit nakonec přímý, živý televizní přenos z tohoto zasedání Poslanecké sněmovny, je opravdu nenahraditelná. Myslím, že těm, kteří se na to dívají, může napomoci k vytvoření zcela jasného obrázku, o co se tady skutečně jedná.

Především nový způsob politické kultury, kterým před několika minutami obohatil naše jednání poslanec KDU-ČSL pan Havlíček, je vskutku poměrně konsekventním doplňkem k onomu poskakujícímu senátoru Rumlovi, bivakujícím poslancům Unie svobody ve velíně České televize a ostatním politikům, kteří pravděpodobně zapomněli na kratší nebo delší dobu na to, že jsou ústavními činiteli tohoto státu.Pan poslanec Havlíček nás tady rozdělil v této sněmovně na slušné a neslušné, s tím, že on samozřejmě ví, která strana je ta slušná a která je ta neslušná. Je zřejmé z některých reakcí, z některých citátů, které tady za chvíli uvedu, že i někteří jiní se domnívají, že to vědí.

Dovolte mi tedy, abych kolorit tohoto dnešního zasedání doplnil několika výzvami, několika citacemi, které mnozí z nás, někteří z nás měli v posledních dnech možnost přijmout telefonicky, v dopisové formě, v jiných formách.

Cituji: Stejně na vás dojde! Budete viset! Dopouštíte se vlastizrady! Budete souzeni a zavřeni! Stejně to odskáčeš! Uneseme ti děti! Atd., atd.

Podobným roztomilým vzkazům není vystaven v masivní míře pouze nyní již hospitalizovaný generální ředitel České televize pan Hodač, není jim vystavena pouze paní Bobošíková a její další spolupracovníci, ale už jsou jim vystaveni i ti poslanci, kteří nepatří mezi tu stranu "slušných", ale kteří patří pravděpodobně mezi ty neslušné. Já bych tady pouze připomněl to, co tady zmínil pan poslanec Kučera ve své řeči, když potkal jakéhosi svého náhodného známého, který mu neopomněl připomenout, že si to s ním také vyřídí.

Já jsem se o tom bavil s několika lidmi, kteří si pamatují atmosféru přelomu let 1947-1948, a ti mi potvrdili, že tato hysterická atmosféra honu na čarodějnice, dělení společnosti na ty správné a ty nesprávné, slušné a neslušné, začíná tehdejší atmosféru velice silně připomínat. A to vše se odehrává za laskavého dozoru a smířlivých slov takových strážců naší morálky a politické kultury, jako je např. politizující kněz pan Tomáš Halík. Sláva mu!

Já bych chtěl z tohoto místa vyzvat všechny jurodivé revolucionáře, kteří se tady pokoušejí zopakovat jakousi nepovedenou parodii na listopad 1989, jakýsi listopad v prosinci, aby nepomáhali rozdmýchávat tuto atmosféru, aby nepomáhali vyhrocovat náladu, která i bez toho je vyhrocená dost, a pokud už někteří politici, senátoři a jiní ústavní činitelé, včetně toho nejvyššího, zapomněli na svá ústavní postavení, tak bych velmi prosil, aby alespoň ti, kteří dnes demonstrují na Kavčích horách, na Václavském náměstí a jinde, na ně nezapomínali, aby nezapomínali na základní pravidla lidské slušnosti a aby nezapomínali na to, že k dialogu jsou vždycky potřeba dvě strany, a ne pouze jedna strana. A že pravda jedné strany není absolutní pravdou s velkým P. Zdá se mi, že k této nebezpečné hraně se začínáme velice rychle přibližovat, a já si nedovedu představit, co se bude odehrávat, až ji překročíme. To za prvé.

Za druhé. Hovořili jsme tady dnes, a teď poněkud ztlumím ten emocionální projev, o návrhu zákona, který nás čeká příští týden v rámci stavu legislativní nouze. Já jsem také obdržel, stejně jako vy, celou řadu cyklostylovaných dopisů s jednotným textem, kde jsem žádán zhruba o to, abych svým hlasováním umožnil to, aby příští členové Rady ČT byli voleni na základě návrhů profesních, zájmových, regionálních a jiných organizací. Za druhé, abych umožnil to, aby tito lidé byli voleni do Rady ČT v rozdělení na třetiny, to znamená, že třetinu bude volit Poslanecká sněmovna, třetinu Senát a třetinu bude nominovat nebo jmenovat prezident republiky.

Já bych se tady chtěl vrátit k tomu, co už tady dnes dopoledne řekl kolega pan poslanec Tlustý. Pokud jde o systém nominace členů rady, my tady hovoříme o depolitizaci rady, hovoříme tady o tom, že je nutno přetrhnout jakési pomyslné vazby mezi členy rady a politickými stranami, reprezentovanými v této Poslanecké sněmovně. Já se nedomnívám, že tady jakékoli silné vazby existovaly, ale jsem ochoten tento argument uznat a napomoci nějakému novému způsobu nominace členů Rady ČT tak, aby toto podezření bylo zcela vyloučeno. Ale stejně tak si myslím, že nový systém nominace a volby Rady ČT musí zaručit nejen politickou nezávislost jejích členů, ale také jejich nezávislost ekonomickou, včetně jakýchkoli napojení na zájmové a jiné skupiny finančně propojené s Českou televizí, a také nemožnost zasahování zaměstnanců České televize do volby svého nadřízeného.

Já jsem dokonce slyšel takový návrh - myslím, že ho včera v televizi zmiňoval pan poslanec Pleva - že je tady jakýsi požadavek ze strany zaměstnanců České televize, aby sice nová Rada ČT, která bude zvolena podle nového zákona, mohla nominovat nebo mohla zvolit nového ředitele České televize, ale aby tato nominace, tato volba podléhala právu veta zaměstnanců České televize. Což de facto znamená, že zaměstnanci České televize by si prostě svého ředitele volili sami, volili by si takového ředitele, který jim vyhovuje, a rozhodně by si volili takového ředitele, který by asi těžko cokoli změnil na současném nedobrém a zakonzervovaném stavu České televize.

Stejně tak nevím, jak je možno předejít tomu, aby návrhy, které přijdou ne z politických stran, ale ze zájmových skupin, regionálních sdružení, občanských institucí atd., atd., vylučovaly, že tam budou navrhováni lidé, kteří budou mít v České televizi své ekonomické a jiné zájmy.

 

(21.40 hodin)

(pokračuje Zahradil)

Mně se velmi líbil návrh pana poslance Tlustého, když tady argumentoval tím, že každý koncesionář, každý, kdo platí poplatky za sledování České televize, by měl mít právo navrhnout svého kandidáta do Rady ČT podle svého vlastního uvážení. To, že těchto kandidátů může být v takovém případě několik desítek, několik stovek, nebo možná několik tisíc, to je samozřejmě zcela možné, ale myslím si, že by nás to nemělo odradit od vážného přemýšlení o tomto návrhu, a já o něm vážně přemýšlet budu a domnívám se v tuto chvíli, že ho docela jistě podpořím. Poslanecká sněmovna je tady potom od toho, aby z těch lidí vybrala takové osoby, které budou zárukou nejen té tolik požadované politické nezávislosti, ale především a v první řadě nezávislosti ekonomické.

Za druhé, pokud jde o to, kdo by měl volit nové členy Rady ČT. Já tady zcela otevřeně říkám, že budu proti jakémukoliv přesunu pravomocí spojených s jmenováním nové Rady ČT do rukou prezidenta republiky, a to především z důvodu konkrétního, personálního obsazení této funkce v tuto chvíli. Já nemohu připustit, aby nejvyšší ústavní činitel, který zpochybňuje zákony vlastní země a vyzývá k jejich porušování, získal ještě další velké pravomoci k těm, které již v tuto chvíli má a které neváhá v každé možné situaci a v každé možné chvíli nejen využívat až na samou hranu zákona, ale řekl bych, že velice často i zneužívat.

A konečně bych se chtěl vyjádřit k poslední poznámce pana poslance Holáně, která se týkala případu České televize v souvislosti s naším plánovaným vstupem do Evropské unie. Já jsem předsedou stálé parlamentní delegace českého parlamentu do Evropského parlamentu a spolupředsedou tzv. Výboru přidružení České republiky do Evropské unie a vím velice dobře, jakým způsobem a z jakých zdrojů čerpají například poslanci Evropského parlamentu, ale nejenom oni, své informace o České republice. Vím to z doby, kdy jsme museli detailně vysvětlovat, o co se jedná v případě Jaderné elektrárny Temelín, z doby, kdy jsme museli detailně vysvětlovat, o co se jedná v případě známé zdi v Matiční a z mnoha dalších a dalších případů. Jestli úroveň informovanosti poslanců Evropského parlamentu, ale i odpovědných činitelů Evropské komise o situaci v České televizi a o situaci v mediálním zákonodárství České republiky bude na stejné úrovni, jako byla např. jejich znalost a jejich schopnost analyzovat problém v Matiční, pak samozřejmě nemohu vyloučit, že se dočkáme celé řady nepříjemných překvapení, ale to ještě neznamená, že tato překvapení bychom měli na sobě nechat jako něco, co na nás ulpí jako jakási nesmytelná hana. Domnívám se, že je povinností každého poslance, který zastupuje parlamentní orgány České republiky v mezinárodních parlamentních orgánech, aby Českou republiku líčil takovou, jaká skutečně je, tj. jako zemi, kde už dvanáctý rok vládne demokratický systém, demokratický režim. To, že někteří poslanci toho z vlastních politických důvodů, vnitropolitických důvodů a sledování vnitropolitických cílů nejsou trvale schopni, to je mi samozřejmě velmi líto a o to více apeluji na ty ostatní, kteří ještě stále jsou schopni povýšit státní zájem a národní zájem nad zájem stranický, aby tak činili.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Václavek.

 

Poslanec Jiří Václavek: Vážená paní předsedající, dovolím si vám poradit, jestli byste nemohla požádat další přihlášené do rozpravy, aby se omezili na projednávaný bod, tj. č. 812, a říkali nám pouze to, co tady dneska ještě nezaznělo. Děkuji vám. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane poslanče. Já k tomu samozřejmě všechny přihlášené vyzvat mohu, považovala bych za správné, kdyby se tak stalo, ale to je zhruba vše, co v této věci mohu učinit, protože samozřejmě každý poslanec má právo vystoupit. Nicméně domnívám se, že žádost, kterou tady přednesl pan poslanec Václavek a kterou tlumočím, je správná.

Slovo má pan poslanec Nečas, připraví se pan poslanec Miroslav Beneš.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se obávám, že nevyhovím přání pana poslance Václavka hovořit pouze k příslušnému tisku, podobně jako naprostá drtivá většina, ne-li všichni předchozí kolegové a kolegyně. Mohu pouze vzkázat vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu poslanci, že se mu to nemusí líbit, nemusí s tím souhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím může dělat.

Současná politická situace je plná emocí. To je ideální prostředí pro vznik různých mýtů, pověstí, či dokonce přímo lží. Zkusme se nyní podívat blíže na anatomii některých těchto mýtů či lží.

Je tady určitě minimálně sedm velmi silných mýtů. Mýtus první: Rada České televize byla volena stranicky a je v rozporu s literou zákona o České televizi. Tuto tezi zde prezentoval mimo jiné pan poslanec Matějů a celá řada dalších poslanců z Unie svobody. Jaká je však skutečnost? Do Rady České televize byli zvoleni vysokoškolští pedagogové, právník, ředitel nakladatelství, podnikatelka, vědec, spisovatelé, filmový producent, duchovní atd. Je to snad nevěrohodné a nereprezentativní profesní složení? Do rady nebyli zvoleni jen členové této rady z Prahy, ale i z ostatních regionů, např. z Brněnska nebo východních Čech. Je to snad nevěrohodné nebo nevyvážené regionální složení? Do rady byli nominováni zástupci všech významných demokratických politických proudů naší země. Je to snad nevěrohodné složení?

Přesto někteří kolegové s vážnou tváří tvrdí, že zákon byl porušen. Doporučuji každému, aby si velmi pozorně prošel stenozáznam z 24. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 13. dubna minulého roku, kdy byla stávající rada zvolena. Tvrdí-li dnes pan poslanec Matějů a někteří další poslanci Unie svobody, že byl touto volbou porušen zákon, táži se, proč stejný názor nepřednesli na příslušné schůzi již tehdy. S touto námitkou nevystoupil žádný z 18 poslanců Unie svobody. V rozpravě dokonce vystoupila nula poslanců Unie svobody. Poměr hlasů na zvolení všech členů rady jasně ukazuje, že zvolení členů rady se výrazně účastnili poslanci čtyř koaličních stran. Kdy došlo k tomuto ex post procitnutí poslanců, jako je pan poslanec Matějů a jeho další kolegové? Kdy se v nich zrodil názor, že tato rada je tedy nelegitimní? Jsem přesvědčen, že se jedná jen o farizejství a přetvářku.

Mýtus druhý: Nebyla touto volbou porušena možná litera zákona, ale jeho duch. Tento názor vehementně zastává celá řada politiků včetně pana prezidenta. Když pan prezident nedávno jmenovat nové členy Bankovní rady, zákon o ČNB mu ukládal, aby byli jmenováni z vysokých úředníků České národní banky. Litera zákona byla formálně dodržena, ale smysl a duch zákona ukládá jmenovat do Bankovní rady právě jen dlouhodobě zkušené pracovníky ČNB, což v případě pana Frajta i paní Erbenové zřejmě neplatí. Ti přišli do ČNB jako naprostí nováčci v oblasti centrálního bankovnictví a do té doby žádnou vysokou funkci v ČNB nezastávali. Zdá se, že někteří duchové zákona jsou dobří a někteří duchové jsou zlí.

 

(21.50 hodin)

(pokračuje Nečas)

A tato právnická spiritualistika bývá využívána naprosto účelově a jak se to komu hodí. Já si, dámy a pánové, jako drtivá většina z vás nedovedu představit, že bychom na základě tohoto právnického spiritualismu, tohoto duchaření, tohoto vyvolávání duchů odmítli uznat legalitu a legitimitu jmenování těchto dvou členů bankovní rady. Nicméně v současné době se tak v případě jiné instituce ze zákona naprosto klidně a bez uzardění děje.

Dámy a pánové, mám představu, že někteří politikové chtějí, abychom byli skutečně ta nejpokrokovější země na světě, země, kde bude nastolen vyšší druh právního státu, země, kde nám nebudou vládnout zákony, ale jejich duch. Argumentace tímto duchem zákona je tedy jen farizejstvím a opět je to přetvářka.

Mýtus, či spíše lež třetí. ODS chce ovládnout Českou televizi. Je to jeden z klíčových prvků současné situace a je to klasická ukázka aplikace a účinnosti goebbelsovské teze, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A tak ani milionkrát opakované tvrzení, že vedení ODS nikdy ani na okamžik neprojednávalo, neovlivňovalo či neiniciovalo personální výměny v České televizi, zřejmě nestačí. Tato lež je totiž příliš klíčová pro budování současné legendy o ohrožení nezávislosti České televize, než aby na ni platila pouhá obyčejná a jednoduchá pravda.

Mýtus - či lež - čtvrtý. Pan Jiří Hodač je člověkem ODS, měl se dokonce stát jejím mluvčím. Je to druhý klíčový prvek budování lživé legendy o ohrožení nezávislosti České televize. Opět nezbývá než po milionté opakovat, že pan Hodač nikdy s ODS neměl nic společného. Řada z nás - například já osobně - jsme s ním nikdy nemluvili, v životě jsme ho neviděli tváří v tvář, možná někteří byť jenom letmo. Přestože je celá tato lež založena na jednom článku v jednom nejmenovaném bulvárním deníku, přesto se stala velmi základním argumentem v budování této lživé legendy.

Musím říci, a říkám to naprosto otevřeně - proč by koneckonců ODS usilovala o post ředitele České televize? ODS politicky přežila a volebně uspěla za působení ředitele televize pana Kantůrka, který se stal později čirou náhodou tiskovým mluvčím sociální demokracie. O jeho politických preferencích není tedy možné vést debatu. ODS politicky přežila a volebně uspěla za ředitele televize pana Mathého, který se stal později opět čirou náhodou blízkým spolupracovníkem pana prezidenta. O jeho politických názorech opět není možné diskutovat. ODS politicky přežila a volebně uspěla za ředitelů Puchalského i Chmelíčka, i když zatím nevíme, kde se čirou náhodou tito lidé vynoří. ODS politicky přežije a volebně uspěje totiž za jakéhokoli ředitele České televize, protože její voliči jsou inteligentní a rozumní lidé, a to ne díky České televizi a jejímu řediteli, ale spíše jim navzdory.

Mýtus pátý. Jde o boj o demokracii a svobodu slova. Musím říci, že v tuto chvíli jsem zvláště háklivý a zvláště alergický. Především tehdy, mám-li možnost mluvit např. s mnoha členy Konfederace politických vězňů, vidím-li prohlášení celé řady klíčových lidí z této organizace. Musím říci, že nehoráznostmi tohoto argumentu jsem o to více zaskočen. Jsem totiž přesvědčen, že ti politici, kdo toto hlásají, jsou opět jen farizejové a pokrytci, když mohou hlásat tuto tezi za situace, kdy zprávy vzbouřených redaktorů jsou připravovány a vysílány za přímé přítomnosti místopředsedy Senátu zvoleného za Unii svobody. Dokonce by se mohla vést sáhodlouhá debata, zda to nebyla jenom přítomnost, zda to nebyla určitá forma politického zasahování. Nedovedu si představit, že by některý činitel mimo čtyřkoalici byl přítomen zpracovávání a produkci zpráv, nedovedu si představit, že by okamžitě nebyl velmi tvrdě zkritizován právě těmi lidmi, kteří dnes nejvíce mluví o tom, že jde o boj o demokracii a svobodu slova. Možná že tento postup, přímá účast při produkci zpráv, při jejich vysílání ukazuje, že někteří čtyřkoaliční politici si svérázně vysvětlují zkratku a logo ČT. Zřejmě mají na mysli "čtyřkoaliční televize". (Potlesk.)

Mýtus šestý. Situace opravňuje redaktory, aby z hlediska vyšších principů nerespektovali zákon a protestovali proti nekompetentní volbě nekompetentního ředitele. Ano, dámy a pánové, jsme svobodní občané ve svobodné zemi. Každý z nás tady může nesouhlasit s čímkoli. Může protestovat, může požadovat, může stávkovat. Co však nesmí, je nerespektovat zákon. Je-li nerespektována legálně zvolená statutární hlava jakékoliv instituce, jsem přesvědčen, že tím je překročen Rubikon, kdy není cesty zpět, kdy není možná žádná velká debata, protože tam se skutečně můžeme dostat na cestu do pekel.

Mýtus sedmý. Jde v boji o Českou televizi především o politické téma. Důvody pro personální změny, které tam proběhly - můžeme se bavit opět o tom, zda rychle nebo pomalu, zda šťastně nebo nešťastně, zda personálně vhodně nebo nevhodně - hovoří o tom, že se jedná především o politické kroky a že tyto kroky Rady České televize byly motivovány politicky. Mezinárodně známý zločinec a masový vrah Vladimír Uljanov alias Lenin kdysi prohlásil: socialismus rovná se elektrifikace plus vláda sovětů. Elektrifikovány již Kavčí hory jsou a sověty pracujících se tam právě chápou vlády. (Potlesk.) Jen to potvrzuje názor o České televizi jako o ostrůvku socialismu hned vedle Českých drah. Asi není náhodou, že hned přispěchal se svou podporou boss železničních odborů pan Dušek. Myslím si, že tady zřejmě platí modifikace onoho hesla "ostrůvky socialismu, spojme se".

Dámy a pánové, v žádném případě bych nechtěl urazit a dotknout se redaktorů České televize, v žádném případě nemám na mysli, že by snad sympatizovali s nějakým kryptobolševismem, že by snad měli nějaké totalitní tendence, že by si přáli návrat k socialismu. Chci jenom demonstrovat, že zde v mnoha ohledech jde o ekonomickou záležitost. Prostě Česká televize, České dráhy jsou svým charakterem velmi podobné organizace, které se brání všem reformám, které mají neefektivní, neekonomickou a plýtvavou strukturu, kde je velmi mocná zájmová skupina, která vždy ve chvíli, kdy dojde k pokusu je ekonomicky reformovat, je schopna vyvolat celospolečenský neklid, podobně jako to dokázaly železniční odbory již několikrát. Jsem přesvědčen, že určitě ne naposled. (Potlesk.)

Pracovníci zpravodajství České televize se evidentně nechali unést osobními sympatiemi a určitou politickou příchylností. Zaujali tak evidentně politické postoje. Můžeme ještě někdy brát vážně redaktory České televize jako objektivní, nezaujaté a férové novináře? Jsem přesvědčen, že překročili Rubikon a že nikoliv.

Nehodlám obhajovat zpravodajství vedené paní Bobošíkovou. Myslím si, že každý normální inteligentní člověk musí uznat, že není vyvážené, ani objektivní, ani férové. Můžeme vést debatu o tom, jaké jsou příčiny a jaké jsou následky, jaká je kauzalita tohoto stavu. Musíme si však v každém případě položit základní otázku: Jak si vzbouření redaktoři představují plnění veřejné služby, kterou tak údajně brání a které mají plná ústa? Můžeme se na to podívat blíže. Tito redaktoři jako první přerušili vysílání uvedením černobílých titulků. To je veřejná služba?

 

(22.00 hodin)

(pokračuje Nečas)

Tito redaktoři po řadu dní, především mezi 12. a 24. prosincem, nám předvedli svou představu "objektivního" a "férového" zpravodajství, kdy v některém dnu počet a délka vystoupení jejich podpůrců proti odpůrcům dosahovala až desetinásobku a kdy skutečně došlo ke znatelnému posunu. Kdo například viděl včera mimořádné zprávy vysílané vzbouřenými redaktory mezi devátou a desátou hodinou večerní, které informovaly o jednání kulturního výboru a mediální komise, tak viděl, že došlo ke znatelnému posunu. Tam už poměr zastánců vzbouřených redaktorů k jejich odpůrcům nebyl 10 : 1, ale pouze - sláva tomu - 3 : 1.

Jsem přesvědčen, že tady dochází k velmi vážné věci, kdy v rámci veřejné služby dochází dokonce k osobním útokům a mediálně vedeným útokům ze strany vedení ČT na členy Rady ČT. Opět můžeme vést debatu o tom, jestli je to dobře zvolená rada, špatně zvolená rada, zda každý její člen postupoval správně, zda rada jako celek postupovala správně, ale vzniká tady jeden důležitý poznatek.

Řekli jsme zde již mnoho slov o tom, aby rada nebyla závislá na politických stranách. V mnoha vystoupeních zazněly obavy, aby rada nebyla závislá na jednotlivých ekonomických a zájmových skupinách. Dámy a pánové, ale položili jsme si otázku, zda náhodou rada nebude závislá na ČT? Nebyl náhodou vytvořen precedens, kdy rada, která se začne hlouběji zajímat o situaci v ČT, kdy tzv. začne zlobit, tak najednou tímto zpravodajstvím té samé televize začnou být napadáni její členové a začne jim být vzkazováno "Ty, ty, ty, přestaň zlobit"?!

Musíme vzít v úvahu i tento fakt, tzn. mediální útoky vedené ČT na členy Rady ČT. Já se znovu táži, zda to je veřejná služba. Je evidentní, že v posledních dnech a hodinách postoje především redaktorů zpravodajství ČT vytvořily prostor pro otevřené a veřejné volání po politickém převratu, změně režimu, nových volbách či zrušení opoziční smlouvy. Je třeba jednoznačně konstatovat, že až na několik málo čestných výjimek se redaktoři od těchto kroků jasně, zřetelně a hlasitě nedistancovali, a tím pádem se ztotožnili s těmito politickými postoji. Znamená to tedy, že redaktoři zpravodajství zastávají evidentně vyhraněné politické postoje, a já se znovu táži: je toto jejich představa veřejné služby?

Další věc, o které se musím zmínit, je, že došlo k výraznému pošlapání osobní integrity a důstojnosti některých oponentů redaktorů právě z jejich strany. Mám na mysli vyjádření pana Adama Komerse, ve kterých označil ředitele ČT pana Jiřího Hodače, že je pravděpodobně nesvéprávný. Dámy a pánové, já pana Hodače neznám, znovu opakuji, nikdy jsem ho neviděl, nevím, jaké jsou jeho lidské kvality, jaká je jeho povaha, ale děsím se situace, kdy je oponent redaktorů veřejnoprávní televize - zřejmě mimo jiné pan Adam Komers je univerzální génius vlastnící hluboké znalosti z oblasti psychiatrie a psychologie - označen za nesvéprávného. Kdo další bude na řadě a s jakým obviněním? Který politik bude označen např. za prznitele malých děvčátek? Není to náhodou vykročení tímto směrem? Já se toho velmi bojím. Myslím si, že štvanice na jednoho člověka, které jsme byli svědky v posledních dnech a týdnech, nemá za uplynulých deset let v naší zemi v mimopolitické sféře obdoby. Myslím si, že bičování nenávistných vášní oproti oponentům redaktorů je něco, co zřejmě splňuje jejich představu o veřejné službě.

Poslední věc, o které považuji za nutné se zmínit, je velmi svérázná představa o veřejné službě ze strany těchto pracovníků, kdy zaseli hlubokou konfrontaci do naší společnosti a přispěli k výraznému prohloubení příkopů, které touto společností vedou a které ji - obávám se - trhají na kusy. Může to dokumentovat právě i jednání této Poslanecké sněmovny, nesmiřitelné postoje, neochota k dialogu, neochota ke kompromisu, neústupnost od prvního okamžiku. Pokud má být posláním veřejné služby ze strany veřejnoprávní televize konfrontace mezi občany naší země, bůh opatruj tuto zemi.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Jako první se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Matějů, potom se přihlásil s faktickou poznámkou pan poslanec Pilip, ale je tady řádná přihláška předsedy klubu sociální demokracie, takže já v tuto chvíli nevím, čemu bych měla dát přednost. Pan předseda souhlasí s tím, že mohou nejprve odeznít faktické poznámky. Vidím, že páni poslanci se dohodli, že nejprve promluví pan poslanec Pilip, poté pan poslanec Matějů.

 

Poslanec Ivan Pilip: Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně a kolegové, faktickou poznámku. Pan kolega Nečas ve svém projevu uvedl, že vedení televize nebo jeho názory mají podporu Konfederace politických vězňů. Dovolte mi přečíst zprávu ČTK - 21:32 hodin.

Předseda dokumentační komise Oto Stehlík potvrdil, že konfederace sdružuje lidi různých demokratických názorů a politické orientace, a není proto možné, aby zaujala jednoznačné stanovisko ve sporu v ČT. Citát: "Oni skutečně zneužívají morální váhy konfederace k tomu, aby obhájili něco, co nelze obhájit," prohlásil.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Matějů s faktickou poznámkou. Pan poslanec Matějů byl přihlášen s faktickou poznámkou dříve. Musím dávat slovo faktickým poznámkám tak, jak padly, pánové.

 

Poslanec Petr Matějů: Dámy a pánové, já se omlouvám, ale pan kolega Nečas mě několikrát citoval. Nechci zneužívat toho, že mám faktickou, tedy pouze fakticky.

Zvykl jsem si na obsah slov, která tady znějí od našich kolegů z ODS, ale někdy mě naprosto konsternuje logika. Já bych se prostřednictvím předsedající chtěl zeptat pana kolegy Nečase, zda množina lékařů, vědců, duchovních a nevím, koho ještě jmenoval, je množinou disjunktní od množiny členů politických stran. Vy jste proti mému tvrzení, že v radě jsou zástupci politických stran, členové, řekl, že to není pravda, že jsou tam vědci, doktoři atd. Prosím vysvětlete mi logiku, z jaké vycházíte. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Nečas.

 

Poslanec Petr Nečas: Ta logika je velmi jednoduchá, pane kolego, a plyne z příslušného zákona, který jasně specifikuje, že tato rada musí být diferencována politicky, regionálně, profesně a podobně. To jest splněno. Dále neplatí to, a je to opět silný mýtus, kterým je zpracovávána naše veřejnost, že členové rady jsou zásadně členové politických stran. Musím říci, že nebýt toho, že je jich devět, čili liché číslo, že je to v podstatě půl na půl, tzn. je tam výrazná část nečlenů a jsou tam samozřejmě i členové politických stran.

Pak považuji za nutné vzkázat prostřednictvím paní předsedající panu poslanci Pilipovi, aby možná méně diskutoval a méně si hrál s mobilním telefonem a lépe poslouchal vystupující. Já jsem neřekl, že Konfederace politických vězňů, ale někteří představitelé Konfederace politických vězňů - někteří členové Konfederace politických vězňů. Můžete si to ověřit ve stenozáznamu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda poslaneckého klubu sociální demokracie pan poslanec Zdeněk Škromach.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, myslím, že stále se tady opakující některá vystoupení a tvrzení musí být určitě zážitkem pro naše voliče, a myslím si, že někteří kolegové a kolegyně žijí ve své ponorce Poslanecké sněmovny a ztrácejí představu o realitě. Možná, že je to rozpor zájmů, který bych uvedl, protože jsem stále členem odborů a budu nyní hovořit o otázce, která tady také zazněla, a určitého zpochybňování práva na stávku.

Právo na stávku je jedno ze základních práv a samozřejmě při každé stávce a myslím si, že je to běžné v normálních demokraciích, a jestliže tady zní slova, jako že to jsou nějaké socialistické zbytky apod., pak mi dovolte, abych se zasmál, protože stávky provázejí všechny země po celá desetiletí a staletí.

 

(22.10 hodin)

(pokračuje Škromach)

V posledních dobách si nikdo nedovolí ze slušných politiků zpochybňovat toto právo a samozřejmě, že s tím souvisí i to, že stávka je organizována proto, aby zaměstnanci vyjádřili svůj názor, aby prosazovali své zájmy, a na druhé straně je to už stupeň, kdy zaměstnavateli vznikají škody. Kvůli tomu samozřejmě stávky jsou.

Na druhé straně zaměstnavatel má své mocenské prostředky, které může využít vůči stávkujícím zaměstnancům.

Chci upozornit na to, že v České televizi se dnes jedná o stávku, řádnou stávku zaměstnanců, která je řízena odbory, ve stávce je 1 800 zaměstnanců České televize a samozřejmě zajišťují vysílání. Víme dobře, že tuto stávku jednoznačně podpořily - a nebývá to obvyklé - všechny odborové centrály v České republice. Stejně tak se k této věci vyjádřila tripartita, kde jsou zástupci i zaměstnavatelů. Myslím, že je to jednoznačný signál o tom, že tato stávka je legální. Vzhledem k tomu, že samozřejmě odboráři v České televizi poslouchají a dívají se, a nejenom v České televizi - to, co tu zaznívá, kdy při bouřlivých potlescích při některých výrocích, které jsou v naprostém rozporu s Listinou základních práv a svobod, tak mě požádali o to, a byl jsem o to požádán předsedou odborové organizace České televize Karlem Dubem, místopředsedou nezávislé organizace, abych přečetl jejich vyjádření, což nyní činím.

Reakce na nehoráznosti, které zazněly v předchozích vystoupeních některých kolegů a kolegyň:

Za prvé: Na Kavčích horách nejde o vzbouření hrstky redaktorů, nýbrž o poslední zoufalou snahu 1 800 zaměstnanců uchovat nezávislost veřejnoprávní České televize. Již více než dva roky vás totiž všechny marně upozorňujeme na skutečnost, že Česká televize se může stát hračkou v rukou nekompetentních lidí, na jejichž amatérské počínání pak doplácíte nejenom vy všichni, ale i vaši voliči. V těchto dnech k takovému stavu došlo již podruhé a Česká televize dnes už na podobné pokusy nemá. Mít za takovou cenu v České televizi politický vliv není přece únosné ani z tohoto ryze praktického důvodu, kterému by měli rozumět i ti z vás, kterým je nezávislá Česká televize trnem v oku a jako řešení současné krize navrhovali privatizaci.

Za druhé: Z logiky věci vyplývá, že kdyby stávkující zaměstnanci České televize měli možnost jakýmkoli způsobem ovlivňovat druh signálu dodávaný Radiotelekomunikacím, zajisté by nenechali celých 24 hodin na obrazovkách stupidní titulek. O tom, co Česká televize vysílá, rozhoduje bohužel pan ředitel Hodač a paní Bobošíková. Výkřik paní poslankyně Dostálové, že vzbouřenci přerušili přenos parlamentu, ve světle výše uvedeného postrádá sebemenší soudnost.

Za třetí: Vzhledem k rozvrstvení profesí v České televizi, kdy většinu tvoří vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaní zaměstnanci, není možno skutečný průměrný plat 22 tisíc korun považovat za neobvykle vysoký. Číslo 36 tisíc korun uvedené s emotivním patosem paní poslankyní Dostálovou, jejíž vystoupení nelze hodnotit jinak než jako plné nepravd, není tedy ničím jiným než dalším nehorázným výmyslem. Stejně tak není pravdou, že během stávky byl jakkoli ohrožen ať už majetek České televize, zdraví zaměstnanců, nebo vysílání samotné. Vysíláme stále dle programu. Není naší vinou, že signál ke koncesionářům nedochází.

Za čtvrté: Pokud budete mít, milí kolegové, zájem vidět 53letého maoistického vzbouřence, příslušníka ulice nebo "stávkujícícho" - je pan Karel Dub, místopředseda odborové organizace, zde přítomný na galerii, je vám k dispozici a můžete si s ním popovídat, případně si to s ním vyřídit.

Ještě na závěr bych chtěl říci, že možná, kdyby zaměstnanci v mnoha podnicích našli odvahu k tomu, a možná, že kdyby minulé vlády více přihlížely ke stanoviskům a názorům zaměstnanců podniků, které nakonec skončily jako Poldi Kladno a mnohé další v takovém stavu, že dnes už mnohé nejsou ani zachranitelné, mnohé podniky se rozpadly, pak by možná situace byla jiná. Já si velmi vážím odborářů, kteří se dokáží postavit, kteří dokáží prezentovat svůj názor, a není nikdo a nemá právo pochybovat o tom, že takováto stávka je legální, a její zpochybňování samozřejmě znamená i určitou neúctu k zákonům, o které tu neustále někteří hovoří.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi, faktická poznámka pan poslanec Pleva, poté paní poslankyně Dostálová.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že budu reagovat na pana poslance Matějů, protože si myslím, že jeho otázka, která byla položena, si zaslouží odpověď.

Takže jak je to s politickou příslušností členů Rady České televize. Ze tří zástupců ODS je jeden členem ODS, ze čtyř zástupců ČSSD jsou tři členy ČSSD, z jednoho zástupce KDU-ČSL je jeden členem KDU-ČSL, z jednoho zástupce US, který už není členem rady, ten v US nebyl.

Nicméně když tu pan Matějů tak horečně bojuje proti členům politických stran, jako kdyby to byli nějací signovaní zločinci, chtěl bych se ho zeptat, zdali ví, kdo je předsedou veřejnoprávní Rady České tiskové kanceláře. Jestli to neví, tak mu to řeknu - je to pan Martin Přibáň, člen Unie svobody, dokonce i bývalý poslanec za tuto stranu. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka paní poslankyně Dostálová.

 

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, já nebudu reagovat na osobní útoky pana Škromacha, nicméně já mu ráda vaším prostřednictvím položím jednu otázku. Ráda bych se ho jako předsedy klubu sociální demokracie zeptala, kde v tuto chvíli stojí sociální demokracie. Zda na straně stávkujících, či na straně tří členů Rady České televize nominovaných sociální demokracii, kteří dali mandát panu řediteli Hodačovi. Už předem děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Filip.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji paní předsedající. Paní a pánové, děkuji kolegu Plevovi, který přesně označil politickou příslušnost členů Rady České televize. Podotýkám, že přesně řekl, že tam není žádný člen KSČM ani žádný nestraník kandidovaný KSČM, a to už od roku 1991. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Škromach.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Já bych prostřednictvím vás, paní řídící, odpověděl paní poslankyni Dostálové, že sociální demokracie, pokud dobře poslouchala a přečte si na svém stolečku, jasně vyjádřila svým poslaneckým klubem a návrhem na usnesení své stanovisko ke krizi v České televizi i ke způsobu jejího řešení. Myslím, že to je stanovisko sociální demokracie k řešení krize v České televizi.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Ještě než dám slovo řádně přihlášenému panu poslanci Benešovi, jsem nucena, vážené kolegyně a kolegové, vám oznámit, že mě již několikrát požádali zaměstnanci Kanceláře Poslanecké sněmovny, abych vám sdělila následující věc. Vzhledem k trvajícímu přímému přenosu do Poslanecké sněmovny volá velká řada diváků tohoto přímého přenosu a obrovská část z nich vyzývá Poslaneckou sněmovnu k věcnosti, k neopakování argumentů a pokud možno k urychlenému hlasování o této záležitosti.

 

(22.20 hodin)

(pokračuje Buzková)

Berte to prosím jako sdělení, ke kterému jsem byla povinna z toho důvodu, že vzhledem k tomu, že… (potlesk části poslanců) …že vzhledem k tomu, kdybych tuto věc nesdělila, byli by zaměstnanci Kanceláře v podezření, že tyto zprávy nepřenesli.

Nyní má slovo pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se pan poslanec Jaroslav Plachý.

 

Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, členové vlády, milé poslankyně, vážení poslanci, ctěná veřejnosti, asi vytleskávačům neudělám příliš radosti, protože si myslím, že po těch minimálně třech týdnech poměrně živých událostí myslím, že deset hodin strávených v Poslanecké sněmovně není příliš mnoho času. Ano, sešli jsme se, abychom projednávali zprávu Rady ČT o současné situaci v České televizi. Ano… (Hluk v sále.) Ano, tuto zprávu jsme zcela logicky rozšířili na situaci v České republice. Svým způsobem jsme tak trochu Radu ČT, možná někdy i Českou televizi, vynechali. Ona totiž v uších celé země znějí slova, slova o svobodě slova. A já záměrně nebudu ani hájit, ani kritizovat konání Rady ČT, ani legálního vedení ČT, ale ani samozvaných vzbouřenců. Slyšíme nejen zde, ale odevšad, že zlé strany způsobily omezení svobody slova. Slyšíme, že někteří říkají: my jsme z těch hodných stran, z těch stran, které nejenže svobodu slova ctí, respektují a vyzdvihují, ale i opečovávají. Současně se tváříme, že jednáme o České televizi, a ať už záměrně, nebo nevědomky mlčíme o české parlamentní demokracii.

Dnes dostal parlament do vínku rozhodnutí o schválení či neschválení, resp. vzetí na vědomí či nevzetí na vědomí zprávy Rady ČT, dostal do vínku rozhodnutí o doporučeních či nedoporučeních na radu či ředitele ČT. Mimochodem, mám pocit, že nad rámec, když už ne nad ducha zákona o České televizi. Ale co naše demokracie? Jak je možné, že jsme za ta léta nenalezli účinnou ekonomickou kontrolu utrácení peněz České televize? Omlouvám se nepřítomnému panu poslanci Zaorálkovi, ale myslím, že Josefu Novákovi je vcelku jedno, zda je to oněch Langerových 50 mld., nebo Zaorálkových 34 mld. Myslím, že je to velmi velká suma a že jsme zde věnovali hádání o výši deficitu státního rozpočtu každoročně poměrně více času než této sumě. Jak je možné, že neumíme oslavit vítězství, ale také unést porážku? Jak to, že na sebe sebemrskačsky chodíme žalovat do zahraničí? Jak je možné, že během dnešní rozpravy bývalá ministryně prohlásí, že zastánce jiných názorů lze jen těžko považovat za demokraty? Nemyslím, že svoboda slova je ohrožena, pokud ji někdo nepřekřičí. Jen máme problém rozlišit mezi svobodou slova a zodpovědností za slovo a to bohužel není problém jen novinářů, ale i nás politiků.

O čem jsem ale přesvědčen, že je ohroženo, to je podle mne parlamentní demokracie. Ne proto, že lidé nás politiků mají někdy plné zuby, ne proto, že jsme nevyměnili politický styl, po kterém někteří z nás volají, ne proto, že neřešíme problémy, anebo že jsme je nevyřešili dobře, ale prostě proto, že se nesnažíme vysvětlit komplikovanost života, ale snažíme se vnutit někomu neexistující jednoduchost našeho řešení, které mnohokrát doufáme, že ani nebudeme muset realizovat. Nebojím se ztráty svobody slova, vždyť každý svůj názor v minulých dnech koneckonců mohl v pohodě vyjádřit. Bojím se neschopnosti politiků uznat výsledek voleb, bojím se populismu, bojím se ztráty soudnosti, bojím se neochoty naslouchat politickému soupeři, bojím se fanatismu. A fanatismu jsem v poslední době v mnoha očích viděl poměrně dost. Říkám na rovinu, že po té přehršli invektiv na politiky, poté, co vtipy o politicích předčí vtipy o policajtech, se mi skoro chce zvolat: vzbouřenci, vezměte si Českou televizi, různé aktivity, různě nazvané a stejnými aktivisty prezentované - vezměte si ten parlament, vezměte si ten stát! Jsem totiž přesvědčen, že řada z nás má v sobě daleko více pokory než vy. Možná, že jenom než vy si myslíte. Zvolat se mi chce, ale neučiním tak. To by totiž byl konec parlamentní demokracie, to by vzala parlamentní demokracie zasvé.

A protože projednáváme zprávu o České televizi, byl bych hrozně rád, abychom si uvědomili jedno zásadní. Česká televize nesmí sloužit politikům, ať už těm nebo oněm, nebo třeba jako noclehárna. Česká televize nesmí sloužit zájmovým skupinám, Česká televize musí sloužit koncesionářům. Budu rád, když si toto uvědomíme při konstrukci volby Rady České televize.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Jaroslav Plachý, připraví se paní poslankyně Šojdrová.

 

Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, omlouvám se, za to, že vystupuji v diskusi, která je i bez mého příspěvku dostatečně bohatá a kontroverzní, ale nemohu mlčet, protože mlčení by znamenalo souhlas. Nemohu mlčet, když prezident republiky nepřímo vyzývá občany, aby nerespektovali zákon o České televizi, s odůvodněním, že duch zákona nebyl naplněn. Pan prezident zřejmě zapomněl, že i na tento zákon skládal po svém zvolení v roce 1998 svůj prezidentský slib. Pan prezident si také neuvědomuje, že vykládat zákon v demokracii na rozdíl od monarchie nepřísluší jemu, ale nezávislé moci soudní. Vzít spravedlnost do svých rukou nesmí v demokracii ani prezident kromě často velmi problematického udílení milostí. Vzít spravedlnost do svých rukou nesmějí v demokracii ani zaměstnanci, ani davy v ulicích. Vždyť demokracie stojí a padá s tzv. právním státem, ve kterém zákony mění a schvaluje Parlament a vykládá je soud. Z tohoto pohledu tudíž kauza "Česká televize" útočí na samu podstatu naší deset let pracně budované demokracie.

Dámy a pánové, ačkoli se nám to nemusí líbit, ústavu a zákony této země je třeba ctít. Nemusíme je milovat, ale respektovat je musíme do dne, kdy budou změněny nebo zrušeny svobodně zvoleným Parlamentem. Pokud ovšem nejsme stoupenci anarchistického hnutí, a já věřím, že ani pan prezident, ani většina našeho národa anarchisty nejsme. Nemohu mlčet, když zástupci jedné politické strany spolu se zaměstnanci ČT obsadí velín zpravodajství veřejnoprávní televize. Česká televize nesmí být televizí jedné strany ani televizí zaměstnanců ČT nebo dokonce televizí Hradu. Česká televize musí být nadstranická a musí sloužit všem občanům, kteří ji ostatně nemalými prostředky financují. Momentálně tomu tak však není. Obsazením České televize rebely podporovanými některými politiky především z Unie svobody skončila svoboda slova v České televizi.

 

(22.30 hodin)

(pokračuje Plachý)

Výsledkem je tmavá obrazovka. Naštěstí tím neskončila svoboda slova v České republice.

Dámy a pánové, nemohu mlčet, když veřejnoprávní televize, která by měla být jedním z garantů naší demokracie, zřejmě v zájmu některých lobbistických skupin štve lidi do ulic. Nemohu mlčet, když veřejnoprávní televize za peníze koncesionářů vyvolá štvanici na nevinného člověka a dožene jej až k fyzickému zhroucení. Nemohu mlčet, když zaměstnanci a některé politické strany požadují odstoupení nového legálního vedení České televize, ačkoliv mnohem více zklamalo staré vedení, protože politizací interního problému České televize destabilizovalo celou českou politickou scénu a dokonce i poškodilo jméno České republiky v zahraničí.

Proto, má-li odstoupit řádné vedení České televize, pak je pro mne nepřijatelné, aby staré vedení zůstalo.

Dámy a pánové, přiznám se, že jako řešení současné komplikované situace v České televizi nevidím žádné usnesení sněmovny, které může být zúčastněnými stranami respektováno, ale také být respektováno nemusí.

Řešením lepším, nikoliv však dokonalým, je novela zákona o České televizi, projednávaná příští týden ve stavu legislativní nouze.

Řešením dle mého názoru nejlepším by byla okamžitá privatizace obou kanálů České televize. Za 7 mld. Kč, které ročně tečou do České televize a Českého rozhlasu, lze cestou veřejných soutěží získat mnohem více a mnohem kvalitnějších produktů, které lze charakterizovat jako veřejnou službu, pokud ovšem je ještě privatizovat co.

Dámy a pánové, děkuji za vaši trpělivost. (V sále je velký hluk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Karel Vymětal.

 

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Dámy a pánové, jen krátce. Inspiroval mě můj předřečník, když tady několikrát prohlásil "nemohu mlčet". Říkal jsem si, že asi také nemohu mlčet. Já souhlasím s kritikou, která tady byla přednesena v různých směrech - k panu prezidentovi, k Radě ČT. Těžko mohu mlčet a neříci: dámy a pánové, vzpomeňte si, kdo dal hlas pro to, aby byl pan Havel zvolen prezidentem. Mohu mlčet, nebo nemohu mlčet? A vzpomeňme si, kdo dal hlas pro jednotlivé členy Rady České televize! Tak mlčme nebo nemlčme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Šojdrová.

 

Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, budu skutečně stručná.

(V sále je velký hluk, předsedající vyzývá přítomné ke klidu.)

Jen bych kratičce chtěla reagovat. Myslím, že někdy by bylo lépe, kdyby někdo i mlčel. (Potlesk.)

Absolvuji již spolu s mnohými zde třetí celodenní jednání a věřím, že toto jednání nebude tak neplodné jako ta dvě celodenní předchozí jednání. Já chci, aby výsledkem nebyly jen zaznělé bonmoty, analogie a vzájemné urážky. Chci, abychom ještě dnes přijali usnesení, které zde navrhl pan kolega Škromach a kolega Kasal, kde se mimo jiné říká, že Česká televize neplní své poslání podle zákona a že za nezbytnou podmínku pro řešení nastalé krize považujeme odstoupení generálního ředitele Hodače.

Pochopila jsem, že kolega Bartoš nehodlá v případě privatizace České televize požadovat 100% dotování privátního vysílání ze státního rozpočtu, a to mě uklidnilo. Nicméně jej prosím, aby zde nevnášel problematiku školské legislativy, neboť o tu zde nejde. Myslím, že zde jde o princip zachování nabídky služby pro veřejnost, a ne o nějaký mechanismus. Velmi mě totiž znepokojuje, že zde sílí počet hlasů, které volají po privatizaci České televize.

Slíbila jsem, že budu stručná, a skutečně také budu, neboť mi jde o to, abychom dnes přijali výše zmíněné usnesení, a jsem připravena zde setrvat třeba do rána.

Chci na závěr citovat včerejší sdělení paní Marcelly Marboe-Hrabincové, členky Rady České televize. Ona totiž - zřejmě upřímným způsobem - charakterizovala dosavadní činnost Rady České televize. Prosím, abyste jejímu osobnímu názoru na dosavadní činnost rady věnovali pozornost: "Buďme rádi, že rada měla kompetence tak malé. Buďme rádi, že neměla kompetence větší. Za radu mohu prohlásit, že všichni, kdo byli v radě, dělali, co mohli. Buďme rádi, že nedělali více."

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Šojdrové, která byla poslední písemně přihlášenou. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Pan poslanec Matulka.

(Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, s výjimkou jediné krátké faktické poznámky jsem trpělivě celý den poslouchal a nestačil jsem se divit, kdo všechno je k tomuto tématu schopen vystoupit a s jakým moudrem. Já vás už nezdržím. Já jsem se rozhodl na závěr debaty přece jen vystoupit s krátkým poděkováním.

Byla tu od mnoha řečníků řeč o tom, že ze strany některých zaměstnanců a možná i občanů jsou zpochybňovány principy parlamentní demokracie. Celou tu debatu jsem přemýšlel, co tito zaměstnanci televize a případně občané nabízejí za variantu proti principům parlamentní demokracie. Myslím, že jsem na to přišel. Myslím, že ti zaměstnanci, kteří okupují velín České televize, nám představují model samosprávného zaměstnaneckého socialismu v České televizi. Pro mne jako pro komunistického poslance je to myšlenka zajímavá. (Smích v sále a potlesk.)

Jsou tam ale dvě věci, které mě poněkud zarážejí - v prvé řadě, že tento model samosprávného zaměstnaneckého socialismu v České televizi tak vehementně prosazuje pan senátor Ruml. Řečeno ústy klasika, jsem z toho "volako zmätený".

Druhá věc, která mě na celé věci zaráží, je, že tento model samosprávného zaměstnaneckého socialismu zaměstnanci České televize aplikují ve veřejnoprávním sektoru. O myšlenkách samosprávného socialismu víme, že komunističtí poslanci ve Federálním shromáždění to tehdy nabízeli jako alternativu vůči kuponové privatizaci, ale prosazovat to ve veřejnoprávním sektoru, navíc v mediální oblasti, je pro mne velmi inspirující. Zaměstnancům České televize ve velíně České televize děkuji za inspiraci. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pokud se dále nikdo nehlásí do obecné rozpravy, konstatuji, že požádal o slovo předseda Rady České televize pan Mareš, jehož účast byla Poslaneckou sněmovnou schválena. Podle jednacího řádu osobě, která se zúčastní schůze sněmovny, předsedající může udělit slovo. Vzhledem k tomu, že o této záležitosti nehodlám rozhodnout sama, prosím Poslaneckou sněmovnu, aby se hlasováním vyjádřila o udělení slova pro předsedu rady.

Na návrh z pléna vás všechny odhlašuji a žádám o novou registraci.

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 5, které zahajuji a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 byl tento návrh přijat, když z přítomných 153 bylo 135 pro a 5 proti.

 

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

(22.40 hodin)

Předseda Rady ČT Miroslav Mareš: Vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za možnost pronést na závěr rozpravy několik slov k tomu, co zaznělo. Budu se snažit být stručný a zaměřit se na ty výtky, které směřovaly jak ke zprávě, tak celkově k radě.

Rada, která byla touto Poslaneckou sněmovnou zvolena, je nyní označována za nekompetentní, zpolitizované neosobnosti. Ocitli jsme se ihned po svém zvolení v situaci, že tyto výtky, samozřejmě v mnohem menší míře než v současnosti, padly i v médiích a byly vzneseny i na různých veřejných fórech. Za této situace jsme se skutečně mohli jednou za 14 dní scházet, hovořit o tom, jestli je dobré vysílat ty které reklamy nebo řešit stížnosti na to, že některý region je zanedbáván, to, že jsou používána neslušná slova v některých filmech. To jsme samozřejmě do jisté míry dělali, protože to jsou věci, kdy na radu chodí takovéto dopisy.

Ale chtěli jsme se skutečně zaměřit na víc. Chtěli jsme skutečně, i za situace, v jaké jsme byli zvoleni, jak jsme byli ihned onálepkováni, důsledně plnit kontrolní funkci a snažili jsme se ji plnit podle našeho nejlepšího svědomí a vědomí.

Mohli jsme samozřejmě schválit hned první statut ČT, který nám byl dán. Ale nebyli jsme spokojeni s jeho vypracováním, protože jsme žádali, aby v tomto statutu byla jasně definována veřejná služba, resp. veřejnoprávnost, abychom podle toho mohli dále kontrolovat a hodnotit činnost ČT, protože jinak bychom byli ihned obviňováni z toho, že to je nátlak, že je to zpolitizované. Teprve když bude v jasném a schváleném dokumentu ve spolupráci s ředitelem a radou definováno jak poslání ČT, rozpracování zákona č. 2, což v zatímním statutu se nám nezdálo dostatečné, a když bude jasně vymezena organizační struktura ČT, přispěje to ke zprůhlednění této instituce. Proto jsme tak dlouho neschvalovali statut a dodnes jsme jej neschválili, protože chceme vypracovat kvalitní dokument, který vydrží a je předjímán zákonem a který vydrží skutečně několik let.

Mohli jsme samozřejmě schválit hned první návrh rozpočtu, který nám byl předložen 5. prosince 2000, ovšem s tím, že určitě bychom se zde dnes nesešli, byly by klidné Vánoce, ale možná bychom se zde sešli za několik měsíců nebo maximálně let a museli bychom konstatovat, že ČT nemá už vůbec žádné rezervy, které v tomto rozpočtu byly vyčerpány. A v podstatě pod diktátem tohoto vyčerpání rezerv by musela - a nikoliv Rada, ta by mohla pouze tlumočit požadavky televize - vaše Poslanecká sněmovna přistoupit k takovému zvýšení koncesionářských poplatků, které by dle názoru Rady nebylo zcela podložené a velmi problematicky by bylo odůvodňované.

Chtěli jsme alespoň na rok 2001 předložit vyrovnaný rozpočet a v rámci možností rady, které má, kontrolovat efektivitu hospodaření. A poté bychom přednesli případně své námitky, své názory k tomu, jakým způsobem řešit otázku financování ČT, byť konečné rozhodnutí by samozřejmě náleželo Poslanecké sněmovně. To se týká jak případného zvyšování koncesionářských poplatků, kterému se samozřejmě nelze v delší časové perspektivě vyhnout, nicméně je třeba velmi odpovědně stanovit jeho výši. A to se týká i případné diskuse o reklamě na veřejnoprávní televizi. Právě proto se rada zaměřila zodpovědně i na otázku financování ČT.

Bylo nám vyčítáno v dnešní diskusi i to, že zpráva se příliš zaměřuje na důvody pro odvolání ředitele Chmelíčka a neřeší současnou situaci, ale přece veškeré problémy, veškerá kampaň, která začala jak proti radě, tak vlastně proti její činnosti, začala již dříve, začala právě v té souvislosti, když se již na podzim loňského roku začalo intenzivně hovořit o nespokojenosti rady s činností tehdejšího vedení ČT. A vystupňovala se poté, co rada přistoupila ke kroku odvolání generálního ředitele Chmelíčka, a poté po jmenování generálního ředitele Hodače.

Je nám vyčítána neodůvodněnost odvolání. Pokusil jsem se, a vlastně celá rada, v tomto dokumentu shrnout důvody pro odvolání generálního ředitele Chmelíčka. Poslanec Mlynář řekl, že jsme za týden nemohli analyzovat dokument, který nám byl předložen, tzn. návrh rozpočtu na rok 2001. To, že rozpočet neplní naše usnesení z 19. 9. 2000, kdy jsme žádali vyrovnaný hospodářský výsledek pro rok 2001, však bylo zřejmé záhy, již při prezentaci rozpočtu. Byl to složitý dokument. On samozřejmě nebyl složitý v té formě, v jaké nám byl předložen, asi desetistránkové. Právě proto jsme si museli vyžádat ty dokumenty, kde potom odstavec byl příčinou sporu v předložené zprávě. Ale tyto dokumenty byly vyžádány na žádost jedné členky rady, kterou se zde řada lidí pokouší dehonestovat, aniž by si uvědomovala její lidské kvality.

Další poznámka, která se týkala současného volání po auditu, s tím, že současné volání po auditu bylo kritizováno s ohledem na to, že v ČT přece probíhají audity. Ano, probíhají audity, ale účetní, a ne forenzní audity. A právě kontrola jednotlivých, těch nejkonkrétnějších položek, za co jsou vynakládány, jakým způsobem jsou účtovány, to byl problém, se kterým se rada setkávala, kdy vlastně to, aby se dostala ke konkrétní položce jednotlivého pořadu, vždycky vyžadovalo několikeré urgence - vyžádání dokumentu, upřesnění dokumentu, další upřesnění některého účetního dokladu. Ale takovýmto způsobem se prostě nedá kontrolovat téměř 5 mld. Kč. Za této situace skutečně byla komunikace mezi radou a ředitelem velmi problematická.

Byli jsme samozřejmě kritizováni za rychlou volbu pana ředitele Hodače, poté co byl odvolán pan generální ředitel Chmelíček. Současně nám bylo ihned po odvolání generálního ředitele Chmelíčka řadou těch, kteří nyní velmi kritizují radu za rozhodnutí, vyčítáno, že nemá žádné připravené řešení, že dokonce nemá připraveného žádného nového ředitele. Museli jsme jednat adekvátně celé situaci.

Nyní ocituji ze zprávy, aby to bylo zcela zřejmé: Rada nechtěla, aby ČT byla delší dobu vedena odvolaným generálním ředitelem, což souviselo především s již zmíněným rozpočtem, jehož přepracovaný návrh rada chtěla projednat s novým generálním ředitelem.

Diskutovali jsme 12. prosince 2000 - to bylo stejné zasedání, kdy jsme odvolali pana generálního ředitele Chmelíčka - o tomto kroku odvolání s finančním ředitelem panem Paluskou a z diskuse vyplynulo, že je možné i ve stávajícím návrhu rozpočtu nalézt rezervy alespoň 100 mil. Kč. To by samozřejmě neznamenalo, že rozpočet nebude schodkový, ale alespoň by byl tento schodek menší. Ovšem o dva dny později sdělil generální ředitel - rada samozřejmě požádala o předložení takto propracovaného rozpočtu - že po poradě s managementem to není možné. Uvádím to jenom pro dokreslení situace, v jaké se rada ocitala.

 

(22.50 hodin)

(pokračuje M. Mareš)

Samozřejmě pokud si pamatujete celkovou společenskou a mediální atmosféru při vybírání předchozích ředitelů, vyvstávaly takové tlaky, že se členové rady rozhodli pro relativně rychlou volbu, byť připomínám - volbu odpovědnou.

Je-li nám vytýkána unáhlenost výběru z 33 uchazečů, rád bych vás upozornil na to, že do užšího kola šesti kandidátů postoupili lidé, z nichž každý byl svým způsobem odborník a každý do značné míry splňoval nároky na funkci generálního ředitele České televize.

My jsme byli připraveni, pokud by nedošlo ke shodě na některém z kandidátů, vyžadovat další dokumenty a další pohovory. V situaci, kdy bylo aspoň těm členům rady, kteří přistoupili k volbě pana Hodače, jasné, že je nezávislou osobností s dlouholetou zkušeností s veřejnoprávním médiem, a kdy se na něm vytvořila shoda v radě, přistoupili jsme ke kroku volby s tím, že je-li nám vyčítáno, že nepředložil projekt, neznamená to, že bychom tento projekt nevyžadovali a že bychom na něm nepracovali s ním tak, abychom do budoucna mohli nést spoluodpovědnost za to, co stanovíme generálnímu řediteli, a aby nedocházelo k nedůstojným hádkám o termíny a kvalitu jednotlivých dokumentů jako v předchozím období.

Řada z vás konstatovala, že generální ředitel Hodač byl zvolen legálně. Tvrdil jsem to od začátku, bohužel to netvrdili určití zaměstnanci České televize.

Jestliže jsme definovali problémy České televize a problémy vztahů mezi současnou radou a předchozím ředitelem, musíme právě v aspektech toho, jakým způsobem byl hájen předchozí ředitel, vidět i určité příčiny současného stavu. Rada může v současné situaci apelovat na dodržování zákona. Všichni členové rady jsou si vědomi toho, že současná situace v ČT je velmi problematická. Ale pokud bychom pouze konstatovali, že televize neplní poslání podle zákona, musíme se skutečně ptát po příčinách a musíme se ptát i po následcích jednoduchých kroků, které jsou radě dávány za vzor, které by měla udělat.

Osobně jsem velmi rozhořčen tím, jakým způsobem se často útočí na pana Hodače, kterého za tu dobu, co jsem ho mohl poznat, považuji za velmi slušného člověka, charakterního a člověka, o kterém jsem přesvědčen, že by za standardních podmínek byl schopen vést Českou televizi do nových mediálních podmínek.

To, že rada nezasedá, neznamená, že její členové situaci důkladně nemonitorují, a to, že nejsou v neustálém kontaktu. Rada ale ze zákona nemá operativní pravomoci, jak vstupovat do řízení České televize. Znovu to opakuji. Pokud rada nevyužije některých z krajních možností, které má, může neustále konstatovat tyto věci, ale skutečné řešení některých problémů, které jsou v České televizi, již možná leží mimo radu a je v rukou státních orgánů různého typu.

Rada se bude zodpovědně zabývat tím, na čem se usnese Poslanecká sněmovna. Mohu pouze apelovat na to, ať bude další vývoj jakýkoli, aby se skutečně přistoupilo k věcnému řešení problémů České televize, s tím, že alespoň já osobně nelpím na funkci, kterou mám, ale chtěl bych, aby veškerý vývoj, který se nyní vytvořil v České televizi, když už nic jiného, přispěl k tomu, že budou tyto problémy řešeny zodpovědně a že věci, které jsou v současném zákonu nedostatečné, budou blíže definovány.

Ještě bych chtěl říci k tomu, že zákon, bohužel, neumožňuje radě jmenovat nikoho pověřením vedení, neumožňuje radě nic jiného než volit nebo odvolávat generálního ředitele s tím, že odvolání generálního ředitele vstupuje v platnost teprve jmenováním ředitele nového. Připomenul bych, že tento paragraf způsobil také řadu problémů.

To je vše, co bych chtěl Poslanecké sněmovně sdělit. Doufám, že v nejbližší době dojde k tomu, že Česká televize bude vysílat zcela dle zákona a zcela ke spokojenosti diváků i koncesionářů, protože současná situace nahrává pouze destabilizaci jak České televize, tak společnosti. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi Rady České televize panu Miroslavu Marešovi. Další přihlášku do obecné rozpravy nemám. Obecnou rozpravu končím.

Pokud vím, nepadl v obecné rozpravě žádný návrh, o kterém bychom měli hlasovat. Je tomu tak, pane zpravodaji?

 

Poslanec Jaromír Talíř: Padly návrhy, které směřovaly k usnesení. Domnívám se, že by bylo třeba otevřít podrobnou rozpravu, aby mohly být zopakovány, případně upřesněny, a mohli jsme o nich hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V každém případě se chystám otevřít podrobnou rozpravu. Pouze jsem se ujišťovala, že nepadly žádné návrhy, které jsou hlasovatelné v obecné rozpravě.

V tuto chvíli zahajuji podrobnou rozpravu, do které jsou přihlášeni následující poslanci v tomto pořadí: předseda klubu sociální demokracie Zdeněk Škromach, jako druhý předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Filip, pak zde mám přihlášky pana poslance Cyrila Svobody, pana místopředsedy Ivana Langera, pana Františka Pejřila a pana zpravodaje.

Táži se předsedy poslaneckého klubu ODS, zda si přeje využít přednostního práva. Je-li tomu tak, bude vystupovat jako třetí po panu poslanci Filipovi. Pan poslanec Langer si přeje vystupovat v běžném pořadí.

Pořadí bude: pan poslanec Škromach, pan poslanec Filip, pan poslanec Tlustý, pan poslanec Cyril Svoboda, pan poslanec Langer a pan poslanec Pejřil.

Omlouvám se panu poslanci Škromachovi a ptám se ho, zda si jako zpravodaj přeje přednostní vystoupení. Myslela jsem samozřejmě po ostatních přednostních vystoupeních. Chce vystoupit v pořadí. Prosím pana poslance Škromacha.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl návrh na usnesení, který je návrhem schváleným a stanoviskem poslaneckého klubu ČSSD. Poslanecký klub po diskusi na svém zasedání doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu přijmout k řešení situace v České televizi následující usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež jí vyplývá ze zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3,

1. vyzývá Radu České televize, aby neprodleně učinila kroky nezbytné k obnovení vysílání veřejnoprávní televize a zejména k obnovení úplného, objektivního, ověřeného, všestranného a vyváženého zpravodajství.

2. Považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v České televizi okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize. Pokud Jiří Hodač z funkce ředitele České televize neodstoupí, vyzývá Radu České televize, aby na svém zasedání dne 8. 1. 2001 Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize odvolala.

3. Žádá Radu České televize, aby zajistila veřejnou průhlednost financování České televize včetně forenzního auditu.

4. Zavazuje se bezodkladně projednat takovou novelu zákona o České televizi, která lépe než současné znění zákona zajistí, že členové Rady České televize budou voleni tak, aby v Radě České televize byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy a aby nemohlo vyvstat podezření, že Rada České televize neplní svou funkci orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize.

 

(23.00 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Pouze pro stenozáznam uvádím, že poslední odstavec nebyl za třetí, ale za čtvrté. Děkuji. Slovo má pan poslanec Filip, připraví se pan poslanec Tlustý.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, já bych si nejdříve dovolil jednu poznámku.

Byl jsem velmi zklamán celou zprávou Rady ČT, kterou nám na osmi stránkách předložila pro dnešní jednání, a doufám, že při mém vystoupení v obecné rozpravě jste také pochopili, že s takovou zprávou nesouhlasím.

Pokud jde o návrh, který tady byl vznesen panem kolegou Škromachem - to je druhá poznámka - já bych k té první části, jestli mě pan kolega Škromach bude poslouchat, navrhoval, aby tam v té sestavě nebylo "ověřeného". Rád bych, abychom se přidrželi textu § 4 zákona o České televizi, a ta o žádném ověřeném vysílání nemluví. Samozřejmě to vysílání má být objektivní, ale nikoli ověřené. Takže to je k navrhovateli, jestli by to mohl akceptovat, protože k jeho návrhu nemohu nic jiného dodat.

Pokud jde o samotný návrh usnesení v podrobné rozpravě, klub KSČM bude podporovat návrh usnesení, který schválil výbor pro školství, kulturu, mládež a tělovýchovu na svém jednání 28. 12. Sami navrhujeme tento text jako zvláštní text k hlasování: Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká televize neplnila a neplní své veřejnoprávní poslání.

Schválení tohoto textu dvakrát za sebou znamená - každému připomínám - pád Rady ČT a její novou volbu. Tato cesta je ještě rychlejší než přijetí nového zákona.

Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo má pan poslanec Tlustý, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.

 

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, ve svém dopoledním vystoupení v obecné rozpravě jsem se pokusil konkrétními citáty dokázat, že v této kauze nejde o ředitele Hodače, a proto víra některých mých kolegů, že jeho odvoláním bude problém vyřešen, je dle mého názoru naivitou.

Pokusil jsem se zdůvodnit, že řešení této krize, která je krizí již nejenom České televize, ale krizí české společnosti, lze jedině, bude-li nalezen kompromis, při kterém rychlé obnovení vysílání veřejnoprávní televize - a to je přesvědčení Občanské demokratické strany - lze docílit jedině tehdy, pokud odejdou všichni, kdo nerespektují zákony, všichni, kdo si zadali s jakoukoli jednostrannou politickou propagandou, to je všichni, kdo ztratili důvěryhodnost, nestrannost a nezaujatost. Proto jsem navrhl usnesení o dvou bodech, které se pokouší takovýto vyvážený kompromis nalézt. Návrh usnesení zní:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

I. spatřuje řešení situace v České televizi v politicky garantovaném kompromisu, který bude znamenat buď společný odchod hlavních představitelů tohoto sporu, nebo nalezení jejich možné koexistence;

II. vyzývá všechny účastníky sporu, aby v zájmu urychleného obnovení normálního vysílání veřejnoprávní televize podřídili své kroky naplnění tohoto veřejně prospěšného kompromisu.

Přestože dnešní jednání nenaznačilo, že by Poslanecká sněmovna, televize a celá společnost k takovémuto kompromisu v dohledné době směřovaly, považuji za svou politickou povinnost tímto návrhem usnesení k tomuto smíru alespoň vyzvat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Tlustému. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan místopředseda Ivan Langer.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážená vládo, zpráva Rady ČT o aktuální situaci v České televizi po mém soudu trpí vážnými vadami, je to naprosto neprofesionální dílo, na závěr je v 35 řádcích popsáno to, o čem se tady mluví celé hodiny, a není tam ani zmínka o všech možných krocích, které se v televizi staly, ať již byly organizační, personální nebo jakékoli jiné. Po mém soudu rada, i když nemá pravomoc zasahovat do operativní činnosti České televize, je orgánem veřejnosti podle zákona, nese odpovědnost za to, že v televizi je objektivní, ověřené a vyvážené zpravodajství a informace poskytované občanům. Z tohoto důvodu podle mého názoru není možné tuto zprávu přijmout.

Vedou mě k tomu ještě důvody procedurální. Za prvé jsem se díval do zápisu z jednání rady, nikdy rada tuto zprávu neprojednala. Pokud se mýlím, ať nás pan předseda přesvědčí, ať nám řekne, kdy to rada projednala a jakým poměrem hlasů to bylo schváleno. Mě by potom zajímal i postoj pana Kabzana k této zprávě. Z tohoto důvodu navrhuji toto usnesení:

Poslanecká sněmovna

I. odmítá zprávu Rady ČT o aktuální situaci v České televizi;

II. žádá Radu ČT o předložení nové zprávy nejpozději tak, aby mohla být projednána na 31. schůzi Poslanecké sněmovny.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Slovo má pan místopředseda Ivan Langer, připraví se pan poslanec František Pejřil.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, na rozdíl od svého předřečníka si myslím, že to vyžaduje notnou dávku umění, do 35 řádků zhustit to, o čem tady 13 hodin dnes už hovoříme.

V každém případě bych si dovolil vám navrhnout usnesení Poslanecké sněmovny, ale současně bych si dovolil upřít vaši pozornost na již přijaté usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z mimořádné schůze v závěru tohoto roku, neboť některé body z tohoto usnesení považuji za velmi vážné, velmi důležité, a myslím si, i velmi vyvážené pro objektivní popis situace v České televizi:

Poslanecká sněmovna žádá Radu ČT, vedení ČT a její zaměstnance k bezvýhradnému dodržování zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Není to tedy nic jiného než žádost vůči všem zainteresovaným stranám, aby respektovaly a dodržovaly zákony.

Poslanecká sněmovna konstatuje, že generální ředitel České televize byl jmenován v souladu se zákonem o České televizi.

Myslím si, že pro někoho možná formální, ale v této velmi rozjitřené době nesmírně důležité, ale řekl bych současně velmi vyvážené konstatování faktu, který je potřeba připomínat.

Poslanecká sněmovna žádá všechny politiky a především ústavní činitele, aby respektovali princip právního státu, principy parlamentní demokracie a nezávislost České televize a upustili od zasahování do vnitřních věcí České televize zejména tím, že otevřeně nabádají k nedodržování zákonů, což je hrubé porušení slibu ústavního činitele.

Myslím si, že o tom zde dnes byla také řeč, a přestože toto usnesení bylo přijato ještě před jednáním Poslanecké sněmovny, jsem stále přesvědčen, že má svoji univerzální, nikoli levou nebo pravou, hodnotu, význam a smysl.

Současně bych si dovolil k tomuto návrhu usnesení, které přijal kulturní výbor, navrhnout následující body dalšího usnesení Poslanecké sněmovny:

I. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá Radu ČT, aby neprodleně iniciovala provedení vyšetřovacího auditu hospodaření České televize, a to od roku 1992 až do současnosti, s tím, že závěry tohoto auditu předloží Poslanecké sněmovně nejpozději do 90 dnů.

 

(23.10 hodin)

(pokračuje Langer)

II. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že na počátku situace, která v současné době přerůstá ve společenskou a politickou krizi, stojí rozhodnutí pracovníků zpravodajství ČT nerespektovat platné zákony České republiky, především zákon 483/1991 Sb., o České televizi, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jakož i zákoníku práce.

III. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR považuje za nemožné, aby řešením nastalé situace v ČT bylo pouze odstoupení Jiřího Hodače z funkce generálního ředitele ČT bez odchodu pracovníků České televize, kteří odmítli plnit příkazy legitimního ředitele České televize.

Za čtvrté mi dovolte pozměňovací návrh k návrhu pana kolegy Filipa, který zněl: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká televize neplní své poslání podle § 2 o České televizi." Můj pozměňovací návrh znamená dodatek k tomuto konstatování, že "Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká televize neplní své poslání podle návrhu zákona o České televizi z důvodu protiprávního jednání části zaměstnanců této veřejnoprávní instituce".

Myslím, že takto formulované konstatování Poslanecké sněmovny je skutečně objektivním pohledem na fakt, že lze vážně pochybovat o tom, že Česká televize plní své veřejnoprávní poslání, ale současně také říká, co je toho důvodem.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane místopředsedo. Vidím, že předáváte písemně. Faktickou poznámku má pan poslanec Matulka.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Skutečně faktická a prosím zejména kolegu Langera, aby poslouchal, protože on dával pozměňovací návrh k návrhu kolegy Filipa. Ale ten návrh kolegy Filipa zněl, jestli jsem dobře registroval, že Česká televize neplnila a neplní své povinnosti. Ten pozměňovací návrh by k takto přednesenému návrhu neměl smysl. Čili žádám kolegu Langera, když chce přednést pozměňovací návrh, aby to upřesnil.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Dobře, potom je to tedy alternativní návrh v kompletním znění včetně toho dodatku, to znamená: "neplní své poslání z důvodu protiprávního jednání části zaměstnanců České televize". Alternativní návrh vůči návrhu pana poslance Filipa.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane místopředsedo, já jsem vám sice předtím neudělila slovo, ale dobrá.

Mám zde v tuto chvíli dvě přihlášky, a sice předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie, který má samozřejmě přednost, nicméně chystám se udělit slovo předsedovi rady panu Marešovi, který si přeje reagovat na otázku pana poslance Cyrila Svobody. Pan poslanec Škromach chce mluvit nyní? Ne, takže pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda Rady ČT Miroslav Mareš: Rád bych odpověděl na dotaz, který byl vznesen. Rada obdržela 28. 12. žádost mediální komise o zpracování této zprávy, proto bych vysvětlil i tu její relativní stručnost. Rada ji projednala na svém mimořádném zasedání 2. ledna s tím, že mně jako předsedovi rady, který má právo jednat ve věcech rady, bylo umožněno ukončit některé stylistické a gramatické úpravy.

Pokud se ptáte na vyjádření pana Kabzana, pan Kabzan se ani jednoho z mimořádných zasedání v posledních dnech a týdnech nezúčastnil. Tedy těch dvou mimořádných zasedáních, které rada měla.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi Marešovi. Vidím faktickou poznámku pana poslance Svobody, faktickou poznámku pana poslance Talíře, faktickou poznámku pana poslance Plevy. Prosím, aby se tady z toho nestrhla procedurální diskuse.

 

Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, na to musím reagovat. Tato rada rozhoduje jako kolektivní orgán, musí rozhodovat hlasováním a v zápisu je jenom řečeno: Rada se zabývala přípravou zprávy pro stálou komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. To není projednání a schválení této zprávy. Navíc nám nedoporučuje schválení této zprávy ani výbor kulturní, ani mediální komise nám nedala usnesení, abychom schválili tuto zprávu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Svobodovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Můžeme samozřejmě trvat v této vypjaté době na právním formalismu. Je dobře, že pan Svoboda… (frenetický potlesk) …že pan kolega Svoboda trvá na právním formalismu, nicméně mně úplně stačí, že mi sdělil předseda rady, že rada tuto zprávu projednala a schválila.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Pejřil, připraví se pan poslanec Talíř. A vyzývám všechny diskutující poslance, aby v podrobné rozpravě neopakovali rozpravu obecnou.

 

Poslanec František Pejřil: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi přednést návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna vyzývá odpovědné státní orgány, aby umožnily zvolené Radě České televize a zvolenému generálnímu řediteli ČT pracovat v souladu se zákonem nejen o České televizi.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Talíř, připraví se paní poslankyně Dostálová.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem pouze jako zpravodaj přednést usnesení příslušného výboru, oponentní zprávu menšiny tohoto výboru a dvě usnesení, která přijala stálá komise pro sdělovací prostředky a kulturní výbor k této zprávě, kterou projednáváme.

Nejprve tedy usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které přijal na své mimořádné schůzi dne 29. prosince roku 2000, ve kterém doporučuje přijmout následující usnesení.

Poslanecká sněmovna

I. žádá Radu ČT, vedení ČT a její zaměstnance k bezvýhradnému dodržování zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona 483//1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů;

II. konstatuje, že generální ředitel České televize byl jmenován v souladu se zákonem o ČT;

III. žádá všechny politiky a především ústavní činitele, aby respektovali princip právního státu, principy parlamentní demokracie a nezávislost České televize a upustili od zasahování do vnitřních věcí České televize, že otevřeně nabádají k nedodržování zákonů, což je hrubé porušení ústavního slibu ústavního činitele.

Toto usnesení má ještě čtvrtý bod, který žádal vládu, aby splnila slib daný veřejnosti a neprodleně předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o České televizi. Domnívám se, že tento bod je nehlasovatelný, proto tento návrh byl předložen a máme už svolanou mimořádnou schůzi na jeho projednání.

Dále mi dovolte, abych předložil sněmovně oponentní zprávu menšiny výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ke zprávě Rady ČT o současné situaci v ČT, která zní:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

I. konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi;

II. považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v České televizi okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce ředitele ČT. Pokud Jiří Hodač z funkce ředitele ČT neodstoupí, vyzývá Radu ČT, aby na svém zasedání dne 8. 1. 20001 z funkce ředitele České televize odvolal.

A dále přijala stálá komise pro sdělovací prostředky a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu usnesení k projednávanému tisku, kterým je zpráva Rady ČT o aktuální situaci v České televizi, tisk 812.

 

(23.20 hodin)

(pokračuje Talíř)

Toto usnesení obou orgánů zní: Stálá komise i výbor vyslechly zprávu Rady České televize o aktuální situaci v České televizi, tisk 812.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Talířovi. Slovo má v tuto chvíli přihlášený předseda poslaneckého klubu sociální demokracie, pak je ještě přihlášená paní poslankyně Dostálová. Pan předseda netrvá na přednosti. Slovo tedy má paní poslankyně Dostálová, po ní bude hovořit pan poslanec Škromach.

 

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi přednést vám tento stručný návrh usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere zprávu Rady České televize, tisk 812, na vědomí.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Slovo má pan poslanec Zdeněk Škromach.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Paní předsedající, mám dvě věci. Jednak chci jen upřesnit návrh usnesení, který jsem dnes četl a který jste dostali písemně, v tom smyslu, že tam, kde se říká "ředitel České televize" se nahrazuje zněním "generální ředitel České televize", aby nevznikla pochybnost, že je to pan Hodač, generální ředitel České televize.

Zároveň bych chtěl požádat ještě před ukončením podrobné rozpravy o desetiminutovou přestávku na poslanecký klub sociální demokracie, který by se sešel ihned po vyhlášení přestávky ve státních aktech.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dále se hlásí do rozpravy pan poslanec Pleva, který má slovo.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, jen bych rád požádal, aby se usnesení, které přednesl kolega Škromach, hlasovalo po jednotlivých bodech.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Tento návrh dal pan poslanec Pleva. Hlásí se ještě dále někdo do podrobné rozpravy? Pan poslanec Kasal.

 

Poslanec Jan Kasal: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, abych předešel případným procedurálním nejasnostem, rád bych ještě přednesl to, co jsem dnes už jednou řekl a co je také v oponentní zprávě, ale chci, aby se o tom hlasovalo zvláště.

Navrhuji, aby bylo k hlasování Poslanecké sněmovně předloženo usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno paragrafem 2 zákona 483/1991 Sb., o České televizi.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak.

Na žádost předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie před uzavřením podrobné rozpravy vyhlašuji přestávku do 23.35 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 23.24 hodin.)

 

(Jednání pokračovalo ve 23.37 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dostavte se prosím do jednacího sálu, lhůta určená pro jednání poslaneckého klubu sociální demokracie vypršela, budeme pokračovat v jednání.

Podrobná rozprava dosud nebyla uzavřena. Jako první se přihlásil dále do podrobné rozpravy předseda poslaneckého klubu sociální demokracie, po něm pan poslanec Exner.

 

Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové pouze bych upřesnil ještě bod č. 1 našeho návrhu na usnesení, kde by se vypustilo slovo "ověřeného". Jinak zůstává usnesení tak, jak je navržené.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pan poslanec Exner se přihlásil do rozpravy.

 

Poslanec Václav Exner: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové, navržené usnesení poslaneckého klubu ČSSD obsahuje návětí, které zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež jí vyplývá ze zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3". Domnívám se, že v žádném případě nemá Poslanecká sněmovna odpovědnost za činnost rady. Může a je jisté, že je Poslanecká sněmovna ve svých důsledcích odpovědna za stav České televize, je odpovědna podle zákona za nečinnost rady, tj. má něco činit, když rada je nečinná, avšak není možné, abychom sami o sobě konstatovali, že jsme odpovědni za činnost rady. Proto navrhuji, aby v tomto návětí se hlasovalo o vypuštění slov "jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež jí vyplývá ze zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3".

Tudíž by návětí znělo: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky".

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane poslanče. Dovolte mi bez jakéhokoli komentáře citovat § 4 odst. 3 zákona o ČT, který říká, že rada je ze své činnosti odpovědná České národní radě.

Hlásí se dále někdo dále do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Končím podrobnou rozpravu. Prosím pana zpravodaje Talíře, aby se ujal své zpravodajské funkce, předkládal jednotlivé návrhy, o kterých budeme hlasovat.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych vás nejprve seznámil s procedurou, jak bychom hlasovali o jednotlivých usneseních a potom bychom provedli tato hlasování.

Dovolil bych si vám předložit nejprve k hlasování usnesení kulturního výboru, kde bychom hlasovali o jednotlivých bodech, poté usnesení poslaneckého klubu sociální demokracie přednesené kolegou Škromachem, kde bychom hlasovali nejprve o návětí a o pozměňovacím návrhu pana poslance Exnera a potom po jednotlivých bodech. Za třetí bychom hlasovali o usnesení kolegy Filipa, za čtvrté hlasování kolegy Tlustého po jednotlivých bodech, za páté hlasování o návrhu kolegy Cyrila Svobody po jednotlivých bodech, za šesté hlasování o návrhu kolegy Langera po jednotlivých bodech, za sedmé hlasování o návrhu poslance Pejřila, za osmé hlasování o návrhu kolegyně Dostálové, za deváté hlasování o návrhu pana poslance Kasala a za desáté hlasování o menšinovém stanovisku výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli sděluji všem poslancům, že jsem je odhlásila, a prosím o novou registraci.

Pan poslanec Pleva má procedurální poznámku.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, jelikož je usnesení, které navrhl pan poslanec Kasal, totožné s bodem 1 usnesení oponentní zprávy menšiny výboru, domnívám se, že by bylo potřeba, aby zpravodaj zdůraznil, že jakmile bude hlasováním rozhodnuto o návrhu poslance Kasala, bude již návrh v první části oponentní menšiny nehlasovatelný.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Talíř.

 

(23.40 hodin)

Poslanec Jaromír Talíř: Proto jsem nechal oponentní zprávu až úplně poslední, protože stejně tak to může být o bodu 2 této oponentní zprávy, bude-li přijat text, který navrhl poslanecký klub sociální demokracie.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Prosím tedy, pane zpravodaji, předkládejte jednotlivé návrhy, o kterých budeme hlasovat.

 

Poslanec Jaromír Talíř: První návrh je: "Poslanecká sněmovna žádá Radu České televize, vedení České televize a její zaměstnance k bezvýhradnému dodržování zákona č. 483/91 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Jedná se tedy o první bod usnesení školského a kulturního výboru. Je tomu tak, pro upřesnění? Děkuji.

 

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 6, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 90 a 7 bylo proti.

 

Vidím kroky směřující k záznamu o hlasování, tedy chvíli počkám.

Žádná námitka není, prosím další návrh usnesení.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Druhým bodem usnesení příslušného výboru je: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že generální ředitel České televize byl jmenován v souladu se zákonem o České televizi."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 7 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 179 vyslovilo 99 a nikdo nebyl proti.

 

Prosím, pokračujte, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Dalším návrhem je: "Poslanecká sněmovna žádá všechny politiky a především ústavní činitele, aby respektovali princip právního státu, principy parlamentní demokracie a nezávislost České televize a upustili od zasahování do vnitřních věcí České televize, zejména tím, že otevřeně nabádají k nedodržování zákonů, což je hrubé porušení slibu ústavního činitele."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 8 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 178 vyslovilo 107 a jeden byl proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Tím jsme se vypořádali s návrhy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a přistoupíme k návrhům - čtvrtý návrh je nehlasovatelný, jak jsem se zmínil už předtím.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení předloženém poslaneckým klubem sociální demokracie. Nejprve o návětí tohoto návrhu. V tomto návětí o návrhu poslance Exnera, který navrhuje, abychom z věty "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež vyplývá ze zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3" vypustili všechno kromě "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky".

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 9 - o pozměňovacím návrhu pana poslance Exnera. Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 9, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 77 a 84 bylo proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Navrhuji, abychom nyní hlasovali o tomto návětí jako celku, tak jak ho předložil poslanecký klub sociální demokracie.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Budeme tedy hlasovat o tomto návrhu jako o celku. Chápu to dobře? O návětí, omlouvám se. O celé větě návětí. Dobře.

 

Zahajuji hlasování pořadové číslo 10 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 112 a 17 bylo proti.

 

(23.50 hodin)

Poslanec Jaromír Talíř: Dalším bodem tohoto návrhu je: "Poslanecká sněmovna vyzývá Radu České televize, aby neprodleně učinila kroky nezbytné k obnovení vysílání veřejnoprávní televize a zejména k obnovení úplného, objektivního, všestranného a vyváženého zpravodajství."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 11 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 178 a nikdo nebyl proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Dalším bodem za již schváleným návětím je: "Považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v ČT okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce generálního ředitele České televize. Pokud Jiří Hodač z funkce generálního ředitele České televize neodstoupí, vyzývá Radu České televize, aby na svém zasedání dne 8. 1. 2001 Jiřího Hodače z funkce generálního ředitele ČT odvolala."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 12, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 179 vyslovilo 94 a 76 bylo proti. (Potlesk.)

 

Poslanec Jaromír Talíř: Za třetí: "Žádá Radu České televize, aby zajistila veřejnou průhlednost financování České televize včetně forenzního auditu."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 13 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 179 a nikdo nebyl proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Za čtvrté: "Zavazuje se bezodkladně projednat takovou novelu zákona o České televizi, která lépe než současné znění zákona zajistí, že členové Rady ČT budou voleni tak, aby v Radě České televize byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy a aby nemohlo vyvstat podezření, že Rada České televize neplní svou funkci orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 14, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 99 a 27 bylo proti.

 

Pokračujte, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Dalším návrhem je návrh přednesený poslancem Vojtěchem Filipem, který zní: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká televize neplnila a neplní své veřejnoprávní poslání."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 15, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 41 a 21 bylo proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Dalším návrhem je návrh předložený poslancem Vlastimilem Tlustým, jehož první bod zní: "Poslanecká sněmovna spatřuje řešení situace v České televizi v politicky garantovaném kompromisu, který bude znamenat buď společný odchod hlavních představitelů tohoto sporu, nebo nalezení jejich možné koexistence."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 16, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 178 vyslovilo 63 a 67 bylo proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Druhý bod je: "Poslanecká sněmovna vyzývá všechny účastníky sporu, aby v zájmu urychleného obnovení normálního vysílání veřejnoprávní televize podřídili své kroky naplnění tohoto veřejně prospěšného kompromisu." (Hlasy: Je to nehlasovatelné!) Máte pravdu, neprošla jednička, je to nehlasovatelné.

Dalším bodem bude hlasování o návrhu předloženém poslancem Cyrilem Svobodou, který má také dva body. První bod je: "Poslanecká sněmovna odmítá zprávu Rady ČT o aktuální situaci v České televizi."

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Zahajuji hlasování pořadové číslo 17 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 44 a 78 bylo proti.

 

Poslanec Jaromír Talíř: V tom případě druhý bod tohoto návrhu je podle mého názoru také nehlasovatelný.

Dalším hlasováním budeme hlasovat o návrzích, které přednesl místopředseda sněmovny kolega Langer, přičemž podle mého názoru v bodě 1, kterým on navrhl - já vám ho přečtu: "Poslanecká sněmovna žádá Radu ČT, aby neprodleně iniciovala provedení vyšetřovacího auditu hospodaření ČT, a to od roku 1992 až do současnosti, s tím, že závěry tohoto auditu předloží Poslanecké sněmovně nejpozději do 90 dnů." Tady nevím, jestli poslanecký návrh je hlasovatelný, on se v části shoduje, ale rozšiřuje původní poslanecký návrh o termín, za kdy má být proveden audit a dokdy má být předložen Poslanecké sněmovně.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Myslím, že je potřeba o tomto návrhu rozhodnout hlasováním, ale zaznamenala jsem faktickou poznámku. Pan ministr Dostál až potom.

 

O tomto návrhu rozhodneme tedy v hlasování pořadové číslo 18, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 180 vyslovilo 94 a 9 bylo proti.

 

Faktická poznámka, pan ministr Dostál.

 

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Nechci zpochybnit hlasování, jen bych chtěl do zápisu uvést, že u hlasování číslo 16, to je u prvního pozměňovacího návrhu pana poslance Tlustého, ze stroje vyšlo, že jsem souhlasil. Samozřejmě že nesouhlasím a hlasoval jsem ne. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Pejřil má ještě faktickou poznámku?

 

Poslanec František Pejřil: Promiňte, ale u hlasování číslo 16 jsem udělal totéž co pan Dostál, ale opačně, takže je to jedna jedna. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím pokračujte, pane zpravodaji.

 

Poslanec Jaromír Talíř: Druhým bodem návrhu usnesení kolegy Langera je: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že na začátku situace, která v současné době přerůstá ve společenskou a politickou krizi, stojí rozhodnutí pracovníků zpravodajství České televize nerespektovat platné zákony České republiky, především zákon 483/91 Sb., o České televizi, zákon 468/91 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jakož i zákoník práce."