Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové PSP J. Kasal, P. Tollner a 183 poslanců.
Za vládu České republiky: prezident republiky V. Havel, předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr obrany A. Baudyš, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr kultury J. Kabát, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr státní kontroly I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr práce a sociálních věcí J. Vodička, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu P. Hussar.
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, zahajuji 6. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás na ní srdečně vítám. Zvlášť srdečně mezi námi vítám prezidenta republiky, pana Václava Havla. (Potlesk v levé části sálu.) Vítám také vládu České republiky v čele s jejím předsedou panem Václavem Klausem. (Potlesk v pravé části sálu.)
Přistoupíme k projednání pořadu 6. schůze. Návrh pořadu vám byl rozeslán na pozvánce. Nyní vás chci informovat o některých změnách proti původnímu návrhu. Vezměte si tedy k ruce pozvánku na dnešní schůzi.
Organizační výbor z návrhu vyřazuje dva body. Škrtněme si tedy čtvrtý bod - Vládní návrh zákona České národní rady, kterým se mění zákon ČNR č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a dvanáctý bod - Návrh poslance Leopolda Zubka a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/73 Sb., o vodách.
Dále organizační výbor do návrhu pořadu zařazuje tyto nové body:
Návrh na zrušení usnesení rady města Pardubic č. 369/16 - 8/92 ze dne 26. srpna 1992 - tento bod zařazujeme po vládním návrhu zákona o sociální potřebnosti.
Návrh na stanovení odměny členům Rady České tiskové kanceláře - tento bod zařazujeme před volbu členů této Rady.
Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření okolností souvisejících s akcemi Norbert, Zásah a Vlna - tento bod zařadíme za návrh poslance Ježka na vydání zákona o cenných papírech.
Takový je tedy návrh pořadu této schůze, předložený organizačním výborem.
K tomu bych nyní ještě doporučil provést tyto přesuny v pořadí některých bodů. Prosím, poznačte si to. Vzhledem k tomu, že by se pan prezident rád zúčastnil projednávání vládního návrhu dalšího postupu ve věci soustavy vodních děl Gabčíkovo - Nagymaros (to je šestý bod na pozvánce) a dále by se rád zúčastnil projednání informace vlády o stavu jednání ve věci vysídlení přistěhovalců z území Spolkové republiky Německo (jde o 13. bod na pozvánce), doporučuji tyto body v návrhu pořadu přemístit na prvá dvě místa. A konečně na žádost ministra hospodářství navrhuji, aby bod původně označený jako třetí, to je vládní návrh zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv, byl projednán ve čtvrtek jako první bod tohoto jednacího dne, pracovně bychom tento bod umístili před interpelace. Důvodem žádosti je zahraniční služební cesta pana ministra Dyby.
Než vám dám slovo k tomu, abyste přednesli případné další návrhy, k nimž jsou již písemné přihlášky, chci vám sdělit, že schválený pořad schůze vám bude v písemné podobě rozdán. Do rozpravy o změnách nebo o doplnění pořadu této schůze se přihlásili tito páni poslanci a paní poslankyně: pan poslanec Kužílek, paní poslankyně Bumbová, pan poslanec Žižka, pan poslanec Seifer, pan poslanec Recman, paní poslankyně Buzková, pan poslanec Trnka, pan poslanec Vačkář, pan poslanec Šoler. V tomto pořadí budou písemně přihlášení poslanci a poslankyně voláni k mikrofonu. Jako první promluví pan poslanec Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si navrhnout této schůzi Poslanecké sněmovny na základě jednání koaličních partnerů další bod a k němu vzápětí navrhnout i způsob projednání v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Jde o bod, který bych si dovolil nazvat Informace vlády o stavu životního prostředí v některých oblastech České republiky. Vzhledem k tomu, že tento bod svou komplexností přesahuje možnosti běžného projednání na schůzi sněmovny, předkládám dále jako součást svého návrhu a v souladu s § 13 a § 26 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny způsob projednání tohoto bodu. Navrhuji tedy tento způsob projednání: 1. aby tento bod byl zařazen na jednání této schůze ve čtvrtek v 9.00 hod., to znamená jako první bod jednání tohoto dne, 2. aby nejprve členové vlády přednesli informace k uvedené problematice, 3. aby po těchto informacích bylo projednávání bodu přerušeno do příští řádné schůze Poslanecké sněmovny. V této souvislosti chci upozornit, že 9. března na návrh vlády uspořádá Poslanecká sněmovna seminář pro poslance k této a podobné problematice. Dále k mému návrhu na postup projednání: 4. navrhuji v projednávání bodu pokračovat rozpravou na příští řádné schůzi sněmovny 23. - 25. března. K hlasování o případných závažných návrzích na usnesení doporučuji přikročit až poté, co se k nim vyjádří vláda. Bude-li to vyžadovat další přerušení projednávání, považoval bych za vhodné. Tolik tento návrh.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kužílkovi. Umístění bodu, který navrhl, předpokládám před projednání vládního návrhu zákona o působnosti správy státních hmotných rezerv, který souvisí právě s vystoupením pana ministra Dyby. Jako další se přihlásila s návrhem paní poslankyně Bumbová.
Poslankyně Stanislava Bumbová: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená vládo, dámy a pánové, podávám návrh jménem klubu Levého bloku na rozšíření programu této schůze o bod "Informace vlády o problematice dostavby jaderné elektrárny Temelín", pokud to bude přijato, navrhuji zařadit tento bod před bod "Interpelace".
Zdůvodnění: Poslanecká sněmovna by měla dostat včas informace o krocích vlády v této velmi významné záležitosti. Pokud vláda uvažuje o uspořádání semináře na toto téma, pak musím podotknout, že to není ústavní forma řešení problému. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Bumbové. Dále se s návrhem přihlásil pan poslanec Žižka.
Poslanec Jaroslav Žižka: Pane předsedo, pane prezidente, členové vlády, dovolte mi, než přednesu svůj návrh, abych s potěšením konstatoval, že přes nepřijetí v organizačním výboru se našel další klub, který cítí problémy životního prostředí jako stěžejní a navrhuje tento bod zařadit do programu. Jménem klubu Levého bloku navrhuji s odvoláním na § 4 odst. d) a f) jednacího řádu rozšíření programu 6. schůze Poslanecké sněmovny o nový bod, který by nesl název "Informace vlády České republiky o stavu životního prostředí v Severočeském kraji a způsob jeho řešení". Navrhuji sněmovně, aby tento bod byl zařazen před bod upraveného programu 16, čili "Interpelace".
Vážení kolegové, dovolím si vám připomenout, že v § 4 odst. d) se mimo jiné hovoří o rozvoji jednotlivých územních oblastí a investičních záměrech se závažnými důsledky na hospodářský a sociální rozvoj a v odst. f) o kontrolní činnosti Parlamentu vůči vládě.
Předseda PSP Milan Uhde: Dále se přihlásil s návrhem pan poslanec Seifer.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, pane premiére, vládo, kolegyně a kolegové, jsem velmi potěšen, že se zde objevilo tolik návrhů v podstatě souhlasných. Já bych navrhoval podstatné rozšíření tohoto bodu, takže podávám návrh na rozšíření programu této schůze sněmovny o bod "Situace v ohrožených oblastech" ... tedy nejen na severu Čech, ale všude, Čechy, Morava, Praha atd. "a způsoby řešení". V tomto bodě by tedy měla informovat vláda o situaci a způsobech řešení, které navrhuje. Vláda by rovněž měla informovat poslaneckou sněmovnu o svém, energetickém programu, který s tím souvisí a v této souvislosti odůvodnit i dostavbu jaderné elektrárny Temelín.
Chci připomenout, že příští schůze Poslanecké sněmovny bude již po 10. březnu, tedy po termínu, kdy má vláda rozhodnout o dostavbě jaderné elektrárny Temelín.
V tomto bodě by měla zaznít kromě informace vlády také informace starostů měst postižených oblastí prostřednictvím zástupce nebo mluvčího starosty. Pokud bude tento bod přijat, požádal bych organizační odbor, aby vyzval starosty, aby zástupce vystoupil před Poslaneckou sněmovnou a informoval ji o situaci, která tam vznikla. Navrhuji, aby tento bod byl zařazen na začátek čtvrtečního jednání, tj. před "Interpelace".
Předseda PSP Milan Uhde: Dále se přihlásil pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, pane prezidente, vážená vládo, vážená Poslanecká sněmovno, jménem klubu Levého bloku podávám návrh na rozšíření programu 6. schůze Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna na své 3. schůzi 28. ledna přijala usnesení k návrhu statutu Nejvyššího kontrolního úřadu ČR, ve kterém přerušuje projednávání tohoto bodu do únorové schůze sněmovny a zároveň žádá ústavně právní výbor o předložení stanoviska k návrhu statutu.
Organizační výbor Poslanecké sněmovny na svém zasedání 11. února 1993 nedoporučil však tento bod zařadit na program dnešní schůze Poslanecké sněmovny, čímž došlo k porušení jednacího řádu Parlamentu.
Navrhuji proto jménem klubu Levého bloku zařazení tohoto přerušeného bodu na pořad jednání dnešní 6. únorové schůze Poslanecké sněmovny, a to za bod č. 8.
Předseda PSP Milan Uhde: Dále se přihlásila s návrhem paní poslankyně Petra Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové, jako již velká část mých předřečníků, chtěla jsem i já Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky navrhnout, aby se svým usnesením zabývala situací v bývalém Severočeském kraji a v sokolovském hnědouhelném revíru. Vzhledem k tomu, že tento návrh byl již předložen několikrát, nebudu další návrh předkládat, ale tímto se ztotožňuji s návrhy, které zde již dříve padly.
Předseda PSP Milan Uhde: Dále se přihlásil s návrhem pan poslanec Trnka.
Poslanec František Trnka: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená vládo, dámy a pánové, předkládám pozměňovací návrh k předloženému programu 6. schůze sněmovny, týkající se informace vlády o koncepci průmyslové, zemědělské a ekologické politiky.
Důvodem k předložení tohoto návrhu je skutečnost, že přes velmi palčivou situaci v klíčových ekonomických oblastech nepředložila vláda dosud podrobněji rozpracovanou koncepci dalšího rozvoje.
Navrhuji tedy, aby program této schůze byl rozšířen o další bod zařazený za bod č. 15, ve kterém by vláda informovala o dalším předpokládaném vývoji v oblastech zemědělské, průmyslové a ekonomické politiky a k tomu předložila příslušné písemné materiály. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Trnkovi a jako dalšího zvu k mikrofonu pana poslance Vačkáře s jeho návrhem.
Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená vládo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že to, co jsem chtěl předložit, předložil pan kolega Recman a obdobně zaznělo, svůj návrh stahuji a nepředkládám další návrh.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vačkářovi, přihlásil se pan poslanec Šoler se svým návrhem, má slovo.
Poslanec Jiří Šoler: Pane předsedo, pane prezidente, vážená vládo, vážení poslanci, také poslanci SPR-RSČ jsou znepokojeni nepříznivým vývojem životního prostředí v některých regionech České republiky. Jedná se zejména o severní Čechy, ale i o situaci v jižních Čechách, na jižní Moravě, svázané s provozem jaderných elektráren. Proto i já se připojuji k návrhu ostatních poslanců, aby informace vlády o neuspokojivém stavu životního prostředí v těchto regionech a otázka dostavby jaderné elektrárny Temelín byla zahrnuta do programu tohoto dnešního plenárního zasedání. Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Dále zvu k mikrofonu pana poslance Jana Vika, aby přednesl svůj návrh.
Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, pane předsedo, navrhuji jménem poslaneckého klubu SPR-RSČ, aby jako bod jedna dnešního pořadu byl zařazen bod přeřazení poslanců ve výborech Poslanecké sněmovny. Dovoluji si upozornit sněmovnu, že již po několik dlouhých měsíců nemá náš klub zastoupení ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Ve výboru ústavně právním jsme zastoupeni pouze jedním poslancem a paradoxně pětičlenný klub pana Vyvadila dvěma. Sám tradičně konstruktivní poslanec Vyvadil navrhoval, že souhlasí s tím, aby v ústavně právním výboru měli jednoho zástupce.
I přesto, že politické grémium z důvodu nesouhlasu Občanské demokratické strany a dalších koaličních stran se nedohodlo na řešení této problematiky, předkládám svůj návrh sněmovně.
Dále navrhuji, aby byl z programu schůze stažen bod původně jako číslo 7, a to volba členů Rady České tiskové kanceláře. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vikovi, další návrh má pan poslanec Jaroslav Vlček. Zvu ho k řečništi.
Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, milí členové vlády, kolegyně a kolegové, dovoluji si podat návrh na ustanovení pracovní komise, která bude paralelně pracovat s komisí ustavenou ministrem Dybou na výběr firmy pro využití bývalých vojenských prostorů Ralsko a Mladá - Milovice. Navrhuji tento bod zařadit za bod č. 14, tj. Interpelace na členy vlády.
Předseda PSP Milan Uhde: Zaznamenal jsem si návrh pana poslance Vlčka. Jako předposlední pan poslanec Budinský přednese svůj návrh.
Poslanec Vladimír Budinský: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená vládo, vážená Poslanecká sněmovno, nechci navrhovat žádný bod. Naopak chci varovat před tím, abychom takto za magického světla televizních kamer zařazovali na program našeho jednání body, které nebyly předjednány a navrhuji...
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, lituji, musím vás přerušit. To je rozprava jenom o navrhování bodů. Vaše poznámka nepřináší žádný bod, nemohu dopustit její pokračování.
Poslanec Vladimír Budinský: Dobře. Pak chci tedy vyzvat, abyste nehlasovali pro body, které byly navrženy, aniž byly doporučeny organizačním výborem. Přimlouvám se v otázce Temelína za zorganizování semináře, protože bez tohoto semináře - (nesouhlasný šum ve sněmovně).
Předseda PSP Milan Uhde: Není možné, pane poslanče, abyste pokračoval. Poslední se přihlásil poslanec Opatřil. Má slovo.
Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená vládo, kolegyně a kolegové, asi zklamu předřečníka, neboť i já bych chtěl doplnit návrh pořadu, a to o bod Informace vlády o stavu ve školství a o celkové školské koncepci. Technicky zařadit za bod č. 15. Myslím si, že stav ve školství nějaké další zdůvodnění nepotřebuje. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Opatřilovi. Faktická poznámka paní poslankyně Kolářové.
Poslankyně Milena Kolářová: Dámy a pánové, mám pouze faktický dotaz, nerada bych byla napomenuta. Tady zazněl komplexní návrh pana poslance Kužílka k řešení jednání o stavu životního prostředí, jako koaliční návrh. Není mi dost dobře jasné, zda se další návrhy v tomto smyslu vylučují nebo ne, protože se domnívám, že první návrh, který zde zazněl, v podstatě řeší celou problematiku dalších návrhů, které zazněly již předtím.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Hlásí se pan poslanec Kužílek s faktickou poznámkou. Rezignuje na ni. O slovo se přihlásil předseda vlády pan Václav Klaus. Uděluji mu slovo.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážená sněmovno, chtěl bych se vyjádřit ke dvěma návrhům, které od vlády požadují něco nového, něco doplňkového, a požadují to za 36 nebo ještě méně hodin. Myslím si, že je naprosto nemožné podat vyčerpávající souhrnnou zprávu o stavu životního prostředí v České republice nebo dokonce životního prostředí v severních Čechách ve čtvrtek v 9 hodin ráno. Pokud nás k tomu donutíte, nepochybně souhrně zpracujeme řadu existujících materiálů, ale v žádném případě to nebude dokument předložitelný seriozně na toto jednání. V tomto smyslu si myslím, že to není realistický úkol. Všichni dobře víme, že jde o farizejské návrhy v situaci, kdy životní prostředí je dlouhodobým problémem této země, a snahu vytěžit jistý politický kapitál z toho, že teď jsou právě - při mém vystoupení nikoliv, ale předtím ano - zapojeny televizní kamery, to se mi zdá klasickou ukázkou nezodpovědného přístupu.
Navrhl bych sněmovně něco jiného. Navrhl bych sněmovně předložit zprávu o tom, co vláda České republiky, případně i federální vláda, udělaly za poslední tři roky v oblasti životního prostředí v severních Čechách, jaké na to byly vyčleněny finanční prostředky, jaké konkrétní ekologické akce byly zahájeny, a případně k tomu dodat, co je připravováno pro rok 1993. To se mi zdá realistický úkol, který si vláda může - ač má zítra celodenní zasedání - vzít za své a je možné, aby vám potom vláda předložila v tomto směru informaci. Zdá se mi, že informaci o stavu životního prostředí v České republice - nedovedu si představit, jak by vláda mohla do čtvrtka do 9 hodin ráno tuto informaci seriozním způsobem vypracovat.
Druhá věc - požadavky na informaci o problematice dostavby jaderné elektrárny Temelín. Vláda se zodpovědně touto problematikou zabývá. Vláda mým dopisem nabídla předsedovi Poslanecké sněmovny minulý týden uspořádání výkladového semináře o této problematice, ale domnívám se, že je zbytečné na vládě chtít, aby ve čtvrtek přednášela informaci o problematice dostavby jaderné elektrárny Temelín. Zodpovědně prohlašuji, že se příslušní členové vlády již dva měsíce velmi intenzívně touto otázkou zabývají. Postupně se dopracovávají a připravují materiály do takové podoby, aby vláda o nich prvně mohla jednat a aby o nich mohla seriozně rozhodnout.
Tyto materiály budou připraveny zhruba během příštího týdne tak, aby se jimi vláda zabývala. Čili všechny ostatní informace, které můžeme v tuto chvíli předložit Poslanecké sněmovně, nebudou informace vlády, budou to maximálně průběžné informace o desítkách projednávaných podkladových materiálů a podkladových studií.
V tomto případě doporučuji, aby skutečná informace o tomto všem byla podána formou vládou navrhovaného semináře. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu předsedovi vlády, ještě se hlásí o slovo pan poslanec Vik, předpokládám, že s návrhem. Technická poznámka.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych chtěl jenom uklidnit pana premiéra Klause, když hovořil, tak byl v záběru kamery, protože vždycky to může snímat jenom jedna kamera. To jenom pro vaše uklidnění, pane premiére.
Předseda PSP Milan Uhde: Může tuto poznámku hodnotit jako vtipnou ten, komu se vtipná zdá. (Potlesk, smích v sále.)
Hlásí se paní poslankyně Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jsem před krátkou dobou nevznesla svůj vlastní návrh, který jsem chtěla této sněmovně přednést. Vzhledem k tomu, že se ukázalo v projevu pana premiéra, že pro něj návrh předložený poslanci vládní koalice není přijatelný, rozhodla jsem se přece jenom svůj vlastní návrh přednést a doufám, že jako takový bude vyhovovat představitelům české vlády, aby mohli tedy souhlasit s takovýmto návrhem.
Navrhuji proto, aby byl na pořad této schůze zařazen bod "Návrh usnesení Parlamentu České republiky k dopadům ekologické situace na občany bývalého Severočeského kraje a Sokolovské hnědouhelné pánve".
Tímto svým návrhem v žádném případě nechci vládu nutit, aby připravila konkrétní analýzu situace v tak krátké době jako je tento čtvrtek, ale chci, aby Parlament zaujal k tomu konkrétní stanovisko a vyvodil z toho konkrétní důsledky, které z toho svým usnesením vyvodit může.
Navrhuji, aby tento bod byl zařazen jako jeden z prvních bodů tohoto pořadu, protože myslím, že asi tři body budou přeřazeny, a to z toho důvodu, že se pan prezident chce zúčastnit jejich projednávání a já se domnívám, že i tento bod by pana prezidenta určitě zajímal.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Buzkové, ještě se hlásí pan poslanec Žižka, uděluji mu slovo.
Poslanec Jaroslav Žižka: Dámy a pánové, já na rozdíl od své předřečnice nepochybuji, že vláda po téměř osmi měsících své činnosti nemá informace o stavu životního prostředí v Severočeském kraji. Chci jenom říci, v čem byl ten můj návrh jiný. Já, na rozdíl od kolegy Kužílka, jsem navrhoval i návrhy na řešení jako součást té informace. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Vzhledem k tomu, že nevidím žádné další přihlášky - ještě pan místopředseda Vlach se hlásí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, dámy a pánové, dovolte mi, abych poté, co navrhovatel prvního komplexního velice rozumného návrhu se nerozhodl modifikovat název toho bodu, abych tak učinil já a požádal o zařazení bodu, který by se jmenoval "Informace vlády o opatřeních, která byla učiněna v oblasti životního prostředí zejména v severních Čechách v posledních třech letech, a o těch opatřeních, která vláda hodlá realizovat v příštím období".
Dále, abych nezdržoval, bych přijal zbytek toho komplexního návrhu, včetně způsobu projednání tak, jak to jako první udělal pan kolega Kužílek.
Ještě snad, když jsem u mikrofonu, jenom pro vysvětlení té situace, samozřejmě, mnoho návrhů, které zde padly, se týkají stejné problematiky. Tak jako i v jiných záležitostech, pokud bude jeden z těchto návrhů přijat, potom hlasování o všech ostatních se tím vylučuje.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi Vlachovi, nevidím žádné další návrhy, končím tedy rozpravu o pořadu dnešní schůze. Budeme hlasovat o zařazení jednotlivých návrhů v takovém pořadí, v jakém byly podány.
Jako první navrhl pan poslanec Kužílek, aby byl program naší schůze rozšířen o bod, který nazval "Informace vlády o stavu životního prostředí v některých oblastech České republiky". K tomuto návrhu připojil doplněk pan mpř. Vlach. Táži se pana poslance Kužílka, zda si přeje, aby o jeho návrhu bylo hlasováno zvlášť, nebo zda si představuje, že spojíme jeho návrh s dodatkem pana mpř. Vlacha.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, já se domnívám, že návrh, tak jak jsem ho zformuloval, a časový rytmus, který jsem navrhl, nenutí nikoho k ničemu, co by se nedalo postupně vysvětlit, objasnit a správně pojmenovat. Proto neshledávám důvod k tomu, aby na tomto návrhu bylo něco korigováno. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji za vysvětlení, budeme hlasovat.
Kdo je pro to, aby byl do programu naší schůze nově zařazen bod, který navrhl pan poslanec Kužílek a připojil k němu návrh na časové začlenění na čtvrteční ráno, ať prosím zvedne ruku. 46.
Kdo je proti zařazení tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 7.
Je zcela zjevné, že tento návrh nezískal nadpoloviční podporu členů Poslanecké sněmovny.
Další návrh podala paní poslankyně Bumbová, navrhuje, aby byl program obohacen o bod "Informace vlády o problematice dostavby jaderné elektrárny Temelín", a aby tento bod byl zařazen před interpelace. Táži se především paní poslankyně Bumbové, zda jsem správně vystihl název a smysl jejího návrhu, protože jsem to zapisoval narychlo, nejsem si proto žádnou formulací jist. Všechny ostatní navrhovatele také žádám, aby kontrolovali, zda jsem nezkreslil jejich návrh.
Budeme tedy hlasovat o návrhu paní poslankyně Bumbové. Kdo je pro zařazení tohoto návrhu do programu, ať zvedne ruku. 86.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 36.
Ptám se, aby bylo dokončeno hlasování, kdo se zdržel hlasování? 55 poslankyň a poslanců se zdrželo hlasování.
Ani tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Jako třetí navrhl pan poslanec Žižka rozšířit program dnešní schůze o bod, který se nazývá "Informace vlády České republiky o stavu životního prostředí v bývalém Severočeském kraji".
Je to principiálně tak, pane poslanče? (A jeho řešení.)
Kdo je pro, aby tento bod byl dodatečně zařazen na program, ať zvedne ruku! 70.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 21.
Je zcela zjevné, že tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Dále navrhl pan poslanec Faifr obohatit program schůze o tento bod: "Situace v ohrožených oblastech a způsoby jejího řešení." Je to tak, pane poslanče? (Je.)
Kdo je pro doplnění pořadu o tento bod, ať zvedne ruku! 77.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 12.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Další návrh vznesl pan poslanec Recman. Navrhuje, aby byl do našeho dnešního programu doplněn bod "Projednání statutu Nejvyššího kontrolního úřadu" a aby byl zařazen za dosavadní bod 8. Je tomu tak, pane poslanče? Kdo je pro přijetí tohoto doplňujícího návrhu, ať zvedne ruku! 76.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 56.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Dále navrhl pan poslanec František Trnka, aby byl zařazen bod (je tu faktická poznámka pana poslance Recmana, prosím).
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vzhledem k tomu, že nebyl přijat můj návrh, mám technickou poznámku. Chtěl bych zařadit bod, a to revokaci usnesení Poslanecké sněmovny ze 3. schůze z 28. ledna 1993 k návrhu statutu Nejvyššího kontrolního úřadu, tj. zařadit bod " Usnesení Poslanecké sněmovny".
Předseda PSP Milan Uhde: Je mi líto, pane poslanče, ale já vám nemohu vyhovět, protože rozprava o programu byla skončena a vy navrhujete doplnění programu.
Pan poslanec Kužílek se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, já se nesmírně omlouvám, nicméně jednací řád v této věci stanovuje jinak. Každý poslanec může kdykoli navrhnout změnu nebo doplnění jednacího řádu. Rozpravu k návrhu programu jednací řád prostě nezná. Omlouvám se, je to spíše tak, jak navrhoval pan poslanec Recman. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Dobrá, beru tedy na vědomí, že pan poslanec Recman navrhl revokaci usnesení Poslanecké sněmovny z minulé schůze. Dám o jeho návrhu hlasovat v tom pořadí, v jakém byl podán, to je na konci.
Pan poslanec Trnka navrhl, aby za bod 15 dosavadního návrhu byl zahrnut bod "Vládní informace o situaci a vývoji zemědělské politiky" a aby k tomu byly předloženy písemné materiály. Je to tak, anebo si, pane poslanče, přejete upřesnění?
Poslanec František Trnka: "Zemědělské, průmyslové, ekologické politiky".
Předseda PSP Milan Uhde: Zemědělské, průmyslové a ekologické politiky. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku! 79.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 73.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku! 23.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Dále se přihlásil pan poslanec Vačkář. Přidal se k dosavadním předneseným návrhům, ale sám vlastní návrh nepřednesl. Rovněž pan poslanec Šoler se přidal k návrhům, které byly předneseny předtím. Další návrh přednesl pan poslanec Vik, navrhl, abychom se zabývali přeřazením některých poslanců Poslanecké sněmovny do jiných výborů.
Kdo je pro to, abychom svůj program doplnili o tento bod, ať zvedne ruku! 75.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 42.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Další návrh, který podal pan poslanec Vik, zní: stáhnout z našeho návrhu programu bod č.7, jímž je volba členů Rady České tiskové kanceláře.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 19.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 64.
Tento návrh nebyl přijat.
Pan poslanec Jaroslav Vlček navrhl rozšířit program schůze o bod, který nazval "Návrh na ustavení pracovní komise pro výběr firem ". Pane poslanče, prosím, zpřesněte, o které firmy šlo, já jsem nezapsal celé znění vašeho návrhu.
Poslanec Jaroslav Vlček: Jde o výběr firmy, která bude spravovat území bývalých vojenských prostorů Ralsko a Mladá. Vláda má rozhodnout v tomto směru do 15. března.
Předseda PSP Milan Uhde: Zachytili všichni poslanci znění, nebo mám zopakovat návrh ještě jednou? Jde o výběr firmy, která bude spravovat území bývalých vojenských prostorů Ralsko a Mladá, přičemž termín zní 15. března. Do tohoto termínu má být věc vyřešena.
Kdo je pro návrh pana poslance Vlčka, ať zvedne ruku. 78.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. 45
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku. 50.
Tento návrh nebyl přijat.
Pan poslanec Opatřil navrhl, abychom rozšířili program dnešní schůze o bod, který jsem já nepřesně zachytil jako školská koncepce. Pane poslanče, prosím, myslím, že by bylo dobré, kdybyste zpřesnil název, abychom přesně věděli, o čem budeme hlasovat.
Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedo, jedná se o školskou politiku a o stav ve školství. O tento bod bych prosil program rozšířit. Jde o informace.
Předseda PSP Milan Uhde: Znění navrhovaného bodu zní: "Informace o školské politice a stavu ve školství". Po tomto zpřesnění se ptám sněmovny, kdo je pro návrh pana poslance Opatřila, ať zvedne ruku. 79.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. 57.
Tento návrh nezískal zcela zjevně nadpoloviční podporu.
Přicházíme k návrhu pana místopředsedy Vlacha, který modifikoval návrh pana poslance Kužílka. Přečtu znění tak, jak jsem jej zachytil. Pan místopředseda mě laskavě bude sledovat. Jde o informaci vlády o opatřeních, která byla učiněna v posledních třech letech v souvislosti s životním prostředím v některých oblastech ČR, a dále informaci o tom, co hodlá vláda v tomto směru dále učinit. Smysl je vystižen.
Budeme hlasovat o tomto návrhu.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku. 157
Kdo je proti, ať zvedne ruku. Nikdo.
Tento návrh byl přijat a pan místopředseda požádal o příležitost k malému zpřesnění.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dovolte mi mluvit odsud z místa. Rozumí se samo sebou včetně navrhovaného způsobu projednání. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Dále vznesla návrh paní poslankyně Buzková, dodatečně. Její návrh jsem zachytil jako návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k vlivům situace v severních Čechách.
Paní poslankyně, je to v návrhu vystiženo, nebo si přejete zpřesnění?
Poslankyně Petra Buzková: Pane předsedo, byl to "Návrh na usnesení Parlamentu ČR k dopadu ekologické situace na zdraví občanů bývalého Severočeského kraje a hnědouhelné pánve na Sokolovsku".
Předseda PSP Milan Uhde: Ano. Děkuji. Zkreslil jsem to proto, že se mi strašně nelíbilo slovo dopad, takže jsem potom už všechno ostatní pozměnil. Omlouvám se.
Budeme hlasovat o návrhu v tom smyslu, jak jej paní poslankyně Buzková zpřesnila.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 79.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. 24.
Tento návrh zcela zjevně nezískal nadpoloviční podporu.
A konečně je tu návrh pana poslance Recmana, jemuž se dodatečně omlouvám za nekorektní snahu, jíž jsem ho málem připravil o možnost tento návrh podat. Naštěstí pan poslanec Kužílek situaci zachránil. Pane poslanče Recmane, vy jste navrhl revokovat usnesení předchozí schůze Poslanecké sněmovny, které se týkalo statutu Nezávislého kontrolního úřadu, a doporučoval projednávat tento bod na dnešní schůzi.
Kdo je pro přijetí návrhu pana poslance Recmana, ať zvedne ruku.
Budete zpřesňovat? Prosím.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, já jsem navrhl bod revokace toho usnesení.
Předseda PSP Milan Uhde: Rozumím, budeme tedy hlasovat o zařazení bodu "Revokace usnesení předchozí schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR". Toto usnesení se týkalo statutu Nezávislého kontrolního úřadu.
Kdo je pro zařazení tohoto bodu, ať zvedne ruku. 45.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 55.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Vyčerpali jsme všechny doplňující a pozměňující návrhy týkající se dnešního pořadu schůze. Budeme hlasovat o celkovém návrhu pořadu, jak vyplynul z rozpravy o pozměňujících návrzích. Tento odhlasovaný návrh dostanete na stůl, jakmile bude technicky vyhotoven.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 121.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. 16.
Návrh dnešní schůze, doplněný o vaše další návrhy, byl přijat.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dříve než přistoupíme k vlastnímu projednávání schváleného pořadu dnešní schůze, sděluji vám, že prezident republiky pan Václav Havel využil svého ústavního práva, požádal o slovo a já mu toto slovo nyní uděluji.
Prezident České republiky Václav Havel: Pane předsedo, paní poslankyně a páni poslanci, vážená vládo, vážení přítomní, předstupuji-li dnes jako první prezident samostatné České republiky poprvé před vás, její první parlament, činím tak s plným vědomím zvláštní vážnosti této chvíle a zvláštní odpovědnosti, kterou mám k vám, kteří jste mne zvolili, i ke všem občanům naší republiky. Využiji této příležitosti k úvaze o naší nové státní existenci a o jejích vyhlídkách.
To se mi však těžko může podařit, nerozhlédnu-li se nejprve po prostoru, v němž se ocitáme a v němž svůj stát budujeme.
Od chvíle, kdy přetekl pohár občanské trpělivosti, veřejnost se vzbouřila proti totalitnímu režimu a tento režim se zhroutil, uplynuly 3 roky. Tři roky plné dramatických změn.
Dráty, jimiž jsme byli obklíčeni, jsme zrušili a naše země se otevřela demokratickému světu. Byla obnovena plná svoboda slova. Rozbili jsme všechny základní nástroje totalitní moci, od všemocné státní policie přes centrální řízení hospodářství až po všechny druhy manipulace společenského života. Zrodila se naše nová parlamentní demokracie. Z protoplasmy velkých antitotalitních hnutí se záhy vynořily obrysy nových politických stran, zatímco strany, které už existovaly, se začaly osvobozovat a transformovat, Po celé zemi rozkvetl svobodný spolkový život. Církve byly zbaveny státního dozoru. Lidská práva byla kodifikována jako trvalý základ demokratického právního státu. Byť pomalu a polovičatě začaly být napravovány i křivdy minulosti, byly například přijaty hlavní rehabilitační i restituční zákony, dík čemuž se ukradený majetek počal vracet svým původním vlastníkům. Byla zahájena velká přestavba celého právního řádu. Přijali jsme koncepci bezprecedentní ekonomické reformy, směřující k obnově soukromého vlastnictví a trhu, a tuto reformu úspěšně uskutečňujeme. Vznikly tisíce soukromých podniků a milióny občanů vstoupily do velkorysého procesu privatizace. Byla zahájena transformace celého zemědělství. Iniciativní zahraniční politikou jsme dosáhli rychlého odchodu okupačních vojsk a významnou měrou jsme se zasloužili o zrušení Varšavské smlouvy i RVHP. Uzavřeli jsme asociační dohodu s Evropským společenstvím, záhy se stali členy Rady Evropy a obnovili či navázali přátelské vztahy s mnoha zeměmi světa. Založili jsme dobré kooperativní vztahy i s našimi bezprostředními sousedy, což přispělo k tomu, že se ve střední Evropě - na rozdíl od jiných částí postkomunistického světa - udržela i v nových podmínkách politická stabilita. Velmi brzy jsme se stali z bezvýznamného sovětského satelitu nezávislou, důvěryhodnou a obecně respektovanou zemí.
I když dnes pochopitelně víme, co všechno jsme mohli udělat jinak a lépe, nemáme důvod mluvit o předchozí éře odmítavě. Položila základ všech systémových změn, které dnes uvádíme v život. Česká republika má rozhodně nač navázat.
Jako občané jsme se vždycky ztotožňovali se státností československou. Československo jsme pociťovali jako svůj přirozený domov a sama myšlenka na jeho rozdělení byla tvrdým útokem na tuto naši identifikaci. Proto mnozí z nás vložili nemálo sil do pokusu přebudovat dosavadní formální federaci na federaci skutečnou a demokratickou, v níž by se všichni cítili dobře. Toto úsilí nevedlo k úspěchu. Historikové s odstupem času posoudí, zda bylo neúspěšné proto, že bylo nekoncepční, nedůsledné nebo v samých svých východiscích tak či onak vadné, anebo proto, že tváří v tvář slovenským tužbám úspěšné prostě být nemohlo. Ať tak či onak, po posledních parlamentních volbách už bylo zřejmé, že se náš dosavadní stát rozdělí. České politické reprezentaci patří uznání za to, že tak náročnou operaci, jakou je rozdělení státu, se jí podařilo v trvalé a trpělivé součinnosti se slovenskou stranou provést pokojným, právním a spořádaným způsobem. Zakládá to důvěryhodnost obou nástupnických států i perspektivu jejich dobrých vzájemných vztahů.
Rozdělení Československa bylo nepochybně pro mnohé z nás bolestivé. Přesto nebylo provázeno z české strany pocitem křivdy, bolestínstvím, výčitkami či dokonce odporem ke Slovensku a ke Slovákům. Pochopili jsme, že Slováci mají právo na samostatnost. I tato okolnost je nesmírně důležitá: kdyby náš rozchod byl provázen trpkostí, zatížilo by to nadlouho naše vztahy, což by se posléze obrátilo proti všem.
Rozdělení Československa nás postavilo před úkol rychle položit některé základní kameny samostatné České republiky. Myslím, že i to se podařilo. Významně jste se o to zasloužili vy, poslanci bývalé České národní rady a dnešní Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky nejen tím, že jste přijali příslušné zákony a schválili příslušné smlouvy, ale především tím, že jste přijali zákon nejdůležitější, totiž Ústavu České republiky. Je to dobrá ústava. Doufejme, že bude dobrým začátkem naší samostatné státní existence.
Jak patrno, prostor, v němž začínáme nový český stát budovat, je slibný. Aspoň pokud jde o jeho exaktně zjistitelné ukazatele a doložitelná politická fakta, která ho vymezují.
Jenže jak je tomu s tou jeho složkou, u níž se dá stěží něco exaktně měřit a prokazovat, ale která je neméně důležitá, protože teprve v ní se vlastně rozhoduje o tom, zda se cítíme ve své zemi dobře? Mám tím na mysli to, co by se dalo nazvat duší společnosti. V jakém je naše společnost vlastně duševním rozpoložení? Jinými slovy: jaké je v onom prostoru, o němž tu mluvím, ovzduší?
Na tuto otázku pochopitelně neexistuje jednoznačná odpověď. Zřejmé jsou však dvě věci. Za prvé fakt, že velká většina našich spoluobčanů pochopila smysl a nutnost všech společenských změn, které uskutečňujeme, a dala jim svůj souhlas, naposled v nedávných volbách. Je obdivuhodné, jak statečně, věcně a rozumně se lidé vyrovnávají s nejrůznějšími obtížemi, které vyplývají jak z rozdělení státu a jeho měny, tak z nového daňového systému, z úsporné rozpočtové politiky a vůbec ze všeho, co provází naši radikální ekonomickou reformu. Je obdivuhodné, jak rychle se ve společnosti probudil k životu potenciál podnikatelské tvořivosti a vůbec smysl pro tržní poměry.
Zároveň je ale zřejmé, že ovzduší, v němž žijeme, příliš zdravé není. Komunistický režim po dlouhá léta systematicky budoval určitou sobě vlastní strukturu životních hodnot a jistot. Byla veskrze pochybná, zotročující, odcizující a nelidská, společnost však přesto byla donucena tak říkajíc v rozporu se svým lepším já si na ni zvyknout a osvojit si ji. Tato struktura se zhroutila. Struktura jiná a lepší však dosud neexistuje a ani existovat nemůže. Z pochopitelných důvodů: takové hodnoty, jako je občanské vědomí a sebevědomí, občanská odpovědnost, důvěra ve vlastní síly a plné vědomí ceny svobody i všech jejích důsledků, nelze prostě vyhlásit či zavést. Rodí se dlouho a obtížně, každý je musí sám v sobě složitě hledat a objevovat, jsou výsledkem dlouhodobého existenciálního a sociálního procesu, odnaučujícího lidi zvolna jejich starým návykům. a životním orientacím a pěstujícího návyky a orientace úplně jiné. Ztráta starého a nepřítomnost nového probouzí ovšem v mnoha lidech pocit vzduchoprázdna, nezakotvenosti, prázdnoty a frustrace. Někteří těmto podvědomým stavům čelí tím, že volají po návratu vlády pevné ruky, která by zjednala zase pořádek. Jiní berou pořádek rovnou do vlastní ruky. U mnoha lidí vyvolává toto vnitřní vakuum dojem, že je všechno dovoleno, a že tudíž mohou dát volný průchod všem svým špatným vlastnostem. A mnozí se pokoušejí najít nějakého snadno rozeznatelného viníka své vlastní frustrace, aby si pak své otřesené sebevědomí léčili jeho pronásledováním.
Velký vzrůst kriminality a organizovaného zločinu, kolektivní násilí, nesnášenlivost, rasismus, antisemitismus, xenofobie a lhostejnost k nim, šířící se korupce, zlatokopecká horečka a názor, že život je džungle a člověk člověku musí být vlkem - to jsou zřejmě jen nejznámější projevy onoho zvláštního stavu, do něhož se dostává společnost v situaci, kdy se zhroutil hodnotový svět totalitního státu a ještě nevyzrál hodnotový svět občanské společnosti. Tento stav má však i jiné projevy, jemnější, nenápadnější, ale možná o to nebezpečnější: rozmáhající se obecnou předrážděnost, atmosféru nedůvěry, podezírání a nekončícího obviňování či skandalizování, malodušnou nevraživost a zatuchlé zápecnictví, křiklounství, určené jen k přehlušení vlastních komplexů, prohlubující se cynismus, demagogii, zkratkovité myšlení, vulgaritu a občas až jakousi zbahnělost veřejného života. Právě tyto jevy se v poslední době, obávám se, povážlivě rozšířily. Není vyloučeno, že to je i daň, kterou platíme za spořádané rozdělení státu. Určité trauma to přece jen bylo a je možné, že tu jde o jeho nepřímý projev. Nebylo by to v naší novodobé historii poprvé, kdy zmenšení naší vlasti vyvolalo podobné duchy.
Nelze se spokojit sociologickým vysvětlením této atmosféry a uchlácholit se nadějí, že to všechno je jen přechodné a dočasné. Nelze dokonce spoléhat ani na to, že lepší legislativa a kvalitnější výkon státní moci samy o sobě vše vyřeší. Je třeba čehosi víc: trpělivě vdechovat nového ducha do politiky a vůbec veřejného života, pěstovat jejich kulturu a znovu a znovu obnovovat jejich duchovní a mravní dimenzi. Obávám se, že málokdo z nás si uvědomuje, jak dalekosáhle politická atmosféra či politický styl ovlivňují celý veřejný život a kolik veskrze konkrétních důsledků může mít politika bez přiměřené míry vnitřní noblesy. Nemyslím si vůbec, že by politici či veřejní činitelé měli být mravokárci, moralisty a kazateli. Domnívám se jen, že by odpovědnost za věci obecné, kterou přijali, měli přijímat v její celistvosti. Jinak se může stát, že všechna namáhavá práce legislativy a exekutivy ztratí smysl, protože přestane dopadat do rodící se občanské společnosti a dotvářet ji, a rozpustí se v obecném mravním marasmu.
Téma mravních východisek politiky a vůbec lidského konání se vynořuje v našich dějinách často, dalo by se dokonce říci, že je jedním z jejích vůdčích motivů. Pocit zvýšené spoluodpověnosti za věci lidského společenství zde možná pramení ze zkušenosti, že pokojný život v našem prostoru je nemyslitelný, není-li mír i kolem nás. Zřejmě to tedy bylo samo naše geopolitické postavení, které nás naučilo nezajímat se jen o nás samé a pěstovalo v nás smysl pro mravní rozměr politiky. Pro Masaryka byl etický základ demokracie samozřejmostí a nedávno to byl Jan Patočka, kdo znovu zreflektoval politický význam pravdy jako veličiny mravní.
Stojíme-li dnes před úkolem formulovat hodnoty, na nichž by měl být založen náš nový stát, chceme-li tyto hodnoty proměňovat v živého ducha naší politiky a chceme-li tím přispívat k mravní rekonstituci naší společnosti, pak nemusíme chodit pro inspiraci daleko. Stačí, když v souladu s preambulí naší nové ústavy navážeme na naše vlastní dobré tradice. Nevznášejí se ve vzduchu, ani netlí jen v zaprášených svazcích knihoven. Jsou součástí genetické výbavy naší společnosti. Jako takové je lze vyprošťovat z hlubin společenského podvědomí, pěstovat je a rozvíjet.
Smysl pro širší souvislosti patří neodmyslitelně k této tradici. Přičemž politika státu, který se nově konstituuje na samém sklonku dvacátého století, by měla být prodchnuta vědomím těchto souvislostí dvojnásob.
Naši planetu dnes obepíná vlastně jediná globální civilizace. Dík tomu nežijí jednotlivé kultury už dávno ve vzájemné izolaci a jejich lokální konflikty nejsou už dávno jen lokální. Cokoli dobrého či špatného se děje kdekoli, má své přímé či nepřímé důsledky všude. Přísně vzato, sdílíme jediný osud a čelíme témuž ohrožení. Sugestivní a zároveň nebezpečně zestejňující tlak této civilizace se přitom dnes stále častěji složitě proplétá a sráží s emancipačními snahami stovek a tisíců kulturních okruhů, které ji tvoří. Nejrůznější národy, etnika a religiózní celky po celém světě povstávají na obranu své nezaměnitelné identity, často vybaveny touž standardní technikou, kterou jim dnešní civilizace nabízí. Jako by se dík civilizačnímu vývoji stával prostor, v němž žijeme, stále těsnější, což vyvolává stále větší vzájemnou nesnášenlivost všech, kteří ho obývají.
Možná, že v kotli tohoto celosvětového zápasu se zvolna a těžce rodí nová éra. Éra multikulturního světa jako světa, který je schopen vstřebávat civilizaci vskutku pluralitním způsobem a v němž si jednotlivé kultury už navzájem nevnucují své kulturní modely jako ty lepší a jiným nadřazené, ale v němž se začínají navzájem chápat a učit se své globální koexistenci, vynucované potřebou společného boje proti společným ohrožením. Možná, že se tak zvolna rodí jakási planetární metakultura jako prostředník společné odpovědnosti za osud lidstva.
Leckomu se může zdát, že úvahy tohoto druhu mají pramálo společného s každodenními starostmi dnešní České republiky. Já si to nemyslím. Stačí například analyzovat způsob myšlení, který vedl předchozí režim k politice, jež svými důsledky zničila severní Čechy, aby bylo zřejmé, že to byl především totální nedostatek vědomí širších souvislostí, přesahujících horizont jednoho lidského života či jedné lokality, který způsobil to, co se stalo a co je dnes veskrze vážnou starostí naší vlády. Ale nejen to: lze doložit, že nedostatek širší odpovědnosti, té, která by měla spolutvořit metakulturu dnešního světa, se může svými přímým i či nepřímými důsledky neblaze dotýkat téměř všeho. Aby mi bylo dobře rozuměno: nevyzývám k tomu, abychom se pokoušeli mesianisticky řešit problémy, které jsou evidentně za hranicí našich možností, sil a vlivu. Domnívám se jen, že bychom určité věci měli prostě vědět. Bude-li naše každodenní politické rozhodování prodchnuto vědomím komplexnosti věcí tohoto světa, pokornou úctou k jejich řádu a pocitem širší odpovědnosti, která z toho vyplývá, bude to stačit. Bude to stačit k tomu, abych m o věcech, jimiž se bezprostředně musíme zabývat, nebo na něž máme vliv, rozhodovali lépe. A bude to stačit i k tomu, abychom si obzor vlastního vlivu sami z pohodlnosti nezužovali.
Zajisté chápete, že přimlouvám-li se tu - ostatně jako už tolikrát v minulosti - za prohloubení duchovního a mravního rozměru politiky, tedy za oživení našich dobrých tradic, pak tím zároveň varuji před oživením našich tradic špatných: přízemnosti, provincialismu, šosácké přihrbenosti, poníženosti před mocnými a povýšenosti k bezmocným, úhybného myšlení, snahy proklouznout dějinami za každou cenu i za cenu ztráty vlastní tváře.
Jedním z úkolů, s nímž jsme se během uplynulých tří let nedokázali vskutku důsledně a přitom civilizovaně vyrovnat, je pohled do tváře naší vlastní minulosti. Tento dluh přispívá k obecné nervozitě. A také v této oblasti se zatím prosazují spíš naše špatné tradice, než naše tradice dobré. Jako odstrašující příklad těchto špatných tradic mohou posloužit některé jevy z doby poválečné, od nemorálního stanoviska daného větami typu co bylo, bylo nebo co jsme si, to jsme si, přes stejně nemorální hony na čarodějnice spojené s různými hanebnými excesy, až po kupčení s vlastní minulostí, kdy například pouhý konjunkturální příklon k nově nastupující totalitě proměňoval mnohé kolaboranty v odbojáře a skuteční odbojáři byli znovu pronásledováni, nejednou dokonce bývalými kolaboranty, ať už jako nepohodlní svědci jejich minulosti nebo jako jejich živoucí výčitka svědomí.
Něco takového se už nesmí opakovat. Je v zájmu hygieny našeho budoucího vývoje, aby vina a odpovědnost byly jasně a přesně pojmenovány, aby byl dán průchod spravedlnosti a naše společné povědomí si osvojilo princip, že žádný zločin ani žádná zásluha nesmějí zůstat zapomenuty. Je třeba oddělit vinu mravní, politickou a trestní a nalézt k nim adekvátní přístup. Je třeba, aby se všichni, kteří vzdorovali totalitní moci, dočkali satisfakce. Je třeba otevřít prostor i pro pokání a odpuštění. Musíme zabránit možnosti nového bezpráví a ponižování lidské důstojnosti a čelit nebezpečí, že různí náhle se objevivší mstitelé národa budou zase svévolně a bezostyšně osočovat ty, kteří se pokoušeli - ať lépe či hůř - dělat něco pro návrat demokracie.
Považuji za velmi důležité, že se Poslanecká sněmovna tímto úkolem znovu obírá a hledá způsob, jak se kulturně a zároveň důsledně vyrovnat s naší minulostí. Nepodaří-li se nám to, nemáme ani naději na kulturní budoucnost.
Paní poslankyně, páni poslanci, všechny naše polistopadové vlády, parlamenty a ostatní orgány státu se právem zabývaly velkými systémovými změnami, kterými prochází naše hospodářství, jako svou nejdůležitější prioritou. Dnešní česká politická moc se navíc musela přednostně zabývat náročným procesem dělení státu. V návalu této práce nezbývalo pochopitelně mnoho času na klidné uvažování o některých koncepčních otázkách, přesahujících rámec změn makroekonomických či obecně systémových, tedy změn forem hospodářského života, a dotýkajících se - dovolíte-li mi tuto poněkud zjednodušující formulaci - i jeho samotného obsahu. Leccos v tomto směru muselo být řešeno ad hoc, na poslední chvíli, pod tlakem aktuální situace, tedy nikoli na pozadí jasného vědomí širších souvislostí a určitějších představ o žádoucích vývojových směrech.
Celý život jsem kritizoval pýchu novověkého člověka, který si myslí, že jeho rozum je schopen všechno obsáhnout, pochopit komplexně život a svět, vymyslet jejich lepší podobu, odvodit z toho nějaký plán pro budoucnost, tento plán předat státu jako jeho nejvhodnějšímu uskutečňovateli a posléze ho - bez ohledu na skutečný běh života - vnucovat společnosti. Rozhodně se tedy nepřimlouvám za centrální plánování budoucnosti a rozhodně nepovažuji stát za tak jasnozřivý subjekt, že jedině on nejlépe ví, co život potřebuje a kam by se měl - ubírat. Domnívám se pouze, že v životě národů a společností bývají chvíle velkých historických zvratů či rozcestí, kdy jsou prostě donuceny přemýšlet o struktuře svých zdrojů a možností, o samotné své ekonomické totožnosti, o svých lepších či horších perspektivách, a ovšem i o ekonomických nástrojích, jimiž vývoj co nejlépe směrovat, Anebo si snad nezřizují lidé, národy a společnosti stát právě proto, aby jim pomáhal řešit věci, které nelze řešit bez domluvy a kooperace všech?
Jsem přesvědčen, že i my se dnes ocitáme v přelomové situaci a musíme se zamyslet nad tím, kde stojíme, jaké máme šance a kudy bychom se měli ubírat.
Není to úkol, který přísluší jen vládě nebo na který může stačit vláda sama. Je třeba něčeho víc: vytvořit koncepční prostředí. Totiž klima, které bude provokovat jednotlivce, nezávislá vědecká pracoviště, podnikatelské subjekty, zainteresovanou veřejnost, sdělovací prostředky a posléze i zastupitelské sbory a státní správu k tomu, aby uvažovaly strategicky a víc se zamýšlely nad tím, co je dlouhodobě a z hlediska celku perspektivní a co nikoliv.
Jsou otázky, kterým se prostě nevyhneme. Například: budeme zemí převážně tranzitní, a budeme proto podporovat modernizaci letišť, stavbu dálnic, připravovat se urbanisticky na budoucí stavbu rychlodrážních systémů a usnadňovat už teď rozvoj příslušné infrastruktury? Budeme se orientovat - v duchu některých prognóz světového vývoje - spíš k určité regionální autonomizaci hospodářského života, anebo půjdeme cestou rychlých vstupů do nadnárodních integrovaných celků? Do jaké míry vsadíme na turismus a podporu všeho, co z něj může udělat mocný zdroj prosperity? Opřeme se o potenciál dovednosti a vynalézavosti našich lidí a budeme podporovat především malé a střední výrobce a podnikatele? Jakou perspektivu má naše elektronika a radiotechnika? Jak se postavíme k našemu leteckému průmyslu?
Jaké vývojové možnosti má náš těžký průmysl? A co téma v těchto dnech obzvlášť živé, totiž energetika? Nejde přece jen o to, zda dostavíme či nedostavíme Temelín. Jde o to, zda máme názor na budoucí vývoj naší energetiky jako takové. Na které energetické zdroje se pokusíme orientovat víc a na které méně? Jak budeme podporovat vše, co směřuje k energetickým úsporám? Jak podpoříme decentralizaci zdrojů a jejich konkurenci? Jak aspoň dočasně zvýhodníme všechny, kdo se vydají cestou budování lokálních a ekologicky přijatelných výrob energie? Jakým tempem - v závislosti na celkové energetické koncepci - má postupovat útlum těžby v severočeské hnědouhelné pánvi a odsiřování, či naopak odstavování příslušných tepelných elektráren? Jakými ekonomickými nástroji lze podporovat tvorbu nových pracovních příležitostí pro horníky? Zdá se mi, že na žádnou z těchto otázek nelze odpovídat, izolovaně bez určitého názoru na hospodářskou a tudíž i energetickou budoucnost naší země.
Okolnost, že komunismus postavil celé naše hospodářství na hlavu, kombinovaná s okolností, že svou ekonomiku budujeme v rámci nového státního útvaru, nás staví podle mého názoru před úkol obohacovat naši ekonomickou reformu i o tento druh přemýšlení. Jeho případné výsledky pak mohou být jedním z dobrých vodítek jak v ekonomickém rozhodování exekutivy, např. při posuzování privatizačních projektů, tak při legislativní tvorbě jakožto tvorbě pravidel, jimiž se svobodná hra tržních sil řídí. Čímž se vlastně oklikou vracím ke svému starému tématu: není hry tam, kde není pravidel. A nemohou být dobrými pravidly ta, která nevyrůstají z určitého názoru na sám smysl dané hry. V našem případě z širší odpovědnosti za budoucí osud našeho společenství. I kořeny těchto pravidel tedy tkví ve sféře mravní. Ostatně bez určitého morálního klimatu nemají ani ta sebelepší pravidla valnou naději na to, že budou dodržována, a že se tedy nestanou jen hromadou popsaného papíru.
Všichni víme, že demokratický, právní a prosperující stát je v dnešním světě myslitelný jen jako stát v nejširším slova smyslu kulturní. Tedy jako stát, který chápe přímo existenční význam, který pro jeho budoucnost mají takové oblasti, jako je školství, zdravotnictví, sociální péče, vědecký výzkum a kultura jako taková. Všichni víme, že i tyto oblasti se dnes u nás musí radikálně transformovat, odpoutat od státu, naučit se nespoléhat jen na to, že stát všechno automaticky zaplatí, a že se musí přizpůsobit úplně jiným podmínkám, než jaké měly dosud.
To ale opět neznamená, že pouhé mechanické snížení státních dotací samo zařídí všechno ostatní. Tak bychom mohli docela snadno vylít s vaničkou i dítě. Jsem přesvědčen, že i zde se musí úsporné hospodaření s penězi daňových poplatníků odvíjet od konkrétních transformačních koncepcí. Nejprve je třeba vytvářet legislativní předpoklady k tvorbě a využívání pluralitních zdrojů, odpoutaných od státního rozpočtu anebo jen volně s ním spojených a jasně cílených, a potom teprve dotace snižovat. Jsou například školy, vědecké ústavy či kulturní instituce, které vědí, jak by se mohly v nových podmínkách ekonomicky udržet, kdyby k tomu měly zákonnou možnost, Vzít jim dotaci a nedat jim zároveň tuto možnost, považuji za velmi nebezpečné.
V této věci nám zůstala zákonodárná moc hodně dlužna.
Dovolte mi nyní, prosím, několik vět o české zahraniční politice. Samostatná Česká republika, jak se dnes často zdůrazňuje, se ocitá ve srovnání s Československem zřetelněji v západní části Evropy, k jejímž duchovním tradicím a politickým hodnotám se proto právem hlásí ještě důrazněji, než jak jsme to činili dosud. Její zahraniční politika chce být přitom konkrétní, věcná, neokázalá, ale zároveň sebevědomá v tom smyslu, že se nemíní chovat k Západu jako ponížený prosebník, ale jako jeho rovnoprávná součást, která má v jeho rámci - tak jako kterákoli jiná - právo na vlastní názor.
Cíle zahraničně politické koncepce naší vlády jsou dobré. Rád bych přispíval k tomu, aby střízlivost a uměřenost této politiky nevedla k postupné ztrátě jejího vnitřního étosu, a tím i ke ztrátě zajímavosti, a aby posléze neupadala do podezření, že realistické vědomí vlastních možností ji vede až na pokraj provincialismu. Rád bych přispíval k tomu, aby si česká zahraniční politika zachovávala integrálního ducha i dobrý styl, jakož i k tomu, aby bylo zřejmé, že je založena - v souladu s politickými hodnotami, k nimž se hlásí na jasném vědomí spoluodpovědnosti za osud lidského společenství. Nebude-li toto dostatečně zřejmé, stěží si vydobude naše nová republika obecný respekt.
Myšlenka, že nejsme prosebníky, ale partnery, kteří mají také co nabídnout a kteří se chtějí podílet rovnoprávně s jinými na společném rozhodování, provázela naši polistopadovou zahraniční politiku od samého počátku, a je tudíž dnes na co navázat. Domnívám se dokonce, že tento důstojný postoj bychom měli projevovat sice noblesně, ale ještě důrazněji. A to nejenom směrem k Evropskému společenství, jak to bylo ostatně už několikrát učiněno, ale i směrem k NATO. Nemůžeme se omezovat jen na opakované deklarování své touhy stát se brzy jeho řádným členem a jinak pro to nedělat nic. Tím bychom vyvolávali víceméně oprávněný dojem, že nám běží jen o ochranný deštník této aliance, aniž jsme sami ochotni se v jejím rámci nebo spolu s ní v něčem angažovat. Chceme-li něčí pomoc, musíme sami také něco nabídnout. Neumím si představit, že by o nás mohl být v brzké době zájem, pokud bychom se už teď viditelně nehlásili ke svému dílu spoluodpovědnosti za evropské věci a nedávali najevo své odhodlání dělat sami něco pro mír, svobodu a bezpečnost na našem kontinentě.
Myslím si, že naše zahraniční politika by měla být opět iniciativní, ale zároveň už poučenější. Myslím si, že bychom se měli aktivně podílet na práci OSN i KBSE, že bychom se měli opět viditelně zapojit do diskusí o evropské budoucnosti, že bychom měli na půdě Rady Evropy, jejímž členem se zřejmě brzy staneme, a dalších podobných organizací, dát jasně najevo, že respekt k lidským právům, úctu k právnímu řádu a vědomí nedělitelnosti lidské svobody skutečně považujeme za samu osu těch hodnot, které sdílíme se Západem, a nikoli jen za jakousi nutnou nadstavbu či dekoraci, jejichž formální zdůrazňování by nám mělo usnadnit ekonomické začlenění do západního světa.
Rovněž se nemůžeme podle mého názoru zříkat naší spoluodpovědnosti za stabilitu ve střední Evropě a našeho bytostného zájmu na stabilitě i v té její části, která je na východ od nás. Doufat, že Česká republika může být rychleji včleněna do západních ekonomických, politických a bezpečnostních struktur jen tehdy, vymaní-li se z prostředí, které ji obklopuje, a zapomene-li na ně, by bylo čirou iluzí. O jakousi novou výspu na pomezí dvou světů bude Západ stěží stát a ani v našem zájmu není být rizikovým pomezím západního světa či dokonce nárazníkem, za nímž je jen cosi, co se s trochou despektu nazývá Východ. Nedomnívám se vůbec, že musíme někomu přizpůsobovat svůj krok, nechat se kýmkoli svazovat či omezovat nebo se skrývat v houfu v naději, že jen v houfu lze čehokoli dosáhnout. Myslím si pouze, že nám nesmí být lhostejné, co se děje kolem nás, že jsme povinni se svými sousedy kooperovat, udržovat s nimi trvalý politický dialog, vyměňovat si zkušenosti, a pokud to bude pro všechny výhodné, koordinovat s nimi své kroky.
Demokratičnost státu je posuzována vždycky také - a právem podle toho, jak dotyčný stát dokáže vycházet, aniž by cokoli slevoval ze svých zásad a ze své identity - se svými nejbližšími sousedy. Přezíravost ke komukoli není vstupenkou nikam.
Nemusím zajisté zvlášť zdůrazňovat, jak důležité v tomto směru je, abychom udržovali a rozvíjeli všechny dobré vazby, které nás spojují s naším sousedem nejbližším, se Slovenskou republikou.
Přispějeme-li svým dílem ke klidnému vývoji ve střední a východní Evropě, pak nás to nejen nevzdálí Západu, ale naopak k němu přiblíží, Pocitem širší odpovědnosti, o níž jsem se tu už vícekrát zmínil a k níž nás dnešní neradostný stav světa naléhavě volá, by podle mého pevného přesvědčení měla být prodchnuta i naše zahraniční politika. Naše geografické postavení není neštěstí, ale naopak výzva k osobitým výkonům.
Vážená Poslanecká sněmovno, na závěr bych se rád zmínil stručně o tom, jak rozumím ústavnímu a politickému postavení prezidenta České republiky. Český prezident není šéfem exekutivy či vůdcem parlamentní většiny, není to instituce, které občané svěřili ve všeobecných a přímých volbách rozhodující vliv na politiku státu a její bezprostřední výkon. Ty jsou svěřeny vládě kontrolované parlamentem. To ale neznamená, že prezident je pouhou formální dekorací státu. Je nepřímo voleným ústavním činitelem s velmi specifickým posláním a postavením. Jako ten, kdo jmenuje vládu, za jistých okolností rozpouští Poslaneckou sněmovnu a sám je po dobu svého funkčního období nepočítám-li se zvláštní případ velezrady neodvolatelný, měl by podle mého mínění být především prostředníkem kontinuity státní moci, hlavně v případě střídání vládnoucích politických sil nebo v případě politických krizí, tedy určitou zárukou politické stability v zemi, představitelem identity a integrity státu, jakousi konstantou politického systému, jeho "pevným bodem " či instancí "posledního odvolání". Z tohoto jeho ústavního postavení vyplývá, že spíš než autorem konkrétních politických řešení by měl být zárukou jejich legitimity, ochráncem prostoru a pravidel jejich tvorby, strážcem politické kultury, která tuto tvorbu provází.
Při výkonu svých pravomocí musí pochopitelně prezident úzce spolupracovat s vládou, nejen proto, že mnohé z jeho úkonů vyžadují spolupodpis ministerského předsedy, ale především proto, že jeho úkolem je ctít rozhodnutí občanů ve volbách, a tudíž i politiku, která z tohoto rozhodnutí vzešla.
Pokud jde o parlament, domnívám se, že právo vracet zákony k novému projednání by mohlo přibližovat prezidenta parlamentu a vůbec celému legislativnímu procesu. Bude-li mít totiž prezident i parlament zájem na tom, aby se žádný zákon nevracel, pak se budou muset navzájem seznamovat se svými stanovisky dříve, než je zákon přijat. Podpisem zákona se navíc prezident nezavazuje pouze k jeho dodržování, jak je tomu v případě, že toto právo nemá, ale dává tím i najevo, že se zákonem souhlasí, a je tudíž schopen za ním opravdu s přesvědčením stát před domácí i zahraniční veřejností. Právo suspenzívního veta chápu tedy pozitivně: jako výzvu ke spolupráci mezi parlamentem a prezidentem, nikoli jako příležitost k jejich konfrontaci.
Z ústavního postavení prezidenta podle mého přesvědčení vyplývá, že prezident se nemůže chovat jako politická strana, tedy jako jeden ze subjektů, soutěžících o politickou moc, a že by pokud možno neměl vstupovat do každodenních politických pří, nebo se dokonce s nějakou existující stranou přímo identifikovat. Spíš by se měl soustředit na témata takříkajíc systémová a obecně hodnotová, tedy na to, co tak či onak souvisí se základními existenčními otázkami státu, jeho demokratickou identitou a politickou stabilitou. Svého vlivu by měl využívat obezřetně, přičemž by se měl - jako ten, kdo není odkázán na proměňující se politické nálady voličů orientovat spíše na zájmy všeobecné a dlouhodobé, související s duchovními a mravními hodnotami, na nichž je stát založen, jeho dlouhodobými perspektivami a jeho mezinárodní prestiží.
Dámy a pánové, zajisté si spolu se mnou uvědomujete zvláštní odpovědnost, která na nás leží. Uvádíme v život nový ústavní systém nově konstituovaného státu, zakládáme nový politický systém a vazby, vztahy, zvyklosti a pravidla, která mu dáváme, předurčují možná jeho podobu na dlouhá léta a desítiletí. Nerozhodujeme tedy jen o tom, jaký obsah my sami dáme svým funkcím a institucím a jakou tvář vtiskneme své práci, ale do značné míry i o tom, jaký obsah a jakou tvář budou mít v době, kdy budeme už dávno vystřídáni našimi následovníky. Je to velká odpovědnost, ale zároveň historická příležitost, která jen tak často někoho nepotká.
Přeji nám všem, abychom této příležitosti využili dobře, nezklamali ty, kteří nám důvěřují, a zůstali věrni všem dobrým předsevzetím, s nimiž jsme přijali svůj úkol.
Děkuji vám za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu prezidentu Václavu Havlovi za jeho slova.
Nyní přistoupíme k projednání prvního bodu pořadu, a tím je
Sněmovní tisk č. 95. K tomuto bodu jsme tento sněmovní tisk obdrželi a z pověření vlády odůvodní předložený návrh ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedo, vážený pane prezidente, vážená sněmovno, návrh vlády České republiky, který je předmětem jednání Poslanecké sněmovny, konstatuje, že Česká republika nebude sukcedovat do smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o výstavbě a provozu Soustavy vodních děl Gabčíkovo - Nagymaros a na ni navazujících smluvních dokumentů a že Česká republika neuplatní vůči Slovenské republice majetkové nároky vztahující se ke společným investicím, vyplývající ze smlouvy v souladu s ústavním zákonem o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodem na Českou republiku a Slovenskou republiku.
Návrh vychází z toho, že z hlediska mezinárodně právního se jedná o lokalizovanou smlouvu, která se vztahuje pouze k území Slovenské republiky. Rovněž podle územního principu zakotveného ve zmíněném zákonu o dělení majetku federace přechází nemovitý majetek na nástupnický stát, na jehož území se nachází.
Z obsahu nóty ministerstva zahraničních věcí Slovenské republiky ze dne 4. ledna t. r. se dá usuzovat, že s tímto stanoviskem se ztotožňuje i slovenská strana. (Předsedající: páni poslanci, paní poslankyně, klid, není možné rušit řečníka hlasitým hovorem.)
Sukcese do této smlouvy by znamenala plné vtažení České republiky do sporu s Maďarskou republikou, který by dlouhodobě zatěžoval vzájemné vztahy, které v současné době lze považovat za dobré a obě strany mají zájem o jejich další rozvoj.
Doporučuji, vážené poslankyně a vážení poslanci, abyste s tímto vládním návrhem vyjádřili souhlas. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi. Oznamuji, že tento vládní návrh dalšího postupu v projednávané věci byl k projednání přikázán zahraničnímu výboru a ústavně právnímu výboru.
Usnesení obou výborů vám byla rozdána a obsahují návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Táži se nyní zástupců obou výborů, zda se k věci chtějí vyjádřit. (Jde o zahraniční výbor a ústavně právní výbor.)
Hlásí se paní poslankyně Janů. Uděluji jí slovo.
Poslankyně Ivana Janů: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, chtěla bych za zahraniční výbor, ale rovněž za ústavně právní výbor a za třetí výbor, který z vlastní iniciativy projednal zmíněný návrh (a to byl výbor rozpočtový), říci, že všechny tři výbory přijaly identická usnesení, která máte před sebou.
Jako zástupce těchto tří výborů bych chtěla spolu s panem ministrem doporučit vašemu schválení návrh usnesení v tom smyslu, že všechny tří výbory doporučují, aby sněmovna souhlasila s tím, aby naše republika nesukcedovala do této smlouvy. Jedná se o smlouvu lokalizovanou a zároveň o smlouvu prezidentskou, takže je potřeba, abychom svým usnesením potvrdili návrh, který vám byl rozdán.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Janů a otevírám rozpravu. Táži se, kdo se do ní hlásí. (Nikdo.) Nejsou přihlášky do rozpravy.
Proto rozpravu uzavírám a budeme hlasovat o návrhu usnesení.
Kdo souhlasí s předloženým návrhem usnesení, ať zvedne ruku! 103.
Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku! Nikdo.
Usnesení bylo přijato a ukončili jsme projednávání tohoto bodu.
Dalším bodem je
Z pověření vlády podá informaci ministr vnitra pan Jan Ruml. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, premiér vlády České republiky mě pověřil, abych vás informoval o mezinárodně politických aktivitách České republiky v oblasti ilegální migrace, a především o jednání se SRN.
Nejprve bych chtěl poznamenat, že migrace je běžný sociální jev. Překročí-li určitou mez, změní-li se v masový nekontrolovatelný pohyb obyvatel opouštějících svoji zemi, stává se nanejvýš nebezpečným, destabilizujícím faktorem všude tam, kde se tyto migrující osoby objevují. Spouštějícími mechanismy bývají válečné konflikty, neúnosné ekonomické podmínky anebo nepřijatelná ekonomická situace.
Masovou migraci provází další negativní společenské jevy, které radikalizují situaci v regionech, do nichž se tyto osoby nelegálně přesouvají. Různé typy kriminality a sociální labilita, která ve svých důsledcích vede k projevům fašizujících ideologií a interetnické a rasové nesnášenlivosti.
Zesilující migrační pohyb a nárůst negativních společenských jevů kulminovaly především v SRN. Vyvolávají akutní potřebu mezinárodní spolupráce v azylové oblasti. Nutno podotknout, že aktuálně je tato spolupráce podněcována především německou vládou, protože situace způsobená přítomností 450 000 cizinců, kterou není německá společnost schopna integrovat, nabývá velmi vážných politických i sociálních rozměrů.
Samotní migrující jsou poněkud zvláštní kategorií obyvatelstva. Špičku tvoří úzká vrstva intelektuálů a odborníků, kteří nemívají problémy s integrací do zemí, do nichž přicházejí. Podstatnou část migrujících osob ovšem tvoří nejlabilnější část obyvatelstva té které země reprezentující převážně takové sociální vrstvy, které mají s integrací v jiných sociálních systémech závažné problémy. Mezi těmito osobami se celkem snadno ztrácejí asociální a kriminální skupiny či jedinci, z nichž mnozí migrační situace využívají k páchání závažné trestné činnosti.
Česká republika vzhledem ke své geografické poloze a poměrně liberální a zahraniční a vízové politice a neexistenci ostrahy česko-slovenské hranice se stává tranzitní zemí pro tisíce cizinců směřujících do zemí západní Evropy. V poslední době též zaznamenáváme vyšší počet migrujících osob, které na území České republiky zůstávají delší dobu, nebo ji dokonce považují alespoň na přechodnou dobu ze svého hlediska za zemi cílovou. A to vše spolu s měnící se azylovou politikou SRN nutí vládu České republiky jak k jednání se SRN, tak i k dalším mezinárodním aktivitám.
Politika vlády v oblasti migrace zahrnuje dva aspekty zahraničně politický a vnitrobezpečnostní.
Z iniciativy Spolkové republiky Německo se v říjnu 1991 konala v Berlíně konference ministrů vnitra evropských zemí. Jejím cílem bylo vytvoření systému, který by zabraňoval ilegální migraci ze zemí a přes země střední a východní Evropy. Přijetím závěrečného komuniké byl vytvořen základ pro budování moderní kontroly na hranicích, trestní postih převaděčů a vytváření readmisních dohod.
Na následných pracovních schůzkách expertů, jichž se účastnili zástupci i z tehdejšího Československa, byl připraven návrh rezoluce, který byl předložen ministrům vnitra na konferenci v Budapešti v únoru 1993. Tento proces dostal na konci roku 1992 zcela novou dimensi. V Německu došlo ke shodě koaličních stran a opoziční SPD na novém návrhu zpřísněného azylového zákona. Podstata zákona spočívá v tom, že země Spolkové republiky Německo nebudou na své území přijímat uprchlíky, pokud přijdou z tzv. třetího bezpečného státu, přičemž správní řízení o odmítnutí azylu těmto osobám bude vedeno z první bezpečné země, kterou uprchlík prošel. Vzniká tak paradoxní situace, že zákon přijatý v jedné zemi bude mít závažný dopad na situaci v zemích jiných.
Jednání mezi německou a českou stranou bylo zahájeno dne 22. ledna 1993 v Bonnu. Setkal jsem se se svým německým kolegou, ministrem vnitra Rudolfem Seitersem. Cílem německé strany je uzavřít s Českou republikou bilaterální dohodu o zpětném předávání cizinců. Ministr Seiters ubezpečil, že Německo nechce řešit své problémy na úkor České republiky, a proto je ochotno poskytnout České republice jak finanční a administrativní, tak i materiální pomoc.
Dále požadoval rychlý postup při dalším jednání, protože situace s ilegální migrací v Německu začíná být kritická. Vyjádřil jsem pochopení pro tíživou situaci ve Spolkové republice Německo. Zároveň jsem zdůraznil, že Česká republika chápe tento problém jako problém celoevropský, a proto podmiňuje podpis dohody se Spolkovou republikou Německo o předávání cizinců podpisem obdobných readmisních dohod mezi státy střední a východní Evropy. Dále jsem zdůraznil, že toto řešení musí směřovat do budoucnosti a v žádném případě se nemůže vztahovat na 450 tis. osob, které budou nuceny po přijetí nového azylového zákona Německo opustit. V případě části těchto osob je Česká republika ochotna vyjít vstříc německé straně uzavřením dohody o policejním průvozu ad hoc za podmínky, že Spolková republika Německo zabezpečí podobné dohody i s ostatními státy až do zemí původu, že průvoz uhradí a že celá akce bude nejdříve vyzkoušena.
Informoval jsem ministra Seiterse problému zabezpečení hranic mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Fyzická ochrana této hranice je pro nás lidsky citlivou a politicky velmi komplikovanou záležitostí. Vláda České republiky se tímto problémem samozřejmě intenzivně zabývá.
Dále jsem informoval ministra Seiterse o tom, že pro vládu je připravován materiál o nové koncepci vízové politiky České republiky.
Na tyto rozhovory navazovalo setkání zástupců obou stran na nižší úrovni v Praze dne 11. 2. 1993. Česká strana opět zdůraznila, že v současné době nemíní se Spolkovou republikou Německo uzavřít bilaterální dohodu a upřednostňuje uzavření multilaterální readmisní dohody mezi státy střední a východní Evropy. Obě strany se domluvili, že tento návrh na vytvoření pracovní skupiny pro přípravu takové smlouvy bude prezentován Spolkovou republikou Německo na konferenci v Budapešti.
Následovalo setkání ministra zahraničních věcí ČR pana Zieleniece s ministrem zahraničních věcí panem Kinkelem. Česká strana prosazovala multilaterální celoevropské řešení azylové otázky, týkající se nejen tranzitních zemí, nýbrž i zemí původu žadatelů o azyl ve Spolkové republice Německo. Německé straně bylo řečeno, že opatření, která by ostatní, především sousední, země, stavěly před hotovou věc, mohou být vnímána jako opatření jednostranná. Kromě technického aspektu azylového problému byla oboustranně zdůrazněna i potřeba brát v potaz zahraničně politický aspekt a podtext. Ministr Kinkel navrhl setkání ministrů vnitra a zahraničí ČR, Polska, Rakouska, Švýcarska a Spolkové republiky Německo v Bonnu. Ujistil, že Spolková republika Německo je připravena azylový problém řešit komplexně.
Proces zahájený v Berlíně v r. 1991 vyvrcholil ve dnech 15 - 16. února 1993 konferencí o ilegální migraci v Evropě v Budapešti. Závěrečná rezoluce této konference obsahuje konkrétní doporučení k potírání ilegální migrace. Jedná se o následující okruhy problémů:
1. kriminalizace pašování ilegálních migrantů
2. vzájemná pomoc v trestných věcech pro postihování pašování ilegálních migrantů
3. vytvoření speciálních jednotek pro potírání aktivit sítí ilegální migrace.
4. výměna informací o ilegální migraci
5. postupy pro zlepšení kontroly na státních hranicích
6. readmisní dohody
7. ochrana vnějších hranic mimo uznané hraniční přechody
8. povinnosti dopravců při zabraňování ilegální migrace.
Účastníci se shodli na vytvoření pracovních skupin, které budou monitorovat realizaci přijatých doporučení.
Ve svém projevu v Budapešti ministr Seiters explicitně hovořil o možnosti uzavřít multilaterální readmisní dohodu. Na jeho návrh pak byla vytvořena pracovní skupina, která se bude zabývat přípravou takové smlouvy. Při neoficiálních rozhovorech německá strana nabídla, že bude podporovat kandidaturu ČR na významné místo v pracovní skupině pro střední Evropu. Česká strana tento návrh přivítala. Ministr Seiters uvedl, že Spolková republika Německo netrvá principiálně na uzavření bilaterální smlouvy mezi ČR, pokud bude rychle uzavřena smlouva multilaterální.
Při neformálních dvoustranných rozhovorech v Budapešti jsem navrhl setkání ministrů vnitra tranzitních států s pracovním názvem Pražská iniciativa. Schůzky, která by se měla uskutečnit 16. března v Praze, se zúčastní ministři vnitra Polska, Slovenské republiky, Rakouska, Maďarska, Slovinska a České republiky. Hlavním tématem těchto politických rozhovorů bude otázka, zdali a za jakých podmínek je možné uzavřít mezi těmito státy multilaterální readmisní dohodu nebo síť standardizovaných bilaterálních smluv. Základem smluv by měly být tři následující body:
1. přebírání vlastních státních příslušníků
2. umožnění policejního průvozu,
3. převzetí osob ze třetích států, které ilegálně přešli přes společnou státní hranici.
Tato aktivita by měla do jisté míry eliminovat pocit politického tlaku z německé strany na účastněné státy. Po ní budou následovat další jednání se Spolkovou republikou Německo. V Budapešti bylo mimo oficiální program dohodnuto se spolkovým ministrem vnitra Rudolfem Seitersem, že budeme Německou stranu informovat o závěrech jednání Pražské iniciativy.
Uvedená politická jednání na ministerské úrovni jsou provázena řadou expertních jednání na úrovni nižší. Při nich jsou rozpracovávána stanoviska obou stran. Na konferenci v Budapešti obě strany postupovaly v souladu se závěry předcházejících jednání a další rozhovory na expertní úrovni budou záhy pokračovat v Mnichově.
Při rozhovorech se Spolkovou republikou Německo je diskutována i otázka ostrahy česko-německé hranice. Čeští experti cizinecké a pohraniční policie byli přizváni ke sledování zkoušek speciální techniky na ostrahu tzv. zelené hranice. Německá strana v této oblasti stojí o spolupráci s naší republikou.
Kromě toho probíhá řada dalších expertních jednání se Spolkovou republikou Německo, jako např. jednání o smlouvě o malém pohraničním styku a ulehčení odbavování na státních hranicích tak, jak byla tato témata předjednána na úrovni ministrů.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, na závěr považuji za nutné zdůraznit, že vláda České republiky věnuje problému ilegální migrace zvýšenou pozornost. V nejbližší době se bude zabývat materiálem týkajícím se nové koncepce vízové politiky České republiky.
Kromě toho bude projednávat opatření k realizaci zásad migrační politiky. Tento materiál řeší kromě integrace České republiky do mezinárodních aktivit v oblasti migrační politiky též návrhy na novelizaci zákonů v oblasti cizinecké problematiky a dále různé bezpečnostní aspekty. V nejbližší době bude předložen materiál o ochraně česko-slovenské hranice. Tomu však předcházejí intenzivní jednání se slovenskou stranou. Česká republika musí na jedné straně dostát svým mezinárodním závazkům, jako je např. Ženevská konference o uprchlících, na straně druhé však nesmí dopustit, aby nastala situace nezvládnutého migračního problému, jež by mohla mít vážné destabilizační účinky. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru vnitra Rumlovi, a protože zařazení tohoto bodu na program navrhli zástupci Klubu nezávislých liberálních poslanců, ptám se, zda si přejí vystoupit a případně přednést návrh usnesení. Já mám do rozpravy zatím písemnou přihlášku pana poslance Hirše. Zároveň jsem chtěl požádat předsedu klubu, pana poslance Vyvadila, aby mi byl pokud možno nápomocen při hlasování o návrzích na usnesení, pokud vzejdou z rozpravy pozměňovací návrhy, abychom ušetřili čas a měli tyto návrhy formulovány přesně.
Prosím pana poslance Hirše. Nyní je otevřena rozprava.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, musím s uspokojením konstatovat, že zpráva pana ministra Rumla byla do jisté míry vyčerpávající a do jisté míry uspokojila i tu představu, kterou náš klub ohledně této otázky má. Dovolte mi přesto, abych přednesl určitý návrh.
Skupina poslanců Čs. strany socialistické a nezávislých si uvědomuje tíživý problém otázky žadatelů o azyl v sousedním Německu a složitost i obtížnost jejího řešení. Nemůžeme však v žádném případě souhlasit se snahou přesunout řešení na sousedící státy odsunem statisíců těchto žadatelů o azyl do těchto zemí, odkud přišli s platnými cestovními dokumenty do Spolkové republiky Německo.
Problém masivního přílivu lidí požadujících azyl do SRN vznikl pouze proto, že to umožňovalo zákonodárství této země. Proto vláda SRN může ostatní evropské země pouze žádat o spolupráci při hledání východisek řešení.
V této souvislosti se plně ztotožňujeme se stanoviskem ministra České republiky Jiřího Rumla, které vyjádřil při rozhovorech se svým německým partnerem, v tisku či při jiných příležitostech. Tento postoj vítáme a soudíme, že návrhy, které přednesl, jsou jedinou možnou základnou pro řešení problému azylantů v SRN. Proto podáváme návrh na následující usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
" Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR doporučuje vládě České republiky, aby vyvolala jednání o otázce odsunu žadatelů o azyl ze SRN na základě následujících zásad:
1. Řešení tohoto problému není výhradní záležitostí vlády SRN.
2. Svolat mezinárodní konferenci mezi SRN a dalšími zainteresovanými státy, která by řešila odsun žadatelů o azyl ze SRN a k zabránění jejich dalšího přílivu.
3. Česká strana je ochotna pouze spolupůsobit při transferu azylantů do zemí, odkud přišli, a zajistit přepravu přes naše území, nutnou policejní ochranu i lékařský dozor. Tato přeprava musí být hrazena z prostředků SRN.
4. K této přepravě nemůže dojít dříve, dokud SRN neuzavře dohody o transferu těchto osob i se státy ležícími mezi Českou republikou a zemí konečného určení.
Poslanecká sněmovna dále doporučuje vládě ČR, aby urychleně předložila návrh na zesílenou kontrolu našich hranic, včetně hranice se Slovenskem. Dále doporučuje znovuzavedení vizové povinnosti s některými státy i jiná opatření nutná k tomu, aby se zabránilo ilegálnímu pobytu cizinců na našem území."
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Hiršovi. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan poslanec Výborný jako první přihlášený, po něm jsem viděl pana poslance Šumana.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové, byla to podle mého mínění dobrá zpráva, kterou přednesl pan ministr vnitra, a je třeba k této zprávě vést rozpravu a přijmout k této zprávě i dobré usnesení. Špatné usnesení by mohlo naši republiku poškodit. Předpokládám, že i to je cílem navrhovatelů a předkladatelů textu, který bohužel nemáme před sebou, nemohli jsme ho předem studovat, neboť - jak víme z politického grémia a z našich poslaneckých klubů navrhovatelé původně předpokládali usnesení jiné.
Za této situace doporučuji, aby Poslanecká sněmovna hlasovala o přerušení tohoto bodu pořadu, a to pravděpodobně až do březnové schůze Poslanecké sněmovny, a doporučuji, aby Poslanecká sněmovna uložila svému zahraničnímu výboru, resp. doporučila mu, se touto problematikou zabývat, a to za přítomnosti zástupců vlády, nejméně ministra vnitra a ministra zahraničí. To je můj návrh, který je patrně návrhem procedurálním, takže bych prosil, aby o něm bez rozpravy bylo hlasováno.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat bez rozpravy o návrhu, který podal pan poslanec Výborný. Jeho návrh zní - přerušit projednávání tohoto bodu a doporučit zahraničnímu výboru, aby za účasti ministra zahraničí a ministra vnitra se touto záležitostí zabýval, předpokládat projednávání až na březnové schůzi. Pane poslanče, vystihl jsem správně smysl vašeho návrhu? Technická poznámka pana poslance Šumana. Dám jí příležitost ještě před hlasováním.
Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, dámy a pánové, já souhlasím se vším, včetně procedurálního návrhu kolegy Výborného. Moje prosba o to, abyste mne vyslyšeli, spočívá v tom, že žádám, aby totéž bylo uloženo také našemu výboru, protože celá záležitost má významné aspekty související s bezpečností našeho státu. Pan ministr u nás na výboru referoval, takže prosím, aby to uložení bylo rozšířeno i na náš výbor. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Šumanovi. Usnadňuje tím průběh hlasování, protože přidáme k oběma jmenovaným výborům ještě branně bezpečnostní výbor, jehož je pan poslanec Šuman předsedou.
Je tu ještě poznámka pana poslance Hirše.
Poslanec Pavel Hirš: Pane předsedo, dámy a pánové, já souhlasím s tím, protože nemáte text k dispozici, že je třeba ho prostudovat, také souhlasím s tím, aby byla posílena prestiž této republiky, nehledě k tomu, že předmětný zákon se bude projednávat v Bundestagu, tuším v květnu, takže březnový termín je dostatečnou dobou k tomu, abychom mohli celou věc promyslet. Podporuji tedy návrh kolegy Výborného. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Hiršovi. Domnívám se, že teď už nestojí nic v cestě tomu, abychom mohli hlasovat o procedurálním návrhu.
Kdo je pro jeho přijetí, ať to dá najevo zvednutím ruky. 105.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. Nikdo.
Návrh byl přijat, bod byl přerušen. Než vyhlásím přestávku, mám informaci o tom, že pana prezidenta jeho povinnosti nutí k tomu, aby se s námi rozloučil. Proto mu chci poděkovat za jeho návštěvu, za jeho projev a rozloučit se s ním nejen jménem svým, ale také jménem všech členů a členek Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Následuje 25minutová přestávka, začneme v 15.45 minut. Loučíme se s panem prezidentem. (Shromáždění povstává a tleská.)
Předseda PSP Milan Uhde: Přistoupíme k projednávání dalšího bodu našeho schváleného pořadu. Je jím
K tomuto bodu byly příslušné sněmovní tisky rozdány. Připomínám, že podle novely jednacího řádu výjimečné upuštění od projednávání zásad zákona schvaluje Poslanecká sněmovna, a to na návrh organizačního výboru podle § 59, odst. 2 a 37 a), odst. 6 písm. ch) jednacího řádu.
Než budeme hlasovat, chci vás upozornit, že do sněmovního tisku 129, který se týká Nejvyššího kontrolního úřadu, se vloudila chyba, která se v tomto sněmovním tisku opakuje dvakrát. Je tam uveden návrh poslance Mandelíka a dalších. Tento údaj se dostal do tisku nedopatřením. Správné znění, ve kterém také organizační výbor projednával tento návrh, zní: návrh skupiny poslanců. Opravte si v textu na prvním a druhém řádku a v textu usnesení na předposledním a předpředposledním řádku tuto textaci.
Má někdo k předloženým návrhům připomínku nebo chce vznést nějaký dotaz? Není tomu tak.
Budeme hlasovat postupně o jednotlivých návrzích.
Ptám se sněmovny, kdo souhlasí s návrhem organizačního výboru, uvedeném ve sněmovním tisku 113, který se týká sociální potřebnosti, ať zvedne ruku. (Je to u vládního návrhu na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti a některé navazující zákony. Tisk 92 ve výborech Poslanecké sněmovny.) 76.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. 9.
Kdo se zdržel hlasování? 42.
Tento návrh byl přijat
Kdo souhlasí s návrhem uvedeným ve sněmovním tisku 127, který se týká soustavy základních a středních škol, ať zvedne ruku. 112.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. Nikdo.
Tento návrh byl přijat.
Kdo souhlasí s návrhem, který byl uveden ve sněmovním tisku 129 - týká se Nejvyššího kontrolního úřadu - a v němž bylo jméno poslance Mandelíka a dalších nahrazeno termínem "skupina poslanců".
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne 129. Číslo tisku je vypuštěno.) 76.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 12.
Tento návrh byl zcela zjevně přijat.
Ukončili jsme projednávání čtvrtého bodu.
Přistupujeme k pátému bodu, tím je
Jde o sněmovní tisk 114. Sněmovní tisk vám byl rozdán. Protože podle § 75 jednacího řádu ČNR se o takovém návrhu rozhoduje bez rozpravy, přejdeme ihned k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem organizačního výboru Poslanecké sněmovny uvedeném ve sněmovním tisku č. 114, jenž se týká sociální potřebnosti, ať zvedne ruku. 83.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 12.
Tento návrh byl zcela zjevně přijat. Dosáhl podpory nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Ukončili jsme projednávání tohoto bodu.
Přistupujeme k bodu č. 6, jímž je
Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 92, společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk č. 111.
Z pověření vlády odůvodní předložený návrh zákona ministr práce a sociálních věcí pan Jindřich Vodička. Prosím ho, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, poslankyně a poslanci, zákon o sociální potřebnosti upravuje podmínky poskytování pomoci občanům v hmotné nouzi, kteří nemohou překonat nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Navazuje bezprostředně na zákon o životním minimu, který stanovuje společensky uznanou hranici příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze a občanu je poskytována pomoc formou dávek či služeb sociální péče. Po zkušenostech s aplikací zákona o sociální potřebnosti, který byl přijat v listopadu 1991, se ukazuje nezbytnost některých dílčích změn v poskytování sociální péče. Problematiku sociální potřebnosti přitom můžeme přizpůsobit celkovým koncepčním záměrům sociální politiky i formou dílčího opatření, aniž tím narušíme možnost přijmout v budoucnu komplexní úpravu sociální pomoci.
Základními principy přístupu, které je nezbytné v této oblasti sociální politiky prosazovat, jsou:
1 - odpovědnost občana za sebe a svou rodinu
2 - aktivní přístup k řešení svízelné situace
3 - adresnost a cílenost poskytovaných dávek.
Těmto požadavkům platná právní úprava nevyhovuje, neboť vede k plošnému poskytování dávek, někdy neodůvodněnému, a v některých případech umožňuje i zneužívání této formy pomoci.
V zájmu prosazení uvedených principů, na nichž zamýšlíme vytvořit celý systém sociální pomoci jako jedné ze součástí sociální reformy, navrhujeme přistoupit k dílčí realizaci předpisů o sociální péči.
Při poskytování pomoci sociálně potřebným občanům bude rozhodujícím prvkem individuální posouzení situace každého žadatele. Výše dávek bude odrážet skutečné odůvodněné potřeby občanů, na rozdíl od dosavadní situace, kdy je dávka poskytována ve výši rozdílu mezi příjmem a životním minimem, což vede k poskytování finančních prostředků na fiktivní výdaje, které občanům vůbec nemusely vzniknout. Nový přístup tak umožní reagovat zároveň na odůvodněné vyšší potřeby občanů, než které limitují hranice životního minima.
U občanů žijících ve společné domácnosti bude dávka sociální péče poskytnuta žadateli k doplnění příjmu celé rodiny, a to jen tehdy, splní-li podmínky nároku všechny společně posuzované osoby.
Nelze nadále tolerovat nezodpovědný přístup některých občanů k zajištění rodiny. Za sociálně potřebné se nebudou považovat občané, kteří pracovat nechtějí, střídají bez vážného důvodu zaměstnání, úmyslně maří součinnost s úřadem práce apod. Na druhé straně bude možno považovat za sociálně potřebného i občana, který je umístěn v ústavu sociální péče, a to vzhledem ke skutečnosti, že od 1. března 1993 dochází ze změnám při stanovení výše úhrad v těchto zařízeních, a tak je třeba umožnit, aby u občanů s nedostatečnými příjmy bylo možné přispět na úhradu za pobyt z prostředků sociální péče.
Vedle novely zákona o sociální potřebnosti obsahuje předložený návrh zákona novely dalších právních předpisů navazujících na změnu zákona o sociální potřebnosti.
Předloženým zákonem se dále navrhuje zvýšit důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu v případech, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušný důchodce, a to o 140 Kč měsíčně. Vláda při projednávání zvýšení důchodů v roce 1993 - to je zákon ČNR č. 547/1992 Sb., - odložila zvýšení důchodů upravených z titulu jediného zdroje příjmu až do očekávané úpravy částek životního minima. Po důkladném zvážení všech aspektů sociální situace těchto důchodců vláda navrhuje v souvislosti se zvýšením částek životního minima, k němuž dochází od 1. března 1993, zvýšení hranic důchodu upraveného jako jediný zdroj příjmu u dvojic tak, že budou odpovídat nově stanovené výši životního minima.
Návrh se předkládá i přesto, že v novém systému sociálního pojištění se s úpravou důchodů z titulu jediného zdroje příjmu již nepočítá a situace těchto důchodců bude pravděpodobně v budoucnu řešena dávkami sociální péče.
Souhlasím se změnami a s návrhy dalších právních úprav, obsaženými ve Společné zprávě výborů Parlamentu k návrhu zákona, včetně úpravy navržené garančním výborem na zvýšení hranic důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu pro jednotlivce o 80 Kčs. Předložená právní úprava navazuje na zvýšení životního minima, zvýšení důchodů a nově stanovenou právní úhradu v ústavech sociální péče od 1. března letošního roku. Odlišná účinnost nyní projednávaných změn by vedla k opakovaným přepočtům dávek.
Chci vás ujistit, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, že při koncipování navržených změn jsme důsledně konfrontovali naše teoretická východiska s praktickými poznatky sociálních referátů pověřených obecních úřadů a okresních úřadů. Pokládám za potřebné seznámit vás se skutečností, že jsme se při těchto konzultacích nesetkali s odchylným názorem praxe na nezbytnost změn této sféry sociálního zabezpečení.
Prosím vás o projednání a schválení předloženého návrhu zákona.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi Jindřichu Vodičkovi a prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Jindřich Němčík.
Poslanec Jindřich Němčík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se společnou zprávou tisku č. 72, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 111.
Uvedený návrh zákona projednaly pouze dva výbory rozpočtový a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, jako výbor garanční. Proto mi dovolte seznámit vás krátce s průběhem a hlavními připomínkami, které se vyskytly při jeho projednávání.
Byl bych rád, kdybychom si všichni uvědomili, že se jedná o velmi významný návrh novely, který sice neznamená ani podstatný zásah do rozpočtové oblasti principelně nový institut sociální politiky, ale je výrazným nástrojem politické a etické kultivace sociálního chování občana, protože vytváří překážky k rozvoji sociálně nepřijatelných a společensky nebezpečných životních postojů a vzorců jednání.
Tento zásadní a, můžeme-li to tak nazvat, politickomorální aspekt předloženého návrhu byl podstatným důvodem pro jeho předložení, jak to také dokládá důvodová zpráva i vyjádření a věcné odůvodnění předkladatele, přesto, že již v průběhu projednání se odehrávaly pokusy označit předlohu jako sociálně restriktivní opatření.
Samozřejmě, že i ekonomický aspekt navrhované novely je významný, přesto, že z pohledu souvisejících a předkládaných změn v oblasti sociálních dávek je vlastně rozpočtově neutrální. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje soustředit disponibilní prostředky pro skutečně sociálně potřebné skupiny obyvatel, které se do této situace dostaly bez vlastního zavinění. Ostatně, z poznatků našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví i z mých vlastních šetření v oblasti sociální politiky vyplývá jednoznačný názor a požadavek odborné i laické veřejnosti na zpřísnění podmínek pro poskytování sociálních dávek i sociální pomoci především s ohledem na míru vlastního podílu na nepříznivou sociální situaci své i svých rodin.
Tento více méně obecný konsensus se projeví při projednávání zákona ve výborech, kde až na výjimky nebyl zpochybňován samotný princip novely, ale obavy vyplývají především ze dvou pozic. Jednak z toho, aby navrhované zpřísnění nepostihlo i skupiny obyvatel, jimž dávky sociální pomoci oprávněně náležejí, ať z hlediska zákona nebo z principu sociální solidarity. V této souvislosti byly vzneseny určité námitky např. vůči obecné definici celkových majetkových poměrů občana rozhodných pro přidělení dávky apod. Lze konstatovat, že právě takové širší definice umožňují dostát duchu novely a posuzovat individuální situaci rodiny nebo občana. Tato námitka je zcela evidentně vedena obavou o kvalitu práce sociálních pracovníků okresních úřadů, obcí, příp. jiných institucí, vyplývající ze zkušeností, arogance a přezíravosti státních úředníků, na které jsme byli zvyklí v uplynulých letech.
Ano, je nutné si poctivě přiznat i určité riziko v tomto smyslu. Chceme-li však zodpovědnost občana za osud svůj a své rodiny, musíme stejně striktně vyžadovat zodpovědnost sociálního pracovníka, státního úředníka, člena zastupitelstva obce a koneckonců i odpovědnost naši, aby v případě nesprávného uplatnění nebo úmyslného neposkytnutí dávky v oprávněném případě bylo ihned a tvrdě postiženo.
Decentralizace rozhodování a moci musí nutně vést a znamenat i decentralizaci zodpovědnosti směrem k obcím, sociálním institucím apod. Jistým limitem je zde - jak se zdá - kvalifikační úroveň pracovníků v sociální oblasti, která byla v duchu paternalistického přístupu minulého období značně opomíjena. Nicméně jsem přesvědčen, že většina terénních pracovníků je schopna - bude-li mít prostor - vyrovnat se i s novými skutečnostmi v této oblasti.
Druhým prvkem, který se objevoval při projednávání návrhu, je skepse vůči ekonomickému zhodnocení dopadů novely. Je však nutno si uvědomit, že se pohybujeme v oblasti sociální, v oblasti, která pracuje pouze s pravděpodobnostními charakteristikami, takže ani přesné demografické údaje neumožňují přesné vyčíslení dopadů, protože podíl občanů, které zpřísnění postihují například nevyplacením dávky, a podíl těch, kteří své chování změní ve směru, o jaký zákon usiluje, lze pouze odhadnout na základě výběrového šetření zatíženého vždy poměrně značnou chybou. A znovu zdůrazňuji, že ekonomický efekt novely není prioritní a primární.
Nyní mi krátce dovolte dotknout se jednotlivých navrhovaných změn tak, jak je máte uvedeny ve společné zprávě. V článku l, bod 1, § 1, odst. 2 se vkládá slovo "ostatní", které v podstatě vyjadřuje skutečnost, aby v rámci kupříkladu rodiny bylo posuzováno chování všech faktorů, které připadají v úvahu pro dávky sociální potřebnosti tak, aby se zamezilo tomu, aby některý z členů rodiny, např. živitel rodiny, vyhýbáním se dejme tomu vyživovací povinnosti ve smyslu nekomunikace s úřadem práce, aby toto chování bylo zahrnuto do celkového zhodnocení stavu a případné dávky byly poskytovány fakultativním způsobem přímo postiženým, tzn. osobám závislým, dětem apod.
Druhá připomínka, obsažená ve společné zprávě k čl. l, bod 1, § 1, odst. 3 písm. c) je určitým kompromisem mezi dvěma návrhy, tzn. návrhem, který je obsažen v novele vládní předlohy, a návrhem, který byl vznesen na rozpočtovém výboru, který požadoval ponechat původní dikci, která se týkala dětí do 15 let. Tento kompromis znamená nebo je vyjádřen dikcí, kdy v návrhu uvedené děti do 10 let věku se nahrazuje slovy "děti, z nichž alespoň jedno je do 10 let věku a ostatní do 15 let věku".
Třetí připomínka obsažená ve společné zprávě řeší situaci rodin, kdy oba členové rodiny jsou postiženi tak, aby dávky, které jsou jim přiznávány, zohledňovaly tuto situaci. Je to opět určitý kompromis mezi návrhem, který i tuto dávku přiřkne pouze jednomu členu, a návrhem, který požadoval, aby byla přiřknuta všem členům rodiny.
O návrhu k článku 5, který vlastně nahrazuje čl. 5 uvedený ve vládním návrhu, již pan ministr hovořil. Snad tady stojí za zmínku skutečnost, že původní vládní návrh představoval zvýšení zhruba o 10 mil. Kč. Uvedený návrh přidává k tomuto zvýšení nutnost dalších 75 mil. Kč, čili dohromady tento návrh představuje zhruba 85 mil. Kč. Toto zvýšení bylo projednáno s vládou a je pokryto v rozpočtu.
Za článek 5 se vkládá nový článek 6 s textem: "Vláda může svým nařízením zvýšit podporu při narození dítěte." Je to poslanecký návrh, který doplňuje vládní návrh a jeho smyslem je umožnit vládě zvýšit tuto podporu při narození dítěte svým nařízením, aniž by musela jít do sněmovny s novelou příslušného zákona. Další články jsou pak příslušně přečíslovány.
Na závěr mi dovolte, abych jako společný zpravodaj za výbory pro sociální politiku a zdravotnictví a rozpočtový výbor, které projednaly v únoru tento vládní návrh, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a některé navazující zákony, doporučil, aby Poslanecké sněmovna Parlamentu vládní návrh uvedeného zákona schválila s úpravami, o kterých jsem hovořil. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodaji výborů Poslanecké sněmovny Jindřichu Němčíkovi. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první písemně přihlásila s pozměňovacími návrhy paní poslankyně Hana Lagová. Má slovo.
Poslankyně Hana Lagová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, s mnohými argumenty, které vyvolaly potřebu novelizovat zákon 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, lze v zásadě souhlasit. Tzn., aby se eliminovaly požadavky na dávky těm občanům, kteří se práci vyhýbají, či úmyslně maří součinnost s úřady. Dosud byli a jsou, a nejen u nás, jednotlivci i celé rodiny, pro které je výhodnější žít ze sociální podpory než pracovat. Jsou to ti občané, kteří dobře vědí, nač mají nárok a také se toho tvrdě dožadují. Dávky by se tedy měly dostat občanům, kteří se nikoli vlastní vinou stanou sociálně potřebnými. Čili v základní filosofii zákona se asi neodlišujeme.
Mně však jde o některé aspekty. Chci říci, že veškerá tíha naplnění této novely zákona se přenáší na příslušné úřady v místech, aniž se jim právě zákonem vymezí a tím i ulehčí výkon rozhodovací činnosti. Z návrhu novely vyplývá, že příslušní pracovníci sociálních referátů budou posuzovat odůvodněné náklady na zabezpečení výživy, ostatních základních osobních potřeb, nezbytné náklady na domácnost a nově tedy zavedený institut posuzování majetkových poměrů posuzovaného sociálně potřebného občana. Pokud však v zákoně není přesně definováno, co jsou to celkové majetkové poměry, podle čeho budou tito pracovníci je posuzovat? Podle mého soudu nepostačí, aby toto bylo vymezeno pouhými metodickými pokyny příslušného resortu a nikoli zákonem.
Během těch krátkých dnů, protože tuto novelu jsme projednávali ve čtvrtek minulého týdne, nám někteří pracovníci na příslušných úřadech potvrdili, že pravděpodobně budou vystaveni nátlaku, a očekávali, že mohou být ohroženi i případnou mzdou těch skupin občanů, o kterých jsem hovořila před chvílí, kteří se právě budou těchto nároků dožadovat. A troufám si tvrdit, tak jak oni mi řekli, že nebudou důsledně posuzovat a vcházet do domácností těchto rodin, protože mají oprávněné obavy z případných represí.
Na druhé straně je stále mnoho občanů a bude jich více, kteří balancují na hranici životního minima, avšak nežádají o dávky, také např. proto, že často ani nevědí o takové možnosti, nebo jim to prostě připadá málo důstojné.
Velmi problematický se mi jeví § 7 podle předložené novely, jedná se o příspěvek při péči o blízkou a jinou osobu. Zpřísnění v tomto případě mně jde trochu proti duchu filozofie celé novely, se kterou jsem v úvodu svého vystoupení souhlasila.
Mám tedy v této souvislosti dotaz na pana ministra, zda občan, který se stane sociálně potřebným z důvodů péče o blízkou osobu, tedy podle § 7, odst. 1, podle všech písmen a), b), c), je mu tato doba započítána pro nárok na starobní důchod.
Dříve, než předložím sněmovně některé pozměňovací návrhy, dovolte mi říci ještě poznámku, protože se to týká nejenom zákona o sociální potřebnosti, ale i některých navazujících zákonů. Ve výboru jsme podpořili doplněnou novelu v čl. V, o které jak pan ministr, tak společný zpravodaj hovořili, který se týká zvýšení hranice důchodu, který je jediným zdrojem příjmů, jak pro jednotlivce, tak i pro případy, kdy je na důchod odkázán též rodinný příslušník. Také v konzultacích mně sociální pracovníci potvrdili, že kromě těch občanů, kteří mají tento důchod jako jediný zdroj příjmů přiznaný jako sociální, např. ženy v domácnosti nebo ti občané, kteří nemohli pracovat, jsou hojnými poživateli těchto důchodů především ti, co se práci vyhýbali, ti, kteří si svůj produktivní život zpestřovali pobytem v kriminále a nyní budou pobírat dle návrhu námi podpořeného zvýšený důchod, zhruba stejný jako ti, co si na svůj důchod vydělali celoživotní prací. Tolik jenom poznámka, nyní k pozměňovacím návrhům.
Navrhuji, aby v § 1 odst. 2, tam, kde se říká, že se "...považují za sociálně potřebné, jelikož...", doporučuji nové znění ".. součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti". Tedy nové znění za slova "považuji za sociálně potřebné, jestliže ... " zařadit text "součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti".
Druhý návrh v § 1 odst. 3 - ponechat původní znění zákona 482/1991 Sb., což zdůvodňuji takto: z předloženého vládního návrhu vyplývá, že se budou tedy zkoumat ostatní možnosti zvýšení příjmů, i když víme, o jaké osoby se jedná, případně připadá tedy v úvahu především prodej majetku. Není-li však definován, jak jsem v úvodu uvedla a nejsou-li hranice stanoveny, důsledky takovéhoto návrhu by mohly být zcela nežádoucí.
Za další doporučuji v § 3 zařadit nový odst. 3, ostatní by byly přečíslovány a tento odstavec by byl ve znění: "Na občanu nelze požadovat prodej věcí, tvořících vybavení domácnosti, odpovídající běžnému standardu, věcí potřebných pro výkon povolání, či živnosti. U zdravotně postižených občanů nebo u rodičů zdravotně postižených dětí nelze požadovat prodej osobního automobilu, rehabilitačních, kompenzačních a jiných pomůcek, popř. jiných věcí obdobné povahy."
Zdůvodnění jsem uvedla ve svém vystoupení na začátku.
Dále v § 7 odst. 1 doporučuji v předposlední větě, poslední část souvětí změnit takto "... peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu, že se jedná o péči osobní, celodenní a řádnou". To je k odstavci 1.
Dále v tomtéž § 7 doporučuji, aby bylo ponecháno původní znění odst. 4, tak jak je uvedeno v původním znění tohoto zákona.
Na závěr si vás dovoluji, vážená sněmovno, požádat o vstřícnost v tom smyslu, abychom při této příležitosti mohli posoudit, protože jde o spíš komplexní novelu zákona o sociální potřebnosti, též návrhy, které jsme jako skupina poslanců podali ve znění sněmovního tisku 62. Sice tento návrh ani náš výbor neprojednal, ale protože se týká dvou v podstatě dílčích návrhů, dovolila bych si je tu předložit jako pozměňovací návrhy.
Za prvé - v článku I původního zákona o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb., v § 2 odst. 1 se částka "o 500,- Kč měsíčně" nahradí slovy "o 650,- Kč měsíčně".
Za druhé v § 2 odst. 2 se slova "o 500,- Kč měsíčně" nahrazují slovy "o 650,- Kč měsíčně".
Za třetí v tomtéž § 2 se doplňuje odst. 3 ve znění: "Občanům, jimž byly přiznány mimořádné výhody druhého stupně (průkaz ZTP) se částka podle odst. 2 zvyšuje o 300,- Kč měsíčně."
Zdůvodnění je samozřejmě uvedeno podrobně ve sněmovním tisku 62. Pro případ, že jsem takto tyto pozměňovací návrhy zde uvedla, uvádím, že navrhované částky se poskytují sociálně potřebným občanům v případě, jestliže jejich zdravotní stav vyžaduje na základě doporučení příslušných orgánů zvýšené náklady na dietní stravování, a nebo jsou to občané, kteří jsou nositeli průkazu ZTP nebo ZTP-P. Jedná se tedy o občany, kteří mají právo na zvláštní pozornost a ohled společnosti. Děkuji vám za pochopení i těchto doplňujících návrhů.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Daně Lagové. Nemám další písemné přihlášky do rozpravy. Táži se tedy poslankyň a poslanců, kdo se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Vačkář má slovo.
Poslanec Jiří Vačkář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, váženi kolegové, chci k tomuto zákonu říci pouze několik slov. Při průběhu projednávání jsem zjistil, že tato novela byla vypracována již v listopadu loňského roku. Přesto mně byla předložena přibližně 10. února t. r.
Udivuje mě, že v tomto tempu, i když chápu, že je třeba některé věci spojit dohromady, dostáváme zákon, který je potřebný na jedné straně: na druhé straně bude ovlivňovat široké vrstvy obyvatel, v takto krátké lhůtě.
Byl bych rád, abychom pro příště z těchto věcí vyvodili závěry a tyto zákony byly předkládány Parlamentu v potřebném předstihu, abychom k nim mohli zaujmout kvalifikovaná stanoviska, zeptat se ve svém okruhu, zda veškeré jednotlivé články odpovídají tomu, co potřebujeme. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Vačkář ukončil svůj projev. Táži se, kdo ještě se hlásí do rozpravy. Vidím, že se nehlásí nikdo. Rozpravu uzavírám.
Táži se, zda pan ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička si přeje pronést závěrečné slovo. (Ano.) Máte slovo, pane ministře, prosím.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já možná začnu své závěrečné slovo krátkou replikou na příspěvek pana poslance Vačkáře. Skutečně, tento zákon byl vypracován již v listopadu loňského roku. Byl připraven. Tato novela zákona byla připravena, ale v těch událostech, v té práci, kterou bylo nutno vykonat před závěrem minulého roku, prostě tato novela neměla statut nejvyšší priority. Sami si dobře vzpomenete na ten maratón společných schůzí této sněmovny před závěrem loňského roku, kdy skutečně nebyl prostor pro projednání tohoto zákona. Tento zákon, tato novela, nebyla nezbytně nutná k tomu, aby 1. ledna 1993 mohla fungovat samostatná Česká republika.
Nyní k poznámkám paní poslankyně Lagové, k jejím pozměňovacím návrhům.
První byl dotaz paní poslankyně Lagové, zda péče o osobu blízkou se započítává do důchodu. Do důchodu se započítává péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě. Osobní péče o blízkou osobu, která je převážně, nebo úplně bezmocná. Nezapočítává se tedy o osobu starší 80 let, pokud nejsou splněny podmínky v bodě b). To znamená, že péče o osobu blízkou se do důchodu započítává.
Nyní k pozměňovacím návrhům. Smyslem prvního pozměňovacího návrhu bylo vymezit ty případy při posuzování majetkových poměrů žadatele o dávky sociální potřebnosti, o dávky sociálního zabezpečení, vymezit taxativně ty případy, kdy je možno posuzovat ty osoby jako sociálně potřebné resp. potom ochránit žadatele o tuto dávku, aby jim násilím nebyly rozprodány. To byl potom smysl pozměňovacího návrhu - zabránit, aby jim nebyly rozprodány ty věci, které nezbytně potřebují pro svůj život.
Chtěl bych říci, že pokud bychom taxativně vyjmenovali ty případy, kdy je možno zahrnout určitý majetek do majetku, který potom nevyžaduje nebo neumožňuje posuzovat tyto osoby jako za sociálně potřebné, bychom velice zužovali prostor při rozhodování sociálním pracovníkům. Nemyslím si, že by je toto ochránilo event. před nějakým násilím ze strany žadatelů, protože hrozí-li toto násilí, hrozí v případě, i když je to taxativně vyjmenováno, i když to není taxativně vyjmenováno.
Není možné i podle této novely žádat po občanu, aby vydal nějaký svůj majetek nebo prodal nějaký svůj majetek, který mu jasně slouží k jeho osobním potřebám, a tím kryl zvýšené potřeby kryjící životní náklady.
Podle našich informací ani v jiných systémech sociálních dávek vyspělých zemí nejsou hranice ani výčty předmětů používány a sociální pracovníci mají větší možnost konkrétního posouzení. My právě touto novelou chceme dát možnost sociálním pracovníkům, aby skutečně bez svázání se zákonem mohli posoudit objektivně poměry v jednotlivých rodinách a přitom nebyli svázáni jakýmikoli legislativními omezeními. Takže, nedoporučuji přijetí tohoto pozměňovacího návrhu. Smyslem je prostě dát možnost sociálním pracovníkům případ od případu konkrétně posuzovat.
Dalším pozměňovacím návrhem byla úprava situace, kdy se jedná o péči o osobu blízkou. Současná právní úprava umožňuje poskytování dávky z titulu péče o osobu blízkou, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, aniž je důsledně zkoumána sociální potřebnost osoby, které je dávka poskytována. Zkoumá se pouze její vlastní příjem, nikoli příjem všech posuzovaných osob. K majetkové a sociální situaci občana, o něhož je pečováno, se nepřihlíží, tak dochází k poskytování dávky sociální péče i tam, kdy proto z hlediska předpisů o sociální potřebnosti vůbec nejsou důvody, s cílem promítnout i do této dávky adresnost se nárok na příspěvek navrhuje posuzovat podle obdobných kritérií, jako u ostatních dávek sociální péče podmíněných sociální potřebností.
Upřesňuje se dále rozsah péče, který je důvodem k poskytnutí dávky, a okruh občanů, o něž je pečováno. Dávka se například zatím poskytuje i z důvodu péče o osoby starší 80 let, aniž se zkoumá jestli zdravotní stav této osoby péči jiné osoby vyžaduje. Proto se poskytování dávky váže nyní na nezbytnost celodenní osobní péče o takovou osobu a skutečné řádné poskytování takové péče je podmínkou nároku na dávky.
Při péči o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené se přitom zachovává určité zvýhodnění v rozsahu požadavku na poskytování péče.
Jestli smyslem návrhu paní poslankyně Lagové bylo, aby se tato péče rozšířila ne pouze na osobu blízkou, ale na kohokoli, když se řádně prokáže tím, že se řádně stará o tu osobu... bylo to tak myšleno? Pojďte, paní poslankyně Lagová, prosím, k mikrofonu.
Poslankyně Hana Lagová: Vysvětlím tuto otázku. Jde mi o to, aby se tou péčí o blízkou osobu rozuměla osobní celodenní a řádná péče. Ale z vládní předlohy vypadla část věty, která požaduje předpoklad, že s touto blízkou osobou ten, který pečuje o ni, žije v domácnosti. Je totiž hojnost případů takových, kdy na vesnici někdo pečuje o blízkou osobu, ale žije ve vedlejším domku. Přitom se o ni osobně celodenně a řádně stará. Nemusí ale s ní žít ve společné domácnosti. Šlo mi o tuto část.
Když už jsem tu, dovolím si malou poznámku, abyste mi dobře rozuměli. U vymezení, pokud se týká majetku, jsem se skutečně přimlouvala jen za osoby zdravotně postižené nebo osoby, které pečují o zdravotně postižené děti. U nikoho jiného ne. A tady jsem považovala za potřebné toto vymezení dát, těch věcí, které jsou pro jejich život a práci nezbytné.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: S tímto návrhem, myslím, mohu souhlasit. Tedy s tím prvním, tzn. společnou domácností.
Dalším pozměňovacím návrhem paní poslankyně Lagové bylo zvýšení příspěvků. To je sama novela zákona o sociální potřebnosti. Jde o zvýšení příspěvků z 500,- na 650,- Kč.
Tento návrh byl původně předkládán jako samostatný poslanecký návrh. Nebyl vládou doporučen ke schválení. Nyní se tento návrh dostává znovu na pořad této schůze. Uvedl bych zde několik důvodů, proč nebyl tento návrh ve vládě podpořen.
V zákoně o životním minimu jsou částky, stanovené jako potřebné na výživu a ostatní základní osobní potřeby, odstupňovány podle věku od 1 020,- do 1 470,- Kč měsíčně a částky, stanovené jako potřebné na úhradu nezbytných nákladů na domácnost, jsou odstupňovány podle počtu společně posuzovaných osob od 600,- do 1 140,- Kč měsíčně. Pro osoby, jejichž zdravotní stav vyžaduje dietní stravování, a osoby, které jsou držiteli průkazu ZPP/P, platí stejné částky životního minima, avšak při posuzování jejich sociální potřebnosti se u první uvedené skupiny osob zvyšuje částka předpokládaná jako potřebná na výživu a ostatní základní osobní potřeby o 500,- Kč a u druhé skupiny osob se zvyšuje částka předpokládaná jako potřebná na náklady na domácnost o 500,- Kč. To je vysvětlení stávajícího právního stavu.
Tyto částky poslankyně Lagová navrhuje zvýšit o 150,- Kč každou. Podle výsledků statistiky rodinných účtů za III. čtvrtletí 1992 činily průměrné náklady na bydlení v rodinách s dětmi cca 1 050,- Kč a v rodinách důchodců cca 780,- Kč. Zatímco průměrné náklady na výživu připadající na jednoho člena domácnosti s nízkými příjmy činily v rodinách s dětmi cca 600,- Kč a u důchodců 800,- 900,- Kč, u osob s potřebou dietního stravování zvýšení o 500,- Kč představuje i po započtení 10% nárůstu cen 50 - 80% z celkových nákladů na výživu nízkopříjmových domácností a u držitelů průkazů ZPP/P představuje zvýšení o 500,- Kč 40 - 60% průměrných nákladů na bydlení nízkopříjmových domácností.
V návaznosti na tyto skutečnosti považujeme současnou výši částek dávek odrážející rozdíl v nákladech, jak na úhradu dietního stravování, tak i na bydlení držitelů průkazů ZPP/P, za vyhovující. Je to řečeno poněkud složitě, ale základní myšlenka je v tom, že tyto dávky nemají kompenzovat zdravotní postižení. Tyto dávky kompenzují pouze zvýšené náklady na život, vyvolané tímto zdravotním postižením. A z těchto propočtů jasně vyplývá, že současná výše těchto dávek je dostačující. Tolik v závěrečném slovu k pozměňovacím návrhům paní poslankyně Lagové.
Ten první návrh tedy nedoporučím. Přimlouvám se za znění, které je navrženo. S druhým pozměňujícím návrhem vyjadřuji souhlas. Ten třetí pozměňující návrh nedoporučuji k přijetí rovněž v dnešní době. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Vodičkovi. Prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů pan Jindřich Němčík a aby zároveň připravil pozměňovací návrhy pro hlasování.
Poslanec Jindřich Němčík: K pozměňovacím návrhům bych chtěl říci, že většina z těchto návrhů byla projednávána v garančním výboru a hlasováním nebyla zařazena do společné zprávy. Některé návrhy jsou nové.
Chtěl bych se k tomu vyjádřit jako k celku. Pan ministr zdůvodnil, proč vláda nesouhlasila se zvýšením dávek na 650,- Kč atd., jak bylo uvedeno. Chtěl bych říci, že u poslaneckého návrhu zákona nebyla zkrácena lhůta a jeho projednávání se předpokládá v garančním výboru v průběhu měsíce března.
Nyní k jednotlivým návrhům, které byly předloženy a ke kterým bychom se teď měli vyjádřit.
První pozměňovací návrh se týkal § 1 odst. 2, kde navrhované nové znění zní: "součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti". A ten nový text by měl být za textem "se považují za sociálně potřebné, jestliže". A dále "součet jejich příjmů je nižší než hranice sociální potřebnosti". Tím odstavec končí.
Tento návrh jde trochu proti duchu navrhované novely, neboť nezohledňuje individuální chování jednotlivých aktérů společenské skupiny, které se dotýká, takže mění poněkud smysl zákona.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o prvním pozměňovacím návrhu paní poslankyně Lagové, jak jej komentoval pan ministr i společný zpravodaj výborů pan poslanec Němčík.
Kdo je pro přijetí pozměňovacího návrhu paní poslankyně Lagové, ať zvedne ruku. 54.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 21.
Kdo se zdržel hlasování? Táži se, abych ověřil počet přítomných a počet hlasujících. 64.
Návrh paní poslankyně Lagové nebyl přijat
Pane společný zpravodaji, pokračujte.
Poslanec Jindřich Němčík: Druhý pozměňující návrh se týká § 1 odst. 3, kde se navrhuje ponechat původní znění zákona 482/91, kde tento odstavec má číslo 2. Pro ty, kteří nemají původní text, bych si dovolil přečíst původní znění.
"Možnost zvýšit příjem se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu, občana staršího 65 let, rodiče, osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna, celodenně osobně řádně pečující alespoň o jedno dítě do 3 let věku nebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení nebo o 3 a více dětí do 15 let věku nebo o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, d) o nezaopatřené dítě."
Jde v podstatě o problém, kdy podle předloženého návrhu by se měly zkoumat ostatní možnosti zvýšení příjmu u osob, které pečují - tak jak paní předkladatelka řekla - o určité osoby s handicapem, přesto si myslím, že to zkoumání možnosti ostatních příjmů je zde relevantní, protože se může jednat o v různém sociálním prostředí jinak hodnotitelné aspekty tohoto problému a trochu by se podle mého názoru míjel duch toho zákona s tím, co je v této změně navrhováno. Jsem pro to, aby se možnosti zvýšení příjmu zkoumaly i u těchto osob, samozřejmě s přihlédnutím k situaci - lidské situaci - v těchto rodinách.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji. Budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu paní poslankyně Lagové, jak jej komentoval společný zpravodaj.
Kdo je pro přijetí tohoto pozměňovacího návrhu, ať zvedne ruku. 65.
Kdo je proti tomuto návrhu? 7.
V sále je podle mne 132 poslanců, musím se zeptat, kdo se zdržel hlasování, abychom zjistili výsledek. 77.
Prosím pana společného zpravodaje, aby pokračoval.
Poslanec Jindřich Němčík: Třetím návrhem paní poslankyně Lagové je v § 3 zařadit nový odstavec 3, a ostatní přečíslovat, ve znění: "Na občanu nelze požadovat prodej věcí tvořících vybavení domácností, odpovídajících běžnému standardu, věcí potřebných pro výkon povolání či živnosti. U zdravotně postižených občanů nebo u rodičů zdravotně postižených dětí nelze požadovat prodej osobních automobilů, rehabilitačních, kompenzačních a jiných pomůcek, případně jiných věcí osobní povahy". Já s náplní tohoto návrhu plně souhlasím, nicméně si myslím, že dikce zákona s těmito věcmi počítá a tyto věci nemůže automaticky zahrnout do věcí, u nichž by mohl být požadován prodej při posuzování možností ostatních příjmů. Podle mého názoru je toto rozšíření novely zákona nadbytečné. Zákon tuto charakteristiku pojímá automaticky.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o třetím pozměňovacím návrhu, který podala paní poslankyně Lagová a komentoval jej společný zpravodaj.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku. 67.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 2.
Kdo se zdržel hlasování? 77.
Tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Pane společný zpravodaji, pokračujte.
Poslanec Jindřich Němčík: Další návrh se týká § 7 odst. 1, kdy paní kolegyně doporučuje v poslední větě poslední část souvětí změnit takto: "Peněžitý příspěvek náleží též občanu, který za podmínek uvedených ve větě první pečuje o jinou než blízkou osobu za předpokladu, že se jedná o péči osobní, celodenní a řádnou." Já si myslím, že tento návrh naopak jde v duchu zákona, dává prostor sociálním pracovníkům, aby posoudili tuto péči, zda vyhovuje těmto kritériím. Myslím si, že toto rozšíření jde v duchu navrhované novely. Proto doporučuji její přijetí.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o čtvrtém pozměňovacím návrhu paní poslankyně Lagové. Komentář jste slyšeli.
Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku. 149.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. Nikdo.
Tento pozměňovací návrh byl přijat. Pane společný zpravodaji, pokračujte.
Poslanec Jindřich Němčík: Další pozměňovací návrh se rovněž týká § 7, kde paní navrhovatelka doporučuje, aby bylo ponecháno původní znění odst. 4 - pro ty, kteří nemají k dispozici původní znění bych je přečetl: "Občanům uvedeným v odst. 1 a 2 náleží peněžitý příspěvek měsíčně do výše částky důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci." Bod 7: "Zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek, 8. jestliže pečují o jednu osobu: pečují-li o 2 nebo více osob, náleží peněžitý příspěvek měsíčně do výše částky důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován manželské dvojici zvýšeného o státní vyrovnávací příspěvek." Myslím si, že pan ministr zdůvodnil postoj k tomuto návrhu. Myslím si, že tento návrh není odůvodněný k tomu, abychom jej v souvislosti s navrhovanou novelou akceptovali.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu paní poslankyně Lagové.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku. 72.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 8.
Kdo se zdržel hlasování? 77.
Tento pozměňovací návrh nebyl přijat.
Poslanec Jindřich Němčík: Poslední pozměňovací návrh, pokud s tím předkladatelka bude souhlasit, bych pojal jako návrh komplexní. Byl panem ministrem zdůvodněn stanoviskem vlády k tomuto návrhu. Jedná se o poslanecký návrh, kterým se doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, který byl vám předán jako sněmovní tisk č. 62. U tohoto návrhu nebyla zkrácena lhůta. Jako poslanecký návrh bude projednáván v březnu. Proto nedoporučuji, abychom jej zařadili do této novely.
Předseda PSP Milan Uhde: Návrh byl však podán a budeme o něm hlasovat.
Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku. 63.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 37.
Tento návrh nezískal nadpoloviční podporu.
Pane společný zpravodaji, je tomu tak, že byly probrány a prošly hlasováním všechny pozměňovací návrhy?
Poslanec Jindřich Němčík: Ano, pane předsedo. Kolega Vačkář nepřednesl pozměňovací návrh, pouze vyjádřil názor na časový stres, který vládne při projednávání jednotlivých zákonných předloh. Přál bych si mít dost času na projednání jednotlivých předloh, ale skutečnost, a to nejen sociální, se ubírá takovým tempem, že čas ne vždy můžeme zcela reálně a odpovědně požadovat. Pozměňovací návrh nebyl podán. Proto navrhuji, abychom hlasovali o zákonu jako o celku.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o celém návrhu zákona.
Táži se, kdo souhlasí s vládním návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti a některé navazující zákony podle sněmovního tisku 92 ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního tisku 111 a schváleného pozměňovacího návrhu, ať zvedne ruku. 99.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. Nikdo.
Tento návrh byl přijat.
Děkuji zástupci navrhovatele panu ministru Vodičkovi i společnému zpravodaji. Pokud se nikdo z nich nechystá pronést ještě několik slov, ukončíme projednávání tohoto bodu.
Přistoupíme k dalšímu bodu. Je jím
K tomuto bodu vám byla rozdána usnesení ústavně právního výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Prosím, aby se ujal slova zpravodaj výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí poslanec Jan Litomiský, aby odůvodnil návrh a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Poslanec Jan Litomiský: Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, okresní úřad v Pardubicích dne 10. září 1992 pozastavil výkon usnesení Rady města Pardubic č. 369/16 - 8/92 ze dne 26.8.1992. Citovaným usnesením Rada města Pardubic rozhodla, že nevyhlásí referendum o oddělení části města Senojedy od Pardubic, a to z toho důvodu, že návrh na konání referenda nepodpořil svým podpisem potřebný počet občanů městské části 6 a že z podpisových listin není zřejmé, že občané, kteří je podepisovali, vůbec byli seznámeni s obsahem návrhu na konání referenda.
Okresní úřad přezkoumal toto usnesení a zjistil, že důvody, které uvádí Rada města, odporují § 9, odst. 5 a § 11 zákona č. 298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu.
O konání referenda žádali totiž pouze občané Senojed, nikoli celé městské části 6. Podle ustanovení § 9, odst. 5 zákona č. 298/1992 Sb. rozhoduje-li se referendem o návrhu na rozdělení obce, koná se referendum jen v té části obce, která se má odloučit. Ze zákona nelze dovodit, a to ani z § 11, že návrh musí podpořit stanovený počet oprávněných občanů městské části Pardubice 6, když ve vlastním referendu budou hlasovat pouze oprávnění občané Senojed. K podpoře návrhu na konání referenda postačí tedy 30% podpisů oprávněných občanů Senojed, kterých je celkem 240.
Přes tyto důvody Rada města Pardubic setrvala na svém původním usnesení a přednostka okresního úřadu byla nucena postoupit věc k rozhodnutí tehdy ještě ČNR, což se stalo dopisem ze dne 7.10.1992. Věcí se zabývaly dva výbory Poslanecké sněmovny - výbor ústavně právní a výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Oba výbory dospěly ke shodnému usnesení a doporučily sněmovně, aby napadené usnesení Rady města Pardubic jako protizákonné zrušila.
Podávám tedy jménem obou výborů tento návrh usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky s ohledem na § 62 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích zrušuje usnesení Rady města Pardubic č. 396/16, 8/92 ze dne 26. 8. 1992."
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Litomiskému a otevírám k tomuto bodu a k jeho výkladu rozpravu. Hlásí se pan poslanec Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem byl adresátem několika dotazů, cítím se být povinován za ústavně právní výbor sdělit, že jsme tuto problematiku řešili v únoru, z hlediska dvou právních problémů - první problém: zda Poslanecká sněmovna je oprávněna zrušit usnesení rady a v druhé rovině, zda usnesení Rady města Pardubic bylo správné.
Na rozdíl od sistací, které přicházejí a přicházely do této sněmovny ve věci právních předpisů vydávaných v samostatné působnosti obcemi, kde je kompetence dána jen Ústavnímu soudu a my nemůžeme rušit tyto právní předpisy, zaujímá ústavně právní výbor názor, že toto usnesení rady může být zrušeno a posléze zaujal i názor, že by mělo být zrušeno, neboť zákonu skutečně odporuje.
Tím doplňuji zprávu zpravodaje a místopředsedy výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Výbornému. Táži se po dalších přihláškách do rozpravy. Nevidím žádnou přihlášku, ani písemnou před sebou nemám. Rozpravu tedy uzavírám.
Vzhledem k tomu, že nebyl přednesen žádný pozměňovací návrh, domnívám se, že můžeme přímo hlasovat o navrženém usnesení, které přednesl společný zpravodaj pan poslanec Litomiský. Přejete si, pane zpravodaji, ještě něco podotknout?
Poslanec Jan Litomiský: Domnívám se, že můžeme hlasovat.
Předseda PSP Milan Uhde: Budeme hlasovat o předloženém návrhu usnesení, jak jej předložil pan poslanec Litomiský.
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. 111.
Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.
Tento návrh byl přijat.
Dobrali jsme další bod našeho pořadu, bod 7, a přistupujeme k bodu
K tomuto bodu vám bylo rozdáno usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které obsahuje návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Žádám předsedu tohoto výboru pana poslance Františka Kozla, aby se ujal slova a odůvodnil sněmovně předložený návrh.
Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, moje odůvodnění bude velice stručné. Vzhledem k tomu, že na pořadu této schůze máme volbu členů Rady České tiskové kanceláře, je logické, že bychom měli stanovit odměnu členům této rady. Proto tedy náš výbor projednal tuto situaci a máte před sebou usnesení, ve kterém se navrhuje odměna člena Rady České tiskové kanceláře částkou 5 000 Kč měsíčně. Při stanovení této výše vycházel výbor z analogie s Radou České televize a s Radou Českého rozhlasu.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kozlovi za přednesení návrhu. K tomuto bodu otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Písemné přihlášky nemám.
K bodu č. 8 přichází přihláška procedurálního návrhu. Doporučoval bych panu poslanci Valachovi, abychom dokončili rozpravu k tomuto bodu, pak dostanete příležitost. Podotýkám však, že po projednání tohoto bodu se chystám přerušit naše zasedání do zítřka do 9.00 hodin.
Hlásí se k bodu 8 někdo do rozpravy? /Nikdo se nehlásil./ Rozpravu tedy uzavírám a budeme hlasovat o předloženém návrhu usnesení, jak jej vypracoval výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a jak jej předložil poslanec František Kozel.
Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. 104.
Kdo je proti? 1.
Tento návrh byl přijat.
Ukončili jsme bod 8 a já zvu pana poslance Valacha, aby pronesl svůj procedurální návrh.
Poslanec Vítězslav Valach: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom na vysvětlenou, z časovým předstihem jsem podal přihlášku k bodu 9, čili, nechtěl jsem do projednávání bodu 8 zasahovat.
Předseda PSP Milan Uhde: Pane poslanče, chci znovu opakovat své vysvětlení. Pochopil jsem, jaký smysl má váš procedurální návrh, ale vzhledem k tomu, že se nyní chystám přerušit naše dnešní zasedání a pozvat vás do sněmovny na zítřek na 9.00 hodin, kdy budeme navazovat na projednávání 8. bodu, dávám ke zvážení, zda by procedurální návrh, který se chystáte podat, neměl zaznít zítra v 9.00 hodin.
Poslanec Vítězslav Valach: Stahuji tedy svou přihlášku, kterou podám zítra.
Předseda PSP Milan Uhde: Hlásí se ještě pan poslanec Budinský.
Poslanec Vladimír Budinský: Chtěl bych sdělit všem, v zastoupení nepřítomného předsedy zahraničního výboru, kteří jsou v delegaci do Evropského parlamentu ve dnech 9. a 10., že schůzka této delegace proběhne ve čtvrtek 25. půl hodiny před začátkem schůze v místnosti 108. Ti z vás, kteří chtějí dodat své životopisy, aby mohly být oficiálně předloženy do některého z jednacích jazyků, mají na této schůzce poslední šanci dát tento svůj životopis aparátu k předložení. Prosím vás, abyste svým kolegům z vašich politických kruhů, o kterých víte, že jedou na tento výjezd, sdělili toto datum.
Na minulé schůzi jsme volili stálou delegaci, která bude jezdit do Evropského parlamentu ve Strassburgu. První tato cesta je 9. a 10. Sešli jsme se již s těmito lidmi, rozdělili jsme si úkoly a definitivní dohodnutí by mělo proběhnout v tomto týdnu. Protože zde není předseda zahraničního výboru, tak jsem se jako předseda výboru ujal toho, že koordinuji i schůzky této skupiny.
Proto bych poprosil, aby ti, kdo vědí, že jedou do Strassburgu, nebo ti z vás, jejichž kolega není přítomen na schůzi, abyste jim sdělili, že ve čtvrtek, půl hodiny před začátkem schůze se sešli v místnosti 108 a tam si vyměnili poznatky a materiály, které jsme shromáždili.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji za informaci panu poslanci Budinskému.
Sám připojím sdělení, že ve čtvrtek v 8.30 hodin zasedne na krátkou chvíli organizační výbor.
Nyní dávám slovo místopředsedovi Kasalovi a po něm místopředsedovi Vlachovi. (Organizační pokyny místopředsedy Kasala ke svolání komise o jednacím řádu a místopředsedy Vlacha ke schůzce komise pro územně správní uspořádání.)
Děkuji za všechna sdělení, přerušuji schůzi, pokračujeme zítra v 9 hodin.